Sestry 17.část

Autor: Yanna, Tess & Lea

Yanna

Cestou k budově Chrámu mi hlavou vířily myšlenky. Qui-Gon Jinn. Věděla jsem, že to jméno Tess vysloví, ještě než vůbec otevřela ústa. Nějak to celé začalo dávat smysl. Nakonec, byl to on, kdo mě přivedl do Chrámu. Znal mé rodiče. Proč by neměl znát i ji? Přesto jsem cítila podivnou hořkost při pomyšlení, že se mi o Tess za ta léta ani jednou nezmínil. Jen tak mezi řečí. Ne že by to něco změnilo. Ale byla bych aspoň částečně připravena na... tohle. Ačkoli pochybuji, že na Tess je možno se připravit. Jakmile se jednou objeví ve vašem životě, všecko se rázem obrátí naruby.
Vzpamatovala jsem se z chvilkového šoku. Přece jenom tu ještě byly povinnosti, které bylo třeba dovést do zdárného konce. Zastavili jsme před majestátní chrámovou budovou.
„Padawane,“ obrátila jsem se na Leu. „Postarej se, prosím, o Tess. Zařiď jí ubytovaní. Já zatím s Julienem navštívím mistra Yodu a podám mu hlášení o úspěchu naší mise.“
„Ano, mistře,“ přikývla ochotně Lea.
„Pravděpodobně ještě využijeme tvých služeb,“ řekla jsem směrem k Tess, stále ještě mírně nesvá z poznání, že je mou sestrou. „Zatím si obě odpočiňte. Uvidíme se později.“
„Jasňačka,“ prohodila nedbale a zároveň v dychtivém očekávání pohlédla na Leu.
Pokynula jsem Julienu Graxovi, aby mě následoval, a vydali jsme se do Chrámu. Za sebou jsem ještě zaslechla následující výměnu:

Tess: „Hele, Leo, nešlo by zařídit, abych měla pokoj v nějaký odlehlý části toho vašeho Chrámu? Nerada bych byla moc blízko té vaší jediské omladiny.“
Lea (mírně dotčeně): „A proč jako?“
Tess: „No já to znám. Najednou vás to chytne a uspořádáte neschválenou smazzovou párty a já, místo abych se vyspala, budu mít z toho kraválu hlavu jak alderaanskou ředkev.“
Lea: „My nepořádáme smazzový párty. Teda... ne přímo smazzový. Mívali jsme jizzový, ale onehdá jsme jednu uspořádali přímo pod meditační komnatou, kde právě dlel mistr Windu, a ten potom provedl velmi... ehm... nepřiměřený zásah. A od té doby nám to definitivně zatrhli.“
Tess (nesmírně zvědavě): „Nepřiměřenej zásah jo? A to von na vás jako vlítnul a...“

Zbytek rozhovoru zanikl v hluku prolétajícího vzdušného taxi.

* * *

Mistr Yoda pečlivě vyslechl úvod mého hlášení a poté poslal pro mistryni Galliu, aby se ujala mladého Graxe. Teprve po jeho odchodu jsem Yodovi vyložila i zbytek novinek, včetně překvapivého zjištění, že Juliena Graxe nechal unést jeho vlastní otec.
Mistr svraštil vrásčité čelo a jal se zamyšleně přecházet sem a tam. Nakonec dospěl k rozhodnutí.
„Sám se nyní pátrání ujmu,“ prohlásil. „V politických kruzích odpovědi hledat je třeba. I mistryni Galliu zapojíme. S mladým Graxem ještě o samotě promluvím. Jeho otce konfrontovat budu.“
S mírnou úklonou jsem vzala jeho rozhodnutí na vědomí. Tessiných pilotních služeb tedy už nebude zapotřebí, ale řeknu jí to až později. Nějak jsem cítila nutnost ji u sebe zdržet.
Pracovní rozhovor s Yodou byl u konce. Když jsem se však neměla k odchodu, mistr sám zapředl další hovor.
„Starosti tvou mysl tíží,“ pronesl vážným hlasem.
Zhluboka jsem se nadechla. „Setkala jsem se s někým, kdo tvrdí, že je moje sestra.“
„Věříš jí ty?“
„Vím, že nelže. Síla by mi její lež odhalila. Cítím, že je to pravda.“
„Jak naložit se svými pocity nevíš ty?“
Povzdechla jsem si. „Učíme se, že Jedi by se neměl k nikomu připoutávat. Ale co když se někdo připoutá k němu? Nenese potom za někoho takového alespoň částečnou zodpovědnost?“
„Takové úvahy nebezpečné jsou. Za emoce druhých zodpovídat ty nemůžeš. Jenom za své vlastní. Jinak kontrolu ztratíš...“
S tím jsem musela chtě nechtě souhlasit. Přesto ve mně zůstávaly pochybnosti a spousta otázek, které však nemohl zodpovědět mistr Yoda.

* * *

Stála jsem před Qui-Gonovými dveřmi. Konečně mi otevřel. Okamžitě vycítil můj vnitřní neklid a jeho přívětivý výraz vystřídala vážnost a hluboký zájem. Mlčky mi pokynul, abych vstoupila. Už velice dlouho jsem ho nenavštívila v jeho komnatách, a tak jsem téměř už zapomněla, jaký je to pocit, když na mě ze všech stran dýchne jeho přítomnost a prostoupí mě. Jindy bych si ten pocit nejspíš vychutnala, ale tentokrát jsem se nemohla nechat ukolébat atmosférou klidu, která tu panovala. Nepřišla jsem si sem odpočinout.
Vyčkával, až promluvím první. To, co jsem však původně plánovala jako otázku, mi nyní splynulo ze rtů coby strohé konstatování.
„Věděl jsi to...“
Pozvedl obočí v němém dotazu.
„Věděl jsi, že mám sestru a nic jsi mi neřekl. Celou tu dobu jsi to věděl.“
„Ano,“ odpověděl a v jeho hlase jakoby zaznělo i nevyslovené A co má být?
„Proč jsi mi o tom neřekl?“ Jeho klid násobil mé rozhořčení.
Klidně se přede mnou usadil na podlahu a očividně očekával, že udělám totéž a teprve pak mi odpoví. Neochotně jsem uposlechla jeho tichou výzvu. Ve stoje se rozhořčení udržuje snadněji. Věděl to.
„Když bych ti o ní řekl, nejspíš bys ji chtěla vidět. A až bys ji poznala, nejspíš by ti na ní začalo záležet. Ne, jak tě znám, určitě by ti na ní začalo záležet. Jakmile by k tomu došlo, stala by se tvou slabinou. Nemůžeš si dovolit slabinu. Jsi Jedi. Jedi, který má slabinu, je ovlivnitelný. Lze jím manipulovat. Existují lidé, kteří u druhých tyto slabiny vyhledávají a pak jich využívají.“
„Nikdy bych nedovolila...“ odporovala jsem.
„Znal jsem někoho,“ pokračoval navazuje na mé přerušení, „kdo tvrdil totéž a když přišla jeho chvíle, nedokázal se ubránit rozhodnutí, které ho navždy odvedlo z našich řad.“
„Xanatos,“ řekla jsem.
Přikývl a jen jeho oči mi prozradily, že tahle bolest ho nikdy nepřestane mučit. Tím, že mi dovolil ji na okamžik spatřit, mi sice umožnil pochopit, že by jednou mé rozhodnutí, které by mělo ochránit Tess, mohlo zároveň přinést bolest i dalším, na nichž mi záleží, ale stále ještě mu nedávala právo rozhodnout o tom, co se dozvím a co ne.
„Já nejsem on. Historie by se nebyla opakovala. Ale já se s ní teď setkala. Nebylo by lepší, abych znala pravdu předem? Mohla jsem být připravená.“
Upřeně se na mě zadíval. „To, co se ti nyní jeví jako chyba, se tehdy zdálo být moudrým řešením. Nikdo z nás nedokáže zcela porozumět vůli Síly, ale pokud ses setkala se svou sestrou, musí existovat nějaký důvod. Nic se neděje náhodou. Co tobě říká Síla? Jaký máš ze své sestry pocit?“
„Já nevím. Jsem zmatená,“ odpověděla jsem upřímně.
„Věříš jí?“
„Ani na tohle nemám jasnou odpověď. Asi bych si nikdy jako svou sestru nepředstavovala někoho takového. Ona se od nás tak...liší. Někdy působí příliš bezstarostně, ale přitom není. Nevím. Je těžké se v ní vyznat. Ještě jsem nepoznala nikoho tak komplikovaného a zdánlivě nedisciplinovaného. Je v ní nějaká temná část, kterou skrývá, přesto cítím, že je v jádru je dobrá.“
Qui-Gon se zachmuřil. „Ani já ti neřeknu, jaká je. Mohu ti vyprávět, kým byla, jestli si to přeješ. Je to už velmi dávno, co jsme se setkali...“
„Myslím, že teď je ta správná chvíle. Řekni mi, prosím, všechno, co víš.“
Ještě chvíli nad mou žádostí uvažoval a pak se konečně nadechl a dal se do vyprávění událostí, které mě přenesly daleko na jinou planetu ke dvěma lidem, kteří nedávno předali svou tříletou dceru do rukou jednoho mladého Jedie, aby ji odvezl na výchovu do Chrámu na Coruscantu. Muž a žena, kteří se právě shodli na tom, že ticho v jejich domě po odchodu jejich první a jediné dcery je příliš hlasité, než aby v něm chtěli nadále žít sami a učinili rozhodnutí. Jedno z těch rozhodnutí, které se později dotklo mnoha.