Spravedlnost
Autor: Aleš Harazim
Tipo Duung, vrchní velitel královské gardy, stál v hlídkové věži a díval se, jestli se už nevrací král. Král Ludoon se vydal do blízké vesnice, aby si zde vyžádal právo první noci na svatbě jednoho farmáře. Duungovi se tento zákon nelíbil, ale co mohl dělat. Tohle ale bylo ze zákonů, které král vydal, to méně hrozné. Každý týden musela každá vesnice planety Bessodiu, ležící v systému Besso, vybrat jednoho člověka, který byl na dvoře králova panství za radosti jeho dvora popraven. Král se vyžíval v těch nejkrutějších možných popravách, jaké si mohl Duung představit. Ti, kteří měli štěstí, byli pouze stati nebo oběšeni. Ti, kteří tolik štěstí neměli, byli napichováni na kůl nebo roztrháni na kolech smrti. A to ani nepočítám ty vysoké daně, pomyslel si. Většina obyvatel planety žila v hrozné bídě. Neměli dostatek potravy a museli si vystačit pouze s tím, co vypěstovali sami na svých polích. Zato král měl peněz dost. Na planetě Bessodiu se dalo v dolech najít narkotické koření zvané hanning, které se nikde jinde nevyskytuje. Král ho pravidelně posílal na Tatooine, kde ho prodával obchodnímu magnátovi Jabbovi Huttovi. Posílal ho tam jedinou lodí, která na planetě je. Ludoon nechal všechny ostatní lodě zničit, aby nemohl nikdo uniknout. Je to strašný krutovládce, povzdechl si Duung v duchu. Ale živí mne.
Tipo Duung se nenarodil na dvoře, jako většina ostatních vojáků. Vyrostl na úplně jiné planetě. Byl obchodníkem a když náhodou prolétal tímto systémem, rozhodl se sem podívat a doufal, že zde něco prodá. Královi lidé ho však zatkli, zabavili mu loď a dali ho do vězení. Jak posléze zjisti, loď demontovali a král mu dal na výběr. Buď se stane vojákem, nebo zemře. Jako voják se v žebříčku hodností probojoval až na místo velitele a poté i na místo zástupce vrchního velitele královské gardy. Když vrchní velitel zemřel, dostal se na jeho místo on. A plnil svou funkci dobře a svědomitě. Častokrát myslel na to, co by asi teď dělal, kdyby stále pašoval a prodával zboží na zapadlých planetách jako do té doby, než ho zatkli. Nejspíš by už byl dávno mrtev. Byl tu rád.
Ve sklepení jednoho z domů ve vesnici ležící přímo na úpatí kopce, na kterém stál zámek krále Ludoona, se svítilo. Uvnitř sedělo šest mužů kolem kulatého stolu z tmavého dřeva. Světlo bylo mdlé a dělalo ve tvářích mužů hluboké stíny. Muži byli postarší, všichni měli dlouhé vousy, jeden z nich už šedivé. Seděli a upřeně se na sebe dívali.
„Musíme s tím něco udělat. Už se to nedá vydržet,“ řekl nejsilnější z nich. Měl mohutná ramena a když se pohnul, židle pod ním zavrzala.
„To víme všichni, Migueli,“ řekl ten šedivý a dotkl se jeho ruky. „Nemůžeme ale udělat nic bez řádného plánu. Musíme to promyslet. Do nejmenšího detailu.“
„Franki říkal, že nějaký plán už máte, pane Gulde,“ zamračil se Miguel.
„Ano, vskutku mám. Ale než se s ním s vámi podělím, řeknu vám o proroctví, které střežil již děd mého děda. Mluví se v něm o muži, který přijde z jiného světa a zachrání nás od despoty, který sužuje naši rodnou planetu. O muži, který je despotovi blízký. Možná o jeho příteli.“
Když Duung na horizontu uviděl řadu přijíždějících swoop, dal pokyn muži u brány, aby otevřel. Král se se svou ochrankou vrátil. Muž dole zatočil širokým kolem, na kterém byl připevněn provaz a nechal tak spustit bránu na zem. Když dopadla, zvedla do vzduchu oblak prachu.
Bránou nejdříve prolétla část ochranky, po ní král a zadní voj tvořila také ochranka. Zastavili na hlavním nádvoří. Na místě, kde se konají popravy. Kolem jednoho z kůlů byl kruh černé země, který zbyl po přiškvařeném tuku z lidí, kteří byli u kůlu upáleni. Král slezl ze swoopu a pokynul na Duunga na pozdrav. Usmál se a i na tu dálku Duung spatřil řadu černých zubů. Duung mu pozdrav oplatil a vydal se k žebříku, pomocí kterého se na věž dostal. Opatrně po něm slezl a došel ke králi, který zatím nechával uklidit swoopy do skladiště.
„Pořídil jste dobře, Vaše Výsosti?“ zeptal se Duung.
„Výtečně,“ král opět vycenil zuby a Duung tentokrát mohl ucítit zápach z jeho úst.
„Máte nějaké další rozkazy?“
„Teď ne, děkuji, Tipo. Dám si koupel a pořádně se vyspím. Zítra nás čeká velký den. Budeme vybírat daně. Vsadím se, že získáme plno dobrovolníků na Den poprav,“ zasmál se a začal odcházet.
„Zítra nás čeká den vybírání daní. To bude naše příležitost,“ stařec mluvil tiše, téměř nábožně. „V den, kdy despota obnosy chtít po lidech bude, Den nastane. Lidé postaví se proti němu a muž z proroctví zjeví se jim. Pomůže boj vyhrát a despota poražen bude. Muž pak oslavován bude a králem se stane, vládna moudře a spravedlivě.“
* * *
Duung musel jako vždy vstávat brzy ráno. Vedl ranní nástup vojska a říkal jim úkoly dne. Dnes bylo jediným úkolem vybírání daní od obyvatelstva planety. Úkol velice těžký, protože celá armáda s králem musí za jediný den proletět celou planetou a od všech obyvatel vybrat peníze.
Ještě že se něco takového neděje na Coruscantu, pomyslel si Duung. Planeta Bessodiu je velice malá, dala by se přirovnat ke středně velkému měsíci.
Ten, kdo peníze nemá, nebo je nechce dát, se stane obětí v Den poprav, který završuje místní týden.
Všude kolem Duunga byl velký shon. Vojáci si připravovali zbraně a swoopy. Armáda krále Ludoona není velká. Čítá zhruba padesát lidí. Duung častokrát pomyslel na to, že kdyby vesničané chtěli a všichni se spojili, jistě by celou armádu i s králem porazili.
„Dnes nastal ten Den, přátelé! Dnes nastal Den s velkým D,“ stařec, Guld, stál uprostřed náměstí, mluvil hlasitě a energicky přitom rozhazoval rukama. Kolem něj byl velký shluk lidí, pravděpodobně celá vesnice. „Dnes se nám zjeví muž z proroctví a zachrání nás. Musíme se postavit proti králi, i proti jeho armádě. Musíme bojovat!“
„Jsme připraveni, Duungu. Můžeme vyrazit.“ Král seděl na svém pozlaceném landspeederu, měl na sobě slavnostní plášť a vypadal velice radostně. Jako vždy, když vybírá lidi na popravu.
„Jedeme!“ vykřikl Duung a celá armáda padesáti lidí se dala do pohybu. Chlápek u kola spouštějící masivní bránu na krále pokynul a když projel poslední swoop, opět bránu pomalu uzavřel.
První vesnice byla hned pod kopcem, na kterém stálo královo panství. Dnes byl slunný den. Slunce nepříjemně žhnulo a oslňovalo oči.
Když dorazili první vojáci do vesnice, začali se kolem nich shromažďovat lidé, podávali jim identifikační karty a vojáci je na svých přenosných počítačích vymazávali ze seznamu těch, kteří ještě nezaplatili. Po nějaké chvíli se na místní náměstí dostali již všichni. I s králem.
Miguel stál v davu. Snažil se být nenápadný, ale již na první pohled vypadal velice nervózně. Všiml si, že se mu trochu klepe ruka. Raději ji strčil do kapsy. Ohlédl se přes rameno a spatřil tam dva ze svých spojenců. Měli dlouhé tmavě hnědé pláště, pod kterými mají, stejně jako Miguel, schované zbraně. Guld stál na vyvýšeném místě úplně vzadu a se založenýma rukama celou situaci pozoroval. Jestli se neobjeví ten chlápek z toho jeho pitomýho proroctví, nedožijeme se zítřka, pomyslel si.
Na západní straně náměstí byla velká budova, na jejíž přední straně byly hodiny. Ukazovaly čas podle postavení slunce a dnes tedy velice přesně. Až se stín přesune na číslo osm, nastane buď jejich vítězství nebo zkáza.
Duung si všiml podivné nervozity všech lidí. Ne jen těch, kteří nemají peníze a stanou se tedy obětí, ale všech. Určitě mají něco v plánu. Co mám sakra dělat?!
Stín se pomalu přesouval. Už byl od čísla osm jen pár centimetrů. Miguelovi stékal po zádech čurek potu. Ruka se mu v kapse třásla znatelně intenzivněji. Opět se ohlédl. I jeho společníci vypadali velice nervózní. Všechno se mu přehrávalo jako ve zpomaleném filmu. Vzpomněl si, jak získali zbraně. Na planetu přiletěl nějaký chlápek, nemohl si teď vzpomenout na jeho jméno, znělo to nějak jako Dot, Feruban Dot, který se sem dostal nezpozorován díky své lodi. Říkal jim něco o nějakých senzorech, ale Miguel takovým věcem nerozuměl. Na planetě byla pouze jedna loď, která vyvážela koření, které se zde těžilo, a on sám ji nikdy neviděl.
V jeho očích se stín pomaloučku přesouval, lidé kolem něj pomaloučku chodili. Začínala se mu točit hlava, pot už mu stékal i do očí a začínal proto vidět rozmazaně. Chtěl si pot rukou vytřít, ale přibližovala se příliš pomalu. Měl pocit, že to ani nestihne.
Duung se opatrně rozhlížel kolem sebe. Všiml si přitom starce, který stál úplně vzadu se složenýma rukama, a upřeně na něj hleděl. Pak náhle stařec vykřikl: „Nechť nastane odplata!“ Stále se na něj díval.
Miguel vyrazil vpřed tak rychle, že ho začali bolet svaly na nohou. Teď už zpomalení zmizelo, všechno vypadalo normálně, jenom pohled se mu zbarvil trochu do červena. Válečně zařval, za běhu vytáhl zpod pláště blaster a začal střílet. Zběsile, bez myšlení. Zasáhl přitom dva vojáky, kteří než si uvědomili, co se vlastně děje, spadli ze svého swoopu a rozplácli se na tvrdé zemi pokryté dlaždicemi. Miguel zaslechl palbu i někde za sebou a po své pravé ruce. Nemohl se ale ohlédnout, stále pálil do prostoru. Ani se nesnažil mířit, protože s blasterem ještě nikdy nestřílel. Prostě pálil mezi vojáky a doufal, že někoho zasáhne.
Duung ochromeně pozoroval dění kolem něj. Nemohl se pohnout. Jen seděl na swoopu a pozoroval. Nepomyslel na to, že by ho mohl zasáhnout nějaký zbloudilý výboj. Díval se na to všechno, jako by to byl nějaký film. Jako by nebyl uprostřed toho všeho.
Vojáci kolem něj seskakovali ze swoop a stříleli do nevinných obyvatel. Nesnažili se najít ty, kteří vše vyvolali. Prostě jenom stříleli, aby někoho zabili. Mezi těmi všemi lidmi byli i děti a ženy. Vojáci na to nebrali ohled. Prostě stříleli.
Duung se přiměl otočit hlavu na krále. Ten seděl ve svém landspeederu, kolem něj dvacet vojáků, kteří ho bránili a vše pobaveně pozoroval. Ničeho se nebál. Jako by to čekal.
Těsně kolem Duungovy hlavy prolétla střela z blasteru. Na uchu pocítil teplý žár. Opět pohlédl do davu. Uviděl tam umírat ženy i děti. Všude viděl stříkat krev a slyšel křik zasažených. Obyvatelé vesnice poplašeně běhali sem a tam a ti slabší byli ušlapáni běsnícím davem. Mezi slabší patřili hlavně děti.
Duung chtěl vydat nějaký rozkaz, ale z úst mu nevyšel žádný zvuk. Pohlédl na starce. Stařec za celou tu dobu nezměnil polohu. Stále ho pozoroval. Obrátil hlavu zpět na krále a viděl, jak se smrtí všech těch vojáků a lidí vyloženě baví. On se smál. Nahlas se tomu smál.
Duung sáhl po svém blasteru, který měl připevněný na opasku a vytáhl jej z pochvy. Odjistil ho a zamířil na krále. Mířil mu přímo na hlavu. Myšlenky se mu v hlavě zběsile točily a sám nevěděl, co vlastně dělá. Přiložil prst na kohoutek na stiskl ho. Oslnil ho záblesk a ruka mu ve zpětném nárazu poskočila. Zpomaleně pozoroval letící střelu. Král jí nevěnoval pozornost. Stále se nahlas smál. Střela se blížila a Duung skoro slyšel, jak rozráží okolní vzduch. Pak se náhle odrazila od ničeho a zasáhla jednoho vojáka, který bránil krále. Voják se svalil na zem.
Duung opět nebyl schopen pohybu. Teď nebyl schopen ani myslet. Prostě jenom zíral na krále, kterému spadl úsměv a upřeně se na Duunga zahleděl. Král zvedl comlink a něco do něj řekl. Duung se jenom díval. Opět měl pocit, jako by se ho to netýkalo. Jako by byl úplně jinde. Pak ho náhle něco tvrdě udeřilo do hlavy. Pozadu spadl ze swoopu a spatřil dva vojáky, kteří nad ním stáli a něco odpovídali do svých comlinků připevněných na límci uniformy. Duung ucítil, jak mu po hlavě stéká teplá krev. Pak upadl do bezvědomí.
Miguel, i přesto, že usilovně střílel, spatřil jednoho z králových mužů, který pozvedl zbraň a zamířil s ní na krále. Muž z proroctví. Miguel si vybavil Guldova slova: Muž, který přijde z jiného světa a zachrání nás od despoty, který sužuje naši rodnou planetu. Muž, který je despotovi blízký. Možná jeho přítel.
Nikdy tomu proroctví moc nevěřil. Myslel si, že Guld je starý blázen. Teď se ale vše splnilo. Jeden z králových vojáků se postavil na stranu občanů a bojoval za ně. S jeho pomocí vyhrají a muž z proroctví se stane králem a bude vládnout moudře a spravedlivě.
Dodalo mu to ohromou sílu. Věděl, že teď již nemůžou prohrát. Vítězství je jejich. Opět se ohlédl po muži z proroctví, ale už ho neviděl. V tom však slunce zmizelo a bitevní vřavu pohltil stín. Miguel se podíval nahoru a spatřil něco, co jaktěživ neviděl. Ohromnou vesmírnou loď, která zastínila celé slunce. Měla klínovitý tvar a byla tak velká.
Duung se pomalu probouzel. Na hlavě pocítil bolest, ležel na zádech a nad ním stáli dva vojáci. Nemohl si vzpomenout, co se stalo. Pokusil se zvednout, ale neměl dost síly. Pak si všiml podivného tvaru, který plul po nebi. Zadíval se na něj a vybavilo se mu, co to je. Šlo o hvězdný destruktor, který používá Impérium pro své vojenské operace. Pak si vzpomněl i na to, co se stalo. Chtěl zabít svého krále. Ale i přestože byl vrchním velitelem jeho armády, nevěděl, že král má na svém landspeederu energetický štít a že jedinou lodí na planetě není jen transport na koření.
Pomalu se mu vracela paměť a začal si vzpomínat na útržky informací, které kdyby poskládal do sebe, věděl by, že král měl v podzemním skladišti hory Lorng Walle schovaný hvězdný destruktor na případ nouze. Duung věděl, že král nebyl ve vnějším kontaktu pouze s Jabbou Huttem, ale že by to mohl být sám císař, to ho ani ve snu nenapadlo.
Chtěl zabít krále a nepovedlo se mu to. Král dostal další oběť na Den poprav. S touto myšlenkou opět upadl do bezvědomí. Přál si, aby se již neprobudil. Aby nemusel trpět.
Duung pocítil, jak mu po tváři stéká něco ledového a mokrého. Pomalu otevřel oči. Chvíli viděl rozmazaně. Když se mu oči přizpůsobily a Duung se rozhlédl, zjistil, že sedí v cele královského sídla. Byl připoutaný za ruce a nohy ocelovými popruhy, které byly zabudovány do stěny z masivního kamene. Před ním stál jeden z jeho podřízených vojáků s kýblem v ruce. „Už se ten zběh probudil,“ křikl za sebe.
Do cely vešel zástupce vrchního velitele Fagor. Duungův zástupce. Teď už jistě vrchní velitel, pomyslel si.
„Duungu. Duungu. Co tě to jen napadlo? Nevěřil bys, co ti král připravil,“ chrchlavě se zasmál. „A tvým společníkům jakbysmet.“
Společníkům? Duung se ho na to chtěl zeptat, ale neměl sílu. Pak opět upadl do bezvědomí. Už ho to začínalo nudit.
Kolem náměstí patřící ke královskému panství byli sedačky, na kterých hověl královský dvůr a dychtivě čekal, až vojáci přivedou vězně. Král Ludoon seděl na vyvýšeném místě a už se nemohl dočkat. Má rád popravy.
Miguel seděl v cele spolu se svými společníky. Nechyběl tu ani Guld. Těsně po bitvě, kterou, když se tam objevila ta vesmírná loď, prohráli, začali vojáci zatýkat a vyslýchat lidi. Králova inkvizice dostane i z těch nejvěrnějších lidí všechno. Proto tu nikdo z nich nechyběl.
Podíval se na Duunga, který visel připevněný ke stěně a byl v bezvědomí.
„Ten tvůj muž z proroctví toho moc nedokázal. Celé to proroctví byla blbost,“ řekl Guldovi.
Guld mluvil klidně, pomalu a tiše. „Proroctví je správné. Jenom to nebyl ten muž a možná ani ten čas. Muž z proroctví zjeví se jiným generacím a osvobodí je.“
Král seděl a čekal. V tom se otevřely dveře vedoucí z cel a dva vojáci vedli jeho bývalého vrchního velitele. Za ním se objevili další vojáci, kteří vedli další vesnické povstalce. Už se nemohl dočkat.
Vrchní kat si již brousil u špalku, který stál uprostřed náměstí, sekeru. Dav došel ke špalku a jeden z vojáků vedoucích Duunga ho srazil na kolena a položil mu hlavu na špalek. Duung měl za zády svázané ruce. Kat se nad něj postavil a podíval se na krále.
„Nechť je vykonána SPRAVEDLNOST!“ řekl král. Kat se rozmáchl a usekl Duungovi hlavu. Králův dvůr začal potěšeně tleskat. Z Duungova krku začala v proudech stříkat temně červená krev, která tvořila na dlaždicích velkou louži. Budu muset nechat uklidit, pomyslel si král.
|
