Zpověď

Autor: Johnak Wheeliak

Příběh druhý
Nový začátek

Během brutálních bojů, které probíhaly ke konci války po celém Vnějším okraji, vedl generál Ki-Adi-Mundi se svými galaktickými mariňáky útok na planetu Mygeeto, jednu z významných držav Bankovního klanu.
Já se ovšem této bitvy neúčastnil. Měl jsem jistý delikátní úkol. Dostaly se k nám určité fámy, že představitelé společnosti Umshi Transport – jednoho z největších dopravních konglomerátů v galaxii, který zůstával během války víceméně loajální k Republice – se dohodli na dopravě důležitých zásob a vybavení na planety Konfederace. Umshi Transport vlastnil několik tisíc nákladních lodí a pokud by se přidal ke Konfederaci, boje ve Vnějším okraji by se mohly ošklivě zvrátit v náš neprospěch.
Rytířka Jedi Isara Wain byla vyslána na Ord Biniir, jednu z poboček, kam se před několika lety přesunulo z Myloku IV vedení společnosti, aby zjistila, jestli je na těch fámách něco pravdy a aby s generálním ředitelem společnosti – jistým Quarrenem jménem Barl Phener – promluvila. Já a četa clonetrooperů jsme byli přiděleni k ní jako „čestná stráž“. Letěli jsme na válečné lodi třídy Liberator Repulse a v záloze čekala operační skupina šesti dreadnoughtů a osmi dalších Liberatorů pro případ, že by se ty fámy ukázaly být pravdivé. Bylo nad slunce jasnější, že hlavním účelem mise bylo vyjednávat a trochu na ně zamávat vlajkou, abychom je odradili od jakýchkoliv nekalých úmyslů.
Ovšem jakmile jsme se vynořili z hyperprostoru, bylo jasné, že jakékoliv vyjednávání a mávání vlajkou je už zřejmě zbytečné.
„Konfederační loď na orbitě planety!“ zvolal senzorový důstojník.
Nadporučík Boylen, kapitán Repulse, se zamračil. „Chci podrobnosti!“
„Je to konfederační destruktor třídy Recuscant,“ řekl senzorový důstojník stísněně.
Já jsem stál u vchodu na můstek a snažil se nepřekážet, vesmírný boj nebyl moje parketa. Teď jsem ale přistoupil blíž k průzoru, abych to lépe viděl. Isara Wain se vedle mě zhluboka nadechla. Byla to Andalesanka tak kolem třicítky, ale vlasy měla sčesané tak, že zakrývaly její charakteristické růžky, takže vypadala téměř jako člověk. Byla to spíš diplomatka než válečnice, takže ji přítomnost nepřátelské lodi asi notně vyvedla z míry.
Destruktor právě změnil kurz a mířil přímo na nás. Lodě třídy Recuscant byly sice obrovské, ale měly mnoho známých slabin a rozhodně nepatřily k nejlepším plavidlům Konfederace. Ovšem to nic neměnilo na faktu, že Repulse proti ní neměl nejmenší šanci.
„Republiková lodi,“ ozval se z reproduktorů chladný hlas. „Zde je konfederační destruktor Harvak. Vypněte motory a připravte se na nalodění. Pokud budete klást odpor nebo se pokusíte uletět, budete zničeni.“
„Zapněte mikrofon,“ nařídila Isara. „Hovoří Jedi Isara Wain. Přiletěli jsme sem vyjednávat ve jménu Republiky ohledně...“
„Na to je pozdě, Jedi,“ odsekl hlas s jistým uspokojením. „Před hodinou se společnost Umshi Transport formálně přidala ke Konfederaci nezávislých systémů. Tato planeta je nyní pod naší kontrolou. Vzdejte se nebo budete zničeni!“
„Moc si věří,“ poznamenal Boyle. „Jsme rychlejší. Můžeme se stáhnout do hyperprostoru, než k nám doletí.“
„Ne. Naším úkolem je zabránit Konfederaci zmocnit se těch transportních lodí. Ten úkol stále trvá.“
Boylen po mně střelil pohledem.
„Poručík Morzag má pravdu, kapitáne,“ řekla Isara. „Musíme se dostat na planetu. Doufala jsem, že to půjde vyřešit diplomaticky, ale nemáme jinou možnost.“
Boylen se nadechl. „Chápu. Kormidlo, změňte kurz. Zamiřte přímo k planetě, maximální rychlost.“
Ucítil jsem mírné škubnutí pod nohama, jak Repulse zrychlil. Snažil jsem se rozpomenout na informace, které jsem o Ord Biniiru nastudoval. „Ord Biniir ovšem nepatří pod správu Umshi Transport, mají pouze pronajaté území na severním kontinentu pro překladiště a přistávací plochy. Planeta má svou vlastní vládu, která je loajální Republice.“
„Třeba se jich neptali a prostě to tu zabrali,“ zabručel Boylen.
„Zamiřte k severnímu kontinentu,“ nařídila Isara. „Musíme se dostat až ke zdroji.“
„Kapitáne, nepřátelská loď vypouští stíhačky!“
„Střelci do dělových věží,“ rozkázal Boylen. „Kontaktujte kapitána Kaldara, řekněte mu, že potřebujeme pomoc.“
Komunikační důstojník zmáčkl několik tlačítek a mrzutě zavrtěl hlavou. „Ruší naše vysílání.“
Boylen zaklel. O chvíli později se loď otřásla, jak na nás začali útočit.
„Ztratili jsme spojení s dělovou věží 2,“ křikl taktický důstojník. „Ale oni přišli už o pět stíhaček.“
Další otřes. Tentokrát o dost silnější.
„Přímý zásah do zádi! Přišli jsme o dva motory! Na několika místech je hlášeno protržení trupu.“
„To nebyly stíhačky,“ poznamenal jsem.
„Ne, to byl Harvak,“ přitakal Boylen a kývl směrem ven. Kolem čelního průzoru se začaly objevovat plamínky. „Už vstupujeme do atmosféry. Tam nás nemůže následovat. Když vydržíme ještě pár sekund...“
Po dalším otřesu jsem ztratil rovnováhu a spadl na zem. Několik obrazovek na můstku zhaslo.
„Motory jsou v háji!“ vydechl taktický důstojník, zatímco jsem se zvedal na nohy. „Celá záď je už prakticky neobyvatelná.“
„Aktivujte repulzní trysky, jakmile budeme ve výšce pět tisíc metrů,“ nařídil Boylen.
„A co do té doby?“ zeptala se Isara Wain stísněně.
„Do té doby budeme prostě plachtit, madam.“
Naštěstí jsme se dostali z dostřelu Harvaku a jeho zbývající stíhačky se nám podařilo zlikvidovat. Ale Repulse byl už z poloviny zničený a i s repulzními tryskami se manévrovalo dost těžko.
„Támhle ten shluk budov patří určitě Umshi Transport,“ řekla Isara a ukázala průzorem ven. „Snažte se dostat trochu blíž.“
„A co si sakra myslíte, že dělám?“ zabručel kormidelník.
„Támhleta vyvýšená budova je sídlem Umshi Transport. Poznávám ten znak na střeše.“
Přimhouřil jsem oči. Pořád jsme byli dost vysoko, sotva jsem rozeznával jednotlivé budovy. Jak ona mohla vidět znak na jedné z těch budov, mi bylo záhadou. Asi nějaký jediský trik.
„Dokážete přistát poblíž?“ zeptala se kormidelníka.
„Ano,“ přitakal. „Ta velká plošina před ní je na to jak dělaná. Doporučuji, abyste se připoutali a chytili se něčeho pevného. Tohle bude poněkud tvrdší přistání.“
Isara Wain a já jsme se vrátili do prostoru pro pasažéry, kde čekali clonetroopeři. Zapadl jsem do jednoho ze sedadel, připoustal se a pevně se chytil opěrek.
Ucítil jsem náraz a potom se loď začala otřásat. A otřesy stále sílily. Slyšel jsem rány, křik a potom se mi zatmělo před očima.
„Poručíku Morzagu? Poručíku Morzagu, slyšíte mě?“
Otevřel jsem oči. Skláněl se nade mnou jeden clonetrooper, na zemi před ním ležela příruční lékárnička.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se poněkud hloupě.
„Uhodil jste se do hlavy při přistání,“ řekl klon. „Generál Wain je už venku s velitelem Grakem. Budeme muset jít. Jste schopen jít s námi?“
Pomalu jsem se posadil. Lehce se mi zatočila hlava, ale jinak jsem byl v pořádku. „Ano, půjdu.“ Zvedl jsem se opatrně na nohy a chvilku mi trvalo, než jsem získal rovnováhu.
„Tady,“ klon mi podal blaster. „Jdeme.“
Přistání to opravdu příliš jemné nebylo. Když jsem vyšel ven, viděl jsem, že Repulse teď připomíná cokoliv, jen ne vesmírnou loď. Isara Wain a clonetroopeři čekali u zdeformovaného levoboku lodi. Isara kývla na pozdrav, když mě uviděla, a potom se otočila zpět ke klonovému veliteli Grakovi, který na svém přenosném holografickém projektoru právě ukazoval plán budovy.
„Tenhle plán je přes rok starý, ale je nepravděpodobné, že by v budově došlo k nějakým zásadním změnám,“ říkal Grak, když jsem došel až k nim. „Kancelář ředitele Phenera je v osmém podlaží. Vedou tam schody zde a výtahy zde,“ ukázal na příslušná místa na schématu. „Poblíž jeho kanceláře je údržbářská šachta, kterou by se mohl pokusit dostat ven, kdyby šlo do tuhého.“
Isara Wain přikývla. „Dobrá, tak půjdeme. Pokud tu už má Konfederace droidy, asi už jsou na cestě sem. Graku, pošlete čtyři clonetroopery k vyústění té šachty. Zbytek půjde se mnou hlavním vchodem.“
„Rozkaz,“ Grak kývl na skupinku clonetrooperů. „Jednotka Besh-2, šachta je vaše. Ostatní, následujte Jedie.“
„Kapitáne,“ oslovila Isara Boylena. „Pokuste se kontaktovat naše záložní jednotky. Tady bychom už měli být z dosahu rušičky Harvaku.“
„Rozumím,“ řekl kapitán. „Budeme tu čekat, než se vrátíte. Hodně štěstí.“
Vešli jsme do recepce, kde nebyla ani noha. To zase tak překvapivé nebylo, většina zaměstnanců zřejmě už zmizela, když viděla, jak se k nim z nebe blíží několik tisíc tun neovladatelného duraoceli. Za chvíli nás samozřejmě přišla přivítat skupina bojových superdroidů.
„No konečně!“ řekl Grak. „Už jsem se začínal bát, že nás budou úplně ignorovat.“
Já už vytasil blaster a zredukoval jsem počet droidů o jednoho. Ostatní clonetroopeři zahájili palbu a začali se krýt. Isara Wain aktivovala světelný meč a ze dvou droidů hned udělala čtyři menší. Nebyla tak dobrý bojovník jako Agen Kolar, ale i tak proti ní superdroidi neměli moc velké šance. Zvlášť, když ji podporovalo dost clonetrooperů.
O minutu později bylo po všem.
Isara přešla k výtahu a stiskla tlačítko. Dveře kabiny se bez problémů otevřely. „Asi jsme je překvapili. Nestačili zablokovat výtahy. Graku, vy a část vojáků jděte po schodech. Poručík Morzag a zbytek vašich lidí pojede výtahem.“
„Ano, madam.“
Probíhalo to až příliš snadno. Pořád jsem čekal, kdy se objeví nějaký háček. Čekal jsem, že výtah zastaví, že se mu propadne dno nebo že s námi spadne rovnou celý. Ale nic z toho se nestalo a my v pořádku dorazili do osmého patra.
A tam nás čekaly dvě droideky.
„Sakra...!“
Isara aktivovala světelný meč a zablokovala několik střel. Ale druhá droideka zabila tři naše clonetroopery, než jsme se dostali do relativního bezpečí za skupiny sloupů, které lemovaly celou chodbu. Na své střetnutí s droideky na Alkiře jsem měl velice neblahé vzpomínky a věděl jsem, že těmto zbraním se snaží vyhnout i rytíři Jedi.
„Máte nějaký plán, poručíku?“ zeptala se vedle mě Isara, zatímco droideky začaly z uctivé vzdálenosti odstřelovat sloup, za kterým jsme se kryli. Vypadalo to, že byly naprogramované, aby hlídaly jedny konkrétní dveře na chodbě a příliš se od nich nevzdalovaly. Vyklonil jsem se a vypálil několik střel proti jejich štítům, i když jsem věděl, že to je marné. Byl to spíše reflex.
„No, madam,“ začal jsem. „Bude to těžké. Nemáme s sebou žádné těžké zbraně. Hej!“ zavolal jsem na trojici clonetrooperů, kteří se kryli za sloupem naproti nám. Zbytek byl u sloupů deset metrů za námi.
„Máte u sebe termální detonátory?“
„Každý jeden, pane,“ řekl klon. „Ale ty věci jsou dost rychlé, aby se jim vyhnuly.“
„Jo, ale budou muset vypnout štít, aby mohly rychle ustoupit,“ řekl jsem. „Připravte se je hodit. Až se začnou vzdalovat, tak zahájíme palbu.“
Clonetroopeři přitakali a dva si připravili do ruky termální detonátory.
„Teď!“
Jak jsem předpokládal, droideky začaly ustupovat, jakmile jim k nohám dopadly výbušniny. Složily se do kotoučového tvaru a valily se pryč. V tu chvíli jsme se vyklonili ze svých úkrytů a zahájili palbu. Isara vystoupila zpoza sloupu a kryla nás mečem pro případ, že by opětovaly palbu.
Po chvíli nám výbuchy zakryly výhled, takže jsme přerušili palbu.
„Jednu jsme dostali,“ řekl klon. „Ale druhá tam ještě pořád je.“
Přeživší droideka se zřejmě poučila a zpátky ke dveřím postupovala pomalými krůčky, ale se zapnutými štíty. Začínal jsem vymýšlet, jak ji dostat, když najednou droideka explodovala.
„Co se stalo?!“
Jakmile se rozestoupil oblak kouře, uviděli jsme velitele Graka a jeho clonetroopery na opačném konci chodby.
„Jste v pořádku?“
„Ano,“ řekla Isara Wain. „Ale přišli jsme o tři clonetroopery.“
„Co jste udělali?“ zeptal jsem se.
„Totéž co vy,“ řekl Grak. „Když se pomalu přibližovala k vám, hodili jsme k ní několik termálních detonátorů. Naštěstí to její senzory nezachytily.“
„Měli jste štěstí.“ Isara se otočila na mě. „Dobrá práce, poručíku.“
Přikývl jsem. „Jen plním svou práci, madam.“
Isara se otočila. „Tak, a teď pojďme chytit Phenera.“
„Už se stalo, madam. Jednotka Besh-2 ho odchytila u vyústění tunelu a teď ho vedou nahoru.“
Isara se usmála. „Výborně, Graku. Ať vaši lidé zajistí chodbu a my se půjdeme porozhlédnout do Phenerovy kanceláře.“
O pět minut později stál Barl Phener před námi ve své kanceláři, obklopen pěti clonetroopery.
„No, pane Phenere, chcete něco říct?“ zeptala se ho Isara Wain klidně.
„Ani ne,“ z jeho hlasu byl patrný strach, ale asi se rozhodl, že se před ní nebude ponižovat. „Dlouho se tu neohřejete. Naši spojenci z Konfederace si vás tu najdou.“
„To se uvidí,“ řekla Isara. „Doufala jsem, že to celé budeme moci vyřešit diplomaticky, ale vy jste to znemožnil. Kvůli vám zemřela spousta vojáků pod mým velením. A nic, co bych vám řekla, je nemůže přivést zpět.“ Nadechla se. „Jménem Republiky vás obviňuji ze zrady a kolaborace s nepřítelem. Budete odvezen na Coruscant, kde nad vámi bude vynesen rozsudek. Odveďte ho.“
Jeden clonetrooper Phenera nepříliš jemně vybídl pažbou pušky a odvedl ho pryč. Když byl z dohledu, Isara Wain na okamžik zavřela oči.
„Asi nejsem moc dobrý velitel, že? Člověk by řekl, že za tři roky ve válce bych si už měla zvyknout na to, že lidé kolem mě umírají.“
„Byla byste špatný velitel, kdyby vám to nevadilo,“ odpověděl jsem jí.
Usmála se. „Díky, poručíku.“
Holografický projektor na opasku velitele Graka náhle zapípal. Klon ho vzal do ruky a aktivoval.
Objevil se holografický obraz statného Zabraka v uniformě. „Zde je Pride of the Senate,“ ohlásil se. „Je Jedi Wain přítomna?“
Isara Wain přistoupila blíž, aby se ocitla v záběru. „Jsem tady, kapitáne Kaldare.“
„Madam,“ Zabrak kývl na pozdrav. „Podařilo se nám zničit nepřátelský destruktor. Hood byl při boji těžce poškozen a není již schopen boje, ale zbytek mé eskadry vyvázl bez vážnějšího poškození a zahájil blokádu planety.“
„Výborně, kapitáne,“ řekla Isara. „Začněte s vyloďováním pozemních vojsk. Trochu jsme konfederační droidy na planetě překvapili, ale za chvíli se tu nepochybně objeví další a bez pomoci bychom se asi dlouho neudrželi.“
„Transportéry už jsou na cestě k vám,“ řekl Kaldar. „Konfederace sem asi hned tak další loď nepošle, když je zaneprázdněná boji po celém Vnějším okraji. Několik lodí Umshi Transport se pokusilo uletět, ale včas jsme je zadrželi.“
„Dobrá, kapitáne, průběžně se budeme hlásit.“
„Rozumím, madam. Pride of the Senate konec.“
Hologram zmizel.
„Tak to by bylo,“ zamumlala Isara. „Teď už zbývá jen počkat, než nás vystřídají. Veliteli Graku, pošlete někoho naproti našim posilám. Ať přivede jejich velitele sem.“
„Ano, madam.“
„Poručíku Morzagu, zkuste se dostat do Phenerova počítače a kouknout se, jestli tam není něco důležitého.“
„Rozumím,“ posadil jsem se za stůl a pustil se do práce.
A potom se stala velice zvláštní věc.
Grakův holografický projektor zapípal znovu. Když ho zapnul, objevil se hologram postavy v kápi. Ať už to byl ale kdokoliv, nebyl příliš výřečný.
„Vykonejte Rozkaz 66.“
Grak měl clonetrooperskou přilbu a tudíž mu nebylo vidět do tváře, ale i tak bych přísahal, že určitě ani nemrkl. „Ano, můj pane.“ Vypnul hologram a kývl na své clonetroopery, kteří byli v místnosti. Všichni jako na povel vytasili zbraně a zamířili na cíl.
Isara Wain neměla čas zareagovat. Na její tváři se objevil šok, ruka jí sjela – spíš instinktivně, než že by nad tím nějak uvažovala – ke světelnému meči, ale nestačila se ho ani dotknout.
Clonetroopeři vypálili a tělo rytířky Jedi Isary Wain bezvládně kleslo k zemi.

„Tím to začalo. Dalo by se říct, že tímto ,Rozkazem 66‘ začaly Jediské čistky.“
Ash Koor ucítil lehké zamrazení v zádech.
„Takže klony prostě zabily tu rytířku Jedi a vy jste ani nemrkl okem?“ zeptal se Sandon.
„Samozřejmě, že jsem by překvapen,“ řekl Morzag. „Má první reakce byla, že jsem tasil blaster. Ale jakou šanci jsem měl proti pěti clonetrooperům? Nejdřív jsem si myslel, že mě zabijí hned po ní, ale oni o to evidentně nejevili zájem. Později jsem se dozvěděl, že se rytíři Jedi pokusili zabít kancléře Palpatina a byli prohlášeni za nepřátele Republiky. Byl jsem tím zděšen.“
„Takže vy jste tomu věřil?“ zeptal se Ash.
„Vždyť to byla přece pravda.“ Morzag upil pár doušků minerálky. „Pochybuji, že by to Jediové udělali z touhy po moci, ale udělali to.“
„Palpatine byl lord ze Sithu,“ upozornil ho Ash.
„No, ale tím se na veřejnosti přece nechlubil,“ usmál se Morzag. „Většina důstojníků to také nevěděla. Já jsem byl ovšem jeden ze... zasvěcených. I když mi to přímo nikdo neřekl, nikomu nevadilo, že to vím.“
„Takže v této době jste se přidal k Vaderovým lidem pronásledujícím Jedie?“ zeptal se Ash.
Morzag přikývl. „Ano. Krátce potom, co jsme se vrátili na Coruscant, se kancléř Palpatine prohlásil císařem a z Republiky se stalo Galaktické impérium. Zbývající rytíři Jedi měli být nalezeni a zlikvidováni. A já se dobrovolně přihlásil do jednotky, která to měla na starost.“
„Takže jste chtěl všechny rytíře Jedi zlikvidovat?“ zeptal se Ash a snažil se ze všech sil, aby jeho hlas zůstal neutrální.
„Rytíři Jedi chránili ideály Republiky, ale ty ideály už několik set let neexistovaly,“ řekl Morzag. „Jak jsem už říkal, ve svých posledních dnech byla Republika jen banda kariéristů a byrokratů, kteří si hrabali hlavně pro sebe a korporace si dělaly, co chtěly. Palpatinovi se podařilo je zkrotit a nastolit pořádek a za to měl vždycky můj obdiv. Rytíři Jedi neuměli příliš uvažovat politicky. Chránili ideály, ale neuvědomovali si, že ty ideály už v Republice neexistují. Stáli na špatné straně.“
„Palpatine zotročil a vyvraždil miliardy bytostí!“ zasyčel Sandon.
„Někdo by řekl, že každému zajistil jeho místo ve společnosti,“ Morzag se ušklíbl. „Já kupříkladu proti nelidských druhům nic nemám. Nejsem fanatik, co by nadšeně přikyvoval všemu, co by Palpatine řekl. Ale jsem voják, znám své místo a poslouchám rozkazy.“
Kapitán Sandon se pousmál. „Ano, to tu říkají všichni. Všichni byli jen vojáci, co poslouchali rozkazy.“
Morzag se usmál. „Mladíku, já tu nejsem od toho, abych se obhajoval. Já pouze mluvím a vy posloucháte.“ Podíval se na Ashe. „Mám pokračovat, mistře Koore?“
Ash pomalu přikývl. „Ano, pokračujte.“
„Stal jsem se členem Vaderovy osobní jednotky, která se postupem času stala symbolem a postrachem všech povstalců: 501. legie.“
Ash se otočil na Sandona. „Co je to legie?“
„V Impériu tak říkali divizi složené čistě ze stormtrooperů. Žádný podpůrný personál, žádní zásobovači, kuchaři, nic.“
Morzag přikývl. „Ano. A v legiích byli také ti nejlepší z nejlepších. Já byl jeden z důstojníků, kteří veleli jednotlivým jednotkám stormtrooperů. Po nastolení Impéria už klony zdaleka nestačily k udržení pořádku, a tak se do imperiální armády a flotily dostávaly miliony rekrutů a branců. Já byl jeden z nich.“
„A tak jste začal pronásledovat Jedie,“ řekl Ash.
„Ano,“ přitakal Morzag. „Myslel jsem, že vím o jejich schopnostech dost. I když jsem bojoval po jejich boku, hodnotil jsem je také jako potenciální protivníky. Přemýšlel jsem nad jejich slabinami a tak podobně. Ale během následujících let jsem zjistil, že o nich zdaleka nevím tolik, kolik jsem myslel.“
Zahleděl se kamsi do dáli. „První mise, které jsem se účastnil, byla na barabelské kolonii na Vendosu.“
Sandon se zamračil. „Nikdy jsem neslyšel, že by Barabelové měli kolonii na Vendosu.“
Morzag se pousmál. „To proto, že potom, co jsme skončili, už nebylo o čem slyšet.“