Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 6.

Calamarský křižník Nebuchadnezzar uháněl modrobílým tunelem hyperprostoru.
Poručík Trish Bryla na jeho palubě kráčela dlouhou chodbou směrem k lodní kantýně. Její nový wingman ji tiše následoval. Šel o krok za ní a ona cítila, jak se jí ty jeho rudé oči vpalují do zad. Keelen byl zvláštní tvor. Nevadila jí jeho podobnost s velkoadmirálem Thrawnem, jako spíš ta jeho příšerná odtažitost. Zdálo se, že si nikoho nechce pustit k tělu. Byl tichý, chladný a vypočítavý. Byl to ovšem výborný pilot. Trish s ním sjela několik misí v simulátoru včetně scénáře Kokoveef a ani ji moc nepřekvapilo, když nařídil okamžitý ústup, jakmile viděl v jaké situaci se loď Kokoveef ocitla. Když ho Trish pozvala do kantýny, řekl, že „neshledává potěšení v pití destilovaných rostlinných extraktů“ a nechal se přesvědčit, až když mu řekla, že nejde jen o pití, ale i o vzájemnou konverzaci, která pomůže prohloubit vztahy mezi piloty a zvýší efektivitu jednotky.
Došli do kantýny a posadili se k jednomu ze stolů, načež k nim přiklusal zelený protokolární droid s utěrkou přehozenou přes ruku.
„Vítejte, já jsem AB-28 k vaším službám. Čím posloužím?“
„Já si dám Varlnskou brandy,“ řekla Trish a mrkla na Keelena. „Co ty?“
Její společník chvíli váhal a pak zvedl rudé oči k droidovi. „Modré mléko.“
Chytrý, nikdo nepozná, když ti trošku zůstane na bradě, pomyslela si Trish, ale nahlas to neřekla. Chtěla o svém novém wingmanovi vědět něco víc, jenže on se zatím neprojevil jako příliš velká mluvka.
„Takže…“ začala, „jak se jmenuje druh, ke kterému patříš?“
Keelen se mírně pousmál. „Vy se nevzdáváte, že?“
„Nechápu, proč bys mi to nemohl říct, myslíš, že to nějak zneužiju?“ zvedla ruku. „Přísahám, že to nikomu neřeknu.“
„Nemohu,“ řekl Keelen. „Neberte si to osobně, poručíku. Kdybych vám řekl jméno druhu, tak byste začala vyzvídat, odkud pocházejí a poté jaká je jejich kultura a společnost a to já nechci. Nakonec byste to stejně někomu řekla a… stručně řečeno, pokud moji lidé budou někdy chtít – jako celek - navázat diplomatické styky s Novou republikou, tak udělají sami první krok. Chápete?“
Trish jeho argumenty docela chápala, ale přespříliš s nimi nesouhlasila. „Chápu… Jo a přestaň mi vykat a říkat poručíku. Jsem Trish.“
„Nebylo by vhodné oslovovat vás jménem,“ řekl Keelen. „Jste můj nadřízený důstojník.“
„A kdo to říká?“
„Etiketa. Podle oficiálního novorepublikového řádu se nižší…“
„Tohle není akademie,“ přerušila ho Trish, „tady jsme v terénu a jede se naostro. Vyprdni se na příručky. Jinak tam venku dlouho nevydržíš.“
„Ale…“
„A to je rozkaz, letový důstojníku.“
Keelen dlouho mlčel, pak pomalu přikývl. „Dobrá, jestli na tom trváte, tak se na příručky… vyprdnu…, Trish.“
„Fajn, to je lepší.“ Droid jim přinesl pití. Trish upila ze své sklenice a opřela se do své židle. „Jak ses dostal k pilotování X-wingu?“
„Své důvody jsem už vysvětlil…“
„Neptám se, proč ses přidal k Nové republice, ptám se tě, jak jsi skončil v kokpitu X-wingu,“ přerušila ho prudce. „A laskavě přestaň pořád přecházet do defenzívy. Já tě nesežeru!“
„Omlouvám se, poru… Trish,“ řekl Keelen a na chvíli se odmlčel. „Pro pozemní boj nemám dostatečnou fyzickou sílu a nejsem způsobilý pro práci na velkých lodích. S pilotováním malých stíhaček jsem měl zkušenosti už předtím, takže se to zdálo jako vhodná volba. A X-wing je nejuniversálnější novorepubliková stíhačka. Lze použít jak pro boj se stíhačkami, tak i pro útok na velké křižníky. A-wing je rychlý, ale moc nevydrží. Y-wing je odolný, ale pro stíhačky TIE je kvůli své nízké rychlosti příliš snadný terč. B-wing je už obratnější, ale pořád to není ono. A E-wingů jsou stále jen omezené série a Nová republika do nich obsazuje jen piloty, kterým může naprosto věřit,“ usmál se a dotkl se své tváře, „což já nejsem.“
Trish tiše přikývla.
„A co ty?“ zeptal se náhle Keelen. „Jak ses dostala k pilotování X-wingu ty?“
Trish se napila a podržela nápoj v ústech trochu déle, než ho spolkla. „Pocházím z Kuatu. Moje matka byla zámožná šlechtična a otec její telbun. Chtěli mě vychovat tak, aby ze mě bylo něco jako matka – povýšená, nafoukaná, pohrdající nelidmi a provolávající slávu Impériu.“ Napila se.
„Co je to telbun?“ skočil ji Keelen do vyprávění.
Trish se na chvíli zamyslela a pak mávla rukou. „To ti vysvětlím jindy.
„Moje dětství bylo něco příšernýho. O všem, co jsem chtěla dělat, mi řekli, že se to nehodí k mému postavení a začali mi říkat, co mám dělat. Studium historie byla jedna z mála věcí, ve které mě podporovali a díky tomu jsem také zjistila, jak to chodí na jiných světech a že povýšené chování mé matky je přehnané i na kuatské standardy. A během studia jsem taky získala nevalné mínění o císaři Palpatinovi a o celém tom jeho Novém řádu. V sedmnácti letech mi matka oznámila, že mě hodlá provdat za kuatského šlechtice Nalgola – dvakrát staršího než já, který sloužil v Imperiální flotile. To byla pro mě poslední kapka, tak jsem si vybrala část rodinných úspor a koupila si cestu neregistrovanou lodí na jednu malou planetu co nejdál od matky.“
„A jak ses odtamtud dostala k pilotování?“
„Našla jsem si práci opravářském doku a tam jsem se naučila víc o všem, co lítá. Tři roky po Endoru tu planetu napadly jednotky warlorda Zsinje. Naskočila jsem do starého R-41 Starchaseru, který jsme měli v dílně, a podařilo se mi sestřelit pět TIE Fighterů, než dorazila pomoc z Nové republiky. Starosta naší kolonie o mně pak promluvil s velitelem novorepublikové eskadry, který mě doporučil na pilotní výcvik. A než jsem se nadála, tak jsem byla na výcvikové fregatě Tedevium.“ Mávla rukou. „A najednou jsem tady.“
„Dostala ses od té doby ještě někdy do kontaktu se svou matkou?“ zeptal se Keelen po chvíli.
Trish zavrtěla hlavou. „Ne. A ani jsem se o to nesnažila. Stejně se mě nejspíš zřekla. K čemu by jí bylo jedno neposlušné dítě. Vždycky může mít nové.“
„A tvůj otec?“
„Proti otci nic nemám, ale on do toho nemá co mluvit. Není nic víc než mámin otrok.“
„Ale musíš mít své rodiče ráda, alespoň trochu. Myslím, že oni tě musejí mít stále rádi… Jsou to tvoji rodiče.“
Trish se pomalu nadechla. „Jak už jsem řekla, proti otci nic nemám a myslím, že on mě má taky vcelku rád. Ale matka o mě teď zřejmě nesmýšlí jinak než jako o hanbě rodiny. Když jsem byla menší, tak jsem k ní vzhlížela jako k člověku, který má vždycky pravdu… ale v průběhu let jsem se ji naučila nenávidět.“
Do kantýny vstoupil Devaronian v hnědém plášti. Rychle se rozhlédl po místnosti a pak se posadil k vedlejšímu stolu, kde už seděl nějaký muž a žena.
„Je zvláštní, jak jsou lidé schopní nenávisti i k lidem, kteří by jim měli být nejbližší,“ prohlásil Keelen.
„A jiné druhy snad takové nejsou?“ zeptala se ho Trish.
„Moji lidé se kupříkladu nepoddávají tomuto druhu osobní nesnášenlivosti a nelibosti. Vlastně žádným hlubokým emocím.“
„To chceš říct, že tvoji lidé nemají žádné city? Nic?“
„Neřekl jsem, že je nemají,“ opravil ji Keelen, „řekl jsem, že se jim nepoddávají.“
Droid-číšník mezitím přiklusal k Devaronianovi a oslovil ho: „Dobrý den, pane. Já jsem AB-28, čím poslou…“
„Able?“ skočil mu Devaronian překvapeně do řeči.
Trish se zvědavě otočila, aby viděla, co se děje. Ten muž toho droida zná?
Droid se na okamžik zarazil. „M-m-mistře Koore! Mistře Ashi Koore! Sláva mým obvodům!“
„Able!“ Ash Koor se široce usmál. „Kde ses u všech Xendorových přisluhovačů vzal tady?“
„Dělám číšníka na palubě tohoto plavidla,“ odvětil Able. „Kvůli chybě při kopírování nadměrného množství dat do mé paměti již nejsem schopen vykonávat základní protokolární funkce a tak jsem byl překlasifikován na obslužného droida. Um… odpusťte, mistře Koore, ale vy jste mrtvý. Mám kompletní paměťový záznam toho dne na Aquimosu, kdy jste byl spolu s celou planetou zničen.“
„Taky jsem byl,“ řekl Ash. „Jsou to necelé čtyři měsíce od doby, kdy jsem byl přiveden k životu… za – pro většinu lidí – nepochopitelných okolností. A jak to, že ty jsi tady? Předpokládal jsem, že během vzestupu Impéria byly veškeré informace o řádu Jedi mazány. A to se týkalo i droidů ve vlastnictví řádu. Jak jsi unikl?“
Able pokrčil svými kovovými rameny. „Jak už jsem řekl, do mé paměti byl najednou nahrán příliš velký soubor dat. Moje paměť se tím zablokovala a mohla být buďto kompletně zformátovaná spolu se všemi základními protokoly, nebo nechána tak, jak je. Mistři Jedi se rozhodli pro to druhé a já zůstal jen s kompletními znalostmi zničeného světa Aquimos a omezenou schopností dalšího vývoje. Když padl chrám Jedi, byl jsem prodán těžařské společnosti. Během let jsem vystřídal bezpočet pánů, než jsem skončil tady.“
Trish se naklonila blíž k sousednímu stolu a tázavě se podívala na Devaroniana. „Vy chcete říct, že jste byl mrtvý?“
„Jo, byl,“ odpověděl místo něj druhý muž sedící u toho stolu. „Byl čtyřicet let mrtvý, splynul se Sílou a pak najednou nechtěně vlez do hlavy čtyřletýho kluka a požádal ho, abychom mu naklonovali tělo, do kterého by přestoupil.“
Trish zamrkala. „COŽE?“
„Pro mě je to taky těžko stravitelné,“ řekla žena sedící po levici toho muže. „To, co říká, je pravda, ale to neznamená, že to nemusí být padlé na hlavu.“
„Asi máte pravdu,“ Trish ji podala ruku. „Trish Bryla. A tohle je můj wingman Keelen.“
„Laura Cruise.“
„Já jsem Matt Lavron,“ řekl muž a ukázal na Devaroniana. „Tohle je mistr Ash Koor.“
„Vy jste rytíři Jedi?“ zeptala se Trish.
Matt přikývl: „Ano, ale nebojte se. Já už nejsem jako ti staří rytíři Jedi s věčně vážnou tváří, sterilním životem a moudrými frázemi. Jediné moudrosti, které šířím, pocházejí od mé sestry.“
Ash Koor si odkašlal. „Věčně vážná tvář? Sterilní život? Moudré fráze? Jaké Jedie to Skywalker vychovává?!“
„Na většinu tohohle jsem přišel až během praxe. A nemějte strach, Skywalker se z nás snaží vychovat sterilní Jedie.“
Ash se ušklíbl: „A podle vás je tenhle nový řád Jedi lepší? Dokonalejší? Nemyslím si, že spát se ženou, kterou máte chránit, je moc profesionální, natožpak etické. Bylo víc takových, kterým jste poskytl tento druh ochrany?“
Laura praštila do stolu a prudce se zvedla. „Jděte někam!“ Zamířila k východu.
Ash a Matt se hned zvedli a začali jeden přes druhého blekotat omluvy, ale Laura už byla dávno pryč.
Matt se prudce otočil na Ashe. „Vidíte, co jste udělal? Bylo urážení lidí standardním postupem starých Jediů?“
„Nechte toho, mladíku,“ zasyčel Ash. „Vaše chování a nezodpovědnost se příčí všemu, čemu jsem se v řádu Jedi učil. Jedi si nemůže žít takovým bezstarostným životem, kde nemyslí na následky!“
„Vy nechápete, že cokoliv se mezi mnou a Laurou stalo, je čistě jen naše věc,“ vyprskl Matt. „A uvědomte si, sakra, že když se budu chtít s někým vyspat, tak se nemusím ptát vás!“
Tu poslední část řekl zřejmě poněkud hlasitěji, protože celý bar ztichl a všichni přítomní se vyjeveně dívali směrem k nim.
Keelen zvedl obočí. Trish se opřela do židle a měla co dělat, aby se nezačala smát.
Oba Jediové začali rudnout a velice rychle se znovu posadili.
„Lidské chování je občas vskutku zvláštní,“ prohlásil Keelen.
Po této poznámce se Trish už rozesmála naplno.
Kantýna začala pomalu opět ožívat hovorem.
K jejich stolům přistoupila další osoba.
„Pokud se tu vy dva snažíte reprezentovat rytíře Jedi, tak odvádíte zatraceně špatnou práci,“ řekla ta osoba. Byla to nadporučík Stacy Mila. Lodní šéfinženýrka. Držela sklenici s Ruby Blielem a upřeně se dívala na Matta.
„Ještě vy začínejte,“ zabručel Matt. „Dneska se proti mně snad spiknul celý vesmír.“
„Neberte si to tak,“ řekla Trish, „budou horší dny… a noci taky.“
„To je povzbudivé,“ Matt dopil svůj drink a začal se zvedat. „Radši se vypařím.“
Mila se podívala na jeho prázdnou sklenici a pozvedla obočí. „Vy jste pil Ruby Bliel s Juri džusem?“
„Jak to víte?“
„Mám dobrý čich. Kdysi jsem znala jednoho blázna, který to pil. Nikdy bych netušila, že ve vesmíru budou dva takoví.“
Matt se ušklíbl. „Není na lodi náhodou někde nějaké rozbité potrubí, které byste měla jít spravit?“
„Všechny komponenty jsou ve výborném stavu, to je tím, že šéfinženýr jsem já,“ oznámila mu Mila.
„Tak je můžete jít zkontrolovat, aby tak zůstaly.“ Matt odstoupil od stolu a každému pokynul hlavou. „Byl to poetický večer. Dobrou noc.“
Když odešel, Stacy Mila se usmála a napila se svého drinku.
„To bylo zajímavé představení,“ poznamenal Keelen.
Mila na něj mrkla a cosi zamumlala. „Neměl jste náhodou příbuzného na vysokém postu?“
„Určitě ne toho, kterého myslíte,“ odbyl ji klidně Keelen.

Poté, co Matt vyšel z kantýny, zamířil přímo do Lauřiny kajuty, která jí byla přidělena. Když stanul před jejími dveřmi, na okamžik zaváhal. Má náladu se s někým bavit po tom výstupu, co s mistrem Koorem předvedli?
Pokud to nezkusí, tak to nezjistí.
Zaklepal a bylo mu téměř okamžitě otevřeno.
„Matte?“ řekla, jako by ho neočekávala. „Pojď dál.“
Matt vstoupil a chvíli mlčel, jak hledal vhodná slova.
„Já… přišel jsem se ti omluvit. Za to, co se stalo v baru. Mrzí mě, jestli se tě cokoliv z toho dotklo, nemys…“
„Pokud si vzpomínám, tak to byl mistr Koor, kdo pronesl tu poznámku,“ řekla Laura klidně.
„Já vím, ale nezačal by s tím, kdybych ho já nevyprovokoval,“ vzdychl. „Oba jsme se chovali jako blbci. A taky ti chci říct, že nic z toho, co řekl, není pravda. Pro mě to nebylo jen nějaký povyražení, něco to pro mě znamenalo.“
Laura se mírně usmála. „Já vím. Já se taky nenechám svést každým na potkání… A já z toho baru neodešla ani tak kvůli tomu, co Koor řekl, jako spíš kvůli tomu, proč to řekl.“
Matt zamrkal. „Co máš na mysli?“
Laura pokrčila rameny. „Jsi úžasnej kluk a myslím, že k tobě něco cítím. Během těch posledních pár týdnů jsem byla šťastná. Poprvé po dvou letech jsem byla opravdu šťastná a myslela jsem na něco jiného, než na naše Hnutí odporu. A teď v kantýně jsem si najednou začala připadat provinile. Měla jsem pocit… já nevím, že to není správné, abych byla šťastná, když je Slavik stále někde tam venku a naživu. Až donedávna jsem si totiž vůbec nepřipouštěla, že bych si mohla zase normálně užívat života, dokud nebude Slavik bezpečně uklizen pět metrů pod zem. Čím více se zdržíme, tím nebezpečnějším se stane. To nemůžeme připustit. Musí zemřít co nejdřív!“
Matt ji pomalu vzal za ruku. „Jen klid,“ chtěl říct něco dalšího, ale všiml si výrazu v jejích očích poté, co mluvila o Slavikovi. Ten výraz už viděl mnohokrát předtím. Byl to výraz člověka lačnícího po krvi.
„Co se ti stalo?“ zeptal se tiše.
Laura zakroutila hlavou, jako by se právě probrala. „Co?“
„Proč Slavika tak nenávidíš?“
„Už jsem to říkala všem asi desetkrát!“ odsekla najednou přecházejíc do ofenzívy. „On nás využil. Omezuje nás a naši suverenitu a chystá se zabít miliony lidí.“
Matt zavrtěl hlavou. „To je důvod, proč s ním bojují tvoji společníci z Hnutí odporu,“ řekl klidně. „Ale ne ty. Nemusím být Jedi, abych viděl, že ty ho nenávidíš kvůli něčemu osobnímu.“
„Poslyš…“ zavrčela Laura, ale pak se zklidnila a chvíli mlčela. „Když Slavik nechal před dvěma lety zničit ten obchodní konvoj…, moji rodiče byli na palubě. Nikdy se nechtěli do ničeho plést, jen prostě chtěli v klidu žít své životy… a on je pozabíjel jako zvířata,“ prudce uhnula pohledem a bylo vidět, že se snaží seč může, aby se ovládla. Tento příběh zřejmě jen tak ledaskomu nevypráví. „Já byla na palubě s nimi. Pamatuju si, jak mě otec – jakmile začala palba – vzal a přes veškeré mé protesty mě strčil do únikového modulu. Říkal, že půjdou hned za mnou… Ale nestihli to. Když jsem mizela pryč, už jsem se mohla jen bezmocně dívat, jak Slavikovy křižníky decimují naše lodě i s mými rodiči a mění je v hromadu hořících trosek.“
Na její tváři se objevilo několik slz. „Proto Slavika nenávidím,“ její výraz ztvrdl. „A proto se postarám o to, aby zemřel!“
Matt ji chvíli tiše pozoroval. Její životní příběh mu až moc připomínal jeho. Až na to, že ona měla někoho, na koho mohla soustředit veškerý svůj zármutek a nenávist. A to může být stejně nebezpečné pro ni, jako pro její okolí.
„Neudělej nic ukvapeného, nic, čeho bys mohla později…“
„Jen klid,“ přerušila ho. „Nehodlám udělat nějakou pitomost, kterou bych nás mohla ohrozit, ale pokud během této naší mise dostanu možnost Slavika zabít…, tak ať se mi radši nikdo nestaví do cesty.“
Matt by jí teď měl asi v jediské hantýrce začít říkat něco o tom, že násilí a pomsta k ničemu nevede, ale nějak nemohl. Nechtěl. On věděl moc dobře, jak se cítí, a v tomto případě by byl rád, kdyby to nevěděl.
Přistoupil blíž a objal ji.

* * *

O tři dny později se novorepubliková úderná skupina vynořila z hyperprostoru u okraje mlhoviny dělící Zónu od okolního vesmíru. Laura Cruise pak zadala do navigačního počítače souřadnice pro bezpečný průlet skrz.
Na druhé straně na ně nečekala flotila Slavikových hvězdných destruktorů – jak se viceadmirál Ziga obával – ale jen několik výzvědných droidů. Ziga je nechal zničit, bylo to však spíš jen takové symbolické gesto. Droidi nepochybně stihli poslat zprávu velení a Slavik nyní věděl, že Nová republika je v Zóně. Pokud měl ale všech pět pohromadě, muselo mu být jasné už dávno, že jsou na cestě.
Laura Cruise poté zadala kurz k těžařské stanici v oblasti zvané Pulvikova rozsedlina, což byla jedna z tajných základen Hnutí odporu.
Po dalších dvaceti minutách letu hyperprostorem dorazili na místo.
Pulvikova rozsedlina byly dva pásy iontového plynu, u nichž se nacházelo několik planetoidů. A kolem planetoidů se pohybovala hrstka vesmírných stanic.
Nebo spíš zčernalých trosek vesmírných stanic.
„Co to…?!“
„Poplach!“ vyhrkl kapitán Miavv. „Zvednout štíty, všichni muži na bojová stanoviště.“
„Vyšlete stíhačky,“ nařídil viceadmirál Ziga. „Zjistěte, co se tu stalo.“
Laura Cruise přistoupila blíž k průzoru, aby měla lepší výhled. Na její tváři byl patrný výraz naprostého šoku.
„Stíhačky jsou venku,“ řekl moncalamarský poručík Orvon.
Průzorem bylo nyní možné vidět barevné obrysy trysek X-wingů z eskadry Orca, jak se blíží k vrakům stanic.
„Velikost šrámů na trupu by odpovídala turbolaserové palbě,“ řekl poručík Gowron od senzorů.
„Začněte rozmisťovat údernou skupinu do obranného vzoru Beta,“ nařídil Ziga.
Z interkomu se ozvalo zapraskání statiky a poté hlas plukovníka Deyena. „Tady Orca velitel, ve stínu jedné z těch stanic jsme objevili skupinu lehkých plavidel. Všechna jsou corellianské výroby a silně modifikovaná.“
Lauře se rozšířily oči. „To jsou naši!“
„To může být, ale jakmile nás zmerčili, začali zaujímat útočnou formaci,“ prohlásil Orca velitel. „Rozkazy?“
„Pusťte mě ke komunikaci,“ řekla Laura a odstrčila komunikačního důstojníka od jeho panelu. Stiskla několik tlačítek, aby naladila správnou frekvenci.
„Všem plavidlům Aiského hnutí odporu, tady Laura Cruise, hovořící z novorepublikového křižníku Nebuchadnezzar, neútočte. Nová republika je na naší straně. My nejsme Slavikovi lidé!“
Po chvíli se zpoza jedné stanice začaly vynořovat corellianské lodě. Většinou lehčí modifikované transportéry, ale i větší modely jako Action II a IV transporty.
Interkom opět zapraskal. „Maličká loď ti už nestačí, Lauro?“ ozval se nepříliš vážný hlas. „Vidělas velkej křižník a neodolalas? Beth bude určitě ráda, až to uslyší. Bude si moct nechat Flare.“
Laura se usmála. „Flare se nevzdám a ty to víš, Killiane. Ale velký křižník má taky svoje výhody.“
„O tom nepochybuju,“ odvětil Killian. „Přiznám se, že jsme vám už moc šancí nedávali. Slyšeli jsme nějaký zvěsti o tom, že vás dostihl Vindicator a zlikvidoval.“
Po Lauřině tváři přelétl stín a její úsměv zmizel. „To je pravda, Killiane. Kapitán Roland a všichni ostatní, co byli na palubě, jsou mrtví. Já byla těžce zraněná, když mě našel… rytíř Jedi.“
Killian řekl něco, co nejde zveřejnit, pak dodal: „Další krev na Slavikových rukách. Hajzl jeden!“
„To jo,“ přitakala Laura. „Co se stalo tady?“
„Slavik se nějak dozvěděl o téhle základně a poslal sem svoje lidi, aby to tu vyčistili. Naštěstí se zase ozval náš záhadný informátor ve Slavikově štábu a doporučil nám, ať koukáme zmizet, že na nás letí Indictor. Nevěděli jsme, jestli to není past, ale jak vidíš, nebyla. Většina z nás se včas dostala někam do bezpečí. Informátor nás zachránil… Ale co takhle si o tom promluvit osobně?“
Laura se podívala na Zigu, který k ní hbitě přistoupil a naklonil se k mikrofonu.
„Dobrá… pane Killiane, tady je viceadmirál Ziga. Pro několik vašich lodí máme místo tady, zbytek ať zamíří k našemu nosiči Overlord. Následujte naše X-wingy k nám, letová kontrola vám poté vymezí hangáry. Rozumíte?“
„Si piš.“
Ziga ukončil spojení a podíval se na kapitána Miavva. „Kapitáne, rozmístěte flotilu do obranného uskupení kolem stanic.“ Otočil se k ženě stojící za senzorovým důstojníkem. „Nadporučíku Milo, myslíte, že by se některé ty stanice daly opravit?“
Stacy Mila se stále dívala na displej a pomalu přikývla. „Ano. Minimálně dvě vypadají, že přišly jen o hlavní zdroj energie. Pokud byl zasažen pouze sekundární vodič, mohli bysme to zprovoznit relativně rychle.“
„Slečno Cruise, myslíte, že by vaši lidé měli něco proti tomu, kdybychom s opravami začali hned teď?“ zeptal se Ziga Laury.
Zavrtěla hlavou: „Určitě ne. Koneckonců, jste na naší straně.“
„Výborně,“ podíval se zpět na Milu. „Sestavte opravářský tým a hned se do toho dejte. Řeknu generálu Cherookovi, aby k vám přidělil několik svých lidí na ochranu. Budou na vás čekat v hangáru 2.“
„Ano, pane,“ řekla Stacy Mila a odešla z můstku.
Corellianské transporty hnutí odporu se mezitím přiblížily k jejich křižníku a začaly přistávat.
„Pojďte, slečno,“ oslovil Ziga Lauru, „půjdeme uvítat vaše zajímavé kamarády.“

* * *

Viceadmirál, Laura, Matt Lavron, Ash Koor a několik dalších důstojníků Nebuchadnezzaru dorazili do hangáru 1 právě ve chvíli, kdy poslední transportér hnutí odporu dosedal na zem.
V tomto hangáru byly čtyři. Jeden corellianský YT-2400 a tři YT-2000. Všechny modifikované k nepoznání a po zuby ozbrojené.
„Kde jste vzali tolik corellianských lodí?“ zeptal se Ziga.
Laura pokrčila rameny: „Lodě z corellianských loděnic kupujeme odjakživa. Je to pro nás praktičtější než se pokoušet vyrábět něco vlastního.“
Z transportů začali postupně, téměř zdráhavě, vylézat členové Hnutí odporu. Většinou lidé, ale Ziga zaznamenal i několik dalších druhů.
Z YT-2400 vyšel jako první dvoumetrový muž v zelené bojové vestě a s prošedivělými vlasy.
„Killiane,“ oslovila ho Laura.
Muž se usmál a přistoupil k nim: „Je fajn, že žiješ, Lauro.“
Ziga si odkašlal: „Vítejte na Nebuchadnezzaru, pane Killiane. Já jsem viceadmirál Steven Ziga.“ Podal mu ruku.
Killian mu s rukou potřásl takovým způsobem, že mu ji málem vykloubil v rameni. „Moc mě těší, jsem Killian Darkwater.“
„A tohle jsou rytíři Jedi Matt Lavron a Ash Koor,“ představila Laura své další společníky.
Killian zvedl obočí. „Jedi? Vuáu. To jsme pro Novou republiku tak důležitý?“
„To nepochybně,“ prohlásil Ziga, než Matt nebo Ash stihli cokoliv říct. „Pro tuto chvíli ale přeskočme formality. Chci se zeptat, jestli máte na palubě svých lodí nějaké raněné nebo jestli jste utrpěli nějaké závažné poškození. Už jsme také zahájili opravy dvou vašich stanic.“
Killian se podíval na Laura a zazubil se. „Jde rovnou k věci, neztrácí čas kecama. To se mi líbí,“ otočil se zpět k Zigovi. „Raněné nemáme, několik našich lodí to ožehlo, ale to se spraví hned. Máme ovšem větší problém.“
Na chvíli se odmlčel a dál mluvil spíš k Lauře než k Zigovi: „Slavik nechal na Aisu rozmístit svoje jednotky a celou planetu blokují jeho lodě. Nemůžeme se nijak spojit se základnami Hnutí na povrchu.“
Laura Cruise ztuhla. „To ne. Aisa s ním uzavřela dohodu…“
„Jo,“ odfrkl si Killian, „uzavřela s ním dohodu. Ale Slavik na to kašle. A Aradesh skáče tak, jak Slavik píská.“
„Kdo?“ zeptal se Matt.
„Aradesh je v podstatě hlava naší vlády,“ řekla Laura. „Byl zvolen až během Slavikova řádění. Je to jen slabomyslný blbec, který sebou nechá vláčet.“
„Z toho, co víme, nechal Slavik rozmístit posádky do všech měst a hlavní základnu vybudovali v pevnosti Altsor.“ Směrem k Mattovi dodal: „To je pevnost, kterou naši předci vybudovali jako úkryt pro případ nouze. Byla opuštěná přes čtyři sta let.“
„Musíme nějak proklouznout na Aisu a zkontaktovat vzbouřenecké buňky,“ řekla Laura. „To, že nám přiletěla na pomoc Nová republika, je určitě povzbudí.“
„Jak se ale chcete dostat na povrch?“ zeptal se Ziga.
„Máme autorizační kódy potřebné k přistání,“ řekl Killian.
„A kde jste k nim přišli?“
„Poslal nám je náš záhadný informátor. Zrovna tak nám potvrdil všechny informace o rozmístění Slavikových vojáku na Aise.“
Nastalo ticho.
„Může to být důmyslně nastražená past,“ řekl po chvíli Matt.
„A i kdyby ten kód byl správný, mohou vás poznat jednoduše podle vašich lodí,“ dodal Ziga a ukázal směrem ke corellianským transportům. „Kvůli těm modifikacím, které jste na nich provedli, je každá loď jedinečná a někdo by ji mohl poznat už od pohledu.“
„To je možný,“ připustil Killian, „ale Slavikovi lidi nás mají za barbary. Pochybuju, že nám budou věnovat moc velkou pozornost. A i kdyby…“ usmál se „…aspoň bude nějaká sranda, ne?“

* * *

Oxanna stanula před dveřmi do Slavikovy osobní kajuty a ohlásila se. Trvalo přibližně dvacet sekund, než se zevnitř ozvalo Slavikovo: „Dále.“
Když vstoupila, admirál Slavik seděl v křesle před vypnutým holoprojektorem, zřejmě si něco prohlížel. Zvedl k ní hlavu a kývl na pozdrav.
„Á, kapitáne. Nějaké nové zprávy, které by si žádaly naši pozornost?“
„Několik, pane,“ řekla a podala mu datapad. „Myslím, že byste se měl podívat na tohle. Přišlo to z hlídkového droida UD-18 jen několik chvil předtím, než s ním bylo ztraceno spojení. Damokles poté potvrdil, že droid byl zničen.“
Slavik datapad mlčky přijal a několik minut ho pročítal, pak řekl: „Hmm, Nová republika se sem dostala dřív, než bych čekal,“ na chvíli se opět začetl. „Sedmnáct plavidel… Jen jeden calamarský křižník… Dvě útočné fregaty, dvě klasické fregaty Nebulon-B a jedna modifikovaná… Dál tu máme doprovodný nosič třídy Quasar Fire – ty nic nevydrží, křižník třídy Strike, čtyři korvety a… pět corellianských dělových lodí. To není zdaleka tak strašné. Nechte vyslat průzkumné droidy do celé Zóny a ať celá flotila přejde na žlutý poplach.“
Oxanna zvedla obočí. „A to je všechno?“
Slavik pokrčil rameny. „A co víc chcete dělat? Vím, že je nepříjemné vědět, že nepřátelé jsou zřejmě jen několik světelných let odtud, ale dokud něco nepodniknou nebo je nenajdeme, nemůžeme dělat nic jiného než sedět a čekat. Máte nějaké další zprávy?“
Oxanna se zhluboka nadechla a přikývla. „Generál Morzag vzkazuje, že veškeré jeho pozemní jednotky jsou rozmístěny a Aisa je plně pod naší kontrolou.“
Slavik se pousmál. „Generál má rád, když má věci pod kontrolou. Vyřiďte mu, že mu dávám volnou ruku v rozestavění planetární obrany. Kapitán Tamura ať rozmístí své lodě do obranných pozic. Nechceme, aby se cokoliv dostalo na Aisu nebo ven nepozorovaně.“ Na chvíli se zamyslel. „Zdůrazněte jim ale, že co se týče interakce s obyvateli a využívání jejich zařízení, tak v tomto ohledu podléhají rozkazům prefekta Miy Ying.“
„Ano, pane,“ řekla Oxanna a odeslala komlinkem příslušné rozkazy.
„Ještě něco?“
Oxanna zavrtěla hlavou. „Jen rutinní zprávy. Indictor dorazil ke stanici Haven, kde se podrobí opravám. Casarr zaujal obranné postavení u přístavu Spire a Dominator u přístavu Reegan. Ostatní destruktory hlídkují po svých vytyčených trasách.“
„Výborně. Chci, aby od této chvíle měly všechny naše loděnice u sebe minimálně dva destruktory. Je Equinox stále u Havenu?“
„Ano, pane.“
„Dobrá, tak ať tam zůstane. Spojte se s Kodiakem a nařiďte kapitánu Hossovi, aby vyrazil směrem k základně Spire, jakmile se vrátí z Aisy všechny jeho raketoplány. Naše jsou už zpátky?“
„Ano, pane.“
„Pak nechte nastavit kurz na základnu Reegan.“
Oxanna poslala admirálovy rozkazy dál a pak se mu podívala přímo do očí.
„Admirále…, přítomnost Nové republiky v Zóně mě poněkud znepokojuje a napadlo mě… jestli bychom neměli zkontrolovat připravenost Grazeru a pokud možno ho co nejdřív připravit pro boj. I když máme zatím proti Nové republice přesilu, budeme potřebovat otestovat jeho schopnosti v akci.“
Slavik vstal a přistoupil k ní. „Máte pravdu, kapitáne. Prozatím by ale bylo moudřejší ho nechat v základně Requiem…, ale myslím, že je zbytečné se tím trápit zrovna teď.“ Natáhl ruku a prohrábl se jí ve vlasech. „Nebo ne?“