Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 5.

Na okraji galaxie, uprostřed shluku iontových mlhovin, známého jako Zóna, se rozpínala obrovská vesmírná stanice. Neobíhala kolem žádného velkého tělesa, na místě ji udržovaly pouze vyrovnávací trysky.
Stanici ale obklopovalo kromě asi tuctu menších platforem a vesmírných doků, několik desítek válečných lodí všech velikostí a tvarů. Vypadaly jako velcí ptáci, kteří se vracejí do hnízda. A všude kolem poletovaly hlídkující stíhačky, dopravní raketoplány a zásobovací lodě. Z pohledu nezaujatého pozorovatele to vypadalo obdivuhodně a děsivě zároveň.
Admirál Anton Slavik stál na pozorovací galerce v samém vrcholku stanice Haven, pod ním se rozprostíral hlavní velín, ze kterého slyšel tlumené hlasy posádky ve službě. Slavik si jich ale nevšímal. S jistou otcovskou pýchou pozoroval nastoupenou flotilu, kterou se mu za ta léta podařilo nashromáždit. Nebylo to nic lehkého. Pokud nechtěl, aby jeho útočiště zde v Zóně bylo odhaleno, musel při získávání nových následovníků postupovat velice obezřetně.
Jeho armádu tvořili většinou zběhové z Impéria, kterým se nelíbil způsob vlády ani směr, jakým se Impérium ubíralo po císařově smrti. Slavik také na rozdíl od Impéria nikdy nechoval žádné předsudky vůči ženám nebo nelidem. Po Endoru se k němu přidala spousta imperiálních důstojnic, které neměly v Impériu moc šancí dosáhnout nějaké důležitější funkce, a nelidských otroků, kteří museli vykonávali všechny možné i nemožné práce pro imperiální guvernéry. Celou stanici Haven postavila skupina duroských inženýrů, kteří nemohli najít uplatnění ani na své planetě.
Slavik popošel o několik kroků doprava a zhluboka se nadechl.
Když tenkrát u Endoru zběhl z imperiálních služeb, slíbil si, že jednou se mu podaří změnit situaci v galaxii. Že se mu podaří, aby se podmínky v galaxii změnily k lepšímu. Palpatinovo Impérium, postavené na útlaku a vysokých daních, vydrželo sotva tři desetiletí. Nová republika má dobrý úmysl obnovit zašlou slávu staré Republiky, která existovala tisíce let.
Jenže Slavik si dobře pamatoval poslední dny Republiky, kdy byli u moci v podstatě byrokraté z obřích galaktických konglomerátů, kterým šlo o všechno, jen ne o obecné blaho. Nová republika by se mohla časem ocitnout ve stejné situaci.
Slavik se snažil se svými omezenými zdroji najít způsob, jak obě tyto vlády svrhnout, pokud možno s co nejmenšími ztrátami na životech. Nedělal si samozřejmě iluze, věděl, že tohle je válka a ve válce lidé umírají, ale pokud smrt několika desítek milionů lidí bude znamenat lepší život pro několik bilionů, tak Slavik tuto oběť podstoupí. Po dva roky prohledával všechny záznamy Imperiální výzvědné služby, Imperiálního střediska pro tajné operace a Imperiálního bezpečnostního úřadu, které mu přišly pod ruku, než našel dostatek informací k tomu, aby mohl spustit projekt Humanoid, o jehož podstatě věděl jen on. Celý vývoj obstarávali droidi pod dohledem Damokla, umělé inteligence, kterou vyvinul.
Slavikovi inženýři také zkonstruovali prototyp prvosledového plavidla Grazer, které je již téměř připraveno. A samozřejmě tu jsou všechny Slavikovy hvězdné destruktory a ostatní podpůrná plavidla.
Slavik příliš netoužil po osobní moci, na rozdíl od těch desítek debilních warlordů jako Zaarin, Zsinj, Harrsk, Teradoc, Krennel, Fyyar nebo Gruthar. Během těch jedenácti let, kdy se Impérium rozpadalo, sice občas s některým z nich vedl obchody, ale nechtěl se stát diktátorem, chtěl jen zajistit, aby se podmínky v galaxii zlepšily.
Dospěl k závěru, že diktátorská vláda může být sice efektivní v dobách války, ale během míru vede spíš ke stagnaci. Všechny demokratické vlády, které během historie vznikly… a zanikly, mají sice dobrý základní úmysl, že všichni si mají být rovni nebo něco na ten způsob, ale většinou to pak končí tak, že někteří lidé jsi jsou přece jen rovnější. Slavikovi došlo, že čím víc členů má vláda, tím méně je efektivní. Až pokoří Novou republiku a Impérium, ponechá každé planetě určitou volnost v uspořádání vlastní vlády a sestaví radu, která by měla mít jen kolem dvaceti členů a která bude kontrolovat veškerou armádu. Tím by se mělo zabránit ozbrojeným potyčkám mezi jednotlivými světy a zároveň by bylo možné rychle zareagovat v případě útoku zvenčí.
Takhle to zní asi jednoduše, ale jakmile se toto politické uskupení začne budovat, objeví se miliony problémů. Tím se ale budou moci zabývat, až Impérium a Nová republika nebudou existovat.
Slavik před dvěma lety sestavil prozatímní radu se čtrnácti členy, které zatím předsedá. Ale každé své rozhodnutí s ní prodiskutuje… Skoro každé.
Už od začátku se snažil vést přátelské vztahy s obyvateli Aisy, jediné obyvatelné planety v Zóně. A docela se mu to dařilo, jenže když tenkrát skupina lodí z Aisy chtěla letět ven ze Zóny a ignorovala jeho námitky, že tím mohou ohrozit celou jednu jeho operaci, neměl jinou možnost než ty lodě zničit. Chtěl použít iontové paprsky, aby ty lodě jen zneškodnil, ale už neměl čas. Téměř už vstoupily do hyperprostoru. Co mu zbývalo? Zničil je. Nikdy si to neodpustil a veřejně se Aise omluvil. Nabídl všem pozůstalým odškodné, ale někteří obyvatelé proti němu od té doby začali vést partyzánskou válku. Útočili na jeho patroly, napadali jeho zásobovací lodě. Ministr Aradesh, muž, který nyní stojí v čele Aisy, tyto útoky na Slavikovy jednotky sice odsoudil, ale to bohužel nic nezměnilo. Někteří členové rady navrhli zlikvidovat Aisu jako takovou a tím si ulehčit život, ale to bylo striktně zamítnuto.
Admirál Slavik potřásl hlavou a opět se zadíval na flotilu, která se rozprostírala před stanicí. Byly tu téměř všechny lodě, kromě několika, které hlídkovaly v jeho druhých dvou loděnicích a podél hranic Zóny.
V popředí flotily byly dva hvězdné destruktory, na jejichž trupu byly vidět nedávné známky bitvy.
Equinox se právě vrátil z imperiálního prostoru, kde zajal jeden z imperiálních hvězdných destruktorů třídy Victory pro jednu speciální operaci, která je klíčem ke konečnému vítězství. A Vindicator plnil obdobný úkol v novorepublikovém prostoru, kde se mu podařilo zajmout republikový lehký calamarský křižník.
Slavik se kousl do rtu. Takto nastoupená flotila vypadá krásně, majestátně. Ale i když budeme zkoumat ten nejlepší porcelán, časem objevíme prasklinku.
Před několika týdny se skupině těch aiských teroristů podařilo proklouznout ven ze Zóny a i přes veškerou snahu Vindicatoru se je nepodařilo efektivně zadržet. Podle Slavikových špionů ti teroristé navázali kontakt s Novou republikou, která sem vysílá průzkumnou jednotku.
Slavika ale tolik netrápily blížící se republikové křižníky, jako fakt, že jediný způsob, jakým se mohli ti teroristé ze Zóny dostat (poté, co nechal hlídat většinu vstupů), je, že jim někdo řekl o tom nově objeveném průsmyku mezi mlhovinami a informoval je, že nebude střežen. Je nepravděpodobné, že by na ten „průjezd“ přišli sami. A to znamená jednu věc: mezi Slavikovými lidmi je zrádce. O tom průsmyku se mohlo dozvědět více lidí, ale přesný letový plán všech lodí může vědět jen někdo ze starších důstojníku a možnost to (téměř) nepozorovaně odeslat má jen někdo, kdo má přístup k autorizačním kódům první úrovně. Někdo, kdo je v posloupnosti velení hned pod Slavikem. Někdo z členů rady.
Slavik si sám pro sebe přikývl a začal pomalu přecházet na druhou stranu galerky, ale stále se díval průzorem na okolní lodě a okolní vesmír.
Musí to být někdo z členů prozatímní rady. Ale kdo? Kromě Slavika je tam dalších třináct členů. Kdo z nich by ho mohl zradit?
Kapitán Oxanna z Montauku? Nesmysl, ta je mu naprosto oddaná. Na můstku jeho vlajkové lodi sloužila ještě před Endorem, ale bez něj by se na post kapitána asi nedostala. Navíc, vztah mezi nimi jaksi překračuje… rámec povinností… Dalo by se říct, že využívají chvil volna ke společné… relaxaci. Ona ho nezradila.
Kapitán Hoss z Kodiaku? Byl s ním už od začátku, stejně jako Oxanna. Všechny plány na případný útěk z Impéria prodiskutovával s ním a s dnes už mrtvým kapitánem Felierem. Hoss ho nezradil.
Kapitán Barkus z Vindicatoru? Přidal se k němu po necelém roce a s sebou přivezl mimo jiné i asi sedmdesát stíhaček TIE Avenger z imperiální továrny, jejíž evakuaci měl na starost. Je prohnaný, ale už mnohokrát dokázal svou loajalitu. Snad.
Generál Morzag, velitel veškerých Slavikových pozemních vojsk? Kdysi býval členem jednotky lorda Vadera, která pronásledovala rytíře Jedi, když ale Jediské čistky skončily, Morzag byl povýšen na generála a poslán na nějakou zastrčenou díru ve Vnějším okraji. Slavik ho nemusel dlouho přemlouvat, aby se k němu přidal. Morzag je tvrdý, prohnaný, nemilosrdný, ale svého nadřízeného by jen tak neprodal.
Kdo dál? pomyslel si Slavik. Kapitán Cypher z Equinoxu? Jeho loď se před lety (ještě pod velením kapitána Herwiga) proslavila v souvislosti s nějakým případem týkajícím se porušení planetární karantény. Slavik přesně nevěděl, o co šlo, ale z té události vzešel spor mezi Imperiální flotilou a Imperiálním bezpečnostním úřadem. A když se pak po letech ujala vlády nad Impériem ta frigidní děvka Ysanne Isard, direktorka Imperiální výzvědné služby se svým zlozvykem přehlížet hodnotu života a téměř chorobnou pomstychtivostí, kapitál Cypher radši zběhl, než by riskoval, že se mu stane nějaká nehoda jen kvůli tomu, že velí lodi, jejíž předchozí posádka udělala něco proti vůli balíků z tajné služby.
Krátce po Cypherovi zběhli ke Slavikovi také kapitán Murdock z Casarru, kapitán Reno z Indictoru a kapitán Turok ze Zeplinu. Nikdo z nich by neměl mít důvod ho zrazovat. Proč by to dělal? Z morálních důvodů? To je hloupost, když uvážíme, před kým k němu utekl.
Kapitán Hashek z Dominatoru se přidal někdy na začátku Thrawnovy kampaně. Impérium ho pronásledovalo kvůli podivnému nárůstu na jeho kontě. Hashek byl nucen utéct a jeho posádka ho následovala a nakonec skončili u Slavika. Hashek je dobrý důstojník. Občas projevuje otevřeně agresivitu, ale není stavěn na nenápadnou tichou zradu. Kdyby proti Slavikovi něco měl, konfrontoval by ho přímo.
Destruktory Victory 1, Victory 2 a Marut se k němu přidaly během řádění znovuzrozeného císaře. Byly těžce poškozeny a nechány zbytkem flotily napospas Nové republice, když je Slavik našel. Všichni tři kapitáni, Masako, Jo a La´Barge, byli na ty lodě dosazeni dodatečně a přeživší členové původní posádky byli Slavikovi vděční za záchranu života.
Kdo tedy zbývá? Kapitán Tamura z Intrepidu? To je nesmysl. Intrepid byl vrak, který Slavik odkoupil, když vrchní admirál Teradoc přebudovával svou flotilu. Slavik ten destruktor opravoval měsíce a celá posádka byla z jeho armády. Kapitán Tamura sama předtím sloužila sedm let jako první důstojník na Vindicatoru.
Slavik vzdychl. To jsou všichni. Vypadá to, že to nikdo z nich není, ale je jasné, že někdo to být musí. Velitel Gul to na jeho rozkaz celé zevrubně prošetřuje, ale Slavika trápí hlavně ta otázka proč. Proč by ho někdo z jeho nejbližších pobočníků zrazoval? On chce, aby se všichni měli lépe. Už pochopil, že někteří lidé nevěří někomu s idealistickými myšlenkami už jen z principu, ale co on komu udělal? Chápal, že ho obyvatelé Aisy mohou nenávidět kvůli tomu, že byl pro dobro většiny nucen zničit jejich konvoj, ale co kdy udělal jednomu z členů rady?
Za sebou uslyšel kroky. Otočil se a viděl, jak k němu na galerku stoupá kapitán Oxanna. „Admirále,“ oslovila ho, „všichni členové prozatímní rady již čekají v hlavní poradní místnosti.“
Slavik přikývl: „Výborně. Tak jdeme.“

Uprostřed poradní místnosti byl tmavošedý kulatý stůl, kolem kterého bylo usazeno dvanáct osob, každá měla před sebou na desce počítačový terminál a několik datakaret, kam si někteří patrně zapisovali poznámky.
„Takže, pokud tomu dobře rozumím, Barkusi,“ řekl kapitán Hashek ostře, „nepodařilo se vám zabránit kontaktu mezi těmi teroristy a Novou republikou, vaši námezdní lovci nebyli schopní zabít jednoho rytíře Jedi, který přišel čmuchat na Derolis, a vaše jednotka si potom nebyla schopná poradit s jednou jachtou a bandou nějakých pašeráků a nejen, že jste je nechal uniknout – i přesto, že jste disponoval interdiktorem, ale ještě jste je nechal zničit dva naše TIE Avengery. Gratuluji.“
„Laskavě si dejte pozor na jazyk, kapitáne,“ zavrčel Barkus. „Nebyl jste tam. Jejich útěk byla jen souhra nešťastných náhod.“
„,Souhra nešťastných náhod´? Tak tomu říkáte?“ zeptal se kapitán Reno. „Já bych to spíš označil za neschopnost.“
„Je mi jedno, jak byste to vy označil!“ odsekl Barkus.
„Je ale pravda, že Jediové mají jistý talent na dostávání se z pastí,“ vmísil se do toho generál Morzag nepřítomně.
„To je možné, ale myslím, že na tohle by potřebovali víc než talent,“ zasyčel Hashek. „Už nejste prostě tak bystrý, jak jste býval, že Barkusi?“
Barkus udeřil pěstí do stolu. „Poslyšte…“
„To už stačí,“ okřikla je kapitán La´Barge. „Vzájemné osočování k ničemu nevede.“
„Má pravdu,“ přidal se kapitán Hoss, „kvůli tomuhle jsme se nesešli.“
Hashek přikývl: „Ano, sešli jsme se tu proto, že kvůli selhání,“ vrhl pohled na Barkuse, „jistých složek naší armády sem právě teď letí flotila Nové republiky.“
„Myslím, že není nutné hned panikařit,“ řekl kapitán Murdock.
„Já nepanikařím, ale myslím, že bychom měli něco rychle vymyslet, protože v přímém střetu s flotilou Nové republiky bychom neobstáli, ani se vším, co…“
„Jen klid, přátelé.“
Všichni se otočili za tím novým pevným hlasem. Admirál Slavik, následovaný Oxannou, došel ke svému křeslu a rukama se dotkl opěradla.
„Nová republika má stále plné ruce práce s Impériem, než aby sem vyslala celou flotilu. Letí sem jen menší průzkumná skupina. Tak jeden, maximálně dva calamarské křižníky a hrstka podpůrných plavidel.“
„Ale v záloze mají určitě něco většího, pro případ, že tu najdou to, co hledali. To jest nás,“ řekl kapitán Jo.
„Bude jim nějakou dobu trvat, než se tu uhnízdí a prozkoumají oblast,“ ujistil je Slavik a konečně se posadil. „Při troše štěstí se nám je podaří zlikvidovat předtím, než pošlou zprávu svému velení.“
„A pokud ne?“ zeptal se kapitán Cypher.
Slavik si olízl rty. „Nestihnou nás už nijak zastavit. Grazer je už schopný vyrazit do akce. Projekt Humanoid je téměř připraven. A obě lodě, které jste vy a kapitán Barkus zadrželi, jsou nyní v základně Requiem a podstupují přestavbu. Damokles mě informoval, že veškerý kelus bude umístěn během několika dní a automatický pohonný systém a SLAM systém by měly být nainstalovány do dvou týdnů. Poté už nic nebude stát v cestě zahájení naší operace.“
Kapitán Murdock si odkašlal a dlouhou chvíli mlčel, jako by hledal vhodná slova.
„Admirále… nemyslíte, že byste nám měl říct…, že si zasloužíme vědět, co je ten projekt Humanoid?“
„Souhlasím,“ řekla kapitán Tamura, „měl byste nám to už říct.“
Oxanna se napřímila. „Myslím, že až admirál uzná za vhodné nám tu informaci sdělit, tak…“
Slavik ji gestem ruky umlčel. „Děkuji za podporu, kapitáne, ale nechte mě prosím mluvit za sebe, ano?“
Oxanna poslušně přikývla.
„Vím, že máte právo vědět, co je projekt Humanoid,“ řekl Slavik po chvíli. „Vím, že si někteří z vás připadají dotčení, že jim nevěřím.“
„Sloužili jsme s vámi… po vašem boku celá léta,“ přisadil si kapitán Reno.
„Já vím,“ přikývl Slavik. „Po léta jsem celý projekt Humanoid nechával pod dozorem Damokla a veškeré práce na projektu zastávali droidi. Bylo to kvůli bezpečnosti. Vím, že během let jste mi všichni znovu a znovu dokazovali svou loajalitu. Častokrát jsem zvažoval, že vám odhalím tajemství projektu Humanoid, ale vždy jsem měl jakési pochybnosti. Projekt je velmi citlivý a nemohl jsem riskovat, že by ho některý z vás ohrozil. Nevěřil jsem vám,“ vzdychl, „a jak to vypadá… tak oprávněně.“
Kapitán Turok vytřeštil oči: „Cože?“
„Ti teroristé z Aisy se mohli dostat ven jedině tak, že jim někdo z naší strany dal informace o nechráněném průsmyku ven. A takové informace a prostředky k jejich zneužití moc lidí nemá.“ Každého si změřil pohledem. „Je jen jediné možné vysvětlení: Jeden z nás, co tu sedíme, je zrádce.“
Členové rady po těchto slovech o poznání zpozorněli. Během dlouhého ticha, které následovalo, se po sobě všichni kradmo dívali, jako kdyby jeden z nich měl najednou mít napsáno „zrádce“ na čele. Dívali se všichni, kromě generála Morzaga, který zůstával apatický téměř ke všemu.
„A co s tím budeme dělat?“ prolomila ticho kapitál Masako.
Slavik pokrčil rameny: „Moji agenti se momentálně snaží odhalit totožnost toho zrádce, ale kromě toho se obávám, že nemůžeme dělat nic. Musíme pokračovat dál podle plánu. Nic jiného nám nezbývá.“
Chvilku nechal ticho ležet ve vzduchu, jako by čekal, jestli se někdo nebude chtít na něco zeptat. Když se tak nestalo, přešel k dalšímu bodu schůzky.
„Vzhledem k tomu, že se blíží Nová republika, myslím, že hlídat vstupy do Zóny je nyní již bezpředmětné. Jsem pro to odvolat všechny naše hlídkové lodě zpátky z hraničních pásem a u vstupů nechat jen výzvědné droidy.“
„Ale nebylo by praktičtější si je odchytit hned u vstupu?“ zeptal se kapitán Hashek. „Během průletu koridorem mezi mlhovinami nemohou vstoupit do hyperprostoru a budou zranitelní.“
„To je pravda, ale vstupů je tu mnoho, abychom ke každému mohli rozmístit dostatek lodí,“ řekla kapitán Oxanna. „A pokud tam necháme hlídkové lodě, nijak nám to neprospěje. Nová republika by byla pryč, než bychom stihli dostat na místo dostatečný počet lodí k zničení jejich úderné skupiny. A o hlídkové lodě bychom patrně přišli.“
Slavik přikývl: „A navíc, v Zóně není zase tolik míst, kde by se mohla nepozorovaně skrýt úderná skupina Nové republiky. Nebude trvat dlouho, než se nám je podaří lokalizovat… a zničit.“
Nikdo dál neoponoval a Slavik opět otočil list.
„Jak už jsme se dohodli předtím, vzhledem k neutichající hrozbě teroristů na Aisu dočasně umístíme vojenskou posádku a uzavřeme její vzdušný prostor.“
„Měl vůči tomu ministr Aradesh nějaké námitky?“ zeptal se kapitán Barkus.
„Ten odkývá všechno, co mu řekneme,“ podotkl kapitán Cypher s mírným úsměvem na tváři.
„Popravdě,“ řekl Slavik, „ministr Aradesh o tom ještě nebyl informován. Přiletěl sem na stanici a já ho o tom informuji, až to tady skončíme. Chci mu to sdělit až na poslední chvíli, abychom se vyhnuli zbytečným nepokojům.“
Kapitán Jo se poškrábal na bradě. „A kolik našich jednotek přesuneme na Aisu?“
„Část pěchoty a pozemní techniky z Montauku, Kodiaku a Intrepidu.“ Slavik se nadechl. „Velení nad pozemními jednotkami dočasně převezme generál Morzag.“
Generál, zahleděn kamsi do dáli, přikývl.
„Kapitáne Tamuro, vy zaujmete se svými loděmi pozici nad Aisou a budete bránit vzdušný prostor. Vaším úkolem bude prověřit každé plavidlo, které poletí na planetu nebo z ní.“
Tamura přikývla: „Ano, admirále.“
„A jako našeho politického zástupce na planetě jsem zvolil prefekta Ying,“ Slavik se usmál. „Myslím, že to pro ni bude téměř návrat ke starým dobrým časům.“
Někteří členové rady se zasmáli.
„A ještě dvě poslední věci,“ řekl Slavik. „Dostal jsem zprávu ze základny Requiem, že novorepublikoví a imperiální vězni vyvolávaní neustálé vzpoury,“ podíval se na jednoho z důstojníků. „Kapitáne Murdocku, jste schopen vyslat do základny několik pluků svých stormtrooperů na obnovení pořádku?“
„Zajisté, pane.“
Slavik přikývl. „Zadruhé: Velitel Gul lokalizoval další z teroristických základen v Zóně. Je to malá vesmírná těžařská kolonie poblíž Pulvikovy rozsedliny. Kapitáne Reno, postaráte se o to?“
Reno se ušklíbl. „S radostí. Ti teroristé neobstojí v přímém střetu. Myslím, že bude stačit Indictor a dvě menší doprovodné lodě.“
„A vezměte si s sebou ještě Iron Grip,“ řekl Slavik. „S interdiktorem bude menší pravděpodobnost, že někdo z nich unikne.“
„Zajisté,“ usmál se Reno.
„Tak, to je všechno,“ doporučil Slavik. „Má někdo nějaký dotaz nebo připomínku?“
Nikdo.
„Dobrá, v tom případě prohlašuji schůzi za ukončenou. Rozchod.“
Důstojníci se začali postupně zvedat, sbírat ze stolu své datakarty a pomalu, jeden po druhém, opouštěli místnost.

* * *

„Kapitáne Oxanno.“
To oslovení ji zastihlo sotva pár kroků od poradní místnosti v jedné z velkých spojovacích chodeb.
Oxanna se otočila a spatřila kapitány Tamuru a Rena, jak se k ní volnou chůzí přibližují.
„Ano?“
Kapitáni nic neřekli, dokud nedošli až k ní.
„Měli bychom na vás prosbu,“ ujala se jako první slova kapitán Tamura.
„Ano?“
„Myslím, že si po těch letech opravdu zasloužíme důvěru,“ řekla Tamura. „Znáte nás oba dost dlouho, abyste věděla, že my dva zrádci určitě nejsme.“
Oxanna se pomalu nadechla. „Zdání může klamat. Když se nad tím hlouběji zamyslím, nenapadá mě nikdo, kdo by mohl být zrádcem. A přesto tu jednoho máme.“
„Rádi bychom věděli, co je ten projekt Humanoid,“ řekla Tamura, „zasloužíme si to vědět.“
„Admirál má své důvody, proč to tají,“ oponovala Oxanna. „Nezapomeňte, že i kdybych vám chtěla pomoct, tak ani já nevím, co Humanoid přesně je.“
„Ale vy máte k Slavikovi velmi blízko,“ řekl Reno. „Velmi blízko. Jistě by pro vás nebyl takový problém z něj tu informaci dostat… kdybyste chtěla.“
Oxanna zavrtěla hlavou. „Je mí líto, ale já věřím admirálovu úsudku. Brzy bude již tajemství projektu Humanoid odhaleno všem. Nebudu ho pro vás špehovat.“
„Sloužili jsme mu léta,“ pokračoval Reno klidně, „měl by nám důvěřovat.“
„Já jsem admirálovi vděčná za všechno, co jsem,“ řekla po chvíli Oxanna, „a taky jsem mu oddaně sloužila. Je mi líto, ale nebudu ho po vás špehovat.“ S těmito slovy se otočila k odchodu, ale ještě za sebou slyšela Renova slova: „Škoda.“

* * *

Ministr Aradesh dlouho mlčel a díval se kamsi do prázdna.
„Ujišťuji vás, že to všechno, co dělám, bude sloužit zájmům obou stran,“ řekl Slavik po chvíli.
Aradesh se kousl do rtu: „A v čem nám konkrétně prospěje vaše okupace naší planety?“
Slavik vzdychl a vstal od stolu ve své kanceláři na stanici Haven. „Nebuďte hloupí. Nejde o okupaci. Moje jednotky se prostě budou na Aise snažit odhalit síť těch teroristů. Teroristů, se kterými se vaše policejní složky nedokázaly vypořádat.“
„Naše vláda nesouhlasí s akcemi teroristů,“ řekl Aradesh, „ale nemáme prostředky na to, abychom je pronásledovali… A koneckonců, Aisu neohrožují.“
„Ale ohrožují nás,“ odbyl ho klidně Slavik. „A já mám právo se jim v tom snažit zabránit.“
Aradesh se opět na delší chvíli odmlčel. „Ale měli jsme dohodu, že vaše jednotky se bez našeho svolení neocitnou v systému Aisy.“
„Já vím,“ řekl Slavik, „proto vám to oznamuji předem. Ujišťuji vás, že celé toto smutné opatření je pouze dočasné. Naše posádka na Aise se soustředí pouze na pátrání po teroristech a nebude se nikterak plést do záležitostí vaší policie. A samozřejmě se ani nebudeme plést mezi civilní obyvatelstvo.“
Aradesh vzdychl. Slavik věděl, že bude nakonec souhlasit, stejně jako to zřejmě věděl už i on sám, ale evidentně se mu to moc nezamlouvalo.
Slavik kývl na osobu, které doposud mlčky seděla v rohu místnosti.
„Tohle je prefekt Mia Ying, bude na Aise sloužit jako náš politický zástupce. Bude zařizovat spojení mezi vámi a mnou.“
Mia Ying byla velmi stará žena. Měla krátké vlasy a drobnou postavu, kterou ale stále držela vzpřímeně. Slavik často uvažoval, jestli neužívá nějaké adrenalinové stimulanty nebo steroidy, aby si udržela výbornou kondici.
Mia byla kdysi imperiální guvernérkou v nějaké malé díře jménem Desper a ke Slavikovi utekla, když její planetu „osvobodila“ Nová republika.
Prefekt Mia Ying vstala a podala Aradeshovi ruku. „Pane ministře, bude mi ctí s vámi spolupracovat.“
Aradesh se bezmocně podíval na Slavika.
Po několika minutách odsouhlasil dočasné umístění Slavikových jednotek na Aisu.

* * *

Když Aradesh a Mia Ying odešli, admirál Slavik chvíli čekal ve své kanceláři, dokud postranními dveřmi mlčky nevstoupil velitel Gul.
Slavik kývl na pozdrav. „Slyšel jste…“
Gul ho gestem ruky zarazil. Vytáhl z kapsy malé elektronické zařízení, se kterým prošel celou místnost, aby se ujistil, že tu nikde nejsou žádná odposlouchávací zařízení. Když žádné nenašel, naznačil Slavikovi, aby pokračoval.
„Slyšel jste celou debatu prozatímní rady?“ zeptal se Slavik.
Gul přikývl.
„A?“
„Nelíbí se jim, že před nimi máte tajnosti,“ řekl Gul. „Začínají zpochybňovat vaše rozkazy. Pokud chcete poradit, myslím, že byste jim měl připomenout, kdo tu velí.“
Admirál zavrtěl hlavou: „Rada je tu od toho, aby se dohodla. Nevadí mi, že moji podřízení mají výhrady proti některým mým rozkazům… dokud zůstanou loajální. Ale vaším úkolem není udržovat loajalitu, nýbrž odhalit toho, kdo loajální není.“
Velitel Gul si dal ruce za záda. „Zajisté. Omlouvám se.“
„Došel jste tedy k nějakým novým zjištěním?“
„Kapitán Hashek to určitě nebude. Je arogantní, ale na něco takového nemá žaludek. Kapitán Reno je příliš otevřený, ale to by mohl být trik, aby nebyl v podezření,“ Gul se na okamžik odmlčel. „Kapitán Murdock se zdá naopak být velice opatrný. Jen občas položí nějakou otázku, aby rozvířil diskusi, do které už dál nezasahuje. A kapitán Tamura se zdá být z něčeho nervózní a podle jejích záznamů je hodně ambiciózní. Zjistil jsem také, že po schůzi rady se Reno a Tamura snažili přesvědčit kapitána Oxannu, aby z vás dostala nějaké informace o projektu Humanoid. A vůči kapitánu Oxanně mám samozřejmě také podezření.“
Slavik zvedl obočí. „Vy žertujete?“
„Já nikdy nežertuji.“
„Ano, toho jsem si za ty tři roky už všiml,“ řekl Slavik. „Kapitán Oxanna je ke mně naprosto loajální.“
„Její téměř zaslepená loajalita může být jen kamufláž,“ trval na svém Gul, „už jsem takové věci viděl dříve.“
Slavik zaskřípal zuby. „Máte ještě někoho v podezření?“
Gul pokrčil rameny. „Během času, kdy jsem byl na Vindicatoru, se kapitán Barkus choval poměrně mlčenlivě. A když nad Derolisem rytíř Jedi uprchl, odmítl ho pronásledovat.“
„V kapitánově zprávě stojí, že mu to poradil Damokles,“ podotkl Slavik.
Gul si odfrkl. „Damokles je jen stroj. Technika není moje silná stránka, ale myslím, že by pro kapitána nebyl příliš velký problém Damokla naprogramovat tak, aby řekl, co chce.“
Slavik zavrtěl hlavou: „Věřte mi, veliteli, to je naprosto nemožné. Damokles je dokonalá umělá inteligence, která nejde přenastavit podle vašeho přání jako nějaký astromechanický droid.“
Gul to chvíli zvažoval a pak – téměř zdráhavě – přikývl.
„Takže tu máme v zásadě tři podezřelé,“ řekl po chvíli Slavik. „Rena, Murdocka a Tamuru.“
„A Oxannu,“ dodal Gul.
„Nevěřím, že by Oxanna byla zrádce,“ bránil se Slavik, „ale můžu na ni dohlédnout. Otázka zní, co uděláme s těmi ostatními?“
„Naštěstí jste všem třem svěřil úkoly, které poškodí naše nepřátele. Reno má zničit základnu teroristů, Tamura hlídat orbitální prostor Aisy a Murdock vyslat své jednotky na uklidnění vězňů v základně Requiem. Kdyby se někdo z nich teď o něco pokusil, dozvíme se to.“
„Ale náš zrádce je velmi opatrný a obávám se, že se nenechá tak snadno načapat,“ řekl Slavik. „Myslím, že až sem dorazí Nová republika, pokusí se s ní spojit. A půjde osobně, protože ví, že tady mu už začíná hořet půda pod nohama. Pokusí se zběhnout, a v té chvíli ho dostaneme.“ Ukázal na Gula. „Vyšlete čtyři TIE Avengery z mé osobní letky, ať sledují lodě našich tří podezřelých. Do oficiální zprávy dejte, že je to cvičení nebo něco takového.“
Gul přikývl. „Ano, admirále.“
Slavik se zvedl od stolu. „Dobrá, splňte své rozkazy, veliteli.“
Ode dveří se ozval zvukový signál.
„Dále.“
Do kanceláře vstoupil kapitán Barkus, mlčky přešel dlouhý koberec vedoucí ode dveří až ke stolu a stanul před Slavikem. „Admirále, máte chvilku?“
„Jen chvilku,“ řekl Slavik, „musím se už přesunout na Montauk a připravit se k odletu na Aisu.“ „Chci vám jen někoho představit,“ řekl Barkus, „řekl jste mi, abych námezdním lovcům, které budu najímat na… likvidaci nebezpečných lidí, nabídl dlouhodobou spolupráci. Ovšem, pokus o zabití rytíře Jedi na Derolisu selhal a my odtamtud museli velice rychle zmizet. Jeden z námezdních lovců nás ale zřejmě sledovat až sem. Před chvílí jsem se dozvěděl, že přistál na Vindicatoru a nechal jsem ho přivést sem.“
Do místnosti vstoupil muž. Bylo mu tak kolem třiceti, měl černé vlasy, černé oči a černou bojovou zbroj. Na zádech nesl jetpack a u pasu měl dva nebezpečně vyhlížející blastery. Na levém spánku se mu táhla růžová čára, zřejmě hojící se jizva po spálení laserem.
„Tohle je Stevak,“ představil muže Barkus. „Je ochoten s námi spolupracovat… za vysoký žold, pochopitelně, ale ujišťuji vás, že stojí za tu investici.“
Slavik přikývl. „Výborně, pane Stevaku, jste najat. Ovšem, tuším, že jsem někde slyšel, že spolupracujete zásadně s…“
„Ještě než pro vás začnu pracovat,“ přerušil ho Stevak tiše, „něco od vás žádám. Jen maličkost, která bude výhodná jistě i pro vás.“
„A to je?“ zeptal se Gul obezřetně.
Stevakův výraz ztvrdl. „Doslechl jsem se, že sem letí úderná skupina Nové republiky a že s ní letí rytíř Jedi jménem Matt Lavron.“
Slavik přikývl.
„Lavron zabil mého bratra Sopaka,“ řekl Stevak hořce, „a za to zemře. A zabiju ho já sám.“