Poznat pravdu 5.část

To jméno se mi rozeznělo v hlavě a velice mne rozhořčilo. Nesnáším to! "Já přece nejsem Sunshine," ohradila jsem se rychle.

"Co prosím?" podivil se Anakin, který teď zřejmě nevycházel z údivu.

Jeho nechápavost mně naštvala ještě o něco víc. "Neříkejte mi Sunshine, když jsem San, jenom a pouze San!" zlobila jsem se.

"Ale ... nikdo tě nijak neoslovoval," řekla mi Andris, krátce pohlédla na Obi-Wana a Anakina a na čele si pohrdavě vytočila prstem kolečko, aby jim tak naznačila, že mi tady z toho pravděpodobně už přeskočilo.

Prohrábla jsem si vlasy a na chvíli jsem se cítila opravdu popletená. Vím, co jsem slyšela, nejsem blázen! "Ehm ... měla jsem za to, že tu někdo ... to nic." Co se to děje?! Co to má znamenat?!

Co tu děláš, Sunshine? Jak to, že nejsi na Dantooine?

Zarazila jsem se. "Proč zrovna Dantooine?" podivila jsem se.

Všichni v mém okolí si vyměnili pohledy. "Jsi v pořádku, San? Je ti něco?" zajímal se Obi-Wan a uchopil mne za ramena.

"Je mi skvěle," odsekla jsem a škubnutím ramen jsem se mu vytrhla. Až teď mi to došlo. Ten hlas se ozývá v mé hlavě. V mé hlavě! Shit! To je ale nepříjemné zjištění! Musím všem připadat jako cvok, vždyť jsem mluvila sama se sebou! Počkat, a když je nějakým záhadným způsobem tam uvnitř, ví i co si myslím?

Vím.

Kdo jseš?

Na co si tu hraješ, Sunshine?

Nejsem Sunshine!

Proč mi lžeš? Chceš mně snad rozčílit? Ty jsi Sunshine.

Ksakru. Všichni si mně se Sunshine pletou ... dokonce i tenhle podivný vetřelec! Co mu mám na to říct? Jak se toho nepříjemného hlasu v mé hlavě zbavím? A vůbec nechápu, o co mu k jde?!

Neplníš mé rozkazy! Znáš trest. Znáš přece trest, Sunshine! Co se to s tebou děje? Jde o nějakou vzpouru, zradu Kolonii ..? Jsi tam vůbec?

Jsem ...

Proč se sakra snažíš zabránit setkání Kolonie s tím mužem, který nyní stojí na krok od tebe?

Obi-Wanem ...?

Co tě k tomu vede? Nic ti do toho není!

Přitiskla jsem ruce na hlavu a lehce zavrávorala. Vždyť ... vždyť já ten hlas znám! Velmi důvěrně! Já znám toho muže, jenž mluví tímhle hlasem. Přivřela jsem oči a mé rty víceméně samovolně vytvořily to jméno. "Kane ..?"

"Kane? Kdo je to Kane?" zeptala se Andris.

"Kolonizátor. Jeden z nejdůležitějších kolonizátorů, dalo by se o něm vlastně říct, že kolonizaci vede," odtušil temně Obi-Wan. "Co to má znamenat, San?" Jeho hlas byl náhle příkrý a chytil mne za paži. Bolestivě mne stiskl a já se mu nemohla vymanit, protože mne držel velmi pevně.

"Pusť mě!" zasyčela jsem.

Tvůj úkol je jiný.

Já vím ... já si to ... uvědomuji ...

Leť na Dantooine a chyť mi Toma Nemiho. A tenhle mladík - Obi-Wan, že? - se setká se mnou. Zařiď to!

Ale -

"Vysvětli mi to, San!" naléhal Obi-Wan.

Zamrkala jsem, abych zaplašila slzy úzkosti, které mi vyhrkly do očí. "Obi-Wane ... rozhodla jsem se, že ti nebudu v tvém přání už více bránit. Sejdeš se tedy s Kolonisty, ale potom poletíme na Coruscant. Slib mi to! Slib mi, že poté, co tady uděláš, co musíš, ihned odletíme na Coruscant!"

"He?" ozvala se Andris zmateně. Učinila ke mně dva kroky a rozmáchla se ve své divoké gestikulaci. "San, oni se s Kolonií nesmí setkat!"

"Ne," zavrtěla jsem zvolna hlavou. Cítila jsem v hlavě zvláštní tlak, který se stále stupňoval a ovládal celou mou mysl. Určitě to bylo Obi-Wanem, tou jeho přítomností. Ničilo mne to. "Víš co? Ať se klidně setkají s Kolonisty! Mně je to všechno jedno!"

"San!" okřikla mne Andris.

"San?" podivil se Obi-Wan a trošku jeho výraz zjihl.

Pohlédla jsem na něj a krátce jsem si vzpomněla na naše škádlení před lety. Proč jsem to vlastně dělala? Když jsem si všechno urovnala v hlavě, udělala jsem něco, co jsem toužila udělat už dlouho. Sevřela jsem ruku v pěst, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Přece mu nedám bezdůvodně pěstí do zubů! Já mu nechci ublížit! Takže jsem se natáhla, stoupla jsem si na špičky, abych se mohla zahledět Obi-Wanovi přímo do očí, s úsměvem na tváři. Překvapeně nadzdvihl obočí, netušil, o co mi jde. Olízla jsem si rty a zdvihla k němu ruce, které jsem obtočila kolem jeho šíje.

"Mistře!" zaslechla jsem varovný hlas Anakina. Koutkem oka jsem zahlédla Andris a její nechápavý pohled mne pobavil.

Pokusím se to splnit, Kane.

Jednou rukou jsem uchopila Obi-Wana za hlavu a tvrdě přitiskla své rty na jeho. Nevzpíral se. Zavřela jsem oči a polibek jsem si jak se patří vychutnala. Líbal totiž naprosto úžasně! A bez protestů.

Věřím ti. Nezapomeň na ty plány.

Plány?

On už bude vědět. Snaž se.

Bez obav.

Odtrhli jsme svá ústa od sebe a zahleděli si trochu zmateně do očí. Shit! Co jsem to zase udělala?! Proč? Pronikavě jsem si uvědomila, že na mně Andris a Anakin stále nepřestávají šokovaně zírat a tak jsem přestala Obi-Wana objímat a ustoupila jsem raději kousek stranou. Nesoustředila jsem se a přestala se docela ovládat ... tohle zjištění mnou otřáslo, ale nepřestávala jsem hledět Obi-Wanovi do očí. Zamumlala jsem:

"Promiň. Moje chyba," koktala jsem překotně. Můj pokus o úsměv byl chabý. Obi-Wan mne stále sledoval a už se ani netvářil nijak překvapeně. Odkašlala jsem si a rádoby klidně a zvolna jsem pronesla: "Takže ... kde se máte setkat s tou Kolonií?" Až teď mi došlo, že Obi-Wan má ruce na mých bocích. Jak jsem asi po tom polibku ucukla, jeho ruce sklouzly z mých ramen na tyto partie. Ztěžka jsem polkla a zopakovala svůj dotaz, nepřestávajíc na Obi-Wana pohlížet. Doufala jsem, že se chytí tohoto téma hovoru, že mu dojde ošemetnost téhle situace a své ruce sejme. A v duchu jsem si nadávala za svou hloupost a zlobila jsem se na svůj nesmyslný slib Kanovi. Zatraceně.

* * *

Sanin hovor s Kanem mi neušel. Gratulovala jsem si však, že to nepokonila ještě víc Sakra, co to může ...? Ne, to snad ne! Ona ho políbila! To není možné! Jak si to mohla dovolit?! To by mi přece neudělala! Ale ne, určitě to bude ten nečekaně sladký pocit začínající u rtů a končící někde v krajině srdeční ... Ale jak ho mohla políbit? Jak mohla?! Jak si to představuje? Jak se jen mohla oddat emocím tak silným jako je třeba ... láska? Miluje ho vůbec? Co k němu cítí? Jí samotnou to zmátlo a uvedlo ve velké rozpaky. Myslím si, že bych měla co nejdříve zasáhnout, než se do něj San zamiluje - nestalo-li se tak už! To by ovšem bylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat! Zabráním tomu! Vztáhla jsem ruku ke svému světelnému meči a zarazila jsem se jen chviličku před jeho aktivováním. Ne! Nemůžu! Aspoň ne teď! Není vhodná doba. Musím počkat, až se situace kolem ní trochu uklidní a utiší. Nerada čekám. Promnula jsem si oči a vzpomínka na její neobratný rozhovor s Kanem mne nutí ke zlostnému odfrknutí. Od Kana to byl omyl a ode mne vlastně také. San o tom měla vědět! Nebyla připravená. Takže ... je to vina nás tří, všech nás tří, oukej. Přešlap. Detail. Jenže neustále přihlížet mlčky na její faux passy mně nebaví. Musím zasáhnout, ale jen tak, aby mně neodhalili a já zůstala nad věcí. A potom si má milá San moc dobře rozmyslí, co vlastně k tomu drzému střapatému klukovi z naší minulosti cítí! Tak.

* * *

"Sunshine!"

Vlastně jsem se ani nepotřebovala rozhlédnout, abych zjistila, že tenhle výkřik má na svědomí Obi-Wan. Já jsem to věděla. Ovšem zmátlo mne, že na mne volá tak úzkostným hlasem, a to natolik, že jsem ani nebyla rozhořčena, že mne zrovna on a zrovna teď odhalil. Překvapilo mne to. "Co?" zeptala jsem se nechápavě a sklonila se, abych mohla lépe střílet kolem sebe na vojáky Kolonie. Zrada, blesklo mi hlavou a rozeznělo se mi to v ní jako umíráček, opakující se v pravidelných intervalech. Kolonisté byli všude, nebezpeční i pro mně a s obrovskou chutí zabíjet. Cítila jsem, jak se mé kalhoty na koleni, klečící v bahně, promočily a prosakují vlhkotou a špinavou vodou. Nicméně s jednou nohou pokrčenou a druhou klečící se mi střílí děsně pohodlně.

"Pozor! Za tebou!" informoval mne Obi-Wan téměř ... nechci to tvrdit tak na rovinu, ale řekla bych, že tón jeho hlasu byl ... ustaraný. Zajímavé!

Leč nyní mé útroby uchvátila panika a šílený strach. A tak jsem se otočila. Vím, že jsem se radši měla vrhnout k zemi a odkulit se bahnem stranou. Ale já to neudělala. Zírám do hlavně blasteru a zmateně a ztěžka jsem polkla. Andrisina blasteru. Byla na něm gumička, kterou nosívá Andris ve svých copáncích. Najednou se mi nedostávalo vzduchu. Zbraň, která mi před chvílí zachránila život, mi nyní hrozí potupnou smrtí! Šokovaně jsem ucouvla, ale uvědomila jsem si svou malátnost a pomalé pohyby. Nebezpečně pomalé! V tom třeskl výstřel. A v tom záblesku jsem si teprve všimla útočníka s blasterem patřící té ujeté přítelkyně San. Byl ... byl to Kane!

Zradila jsi Kolonii!
"Ne!"

S cuknutím jsem se probrala se snu, ale necítila jsem se nijak odpočatě. Rychle jsem dýchala a po čele mi stékaly kapičky potu. Rozhlédla jsem se a s úšklebkem jsem si uvědomila tu ironii. Zvedla bych jen ruku a dotkla bych se Sanina nosu. Klidně. Kdybych se snažila a tu ruku bych ještě k tomu natáhla, dotkla bych se špičkami prstů Obi-Wanovy tváře. Usmála jsem se. Leží u San tak blízko ...! Hm. Měla bych zmizet, než se probudí.

"Ty už jsi vzhůru?" podivil se Obi-Wan a s úsměvem se natáhl, aby mne pohladil po tváři. Zírala jsem na něj a nebyla jsem schopna ani normální mluvy, ani abych ho okřikla, ani rychlého pohybu ruky. Stále jsem byla otupělá z toho nepříjemného snu, který mne vážně vyděsil. Obi-Wan zamrkal a podivil se: "Je ti něco? Co se stalo? San, prosím, co se děje?"

"Já ... měla jsem ... zlý sen," pokrčila jsem rameny a najednou jsem cítila obrovskou úlevu. Jasně, Andris přece žádný blaster nemá! Vzpomněla jsem si totiž na tu včerejší epizodu, kdy jsem jí nabízela blaster a ona ho dotčeně a znechuceně odmítla. Nesnáší ho, ještě teď vidím odpor v její tváři, když se odkazovala radši na svůj starý dobrý světelný meč. Takže žádný strach.

"Zjevila ..." Obi-Wan zaváhal a pomlka v jeho větě byla více jak důrazná jeho chvilkovou bezradností. Nicméně hlas se mu zatřásl špatně skrývanou nervozitou, když pokračoval v jemné a opatrné formulaci věty: "Nevíš, jestli se ti nezjevila ... budoucnost, San? Pamatuješ ... pamatuješ si to ještě z výcviku? Pamatuješ si vůbec něco z výcviku? Já ... víš, myslím, že jsi ani nedokončila svůj výcvik, takže ..."

"Já jsem Jedi!" usykla jsem vztekle. Ale na tom, jak to říkal, něco bylo. V zamyšlení jsem svraštila obočí. Možná to byla budoucnost, ale já Kana vlastně osobně neznám. To jméno se mi mihlo hlavou úplně bezděčně. Nadzdvihla jsem se na lokty a rozhlédla se. A po zádech mi přejel mráz; Andris, sedící kousek od nás, se hrbí nad svým světelným mečem a s temným mračením na něm cosi kutí.

"Jistě. Promiň." Obi-Wan se téměř ušklíbl.

Co si to o mně myslí?! Vypadá to, jako by pochyboval o pravdivosti mých slov - a to se mi ani v nejmenším nelíbí. "Já titul rytíře mám!" opakovala jsem pobouřeně.

"Já to uznávám," zdvihl před sebe Obi-Wan ruce ve skoro obranném gestu. „Beru to zpět," dodal a já zase měla chuť ho políbit. Ale ne dlouho, protože vzápětí promluvila Andris a já ztuhla šokem.

"Ó, nevím si s tím rady! Můj meč potřebuje asi mnohem lepší opravu než které jsem schopna já a ani tady nemám potřebné nářadí ... shit!" zamumlala Andris a nyní nepotřebný meč zasunula zpět za opasek. "Obávám se, že budu teda muset použít prachobyčejný blaster ... prosím, San, půjčíš mi ho? Platí ještě tvá nabídka?"

A mě z toho bylo tak nějak jako na omdlení. Nadechla jsem se pěkně zhluboka a pokusila se o celkem normální tón hlasu. "Vem ... vem si tam ten blaster … Typ čtyři nula. Nechci, aby to působilo sobecky, že ti dávám starší typ blasteru, ale jsem na svou pět nulu příliš zvyklá," usmála jsem se rádoby zvesela a palcem jsem ukázala na hromadu své výstroje (a že jí nebylo málo), kterou jsem si v noci, unavena bojem a okolnostmi, sundala. Kdybych byla večer více schopna přemýšlet, asi bych si ji těžko svlékla celou. Alespoň blaster na zápěstí bych si nechala. Jenže večer jsem si nějakým záhadným způsobem bezstarostně svlékla celý svůj arzenál. Sakryš, ještě že nedošlo na šaty!

Raději jsem hleděla jinam, protože jsem cítila, jak se mi do tváří hrne krev, a tak jsem sledovala Andris, která se ve zbraních, skloníc se nad nimi, nerozhodně přehrabovala. Po chvíli snažení zdvihla dva blastery vzhůru a prohlédla si je ze všech stran. "Ehm, San, možná, že to bude znít trochu divně, ale já je od sebe nerozeznám," rozesmála se. "Přijde mi jeden jako druhý. A nikde nemají popisky nebo čísla nebo ..."

Obi-Wan mi položil ruku na rameno a přešel až k Andris. Prsty jí sjel po copánku, rámující její hezkou tvář a sundal jí tak gumičku - pochopitelně žluté barvy. Jak jsem již pochopila, Andris je na tuhle barvu vysazená. Obi-Wan gumičku omotal kolem hlavně jednoho blasteru a řekl jí: "Rozdíl je v ústí blasteru ... ale to by ses v nich musela dost umět orientovat, takže teď bude tvůj ten s touhle poznávací značkou, oukej?"

"Jasně," zasmála se Andris vděčně, zkusila zamířit kamsi za Obi-Wana a krátce na mně pohlédla: "Díky moc, San." Pak vystřelila do korun stromů a k zemi padlo cosi malého a velice ošklivého. Obi-Wan se k tomu sklonil a začal to zkoumat, a ona s nadšením zopakovala: „Díky moc, San."

"Nemáš zač," odvětila jsem rychle a snažila jsem se krotit svůj vzrůstající strach. Ten sen! Ten sen! Skousla jsem bolestivě ret a vteřinku přemýšlela nad tím, že bych ji mohla tu gumičku v rámci vysvětlování rozdílu mezi pět nula a čtyři nula sundat, ale nakonec jsem to zavrhla. Nepodaří se mi změnit budoucnost, ač bych si to přála sebevíc. Kdo ví, co ten sen měl znamenat.

"To tedy mám ... zbyl ti už jenom jeden blaster," prohlásila Andris.

Má pravdu! O ten jeden jsem přišla při té přestřelce s Kolonií! Kývla jsem a olízla si oschlé rty. Odkašlala jsem si a pokusila se změnit téma hovoru. "A ... a proč nespíte vy? Je ještě přílišná tma, abychom vyrazili na místo srazu, takže proč už jste na nohou oba dva? A když už jsme u toho, kde je Annie?"

"Takže: Anakin měl skoro doteď hlídku, takže je určitě unavený a asi někde poblíž vyspává, Andris má zrovna teď hlídku a já jsem se probudil jen chvilku po tobě," odpověděl mi Obi-Wan vyčerpávajícím způsobem a zazubil se: "Stačí? A mimochodem, bylo by lepší, kdybychom vyrazili na to místo ještě před rozedněním."

"Já s tím pořád nemohu souhlasit!" ozvala se Andris vzpurně. Zdvihla jsem oči a upřela jsem na ni pohled plný nechápavosti. "A ty bys také neměla," pokračovala dál Andris stejně nazlobeným hlasem. "Já stále nerozumím tomu tvému náhlému otočení názoru!"

Cítila jsem nutkavou potřebu se jí svěřit a vysvětlit jí to, ale ... ale nevěděla jsem, jak. Pochybuji, že by to pochopila. Musím jí to i Obi-Wanovi podat jinak. Ale jak? Začala jsem pěkně nejistě a rozpačitě: "Já ... Andris, to je ... to já ... prosím! Zkrátka jsem si jenom ... něco ... něco uvědomila," koktala jsem překotně a prstem jsem si ukázala na hlavu. Když se na mne vzápětí Obi-Wan pátravě zahleděl, uvědomila jsem si, že jsem už dlouho v přítomnosti Jediů a vůbec se nesoustředím! A já si nesmím nechat krást myšlenky! A to ani od Obi-Wana!

"Co?" zeptal se Obi-Wan zmateně. "Co sis uvědomila?"

Polkla jsem a váhala nad svými dalšími slovy. "Že na setkání s Kolonií trváš. To, co jsi mi řekl … já … přemýšlela jsem nad tím. Sám jsi mi říkal, že se s nimi setkat musíš. Říkal jsi, že jde o čistě soukromou záležitost ... že?"

"Jedi a čistě soukromá záležitost?!" téměř vykřikla Andris. Oči jí plály vztekem. Překvapeně jsem zamrkala a trochu ustoupila. "Jedie nezajímají žádné osobní důvody či soukromé záležitosti! Jedimu jde o všeobecné blaho ...!"

"... a mír v celé galaxii," doplnil Anakin znechuceným zamumláním, který se zčistajasna objevil vedle mně. Lekla jsem se ho; asi ho Andris svým afektovaným hlasem vzbudila. Ale ani Andris, ani Obi-Wan si ještě jeho přítomnost tady neuvědomili. "Slýchávám to celé dny," dodal věcně Annie.

"Pro Jedie žádné osobní důvody neexistují!" zaječela Andris.

"Uklidni se," uchopil ji Anakin za ramena a otočil si ji tak k sobě. "V sázce je mnohem víc, není to zas až tak osobní ... vlastně se to taky týká -" odmlčel se a pohledem vyhledal Obi-Wana, který mu mlčky dal pokyn, aby větu dokončil. "- i dokonce našeho milovaného Coruscantu. A nejen jeho, ale i celé naší galaxie. Takže vlastně o všeobecné blaho a mír jde a není důvod se rozčilovat."

"Co to říkáš? Coruscantu? Galaxie?" opakovala jsem po něm nechápavě a přestala jsem si nandávat svůj arzenál.

Slovo převzal Obi-Wan. "Uzavřeli jsme s Kanem dohodu. Porušil ji. Rada se rozhodla pro útok. Já a Anakin jsme se rozhodli se to ještě pokusit urovnat. Rada s tím jaksi nesouhlasí a chce nás odsud radši stáhnout," mínil. "A můj vcelku soukromý problém tkví právě v rozpuštění naší vzájemně prospěšné dohody! Za to, co se stalo, musí Kane zaplatit!" Jeho hlas se o stupeň zvýšil v upřímném rozhořčení.

"Obi-Wane ..." zamumlala jsem a odkašlala jsem si. "Vyrazíme. Žádné prodlevy. Za zradu se všude a vždy platí!" Při tom jsem se však cítila nějak divně. Já jsem tedy zradila Kolonii? Že o tom nevím. Vždyť já jsem svobodný pašerák! Nebo ne …?

"Správně," souhlasil Obi-Wan a odvrátil zrak.

Andris už nic nenamítala, pouze mu tichým hlasem řekla: "Omlouvám se. Netušila jsem, o co jde. Mrzí mne to."

Obi-Wan pouze mlčky přikývl. Neodpověděl. Nedivila jsem se mu. Ale třeba měl důvody. Nějaké své osobní důvody, o kterých se nikdy moc nemluví.

Náš pochod byl dlouhý, vysilující a náročný. Slunce už stála dlouho na obloze, když jsme se doploužili v chmurné náladě na předem určené místo srazu s Kolonií. Nikdo z nás už dlouho nepromluvil. Obi-Wan si zkontroloval meč. Dal nám tím všem najevo, že nějaký ten boj s Kolonisty je docela možný. Anakin se k Mistrovi naklonil, řka:

"San a Andris by se mohly ukrýt. Kane neví, že jsme je zachránili zrovna my dva. Mohly by to být pro nás užitečné posily, nemyslíte, Mistře?"

Obi-Wan pokýval hlavou. "Dobrý nápad." Obhlédl terén a sotva zavadil pohledem o trosky rozbořeného chrámu, na tváři se mu objevil poťouchlý úsměv. "Třeba tam. Tam by je to napadlo jako první. Proto se musíte schovat někde jinde."

"Kde? Kde se chceš tady ukrýt?" zasmála jsem se a gestem napřažené ruky jsem opsala půlkruh v prostoru. "Je to tu samá planina."

"Já ještě přemýšlím, San, proto mne nepřerušuj. Kolonizátoři nejsou hloupí. Tohle si řeknou. Že se neschováte v těch troskách, ale někde v okolí. Takže jděte do těch rozvalin," pobídl nás Obi-Wan. S úsměvem jsem na něj pohlédla:

"Tvá logika se mi líbí!"

"Jenže si také můžou říct, že tam budou, protože tušíme, že nás tam nebudou čekat," argumentoval Anakin rychle a mile se usmál na Mistra, který se po něm žertovně ohnal. Anakin rozjařeně uhnul a Obi-Wanovy prsty projely naprázdno pouze jeho vlasy. Ke svému údivu jsem si uvědomila, že kdyby Annie neucukl, Obi-Wan by mu uštědřil pořádný políček. Ale asi je to součást jejich vzájemného škádlení.

"Hm. Ten nápad není vůbec špatný, naopak. Poslouchejte, kdyby to tam však opravdu chtěli prohledat, nebraňte jim, ale naopak, s klidem jim to dovolte," dodala jsem zamyšleně. „Rozumíte? Dovolte jim to."

Všichni se zarazili a nechápavě na mně hledí. To mají tak malou fantazii? "Za jakým účelem?" nechápal Anakin a vyměnil si trochu popletený pohled s Obi-Wanem, který v odpověď jen pokrčil rameny.

"Využijeme momentu překvapení a zneškodníme je," vysvětlila jsem stručně. Anakin přikývl a Obi-Wan na mne vrhl trošku obdivný pohled. Potom však náhle zvedl prst do výše a tiše pronesl:

"Slyšíte?!"

Nic jsem neslyšela, ale vlastně jsem cítila lehké chvění půdy. Přivřela jsem oči a v mysli mi vyvstala jasná představa transportéru s insigniemi Kolonie. Skousla jsem ret a vzhlédla k Obi-Wanovi, který pouze zachmuřeně kývl a naznačil tím mně a Andris, abychom se šly rychle ukrýt do zborceného chrámu. Nepříliš ochotně jsme jej uposlechly a zacouvaly jsme do trosek dříve, než jsem vůbec stihla ony transportéry zahlédnout.

Ukryly jsme se tak šikovně, že jsme na Obi-Wana s Anakinem skvěle viděly. Nyní si ti dva povídali a Anakin se rozesmál. Nelíbil se mi fakt, že jsem jim ani slovo nerozuměla. Vítr vál směrem od nás, takže mi nezbývalo než odezírat ze rtů a spokojovat se s útržky slov, která se mi podařila zaslechnout, nicméně nepodařilo se mi tak nic zjistit. Ale pochopila jsem, že se pobavený Obi-Wan snaží utišit bouřlivě se smějícího Anakina, ale ten ne a ne zmlknout. Náhle se smát přestal a otočil se k obzoru. Transportér Kolonie. Vypadal přesně jako ten z mých představ. Mimoděk jsem sáhla po blasteru a vytasila jsem ho.

"San, myslíš, že jsem ho naštvala?" promluvila vedle mne nečekaně Andris.

Polekaně jsem sebou trhla. "Co?" vykulila jsem oči. Byla jsem trošku mimo. "Koho?"

"Obi-Wana," odvětila Andris co nejstručněji a rozpačitě se zatahala za copánek ze svých polodlouhých vlasů, když poopravila svou otázku: "Myslíš, že jsem Obi-Wana naštvala?"

"Neřekla bych," vzdychla jsem.

Pokývala hlavou a na chvilku byla ticho. „Podívej se, můj meč!" zvolala náhle.

„Co je s ním?" nadzvedla jsem obočí. Pokud si to dobře pamatuji, tak byl její meč rozbitý.

„Funguje!" oznamuje mi nadšeně. Abych jí uvěřila, zamávala mi jím před obličejem. „Potřeboval jenom dobít! Děsně se mi ulevilo …" usmála se a ihned se pokusila svůj meč aktivovat. Zrovna jsem ji chtěla varovat, že to asi nebude ten nejlepší nápad, jestli ho teď a tady aktivuje, když tu se ozvalo zasyčení a ona se znepokojeně zamračila. „Ale asi se potřebuje dobíjet ještě chvíli."

„Hm," přikývla jsem a rychle jsem svou pozornost obrátila k těm dvěma rytířům Jedi. Naproti nim už stál jeden vysoký statný muž majestátní postavy, jedna vysoká, i na tu dálku hezká dívka, a několik vojáků. Věrní nohsledi Kolonie. Dalších deset vojáků prohledávalo okolní trávu a křoví. Ten muž byl Kane. Musel to být on. Hovořil k Obi-Wanovi a Anakin se nervózně ohlížel na vojáky okolo. Na Anakina zase pátravě pohlížela ta dívka. Jeho neklid jí byl podezřelý. Aby ne! Obi-Wan něco odvětil se značně rozčilenými gesty.

Nastalo napjaté ticho u obou stran. Dívka stiskla Kanemu rameno a cosi podotkla směrem k Obi-Wanovi, který ztuhl a jeho ruka zabloudila k meči, jehož jílec pevně sevřel v jasném a značně zlověstném i varovném gestu. Kane pohlédl na dívku. Mlčel. A ona se široce usmála. Pohledy si tentokrát vyměnili Obi-Wan s Anakinem. Tvářili se zmateně. A ta dívka se usmála ještě víc.

"Co se to tam děje?" podivila se Andris, nakukující mi přes rameno.

Ta dívka se jmenuje Anticia, řekla jsem si v duchu. Nevím, jak je možné, že to vím, ale jsem si jista, že to je ona. Musí to být ona. "Já nevím ... já opravdu nevím," odvětila jsem po pravdě. "Andris ..?"

"Ano?" shlédla na mne a já chvíli mlčky sledovala její zvláštní různobarevné oči s černou skvrnkou. Odkašlala jsem si a do úst jsem si vsunula větvičku, kterou jsem začala znepokojeně a snad i z nejistoty přežvykovat. Andris mé napětí vycítila. Lehce se usmála.

"Kdyby náhodou došlo k boji ... prosím, zmizte s Anakinem. Já s Obi-Wanem to zvládneme! Šli by jste k jejich lodi - jak víš, Passaterra je nepoužitelná - a kdybychom se my dva dlouho nevraceli, vy by jste letěli na Coruscant," kladla jsem jí na srdce přesné instrukce, se kterými však Andris nebyla zcela spokojena.

"Jenom já s Anakinem?!" ohradila se prudce.

"Prý je to opravdu skvělý pilot," odsekla jsem jí a zarazila se. "Hej, co vlastně máš proti cestování s Anakinem?!"

Andris se usmála. Ten její úsměv říkal vše a beztak mne velmi zmátl. Zdvihla jsem obočí a vteřinku jsem přemítala, zda se jí na její reakci zeptám, ale nakonec jsem udržela jazyk za zuby. Sice stěží, ale dokázala jsem to! Nepřišlo mi vhodné se jí na tohle ptát. Ne teď. Nadechla jsem se a kývla na ni:

"Takže ... slib mi, že se mne pokusíš uposlechnout," naléhala jsem.

"Což o to, slíbit to můžu. Pokusím se, oukej?" ušklíbla se Andris. "Hej! Pssssst!"

"Co je?" zpozorněla jsem a opatrně vykoukla z našeho úkrytu.

"Něco mi tu nesedí. Něco není v pořádku," mínil zrovna hlasitě Kane, znepokojeně se otočil a rozhlížel se: "Nic jste nenalezli?"

"Nic, pane," odvětil jeden voják.

Kane sklonil hlavu a zřejmě přemýšlel. "Vy nejste hloupý, Bene, vůbec ne. Cítím Sílu. Někdo je tu s vámi, že? V těch ruinách," rozhodl Kane. Dívka vedle něj se na svého pána překvapeně zahleděla. "Dvě ... jsou dvě."

"Klidně tam jděte," odtušil mírně Obi-Wan.

Hlídka vyšla.

"Doporučuji využít bombometů," dodal směrem k vojákům Kane. A náš skvěle vymyšlený plán se v tu chvíli definitivně zhroutil.

"Ne!" vyhrkl totiž Anakin a vrhnul se před skupinku kolonizátorů.

"Anakine!" okřikl ho Obi-Wan.

Ale to už impulzivní Padawan tasil svůj světelný meč a obrátil jeho ostří k vojákům: "Hnete se a přísahám, že vás zabiju!"

"Sakra ...!" usykla jsem vztekle. Vzpomněla jsem si na slova Yody. Anakin se tedy skutečně nekontroluje. "Zatracenej Padawan!" S tím jsem se otočila na mlčky zírající Andris. Ani jsem si neuvědomila, že Andris opět mlčela. Významná to chvíle! Ale nyní jsem neocenila její půvab. Nebyl čas. "Zůstaň tady, Andris. Nemusí vědět, že jsme tu dvě, to pouze tuší. Kryj mně, prosím, pošlu ti sem Anakina!"

Věcně položila na mou paži ruku a vyhledala pohledem mé oči: "Určitě to zvládneš? Jseš si tím jistá?"

"Bez obav," řekla jsem bez úsměvu. Těžce jsem vzdychla: "Aspoň se pokus mé přání splnit! Aspoň se odsud pokuste s Anakinem dostat!" pronesla jsem a vyčkala na její letmé pokývnutí a vyrazila jsem na pomoc Obi-Wanovi a horkokrevnému Anakinovi do boje, který mezitím vypukl mezi Jedii a kolonizátory. Srovnala jsem se vedle Obi-Wana a když jsem odstřelila vojáka před ním, konečně si mne všiml. Lehce se otočil a na tváři se mu objevil skoro úsměv. Anakin docouval až k nám a křikl:

"Takže ta naše diplomacie nevyšla! Vsázím dvě ku jedné, že tenhle boj nevyhrajeme!"

"Přesně! A proč? Upozornil jsi na nás příliš brzy!" odsekla jsem mu, sehnula se a poklekla jsem na koleno, abych mohla lépe střílet přes loket. "Jdi do těch trosek chrámu za Andris! Ta už ti řekne!"

"Počkej, mám to vzdát?!" vydechl pobouřeně a v jeho modrých očích se mu bleskl vzdor. "Nemůžu tu Mistra jen tak nechat!" dodal vzápětí. Téměř mně dojalo, že má o Mistra takovou starost. Nejsem si jistá, ale řekla bych, že já jsem k Mistrovi Maci nikdy necítila žádné takové silné pouto. "Anakine! Já to s ním zvládnu!" ujistila jsem ho. "Běž! Budu ti krýt záda!"

Anakin ještě zaváhal, ale potom se už otočil na podpatku a vyrazil do rozvalin za Andris. Děsně se mi ulevilo, že to jde tak hladce a bez problémů, takže jsem se otočila zase k Obi-Wanovi, který svůj tázavý pohled upřel z Anakina na mě. Asi náš hovor neslyšel. Jenže nebyl jediný, kdo zmateně pozoroval Anakinovu emigraci. Kane opovržením nakrčil nos a zlostně vykřikl:

"Sunshine?!" Potom však jeho slova patřila vojákům: "Chci ji! Živou!"

Než jsem stihla reagovat, přiskočil ke mě jeden voják. Třeskl výstřel. Rychle jsem se otočila. Zlatá má milá Andris! Zachránila mi život! Jenže to Andris netušila, že už u rozvalin vojáci jsou. Jeden jí vykopl blaster z ruky a udeřil ji. Anakin vztekle vykřikl a ještě v perfektní, bezchybné otočce vojáka probodl. Andrisin blaster letěl vzduchem.

Sledovala jsem udiveně jeho dráhu letu. Přehnaný oblouček. Takhle by přece snad ani padat nemohl … a taky ani nepadá! To Kane! Kane si ten blaster k sobě přitahuje pomocí Síly! Pomoci temné strany Síly, samozřejmě. Obi-Wan ztuhl a varovně na mě pohlédl. Překvapilo mne, že mi řekl Sunshine nahlas a přede všemi.

Překulila jsem se v blátě a cítila jsem, že se mi cop, spletený z mých nepříliš dlouhých vlasů, ušpinil a když jsem trhla hlavou, ocáklo mi tvář několik kapek špinavé vody. Zdvihla jsem se na jedno koleno a trochu zmateně jsem se rozhlédla. Tenhle "manévr" jsem přece dělala kvůli Kanovi, ale nyní ho nevidím. Kam se poděl?! Nicméně zahlédla jsem tu dívku. Dosud nerozhodně stála na místě a pozorovala ruch okolo sebe jasnýma, snad zelenýma očima, barvou si nejsem tak jista, nebyla u mně tak blízko, abych mohla rozpoznat barvu, ale najednou si to rozmyslela, kdoví odkud vytáhla a aktivovala svůj světelný meč (!) jasně oranžové barvy a vyrazila směrem k Andris a Anakinovi.

Chtěla jsem je varovat. Nevím jak, jakkoliv. Otevřela jsem ústa, abych vykřikla něco jako Pozor! nebo Dávejte bacha!, ale nakonec jsem pouze vykulila oči a mlčky pohlédla na Obi-Wana. Ani si toho snad nevšiml. Křikla jsem na něj, ale neměl čas jakkoliv reagovat. Jedna snad zbloudilá střela mne zasáhla do nohy. Jenom mne štrejchla, ale i tak jsem začala okamžitě krvácet. Vyjekla jsem. Ani ne bolestí jako překvapením.

Chytla jsem se za nohu a téměř jsem upustila blaster, ale uchopila jsem jej ještě pevněji do ruky a slepě střílela okolo sebe. Koutkem oka jsem zahlédla Obi-Wana, který se zkušeně a šikovně oháněl mečem a opět nic nezaregistroval. Nicméně byl velmi úspěšný, z původních asi patnácti vojáků jich tu bylo už asi pouze osm živých. Vyškrábala jsem se na nohy a rozhlédla. Z dálky se k nám z transportéru blížilo dalších aspoň dvacet vojáků. Otevřela jsem ústa k výkřiku, ale nedostala jsem ze sebe ani hlásku.

Zradila jsi Kolonii!

"Ne!" zavrtěla jsem rychle hlavou. "Obi-Wane! Obi-Wane!" volala jsem hystericky a mé střely vedly úplně do neznáma, nedařilo se mi trefit cíl. Abych opět nalezla ztracenou vnitřní rovnováhu, soustředila jsem se, opakujíc si tak nekonečná cvičení rytířů Jedi. Po malé chvíli jsem již byla plně soustředěná a koncentrovaná i se Sílou. Klid, pohoda ... mé soustředění však cosi narušovalo. Netušila jsem co, ale velmi mi to vadilo. Bohužel, ke své smůle jsem nebyla soustředěná natolik, abych vycítila tak blízké nebezpečí, nyní mi hrozící.

"Sunshine!"

Tak tohle mne už tedy naplno vykolejilo. Pootevřela jsem rty. I on mi řekl Sunshine! Obi-Wan mi řekl také Sunshine!!! Byla jsem tak šokovaná, že jsem se ani nestihla nahlas podivit. Jeho hlas zněl totiž velmi naléhavě a ustaraně. Zdvihla jsem hlavu a vrhla na něj rychlý pohled: "Co?" Kolenem jsem klesla do bahna. Noha nepřestávala krvácet. Mé kalhoty se okamžitě promočily.

"Pozor - za tebou!" informoval mne téměř ustaraně.

Leč i nyní jsem i já pocítila cosi konkrétního. Paniku a strach. Přesně jako v tom snu. A uvědomila jsem si, že teď i dělám to samé, i když jsem si ráno přece říkala, že tohle bych normálně neudělala. Asi jsem se přecenila. Zkrátka, vyskočila jsem na nohy a prudce se otočila. Vím, že v téhle situaci by bylo nejvhodnější se vrhnout k zemi a odkulit se stranou, dokud je čas. Ne. Dokud mám čas. Jenže beztak zírám do hlavně blasteru a nezmůžu se na nic než ztěžka polknout. Nejzajímavější je, že jde o Andrisin blaster. S její gumičkou, kterou tam Obi-Wan dnes časně ráno namotal. Skvěle! Blaster, který mi před chvilkou zachránil život, mi nyní hrozí smrtí!

Částečně překvapeně jsem ucouvla a z úst se mi vydral zoufalý a polekaný výkřik. Nohy se mi samy instinktivně podlomily, ale dříve, než jsem stihla žuchnout na zem, se ozval jasný výstřel. Okamžitě jsem ztuhla, ale těsně poté mně silná bolest v hrudi donutila klesnout na obě kolena do bahna. Tentokrát jsem blaster upustila. Při vší Síle ...!

Obi-Wan cosi zařval, ale i když stál poměrně blízko, já mu nerozuměla ani jediné slovo. Vzhlédla jsem trochu vztekle směrem k Andrisinu blasteru. Kane. Celou dobu se musel pohybovat někde za mnou - musel moc dobře vědět, že ho hledám a i když je takový kousek ode mně, necítím jeho přítomnost. Tím větší bylo mé překvapení.

Zradila jsi Kolonii

"Ne," podařilo se mi ještě zamumlat.