6.

Raal odrazil několik dalších střel a začínal si zoufat. Jestli mu někdo nepřijde hodně rychle na pomoc, bude mít opravdu velký problém. Sotva tu myšlenku dokončil, vlasy mu zacuchal vítr. Nemusel se ani podívat na oblohu a bylo mu jasné, že Rada nakonec Kerian informovala. Ta by si nenechala ujít jedinou příležitost aby ho mohla vytáhnout z bryndy. Uvědomil si, kolikrát ho vlastně za ty čtyři roky, co byli spolu, zachránila.
Vítr ustal a odněkud se vynořila postava ve tmavém plášti a držela v ruce zažehnutý světelný meč s čepelí zlaté barvy. Takový byl v celém chrámu jen jediný.
„Dík že ses zastavila,“pronesl k ní a s novým elánem pozvednul svou zbraň. Shodila plášť a dala se do odrážení střel.
„Měla jsem cestu kolem, Rada mi poslala tvoje souřadnice, tak jsem si řekla, že menší rozptýlení neuškodí.“
„Byla jsi na cestě za Carol?“ zeptal se konverzačním tónem a další z nepřátel klesnul k zemi.
„Tak nějak. Prorok chce, abych ji trochu prověřila, přece jen už za těch třicet let bez praxe v oboru ztratil přehled o tom, co musí dnešní Jedi umět.“
„Předpokládám, že Rada z jejího výcviku nadšená není,“ vzdychnul Raal.
„Nikde není psáno, že Jedi musí být jako Jedi vychováván od narození,“ pokrčila Kerian rameny a sundala posledního pašeráka.
„Tak, hotovo. Vracíš se na Coruscant?“ zeptala se jen a narovnala se. Raal se trochu protáhnul.
„Požádali mě, abych letěl s tebou na Keron a účastnil se oslav narozenin Sheinana.“ Kerian se při vzpomínce na starého krále usmála.
„Když si pomyslím, jak se před čtyřmi roky bál, že ho dostihne smrt, je s podivem jak teď vzkvétá.“
„Nediv se, tím, že Ferin přijal své místo na trůně, spadnul mu obrovský kámen ze srdce.“ Kerian jen pokývala a nasadila si plášť. Odcházela ke stíhačce.
„Moment, a co tohle?“ Raalovo gesto obsáhlo celou tu spoušť kolem.
„Bezpečnostní služba je na cestě, však oni to dají do pořádku.“

Vystoupili z hyperprostoru a zamířili na přistávací plošiny u královského paláce. Sheinan vyjádřil obavy, že na planetě se schyluje k nějakému spiknutí. Raal nad tím jenom mávnul rukou, kolem královských rodin se pikle kuly pořád, ale Kerian byla znepokojená. Starý Sheinan se ohledně svých instinktů ještě nikdy nemýlil.
Ferin jim vyšel, spolu se skupinkou Nautolanů, naproti. Zatímco si Raal povídal s osobními strážci teď již krále Ferina, Kerian se věnovala jemu.
„Zdá se mi, že přehání,“ vrtěl hlavou Ferin.
„Ještě nikdy se nepletl, na to nezapomínejte. Na vašem místě bych se měla na pozoru, jestliže se totiž nějaký útok chystá, jeho cílem budete pravděpodobně vy nebo někdo z členů vaší rodiny.“
„Nedovedu si představit, kdo by něco takového chtěl udělat.“
„Zato já ano,“ povzdychla si Kerian. Vzpomněla si na setkání s Sheinanem ještě když byla malá. „Je to rod, téměř stejně starý jako ten náš. Vždy jsem si jich velmi vážil. Jejich syn se však vymknul jakékoliv kontrole...“
Raal k ní přistoupil, Ferin byl i se svými strážnými už na půl cesty k paláci.
„Děje se něco?“ Jemně sevřel její nadloktí. Tu svalovou ztuhlost u ní nepříjemně jasně poznával. Zničehonic se uvolnila.
„Ne, všechno je v pořádku. Ale byla bych ráda, kdybys měl oči dokořán a naslouchal všemu, co se tady děje.“
„Dělal jsem snad někdy něco jiného?“ podivil se Raal, ale její pobavený pohled mu připomněl jejich předposlední společnou návštěvu. Už raději mlčel.

„Vítám vás, přátelé,“ zdravil je nadšeně Sheinan. Kerian se poočku rozhlédla po služebnictvu a zdálo se jí, že všichni staří dobří známí vytrvali. Ovšem ne tak králův vrchní komoří. Měla dojem, že ho už někdy viděla, ale taky to mohl být klam. Když s ním Sheinan něco domlouval, Kerian se ozvala v Raalově hlavě.
„Kde je Honos?“
„Nemám ponětí,“ zněla odpověď.
„Posaďte se,“ vyzval je laskavě Sheinan a vrchní komoří začal řídit roznášení jídla. Když prošel kolem Kerian, všimnul si Raal jejího kamenného výrazu. Jako vždycky když chtěla vyvolat dojem naprosté netečnosti a přitom zkoumala vědomí svého objektu.
„Tak co jsi...“ chtěl vědět Raal.
„Pssst, řeknu ti to potom.“

Kerian se natáhla na postel a Raal se posadil vedle ní.
„Proč jsi mě přerušila?“ zeptal se jenom.
„Ten chlap byl divný. Víc než divný, měla jsem dojem, že mě sleduje.“
„To je normální, jsi hezká holka,“ zasmál se Raal.
„O tomhle nemluvím. Ten člověk věděl, že mu pátrám ve vědomí.“ Raal byl zmatený.
„Kdo jiný než Jedi by něco takového mohl poznat?“
„Nikdo tě nenapadá?“ Kerian zvedla obočí a Raal zabořil obličej do dlaní. Už zase.

Raal byl povolán na jednání s ministrem financí, ale Kerian se nudnému slyšení vyhnula. Carol se totiž vrátila z cesty se svým učitelem. Zatímco si šla vybalit věci z několikadenního pobytu v pustině, Kerian se věnovala prorokovi.
„Tak jak je na tom?“ zajímala s hned.
„Vypadá to s ní dobře, ale pořád není schopná udržet na uzdě svoje emoce.“ Kerian jenom pokývala hlavou.
„Nemá pro to zrovna předpoklady. Je na půl rolnického a napůl královského původu. Oba tyhle druhy lidí mají velice horkou krev.“ Prorok se usmál, ale Kerian si nemohla nevšimnout jeho ustaraného výrazu.
„Je tu snad ještě něco jiného, o čem bych měla vědět?“
Prorok se trochu ztuhle posadil na lavičku. První příznaky stáří. Přesně takhle vypadal Otheran před třinácti lety. Vzpomínka na milovaného člověka ji bodla u srdce, ale nedala na sobě nic znát.
„Občas mívám špatný pocit z toho, co se děje kolem ní. Potřebuje na výcvik klidnější prostředí.“
„Rada ji do chrámu nikdy nepřijme, to přece víte,“ zavrtěla Kerian hlavou.
„Není způsob jak je přesvědčit?“
„Není nikdo, kdo by je přesvědčil,“ opravila ho Kerian.
„Ani vy ne?“ Kerian jenom mávla rukou.
„Po tom všem, co jsem se navyváděla? Jsem ráda, že mi dovolili vůbec zůstat.“
Prorok jen přikývnul, zvednul se a odešel za Carol.

Raal se po slyšení přidal ke Kerianině meditaci v zahradě.
„Tak jak šlo jednání?“ zeptala se ho, aniž by se dala jeho přítomností vyrušit.
„Všechno je v pořádku, aspoň zatím. Země prosperuje přesně, jak si Sheinan představoval. Ferin bude dobrý král.“ Věděl, že jen uhnul tomu, na co se ho chtěla skutečně zeptat.
„Mluvil jsem s Sheinanem. Honos zemřel, ale jak nezapomnělo dodat ostatní služebnictvo, za velice podezřelých okolností. Odpočíval ve své soukromé části zahrady a vypadá to, že jednoduše zemřel na srdeční příhodu.“
„Co je na tom služebnictvu tak podezřelé, přece jen už měl na to věk?“
„Léčil se s nízkým tlakem,“ dodal prostě
„A kruci,“ zněla prostá reakce.
„Taky si myslím,“ zněla stejně prostá odpověď.

Kerian nikdy neměla dobrý pocit, když byla za špiona, ale věděla, že není vyhnutí. Komoří měl zrovna sezení s králem ohledně svých povinností a Kerian se rozhodla prozkoumat terén. Sheinanovi ani Raalovi se o tom nezmínila, chtěli by ji od toho oba zrazovat. Ale bylo nutné dozvědět se co je zač a proč jí někoho tak hrozně moc připomíná, jako by ho vídala každý den, nikdy s ním neprohodila ani slovo a přitom ho měla vrytého do paměti. Ten obličej. Přece by si ho nemohla s nikým splést, i ta jizva na tváři...
Pokoj komořího sousedil s komnatami krále z ryze praktického důvodu, zatímco ostatní služebnictvo bydlelo v odlehlejších částech paláce. Za to byla momentálně Kerian velmi vděčná, protože v tuto dobu vládl před pokoji krále dokonalý klid.
Nebyl pro ni problém odemknout dveře s pomocí Síly a zase je za sebou pro jistotu zamknout, kdyby to tu chtěl navštívit jiný nezvaný host. Pokoj byl vzorně čistý a upravený jak se na komořího krále sluší. Výzdoba byla ale podle jejího názoru příliš jednoduchá a i to jí něco připomínalo. Prohledala opatrně celý pokoj, ale nenašla nic podezřelého, žádné komunikační zařízení, nic co by dotyčného spojovalo s vnějším světem. Jen používání Síly, ale pokud by neměl opravdu pevné pouto s někým tam venku, myšlenky by si na takovou dálku předávat nedokázali.
Za dveřmi zazněly tiché kroky a v zámku zachrastil klíč. Kerian dospěla v tu chvíli k názoru, že jen přímá konfrontace donutí toho člověka říci, co je doopravdy zač.