|
|
Nepřiměřený zásah
Autorky: Yanna, Tess, Lea
„Ty, Leo,“ povídá Tess, „nenech se přemlouvat a řekni, jak to bylo s tím nepřiměřeným zásahem.“
„No, co by. Dělávali jsme party, znáš to. Normálně. Ale naposled se to nějak zvrtlo... a vlastně ani nevím, co se stalo...“
* * *
Mace Windu si šel zameditovat, protože ho už unavovalo to nezměrné horko, kterému vlastně ani neměl možnost uniknout, protože bazén byl zavřen z důvodu mistra Yody.
Pootevřeným oknem meditační místnosti povíval nepatrný vánek a Mace se ponořil do meditace.
Mírumilovná krajina, zelená travnatá pláň mírně se vlnící ve větru, sem tam fialová květina, nad hlavou hluboké modré nebe...
DUC DUC DUC
Maceovi škublo ve víčku, naštěstí se vzápětí zvuk ztišil. Po chvíli ale Mace zjistil, že jakési vzdálené DUC DUC DUC je neustále slyšet. Pokoušel se soustředit opět na ono klidné místo ve svém nitru, ale nebylo to jednoduché. Týden veder si dokáže vybrat daň i na velkém mistru Jedi. Zvláště proto, že v bazénu kempuje mistr Yoda už třetí den. A určitě tam má i zmrzlinu. Borůvkovou. Hm, taky bych si dal, pomyslel si Mace.
DUC DUC DUC
Meditační výdech se změní v povzdechnutí.
Pokouší se vytěsnit veškerý vesmír, vše, až zbyde jen zelená... DUC DUC DUC... a ticho. Konečně.
Lehce se vznáší nad zelenou plání a obdivuje kontrast fialových květin, soustředí se na jednu a kochá se její dokonalostí...
NATRHEJ SI NÁÁÁRUČ AAA ZBYTEK SPAL!
Chrámem konečně zavanul větřík, ale ten byl bohužel generován pouze běžícím mistrem Windu. A mistr Jedi umí běžet sakra rychle.
V hlavě mu zběsile buší myšlenka: JÁ VÁM TAKY NATRHNU!
Narozeninová party začíná dostávat ty správné grády. Zakouřený vzduch, tlumené osvětlení, hlasitá hudba; Padawani už odložili svrchní tuniky, frajer Zohlo žongluje se světelnými meči, jeho obdivovatelky vzdychají, Jadra se ušklíbá a upíjí ze svého Hurikánu. Lea si neodpočine, může se strhat, protože po míchaných Hurikánech je velká poptávka. Padawan Neim si bere už třetí, i když je to na dvanáctiletého trochu přes míru.
Nastala krátká pauza, v níž se tři jediovští DJové dohadují, jaké album pustí dál. Jestli to bude E.M.O. nebo Mokrej Kocour, ale shodli se na oblíbených Ocelových Rancorech a jejich albu Pole smrti.
Po pár úvodních tónech se téměř všichni přidali ke své oblíbené písni: „Natrhej si náááruč...“
Právě dořvávali „Svobodně plav!“ když se prudce otevřely dveře.
Při pohledu na výhružně se tyčící temnou postavu však všem odumřela poslední slova na rtech.
„Tahle párty skončila.“
Do ticha zazněl zvuk vžuuum-klap Zohlova meče upuštěného na zem.
Pro žaludek vylekaného Neima, který se už nějakou dobu necítil ve své kůži, to byla poslední kapka. Potupně vrhnul. Maceova nažehlená tunika získala hurikánově růžový přeliv.
Jadra se neudržela a hystericky vyprskla smíchy.
A to byl konec.
Mace napřáhl ruku a stále řvoucí zvuková aparatura vybuchla. Pak už to bral hlava nehlava a vyhazoval to na chodbu padni kam padni. Lea měla štěstí, letěla poslední, takže padla do měkkého.
Pod pohledem nehybně stojícího mistra se omámení padawani zvolna stavěli na nohy a na jeho bezeslovný pokyn se seřadili u zdi.
Mace Windu stále neschopný slova kolem nich pomalu prošel s přísným pohledem v očích. Vydechl a velmi tichým hlasem promluvil: „Ve zdech Chrámu Jedi je zakázáno kouřit,“ nad jejich hlavami se roztříštily vodní dýmky, „požívat alkohol,“ dýmky následovaly lahve alderaanské pálenky, „a POUŠTĚT HLASITOU HUDBU! Přemýšlejte o tom, jestli sem vůbec patříte. Dohlédnu na to, aby si o tom s vámi vaši mistři promluvili.“
Naposledy si je přísně změřil a odkráčel.
Padawani si vyměňovali zděšené pohledy a obhlíželi spoušť kolem.
„A do háje.“
* * *
„Téda,“ říká Tess, „a vyhodili někoho?“
„Ale né,“ na to Lea. „Totiž jak byla ta dlouhá vedra, tak mistr Yoda vylezl z bazénu napůl rozmočený až za týden, a mezitím ta bouře po našem průšvihu s mistrem Winduem trochu utichla. Ale potrestali nás a byli jsme pod přísným dohledem.“
„A co jste museli dělat? Drhnout kartáčkem na zuby chodby?“
„No, skoro,“ Lea to raději dál nerozváděla.
„A co to vlastně bylo za písničku, jak na vás vletěl?“
„No, slova byla spíš heavy izotopová, ale hudba připomínala gaceritský bojový motiv.“
„Tak to zazpívej.“
„Ale ne.“
„Zazpívej.“
„M-m.“
„Co ti to udělá?“
„Ne!“
„Prosim prosim.“
„Já nemůžu. Mám zakázáno zpívat nahlas.“
„Tak potichu.“
„Tuhle nesmím zpívat ani potichu.“
Tess udělala psí oči.
„Dobře, tak já ti ji pustím.“ Lea vytáhla přenosný přehrávač, přihlásila se na Holonet a vybrala skladbu ze seznamu oblíbených.
Tess si strčila sluchátko do ucha.
Natrhej si náruč a zbytek spal,
zapomeň na všechno, co jsi kdy znal,
květiny uvadnou, tak se jich zbav,
zahoď své okovy, svobodně plav!
|
|
|
