Sestry 5.část

Z boje mi ztuhlo celé tělo a v hlavě mi hučelo tupou bolestí. Ne tak z přestálé námahy, jako z výčitek. Nebyla jsem svému Mistrovi vůbec žádnou oporou. Byla jsem jen přítěží a můj Mistr byl kvůli mně zraněn! ...

Než jsem se stačila pořádně uklidnit a vzpamatovat, už jsme s Yannou byly na cestě k lodi Tess Raveburry. Naše nová průvodkyně, která si zjevně libovala v černé, ve mně zrovna velkou důvěru nevzbuzovala. Náhodou byla ve správnou dobu na správném místě, aby nám pomohla…a já na náhody nevěřím….Také se zdá, že o případu, který se právě snažíme vyřešit, ví víc, než co bychom se bývaly dozvěděly od toho pašeráka…že by do toho byla nějak zapletená?... Třeba na nás čekala a my teď šly rovnou do pasti. Ale Yanna byla podivuhodně klidná, zdálo se mi, že té drobné bledé osobě důvěřuje. Tess vlastně Yannu zachránila…A pak tu byl ten její úsměv. Opravdu podivná záležitost…jak na něj vojáci reagovali…byla v něm Síla…ale Tess není Jedi… …hm…a já vlastně také nejsem Jedi. A může se stát, že ani Jediem nikdy nebudu…viděl někdy někdo rytíře, který by neuměl pořádně bojovat mečem? Ach Mistře, nezasloužím si být vaším žákem…

//Padawane…//
//Mistře, já…je mi to opravdu moc líto…//
//Už na to nemysli, byla jich přesila…//
//Ale Mistře, vždyť vás kvůli mně zranili…//
//Je to jen škrábnutí, nic vážného. Při boji se často stává, že je někdo zraněn.//
//Ale Mistře…//
//Neovládáš sice ještě perfektně meč, ale zase máš jiné schopnosti. Vzpomeň si třeba na naši poslední misi…jen díky tobě jsme získaly důležité informace…A jestli tě to uklidní, tak se po našem návratu na Coruscant budeme věnovat hlavně výuce šermu.//

Chtě nechtě, musela jsem se při vzpomínce na naši minulou misi usmát. Pátraly jsme kolem královského paláce na Alderaanu, v jedné vysoce důvěrné záležitosti. Jistá dvorní dáma tajně naslouchala důvěrnému rozhovoru mého Mistra s ministrem financí. Já jsem ji však objevila a vystrašila ji „létající" ještěrkou, nebohý plaz se jí pomocí telekineze usídlil uprostřed bohatě zdobeného účesu.. Ta žena nám pak velmi ráda prozradila, proč nás špehovala, i jiné další velmi důležité informace, které nám pomohly vyřešit náš úkol. Yanna sice nebyla moc nadšená mým nápadem takto využít bezbranného tvora, ale ocenila, s jakou dovedností se nebohá ještěrka vznesla do vzduchu a dolétla až na hlavu té ženy.

//Kdyby mi šel boj s mečem tak jako levitace!//
Cítila jsem, jak se Yanna usmála. //Všechno půjde, chce to jen čas. Moc spěcháš, můj padawane.//
//Zdá se, že se blížíme k její hasngáru. Pokud správně odhaduji, je to támhle… Mistře… můžeme jí důvěřovat?//
//Ne, můj padawane, důvěra není právě to, co mě teď nejvíc trápí. Ta žena je mi nějakým podivným způsobem známá…//
//Třeba je to nějaký zločinec…//
//To si nemyslím… i když se mi zdá, že o tom únosu toho bude nejspíš hodně vědět…//
//Co když na nás něco chystá?//
//Nezbývá nám, než důvěřovat Síle…//

A pak jsme tam byly.

Tess se očividně necítila v naší tiché společnosti nejpohodlněji.

„Kdepak to jenom parkuju," přemýšlela nahlas. „...á, támhle, 725," ukázala na jeden ze vzdálenějších hangárů.

Stále jsme mlčely. Tess asi cítila potřebu ticho vyplnit. „Ovladač," šacuje se, „je samozřejmě v té poslední kapse," vyndavá krabičku, „kam se člověk podívá."

Dveře se otevřely.

Při spatření toho, co se skrývalo vevnitř mi poklesla čelist. To snad ne!