Sestry 2.část

S trhnutim jsem se probudila do tmy. Klid, všechno je v pořádku! Pohledem chronometr jsem zjistila, že času mi ještě zbývá dost. Tak dobře, co všechno by se ještě mohlo pokazit? No, ležím tady v úzké temné šachtě a trpim klaustrofobii. Těžko může být ještě hůř.

Jemné zapípání mě upozornilo na spuštění poslední sekvence. Konečně budu moct vypadnout! Za tyhle informace dostanu dost peněz, abych si mohla vylepšit loď a půl roku se flákat.

Pípání se ozvalo znovu, o něco hlasitěji a v pravidelných intervalech. Poplach! Vyhmátli mě! A sakra...

Vytrhávám záznamník. Nekompletní informace lepší než žádné, že. Připínám se na systém vodících lan, které jsem pracně instalovala a už svištím, směr - úniková kapsle. Koneckonců - cokoliv je lepší než čekat ve tmě.
Taková úniková kapsle je mimochodem dost cenné zboží, pro které se vždy najde kupec. Takže teď se samozřejmě nachází na úplně jiné lodi a to díky mému přemisťovacímu talentu. A na jejím místě se krčí moje milovaná lodička. A přístroje ji pořád hlásí jako únikovou kapsli CR-0014, status klidový. Hahaha. Když jsou tak blbí, tak jim to patří.

Po hlavě jsem vletěla do lodi a odstartovala. Únik bez problémů, jako vždy. Ještě by se mi taky někdy mohlo zdařit bezproblémové splnění zakázky... ale to přijde časem. Zatím platí - nemožné na počkání, zázraky do tří dnů, záruky nevedeme.
Takže - nastavit kurs na místo setkání a... dát si dvacet.

*   *   *

"Prostudoval jsem tu složku, kterou jste mi dal, pane," pravil agent první třídy.
"A jaký je váš názor?" otázala se tmavá postava s kápí přes hlavu.
"Krádeže různého druhu, podsouvání falešných informaci, dle psychologického posudku nevyrovnaná osobnost,... hodláte najmout dalšiho agenta, pane?"
"Možná," odpověděla postava. "Kontaktujte ji a navrhněte tento úkol - uvidime, jak se osvědčí."
Agent přijal podávaný disk a s úklonou opustil mistnost. Postava se obrátila k oknu.
"Slepí!" pravila k sobě. "Všichni jsou tak slepí! Fakta jsou očividná, nic není skryto a přesto to nikdo nevidí! Nový agent, pcha! Je to jedinečná zbraň - proti rytířům Jedi!"

*   *   *

"Jak to, že jen tak málo? Vždyť je to jen dvacet procent toho, na čem jsme se domluvili!"
"Informace ne kompletní, informace, ony všechny potřebné. My řekli - vše za ta cena, toto ne vše."
"Chybí jen asi deset minut! Desetiminutová část nahrávání, z šesti hodin! Všechno důležité tam máte!"
"Informace ne všechny, peníze ne všechny."
"Dobře, nechte si svoje peníze. Já s tím, co mám, půjdu tamhle za D´lhnorem a ten mi dá mnohem víc. Nabízel už předtím, ale vy jste si to objednali, tak to dostanete vy. Tedy - dostali byste, kdybyste tak nehamounili. Škoda, co?"
"Třicet procent."
"Padesát!"
"Třicet procent. Víc já dát nemoct. Informace ne kompletní."
Dlouze jsem se nadechla a s úsměvem se obrátila na obchodníka. "Dáš mi padesát. To není tak moc. Uznávám, že informace nejsou kompletní, ale i zkrácený záznam toho jednání a kopie plánů jsou dost cenné."
"Dobře. Dát padesát," přikývl obchodník.

Pod stolem proběhla transakce a zákazník se následně vzdálil, přemítaje, zda udělal dobrý obchod, či ne. No, mohla jsem dopadnout hůř. Sbohem, vidino sladkého nicnedělání. Ale aspoň si vylepším lodičku.

Koupila jsem si čaj a usadila se ve svém oblibeném koutě. V poslední době se proti mně snad všechno spiklo. A co nejdřív bych si měla najít další práci a pokud možno ji nezvorat.

"Raveburry? Tess Raveburry?" Otázal se mne vysoký uhlazený muž v šedém obleku. Přikývla jsem.
"Mohu se posadit?"
Znovu kývnutí. Vida, práce je tu.
"Jistá vlivná osoba mě pověřila, abych vás najal na jeden úkol," řekl muž.
"Pokračujte," vyzvala jsem ho a upila čaje.
"Já sám nevím přesně o co se jedná. Instrukce najdete na tomto disku.
Zaplatíme vaši obvyklou sazbu. Začnete..."
"Moment," přerušila jsem ho. "Nikdy neberu práci, když nevím, o co se jedná. Nemůžete si mě koupit, jen najmout. A jestli se jedná o práci zabijáka, nemá smysl dál marnit čas. To nedělám."
"Pokud po shlédnutí instrukcí nebudete mít zájem spolupracovat, prostě vrátíte disk. Budu tu zítra touto dobou," pravil. Přisunul ke mně disk, zvednul se a opustil místnost.
No,... koneckonců práci potřebuju... podívat se na ten disk mě snad nezabije...

Druhý den jsem opět navštívila čajovnu. Kontakt už tam seděl.
"Beru to," řekla jsem, "máte mi dát zálohu."
"O žádné záloze nevím," zarazil se.
Obdařila jsem ho jedním ze svých úsměvů.
"Samozřejmě, že musím dostat zálohu. S tou prací je spojeno mnoho cestování a taky různé výlohy - a nedostatek peněz mne přece nesmí omezit."
"Bude stačit deset tisíc kreditů?"
Jupí! "Snad ano." Zbožňuji, když mě zahrnují penězi.
"Odstartuji zítra, sbohem."

Rychle jsem opustila čajovnu a s lítostí pomyslela na to, že se tu nějakou dobu nebudu moct ukázat. Co chvíli to mému kontaktu začne docházet s tou zálohou a zavolá svého šéfa. A pak se mě bude snažit najít. Jeho šéf, to je jiný kafe. Vypadal, že ode mě podobný kousek očekává. A taky si myslí, že pro peníze udělám všechno. (Ne, že by se zase až tolik mýlil.) A že neprokouknu, když mě vodí za nos. Samozřejmě poletím. Ale co bude dál, to se uvidí.

*   *   *

„Takže vám zmizela."
„Tvrdila, že odstartuje druhý den a já..."
„... jí uvěřil, že?!!! Proč jen zaměstnávám tak neschopné lidi..."
Agent zalapal po dechu. Najednou se jeho plicím nedostávalo vzduchu. Temná postava pozorovala jak se hroutí a potom s kývnutím spustila ruku.
„Budiž vám toto ponaučením."
Vypnula transmisi a obrátila se ke svému oblíbenému oknu. „Výborně, skvělý začátek..." Její pohled ulpěl na hlášení z doku: „... Dotyčná loď odstartovala dnes v 0:00:00,01..."
„Ani nelhala." Tvář pod kápí se krutě pousmála. „To bude zajímavá spolupráce."