„Můj čas byl samozřejmě podrobně zorganizován,“ pokračoval Qui-Gon, „nicméně v mém rozvrhu byla ponechána určitá volná místa. A já už předem věděl, jak některá z nich vyplním. Koneckonců, tvoji rodinu jsem znal již předtím, než jsi byla objevena ty, a to, že byla jejich dcera přijata do řádu neznamená, že já s nimi musím přerušit styky. Bylo by nezdvořilé objevit se ve stejném městě a ani nezajít na návštěvu. A bylo by nepřirozené popírat tvoji existenci. Vím, že kdyby se o mých akcích dozvěděl Mistr Yoda,“ mírně se pousmál, „asi by mě neminulo kázání. Ale podle mě jsem nedělal nic špatného…“
* * *
Ponořil se do vzpomínek. Celkem to nebylo moc příjemné dopoledne – vždyť tato planeta byla ve válce. Byť to byla válka nepříliš krvavá a spíše měla charakter menších potyček, táhla se už dlouho. Žádná jediská kouzla to nemohla změnit přes noc, jeho prací bylo spíše zasít semínka do mysli nové generace a přimět je, aby si uvědomili, že oni to mohou změnit. Bylo otázkou kdy, a jestli vůbec tato semínka vzejdou. Je pravda, že mladý Winger je inteligentní a má pružnou mysl, ale až čas ukáže, jestli se dokáže uplatnit.
Brzké odpoledne nebylo o mnoho lepší – slavnostních recepcí měl už po krk a do očí bijící podlézání té vyfintěné ženské mu lezlo krkem. Ne, rytíři Jedi nejsou žádné figuríny a ON zcela určitě nový supermarket otvírat nepůjde! Naštěstí se mu podařilo zdvořile odmítnout a nikoho neurazit. Možná, kdyby dopoledne nebylo tak vyčerpávající, byl by vstřícnější, ale i rytíři Jedi mají jen jedny nervy.
Jak se jen těšil na neformální návštěvu svých starých známých! Konečně klid, možnost pohovořit si o všedních věcech a hlavně, žádná překvapení!
Dorazil přesně načas, jako vždy, a opět se nechal obklopit klidnou a přátelskou atmosférou tohoto domu. Je škoda, když se z blízkých přátel stanou vzdálení a ze vzdálených pouzí známí, problesklo mu hlavou, když se vítali, ale najednou jako by zmizely roky, kdy se neviděli a Torril byl znovu čerstvě vystudovaný lékař toužící objevit lék na všechny choroby světa, zatímco Yasmin teprve začíná objevovat svoji schopnost zmírnit konflikty pouhou svou přítomností.
Není divu, že se v jejich dítěti objevily takové vlohy k ovládání Síly. Dodnes se cítil trochu vinen, když si vzpomněl na jejich smutné oči při posledním loučení. Odvést rodičům jediné dítě – to je kruté, ale tenhle pár chtěl přes všechen svůj smutek dopřát své dceři možnost co nejlépe zúročit její talent.
To už to bude jedenáct let? Zakroutil v duchu hlavou. Jak ten čas letí.
„Dlouho jsme se neviděli,“ téměř mu přečetla myšlenky Yasmin. „od té doby, co…“ v očích se jí mihnul smutek.
Qui-Gon nevěděl, co říci. Promiňte?
Yasmin vycítila jeho rozpaky a omluvně se usmála. Stalo se. Už se to nedá změnit.
„Víte,“ hladce překonala jeho odmlku, „bylo to těžké, zvyknout si, že zde najednou není žádné dítě. Dům byl najednou tak tichý a tak prázdný. A tak jsem se rozhodli… je tolik sirotků, kterým je možno poskytnout skutečný domov a my zase chtěli dítě, tak proč se nějakého neujmout?“
„Původně jsme chtěli raději chlapce,“ pokračoval Torril, „už jenom proto, že by nebylo správné chtít srovnávat a poměřovat nějaké jiné děvče s naší Yannou, ale uviděli jsme Tess a bylo rozhodnuto.“
„Takže teď máme dvě dcery,“ dokončila Yasmin.
Klaply zadní dveře.
„Á, už je doma, brzy se k nám připojí. Ví, že máme návštěvu a dnes přišla domů dřív.“
„Chodí na Juniorskou Akademii,“ pronesl s pýchou v hlase Torril. „To znamená, že po jejím ukončení automaticky postoupí na Garosskou univerzitu. Asi z ní bude xenobiolog nebo xenopsycholog. Ale to je ještě daleko, do rozhodování má času dost, je teprve v prvním ročníku.“
Vrzly dveře.
„Dobré odpoledne.“
„Pojď dál, Tess, právě o tobě mluvíme. Mistře Jinne, toto je naše dcera Tess. Tess, toto je Mistr Jedi Qui-Gon Jinn.“
„Vítejte,“ pravila drobná dívka v jednoduchých bílých šatech alderaanského střihu pečlivě modulovaným hlasem jejíž klidné vystupování tak ostře kontrastovalo s tou rozčepýřenou pirátkou z včerejšího odpoledne, že se Qui-Gon musel podívat dvakrát, aby se ujistil, že se jedná o stejnou osobu. Svůj šok dobře skrývala, ale očím Jedie – zvláště takového Jedie, který věděl, po čem se dívat – neunikl. Chudinka, pomyslel si s mírným pobavením. A nemohl než srovnávat – nespoutanou živelnost a nekonečnou energii včerejška a ovládanost, ale i nevýraznost dneška. Snad z toho vyroste, doufal, ale přistihl se přitom, že si není zcela jistý, kterou z obou podob myslí.
„Slyšel jsem, že jsi nadějná mladá dáma,“ poznamenal.
„No, víte, rodiče vždy přehánějí. Ale předpokládám, že takoví jsou všichni rodiče.“
„Naše Tess má mnoho talentů,“ neodpustila si Yasmin. „Kdyby se jim všem dostatečně věnovala, určitě by toho mnoho dokázala.“
„Nepřeháněj, máti. Však víš, že naplno se lze věnovat pouze jedné či dvěma věcem, protože na všechno prostě není dost času. A já přece létám…“
„Ano, naše dcera je v družstvu akrobatické pilotáže při Juniorské Akademii. Je to elitní skupina a málokdy přijímají za členy studenty prvního ročníku. Ale Tess létá už čtyři roky a je opravdu dobrá – příští týden se dokonce účastní juniorské akrobatické soutěže, a to jako kapitán beta týmu!“
„Ale otče,“ brzdila Tess Torrila, „to přece není nic zvláštního, posílají mne jen nasbírat zkušenosti, víš, že ohodnocení beta týmů je tak nízké, že se do celkového bodového zisku nijak nepromítne. A nebudeme se zde bavit o složitém systému bodování. Mistra Jinna to musí nudit. Také ho musíš pustit ke slovu,“ usmála se.
„Vidíte to?“ obrátil se Torril na Qui-Gona. „Jsou jedna jako druhá, jen začnu něco říkat, už mě umlčují. Víte co? Budeme si muset udělat pánskou jízdu, pořádně si popovídat bez přerušování. Koneckonců…“
„Manželi…“
„Ano, drahoušku, máš pravdu. Však já už mlčím.“
Na chvíli se rozhostilo ticho.
Qui-Gon si rozpačitě odkašlal.
„Myslel jsem,“ začal, „mám tady…“ vytáhl svazek holografií.
„Když už se hovoří o rodině…“
„Ach, vy máte holofoto Yanny? Povídejte, jak se jí daří?“ zeptala se Yasmin.
„Má se velmi dobře, je znamenitá studentka. Cvičí ji Mistryně Mev’Laar, jedna z našich nejlepších diplomatů. Yanna asi také půjde touto cestou, ale ještě je příliš mladá na to, aby to bylo jisté.“
„Je vlastně stejně stará jako já,“ ozvala se Tess. „Mohu se podívat? Poslední hologramy, které jsem viděla, byly hodně staré.“
Qui-Gon poslal kolovat holografie.
„Tak vyrostla,“ povzdechla si Yasmin, „už je skoro dospělá.“
„Je hezká,“ řekla Tess, „vypadá mile. Staví se tu někdy? Bylo by pěkné mít sestru, i třeba jen na chvíli.“
„Bohužel,“ potřásl Qui-Gon hlavou, „styky Jediů s jejich rodinami nejsou doporučovány.“
„Škoda,“ zasmušila se Tess, „ale vidím v tom logiku. Bylo by to pro ni kruté, být tu jen na návštěvě, u své rodiny a přece cizinec. Stejně bych ji ale někdy ráda potkala.“
„Kde je tohle?“ zeptal se Torril. „Nejsou to nějaké noční kluby? Vaše děti mají možnost dostat se do nočních klubů?“
Qui-Gon vrhnul rychlý pohled na hologram. „Ale ne, tohle je na Nar Shadaa. Celá planeta je plná takových poutačů, tohle není nic výstředního, tedy, v rámci planety. Je to…“
„Promiňte, že ruším,“ ozval se velezdvořile rodinný protokolární droid a nejistě vstoupil do místnosti. „Ale přišel naléhavý hovor pro slečnu Tess.“
„Děkuji, C4, vezmu si ho v hale. Omluvte mne prosím na okamžik,“ s drobnou úklonou odešla.
„Číslo k nám domů nemá mnoho lidí,“ zamyslela se Yasmin. „Asi to bude ze školy.“
„Doufejme, že to není nic vážného. Ale to by přece chtěli mluvit s námi,“ navázal Torril.
„Jistě. Asi…“
Do místnosti se vrátila Tess. Hovor byl očividně krátký, ale z jejího výrazu bylo lze soudit, že o to více šokující.
„Co se stalo, někdo zemřel?“
„To je morbidní žert, otče, a dokonce nepříliš daleko od pravdy.“
„Proboha, co se děje?“
„Inu, pamatujete se na Skaala Askara?“
„To je tvůj kolega ze skupiny?“
„Ano, číslo dvě alfa týmu určeného na příští týden. Tak Skal očividně slavil, myslím, že narozeniny. Sedmnácté. Protože dostal vznášedlo. Takže asi opravdu sedmnácté narozeniny, protože od sedmnácti může řídit. A on řídil. Ale byl intoxikovaný.“
„A?“
„A měl střet se stromem, protože ten nemohl uhnout. Teď je v nemocnici. Snad bude v pořádku.“
„Díkybohu.“
„To je sice dobře, ale nechápu, proč s tebou potřebovali mluvit tak rychle.“
„Vždycky dokážeš přijít na to podstatné, máti,“ pokusila se Tess o úsměv.
„Věc se má tak, že soutěž je příští týden, číslo dvě alfa týmu v nemocnici a my si nemůžeme dovolit přijít o alfa tým nebo o lambdu. Takže… takže se zrušil beta tým a číslem dvě alfy mám být já!“
