Sestry 9.část

Nemám ráda bary a zvláště ne ty nejnižší cenové skupiny. Nad vším se tam povalují oblaka kouře a jeden tam narazí na ty nejhorší existence. Zdálo se, že to je přesně to místo, kam nás naše nová "přítelkyně" Tess vedla. Už jsme byly skoro u barového pultu, když se Tess najednou zastavila, div, že jsem jí neskončila na zádech.
"Heleďte se," začala a divoce při tom šermovala rukama. "Nemůžete se na mě až zas tolik lepit." Lea za mnou téměř vyjekla, "Cože se na ní nemáme?"
Tess ji sjela pohledem typu A tohle přijímají do Chrámu? a pokračovala: "Já půjdu támhle na bar a trochu se vyptám a porozhlídnu. Vy můžete zatím splývat s davem, to Jediové umí ne?" Významně na mě mrkla.
"Dobře," řekla jsem jen a ubránila jsem se pocitu, že jí musím vysvětlit, že to není jediná věc, kterou Jediové umí. Věci je třeba řešit v klidu.
Tess si to rázovala k baru a já mezitím vysvětlila několika stručnými slovy Lee, co se od nás čeká. Rozdělily jsme se. Chvíli jsem procházela kolem nízkých stolků, kójí a mezi hloučky zákazníků všech velikostí, barev i tvarů. Nakonec jsem zakotvila u jednoho z ocelových sloupů a splynula s jeho stínem, přesně jak chtěla Tess. Měla jsem skvělý výhled na bar. Očima jsem vyhledala Leu, stála nalevo ode mě u dalšího sloupu a slabým kývnutím dala najevo, že o mně ví. Pohledem jsem se opět vrátila k baru a Tess, která se chvíli nezávazně vybavovala s barmanem a pak si něco objednala. Nic se nedělo. Mé oči dráždil kouř z opiátů a k uším mi doléhala polohlasitá hudba, jejíž původ byl pro mě záhadou. Nicméně, byla tak strašná, že vynakládat jakékoliv úsilí na její zařazení by bylo mrháním času a energií. Snažila jsem se vytlačit veškeré nepříjemné vjemy z mysli.
Nechápu, proč si tolik lidí myslí, že být Jediem je něco úžasného. Každý si představuje, že Jediové nedělají nic jiného než, že kolem sebe mávají světelným mečem, pobíjejí padouchy, sjednávají mírové smlouvy a navštěvují slavnostní recepce. Jenže to je jen okrajová náplň naší práce. Nejvíc času strávíme nad podrobnými hlášeními, kde jsme byli, proč jsme tam byli, co jsme tam dělali a jestli jsme náhodou nedělali něco jiného, než jsme měli. Další a podstatnou součást toho všeho tvoří prolézání různých stok, odpadových šachet a potrubí, když hledáme již zmiňované skrývající se padouchy nebo mrtvoly, které jsme sami nevyrobili. Nevím, proč tolik rodičů touží umístit své dítě v Řádu. Nevidím žádnou prestiž v tom chlubit se potomkem, který se brodí bažinami na planetě, kde nikdo nikdy neslyšel o přistávací dráze a domorodci tam o Basicu nemají ani potuchy a dorozumívají se směsicí kuňkání a žbluňkání. Kromě toho se většina z nás ani nedožije klidného stáří. To věčné běhání v navlhlých šatech, kdy nemáme čas se převléct do suchého, nás všechny postupně spolehlivě odrovná, ale o tom se nikde nemluví, ani nepíše.
Ze zamyšlení mě vytrhne nějaký rozruch.
Tess visí ve vzduchu. Oprava: Tess visí na něčí ruce a ve vzduchu. Problém! Počítám do tří a vyrážím směrem k Tess a majiteli ruky. Podvědomě sahám k opasku, ale včas se zarazím. Hlavně v klidu. "Tady se nikdo prát nebude," pronáším nahlas a rozhodně.
"Ty se do toho nepleť!" vyštěkne na mě agresivní chlápek.
Nenápadně odhaluji cíp pláště a poskytuji dotyčnému ukázkový výhled na jílec světelného meče. Zároveň koutkem oka kontroluji barvu Tessina obličeje. Vypadá překvapivě zdravě, jen oči má mírně přimhouřené a... usmívá se! Její výraz jakoby říkal Pohodička nebo to snad někdo šeptá v mojí mysli?
Nakonec muž Tess neochotně pouští a ta zpoza zad vytahuje dýku. Obdaří ho blahosklonným úsměvem a říká: "Snad abys poděkoval. Tohle si mohlo ve chvíli prohlížet tvoje břicho zevnitř!"
Muž couvá, mumlaje výhružky.
"Však já z tebe ty kredity dostanu a ještě budeš litovat, ty mrcho!"
"Až naprší a uschne, holoubku," blahosklonně mu odpoví Tess a obrací svou pozornost zpět ke svému nápoji. Nepřekvapí mě, že v něm poznávám čaj. Spíš její další slova.
"Díky," řekne ke mně tiše, "zvládla bych to, ale bylo by to poněkud hlučné… a možná i špinavé. Takhle je to lepší."
"Drink, madam?" obrací se ke mně barman. Po chvíli rozmýšlení volím oranžové cosi a kývám na Leu aby se k nám připojila. Teď už to bude vypadat přirozeněji, než kdyby zůstala stát ve stínu sloupu.
Lea se opře o barový pult a znechuceně loupne očima po Tess.
//Dá se takovému člověku věřit, Mistře?// ptá se mne, //Když je neustále v nějakém průšvihu? Co když nás do něčeho zaplete? Nakonec jí místo řešení případu budeme dělat ochranku…//
//My už jsme zapletené. A v pěkně nechutné věci jako je únos. A tohle je myslím součást toho všeho...//
"Poslyš, co to bylo za člověka? Co po tobě chtěl? Pro koho vůbec pracuješ?" doráží Lea na Tess.
"Š-ššt!" umlčí ji Tess. "Právě vchází maestro Kelly."
"Maestro?"
"To neřeš. Je to ten ušatý jak si sedá na mých sedmi hodinách," prohlásí Tess s pohledem upřeným na zasklenou fotografii nějakého stvoření nad barem.
Lea zamrká, vytáhne chronometr a zatřepe jím.
"Já mám teprv pět..."
"Ach, bože," obrací Tess oči sloup.
"Sedá si k němu další muž," přerušuji jejich škorpení. Opravdu nevím, jestli má naše mise naději na úspěch, když se tyhle dvě očividně nemůžou vystát. Naštěstí se Tess okamžitě soustředí na stávající situaci.
"Jo, tak s tím už jsem ho viděla. S tím plešatým. Ale nikdy tu dlouho nepobyli."
"Ušatý a plešatý. Jak dva králíci z klobouku," uchichtla se Lea.
"Budeme je tedy sledovat, snad nás někam dovedou. Pokud se rozdělí, každá si s Leou vezmeme jednoho," oznámila jsem.
"Dobře, Mistře."
Z Leina hlasu zaznívala hrdost nad svěřeným úkolem.
"No, a já se vydám na pracovní pochůzky…" prohlásila Tess se slastným úsměvem na tváři.
"Jestli si myslíš, že shánění nějakých dílů do tvého El Harmasanu započítáš do režie, tak to se mýlíš," prohlásila Lea. Tess se nasupila nad urážkou svého milovaného plavidla.
"To není žádný El Harmasan, to je El Hréran, vyslovováno Hréran, psáno Hréran, hláskováno H-R-É-R-A-N. Chápeš?"
"Je mi to naprosto jasné."
"To jsou všichni Padawani tak tupí, že nejsou schopni si pořádně zapamatovat jedno slovo?"
"No, El Harmasan je každopádně přiléhavější název pro tvou loď, Tess," odpověděla Lea.
"Je jasný, že neznáš význam jména 'El Hréran'," ohrazuje se Tess.
"Je jasný, že neznáš význam názvu 'El Harmasan'," nedá se Lea.
Tentokrát obracím oči v sloup já, když tu náhle Tess zakleje...
"… Krucinál, sakra, oni jsou fuč…"
"Cože?"
"No králíci z klobouku zmizeli…."
Povzdechla jsem si. Problém s těmihle dvěma budu muset vyřešit a to brzy.
"Musíme je rychle najít…"
Následována Leou jsem se propletla ke vchodu. Právě včas. Ještě jsme zahlédly oba muže, jak mizí ve výtahu.
"Kam jedou?"
"Jedou dolů…ne, nahoru…"vykřikly jsme s Leou současně, "každý jede jinam…"
"Běž dolů, já jdu nahoru, sejdeme se u lodi. Teď utíkej, ať je neztratíme…" usmála jsem se na Leu a vydala se za "svým" mužem.