Útěk z Nar Shaadda

Autor: Tahario Helkelimbion

Kapitola 3.

Hvězdný destruktor třídy Pretorián je už na první pohled impozantní plavidlo, se kterým by se do křížku pouštěl jen málokdo. Přes kilometr dlouhá a asi pět set metrů široká loď. Tvar hrotu kopí připomínal své předchůdce z dob občanské války, někdy před dvěma sty lety. Byla to velice oblíbená loď Imperiální Flotily, a proto se dala vidět snad všude kde mělo Impérium své državy. Ovšem místo, ve kterém se nacházel zrovna tento, pojmenovaný Flaming Claw, bylo podezřelé.
Plul právě uprostřed Huttského prostoru asi pět světelných let od domovského světa Huttů Nal Hutta.
Z obrovského otvoru hangárové paluby, umístěného ve spodní části lodi vylétl raketoplán, roztáhl křídla jako gigantický pták a zamířil pryč od Flaming Clawu.
O několik okamžiků později prudce vyrazil vstříc vzdálené hvězdě někde před ním.

Když Torp a tři Jediové dorazili do hangáru v hlavní budově, Paul Terivo na ně již čekal. Bylo na něm vidět úlevu, že Silver Eagle dorazil bez větších problémů.
Torp spustil rampu a společně s ostatními po ní sešel. „Dobré ráno, pane Terivo.“ pozdravil Torp svého šéfa. „Tady vám představuji Karna Hareniho mistra Jedi a zde jsou rytíři Jedi Niari a Erudar Orliani.“
„Vítejte, těší mě. Já jsem Paul Terivo. Jsem opravdu rád, že jste tady. Setkání kvůli kterému jste sem letěli, se bude konat již dnes večer. Takže už nemáme dost času a musíme projednat můj plán, jak vás tam dostat,“ řekl Paul a potom se podíval na Torpa. „Torpe, pro tebe už žádnou práci nemám, takže máš pro zbytek dne volno.“
Než však stačil Torp odejít, položil mu na rameno ruku Karn a dal mu tím najevo, že má zůstat. „Pane Terivo byl bych rád, kdyby s námi na to setkání jel i tady náš průvodce.“
Paul se podíval zmateně jak na Karna tak na Torpa: „A to proč?“
Karn jen pošeptal něco Paulovi a ten se na Tarpa překvapeně podíval, pak polohlasně odpověděl Karnovi: „Opravdu? Jste si tím jist?“
Načež Karn jen přikývl. „Dobrá pojď s námi Torpe,“ řekl Terivo Torpovi a vyrazil ke kabince turbovýtahu. Ostatní ho následovali, jen dvojčata se trochu opozdila.
Myslím že Karn něco chystá, spojila se Niari se svým bratrem prostřednictvím síly.
Mistr Hareni stále něco chystá, odpověděl Erudar.
Dneska jde ale o něco velmi důležitého, cítím v něm velký neklid.
Aha, promluvila expertka na jediovskou psychologii.
Niari se na svého bratra podívala pohledem plným předstíraného opovržení a křikla na něj nahlas: „Ty si ani neuvědomuješ, že se občas chováš jako totální kretén!“
Po těchto slovech se na Niari udiveně podíval Paul, zatímco Karna a Torpa, toto divadlo naprosto nezajímalo.
„Nechejte to být a oni si to vyřeší sami mezi sebou,“ odpověděl Terivovi na jeho nepoloženou otázku Karn. „Za chvíli si na to zvyknete.“
„Ale proč na něj zničehonic takhle vyjela?“
„To nebylo zničehonic, nejspíš jí sdělil něco, co zatřáslo jejím egem.“
„Ale on ji nic neřekl, to bychom slyšeli.“
„Jsou i jiné formy komunikace, než jen řeč.“
Společně nastoupili do kabiny a ta se rozjela nahoru. Během jízdy Niari znovu myšlenkově oslovila Erudara: Promiň Eru, ale nemáš si dělat žerty o mém úsudku.
Nic se nestalo, vždyť výš, že tyhle naše roztržky jsou kořením mého života, odpověděl jí Erudar při tom na Niari mrkl. Proč si myslíš, že jde tentokrát o něco důležitého?
Ty necítíš neklid v Karnovi?
Ne, já tvého bývalého mistra neznám jako ty. O co jde?
Ty sis nevšiml jak se chová, když mluví s Torpem?
Jde o Torpa?
Bože ty máš důvtip staré banthy.
V ten okamžik se zastavila zdviž v nejvyšším patře, které bylo celé přeměněno na obrovskou zahradu. Uprostřed byl vytvořen palouček s několika stolky a pohodlnými křesly. Celé prostředí vyzařovalo klid a harmonii, poskytovalo výborné prostředí pro meditace a odpočinek po těžkém dni. Všichni se posadili a vychutnávali atmosféru.
„Takže, co jste vymyslel, abychom se dostali na jednání,“ začal hovor Karn Hareni.
„Mohu s sebou vzít další čtyři a z nich mohou dva semnou až do jednací síně.“
„Dovnitř půjdeme s vámi já a Niari.“
„Ale mistře,“ vložil se do hovoru Erudar.
„O tomhle nebudeme diskutovat ty a Torp budete čekat na nás připraveni na cokoli, co by se mohlo pokazit,“ odbyl ho Karn.
„Dobře, takže jsme domluveni. Teď si na chvíli odpočiňte po letu, tohle místo je na to jako stvořené,“ ukončil rozhovor Terivo a pomalu vstával.
„Počkejte na mne pane Terivo, mám pro vás vzkaz od mistra Skywalkera,“ zvolal za ním Karn a vstal také, oba se potom vydali pomalou chůzí na procházku po zahradě.
Torp se pohodlně usadil v křesle s úmyslem na chvíli si schrupnout. V hlavě mu neustále běžely události posledních několika dnů, hlavně pak myšlenka na možnost opustit tuhle zatracenou planetku.
Niari sklopila sedačku a také se snažila relaxovat, když jí v hlavě zazněl hlas jejího bratra: Co může chtít mistr Hareni od Torpa?
Niari se zamračila: Co asi, zapomněl jsi na to, co Torp říkal při prvním setkání?
Myslíš o tom, jak věděl, že mu od nás nic nehrozí?
Přesně.
Takže mistr se domnívá, že má talent v užívání Síly? To by jsme mohli klidně rychle odhalit.
Niari poznala změnu v mysli svého bratra a posadila se. Při pohledu na Erudara jí bylo jasné, co chce udělat a také věděla, že mu v tom už nezabrání.
Erudar se soustředil a vysílal proud Síly k Torpovi. Začal se dostávat stále hlouběji do jeho mysli až narazil na ten drobný bod, samotný uzlíček nervů, který odlišuje Jedie od ostatních. Lehce zatlačil na toto místo.
O pár vteřin později ležel Erudar o dobrých patnáct metrů dál zády na pěšince, po které zrovna šli Terivo s Harenim. Karn Hareni jen zakroutil hlavou: „Ty jsi opravdu dáreček, jsem zvědavý, jak to Torpovi vysvětlíš.“
Potom se Karn otočil k Terivovi: „Ta vaše otázka ohledně mých předpokladů o Torpovi, je už zodpovězená. Tohle totiž udělal on.“
Terivo se podíval k patnáct metrů vzdálenému paloučku kde seděl Torp: „Tohle udělal Torp?!“
„Ano, sice naprosto nevědomě, ale udělal to on. Až to tu doděláme,byl bych rád, aby se mnou odletěl.“
„Samozřejmě, Torp není můj otrok, ale zaměstnanec.“
Když se Erudar vrátil, Torp na něj hleděl s otázkou jasně vepsanou ve tváři.
Erudar se spojil v myšlenkách s mistrem Harenim: Mistře, on si částečně uvědomuje co se stalo. Mám mu říct vše podle pravdy?
Ne ty mu to neříkej, zatím si něco vymysli. A už nedělej žádné blbosti, někdy nechápu, jak ses mohl stát rytířem.

* * *

Nad budovami Nar Shaddaa přelétal raketoplán, který se mezi ostatními plavidly vyjímal asi jako Jawa na rodinné oslavě Wookieeů. Na první pohled se jednalo o vojenský typ. Nesl na sobě výsostné znaky Impéria.
Přelétl přes řadu vysokých budov a zamířil k velké budově vzdálené několik kilometrů. V okamžiku, kdy k ní doletěl, snížil rychlost v táhlé zatáčce a začal se pomalu snášet k jedné z přistávacích plošin. Těsně před dosednutím složil křídla pod sebe a z gondol na koncích křídel se vysunuly lyžiny. Jakmile byl stroj na zemi a oblak prachu se trochu rozplynul, přistoupila před příď skupinka postav, v jejich čele stál člověk okolo padesátky poněkud obtloustlý, ale oblečený v drahém oblečení.
Skupinka za ním se pomalu rozvinula okolo celé plošiny a její členové se chovali jako ochranka zajišťující okolí. Po krátké chvilce se pod přídí raketoplánu spustila plošina a po ní sešly dvě postavy. První byl muž, podle přepychové roby a způsobu jakým se nesl, na první pohled pocházející z aristokratických kruhů. Druhý muž byl zahalen v černém dlouhém plášti, zpod kterého prosvítalo jasně červené oblečení.
„Buďte vítáni na Nar Shaddaa, moffe Devrone,“ promluvil obtloustlý muž a poklonil se. „ Mé jméno je Gregory Zuin, je mi velkou ctí, že budu vašim hostitelem.“
„Toho pochlebování nechte,“ řekl Devron ostře hlasem přetékajícím arogancí. „Raději mi vysvětlete co znamená to divadlo na orbitě.“
„Vždyť jste sami chtěli, abychom provedli jisté změny ve způsobu, jak lodě přilétají a odlétají,“ odpověděl Zuin a jeho hlas trochu zakolísal nervozitou.
„To je sice pravda, ale pokud mě moje paměť neklame, tak jsme chtěli totální blokádu a ne jen něco takového, jako ty vaše kontroly.“
„Ale pane, celý Pašerácký Měsíc je životně závislý na cestách do vesmíru. Kdybychom jim zablokovali všechny cesty odtud, nejspíš by se celá Nar Shaddaa vzbouřila,“ pokusil se vysvětlit důvod svého jednání Zuin.
„To mě vůbec nezajímá, nic méně jsem přijal jistá rozhodnutí, která tuto situaci vyřeší.“
Zvuk jeho hlasu vypovídal hodně o tom, co si o pašerákovi před sebou myslí. „Za několik hodin přiletí loď Flaming Claw a do dvaceti čtyř hodin dorazí ještě Dark Night a Inquisitor. Kapitán Flaming Clawu převezme velení celé blokády a vy jen rozhlaste, že každá loď pokoušející se přiletět nebo opustit Nar Shaddaa bude bez varování sestřelena!“
„Ano moffe Devrone.“
„Dobře tohle je vyřešeno a teď k důvodu, pro který jsem přiletěl. Je vše připraveno?“ převedl Devron hovor na jiné téma.
„Ano jistě, vše je zařízeno,“ ubezpečoval Zuin.
„V to doufám už kvůli vám,“ odpověděl Devron a pak ukázal na svého společníka.
„Zde Arani Tall vám pomůže s tou nepříjemností, o které jste hovořil před několika dny. Neberte to jako nějaký výraz dobré vůle z naší strany, máme vlastní zájem na odstranění tohoto problému.“

* * *

Luxusní vzdušný spídr jemně dosedl před Palác, vzletně pojmenovanou budovu patřící organizaci Gregory Zuina.
Niari vystoupila jako první a plně vžitá do své role bodyguarda se neustále rozhlížela, pátraje po možném nebezpečí.
„Vypadá to, že se čeká už jen na nás,“ prohlásil Paul Terivo, když vysedal z vozidla hned po Niari a rozhlédl se po okolních vznášedlech. Ostatní ho následovali a pak společně vyrazili směrem k hlavnímu vchodu do budovy. Po krátké domluvě se strážemi, které skutečně horlivě vykonávaly své povinnosti, byly vpuštěni dovnitř. Prošli krátkou chodbou a ocitli se ve velké prosvětlené hale.
Tam již čekaly hloučky postav, každá skupinka byla jednou pašeráckou organizací, jenž byla pozvána na dnešní jednání. Když přišli Terivo a ostatní, několik hlav se natočilo jejich směrem. Terivo se snažil v paměti přiřazovat jednotlivým obličejům jména, ale než stačil prověřit všechny, otevřely se veliké dveře na konci haly.
Nimi vešel jejich hostitel Gregory Zuin a se širokým úsměvem k nim promluvil: „Vítejte vážení kolegové v mém skromném domě. Jak jsem zjistil, jsme již všichni, takže vás prosím, abyste mne následovali.“ Po těchto slovech se otočil a vešel do dlouhé chodby za dveřmi. Z každé skupinky se oddělily tři postavy a následovali Zuina.
Jednací síň, nacházející se na konci chodby byla účelně řešena. Šlo o místnost přibližně půlkruhového obvodu. Po obvodu bylo rozmístěno na vyvýšeném stupínku dvanáct stolků a u nich po jedné židli. Každý stolek byl vyhrazen pro jednotlivé zástupce organizací. Terivo brzo našel stolek určený jemu, posadil se za něj a Karn a Niari si stoupli vedle něj.
Postupně svá místa zaujali i členové ostatních organizací. Jakmile se všichni usadili, přešel Zuin na malý stupínek uprostřed síně.
„Prosím, než přistoupíme k důvodu proč jsme všichni tady, dovolte, abych vás ještě jednou přivítal a připil na naše výnosné obchody, které nás v budoucnu čekají.“
Při těchto slovech pozvedl svůj pohár. Na každém stolku byl stejný pohár, zřejmě připravený pro tuto příležitost. Přítomní je postupně váhavě pozvedli a napili se z poháru.
„A nyní přistoupíme, k hlavnímu bodu našeho setkání.“
V ten okamžik vešel dovnitř muž v honosné robě, přešel do středu místnosti. Prohlédl si všechny přítomné a začal promlouvat velice příjemným hlasem. Po té co se představil, začal svůj dlouhý monolog. Vše se točilo okolo neschopnosti Republiky spravovat potřeby galaxie. Dále projevil zájem využívat kontakty pašeráků pro sběr informací o základnách Republikové Flotily, nebo pro přepravu svých agentů. Po několikahodinovém monologu, líčícím obrovské výhody spojené se spoluprací pašeráků s Impériem se odmlčel, jeho místo zaujal opět Zuin a dočasně přerušil jednání.
„Tak co si o tom myslíte?“ zeptal se Terivo svých společníků, ale ani jeden mu neodpověděl. Jak Karn tak Niari měli podivný výraz ve tváři, jakoby v hlubokém zamyšlení a vůbec se nezdálo, že by si uvědomili přestávku, a nebo Terivova slova.
„Hej co se děje?!“ zkusil je probudit Terivo.
První se probral Karn, podíval se na Teriva a řekl: „Něco se stalo, něco co nám přinese jen potíže.“
Niari přikývla a dodala: „Je to jako tenkrát na Kuatu, když jsme padli na toho temného rytíře.“ Bylo na ní vidět, že ať už se stalo cokoli, měla z toho docela strach.
„No vy dokážete člověka vystrašit. Doufám že se mýlíte. A co si myslíte o tom, co jsme tady vyslechli?“
„Je to celkem jasné, Impérium něco chystá a chce využít vašich služeb, jakožto výzvědné služby. Zřejmě jim už nestačí jejich vlastní výzvědná síť, která má poslední dobou hodně smůly. Počkáme do konce jednání a s touto informací odletíme pryč.“

* * *

Hlavní sídlo Terivovy organizace tonulo ve tmě, jen tu a tam se v některém z oken objevil záblesk výboje blasterů nebo podivná červenooranžová záře. Před budovou bylo nastoupeno několik vojáků v tmavém brnění a hlídali několik klečících postav s rukama spoutanýma za zády.
Tohle pozorovala Valeri z nedaleké budovy. Tichý poplach, který spustil někdo z budovy ji naštěstí varoval na možné nebezpečí. Pomocí makrotriedru se snažila přijít na to, kdo je mezi zajatci. Postupně poznala Quarta, Willera a Arelona, s nimi tam byli ještě dva Twi’leci, které nemohla poznat a ještě jeden Devaronian jménem Trash Torr. Valeri chtěla pro ně něco udělat, ale při pohledu na strážce, kteří je hlídali, nevěděla co by proti nim jen s blasterem zmohla. Kéž by tu měla svou disruptorovou pušku.
Po několika minutách kdy se snažila přijít na to, jak jim pomoci, vyšel z hlavního vchodu holohlavý muž v jasně červeném oblečení, které mu částečně překrýval černý plášť. V rukou držel červeně a oranžově planoucí světelné meče. Přešel k vězňům a na něco se ptal.
Po chvilce usekl hlavu Quartovi a pomalu přešel k Willerovi a znovu se na něco zeptal. Valeri nevěřila vlastním očím. Muž setnul i Willera a pomalu přešel k jednomu z Twi’leků. Ten ho začal zřejmě prosit o milost, ale to cizince neobměkčilo a zabil i jeho.
Tohle pokračovalo až do chvíle, kdy zbyl jen Arelon. Ten se na muže ani nepodíval, jen hleděl do země a čekal na smrt, ta přišla vzápětí.
Valeri se nedokázala od tohoto hrůzného divadla odtrhnout a po tváři jí stékaly slzy. V duší ji kypěl vztek a chtěla toho muže, tu zrůdu zabít, avšak nedokázala se ani pohnout, proto jen zavřela oči a doufala, že se jedná jen o strašný sen, ze kterého se musí co nejrychleji probudit. Ale když po dlouhé době znovu otevřela oči, šest mrtvých těl ještě stále ležících u vchodu ji vrátilo zpět do strašlivé reality.
Odložila triedr a otřela si slzy. Je jasné, co se stalo a co musí udělat, musí varovat Paula a ostatní.
Opatrně se vrátila ke svému spídr. Pomocí počítače se spojila s počítačem v limuzíně, kterou její zřejmě jediní přátelé odjeli na setkání pašeráků a poslala jeho prostřednictvím zprávu. V duchu se uklidnila, že jsou snad ještě v pořádku a že zprávu dostanou, s Paulem a Torpem byli tři rytíři Jedi a ti je snad dokážou ochránit, to byla jediná nadějná myšlenka, která Valeri ještě držela nad propastí zmaru. Znovu si otřela slzy z obličeje, nastartovala a odletěla pryč.

* * *

Přestávka netrvala dlouho a opět se na podiu objevil ten cizinec, teď připravený odpovídat na dotazy ze strany pašeráků. Paul Terivo vstal a zeptal se jako první: „Je to skutečně zajímavá nabídka, snad jen jednu otázku. Všichni víme, že Imperiální rozvědka je velice efektivní. Na co potom potřebujete nás. My máme dost svých starostí.“ Od ostatních stolků se ozvalo souhlasné zamručení.
„To máte pravdu. Bohužel se však situace pro nás poněkud ztížila a pro naše zájmy je potřeba, abychom postupovali více skrytě,“ odpověděl Devron.
„Mluvil jste o velkejch výhodách, který získáme pokud vám budeme pomáhat. Můžete mně říct, čím si hodláte koupit naši loajalitu?“ zazněl dotaz od drsně vyhlížejícího Rodiana sedícího u stolku hned vedle Teriva.
Devron se jen usmál, přešel k nejbližšímu stolku a zvedl z něj pohár, kterým si na začátku všichni připili: „Tímhle.“
„Cože vy nás chcete uplácet chlastem?“ zasmál se starší muž od stolku někde napravo.
„Nejde ani tak o alkohol, který jste všichni pili, ale spíš o to co v těch pohárcích bylo navíc a o to co vám všem momentálně koluje v těle.“
Znepokojení, které zavládlo v místnosti bylo doslova hmatatelné. Několik bodyguardů dokonce pozvedlo své zbraně. Ovšem Devron a Zuin tuto reakci předvídali a tak Zuin vydal rozkaz, na který se do místnosti nahrnula desítka po zuby ozbrojených mužů v černém brnění. Vypadali opravdu nebezpečně a bylo jasné, že by bez mrknutí oka, které by ovšem nikdo pod temnou helmou nepostřehl, klidně postříleli všechny přítomné.
Tíživé ticho prolomil Devron: „Pánové prosím odložte zbraně, žádné bezprostřední nebezpečí vám nehrozí.“
„Ne, tak proč jste nám dali do pití jed?“ zeptal se Twi´lek sedící u jednoho ze stolků.
„Ale co si o nás myslíte. Jed? Proč bychom vám u všech všudy dávali do pití jed? To jsme vás mohli rovnou postřílet a ušetřit si těch několik hodin jednání, které tady společně vedeme.“
„Tak co jste nám do toho pití dali?“ zeptal se nejistě někdo z druhé strany místnosti.
„To co jsme vám dali do pití a to co vám právě koluje v těle,“ pustil se do vysvětlování Devron a bylo vidět, jak si užívá zmatení a strach, jenž byl v každém z přítomných. „Jsou speciálně vyvinutí nanoboti, připravení na můj rozkaz nebo na rozkaz kohokoli, kdo bude mít v ruce takový ovladač, ukončit váš život velice rychle a také velice bolestivě.“
Při posledních slovech vytáhl odněkud malou krabičku s červeným tlačítkem.
„Jedna krabička pro každého z vás. Pokud se nám nebude pozdávat vaše loajalita k nám, tak prostě stiskneme tlačítko.“
„A jak máme vědět, že nejde o bluf z vaší strany,“ zeptal se s trochou naděje v hlase jeden z pašeráků.
„Každý průměrný zdravotnický sken to potvrdí a navíc jsme si pro vás připravili malou demonstraci. Pane Zuine.“
Jakmile domluvil, přistoupil k Zuinovi a předal mu tu černou krabičku, kterou před tím svíral v rukou. Zuin pak přešel přímo k Terivovu stolu a výraz jeho tváře prozrazoval velké uspokojení nad tím co se chystal udělat.
„Před nedávnem jsem přišel o jednu hodně velkou zásilku zboží přímo z Kesselu, díky jednomu informátorovi, který se mnou včera uzavřel velice zajímavý obchod, jsem přišel na to kdo byl oním zlodějem. A to nás přivádí k našemu cíli pro otestování nanobotů.“
Poté ukázal na Teriva: „Zde je náš zkušební cíl.“
„Zabij mě a už nikdy to koření neuvidíš,“ řekl s naprostým klidem Paul Terivo.
„V tom se, ale pleteš. Právě teď je tvoje ustředí v mých rukou a nějaký záznam nebo některý z tvých lidí mě k tomu nákladu dovede.“
Po této větě s velkým uspokojením stiskl tlačítko na ovladači.
Jeho úsměv ovšem ustupoval spolu s narůstajícím časem, během kterého stále nedocházelo k nějakým změnám ve zdravotním stavu Paula Teriva. Ten se naopak stále na Zuina jen usmíval. Proto Zuin ještě několikrát stiskl tlačítko, ale stále se nic nedělo.
„Gregory, Gregory, ty by jsi pil nápoj, který ti nabízí někdo, koho jsi připravil odhadem o pět set milionů?“
Zuinuv obličej přešel škálou grimas zpodobňujících překvapení, obavy, rozčílení, vztek a nenávist: „Zastřelte toho parchanta!“ rozeřval se. „No tak střílejte!“
Stalo se to velice rychle. Karn okamžitě vystartoval závratnou rychlostí dopředu, pomocí Síly odhodil asi šest vojáků, několik pašeráků a Devrona na protější zeď. Sedmého vojáka přeťal svým jasně zelenobíle planoucím mečem. Mezitím Niari chytila za rameno Paula a strhla ho ze židle, zrovna v okamžiku kdy místem kde seděl prolétlo několik blasterových výbojů. Poté se postavila před něj, v ruce aktivovaný fialový meč se dvěma čepelemi, připravena čelit jakémukoli útoku.

* * *

Torp s Erudarem se v hlavní přijímací hale dost nudili, seděli v jednom z rohů místnosti a čekání si zkracovali vyprávěním o svých životech. Oba žasli nad tím co všechno už ten druhý zažil. Takto si spolu povídali až do okamžiku kdy Erudar jakoby zkameněl. Dokonce i sám Torp cítil něco, co nemohl popsat. Od té chvíle se snažili být ostražití a více si všímali okolí.
Po dalších asi patnácti minutách Erudar uslyšel ve své hlavě hlas Niari: Připravte se. Za chvíli se zřejmě něco semele.
Vzápětí se s ním zkontaktoval podobným způsobem i Karn: Pokud se něco přihodí, zajistěte s Torpem halu, my se k vám připojíme. O několik vteřin později se ozvala střelba.
Torp okamžitě vytáhl blaster, stejně se zachovali i ostatní tvorové v místnosti. Ovšem nikdo nevěděl, co se děje, takže jen neurčitě mířil každý na každého. Zhruba v ten okamžik se otevřelo několik dveří a do místnosti vpochodovalo asi tak padesát vojáků v černém.
Erudar udělal krok dovnitř místnosti a špitl směrem k Torpovi: „Drž se za mnou a bude to v pořádku.“ V ruce držel svůj světelný meč. Vojáci pomalu odzbrojovali pašeráky, když zpozorovali Erudarův světelný meč, všechny blastery zamířili přímo na něj. Erudar polknul a nechal se prostoupit Silou. Než se však cokoli mohlo stát, vstoupili do místnosti Karn s rukou okolo Zuinova krku a svůj světelný meč držel u jeho obličeje, za nimi vyšel Paul Terivo s blasterovou puškou a zadní voj dělala Niari se svým světelným mečem.
„Odhoďte zbraně!“ křičel Zuin a jeho hlas byl prosycen panikou.
Vojáci váhavě uposlechli. Torp a Erudar se připojili k této podivné skupince a všichni pomalu šli k hlavnímu východu. Když byli venku, tak Karn rukojetí svého meče poslal Zuina do bezvědomí.
„Měli bychom se odtud rychle vypařit.“
Všichni nasedli do spídru a rychle odletěli pryč.
Po chvilce se nad budovou přehnala s obrovským řevem skupinka stíhaček a zamířila za uprchlíky.

* * *

„A hele, v počítači je nějaká zpráva,“ zvolal Terivo a vyťukal něco na klávesnici. Nad palubní deskou se objevil hologram uplakaného obličeje Valeri: „Paule je zle, obsadili hlavní budovu a všechny pozabíjeli, na vlastní oči jsem viděla jak někdo se světelným mečem popravil šest našich lidí. Jsem na cestě do Krytu Alfa, budu tam na vás čekat.“ Potom hologram zmizel.
„Muž se světelným mečem? Začíná to být opravdu špatné,“ promluvil jako první Paul Terivo.
„Nerad vás ruším, ale máme za sebou asi tak pět TIE-Lancerů, toho muže s mečem můžeme řešit později,“ ozval se ze zadního sedadla Erudar.
Torp na nic nečekal a strhl stroj do střemhlavého letu. Stíhačky udělaly to samé. Brzo se dostali mezi budovy a Torp musel vynaložit všechen svůj um, aby jejich let neskončil tragicky. Stále klesali, ovšem stíhačky se jich pořád držely. Vzduch kolem spídru protnulo několik laserových výbojů. Torp se snažil uhnout na stranu a málem škrtl o obrovský sloup.
Paul vyťukal několik příkazů do počítače. Na zádi se vysunula otočná blasterová věž a začala chrlit výboje na stíhačky. Jeden z pilotů stíhaček se snažil vyhnout střelám, ale neodhadl okolní prostor a svůj let skončil v jednom z obrovských nosníků.
Ale ani spídr neměl zrovna moc štěstí a několik střel jej silně pochroumalo. Torp začínal cítit, že nad ním ztrácí kontrolu. Podle přístrojů už museli být blízko samotného povrchu a tak se připravoval na nouzové přistání. Další sprška střel zasáhla jeden motor a ten vysadil. „Připravte se na náraz!“ křikl na ostatní. V ten okamžik začal spídr rozrývat povrch planetoidu.

* * *

Zuin stál před moffem Devronem a vypadal jako zpráskaný pes.
„Vidíte důsledek vaší totální neschopnosti! Nejméně tři rytíři Jedi se dostali na naše jednání. Jestli se s tím, co zjistili dostanou z Nar Shaddaa, budeme muset naše plány odložit.“
„Oni se odtud ale nikdy nedostanou, všechna jejich zařízení máme přece pod kontrolou.“
„To je možné, ale nechci ponechat nic náhodě. Pošlu tam dolů vojáky a Arani Talla, ten se s nimi už vypořádá.“