Útěk z Nar Shaadda

Autor: Tahario Helkelimbion

Kapitola 4.

Přistání bylo rychlé a hodně tvrdé. První co problesklo Torpovi hlavou, byla otázka, zda je již po smrti.
Ovšem bolest, zaplavující pomalu mysl z mnoha míst jeho těla, ho vrátila do života.
„Všichni v pořádku?“ zvolal Paul Terivo na křesle vedle Torpa.
Torp jen ukázal vztyčený palec.
„Já jsem v pohodě,“ prohlásil klidně Karn.
„Já žiju,“ procedil povzbudivě Erudar odněkud zezadu.
„Au, já taky,“ zasténala Niari. „Ještě že mám to své brnění, jinak by to dopadlo daleko hůř.“
„Tak je ti alespoň k něčemu dobré,“ neodpustil si poznámku Erudar. „Nikdy nepochopím, proč ten krám s sebou pořád taháš.“
Torp otevřel dveře, což šlo dost z tuha, vysoukal se ven a rozhlédl se. Přistál se strojem, pokud se tomu dalo říkat přistání, na širokém prostranství. Co měl tento prostor za funkci, už dnes nemohl odhadnout nikdo. Vše bylo pokryto vrstvou prachu a odpadků snad už po dobu několika tisícovek let. Stěny budov po stranách tvořily takřka nekonečnou stěnu končící někde v temné mlze nahoře. Budovy se rozestupovaly a tvořily tří kaňony. Jedním docela širokým sem Torp s spídrem přiletěl, druhé dva byly naproti prvnímu, jeden mířil na sever a druhý na severozápad.
Ostatní cestující také postupně opouštěli havarovaný spídr a rozhlíželi se po okolí.
„Takže co teď?“ prolomil mlčení Erudar.
„Naše jediná naděje je Kryt Alfa, ale ten je bohužel asi tak dvě stě kilometrů tímhle směrem,“ řekl Paul a ukázal směrem k severozápadu.
„Takže jak se tam dostaneme?“ zeptala se Niari a prohlížela si na koleně své brnění, jestli neutrpělo během havárie.
„Jedna možnost by tu byla, ale to závisí na tom, jestli ještě funguje vysílačka ve vznášedle.“ Po těchto slovech zalezl zase Paul do trosek spídru.
Karn ho sledoval, a když zmizel, zvedl se a šel k jedné ze stěn budov. „Asi si taky zavolám,“ řekl jakoby mimochodem. „Myslím, že je čas, abychom se začali připravovat na to, jak prolomit blokádu tam nahoře.“ Když došel ke stěně, posadil se do meditačního posedu a zavřel oči.
Torp, Niari a Erudar zatím začali z nákladového prostoru vykládat nejrůznější věci a zkoumali, které z nich by jim mohli pomoci v tom, co je čeká, ať už to bude cokoli.
„Tak je to zařízeno,“ prohlásil Paul, když opět vyšel ze spídru. „Teď jen, aby Valeri tu zprávu dostala a správně pochopila.“ Rozhlédl se po svých společnících.
„Co to dělá?“ zeptal se, když zpozoroval Karna.
„Připravuje další etapu naší cesty odtud,“ odpověděla mu Niari, tón jejího hlasu naznačoval, že podle ní není třeba k tomuto vysvětlení nic přidávat. Paul jen pokrčil rameny a šel k ostatním: „Tak co tady máme?“
„No je toho tady docela dost,“ prohlásil uznale Erudar. „Je vidět, že jste počítal s každým možným i nemožným problémem, který by na vás mohl kdy číhat. Máme dost zásob koncentrované stravy a dost vody. Se zbraněmi je to také velice dobré. Jsou tu dva disruptory na velkou vzdálenost, několik blasterů, dvě pušky, nějaké termální detonátory a jako třešnička na dortu pár kilo trhaviny.“
„Výborně,“ pochvaloval si Paul Terivo. „Podej mi trochu té trhaviny. Pokud něco chcete uvnitř vozu měli by jste si pro to jít teď, protože za chvíli to už bude trochu nebezpečné.“
„Ještě chvilku počkejte.“ řekl Torp, přešel k spídru a z kapsy vytáhl malý předmět přibližně pyramidového tvaru a položil ho na střechu vraku. „Tohle nám pomůže odhadnout, co na nás pošlou.“
„Je vše hotovo?“ zeptal se Karn, vracející se k ostatním. „Měli bychom urychleně vyrazit, protože tak za patnáct minut tu bude asi docela rušno.“
„Já jen udělám malou úpravu tady na tom vraku a můžeme vyrazit,“ odpověděl Paul.
„Ale kam?“ položil Torp otázku za všechny.
Paul ukázal směrem k cestě směřující na sever: „Tímto směrem je nejbližší cesta na vyšší úrovně, proto se vydáme tudy.“
„Nebudou to, ale naši pronásledovatelé očekávat?“ zeptal se Erudar.
„V to doufám a proto je v tomto bludu musíme chvíli utvrzovat, ale asi po čtyřech až pěti hodinách chůze odbočíme na severozápad, na místo kde nás má vyzvednout Valeri,“ odpověděl mu Paul.
„Ale co s těmi co půjdou za námi,“ zeptala se Niari.
„Než uhneme z naší cesty, budeme se jich muset zbavit,“ řekl Paul.
„Tohle dořešíme za pochodu, teď vyrazíme,“ ukončil další otázky Karn.

Výsadkový člun dosedl na povrch, spustila se rampa a na prostranství u havarovaného spídru se vyhrnulo množství vojáků v černých brněních. Chvíli po prvním přistál druhý člun a vyložil dvě vojenská vznášedla. Jako poslední přistál eskortní raketoplán a z něj vystoupilo několik vojáků speciálních oddílů, jeden důstojník v hodnosti poručíka a muž v temném plášti.
Důstojník k sobě přivolal muže s insigniemi seržanta a promluvil na něj: „Jaká je situace?“
„Nikde nikdo pane, jen ten vrak támhle. Podle stop vyrazili na sever.“
„Dobře, pošlete někoho, ať prozkoumá trosky, třeba se nám podaří rozluštit tu zprávu co jsme zachytili.“
„Provedu pane,“ zasalutoval seržant a odběhl vykonat rozkaz.
„Vypadá to, že jste měl pravdu pane Talle, opravdu vyrazili na sever jak jste předpovídal,“ otočil se poručík k muži v plášti.
„Samozřejmě, Jediové jsou velice snadno předvídatelní. Jejich uvažování…“
Jeho větu přerušila exploze, jenž prozářila celý prostor.
„Hm, je vidět, že ten pašerák má také co mluvit do jejich strategie, protože tohle by Jedi nikdy sám od sebe neudělal,“ zhodnotil po chvíli suše situaci Arani Tall, naprosto netečný k nářku několika zraněných vojáků. „Dáte mi své comandos a já s nimi a přivolanými posilami počkám u cesty do horních pater. Očekávám, že je patřičně poženete před sebou, aby si mysleli, že je chcete dohonit, ale nedohoníte je a nebudete s nimi bojovat, i když věřím ,že vaši muži jsou dobří, tak tři rytíře jen tak nezdoláte. Je to jasné?“
„Ano pane Talle, vše je naprosto jasné,“ ujistil ho poručík.
Tall se ještě jednou podíval po hořících troskách, pokýval hlavou, zítra budou ti tři Jediové zničení a on získá tu největší prestiž jakou může Sith mít, až se vrátí zpět bude ho muset rada odměnit. S těmito myšlenkami odešel následován vojáky speciálních jednotek do raketoplánů a odletěl pryč.
Mezi tím naložili ostatní vojáci své raněné do výsadkového člunu a pomalu se hotovili k pronásledování, za několik minut vyrazili.

* * *

„Vypadá to, že tvůj malý dárek našel adresáta,“ prohlásil Torp směrem k Paulovi, když přestal sledovat displej na svém předloktí. Zároveň všichni uslyšeli vzdálenou explozi. Paul se neubránil širokému úsměvu a hned se zeptal Torpa: „Takže co proti nám poslali?“
„Viděl jsem asi tak dvacet možná třicet vojáků, jedno útočné vznášedlo, pak ještě jedno, asi transportní typ a ještě tam byl někdo v temném plášti,“ odpověděl Torp.
„Nahrával jsi to?“ zeptal se náhle Karn.
„Samozřejmě.“
„Tak mi ukaž toho v plášti.“
Torp přešel ke Karnovi a ukázal mu displej. Mistr Jedi ho chvíli zkoumal a pak promluvil: „Zajímavé, tohle by mohlo znamenat problém, doufejme, že sem Impérium neposlalo žádného mistra.“

* * *

Útočné vznášedlo viselo ve vzduchu před křižovatkou tvaru T. Jeho pilot čekal na signál od dvou zvědů, kteří šli každý podél jedné stěny. Konečně jeden z nich pokynul, že je čistý vzduch a tak se vznášedlo začalo pomalu přibližovat do křižovatky. Její věž s těžkým blasterovým dělem se plynule natáčela jak její střelec bedlivě pozoroval všechna možná místa kde by se mohl skrývat potenciální nepřítel. Vznášedlo se začalo v křižovatce otáčet do leva. Oba zvědové mezitím zmizeli za další zatáčkou, která následovala asi tak dvě stě metrů za křižovatkou. Za rohem se na krátko objevila slaboučká nazelenalá záře, nikdo jí však nevěnoval větší pozornost.

* * *

Torp se kryl v odpadní rouře blízko jedné z mnoha děr, kterých v ní bylo opravdu hodně. Prohlížel si prostor pod ním skrze mířidla svého disruptoru. Do křižovatky právě vjíždělo útočné vznášedlo. Dva zvědové, kteří prohledávali okolí odbočili a zmizeli tak z dohledu vznášedla. Když ušli ještě několik kroků, vyskočil Erudar ze svého ukrytu se svým zeleným světelným mečem a během několika sekund předčasně ukončil jejich vojenskou kariéru.
Torp dál sledoval křižovatku, na které se objevilo druhé vznášedlo, pátraje po jakékoli změně chování, která by naznačovala, že si někdo všiml Erudarovy činnosti. Nic tomu však nenasvědčovalo, proto se plně soustředil na svůj úkol a zamířil na kabinu druhého vznášedla. Díky infračerveným filtrům viděl červenožlutou siluetu pilota a čekal na signál.

* * *

Tak oba jsou vyřazeni, doufám, že si toho nikdo nevšiml, zaslechla Niari ve své mysli hlas Erudara. Vykoukla ze své skrýše a uviděla svého bratra jak stojí nad dvěma těly. Zkontrolovala pozici prvního vznášedla, to směřovalo dál do nastražené pasti, netušíc zatím žádné nebezpečí. Terivo brzo spustí celou past, proto se Niari opět stáhla do svého úkrytu. Pak se v jediné sekundě noc změnila v den, svět se zatřásl a vzduchem zahřměla obrovská exploze. Když znovu vykoukla uviděla jen hořící trosky prvního vznášedla, druhé vznášedlo bylo mírně vytlačeno tlakovou vlnou zpět, několik vojáků spadlo z jeho korby. V ten okamžik se odněkud nad ní snesly dva žluté disruptorové paprsky a protnuli se uvnitř kabiny pro pilota.
Vojáci začali rychle opouštět vznášedlo a snažili se schovat se před střelami dvou ostřelovačů ve výšce, ale disruptory si vybíraly tvrdou daň.
Blasterové lehké dělo vznášedla se pokusilo o krycí palbu na předpokládanou pozici jednoho ze střelců nahoře, ovšem další výstřel ho umlčel.
Vojáci, kteří nemohli najít úkryt za vznášedlem, ve snaze dostat se z dosahu obou střelců, vyrazili jediným směrem, který přicházel do úvahy. Totiž přímo ke stěně, pod oba střelce a to také znamenalo k ní a Erudarovi. Připravte se, jdou přímo k vám, zazněl Niari v hlavě hlas Karna. Já je zatím trochu skřípnu ze zadu.
Niari ještě počkala několik sekund, díky Síle přesně věděla kde je skupinka blížící se k ní, a když se dostatečně přiblížili, zastoupila jim cestu. Muži v černém brnění se zastavili, jejich překvapení však netrvalo moc dlouho, zamířili své zbraně a spustili palbu. Ovšem na místě, které zasypali palbou už, k jejich údivu, nikdo nebyl.
Svět okolo Niari jakoby ubíhal naprosto v odlišném čase, čekala až se vojáci zastaví a než na ní začnou mířit. V tomto okamžiku, ale uhnula o několik kroků stranou, a když začali střílet, už stála vedle prvního z nich s připraveným mečem. Voják si ani neuvědomil, co se děje a kácel se mrtvý k zemi. Niari jakoby pokračovala ve svém výpadu, otočila se o tři sta šedesát stupňů a čepel jejího meče už trhala další brnění. Než si vojáci vůbec uvědomili, co se děje a kde je jejich nepřítel, padl k zemi další voják.
Niari jakoby tančila mezi nepřítelem, byla všude a přitom nikde. Po několika dalších vteřinách střet skončil. S mírně zrychleným dechem sledovala, jak Erudar zneškodnil posledního člena druhé skupinky. U transportního vznášedla boj také končil, Karn se skokem dostal do zad posledního nepřítele a krátkým sekem ukončil jeho životní pouť.

* * *

Arani Tall stál ve stínu sloupů lemujících spolu s dalšími dlouhou chodbu. Tudy vedla cesta z povrchu planetoidu na horní úrovně města. Byla to spojnice mezi dvěma výtahy, a proto jeho drahocenná kořist musela projít tudy. V nejbližší době to ještě nebude, těm třem Jediům bude trvat ještě nejméně pět hodin, než sem dorazí, ale pak se mu bude hodit, že se dokonale seznámil s prostředím. Půjde sice jen o boj se zbabělými rytíři Jedi, ale i tak budou přece tři.
Jeho úvahy o plánech přerušil muž přicházející od výtahu na povrch.
„Doufám, že je to důležité,“ řekl Tall dříve, než se stačil voják nadechnout.
„Pane Talle, promiňte, že vás ruším, ale zachytili jsme zprávu od skupiny na povrchu. Byli napadeni,“ promluvil voják.
„Kým?“ vykřikl Tall, po zádech se mu převalila mrazivá lavina, jeho dokonalý plán se hroutí.
„To jsme nezjistili, zpráva byla přerušena, jen víme, že na ně nastražili léčku.“
„Hlupáci!“ ulevil Tall svému vzteku. „Rychle nahoru musíme zachránit, co se ještě dá.“
„Ano pane,“ odpověděl voják a zamířil k výtahům. Tall šel za ním, jeho myšlenky o prestiži vystřídal výhled na trest, který ho stihne pokud se ti Jediové dostanou z planetoidu.

* * *

Trosky vznášedla pomalu dohořívaly. Celý prostor byl doslova přesycen těžkým dusivým kouřem. To spolu s množstvím těl ležících na zemi všude o kolo, jasně naznačovalo, že tu proběhla prudká bitka. Když si Tall ucelil informace o místě, kde právě byl, musel přiznat, že past byla naplánována a provedena vskutku geniálně a padla by jí za oběť i daleko početnější skupina. Na druhé straně, past v tomto místě se dala očekávat, podle map je to nejpříhodnější místo snad na celé cestě.
Ten poručík může být rád, že už je po smrti, jinak by ho zabil Tall sám a to o dost bolestivějším způsobem. Jediné co vypadalo alespoň trochu neporušeně, bylo transportní vznášedlo, ale při bližším ohledání zjistili, že je sabotováno a bez delší návštěvy v opravárenské dílně nikam nepojede.
„Našli jsme jejich stopy, pane Talle. Odbočili na severozápad na nejbližší křižovatce,“ promluvil na Talla jeden z vojáků.
„Dobře vyrazíme okamžitě za nimi, nemohou mít větší náskok než půl hodiny.“ odpověděl mu Tall, ještě má šanci je dostat, ještě má tu možnost.
Voják odběhl a přitom vysílačkou svolával všechny své muže, náhle se zarazil a vrátil se k Tallovi: „Pane jedna z hlídek hlásí, že zajali muže, který chce s vámi mluvit, prý nám může pomoci.“

* * *

Trvalé šero a všudypřítomný svinčík podměstí byly velice otravnými společníky a kazily náladu každému, kdo sem kdy zavítal. Výjimkou nebyli ani rytíři Jedi nebo pašeráci na útěku. Všichni už měli pochodu po povrchu Nar Shaddaa dost a těšili se na brzký konec. Zbývalo jim jen ještě okolo dvou hodin chůze a budou na místě, které domluvil Paul pro setkání s Valeri.
Pronásledovatelů se zbavili už před dvanácti hodinami a nic nenasvědčovalo tomu, že by je někdo od té doby sledoval. Jen Karn se neustále otáčel dozadu s ustaraným výrazem ve tváři, jeho myslí neustále zněl poplašný zvonek, někdo je určitě sledoval a neměl dobré úmysly. Nikomu však o svém podezření neřekl, jen trochu zůstával pozadu za ostatními a snažil se přijít na to, kdo nebo co za nimi je.
Pak náhle vycítil jasnou přítomnost někoho, komu se chtěl za každou cenu vyhnout. Vycítil mysl tvora schopného užívání Síly, ale byla zaplavena nenávistí a zlobou.
Byl to Sith.
Rychle dohonil ostatní, Niari a Erudar měli už v rukou světelné meče a jen na mistra kývli ve znamení, že i oni zachytili Sithovu přítomnost.
Torp s Paulem si připravili své disruptory a čekali na okamžik, kdy se strhne boj. Dlouho čekat nemuseli, zpoza jedné zatáčky vystoupilo dvacet postav s disruptory, vpředu šel muž v černém plášti a v rukách měl dva světelné meče.
„Vzdejte se, nebo vás všechny s potěšením zabiju!“ zahřměl Tall a aktivoval své meče.
„Toho se nikdy nedočkáš!“ odpověděl mu Paul.
Vojáci pozvedli své zbraně, ozvala se série výstřelů. Když střelba ustala, jediní kdo ještě stáli na nohou byli Karn, Erudar, Niari, Paul a Torp.
Tall si v poslední chvíli zachránil život skokem dozadu a útěkem. Z oparu na opačné straně se vynořilo asi deset pašeráků. Mezi nimi byla i Valeri.
Rozběhla se k Paulovi a objala ho: „Jsem ráda, že jsi v pořádku strýčku, ani nevíš jak jsem se bála.“ Po obličeji jí stékala slza radosti ze shledání. Paul ji chvíli držel v náručí, pak ji jemně od sebe odtrhl a zadíval se jí do očí: „Holčičko, už kdysi jsem ti řekl, že tě nikdy neopustím.“ Rozhlédl se po jejím doprovodu, byla to směsice tvorů nejrůznějších ras.
„A kdo je to s tebou?“
„Je tu se mnou ještě Tarid a Portins, nikdo jiný z našich lidí asi nepřežil, jinak ostatní jsou výpomoc od Antariona.“
„Od Antariona? Jak se k tomu dostal on?“
„Nevím, asi zachytil několik zpráv mezi Zuinem a tamhletěmi a nabídl mi pomoc. Tušila jsem, že budete pronásledováni a tak jsem souhlasila. Přiletěli před několika hodinami na místo, kde jsem čekala se vznášedlem, rozhodla jsem se, že vám půjdeme naproti.“
„No jak je vidět, bylo to potřeba.“
Paul se otočil k pašerákům a řekl: „Děkuji za pomoc vám všem.“
Přešel k němu Twi´lek a podal mu ruku: „Jsem Tralor, bylo nám potěšením. Antarion vám vzkazuje své nejsrdečnější pozdravy.“
„Děkuji, ale co bude teď s vámi?“
„To ještě nevíme, musíme se na chvíli ztratit, dokud tu budou ti přespolní, tak tu pro nás nebude moc bezpečno,“ odpověděl Tralor.
„A co kdyby jste na čas úplně opustili Nar Shaddaa?“
„Pokud by to bylo možné, tak to jenom uvítáme,“ odpověděl a rozhlédl se po svých společnících, ti mu odpověděli souhlasným pokyvováním hlavy.
„Dobře, pokud vám nebude vadit trocha nebezpečí, které na nás určitě čeká, tak můžete jít s námi,“ nabídl Paul.
„S tím můžeme jedině souhlasit.“

* * *

Skupinka pašeráků a tří rytířů Jedi zmizela mezi stěnami budov. Monitor ve vznášedle ukazoval jen prázdnotu podměstí. Dění na obrazovce sledoval muž s pěstěným plnovousem, Harry Antarion.
Vstupní dveře vznášedla se otevřely a dovnitř vstoupil Arani Tall. Posadil se do křesla a podezřívavým pohledem si změřil Antariona: „Doufejte, že váš plán vyjde, nebo si budete přát, abyste mi nikdy nezkřížil cestu,“ řekl a v hlase měl jasný osten hrozby.
Antarion se na něj dlouze podíval: „Nemějte strach, vás bych se neodvážil podrazit.“
„Z toho strach nemám, jen mi dělá starost to, aby Jediové neprohlédli vaši lest.“
„To není možné, protože ani muži, co jsem tam poslal, nevědí nic o mých pravých záměrech. Oni opravdu věří, že jsem je poslal na pomoc dávnému příteli,“ pousmál se zlověstně Antarion.

* * *

Výšková budova v méně zalidněné části Nar Shaddaa, na první pohled stejná jako všechny ostatní a přece zde byl jeden rozdíl. Skrýval se zde Kryt Alfa.
Spodní patra byla přestavěna v pevnost s velice sofistikovaným automatickým obranným systémem. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se jedná o nejlépe bráněné místo na celém planetoidu. Celé místo spravovali jen servisní droidi a věděli o něm jen Paul, Valeri a ti, co sem dnes přišli.
Po dlouhých hodinách pochodu v podměstí si všichni dopřávali chvíli odpočinku. Čekala na ně poslední překážka a to prorazit blokádu huttských válečných lodí a tří imperiálních destruktorů.
V centrále seděli Paul a Karn sami, aby se poradili co dál. Nad jedním z projektorů plul hologram planetoidu spolu s aktuálním rozmístěním válečných lodí.
Karn se podíval na údaj o galaktickém čase, který svítil na jednom z terminálů a řekl: „Máme ještě asi tři hodiny čas a pak zaútočí naše flotila, to by mělo natolik zaměstnat všechny lodě abychom odtud konečně odletěli, v jakém stavu jsou ty dvě lodě co tady máte?“
„Jsou připravené ke startu. Já, Valeri, moji a Antarianovi lidé si vezmeme Teriann Marru, je v ní naloženo zboží, které mi umožní začít znovu, sice to půjde asi hůř než zde, ale já se nějak protluču,“ řekl Paul a chvíli se zamyslel nad tím, jaké to bude zase začít od znova.
„Torpovi dám do opatrování Thunder Dragon, je to excelentní loď, hodně modifikovaná, on vás odveze kam budete potřebovat, potom bude záležet jen na něm, jestli se vrátí ke mě nebo zůstane s vámi. Pořád nemohu uvěřit tomu, co jste mi řekl. Opravdu si myslíte, že by se mohl stát rytířem Jedi?“
„O tom jsem přesvědčen, má takové latentní schopnosti jako málo adeptů. Jen doufám, že bude souhlasit s tím, abychom ho cvičili.“
„No to se musí nechat jen na něm. Teď nás čeká jiná věc. Kolik lodí přiletí podpořit náš útěk?“
„Nejméně čtyři lodě jediovské Flotily a možná něco pošle i Republika, ale s tím bych moc nepočítal, nechtějí riskovat válku s Hutty.“
„No doufám, že se nám na tu vějičku chytí, protože jinak nemáme šanci.“

* * *

Ve stínech podměstí se plížilo několik stínů navíc. Vojáci pomalu postupovali po obvodu stěny ke křižovatce. Jeden z vojáků do ní vkročil a vzápětí padl k zemi s několika kouřícími dírami v brnění.
Automatické věže střílely neomylně. Velitel si ulevil nelichotivou poznámkou o pašerácích a jednom velice špinavém zvířátku, potom zapnul komlink: „Tady skupina jedna, nepřítel má k dispozici velice účinnou automatickou obranu a už vědí, že tu jsme.“
„Rozumím, všem jednotkám stáhněte se, opakuji stáhněte se!“ zapraskal komlink v odpovědi.

* * *

Alarm zněl chodbami a jeho zvuk nevěstil nic dobrého.
„Co se děje?“ zeptal se Erudar, když vstoupil do centrální místnosti.
„Automatický systém objevil narušitele a zneškodnil ho,“ odpověděl Paul a ukázal na monitor, který zobrazoval pohled do křižovatky, v jejím rohu leželo tělo v černém brnění.
„Další zjevně přešla chuť na útok, ale podle údajů senzorů máme co dočinění s velice početným nepřítelem,“ pokračoval po chvíli Paul. „Jen by mě zajímalo, jak se o téhle skrýši dozvěděli tak rychle.“
„Třeba nás sledovali?“ uvažoval nahlas Torp.
„To bychom zjistili. Ne někdo nás musel prozradit a svým lidem důvěřuji, takže jediní kteří zbývají jsou Antarianovi lidé.“
„To se mi nezdá,“ vložil se do hovoru Karn. „Když jsme sem letěli, tak jsem je všechny důkladně sledoval a u nikoho jsem nenarazil byť na stopu zrady.“
„Jejich zrada, ale mohla být nevědomá, co když jeden z nich měl na sobě sledovací zařízení?“ vyslovil nahlas svou myšlenku Erudar.
„To je možné. Přiveďte sem toho Twi’leka Tralora, měl by tu být,“ navázal na něj Karn.
Od jednoho z pultů se ozvalo důrazné zapípání.
„Někdo se s námi snaží spojit,“ řekl Paul, přešel k počítači a vyťukal několik příkazů.
Nad panelem se objevila holografická postava Harryho Antariona, o zrádci nebylo pochyb.
„Zdravím tě Paule,“ spustil hologram. „Jak ti již jistě sdělily tvé senzory, jsi obklíčen a věřím, že jsi natolik inteligentní, abys pochopil fakt, že přes blokádu na oběžné dráze se také nedostaneš.
Proto ti navrhuji toto. Vzdej se spolu se svými novými přáteli do rukou pana Arani Talla a já zaručuji, že se nic nestane tvé milované neteři a ani zbytku tvých lidí. Pokud se, ale nevzdáte tak zaútočíme a nemyslím, že vojáky dokáže tvoje automatická obrana zadržet na moc dlouho. A až se dostanou dovnitř zabijí vás všechny a to bez výjimek.
Máte deset minut na rozmyšlenou pak znovu zavolám.“
Hologram zmizel.
Ticho v místnosti narušoval jen šum elektroniky. Tralor, kterého přivedla v průběhu přenosu Niari jen nevěřícně hleděl na místo kde ještě před chvíli byl hologram jeho šéfa a nevěděl jestli má opravdu věřit tomu, co slyšel. Nedělal si o svém chlebodárci bůhví jaké představy, ale tento obrat mu trochu vyrazil dech.
„Tohle nemůže být pravda,“ vykoktal ze sebe po hodné chvíli Tralor a vytrhl tak ostatní z jejich zamyšlení.
„No bohužel to asi pravda bude,“ prohlásil pochmurně Paul.
„Vzdát se rovná dobrovolně spáchat sebevraždu, rozhodně nenechají odejít nikoho z nás,“ řekl Karn a podíval se na údaj o času. „Myslím, že nám zbývá jediná šance a to udržet se tady ještě devadesát minut. Potom se můžeme pokusit prorazit blokádu.“
„V tom vám mile rád se svými muži pomohu a pokud se mi dostane do hledáčku ten parchant, tak se má na co těšit,“ vložil se do hovoru Tralor a pochyby ho opustily. Ten člověk, který byl jeho zaměstnavatelem, se otočil zády ke všemu, co dělalo pašerácké řemeslo poněkud civilizovanějším. V Tralorových očích se stal zbabělcem, z neznámých důvodů zradil dlouholetého přítele a už nebyl hoden Tralorovy loajality.
Karn se na něj zadíval a po chvilce řekl: „Dobře, rozdělte své muže mezi Erudara a Niari, ti se postarají o obranu přístupové šachty.“ Pak se otočil k dvojčatům: „Žádné zbytečné hrdinství, ale zkuste je udržet co nejdéle. My s ostatními připravíme naši poslední obranu v hangáru.“
Niari a Erudar přikývli a odešli spolu s Tralorem.
Karn ukázal na ovládací pulty a zeptal se Paula: „Kolik budete potřebovat lidí, abyste jim co nejvíce zavařil?“
Paul se usmál a odpověděl: „Na to budu stačit sám.“
„Dobře navádějte Niari a Erudara tak, aby měli co nejlepší možnost je zadržet,“ řekl Karn. „Ostatní za mnou, čeká nás ještě dost práce.“

* * *

Obrana venku byla oproti té uvnitř jenom procházkou po zahradě v příjemném odpoledním slunci, i když i ta si vyžádala hodně obětí. Hned za vchodem čekalo vojáky nemilé překvapení v podobě dvou automatických věží, skupinky pašeráků a ženy v brnění, s fialovým světelným mečem.
„Držte se za mnou,“ přikázala Niari čtyřem pašerákům.
S Erudarem se domluvili na úvodní taktice, jenž zahrnovala hlavně využití zbraní pašeráků, zatímco se oni sami budou starat o jejich ochranu odrážením střel. Teď přišel čas tuto taktiku otestovat v boji.
Okamžitě se spustila střelba na obou stranách, jenomže první oběti byly jen v řadách útočníků. Niari se svým mečem dokázala všechny střely hravě odvrátit.
Prořídlé řady útočníků se stáhly. Po několika tíživých sekundách přilétlo do chodby několik termálních detonátorů. Niari je silou odstrčila do bezpečnější vzdálenosti, bohužel pro vojáky to bylo k jejich nohám. Několik poděšených výkřiků následoval zvuk detonací. Obrana se zatím dařila velice dobře.
Hlavní nápor přišel o minutu později. Do chodby se naráz vyřítilo velké množství nepřátel a zcela neteční k vlastním ztrátám vyrazili kupředu. První řada po několika krocích zalehla, řada za ní poklekla a třetí řada stála. Veškeré ztráty byly okamžitě doplňovány. To znamenalo takové množství střel k odrážení, že Niari začaly některé ze vzdálenějších projektilů unikat a jako výsledek po chvilce padl k zemi první mrtvý pašerák. To bylo pro Niari jasným signálem, „Všichni zpátky tady se už neudržíme!“ křikla na své spolubojovníky a všichni začali vyklízet za neustálé palby pole.
Eru připrav se, jdeme k vám a rozhodně nejsme sami, spojila se Niari se svým bratrem, v odpovědi ucítila dotek bratrovy mysli.
Pašeráci se stáhli za další roh chodby bez dalších ztrát. Niari zastavila jejich ústup u dalších automatických věží.
Nepřítel postupoval již daleko obezřetněji a k dalšímu kontaktu došlo až za nějakých pět minut. Několik vojáků okamžitě padlo, ostatní se stáhli, aby se opět připravili k výpadu a prolomení obrany.
Tuto možnost jim však Niari už nechtěla dopřát. Teď Eru, dala signál bratrovi.

* * *

V chodbě za formujícími se řadami vojáků se neslyšně otevřely tajné dveře a z nich vyrazil Erudar spolu s dalšími čtyřmi pašeráky. Pomocí síly shodil na hromadu několik vojáků, kteří právě přicházeli posílit útočnou vlnu a spolu se svými společníky je rychle a neslyšně zlikvidovali. Poté se vydali do zad hlavní útočící skupině. Naštěstí nepřítel měl veliký strach z možných pastí a nástrah natolik, že v chodbách nebylo zbytečně moc vojáků. To ovšem paradoxně usnadnilo postup Erudarovi a Tralorovým mužům.
Když dosáhli zadních jednotek útočící vlny, nepřítel se právě chystal k výpadu. Jdeme na to, ohlásil sestře svůj záměr a rukou dal pokyn společníkům.
Ti spustili palbu. Útok do zad vojáky dost překvapil, a když se konečně otočili, aby čelili novému nebezpečí, byl již Erudar u nich a redukoval jejich počty svým světelným mečem.
Po té zaútočila Niari z druhé strany, celý boj trval jen několik minut.
Niari, Erudar a přeživší pašeráci se přesunuli k dalšímu opěrnému bodu.