Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 3.

Matt přistál s Alicí v hangáru na Derolisu a povypínal všechny systémy. Kolonie byla mnohem menší, než tušil. Na celé planetě bylo jen jediné město, ale když přistával, všiml si několika oblačných těžebních stanic, které prý těží keluskou rudu z vrcholků hor. Tak to alespoň stálo v materiálech, které mu prezidentka Organa Solo poskytla.
Když vyšel po rampě ven, už na něj čekal protokolární droid.
"Vítejte na Derolisu, pane Lavrone," řekl, "já sem CJ-32, k vašim službám. Kdybyste byl tak laskav, doprovodím vás ke správci kolonie, panu Ortonovi."
Matt mlčky přikývl a následoval droida.
Ve městě bylo jen málo otevřených venkovních prostranství. Celou kolonii tvořil komplex více či méně prosklených budov, navzájem propojených velkými spojovacími tunely jak pro chodce, tak pro vozidla. Ze vzduchu to vypadalo jako jeden obrovský skleník.
To bylo sice zajímavé, ale Mattův detektivní smysl spíše zaujal fakt, že na každém rohu postávala bezpečnostní hlídka s blastery a elektrickými obušky. Bylo jich hodně. Více než by bylo normální u klasické těžařské kolonie. Rovněž bylo všude velmi moderní a hlavně velmi drahé vybavení.
Konečně došli do malé kanceláře, kde Matta s úsměvem přivítala drobná černá sekretářka a řekla mu, že ho pan Orton očekává, načež Matt vstoupil do další kanceláře.
Orton byl mohutný Twi´lek s tmavomodrou kůží. Když Matt vešel, zrovna stál u okna, které nahrazovalo celou jednu stěnu jeho velké kanceláře.
Twi´lek se pomalu otočil, vrhl letmý pohled na hodiny nade dveřmi a usmál se: "Áá, pan Lavron. Velice mě těší," podal mu ruku a pokynul, aby se posadil. "Prosím. Dáte si cigaretu? Nebo něco k pití?"
"Ruby Bliel s Juri džusem a dvěma kostkami ledu, jestli vás mohu prosit," řekl Matt a posadil se.
Orton se na okamžik nad tou podivnou kombinací zarazil, ale pak pokrčil rameny a přetlumočil objednávku do komlinku.
"Takže… pane Lavrone," začal, když se také posadil ke svému stolu, "musím říct, že mě velice překvapuje, že Nová republika poslala rytíře Jedi na obyčejnou inspekci způsobu těžby. A to navíc na svět, který ani není její součástí."
Matt se usmál, jak nejlépe uměl: "Mně se to nelíbí o nic víc než vám, ale jdu tam, kam mě pošlou. Kolem je určitě spousta míst, kde bych byl potřeba. Nemyslíte?"
Orton na moment ztuhl a Matt se v duchu usmál. Tenhle muž určitě něco tají.
Do kanceláře vešel droid s objednaným pitím.
"Á, konečně," řekl Orton, evidentně vděčný, že má na co změnit téma.
"Děkuji," Matt si vzal sklenici se svým nápojem a usrkl, zatímco droid odcupital pryč.
"Nuže, máte tu něco, co by mě nějak zabavilo a zároveň bych to mohl předhodit svým nadřízeným?"
Orton pokrčil rameny a podíval se na hodiny. "Nevím. Těžíme tu kelus, jak jistě víte, z toho celá kolonie žije. Na vývozu vyděláváme dost, ale sotva to stačí na to, abychom všechna zařízení udrželi v chodu." Opět se podíval na hodiny. Od chvíle, co Matt přišel, to udělal už asi posedmé.
"Mohl byste mi třeba zařídit okružní cestu po vašem zařízení a někoho, kdo mi poskytne nějaké podrobnější informace o způsobu těžby," řekl rychle Matt a upil ze svého nápoje, "když už jsem tady, tak se tu alespoň porozhlédnu, že?"
Orton se zarazil, rychle mrkl na hodiny a kvapně přikývl: "Ale jistě, samozřejmě, pane Lavrone," natáhl se pro komlink. "Ihned vám obstarám průvodce. Důkladně vás tu provede a dozvíte se vše, co byste chtěl vědět."
Matt se usmál a dopil svůj drink:. "O tom nepochybuji."

"A zde skladujeme rafinovaný kelus," řekl Mattův průvodce, vysoký muž, který měl na hlavě místo vlasů jen spoustu místa. Nacházeli se v úzkém skladu, podél jehož stěn bylo asi třicet otvorů vedoucích do menších místnůstek a chráněných silovými poli. V každé místnůstce byly naskládány bedny s rudou.
"Vy kelus rafinujete přímo tady?" zeptal se Matt. Po půl hodině strávené bloumáním po komplexu a poslouchání nudných plků měl co dělat, aby udržel pozornost.
"Ano," řekl průvodce, ale rychle se poopravil, "ale ne přímo tady. Rafinujeme to přímo na našich oblačných těžebních stanicích. Je to nutné. Surový kelus je velmi nestabilní a při vysokých teplotách se může velmi snadno vznítit. Ale i v chladu se s ním musí velice opatrně manipulovat. Pokud bychom tu skladovali surový kelus, stačil by jeden náraz a mohlo by to zničit celou kolonii."
"To je to opravdu tak nebezpečné?"
"Ano. Často se stává, že exploduje nevytěžený. Pak může roztrhnout klidně celou horu, ve které je. Nemůžeme riskovat skladovat ho tady, kde žijí lidé."
"Chápu," řekl Matt.
Došli na konec místnosti k velkým širokým dveřím.
"Tohle vede do dalšího úplně stejného skladu," řekl průvodce. "Máme jich tu celkem čtyřicet. Nechtěl byste si radši prohlédnout přímo naši těžební stanici? Jedna je právě nad městem a vykládá náklad."
"Ale ovšem," řekl Matt automaticky. Měl ale takový pocit, že průvodce má ještě nějaký důvod, proč nechce, aby šli dál, kromě toho, že je to úplně stejná místnost. Až dostane příležitost, měl by se na to podívat.

* * *

Prohlídka těžební stanice nebyla o nic záživnější než prohlídka komplexu na zemi. Popravdě, byla ještě nudnější, protože ve své prapodstatě to byla jen obří létající rafinerie.
"Tohle je řídící centrum jednoho z těžebních ventilů," řekl průvodce. Byla to poměrně malá místnost, hned u dveří bylo zábradlí a několik schodů na nižší úroveň, kde byly počítačové terminály a několik techniků.
"Těžební ventil?" zeptal se opatrně Matt.
Průvodce přikývl a pokynul mu, aby sestoupil po schodech níž, pak ukázal na úzký průzor na konci místnosti: "Uvnitř je průmyslový laser a projektor tažného paprsku. Když se stanice octne nad ložiskem kelusu, narušíme povrch laserem - čímž často způsobíme explozi - a jednotlivé částečky rudy pak vtáhneme dovnitř a přímo do rafinerie."
Matt ukázal na vzduchový uzávěr vedle průzoru. "Tudy?"
Průvodce se zasmál. "Ne ne. Tohle je jen pro údržbu a případné opravy. Na kelus máme speciální vstupní šachty vedoucí rovnou do rafinerie."
"To je pozoruhodné, kolik máte takovýchto stanic?"
"Třicet dva."
Matt přikývl: "Opravdu pozoruhodné." A opravdu by mě zajímalo, kde na to skupina kolonistů v díře, jako je tahle, vzala finance.
Průvodci zapípal komlink, rychle ho aktivoval a ohlásil se: "Ano?"
Matt neslyšel hlas, který mluvil z reproduktoru, nebo alespoň ne dost na to, aby mohl rozlišit jednotlivá slova. Když hlas domluvil, průvodce se na něj podíval.
"Omlouvám se, pane Lavrone, ale objevily se tu jisté záležitosti, které si žádají mou okamžitou pozornost. Počkáte tu chvíli? Nemělo by to trvat dlouho."
"Jistě," řekl Matt. Ten chlap pěkně kecá!
Průvodce se vzdálil a Matt postával u průzoru a pozoroval přerostlý ventil za ním.
"V bloku 13 se protrhlo chladicí potrubí," řekl náhle jeden z techniků. "Musíme to spravit, než se stane malér."
Všichni technici se okamžitě zvedli a odpochodovali pryč. Až moc rychle, pomyslel si Matt. Zůstal v řídícím centru sám. Koneckonců momentálně těžba neprobíhala a obsluha tady byla zřejmě jen formalita. Matt by se tím dál moc nezabýval, kdyby si nevšiml, že si tu technici nechali bednu s nářadím. Holýma rukama toho moc nespraví. Buď jsou to takoví blbci, že si ji tu zapomněli… nebo…
"A sakra," řekl mrzutě. Instinktivně položil ruku na světelný meč a začal se rozhlížet. Nemusel čekat dlouho, než se něco semlelo.
Po chvíli se na něj zprava cosi vymrštilo.
Matt rychle zvedl ruku a bez uvažování to pomocí Síly odstrčil zase zpátky. Byl to šokový granát. Poznal to podle toho, že když to explodovalo, zasáhla ho tlaková vlna, ale naštěstí už od něj byl granát dost daleko, takže ho jen srazila na zem.
"Sithspit!" zavrčel a rychle se postavil zpátky na nohy.
Odkudsi zleva se vynořila černá postava a namířila na něj nějakou zbraň.
Matt aktivoval meč a připravil se na odrážení střel. Z hlavně zbraně ale nevyšlehl laserový výboj, nýbrž sprška bílých kapiček, které se pospojovaly a vytvořily kolem něj jakousi pavučinu. Už o podobných věcech slyšel. Říkalo se tomu Stokhli sprej.
Tenká bílá vlákna sítě byla překvapivě pevná a Matt byl jimi téměř omotán. Ruce i se světelným mečem měl takřka podél těla v jednom z obraných postojů, ze kterého se nyní nemohl dostat. Pokusil se udělat krok, ale se spoutanýma nohama docílil jen toho, že opět spadl na zem.
Postava vystoupila ze stínů a namířila na něj blaster. Mattovi chvíli trvalo, než si tu povědomou tvář zařadil.
"Stevak?"
"Já jsem Sopak," zavrčel útočník.
"Stevak jsem já," ozvalo se odkudsi zprava. Matt s jistou námahou pootočil hlavu, u zábradlí u vchodu stálo Sopakovo dvojče, Stevak. Také s blasterem v ruce.
"Rádi vás zase vidíme, pane Lavrone," řekl Sopak.
"Já bych byl možná taky rád," řekl Matt, "jen kdybych byl v trošku příjemnější poloze." Ležíce na zádech na zemi riskl jeden rychlý pohled ke svým nohám. Žlutá čepel jeho meče pomalu přepalovala vlákénka pavučiny kolem jeho kolen. Pokud by dvojčata zaměstnal na dost dlouho, aby si osvobodil nohy…
"Slyšeli jsme, že váš přítel, co s vámi byl, když jsme se setkali naposled, zemřel hned po pár dnech rukou nějakého obtloustlého slabého warlorda," řekl Stevak a udělal obličej. "Jak smutné. Ale alespoň nám ušetřil práci."
Mattem projela vlna hněvu. Ian.
"A vám vadí, že nějaký slabý warlord dokázal něco, co vy ne?" zabručel.
"Sklapni!" řekl Stevak.
"Ale, najednou vám není do hovoru?" zeptal se Matt. "To jsem se vás ještě ani nezeptal, který námezdní lovec je tak neschopnej, že vypustil do světa tak ubohé žáky. Nebo že byste byli samouci? Ano, tím by se to vysvětlovalo…"
"Co si o sobě myslíš, ty jediská špíno!" vyprskl Sopak a přistoupil k němu blíž. "Ochránce nevinných, strážce práva a pořádku. Taková blbost!"
Matt se pousmál: "Mít můj pes tvůj ksicht, oholil bych mu zadek a vodil bych ho pozadu." Sopak zavrčel a chystal se do něho kopnout. Matt měl ale už dostatečně uvolněné nohy, aby mohl kopat taky. A měl navíc Sílu. Za pomoci těchto dvou atributů Sopaka shodil na zem a rychle se začal vyprošťovat.
Stevak zahájil palbu. Matt se odvalil pryč a naslepo odrazil několik střel. Jeho meč už rozřízl dostatečné množství vláken, aby ze sebe mohl pavučinu strhnout.
Sopak se zvedl, ale než stačil vystřelit, Matt přesekl jeho blaster na dvě půlky a hodil po něm zmuchlanou Stokhli síť.
Stevak aktivoval svůj jetpack a začal kolem Matta kroužit a střílet.
Jedi odrážel spršky blasterových výbojů, několik se jich odrazilo přímo na Stevaka a zasáhlo jeho brnění. Pak ho ale jedna střela trefila zepředu do spánku a námezdní lovec bezvládně spadl na zem.
Sopak zavrčel vzteky, vytáhl vibronůž a několikrát se po Mattovi ohnal. Jedi ho mečem bleskově odzbrojil, ale Sopak mu rychle položil ruku, na které měl černou rukavici, na rameno.
Mattem projela ostrá bolest. Od posledního setkání úplně zapomněl na tu elektrickou rukavici! Světelný meč mu vypadl z ruky a Sopak ho zatlačil k vzduchovému uzávěru. Bolest konečně pominula. Námezdní lovec ho chytil rukavicí pod krkem a volnou rukou stiskl spínač, který uzávěr otevřel. Nastal menší podtlak.
Matt se pevně chytil okrajů otvoru. Sopak se ho ze všech sil snažil vytlačit ven a unikající vzduch mu v tom jen napomáhal.
Znovu jím projela bolest vyvolaná elektrickou rukavicí. Dlouho se už neudrží, musí něco vymyslet.
Pevně se zapřel nohama, pustil se levou rukou a rychle ji přitiskl Sopakovi na tvář. Ten instinktivně opět použil rukavici, ale jaksi si neuvědomil, že proud projde i jím. Několik nekonečných vteřin se oba zmítali v agónii, než ji opět vypnul.
Matt z posledních sil podkopl Sopakovi nohy. Kecl si na zadek na kraj uzávěru a Sopak mu přepadl přes hlavu do ventilu a ven ze stanice.
Matt se natáhl na zemi a dlouze vydechoval. Povedlo se. Přežil. Opět.
Když se jeho ochablé svaly trošku vzpamatovaly, vstal. Přivolal si zpět ze země světelný meč a natáhl ruku, aby zavřel vzduchový uzávěr…
Za sebou uslyšel další hučení tryskového batohu. Rychle se otočil a sáhl po meči, ale létající útočník byl už u něho. Vrazil do něj a vystrčil ho ven skrz otevřený uzávěr.
Jak Matt padal ventilem ven, útočník se vznášel u stropu a díval se za ním. Nebyl to Stevak, jak se Matt původně domníval. Nebylo mu vidět do tváře, ale to brnění, ta mandalorianská přilba… To mohl být jedině Boba Fett.
Momentálně měl ale větší problém, třeba těch pět tisíc metrů mezi ním a zemí, ke které se nepříjemně rychle přibližoval. To byl problém. Vítr mu bičoval tvář a na zemi viděl deroliskou kolonii, nad kterou byla stanice, z níž byl vyhozen.
Na okamžik zavřel oči a přemýšlel, co může udělat. Mohl by použít ovladač s obrazovkou, co má u opasku, aby… Ne, to ne. To by nestihl. Mohl by ale…
Znovu otevřel oči a rozhlédl se. Kromě města pod sebou spatřil také letícího Sopaka. A Sopak měl na zádech jetpack…
Matt si přitiskl ruce k tělu, aby měl co nejmenší odpor vzduchu, naklonil se ve směru letu a začal se k němu přibližovat. Použil i Sílu, aby se trochu zrychlil.
Vzhledem k neustálému hučení vzduchu všude kolem Sopak nemohl slyšet, jak se k němu přibližuje.
Když se Matt ocitl u něj, přitáhl ho pomocí Síly ještě blíž k sobě. Zezadu ho chytil za ruku s rukavicí, natáhl se přes jeho rameno a rozepnul mu jednu přezku jetpacku.
Sopak zřejmě hned nevěděl, co se stalo. Začal sebou smýkat. Matt s ním škubl, otočil ho k sobě čelem a rychle mu věnoval ránu loktem do hlavy. Rozepnul druhou přezku a pokoušel se z něj jetpack strhnout.
Sopakovi se zpožděním došlo, kde se tu Matt vzal a o co se pokouší. Rychle jetpack zapnul, ale to už mu visel jen na druhém rameni. Přezku z druhého ramene držel Matt v ruce a nehodlal se jí pustit. Oheň z trysky Sopakovi málem ožehl ruku a ještě více ho vyvlékl z přezky. Matt do něj začal kopat, dokud z něj konečně jetpack neserval a námezdní lovec se neztratil kdesi hluboko pod ním.
Jedi tryskový batoh zase vypnul a nasadil si ho. Přezka šla ale velmi těžce zapnout. Asi měl širší ramena než Sopak. A země se zatím velmi rychle přibližovala.
Konečně se mu to podařilo. Druhá přezka pak šla snadněji. Byl v bezpečí! A už měl pod sebou jen asi kilometr.
Chvíli letěl v klidu dál, než mu najednou kolem hlavy prosvištělo několik laserových střel. Pootočil hlavu. Za ním letěl Boba Fett.
Matt se pokusil nějak manévrovat, ale námezdní lovec z obrněného plátu nad pravým zápěstím vypálil kovovou kotvu s lankem, která se Mattovi omotala kolem nohou.
Jedi aktivoval světelný meč a otočil se "na záda", aby odrážel Fettovy střely. Jenže země se stále více přibližovala.
Aktivoval jetpack, Fett udělal okamžitě totéž, ovšem Matt se na několik sekund dostal nad něj a hodil po něm meč.
Fett rychle ucukl, ale žlutá čepel jediské zbraně zavadila o jeho tryskový batoh, který přestal fungovat, a další námezdní lovec se neovladatelně řítil k zemi.
Matt ustálil svůj kurz a v klidu klesal ke kolonii pod sebou.

* * *

"Kde jsou sakra ti námezdní lovci?" zabručel pan Orton.
"Byla bych vděčná, kdybyste se přestal ptát," řekla směle jeho sekretářka přes interkom. "Už jsem vám řekla, že nevím!"
Pan Utah, který dělal rytíři Jedi průvodce, se pousmál. "Jen klid, pane, však oni se tu objeví."
"Ale nám dochází čas," řekl nervózně Orton. "Chci vědět, jestli se toho jediskýho čmuchala zbavili. Protože jestli tu bude, až…"
"Jak říkám, buďte klidný," řekl sebejistě Utah. "Znám tyhle námezdní lovce. Je to jejich styl. Odvedou práci, zmizí, a pak najednou zčistajasna prostě spadnou z nebe."
Na místnost náhle padl stín, který se ale velmi rychle zmenšoval. Orton zvedl hlavu a zjistil, že střešním oknem nepřichází světlo, protože se k němu něco seshora velmi rychle přibližuje a zakrývá to výhled.
Po sotva dvou vteřinách to něco střešní okno prorazilo a přistálo to na Ortonově stole, který se nárazem roztříštil na prvočástice.
Orton stihl ve svém křesle trochu poodjet a vyhnout se nárazu, ale stejně skončil zasypán střepy a třískami. Jak si všiml, těleso, které mu právě zdevastovalo kancelář, byl lovec Boba Fett. Jeho brnění bylo nárazem mírně zdeformované a Fett sám těžce a chraplavě oddychoval. Orton se podíval na Utaha a přikývl: "Už chápu, co myslíte."
Z interkomu povalujícího se mezi troskami stolu se ozval hlas jeho sekretářky. "Pane Ortone, satelitní středisko hlásí, že naši spojenci se právě vynořili z hyperprostoru a míří na oběžnou dráhu."

* * *

"Sithspit," zasyčel Matt, když před sebou uslyšel kroky a znovu se sám sebe ptal, co tady vlastně dělá. Když se mu podařilo nepozorovaně přistát v kolonii, měl okamžitě zamířit do hangárů a vypadnout odtud, ale měl stále nutkání prozkoumat všechny sklady a zjistit, o co tu jde. Byla to pěkná pitomost, ale už tam byl, tak s tím nešlo nic moc dělat.
Rychle se přikrčil za nejbližší improvizovanou barikádu a počkal, až se objeví strážný. Místní autority už zřejmě vědí, že námezdní lovci selhali a tak se přestanou tvářit, že je to jen obyčejná těžařská kolonie. Spíš po něm budou střílet na potkání.
Hlídač prošel kolem a ničeho si nevšiml. Matt si oddechl a pokračoval dál.
V dalším skladu byly za silovými poli uzavřeny poněkud odlišné bedny. Byly vybaveny antigravitačním polem a nárazovými stabilizátory pro obzvláště citlivý náklad.
V sále bylo několik tepelných generátorů. Matt podobné věci už viděl, měly za úkol udržet teplotu místnosti konstantní v případě selhání centrální klimatizace.
Matt k jedné z těch věcí rychle přiskočil, když spatřil, jak se z druhé strany místností blíží dvojice stráží.
"Nesnáším, když musím pracovat tady," řekl jeden z nich, "je to jako sedět na časovaný bombě."
"Jen klid," řekl druhý, "tohle je poslední zásilka a pak nám všem zvednou plat alespoň o půlku."
"Nejsem si jistej, že to za to stojí. Abych si mohl peníze užít, musím být naživu a to tady není jistý."
"Podívej, myslíš, že by nás sem poslali, kdyby to tu bylo nebezpečný?"
"Ty seš tak naivní!"
Už byli skoro u něj. Matt vyskočil ze svého úkrytu a odhodil je pomocí Síly. Jeden odlétl až na nejbližší zářící stěnu silového pole a tiše po ní sjel dolů.
Druhý přistál na zemi, ale rychle se vzpamatoval a sáhl po blasteru. Matt k němu přiskočil a věnoval mu jeden rychlý kopanec do hlavy, kterým ho dočasně zneškodnil.
Sebral oběma strážcům zbraně a přesunul se k jednomu silovému poli. Zajímalo ho, co bylo v těch bednách. Podle všeho to vypadalo, že tam je nezrafinovaný kelus, ale to by nedávalo moc smysl. Kdo by ho kupoval?
"Hej, chlapče," ozvalo se za ním, "co takhle mě odtud dostat?"
Matt se prudce otočil. Jedna z místností chráněná silovým polem neměla uvnitř bedny, ale nějakého muže.
Matt k poli z druhé strany rychle přistoupil. Uvnitř byl obrovitý postarší muž, před kterým si připadal jako trpaslík. Měl krátké šedé vlasy a vousy, drsnou tvář a místo levého oka červenou protézu. Byl to ten typ muže, kterého byste nechtěli potkat za temné noci. Mattovi byl nicméně trošku povědomý.
Zavřený cizinec si Matta také důkladně prohlédl. Zabloudil svým pravým hnědým okem k jeho opasku, všiml si světelného meče.
"Jedi, jo? Čím to je, že jste vždycky tam, kde se něco děje?"
"Kdo jste?" zeptal se Matt ignorujíce jeho poznámku.
"Jsem Booster. Booster Terrik," řekl muž.
Matt vytřeštil oči. "Booster Terrik?! No jistě! Pašerák z imperiální éry," konečně mu svitlo. "Jste otec Mirax Terrik a tchán Corrana Horna, že?"
Booster se pousmál: "Ani nevíš, jakou pýchou mě ta první část tvé otázky naplňuje," jeho výraz ztvrdl. "Ta druhá už tolik ne." Znovu si Matta změřil pohledem: "A mají Jediové jména nebo jim je Skywalker nechal zrušit?"
Matt zavrtěl hlavou. "To naštěstí ne. Jmenuji se Matt Lavron."
"Lavron? No jasně! Před lety jsem si u tvýho otce a strýce nechal udělat několik modifikací do mý lodě. Jedni z nejlepších lidí v oboru, musím říct," vzdychl. "Bylo mi líto, když jsem slyšel, že starýho George Lavrona zabili impové."
Matt se kousl do rtu a rychle zahnal nepříjemné vzpomínky. "Moje sestra říkávala: ,Všichni jednou umřeme, je to jen otázka, kdy a jak.' "
"Moudrá holka," řekl Booster.
Matt přikývl: "To je. A mimochodem, jak jste se sem dostal?"
Booster zaskřípal zuby. "Moje loď dělala okružní jízdu po okolních systémech, tak jsem si sem udělal menší zajížďku. Občas se mi podaří vyhandlovat pár beden kelusu. V Korporačním sektoru je po něm velká poptávka. Jenže když jsem se o tom bavil s Ortonem, vešla jeho sekretářka a řekla něco o tom, že poslední speciální zásilka pro Slavika je už připravená. Orton ji seřval a nechal mě zavřít sem." Zazubil se. "Ale až po tom, co jsem dvěma jeho lidem zlomil čelist."
"Admirál Anton Slavik?"
Booster zamrkal. "Znáš ho?"
"Osobně ne," řekl Matt, "ale podle všeho to je imperiální renegát, který si buduje svou menší armádu někde uprostřed Zóny."
"Zóny? Proč zrovna v takový díře?" zabručel Booster. "To je ale celkem jedno. Jak to vypadá, tak ve všech těch bednách kolem je nezrafinovanej kelus a vsadím se, že to je právě ta zásilka pro tvýho admirála Slavika."
"K čemu by mu byl nezrafinovaný kelus? Je to velice nestabilní a nebezpečná věc, jak jsem slyšel."
"No právě," řekl Booster, "kdyby tady explodoval, tak to může zničit celý město. Pokud je Slavik imperiální renegát, jak říkáš, tak pro to určitě najde nějaký využití."
"Z toho mám špatný pocit," řekl tiše Matt.
"Vy Jediové máte furt z něčeho špatnej pocit," zavrčel Booster. "Pomůžeš mi tedy konečně odtud? Myslím, že ovládání silovejch polí je někde o patro výš v kontrolním sálu."
"Vím o lepším způsobu," řekl Matt a aktivoval světelný meč. Zabodl žlutou čepel do zdi vedle Boosterovy cely a řezal. Po chvíli se za stěnou ozval přidušený výbuch, vyšlo trochu kouře a silové pole zhaslo.
Booster Terrik vyšel ven, podíval se na Matta a vzdychl: "To byl dobrej nápad, chlapče, ale má jednu drobnou nevýhodu."
"Jakou?"
Místností se náhle začaly rozléhat sirény a na zdech pulzovala rudá poplašná světla.
"Tuhle."
Do skladu se vřítili čtyři ozbrojení strážci.
Matt a Booster se rychle přikrčili za generátory.
"Co se tu sakra stalo?!" zasyčel jeden z hlídačů, zatímco ostatní kontrolovali stav svých dvou omráčených kolegů.
Mladý Jedi se snažil vymyslet nějakou taktiku, ale než to stačil, Booster přiskočil zezadu ke dvěma hlídačům a srazil jim hlavy o sebe.
Matt zaklel, vyskočil z úkrytu a přesekl mečem blaster třetímu hlídači a praštil ho do týla, než stihl vytáhnout elektrický obušek.
Čtvrtý hlídač pozvedl blaster, ale Booster ho obdařil pravým hákem, po kterém muž odletěl dál, než by ho dokázal poslat Matt za pomoci Síly.
"To nebylo tak strašný," řekl Booster a sebral jednomu hlídači blaster.
"Nemáme čas," řekl Matt, "musíme se odtud dostat a informovat Novou republiku o tom, co se tady děje. Moje loď je v hangáru 8. Co vaše?"
"Ortonovi lidé ji už zřejmě rozebrali na součástky," řekl Booster. "byl to jen malý raketoplán, žádná škoda. Ale máš pravdu, měli bysme se hnout. Slyšel jsem stráže, jak říkají něco o tom, že tu je Boba Fett. Nevím, jestli je to pravda, ale nechtěl bych se tu s ním dostat do křížku… momentálně totiž nejsem moc ve formě."
"Tím bych se už netrápil," usmál se Matt.
Booster se zarazil. "Ty ses s ním už setkal?"
"Letmo."
"A je mrtvej?"
"Nejspíš ne, ale neměl by nám nějakou dobu dělat potíže."
Booster obdivně přikývl. "Seš lepší, než by jeden myslel, chlapče. Ale stejně bysme se tu neměli zdržovat. Nejrychlejší cesta do hangáru je skrz spojovací tunel. Pojď za mnou."

* * *

"Možná je to nejrychlejší, ale hodilo by se, kdyby to bylo ještě víc diskrétní," zavrčel Matt.
"Vy mladý si musíte furt na něco stěžovat!" křikl Booster.
Cesta spojovacím tunelem mezi komplexem skladů a hangáry byla určitě rychlejší než proplétat se někde venku ulicemi. Problém byl v tom, že spojovací tunel byl prosklený a sluneční paprsky, které jím procházely, utvářely mihotavé stíny, které dopadaly na zem pod nimi, kde byla asi stovka lidí. Všichni zvědavě zvedali hlavy a pozorovali dva podivíny, kteří se ženou spojovacím průlezem.
Konečně se dostali do druhého komplexu.
"Vidíš, že to nebylo tak hrozný," řekl Booster a vedl Matta dál dovnitř, až dorazili k zamčeným dveřím.
"Jeden by řekl, že nechtějí, abysme se tu potloukali," zabručel Booster. Pažbou blasteru urazil kryt ovládacího panelu dveří a začal se v něm šťourat.
"Už jste to někdy dělal?" zeptal se po chvíli nervózně Matt. Bylo by možná rychlejší do dveří prostě vyříznout otvor mečem.
"Mladej, tohle jsem dělal ještě dřív, než tví rodiče vůbec uvažovali o tom, jestli mít děti," po další chvíli se usmál. "Tady to máme."
Škrtl dvěma drátky o sebe. Panel zajiskřil a dveře se s hlasitý zahučením otevřely…
… A v místnosti za nimi se na ně vyhrnulo osm bílých maskovaných postav s blastery.
"Odhoďte zbraně!" křikl jeden z nich těsně před tím, než ho Booster střelil do hlavy.
Matt rychle aktivoval světelný meč a začal odrážet příval střel, který na ně dopadal. Snažil se bránit sebe i Boostera, ale starý muž se o sebe zjevně uměl postarat. Odražené střely se spolu s těmi z Boosterova blasteru zavrtávaly do protivníků a za chvíli v místnosti zůstali už jen oni dva a osm kouřících bílých mrtvol.
"Stormtroopeři!" vydechl Booster. "Co ale dělaj tady, třináct tisíc světelnejch let od nejbližších bojů?"
"Asi to budou Slavikovi lidé," řekl Matt a klekl si k jedné mrtvole, aby si ji prohlédl. Na prsou měla znak, který mu nic neříkal. Byl to jakýsi pták - dravec - který ve svých spárech držel disk rozdělený nepravidelnými čárami na několik částí.
"Říká vám něco tenhle symbol?"
Booster zavrtěl hlavou: "Symbol ne, ale toho ptáka poznávám. Je to dravec žijící v horských oblastech Fondoru. Montauk se mu myslím říká. Ale to bych radši probral, až budeme v bezpečí daleko vodsaď, nemyslíš? Tyhle stormíci tu určitě nejsou sami."
Došli ke skupině výtahů vedoucích dolů do hangárů. Mezi výtahy byly ještě dveře vedoucí do kontrolního střediska. Nebyly zamčené, takže mohli bez problémů vstoupit.
Uvnitř kruhové místnosti, ze které bylo vidět do všech okolních hangárů, naštěstí nebyli stormtroopeři, ale jen hrstka dispečerů, kteří jako na povel polekaně zvedli hlavy, když vešli dva cizinci.
"Všichni se postavte ke zdi s prackama nahoře," zahřměl Booster, "a nikdo se ani nehne! Mám Jedie a nebojím se ho použít!"
Matt se se světelným mečem postavil mezi vytřeštěné techniky a dveře, zatímco Booster přistoupil k jedné počítačové konzoli a začal do ní ťukat příkazy.
"Tohle je tvoje, chlapče?" řekl a ukázal z okna do jednoho hangáru.
Matt přistoupil blíž a přikývl: "Jo, to je moje Alice." Okem zabloudil k průzoru do dalších hangárů. "O-ou!"
"Jo, taky jsem si všim," řekl Booster.
Ve většině ostatních hangárů stály nákladní lodě se stejným znakem, jako měli zabití stormtroopeři na brnění, do kterých se nakládal surový kelus. V jednom dalším hangáru pak byl výsadkový transportér obklopený asi třiceti stormtroopery a několika důstojníky, kteří se právě dívali nahoru na Matta. Po chvíli nepříjemného klidu se jeden důstojník otočil na stormtroopery a pokynul jim, aby vyrazili.
"Asi budeme mít společnost."
Jeden z dispečerů se pomalu nadechl a udělal několik krůčků dopředu. Matt se na něj otočil a on rychle zase zacouval, veškeré myšlenky na hrdinství byly ty tam.
"Vypadnem dřív, než proti nám stihnou něco podniknout," řekl Booster. "Tvoje loď je v pořádku, ale drží ji na místě tažným paprskem. S tím se myslím ale dokážu vypořádat… hned… teď..."
Jeho ruka zajela kamsi pod terminál, chvíli něco hrabala a nakonec škubla a vytáhla dlouhý kabel. Celý panel rázem zhasl.
Booster přistoupil k dalšímu panelu a pokračoval: "Ale máme větší problém. Na orbitě je hvězdný destruktor a několik menších plavidel a určitě nám nepřijely popřát dobrej den." Chvíli tiše klapal do klávesnice a něco si mumlal. "To je ono. Poslyš, chlapče, pokusím se napojit na komunikační systém kolonie a zavolat na pomoc mou, ehm… sídelní loď. Měla by být ve vedlejším systému, jen pár minut odtud. Jdi do hangáru a připrav svou loď ke startu, budu tam hned, jen to tu dokončím."
"Nepokusíme se nějak zastavit ty nákladní lodě?" zeptal se Matt.
"A jak, chlapče?" zabručel Booster. "Momentálně je priorita se vodsaď dostat živí, aby se někdo kromě nás dozvěděl, co se tu děje. Tím, že se necháme zabít, tomu moc nepomůžeme. Navíc, pokud bys jednu loď zničil, tak půjde do luftu celý město."
Matt pomalu přikývl. "Ano, asi máte pravdu."
"Tak sebou pohni, ať se nezdržujem."
Matt vykročil ke dveřím a zarazil se, když si všiml techniků, stále stojících u stěny.
"Neboj, o nic se nepokusí," odpověděl Booster na jeho nevyřčenou otázku, zatímco dál zadával příkazy do počítače, "tak hloupí nejsou. A teď už běž!"

* * *

Kolem Alice, jak Matt zpozoroval, když se ocitl v hangáru 8 a ukryl se za několik palivových nádrží, už byl hlouček stormtrooperů, který ji hlídal. Napočítal jich třináct. Mohl by se s nimi pustit do boje na férovku a možná by i vyhrál, ale nechtěl nic riskovat. Navíc má teď krásnou možnost vyzkoušet ten nový systém zabudovaný do Alice.
Sáhl po ovladači, který měl zavěšený u pasu a stiskl několik tlačítek.
Repulzní motory Alice naskočily a loď se vznesla několik metrů nad zem.
Stormtroopeři ohromením nadskočili a chvíli nechápavě zírali.
Stisk dalšího tlačítka Alici aktivoval štíty.
Stormtroopeři se konečně vzpamatovali ze šoku a zahájili palbu. Střely z protipěchotních blasterových pušek ale na štíty měly pramalý vliv.
Matt se usmál a stiskl dalších několik tlačítek.
Ze spodní části trupu lodi se vynořila dvě lehká laserová děla a začala pálit do stormtrooperů. Bíle odění vojáci se rozutekli a za krycí palby se snažili ukrýt za nějakou improvizovanou barikádu. Většinou to ale nestíhali.
Matt se dotkl miniaturní páčky na ovladači a jemně Alici otočil tak, aby její trup byl mezi ním a stormtroopery.
Vytáhl komlink a naťukal příslušný kód: "Boostere, kde vězíte?"
Žádná odpověď.
"Boostere, slyšíte?" zkusil to znovu.
Zase nic.
Za sebou ucítil nějakou bytost. A určitě to nebyl Booster. Rychle se otočil a vytasil světelný meč.
Ode dveří se k němu blížil jakýsi Rodian s blasterem v ruce.
"Konečně," řekl šišlavým pištivým hlasem, "konečně budu mít nějaký pořádný úlovek. Myslel jsem, že se o tebe postaral Boba Fett. Jsem rád, že jsem se mýlil. Vzdej se, Jedi!"
Matt mu chtěl říct, že proti němu nemá šanci a ať si jde po svých, ale to už vzduchem prolétly rychle za sebou tři blasterové střely a Rodian se zhroutil k zemi.
U vchodu stál Booster s kouřící zbraní v ruce.
"Nemusel jste ho hned zabíjet," řekl Matt, "byl to jen samolibý mladík."
"Hele, chlapče, na jediský moudra bude čas později," zavrčel Booster. "Podařilo se mi poslat zprávu, ale ti smradi nám hned potom začali rušit všechno vysílání. Měli bysme se hnout, moje loď tu bude za pár minut."
Matt se nepřel. Stiskl jedno tlačítko a vstupní rampa Alice se vysunula. Z vedlejšího hangáru dovnitř proudili další stormtroopeři, ale automatická děla Alice je docela obstojně udržela na uzdě.
Matt rychle vyběhl po rampě na palubu těsně následován Boosterem. Svým ovladačem ji rychle zase zavřel a vklouzl do pilotního křesla v kokpitu, kde aktivoval hlavní motory. Booster nacpal svou obrovitou postavu do sedadla kopilota, což bylo místo, kde zřejmě nebyl zvyklý sedět.
"Tak dělej, chlapče, ukaž, co ta plechovka umí!"
Matt ignoroval ten výraz a spustil motory na plný tah.
"Držte si klobouk… jííííhááááá!!!"
Alice vystřelila z hangáru jako řízená střela a zamířila vstříc svobodě.

* * *

Kapitán Barkus stál na můstku svého hvězdného destruktoru a pozoroval hlavním průzorem planetu Derolis.
"Pane, naše jednotka na povrchu hlásí, že Jedi Lavron utekl," řekl komunikační důstojník, "a míří sem v malé černé jachtě."
Barkus se otočil a přistoupil blíž. "Dejte signál interdiktoru Warnet, ať aktivuje gravitační projektory. Nechci, aby se ta loď dostala do hyperprostoru."
"Ano, pane," řekl poručík a přeposlal kapitánův rozkaz.
"Zjistěte únikový vektor nepřátelské jachty," nařídil Barkus po chvíli, "a pošlete fregatu Spear´s Edge a letku S-Kappa, aby jí zkřížily cestu."
Opět zaujal svou pozici u průzoru a spolu se svou první důstojnicí a velitelem Gulem pozoroval dění venku.

* * *

"Hvězdný destruktor na levoboku!"
"Možná jsem mladej, ale ne slepej!" zavrčel Matt. "Poznáváte tu loď?"
Booster pokrčil rameny: "Třída Imperial II, senzory ji identifikovaly jako Vindicator, ale osobně o ní nic nevím."
Matt začal propočítávat skok do hyperprostoru. "Za jak dlouho se dostaneme z gravitačního pole planety?"
"Gravitační pole planety momentálně není zdaleka náš největší problém," řekl Booster. "Co tím myslíte?"
"Říkals, že nejsi slepej, nebo ne?"
Matt se podíval na senzory a pak se podíval průzorem na vlastní oči. Za masivní strukturou hvězdného destruktoru se krčil jeden dreadnought a jeden interdiktor, jehož gravitační projektory jim skok do hyperprostoru znemožní.
"Sithspit!"
"Přesně," řekl Booster. "A mám další perličku. Budeme mít společnost!"
Od destruktoru se k nim blížila letka TIE Fighterů a jedna fregata třídy Lancer, sestrojená speciálně pro ničení stíhaček a malých lodí.
Matt aktivoval obranné lasery Alice a pokoušel se nedostat na dostřel fregaty.
"Kde se tu ovládají laserová děla?" zeptal se Booster, když se k nim stíhačky TIE přiblížily pod dva kliky.
"Lasery reagují automaticky na nepřátelské cíle," řekl Matt, "pokud jim nepřikážu něco jinýho."
První tři TIE Fightery byly sestřeleny, ještě než stihly zahájit palbu. Ostatní se rozdělily a útočily ze všech stran. Zelené paprsky jejich laserů se otíraly o štíty Alice, která sama pálila nazpět, zatímco její pilot se s ní snažil kličkovat.
"Chytej," Matt vypustil EMP minu. Piloti nepřátelských stíhaček začali včas uhýbat a tak elektromagnetický výbuch zneškodnil jen dva TIE Fightery.
Alice se otřásla, jak ji zasáhla kaskáda zelených paprsků a počítač hlásil, že jedno z automatických děl na horní části trupu je poškozené a mimo provoz.
"Sithspit!" vyprskl Matt. Ta loď byla nová!
Rázem ale na svou loď zapomněl, když se v dálce před nimi mihla jakási obrovská hmota, jak plavidlo vystoupilo z hyperprostoru. Byl to další hvězdný destruktor.
Matt ztuhl: "A do pr…"
"Jen klid," řekl Booster s úsměvem pýchy, jaký je možný vidět jen u rodičů a kapitánů lodí, "to je moje loď. Moje Errant Venture."
Matt si náhle vzpomněl. No jistě! Četl o tom v archivech akademie i v záznamech novorepublikové rozvědky. Žádný hvězdný destruktor se nenalézal v soukromém vlastnictví nějaké organizace nebo osoby. Existovala jen jediná výjimka: Booster Terrik.
Dreadnought, který bránil interdiktor, náhle změnil kurz a začal pálit na nově příchozí destruktor.
"Venture ale nemá plnou výzbroj, že ne?" zeptal se Matt.
Booster zavrtěl hlavou: "Ne, jen deset turbolaserových a deset iontových baterií. Ale všechny nefungujou tak, jak by měly. Některý nefungujou vůbec."
A bez výzbroje se ani obří loď jako Errant Venture proti dreadnoughtu a nepřátelskému hvězdnému destruktoru dlouho neudrží. Nemá vůbec žádnou šanci. Ale díky diverzi, kterou provedl, zůstal interdiktor vcelku nechráněný.
"Máte na lodi nějaké… už nic," řekl, když si všiml, jak z hangáru Venture startuje několik starých stíhaček a otlučených lehkých transportů.
"No neksichti se tak," řekl Booster. "Všechny svý finance vkládám do toho, abych udržel Venture v chodu, a nemám už na to, abych si pořídil prvotřídní bojovou letku."
"To je jedno," zavrtěl Matt hlavou, "ať se nás pokusí krýt. A pošlete lodi zprávu, aby se připravila na skok do hyperprostoru. My se postaráme o interdiktor." Přepnul na ovládání protonových torpéd. Na palubě měl jen dvě, ale to snad bude stačit.
"Jen tahle loď proti interdiktoru? Dvojice torpéd štít neprorazí, chlapče."
"Nebojte se, mám plán."
"A plánuješ se o něj se mnou podělit?"
Matt mu velice stručně vysvětlil co chce udělat a nažhavil motory na maximální výkon.
Booster přikývl: "To zní dobře. Kolikrát se ti to povedlo?"
Matt pokrčil rameny. "Všechno je jednou poprvé."

* * *

Kapitán interdiktoru Warnet stál na můstku své lodi a pozoroval okolní bitvu, do které mu ale nebylo dovoleno zasahovat. Warnet je klíčové plavidlo, protože jeho gravitační projektory dokáží zabránit lodím ve vstupu do hyperprostoru. Z toho důvodu velitel mise nemůže riskovat, že bude poškozeno.
Jenže k tomu se zřejmě ta hrstka nepřátelských lodí kolem právě chystá.
Jediná eskadra, kterou interdiktor disponoval, se snažila nepřátelským stíhačkám zabránit v postupu, ale moc se to nedařilo.
Černá jachta, která si předtím prostřílela cestu z planety, nyní mířila přímo proti Warnetu. Byla moc malá, aby ji mohly zasáhnout turbolasery, a příliš rychlá pro normální lasery. A až moc rychlá, aby mohla dobře zaměřit sama. Kapitán čekal, kdy už zahájí palbu, ale nedočkal se. A najednou mu to došlo.
"Převést všechnu energii štítu do sekce můstku!" zařval. "Chtějí do nás nabourat!"
Loď se stále přibližovala a kapitán se instinktivně přikrčil. Když byla ale už těsně před můstkem, vypálila dvě protonová torpéda, která v letu opsala křivku a zasáhla nechráněný gravitační generátor. Loď se zatím prudce otočila a shodila na povrch interdiktoru ještě několik menších min, ze kterých po výbuchu vylétly modré paprsky.
Warnet se otřásl.
"Gravitační pole se hroutí!" zvolal taktický důstojník.
"COŽE?" vyjekl kapitán.
"Torpéda protrhla vnější plášť a poškodila generátor a celý systém byl pak zasažen nějakým druhem elektromagnetického pulsu."
"Můžeme to pole nějak obnovit?"
"Můžeme do něj zkusit převést energii ze záložních rezerv, ale generátor by se stejně do několika minut přetížil a mohlo by dojít ke zničení lodi."
Kapitán zaklel. Takže nepřátelé nyní můžou v pohodě utéct do hyperprostoru. To, co se nesmělo stát, se stalo!

* * *

"Booster Terrik pro Errant Venture: Připravte se na skok do hyperprostoru, jakmile se všechny lodě vrátí. Všem spřáteleným plavidlům, okamžitě se vraťte na palubu!"
Matt se s Alicí řítil od interdiktoru směrem k Boosterově destruktoru, jak nejrychleji uměl, ale stejně byli pozadu.
Starý otlučený R-41 Starchaser, jedna z Terrikových stíhaček, s nimi srovnala rychlost. "Hej, Boostere," ozval se z intercomu drsný hlas, "s kým se to vezeš?"
"S jedním velmi schopným jediským mladíkem," odpověděl Booster. "Myslíš něco jako tvůj zeť?"
"Hele, Docu, neštvi mě," zavrčel Booster.
"To já jen tak, protože…" z intercomu se ozvala rána a pak jen šum statiky.
"Docu!" křičel Booster.
Ale R-41 se úplně vypařila.
"Někdo ji zasáhl protonovým torpédem," řekl Matt a zkontroloval senzory, těsně před tím, než podobné torpédo zasáhlo i je.
"Štíty jsou na třiceti procentech!" řekl Booster.
"A dva TIE Avengery jsou za náma," křikl Matt. Na palubě měl ještě dvě řízené střely. Přepnul na jejich ovládání a prudce otočil loď o sto osmdesát stupňů. Řítil se přímo proti dvěma útočníkům.
Stíhačky TIE Avenger měly štíty, trvalo by moc dlouho, než by je jeho lasery po kouskách rozstřílely. Ne že by to nezkoušely.
Letěl přímo proti nim. Zelené paprsky laserů se otíraly o Alicin trup. Matt počkal, dokud nebyly těsně u sebe, a odpálil dvojici řízených střel, která rozmetala jeden Avenger, předtím než si vůbec uvědomil, co se děje. Jedi rychle vypustil další EMP minu, jež téměř vyřadila štíty druhé stíhačky.
Pak opět zamířil k Errant Venture a nechal zadní děla, ať dělají, co umí.

* * *

Trojice obrovských motorů se zažehla a hvězdný destruktor se jako by roztáhl a skočil do hyperprostoru.
Kapitán Barkus stál na můstku Vindicatoru a tupě se díval průzorem do prázdna. Podařilo se jim sestřelit jen jednu stíhačku. Armádě, která má vládnout galaxii, se podařilo sestřelit jen jednu stíhačku!
"Mám jejich trajektorii, pane," řekl po chvíli poněkud nesměle jakýsi poručík. "Máme přejít na pronásledování?"
Barkus se zhluboka nadechl. Pokud se Nová republika dozví, co se tu děje, budou mít vážné problémy. Jenže v místě, kde se nepřátelský hvězdný destruktor vynoří, může klidně čekat flotila republikových křižníků. Měli by to risknout a pokusit se je pronásledovat?
"Měli bychom vyrazit hned za nimi," navrhl velitel Gul. "Nová republika se nesmí dozvědět, co se tu stalo."
"Nejsem si jistý, jestli je to bezpečné," řekl Barkus.
"Obavy musí jít stranou," trval na svém Gul.
Barkus přistoupil k počítačovému terminálu a stiskl několik tlačítek: "Damokle, hodnocení situace?"
"Nedoporučuji pronásledování," ozval se chladný dunivý hlas. "I když se Nová republika dozví, co se tu děje, kvůli jejich neobratnému systému vlády může trvat týdny, než zareagují. To je dost času na připravení obrany v Zóně. Grazer je již připraven a čeká jen na otestování. Operace Nový začátek může být spuštěna za několik týdnů a projekt Humanoid za několik měsíců."
Barkus přikývl. Damokles byla umělá inteligence sestrojená Slavikem za účelem koordinace pohybů flotily a taktických operací. Měl ve své paměti zaznamenány veškeré známé válečné operace a taktiky a schopnost vyvozovat nové. Jeho rady dávaly velice často smysl. Jako teď.
"Souhlasím," řekl konečně Barkus. "Zůstaneme zde a dokončíme nakládání kelusu. Poté se vrátíme do Zóny."
Na Gulově tváři se mihl výraz naprostého znechucení, zřejmě proto, že kapitán dal přednost názoru stroje před jeho. Rychle se ale ovládl a zaujal své místo.