Útěk z Nar Shaadda

Kapitola 1.

Uplynulo již téměř dvě stě let od porážky císaře a během této doby byla galaxie rozdělena na tři části, Republiku, Impérium a neutrální světy. Křehký mír narušovalo jen několik drobných pohraničních střetů, ale tyto šarvátky nikdy nepřerostly v otevřenou válku. Ovšem tato situace nemůže trvat navěky a rozhodující střetnutí jednou musí přijít. Nad nic netušící Galaxií se znovu stahují mračna války.

Západ slunce za kotoučem planety Nal Hutta skýtal velkolepou podívanou, která ovšem většinu obyvatel planetoidu Nar Shaddaa nikterak nezajímala a byla zcela ignorována. Každý se staral jen o své povinnosti a na to kochat se výhledem, nikomu nezůstávalo mnoho času. Ale přeci zde byl minimálně jeden člověk, který nikdy nevynechal snad jedinou příležitost být na konci dne na střeše. Klid a mír, vládnoucí zde nahoře mimo dosah všeho chaosu vládnoucího dole v přelidněných ulicích, Torpovi Aleari pomáhal odpočinout si a zapomenout na starosti dne a připravit se na povinnosti čekající na něj v noci.
I když finančně na tom byl velice dobře, jeho život měl hodně daleko k jednoduchosti. Vydělávat si na denní chléb jako člen pašerácké organizace Paula Terivo není zrovna bez stresové zaměstnání.
Při této práci navíc nezůstávalo příliš času pro chvíle volna. Proto se také každý den snažil utéct sem, kde nechával své myšlenky plynout daleko za hranice jeho samého i za hranice tohoto světa, který nikdy ve svém životě neopustil. V představách navštěvoval vzdálená, neznámá a jistě zajímavá místa.
Většinou se nechával svými myšlenkami zcela pohltit a ztrácel naprosto pojem o čase.
Závan studeného větru ho probudil ze snění a vrhl jej zpět do reality. Slíbil si v duchu jako už tolikrát, že na téhle skále nezůstane do smrti. Pomalu se zvedl a odešel ze střechy dovnitř budovy. Dnes ho ještě čeká nějaká práce. Zkontroloval display na předloktí, za hodinu musí být u Hvězdného Nebe, odporné špeluňky s tou nejhorší klientelou, aby se setkal s Valeri.
Při myšlence na Valeri jím projela vlna radosti. Rád pracoval s tou hezkou rusovláskou, ale raději by se s ní setkal kvůli méně profesní záležitosti. No snad bude mít někdy možnost. Snad už brzy.

Torp šel prázdnou temnou uličkou. Skučící vítr mu navál do obličeje prach a smetí, jakoby mu dával najevo, že on je zde pánem a nikdo jiný zde nemá co pohledávat. Mladík se odplivnutím zbavil prachu v ústech a pokračoval, má tady důležitější věci na práci než bojovat s větrem o nadvládu nad ulicí, jenž je naprosto bez života víc, jak sto let.
Už společně s Valeri prozkoumali objekty v nejbližším okolí a rozmístili několik pohybových čidel. Teď na ně čekalo jen bližší seznámení se samotným místem domluvené schůzky, totiž s touto ulicí.
Nikde nebylo vidět nic, co by mohlo znamenat hrozbu pro nadcházející jednání. Na křižovatce Torp položil malý pyramidový předmět, přešel do většího stínu u jedné z budov a během několika vteřin naprosto splynul s ulicí.
„Tak moje strana je zkontrolovaná,” zašeptal do vysílačky.
„Moje taky, máme ještě pár minut, tak se někde schovej a čekej!“ zazněla ve sluchátkách odpověď Valeri. Nikdy si neodpustí připomenout, že ona je tu velitel, pousmál se Torp.
Oba čekali na opačných stranách uličky hodnou chvíli, než nad jednou z budov přelétl osobní vzdušný spídr a přistál v uličce asi dvacet metrů od Torpa.
Bylo to osobní vozidlo samotného Paula Teriva, jejich šéfa. Torp na to vozidlo udiveně koukal, Valeri mu ani slůvkem nenaznačila, že tu půjde o tak důležitou záležitost.
Po chvilce se nad uličkou objevilo další vznášedlo, které Torp nepoznával a přistálo těsně vedle prvního. Vzápětí se otevřely dveře po stranách obou vozidel, světlo ozářilo uličku. Nikdo však nevystoupil, celá schůzka se odehrála uvnitř. Za deset minut bylo po všem a ono cizí vozidlo odlétlo a zmizelo nad budovami.
Spídr několikrát zablikal pozičními světly, což byl předem domluvený signál pro Torpa a Valeri. Ti rychle vyšli ze svých úkrytů a nastoupili do vozidla. Jakmile za nimi zaklapli dveře, spídr vzlétl. Zanechal za sebou jen prázdnou ulici jako němého svědka.

* * *

Luxusní osobní spídr hladce přelétal nad vrcholky budov planetoidu Nar Shaddaa jako podivný pták nad erozí zbrázděnou krajinou. Torp musel uznat, že zevnitř ta limusina vypadá ještě lépe, než z venku. Kdysi ji jednou řídil, ale tady v tom přepychu nikdy neseděl.
Paul Terivo, sedící na jedné z pohodlných sedaček, si usrkl trochu vína a dlouze se zahleděl na Torpa a Valeri.
„Takže?“ zeptal se Paul.
„Nikde nebyla kromě nás živá duše, ovšem pokud neměli nějaké dokonalé rušící zařízení,“ odpověděla Valeri a pohledem vybídla Torpa, aby pokračoval.
Ten se nadechl řekl: „V budovách v okruhu jednoho kilometru nebyl nikdo už několik let. Všechny cesty a výtahy jsou už dlouhou dobu nepoužívané.“
„Dobře, no vypadá to, že mě můj kontakt nepodtrhl. Věřil jsem, že to neudělá, ale člověk nikdy neví,“ znovu usrkl trochu vína. „Doufám, že si nikdo z vás neplánoval něco na večer, protože nás všechny čeká ještě kopa práce.“
Torp s Valeri na sebe pohlédli s neskrývaným údivem. Paul jim věnoval jeden ze svých úsměvů: „Dostali se ke mně užitečné informace. Říká vám něco jméno Gregory Zuin?“
Oba přikývli, Zuin byl velmi známou hlavou konkurenční organizace a oba se již setkali s jeho velmi agresivními metodami prosazování svých zájmů.
„Takže tento náš vážený kolega má právě ve vlastnictví velké množství Glitterstimu, řekněme asi tak za několik stovek milionů kreditů.“
Torp tiše hvízdnul. „A my mu od toho koření pomůžeme? To nemyslíte vážně, vždyť takové množství bude určitě hlídat menší armáda. Neznám způsob jak to provést beze ztrát na životech.“
„Nikoli nezbytně, celý náklad je s největší pravděpodobností na jedné z jeho utajených základen. Bude tam nanejvýš dvacet strážných. No a my o tom skladu víme, ale on neví, že my víme,“ pousmál se Paul. „Pokud je překvapíte, seberete jim to koření a zmizíte dřív než si Gregory vůbec uvědomí, že se něco děje.“
„To by mohlo vyjít, ale jak to koření odvezeme?“ vložila se do hovoru Valeri.
„S nakládáním si nedělejte starosti, všechno to koření je zatím naloženo v jedné s jeho rychlých transportních lodí. Sebereme ho i s tou lodí, bude to takový malý bonus,“ odpověděl Paul a na tváři se mu objevil škodolibý úšklebek. „Máte něco přes dvě hodiny na přípravu, můžete si k sobě vzít kohokoli z našich lidí, ale nemělo by vás být moc. Všechny informace naleznete na našem ústředí, já si mezitím zařídím něco mimo Nar Shaddaa a pokud půjde všechno dobře, nikdo nás s tímto podnikem nebude spojovat.“

* * *

Budova doku tonula v temnotě noci, žádná světla, žádný vnější náznak aktivity probíhající uvnitř. Budova byla na první pohled zcela opuštěná. IR scan však ukazoval něco jiného, šestnáct červenožlutých siluet se pohybovalo po budově, strážní obcházeli svá stanoviště.
„Jsou všichni připraveni? Hlaste se,“ zazněl ve vysílačce hlas Valeri, která celou operaci řídila ze střechy blízké budovy.
„Tady Quart, jsem u západního vchodu, všude klid.“
„Willer připraven u severní strany.“
„Tady Torp, východní strana, jsem připraven.“
„Arelon vše je připraveno.“
„Všem je jasný jejich úkol?“ zazněl opět všem ve sluchátkách hlas Valeri.
„Dobře, všichni vpřed a dávejte pozor!“
Torp vyskočil ze svého úkrytu a rozběhl se ke stěně budovy. V duchu se pomodlil za to, že speciální obleky, které mají všichni na sobě, opravdu účinně ruší běžné senzory, které zde byly zcela určitě rozmístěny.
Když doběhl ke stěně, začal se pomalu přesouvat do blízkosti vstupních dveří. Už chtěl napojit dekódovací zařízení na ovládací panel dveří, když mu něco uvnitř hlavy naznačilo, že to není nejlepší nápad. Rychle se stáhl a schoval za drobným ohybem budovy.
V ten okamžik se plocha dveří odsunula a ven vyšel po zuby ozbrojený Gran, bedlivě si prohlížející okolí. Torp v duchu zaklel, proč zrovna Gran! Tato životní forma byla známa svou schopností vidět v noci stejně dobře jako ve dne.
Torp si připravil zbraň, naštěstí ji nemusel použít, protože odněkud z horních pater budovy naproti, slétl spojitý žlutý paprsek energie a nebohý Gran se rozplynul Torpovi přímo před očima.
Torp se vděčně zadíval směrem, odkud přišel výstřel a pokynul tím směrem zvednutým palcem.
„Nemáš zač,“ uslyšel ve sluchátkách Valeriin hlas.
Torp se rozhlédl okolo sebe, jestli střelba někoho neupozornila na probíhající přepad a rychle vběhl dovnitř, dveře se za ním neslyšně zavřely.
Uvnitř to už nevypadalo tak opuštěně, právě naopak hned za jednou odbočkou narazil Torp na dvojici stráží, ale ty naštěstí pohled na člověka, po zuby ozbrojeného a navlečeného v podivné kombinéze, tak překvapil, že než stačili cokoli udělat, leželi oba na zemi, každý s kouřící dírou uprostřed čela.
Torp se rozhlédl po okolí, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by střelbu někdo slyšel. Pak přeskočil bezvládná těla a pokračoval dál k hlavnímu velínu.
Zabočil za další roh.
V tom okamžiku, jakoby někdo ovládl jeho pohyby, se skrčil. Dva blasterové výboje se zaryly do zdi za ním v úrovni jeho hlavy. Okamžitě zamířil a sám vystřelil. Dvě střely ukončily životní pouť Rodiana, který hlídal vstupní dveře velínu. Torp chvíli hleděl v podřepu na tělo protivníka, jenž ho měl zastřelit nebýt jeho rychlé a zcela automatické reakce.
Dnes už po druhé mu život zachránil neznámý hlas uvnitř něho samotného. A tohle nebylo poprvé co ho tyto podivné předtuchy zachránily před jistou smrtí.
Z jeho myšlenek nad podivnou událostí ho vytrhl zvuk sirén.
Byli prozrazeni.
Rychle doběhl k masivním dveřím od místnosti s hlavním počítačem a zasunul do terminálu dekódovací kartu. Po několika okamžicích se dveře otevřely a zpřístupnily mu prázdnou místnost s několika počítačovými terminály. Zpoza jednoho z terminálů, vyběhli dva droidi a dali se na panický útěk. Torp bez problémů oba vypnul.
Přešel k prosklené tabuli s výhledem do prostoru hangáru a strnul.
Okolo malé transportní lodi bylo asi třicet nejrůznějších bytostí. Nedokázal pochopit jak je možné že je před tím neviděl na IR, ale při pohledu na stěny hangáru mu to došlo. Celý hangár byl odcloněn proti všem senzorovým průzkumům.
Než stačil domyslet důsledky toho co v hangáru vidí, zapraskala vysílačka: „Valeri, tady Quart, jsme připraveni vtrhnout do hangáru a postřílet ten zbytek.“
„Tady Torp, to bych rozhodně nedělal. Celé se to tam hemží Zuinovými poskoky!“ přerušil Quarta Torp.
„To není možný, vždyť na IR bylo vidět jen šestnáct osob. My jsme dostali dohromady tak jedenáct, několik jsi jich dostal určitě i ty, kolik jich asi tak mohlo zůstat?“ ozval se poněkud nevěřícně Willer.
„Celý hangár je odstíněný a proto nebylo nic vidět. Zatím nic nedělejte. Valeri, podívám se do počítače, jestli bych nemohl získat pro nás nějakou výhodu.“
„Dobře, ale pohni si. Ten alarm nám celou akci dost zkomplikoval,“ zazněl ve sluchátkách nervosní hlas Valeri.
Na to Torp přešel od okna k terminálu a hledal v počítači něco, co by jim mohlo pomoci v získání kontroly nad hangárem. Problém byl, že většina systémů byla chráněná a tak kromě pár technických údajů o budově a několika informací o povaze uskladněných zásob nenašel nic moc důležitého.
Ale pak ho něco napadlo. Vrátil zpět jedno menu, které předtím jen ledabyle projel a našel co hledal. Jedna položka nesla název „Bezpečnostní systémy“.
Pousmál se na ten nápis a začal s nabouráváním do systému. Když byl skoro hotov, ozval se mu ve sluchátkách znovu netrpělivý hlas Valeri: „Torpe co tam děláš tak dlouho? Našel jsi něco?“
„Ano. Jsem skoro hotový, chystám těm uvnitř velice nemilé překvapení,“ zazubil se směrem k hangáru.
V té chvíli byl hotov, nastavil všechny obranné systémy hangáru na své bývalé majitele, ale nechtěl jen tak bez varování pozabíjet přes třicet bytostí.
Zapnul tedy interkom budovy: „Mluvím k Zuinovým mužům v prostoru hangáru. Celá budova je v našich rukou, nemáte žádnou šanci, vzdejte se a budete ušetřeni.“
V odpověď se roztříštilo sklo dělící ho od hangáru, ti dole rozhodně neměli náladu na vyjednávání.
Škoda.
Torp vyťukal poslední příkaz.
To co následovalo, by se dalo nazvat jen jediným jménem.
Jatka.
Ze zdí hangáru se vysunulo velké množství drobných blasterových věžiček a zahájilo palbu.
Celá akce trvala necelé dvě minuty. Když se rozptýlil kouř, na zemi byla vidět jen rozstřílená těla.
Torp opět vyťukal několik příkazů na terminálu. Všechny věže se zasunuly zpět do zdi.

* * *

Quart, Willer a Arelon vešli do prostoru hangáru a sledovali spoušť, kterou napáchala automatická obrana. Bylo to neuvěřitelné, nikdo nezůstal na živu, obranný systém byl naprosto dokonalý.
Quart přešel k rampě nákladní lodi a opatrně nahlédl dovnitř, pak vešel. Po chvilce zase vylezl a otočil se směrem k velínu. „Torpe, loď je zajištěná můžeš otevřít střechu a sejít dolů. Valeri, úkol je splněn, za pár minut odletíme.“
„Dobrá práce všichni, čekám na vás na střeše, pohněte si, je tu celkem zima,“ odpověděla Valeri.
S praskavým zvukem se začal odsouvat strop. Quart mávnutím zavolal Willera a Arelona k sobě, pak vešli po rampě dovnitř aby loď připravili ke startu. Když se v hangáru objevil Torp, byla střecha otevřená a na lodi už hučely motory v předstartovním modu.
Torp rychle přelétl prostor posetý těly nejrůznějších bytostí, zakroutil nad tím vším hlavou. Sice věděl, že na jeho výzvu se strážní jen těžko vzdají, ale někde uvnitř v to doufal, neměl dobrý pocit z tohohle masakru.

* * *

Jasné čáry za okny kokpitu se opět staly hvězdami a jachta Pearl of the Outer Rim se vynořila z hyperprostoru.
Paul Terivo přelétl pohledem navigační údaje, ale i bez nich věděl kde je.
Planeta se nedala zaměnit snad s žádnou jinou. Na první pohled pustá. Obraz naprosté devastace.
Planeta Honoghr.
Kdysi zde žila rasa podivných stvoření, ale dávno byla přesídlena na jinou planetu. Dnes tam dole prosperovala jen jediná forma života, geneticky upravená travina, která zamořila celý povrch.
Paul věděl o této planetě daleko víc než většina jiných tvorů v galaxii, snad jen s výjimkou samotných Noghriů. Celý smutný příběh tohoto světa mu kdysi dávno sdělil člověk, který je členem rodiny, jenž vyrvala rasu Noghriů z otroctví Galaktického Impéria. A právě s tímto mužem se potřeboval teď spojit.
Kdysi dávno mu Paul pomohl na Nar Shaddaa a od té doby se spolu prakticky neviděli, ale onen muž právě zde zanechal zařízení umožňující Paulovi se sním spojit a případně požádat o splacení dluhu, který mezi nimi byl.
Jachta se mezitím snesla do atmosféry planety a zamířila k opuštěnému městu jménem Nystao. Paul přistál s lodí na severním okraji města, blízko jedné ze zachovalejších budov.
Jakmile vystoupil zamířil přímo k ní.
Když do ní vešel uvítal ho kybernetický hlas vycházející z reproduktoru nad vchodem: „Tato oblast je přístupná jen několika specificky vybraným hostům. Prosím identifikujte se nebo okamžitě odejděte.“
Paul rychle přešel k malému terminálu u stěny, zadal do něj kód a promluvil směrem k němu: „Já jsem Paul Terivo, mám povolení sem vstoupit.“
Systém jakoby jeho slova zvažoval a pak odpověděl: „Identifikace pozitivní, můžete vstoupit.“
Dveře na protější straně chodby se otevřely a hlas ještě dodal: „Dobrý den, pane Terivo.“
Paul vstoupil do drobné místnosti, jejímž jediným vybavením byla pohodlná židle, postavená u komunikačního terminálu. Paul se do ní usadil a zapnul systém.
Po dlouhé chvíli čekání se nad projektorem objevila postava muže oblečeného v jednoduchém oblečení a hnědém plášti. I přes jeho velmi skromný oděv z něj vyzařovala moc a moudrost, takřka hmatatelná i z jednoduchého holografického zobrazení.
Postava se usmála na pozdrav a řekl: „Zdravím vás Paule, už je to hodně dlouho co jsme se neviděli.“
„Ano, je to už přes dvacet let, ale vy jste se příliš nezměnil, mistře Skywalkere.“
Muž se znovu pousmál a mírně zakroutil hlavou.
„Prosím odpusťte si to formální oslovení. Víte, že si na svém titulu příliš nezakládám, pro vás jsem byl vždy jen Alar.“
„Dobře,… Alare. Jistě tušíte, že jsem s vámi nenavázal kontakt po tolika letech jen proto, abych zjistil jak se máte a proto přejdu hned k věci. Asi by vás mohlo zajímat, že se na Nar Shaddaa uskuteční schůzka většiny významných pašeráckých organizací.“
„Předpokládám, že i té vaší?“
„Samozřejmě, ale hlavní organizátor z toho určitě není příliš nadšený. Mezi mnou a Zuinem byly vždy dosti napjaté vztahy a po akci před několika dny se spolu rozhodně neskamarádíme.“
„Hm, zní to velice zajímavě, schůzka pašeráků tu nebyla od dob Pašerácké Aliance, navíc pokud se nemýlím má Zuin spojení přímo na Hutty a ti se neštítí ničeho.“ Alar se na chvíli odmlčel. „Nejspíš bude třeba naší přítomnosti. Ale budeme to muset udělat velice nenápadně, proto…“

* * *

Vítězné povznesení po úspěšném únosu celé zásilky glitterstimu vydrželo jen pár hodin. I když bylo všem jasné, že se nepodaří příliš dlouho utajit, kdo za touto loupeží je, nebylo rozhodně potřeba v této věci dávat příliš viditelná vodítka. Proto se všichni ti, kteří byli do celé akce zapojeni, začali věnovat opět rutinním záležitostem spojeným s chodem organizace.
Po uplynutí týdne nic nenasvědčovalo tomu, že by snad Zuin pojal nějaké konkrétnější představy o původci ztráty několika milionů kreditů a tak se každodenní život pro Torpa stal opět jen nudnou směsicí vyzvedávání a přemisťování důležitých zásilek po Nar Shaddaa.
Byl proto velice překvapený, že se dnes místo, aby dohlížel na překládku zboží, měl hlásit na jednom z doků v hlavní budově a čekat na přílet lodi Pearl of Outer Rim.
Byl sice rád za tohle zpestření běžné rutiny, ale zároveň měl ze setkání se svým šéfem trochu strach. Neustále si v hlavě procházel strašlivé chyby, kterých se určitě dopustil, že kvůli tomu musí jít na kobereček.
Naštěstí než dokázal zcela domyslet svůj strašlivý osud, se dokem rozeřvalo kvílení repulzních motorů a přilétající jachta dosedla měkce na přistávací plochu. Jakmile se motory odmlčely, přešel Torp k místu, kde se již vysouvala rampa. Po chvilce po ní vyšel i Paul: „Dobře, jsi zde, je třeba jednat rychle.“ a pokynul Torpovi, aby ho následoval, společně pak vyšli směrem k turbovýtahům. Torp byl z chování svého zaměstnavatele trochu vyveden z míry, ale šlapal vedle něj v naprosté tichosti a v očekávání svého nepěkného osudu za nezodpovědnost ve svých povinnostech.
Paul si nemohl nevšimnout jeho trpitelského obličeje a proti všem předpokladům Torpovy fantazie se na něj přátelsky usmál: „Nejspíš ti vrtá hlavou, proč jsem tě sem dneska nechal přijít, nemusíš se bát. Plnění tvých povinností je bezchybné. Jen budu od tebe potřebovat jistou službu.“
Tato slova sice Torpa trochu uklidnila, ale na druhou stranu vněm probudila zvědavost.
Naštěstí Paul ho nenapínal moc dlouho a jakmile nastoupili do výtahu, se k němu otočil a zeptal se: „Jak jsi na tom s řízením lehkých nákladních lodí?“
„Mám jisté zkušenosti, i když nikdy jsem neopustil tuhle planetu.“ odpověděl Torp a tázavě se na Paula podíval.
„No tak to se brzo podíváš někam dál.“
Paul se opřel o stěnu výtahu a hned pokračoval: „Potřebuji, abys zaletěl na Mon Calamari pro jednu důležitou zásilku. Předání proběhne ve vesmíru nad touto planetou. Aby můj kontakt věděl, že jde o tebe, poletíš po přesně zadaném vektoru a budeš vysílat určitou ID.“
Jakmile domluvil, výtah se zastavil a za otevřenými dveřmi se objevil dok, ve kterém stála, připravena k odletu, transportní loď Silver Eagle.
„Vše o cestě jsem nechal zanést do palubního počítače, takže můžeš okamžitě odletět,“ Paul položil svou ruku na Torpovo rameno. „Ovšem ještě před odletem ti musím říct jedno důležité slovo. Tarlian. Jakmile tohle slovo uslyšíš, nedělej prosím nic ukvapeného.“
Torp se na Paula nevěřícně podíval a chtěl se zeptat, co tato věta přesně znamená, ale Paul se již otočil a odcházel pryč, dávaje tak jasně najevo, že už mu řekl vše, co mu chtěl říct.