Poznat pravdu

Po nekonečně dlouhém pohledu po okolí se zasněný mladík, opřený lokty o zábradlí, hořce pousmál. Nakonec musel uznat, že se mu tady líbí. Jistě, byla to změna. Byl zvyklý na pobyt ve vesmírných lodích a na vysoce civilizované planety, jako je například Coruscant. Kdyby byla jiná situace, tak by tady zůstal. A kochal se pohledem na samá krásná, sluncem zalitá údolí, samé nádherné, nedohledné vrcholky vysokých hor, topících se v bělostných mracích. Trošku přivřel své velké, modré oči, když ho na nich škádlivě pošimralo slunce. Tady si to mohl rozmyslet a ještě se rozhodnout, že neudělá to, o čem uvažuje už tak dlouho. Klidně.

Ale neudělá to, tím si je jistý. Pro sebe zavrtěl hlavou. Proč měnit svá rozhodnutí? Teprve poté se otočil na svého přítele, který mu celou dobu stál věrně u boku se skloněnou hlavou. Okamžitě se změnil zarputilý výraz jeho tváře. Beze slova mu podal cosi malého, lesklého a nepochybně vyrobeného z kovu. Datadisk. Přítel jej trošku popleteně přijal, prohlédl si tu věc ve své ruce a oči se mu rozšířily překvapením. Vzhlédl zářícíma očima a pootevřel rty. Možná chtěl poděkovat, odmítnout, odpovědět. Kdo ví.

"Anakine …"

"Ne," odvětil chlapec místo něj a ruku mu i s datadiskem pevně sevřel, aby přítel pochopil, že si skutečně přeje, aby si ho, alespoň prozatím, nechal. "Věřím, že s ním naložíš správně, ať už to bude jakkoliv. No tak. Obi-Wan by určitě udělal to samé. Oba si jsme jistí, že tobě důvěřovat můžeme. V tvých rukou se tak ocitá osud celé naší galaxie …" Skoro mu zanikl hlas. Odvrátil pohled, odkašlal si a začal znovu. "Takže já věřím, že se ti podaří toho nezneužít. Víš, co všechno na tom závisí? Nezklam mě. Nezklam všechny, které můžeš svým rozhodováním zachránit – ale i zabít." Snažil se při řeči netřást a tak radši stáhl ruce z jeho a zvolna mu položil paži na rameno.

"A Mistr Obi-Wan?" zajímal se tiše druhý.

Anakin pohodil hlavou a skousl ret. "Už vím, kde je. Je na Delaye. Požádám Radu a zaletím tam pro něj." Z tónem hlasu dával jasně najevo, že o tom už nechce více hovořit. Přítel zakýval hlavou a chápavě se usmál. "Můžu s tebou počítat?"

"Rozhodně. Ale …co mám dělat s tím datadiskem?" zeptal se zmateně. Anakin si překvapeně uvědomil, že je jeho kamarád v rozpacích a docela se mu ulevilo. Pohlédl na datadisk v jeho ruce. Přítelovy temné, trošku pichlavé oči se na něj upřely s lehkým napětím. V ruce lhostejným gestem přetočil datadisk.

"Můžeš ho třeba zničit … já nevím, vždyť teď je jenom tvůj. Lpí na něm krev a není nutné, aby se na něm objevilo více krve než je nezbytně nutné," pronesl Anakin. Kladl na svá slova potřebný důraz. Hleděli si do očí a na Anakinově tváři se mihl úsměv.

Neboj se," ujistil ho kamarád nezvyklého jména. "Snad to poslouží dobré věci. A ještě … beru tě jako svého přítele a proto bych si přál, aby ses nestyděl mne kdykoliv požádat o pomoc. Vždycky ti vyhovím, slibuji."

"Rozumím," zasmál se Anakin a doufal přitom, že jeho smích nezní tak smutně, jak se cítil. Podali si ruce a Anakin se konečně cítil absolutně klidný. "Doufám, že datadisk poslouží i dobré věci. Nevím sice jak, nedokážu si to představit, ale … ale doufám v to. Děkuji. A jsem moc rád, že mě i ty nazýváš kamarádem."

Potom se ti dva krátce objali a Anakin se cítil nějak svobodnější, že už nemusí uvažovat, co s tou v celé galaxii tak ožehavou věcí udělá.