Tak tedy znělo proroctví. Nikdo ještě pořádně nevěděl, co vlastně znamená to: Narodí se v den poslední úplňků měsíců královských. Proto jí taky vždycky přišlo divné, že si Rada byla tak jistá, že je to právě ona.
   Pokud to skutečně byla ona, tak už část svých povinností vykonala. Zabít sithského mistra a jeho učedníka převést na světlou stranu. To už dokázal málokdo.
 
   Zlatá čepel proletěla v těsné blízkosti Afarenova ramene, ale ten jen lehounce uhnul a zaútočil dobře mířeným výpadem. Kerian ho odrazila jen tak tak a málem ztratila půdu pod nohama. Ale doby, kdy se nechala kvůli jednomu malému neúspěchu snadno vyvést z míry, byly definitivně pryč. Znovu našla rovnováhu, ale Afaren ji zatím stačil zahnat až do kouta tělocvičny. S pomocí Síly se odrazila a Afaren si sotva stačil ochránit záda. Než se ale otočil, Kerian už zase stála za ním a Afaren slyšel jen hlasité bzučení její čepele.
„To už je potřetí,“ povzdychl si a svůj meč schoval. Kerian se zasmála a napodobila ho.
„Velice šikovný manévr, řekla bych,“ pokývala hlavou.   
 
   Když Kerian předstoupila před Radu, hned bolestivě zaregistrovala nepřítomnost Otherana. Na jeho místě neseděl nikdo jiný než Raal. To bylo dost zvláštní. Tak mladý a navíc se rád toulal po celé galaxii. Jak dlouho tu asi tak vydrží?
   „Ty dobře víš proč zavolali jsme tě sem,“ řekl Yoda.
„Ano mistře,“ kývla Kerian. Emeris se na ni zadíval a promluvil.
„Tvým úkolem, jak jistě víš, bude vypátrat druhou Strážkyni. Musíme zjistit, která z vás dvou jí ve skutečnosti bude.“
„Tak jest. Ale ještě jedna věc před tebou stojí. Prorok, z jehož úst ta slova vyšla, stále ještě žije,“ ozval se Raal. To ji zarazilo.
„Žije? Myslela jsem, že většina proroctví byla vyřčena před několika tisíci lety.“
„To pravda je. Však o vyvolených takto hovořili. Tohle něco jiného je. Prorok ten na Alderaanu dosud žije. Ty musíš ho vypátrat a co nejvíc o proroctví zjistit. Teď už jít můžeš. Ať provází tě Síla,“ řekl Yoda. Kerian se lehce uklonila a odešla.
 
   Když si Kerian složila do batohu ty nejdůležitější věci, někdo zaklepal na dveře jejího pokoje.
„Pojď dál, Raale,“ vyzvala ho a schovala si do postranní kapsičky kámen od svého otce. Když už nic jiného, mohl v největší tmě posloužit jako poměrně výkonná svítilna. Raal bez váhání vstoupil a něco jí podal.
„Tohle by se ti mohlo hodit,“ dodal na vysvětlenou. Kerian se mrknutím oka ujistila. Data do jejího počítače. Nikdy neměla datakarty a datapady v lásce. Natáhla se pro ně a když brala tu věc z Raalovy dlaně, jemně jí stiskl ruku. Raději uhnula pohledem a Raal ji zase nechal vyklouznout. Když se kdysi rozhodoval, jestli má zůstat v chrámu, tohle bylo jedno z jeho nejsilnějších proti.
„Díky,“ přikývla a dala je do kapsy k počítači.
„Zdá se, že máš ještě naději na normální život,“ pousmál se. Kerian se taky úsměvu neubránila.
„Nic proti Jediům, ale neřekla bych, že jejich život je příliš normální. Navíc po tom všem, co se stalo...“ nechala větu nedokončenou a Raal si povzdychl.
„Pravda. Ty nikdy obyčejný Jedi nebudeš,“ zamumlal potichounku spíš sám pro sebe.
 
   Stíhačka byla připravená na projížďku. Na Alderaan to bylo z Coruscantu kousek a cesta hyperprostorem nebyla na víc než půl hodiny. Kerian zapojila navigační počítač a lehce pohladila palubní desku. Nemohla létat moc často, ale když si vzpomněla na misi, kde zachraňovala senátorku ze spárů pirátů, přišlo jí pár modifikací celkem vhod.
  
   Přistání na Alderaanu nebylo oficiální, takže si to namířila rovnou na odlehlou a už téměř nepoužívanou plošinu. Místní prorok zřejmě nebyl příliš nápadný a žil v poměrně luxusním domku v okrajové čtvrti. Spíš čekala nějakého poustevníka uprostřed alderaanské divočiny, ale údaje z chrámu ještě nikdy nelhaly.
   K domku to měla jen kousek. Rozhlédla se kolem. Dům měl poměrně velkou zahradu a sám domek vypadal velice udržovaně. Prorok si zřejmě potrpěl na pohodlí.
   Když zazvonila, netrvalo dlouho a dveře otevřel nový protokolární droid.
„Vítám vás, madam. Co pro vás mohu udělat?“ Trochu jí připomínalo droida jejího otce.
„Chtěla bych mluvit s Viem Hariadnem,“ řekla klidně.
„Můj pán teď není doma, ale měl by se za chvíli vrátit. Můžete tu na něj počkat,“ nabídl.
„Díky, počkám ráda.“
   Vnitřek byl plný nábytku vyrobeného z kvalitního dřeva a skoro všechno bylo potaženo něčím na způsob koberce. Stěny byly plné zrcadel a všude kam dohlédla byly nějaké rostliny. Vzduch byl naplněný prachem a jak si Kerian všimla, možná to bylo záměrně aby to doplnilo celkový starožitný efekt interiéru. Musela uznat, že majitel měl dobrý vkus. Takhle nějak by možná chtěla žít kdyby se nepřidala k Jediům.
   Droid ji usadil u stolu v místnosti, která vypadala jako jídelna a přinesl jí k pití podivný nápoj, který byl zřejmě specialitou majitele. Pálil ji v hrdle, až jí z toho vhrkly slzy do očí. Když pálení ustalo, nastoupila poměrně příjemná chuť. Výhled na zahradu byl z jídelnového okna takřka impozantní. Byla dělaná na způsob parku a rostliny, hlavně staré stromy, tu rostly v podstatě volně. Inu, atmosféra starých časů.
 
   Kroky na koberci byly jen těžko postřehnutelné, ale Kerian nedělalo problém vycítit přítomnost majitele domu.
„Vítám tě. Čekal jsem na tebe velice, velice dlouho,“ řekl tiše. Kerian se otočila a spatřila člověka, který byl stejně jako ona od hlavy až k patě zahalen do tmavohnědého pláště. Měl ho rozhalený, takže Kerian moc dobře viděla, co nosí. A co mu visí u pasu.
„Vy jste....?“ nestačila to doříct.
„Býval jsem. Odešel jsem před třiceti lety. A hned potom přišlo proroctví, na které ses přišla zeptat. Jestli jsi tady, Rada tě za ni skutečně považuje,“ zauvažoval a prohlédl si ji od hlavy až k patě.
„Nemusím jí být. Ještě pořád žije jeden člověk, který jí být může.“
„To je dost nepravděpodobné. Ale existuje způsob jak to zjistit.“
„Jak?“ vyhrkla Kerian, ani se nenamáhala obrňovat se něčím jako je trpělivost.
„Nejdřív ze všeho budeš muset toho dotyčného najít. To by díky záznamům v chrámu neměl být problém. Problém však bude zjistit, která z vás se dřív narodila.“
„Proč by to měl být problém, můj otec je pořád naživu a ví to,“ namítla.
„Jistě, ale tady rozhodovaly vteřiny. Ta z vás, která se narodila později je Strážkyně...“
 
   Kerian uznala že tohle sama vypátrat nemůže a tak zavolala Raalovi. Ten už se v chrámu trochu nudil, takže uvítal trochu rozptýlení a slíbil jí, že se do toho hned pustí, jen co mu Perri dá chvíli pokoj.
„Nevěřila bys, jak je hrozně zvědavý,“ smál se Raal a v očích se objevily ty staré radostné jiskřičky.
„Takoví už Padawanové bývají. Tys byl taky kvítko,“ šklebila se Kerian.
„Že to říkáš zrovna ty,“ zavrtěl hlavou Raal. Kerian se trochu rozpačitě usmála.
„Budu na tom pracovat jak jen budu moct. Máš představu, kde by ta druhá Strážkyně mohla být?“ poškrábal se ve vlasech.
„Nic mi nenaznačil. A i když ji najdu, ještě pořád to neznamená, že bude vyhráno. Její rodiče už nemusí žít nebo nebude ochotná spolupracovat nebo co já vím.“
„I to se může stát. Ale udělám co bude v mých silách. Jestli budeš potřebovat mou podporu...“ nechal větu nedokončenou, ale Kerian pocítila ohromný příval vděčnosti. Chvíli byla v pokušení požádat ho o jeho společnost, ale nakonec odmítla.
„Díky, ale snad to zvládnu sama. Tak se zatím měj.“
 
   Kerian se blížila k Naboo. Chtěla zůstat u svého otce přinejmenším dokud nebude vědět víc a taky se od něj chtěla dozvědět jednu věc týkající se jeho narození. Když se vynořila z hyperprostoru, spatřila v dálce tři měsíce, věrné souputníky královské planety.
   A najednou si to uvědomila. „V den poslední úplňků měsíců královských, jistě,“ zabručela a stiskla něco na palubní desce. Droid tázavě zapípal.
„Spoj mě s chrámem, budu si muset znovu promluvit s Raalem,“ řekla mu.
 
   „A jseš si naprosto jistá?“ Raal se tvářil dost pochybovačně a Kerian jasně cítila jeho nedůvěru.
„Jistě, všechno to do sebe dokonale zapadá, copak to nechápeš? Stačí, když v archivu najdeš data kdy všechny tři měsíce končily úplněk zároveň. A v jeden z těch dnů se narodila i druhá Strážkyně.“
„To by nám dozajista řekl i tvůj otec,“ zabručel nevrle Raal.
„Aspoň si můžeme být jistí, že jsme nešlápli vedle,“ namítla Kerian a vyhnula se zbloudilému asteroidu. Naboo byla mnohem větší planetou chráněná před srážkami s malými tělesy, takže si nikdo s obranou planety příliš nelámal. Raalův obraz už poslušně zmizel.
   „Dej mi ho na senzory,“ řekla droidovi. Ten poslušně zapípal a zaměřil se na toulavé těleso. A Kerian ztuhla. Asteroid byl obklopen umělou atmosférou a její citlivé senzory odhalily přítomnost několika lodí. Byli to piráti.
„Co ksakru dělají piráti tady?“ zavrčela tiše a zamaskovala loď. Jestli si jí ještě nevšimli nebo ji považovali za obyčejného kolemjdoucího, mohlo by to vyjít. Zauvažovala. Její otec může počkat, ale jestli mají piráti v úmyslu nějakou levárnu, bude to muset vyšetřit.
 
   Podařilo se jí přistát zcela nepozorovaně. Nechala loď zamaskovanou a proplížila se až k bednám válejícím se u nějaké dřevěné boudy. Zbystřila smysly a opatrně vyhlédla ven. Na plošině tu kromě pirátů oblečených do nějakých hadrů stál ještě někdo jiný. Byl zády k ní a jeho postavu od hlavy až k patě kryl černý plášť.
„Musíte tu zásilku doručit včas, můj klient nemá v lásce jakákoliv zpoždění,“ zavrčel na někoho, koho tipovala na velitele pirátů.
„Jistě, ale dokud se kolem ochomítaj Jediové, nemůžem nic dělat,“ odsekl pirát. Zničehonic vyboulil oči a chytil se za krk. Něco neviditelného ho nadzvedlo do vzduchu a nemilosrdně ho to rdousilo. Spadl zpátky na zem, zůstal ležet a jen chroptěl.
„Jedijští psi mi v cestě překážet nebudou. Koukej tu zásilku doručit,“ řekl tiše. Sith, blesklo Kerian hlavou. Ale proč má zapotřebí spolupracovat s piráty?
   V tom se k ní otočil čelem, ale mezi bednami ještě nebyl schopný ji zahlédnout. Nejspíš její přítomnost jen vycítil. Kolik Sithů se ještě po galaxii potuluje?
   Pak za sebou zaslechla zvuk aktivovaným zbraní a než si stačila uvědomit do čeho se to zase dostala, něco těžkého ji udeřilo do hlavy a ztratila vědomí...
 
   Raal s povzdechem stiskl tlačítko a vyžádal si spojení s Kerianinou stíhačkou. Spojení bylo navázáno, ale nikdo neodpovídal. V tom někde vzadu zaslechl pípání jejího astrodroida. Zesílil zvuk a připojil překladač. Zbytek věty už ale nezachytil.
„R8?“ zeptal se opatrně. Droid ihned spustil kaskádu rozhořčených výčitek.
„Brzdi,“ mírnil ho Raal. Droid se přece jen trochu uklidnil. Raal ještě chvíli počkal a až pak se zeptal:
„Nevíš, kde je teď Kerian?“ Odpověď ihned přiletěla na displej.
„Jak to, že odešla?“ Další sdělení mu obrátilo žaludek. To je celá ona, věčně se musí pouštět do něčeho nebezpečného.
 
   Když se probudila, ucítila v Síle nějaký pohyb. Opatrně prozkoumala místnost kolem a zjistila přítomnost jen jediné osoby. Ležela na pohodlném lůžku uprostřed poměrně velkého pokoje, kde byl i stůl a skříň na šaty. Uvědomila si, že dostala pořádnou ránu do hlavy, ale nic ji nebolelo. Ten Sith ji musel uvést do léčivého transu. Další podivnost, kterou mu bude muset přičíst na vrub. Otevřela oči a zjistila, že místo ostrého světla, jaké by očekávala, tu bylo příjemné pološero.
„Kdo jste?“ ozvala se za jeho zády.
„Kdo myslíš?“ řekl místo odpovědi. Otočil se a sundal si z hlavy kápi. A Kerian ho poznala.
 
   „Ty k Naboo vydat se nemůžeš. Asteroid dávno mimo dosah může být. A my každého člena Rady zde potřebujeme,“ zavrtěl Yoda hlavou. V Raalových očích se hněvivě zablýsklo.
„Unesli ji a já nehodlám čekat abych zjistil jejich pravé úmysly,“ zasyčel.
„Mise tato velice nebezpečná bude pro tebe,“ stál na svém Yoda. Ale Raalova tvrdohlavost obdivuhodně připomínala chování jeho mistra a koneckonců i chování Kerian.   
„Potřebuje pomoc. Nikdy se nezastavila když jsem byl v úzkých já. Je na čase abych splatil svůj dluh.“ Otočil se a vyrazil ze dveří ven. Mistři se po sobě znepokojeně podívali.
„Příliš vášní vede ho k záchraně bývalé jeho žákyně,“ povzdechl si Yoda.
 
   Sith přešel přes místnost a položil na stůl tác s jídlem. Kerian seděla na posteli, meditovala, a nevšímala si ho. Byla tady už tři dny a ani ji nenapadlo dotknout se něčeho z toho, co jí donesl. Ani jeden z pirátů se tu ještě neobjevil. Možná chtěl utajit její pravou identitu, byli to přece jen zbabělci.
   „Měla bys už konečně něco sníst,“ navrhnul jí.
„Za koho mě máte?“ ušklíbla se.
„Poslyš, jsi přece dost chytrá. Kdybych ti chtěl ublížit, už dávno bych to udělal.“
„To vím. Máte mě tu jen jako návnadu na Raala,“ odsekla. Perran si povzdychl. Jistě, byla až příliš chytrá, ale jeho skutečné úmysly ještě neodhalila. Ne všechny.
„A pokud nebudeš dělat problémy, tak tě nechám jít,“ dodal.
„To jistě,“ zavrčela Kerian a znovu se ponořila do Síly.
 
   Raal našel asteroid už pořádný kus od Naboo, ale díky signálu, který vysílal R8 na Kerianině stíhačce, to zase takový problém nebyl.  
„Tak přece jen jsem vás našel,“ zabručel si spokojeně. Senzory odhalily na povrchu asteroidu celou řadu lodí a nějaké známky života. A co když je to past? Co když někdo zajal Kerian aby dostal jeho? Mistr Yoda přece něco takového naznačoval.
   Jen se zavrtěl v sedadle a setřásl ze sebe všechny pochybnosti. Ne, dluží jí to.
 
  Na povrchu bylo podivně ticho. Kerianinu stíhačku našel ještě zamaskovanou na odlehlém místě a připojil pole i na tu svou. Pak si přes hlavu natáhl kápi a vydal se ke komplexu šedivých budov...
   Uvnitř byla osvětlená jen jedna chodba. Tak to přece jen byla past. Ale ať už na jejím konci stojí kdokoliv, on se s ním dokáže vypořádat.
 
   Mistr Yoda přešel k oknu ve svém pokoji a vyhlédl ven na obrovské věže Coruscantu. Chrám tu byl jako pevný a nezdolný ostrůvek uprostřed rozbouřeného moře. Na to ale nemyslel. Myslel na Raala. Byl o pouhou generaci starší než on, ale přesto si s ním poměrně dobře rozuměl. Teď však v jeho nitru cítil hněv a zároveň bezradnost. Tyhle emoce ho mohly spolehlivě dovést na temnou stranu.
   Posadil se na židli a zavřel s povzdechem oči. Jestli se něco nestane, tak temná strana získá dalšího silného spojence.
 
   Kerian zaslechla na chodbě kroky. Tak přece jen přišel. Snažila se ho skrz Sílu varovat, ale když pohlédla do jeho mysli, vyděsila se. Byl plný nenávisti a slepého hněvu. Rozrazil dveře a v ruce svíral světelný meč. V očích mu plál oheň živený všemi jeho emocemi, na jejichž ovládnutí už bylo příliš pozdě.
   Ze stínu vystoupil jeho bývalý mistr a když si Kerian všimla Raalova výrazu... On věděl, kdo za tím stojí.
„Raale,“ promluvila a snažila se podívat se mu do očí.
„Tohle je můj boj, ustup,“ vyzval ji a jemně ji odstrčil. V tu chvíli vyletěla rudá čepel a Raal ji tou svou lehce zablokoval....
 
   Boj byl lítý a jeho konec se dal předem lehce odhadnout. Perran ležel zakrvácený na podlaze a nejevil známky života. Raal stál nad jeho tělem a prudce oddechoval. Další a další vlny nenávisti se v něm vzdouvaly a hrozily ho beze zbytku zaplavit. To ale Kerian nechtěla za žádnou cenu dopustit. Příliš dlouho o něj bojovala a nechtěla ho ztratit.
„Raale..“ pronesla tichým, konejšivým hlasem. Odezva žádná, jen čepel jeho meče zmizela a Raal upustil meč na podlahu. Zničehonic se zhroutil.
„Co jsem to udělal...“ vzlykal bezmocně a v jeho duši vládnul naprostý chaos.
„Jen klid,“ mírnila ho Kerian a poklekla vedle něj, s rukama stále svázanýma za zády. Nejspíš teprve teď si to uvědomil.
„Promiň,“ řekl a aktivoval meč. Na chvíli z něj šel znovu strach, ale pak ho znovu přemohla bolest a jen rozťal jedním pohybem pouta. Pak upustil meč zpátky na podlahu. Kerian ho objala a přitiskla ho k sobě tak pevně, jak toho jenom byla schopná. Pomalu se uklidňoval a otřesy, které mu probíhaly celým tělem, zvolna ustávaly. Cítil její teplo a přál si, aby ho nikdy nepustila, ale měla smysl pro odpovědnost.
„Měli bychom odsud zmizet, než se nějaký z pirátů přijde podívat, co to bylo za hluk,“ upozornila ho jemně. Přikývl a zvedl hlavu, i když měl oči plné slz.
„Jak ty zbabělce znám, jsou už na druhé straně galaxie.“ A oba dva se rozesmáli.
 
   „Nezasloužím si sedět v Radě po boku někomu jako jste vy. Zklamal jsem, téměř mě ovládla temná strana,“ zašeptal a pokorně sklopil hlavu. Kerian, která teď stála vedle něj, úplně ztratila řeč. Yoda, který teď seděl v čele Rady, jenom přikývl.
„Přesto přání tvému místa svého vzdát se vyhovět nemůžeme,“ zněla jeho odpověď a Kerian věděla, že s ním v duchu všichni souhlasí. Raal se vzpamatoval natolik, aby se na ně podíval.
„Mnoho z nás bylo temné straně blízko a hřích velký to není, pokud schopen odolat jsi. Tvé místo mezi námi zůstane ti. Teď posadit se pojď, ještě Kerian vyslechnuta bude.“
   Raal se tedy, stále ještě v šoku, posadil na své místo.
„Co zjistila jsi?“ šel Yoda rovnou k věci.
„Nalezla jsem ve stejném datu pouze jednu jedinou narozenou osobu, kromě mě. Vím, kde ji hledat a žádám o povolení ji neprodleně navštívit.“
„Kdo je tou osobou?“ byl zase při vědomí Raal.
„Carol, dcera korunního prince planety Keron.
   Povolení dostala ihned a se svým úkolem příliš neotálela. Věděla, že do přibližně tří hodin jí bude jasné, která z těch dvou to je. Nedělala to jen kvůli sobě, i prorok umíral touhou zjistit, koho bude učit. Když přistála, Hases ji přiběhla uvítat.
„Tvá žádost byla dost naléhavá, smím vědět co se děje?“ strachovala se Hases.
„Jde o Carol...“
„Ano, tomu jsem rozuměla,“ ujistila ji královna.
„V kolik hodin se narodila? A potřebuji to vědět přesně.“
   Královna byla z jejího dotazu zmatená, ale odpověděla. A Kerian spadla z ramen ohromná tíže. Když prorok přistoupil ke Carol, vypadala vyděšeně, ale Kerian o ni strach neměla. Starý Sheinan s ní chtěl ještě chvíli mluvit. Dozvěděla se od něj, že chce místo na trůnu přenechat svému synovi.
„A taky bych ti chtěl ještě naposledy moc poděkovat za to, co jsi udělala pro můj národ.“
   Kerian jenom zavrtěla hlavou, ale Sheinan ji zadržel.
„Co teď vlastně bude s Carol?“
„Čeká ji výcvik a prorok nevypadá jako někdo, kdo by se mazlil s nešiky. Bude to pro ni náročné, ale má patřičné vlohy. Zvládne to. Dalším nástupcem na vašem trůnu je člověk, který bude střežit tajemství samotné podstaty dobra.“ Sheinan jenom přikývnul a zavřel oči. O jeho zemi bude dobře postaráno.
 
   Raal k ní přistoupil a jemně ji ovinul rukama kolem pasu.
„Zachránila jsi mě.“ Na její tváři přistál polibek.
„Nepřeháněj,“ snažila se vykroutit z jeho sevření, ale nedařilo se jí to. Uvědomila si, jak moc jeho kouzlu propadla. Vlastně už v dobách, kdy byla dítě. Jejich společné utrpení přineslo city hlubší než přátelství.
„Miluju tě,“ zašeptal jí do ucha. Tělem jí projela vlna malátnosti, když si ji k sobě přitisknul ještě víc.
„My oba máme povinnosti, které si nemůžeme dovolit zanedbávat,“ snažila se ještě zachránit.
„Kodex lásku nezakazuje, to přece víš,“ zněla jeho odpověď. Nechtělo se jí vzdát to tak snadno, alespoň zvládla se v jeho náruči otočit tak, že k němu stála čelem.
„Jsi blázen, když chceš všechno riskovat pro lásku k jedné ženě.“
„Ale ne ledajaké,“ připomenul ji Raal a vášnivě ji políbil.