1.

Kerian se tichounce připlížila k polici s knihami. Hlavní dvorana Jediů byla víc než jen místo pro knihovnu, ale také příhodné místo pro diskuse, které by neměl nikdo slyšet. Její mistr byl pryč už déle než měl a Kerian si o něj začala dělat starosti. Pro ni byl jako otec, jak už to často mezi mistry a jejich Padawany bylo.
Mistři z Rady, Otheran a jeho dobrý přítel Emeris, se posadili.
„Popravdě řečeno, rozhodnutí Rady mi dělá trochu starosti,“ povzdychl si Otheran bolestivě. Sedání mu dělalo značné problémy, byl totiž starý a měl za sebou příliš mnoho misí na to, aby jeho klouby byly to co dřív. Emeris k němu uctivě přiskočil a pomohl mu posadit se.
„Chápu váš nesouhlas, ale uvědomte si, že je to dost ošemetná situace. Afaren věděl, že to riziko existuje.“ Kerian zbystřila sluch. Afaren, její mistr, se vydal na značně nejistou misi, měl totiž jednat s rebely z planety Keron. Byli víc než nebezpeční a existovalo jisté riziko, že se mezi nimi schovává Sith, Heyran, který dělal Jediům těžkou hlavu již celá léta.
„Přesto není čestné ho v tom nechávat. Někdo by mu měl pomoci,“ namítl chabě Otheran. Byl velice unavený, dlouhé dohadování ho vždycky vyčerpávalo. „Za mých slavnějších dnů Jediové své druhy neopouštěli.“
„Nemůžeme riskovat, že mu padne do rukou někdo další....“
Zbytek rozhovoru už Kerian neslyšela. Vyběhla z knihovny a namířila si to rovnou do hangáru. Mistři Jedi a starší Padawani měli obvykle k ruce jednu stíhačku, Kerian však bylo teprve čtrnáct. Zastavila se až u lodí a teprve potom začala přemýšlet.
Je ti teprve čtrnáct, nemůžeš se důvtipem ani schopnostmi měřit se Sithem. Afaren by nikdy nechtěl, abys tolik riskovala. To říkalo její svědomí, ale Kerian znala zkazky o Sithovi Heyranovi příliš dobře. Byl pověstný svou schopností zlákat i ty nejzatvrzelejší povahy na stranu temnoty.
Kerian už neváhala ani vteřinku. Věděla ale, že skrz kontrolní centrum neprojde, tak se rozeběhla zpět do vstupní síně a vyběhl po schodech nahoru až na půdu Chrámu. Byla již léta nepoužívaná a Afaren tady nechal svou starou stíhačku, kterou se Kerian podařilo za jeho zády opravit. Mělo to být překvapení k jeho čtyřicátým narozeninám, ale asi ho bude muset překvapit dřív.
Tajný průlet byl díky zapomenuté stíhačce hračka a Kerian si to okamžitě namířila na Keron. Afaren tam letěl asi tak týden, ale použil diplomatickou loď, která neměla hyperprostorový pohon. Jediové ji používali zřídka, ale na rebely z Keronu jistá míra okázalosti vždycky zabrala.
Cesta na Keron trvala sotva pár hodin. Díky souřadnicím, které jí mistr kdo ví proč dal rychle našla místo přistání diplomatické lodi. Krátký pohled na senzor známek života, který tam neopomněla instalovat, jí však prozradil, že loď je opuštěná. Heyran mohl mít nějaký tajný úkryt, Kerian však nenapadlo předpokládat, že by mohl nechat Afarena na planetě. Kdyby se mu totiž přece jen Jediové vydali na pomoc, snadno by díky obyvatelům planety zjistili, kde se nalézá.
Pak si vzpomněla na legendy o sithském chrámu, údajně ukrytém na planetě Dromund Kaas. Obsahoval prý tajemství, které jen málokoho nechalo nedotknutého temnou stranou. Kde jinde by bylo vhodnější místo pro vábení mistra Jedi na stranu zla?

Kerian se tedy vydala na Dromund Kaas. Cesta jí trvala celý den a když navíc na planetě přistála, byla taková tma, jaká může být jen na světech, kde tak dlouho existoval zdroj nesmírného zla, jakým Sithové skutečně byli. Musela přistát v bezpečné vzdálenosti od chrámu a cesta do lví jámy bez denního světla v zádech jí připadala značně nerozumná.
Rozhodla se tedy počkat do rána. Stíhačka neskýtala příliš pohodlí pro posilňující spánek a tak se Kerian navzdory temným obavám v koutku duše rozhodla přenocovat venku. Ovšem to nebylo tak jednoduché. Na Dromundu se totiž jen málokde vyskytoval suchý kousek země. Vlastně se dosti podobal planetě Dagobah, která se utápěla v bažinách a přistát na ní se odvážily jen skutečně otrlí cestovatelé. Kerian tu planetu před lety spolu s Afarenem navštívila. Přestože na první pohled působila nevlídně, Kerian si ji zamilovala. Cítila, jak z té planety dýchá mír a nedotknutost. Lidem přišla nevlídná a jen málokdo by tam dokázala vydržet delší dobu, ale nikdy nepoznala zlo.
Z Dromundu však Kerian cítila zlo na každém kroku. Zapudila myšlenky, které jí nabízely ranní pohled na to, jak se probudí ovinutá jedovatým plazem nebo v jeskyni nějaké obludy a našla si suché místečko nedaleko stíhačky. Byla to menší vyvýšenina, tak snad nehrozilo, že by přes noc navlhla.
Ležení umístila na straně, která podle jejího orientačního smyslu byla na chráněná před pohledem z chrámu a za chvíli spala tvrdě a bez nejmenšího nepříjemného pomyšlení na zítřejší dobrodružství.

Probudila se za svítání a navzdory včerejším obavám nebyla na nějakém nepatřičném místě v přítomnosti nějakého nepatřičného tvora. Uložila tedy svoje ležení zpátky do stíhačky a na tu použila svoje oblíbené maskování, které udělalo stíhačku neviditelnou. Někomu však působilo značné problémy pak místo se stíhačkou nalézt, proto se časem postoupilo k jiným maskovacím procesům. Tady to však skýtalo jistou výhodu.
Ujistila se, že má po ruce svůj světelný meč a základní výstroj a vydala se na chmurnou pouť k nejtemnějšímu místu v celé galaxii.

Slunce se sice již vzneslo nad obzor, ale kolem chrámu se povalovaly husté kroutící se mlhy, skrz které nepronikl žádný jas. Tohle místo bylo temné jako jeho předchozí obyvatelé.
Opatrně se vplížila do vstupní haly. Nebyl zdaleka tak veliký jako chrám Jediů, ale i tak dost na to, aby dokázal vyděsit každého nepovolaného, kdo by sem vstoupil.
Její detektor známek života zatím nic neukazoval, tak se rozhodla přece jen si trochu posvítit na cestu. Rozsvítila si a podívala se na stěny chrámu. Tlusté kamenné zdi byly zoufale holé a ledové. Zachvěla se a přitáhla si k sobě plášť trochu těsněji.
Pak se otočila a podívala se na těžké dubové dveře, které se za ní s dunivou ranou zabouchly, a ušklíbla se. Byly plné výjevů z minulosti Sithského řádu. Slavný zakladatel řádu a když proběhla očima po celých dveřích, zarazil ji jeden výjev blíž u země. Nad jakýmsi podivným předmětem tu byly vyobrazeny dvě postavy v oblečení, jaké nosili jen Jediové. Bezpochyby Revan a Malak.
V chrámových záznamech o nich našla všechno. Rozprášili Mandaloriany, při cestě zpět však narazili na něco, co se změnilo celý jejich osud. Záhadně se vytratili z dohledu a teprve o něco později se objevili jako Sithové a začali dobývat jednu planetu za druhou. Jediům se však podařilo Revana vlákat do pasti. Malak toho využil a zmizel kdesi v neznámu.

Kerian neměla nejmenší ponětí, kde by měla začít hledat a poprvé za tu dobu ji napadlo použít Sílu. Cítit živoucí Sílu však byli schopni vesměs jen pokročilí Padawané a mistři Jedi, přesto se o to pokusila. Chvíle meditace uprostřed sithského chrámu jí přišla nevhodná už jen kvůli prozrazení, ale moc na výběr neměla.

Usadila se na schodech pokrytých rudým kobercem, teď už značně rozpadlým, a pokusila se soustředit. Po několika nezdařených pokusech se její rozbouřená mysl přece jen uklidnila a Kerian se ponořila do hlubin Síly.
Chvíli neviděla nic než tmu, ale pak se začala vynořovat vize. Šla po temných schodech a jediné, co dávalo světlo, byla starodávná lucerna, kterou nesla ve své třesoucí se ruce. Ta chodba byla úzká se stěnami dokonale hladkými. Klesala zvolna dolů až se náhle ocitla na jejím konci. Narazila na něco stejně hladkého jako byly stěny chodby. Těžké dveře z materiálu, s jakým se v životě nesetkala. Sáhla po klice, ale nahmatala jen drobný výstupek na straně těch dveří..... Tady její vize skončila. Po celém chrámu se rozlehl mohutný výkřik. Teď už Kerian nepochybovala. Sebrala ze schodů svoje vybavení a pak přešla ke dveřím, kterých si všimla už po svém příchodu. Pak si na polici vedle nich všimla staré zaprášené lampy a vzala ji s sebou.

Nebýt spolehlivé svítilny, Kerian by se nejspíš do temné chodby nechtělo. Pak však zakopla o výčnělek v podlaze a třeskot rozbitého skla neomylně naznačoval, že její svítilna už to má za sebou. Kerian zmrazil náhlý poryv studeného větru a pak zaslechla dunivou ránu. Dveře se zavřely a nejspíš na obou koncích. Ucítila na levé ruce pramínek krve a tak rozsvítila starou lampu. Přes celou levou dlaň se jí táhla ošklivá řezná rána. Kerian si ji obvázala a vydala se dál.
Stěny chodby byly hladké a cesta se neklikatila, takže neomylně pokračovala i v tom chabém světle vpřed. Držela lampu vedle sebe, protože si ze své vize moc dobře pamatovala ten náraz. Ten přišel téměř vzápětí. Celým tělem narazila na něco tvrdého, co však nebylo chladné jako okolní stěny. Postavila zastaralou petrolejovou lampu na zem a nahmatala výstupek. Byl přesně tam kde měl být.
Kerian ho uchopila a zatlačila. Díky včasnému varování svého instinktu stačila uskočit a dveře se prudce vysunuly do chodby. Oslepilo ji zářivé světlo, ale nezbývalo, než se vydat dál. Sáhla k pasu pro svůj světelný meč a za chvíli ji záře pohltila. Světlo i přes zavřená víčka pálilo, ale najednou záře polevila. Oddechla si a konečně mohla otevřít oči.
Uprostřed místnosti stála obrovská socha v nadživotní velikosti. Zobrazovala zakladatele řádu Sithů. Byl to Jedi, ale zpronevěřil se všemu, v co Jediové věřili a pro co bojovali. Ovládl Sithskou rasu a padlí Jediové, kteří přišli po něm, jeho dílo dokončili.
Po jejích stranách stály dva mohutné mramorové sloupy a právě u paty jednoho z nich Kerian zaznamenala pohyb.
Zpoza toho sloupu vycházeli dva lidé. Jeden z nich nemohl být nikdo jiný než Heyran. Vlasy už měl pokryté stříbrem a kulhal na pravou nohu tak silně, že se musel opírat o hůl. Kerian však nepochybovala o tom, že to jen předstírá. Pohled na toho druhého člověka jí vyrazil dech. Nebyl to nikdo jiný než Afaren. Její milovaný mistr tu volně kráčel po boku toho prokletého Sitha.
Byla to past. Jen tě sem chtěli nalákat. Oba dva moc dobře věděli, že Afarenovi vydáš na pomoc, ozval se zase ten hlas v její hlavě.
„Přesně tak.“ pronesl klidně Heyran.
„Proč?“ vyštěkla Kerian dřív, než se vůbec stihla zarazit.
Afaren jen klidně pokynul rukou a Kerian uslyšela, jak se za ní dveře s bouchnutím zavřely. Spadla klec.
„Jsi teď jediná, kdo o našem spiknutí ví. Afaren mi řekl, že mu sem přijdeš na pomoc. Je mi tě skoro líto, ale dva učedníci, to už by na mě bylo moc.“ ušklíbl se Heyran zlověstně. Afaren pozvedl svůj meč.
„Nechám vás o samotě, máte si jistě hodně co vyprávět.“ zasmál se Heyran a odešel. Kerian sevřela v ruce meč, ale věděla, že proti svému bývalému mistrovi nemá nejmenší šanci. Její jedinou nadějí byl útěk. Jediný vchod, o kterém věděla byl však zavřený. Afaren ji začal obcházet a Kerian ho napodobila. Dokud nezaútočil, měla čas přemýšlet. Dveře už nebyly zahalené tou světelnou clonou a Kerian spatřila stejné držadlo jako na druhé straně. Pokud by stihla doběhnout ke dveřím než by ji dohnal a nebyly zablokované, jistá šance na únik by tu byla. Musela by se k nim ale dostat blíž a to by znamenalo boj.
Věděla, že je to riskantní, ale musela to udělat. Ne kvůli záchraně svého života, ale ti dva společně představovali skutečnou hrozbu. Jediové se o nich musí dozvědět.
V tom její mistr zaútočil. Uhnula stranou. Chvíli mu trvalo, než se otočil a povedlo se jí couvnout kus ke dveřím. Afaren zaútočil znovu přímo na hlavu. Kerian jeho útok odrazila. Možná měla výhodu v obratnosti, ale ta nebyla moc veliká. Afaren si vždycky na tréninku s mečem zakládal víc než na studiu a snad proto ho Rada posílala především na mise, kde hrozil nějaký střet. Z toho uměl Afaren vždycky perfektně vybruslit.
Další výpad ohrozil její pravou ruku, ale i to bezpečně zažehnala a ucouvla zase o kus ke dveřím. Útočil na ni jedním výpadem za druhým a Kerian se záměrně jen bránila, aby v něm vyvolala dojem, že se už předem vzdala jakékoliv naděje na vítězství. Když si uvědomil její úmysl, bylo už pozdě. Kerian se podařilo včas otevřít dveře a vběhla do chodby. Přeskočila lampu, ale Afaren už tolik štěstí neměl. Zakopnul o ni a jeho plášť vzplál.
Kerian se hnala co jí síly stačily. Překonala to temné místo rychleji, než by kdy řekla že je to možné. Zavřela rychle dveře a doufala, že ho to chvíli zdrží, ale pak narazila na překážku. Dveře do chrámu se zavřely a nějak se znovu nechtěly otevřít. Slyšela, jak Afaren zakopnul i o její svítilnu a zoufalství jí dodalo. Dveře se rozletěly a Kerian konečně mohla vyběhnout z chrámu.
Nebyla ještě ani zdaleka zachráněná, ale přece jen se jí trochu ulevilo. Rozeběhla se přímo ke své lodi a vběhla do ní dřív, než si jí stačil všimnout. Uzavřela vchod, posadila se a snažila se uklidnit.
Pak se chopila řízení a ještě maskovaná se vznesla a vydala se přímo do chrámu Jediů.

Když seběhla z půdy chrámu, uvědomila si, že by nejdřív měla najít nějakého člena Rady a všechno mu říct. Nikdo k tomu nebyl povolanější než Otheran, který Afarena učil a ke kterému Afaren choval vždycky nesmírnou úctu pro jeho moudrost, i když se vydal spíš cestou meče. A existovalo jen jedno místo, kde byl, pokud nezasedal s Radou.
Nemýlila se. Meditoval uprostřed zahrad. To dělal čím dál častěji a Kerian znala jeho touhu, aby mohl konečně splynout se Sílou. Přál si klidné stáří a ji mrzelo, že ho musí z jeho snu vytrhnout, ale nedalo se nic dělat.
„Mistře?“ zeptala se opatrně.
„Zřejmě jde i velice vážnou věc, když i tvoje emoce jsou jako rozbouřený oceán. Co se stalo?“ Jeho hlas zněl klidně a Kerian měla neblahé tušení, že za chvíli už tak klidně znít nebude.
„Jde o Afarena. Byl na své misi zajat Heyranem,“ snažila se znít klidně, ale nešlo to.
„Ano, já vím. Má snad od něj Rada nějaké další zprávy?“ otevřel oči a Kerian spatřila, jak se v nich blýskla naděje.
Chudák Otheran, pořád doufal, že je jeho bývalý Padawan v pořádku.
Kerian už to nemohla vydržet. Bylo to jako velká voda, která zničehonic protrhne přehradu a bez překážky se valí dál. Rozplakala se. Přišlo jí to absurdní. Utkala se se svým bývalým mistrem a hleděla do očí ztělesněnému zlu, ale nedokázala se dívat na to, co asi udělá Otheran, až se dozví, jaký osud si Afaren zvolil.
Otheran ji objal kolem ramen a usadil ji na lavičku. Nesnažil se ji utěšovat, ale Kerian pomáhala jeho pouhá přítomnost. Otřela si poslední slzy a odvážila se mu podívat do očí.
„Vydala jsem se mu na pomoc. Našla jsem ho, ale Heyran ho zlákal na temnou stranu. Afaren je teď jeho učedník a když spojí síly, mohou vážně otřást Republikou.“
Otheran se zvedl.
„Budu muset svolat Radu. Měla bys jim všechno povědět.“

Rada ji vyslýchala skoro dvě hodiny. Odešla vyčerpaná a nakonec ji rozbolela hlava. Kdykoliv měla problém, mohla jít za svým mistrem, ale toho teď neměla. Nepadlo tam ani slovo o tom, kdo si ji vezme na starost. Chápala je. Koneckonců, byla v chrámu Sithů a navíc na místě, kam ani obyčejní Sithové nesměli.
Za poslední dva dny toho na ni bylo opravdu moc, tak vylezla na půdu k stíhačce, která teď patřila jí. Byla ráda, že se konečně může podívat na západ slunce a věřit, že to nakonec přece jen dobře dopadne.