Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 21.

Viceadmirál Ziga seděl ve své kanceláři na Nebuchadnezzaru a pročítal se tunami hlášení, které jako by nebraly konce. Od bitvy o Aisu uběhlo už deset dní. Město Raskat – které bylo během bitvy těžce poničeno – se pomalu stavělo na nohy. Nová republika jim poskytla některé zásoby a lékařské vybavení, ale většinu byly schopny obstarat sousední města, ze kterých přijížděly pravidelné dodávky. Okupační síly Nové republiky prozatím řídily rozdělování zásob a léčiv ve zničeném městě, aby se zamezilo výtržnostem a nepropukla anarchie. Ovšem okupace už zřejmě dlouho nepotrvá. Dnes odpoledne má být na Aise ustanovena prozatímní vláda a planetární policejní síly – které byly posíleny o řadu členů Hnutí odporu – by měly být brzy schopné převzít od Nové republiky břemeno strážců pořádku. Potom tu Zigovy flotily už nebude zapotřebí a budou moci odletět ze Zóny.
Ziga si nedělal naděje, že by se Aisané chtěli připojit k Nové republice, svou touhu po samostatnosti mají v sobě zakořeněnou dost hluboko. Možná k tomu jednoho dne dojde, ale zatím ne. Alespoň tu však bude otevřeno novorepublikové velvyslanectví a Aisa – teď, když o ní bude vědět mnohem více lidí, než tomu bývalo – zřejmě naváže formální obchodní styky s některými novorepublikovými světy ve vnějším okraji.
A koneckonců, Slavik byl poražen. Na ničem jiném by nemělo záležet. Část jeho flotily sice unikla, celkem sedm plavidel, z toho jeden hvězdný destruktor třídy Imperial II a jeden třídy Victory, ale taková síla už nepředstavovala žádnou zásadní hrozbu. Nová republika se možná rozhodne vyslat útočnou skupinu, aby dostala Slavikovy zbývající lodě, kdo ví.
Ale projekt Humanoid – ať už to je cokoliv – snad nikdy nespatří světlo světa. Pokud je tedy pravda, že Slavik byl jediný, kdo věděl, co to je. A předběžný výslech zajatých důstojníků z Montauku tomu nasvědčuje. Navíc Novorepublikové A-wingy a aiské lodě provedly podrobný průzkum Zóny a nic tu nenašly. Je samozřejmě možné, že jim na tak velkém prostoru něco uniklo, ale místní vědí, kde se dá co ukrýt a teď, když nehrozilo nebezpečí střetu se Slavikovými hlídkovými loděmi, mohli prozkoumat každý kout.
Čili sídlo projektu Humanoid s největší pravděpodobností není nikde v Zóně a zbytky Slavikovy flotily to v okolním vesmíru jen těžko najdou.
Ziga se opřel a na okamžik zavřel oči. Zvítězili. Ano, zvítězili. Ale za vysokou cenu. I ve vesmírných střetnutích i v pozemních akcích ztratili příliš mnoho lidí. Samozřejmě, že vítězit beze ztrát ještě nikdo nedokázal, ale to neznamená, že je snazší se s tím smířit.
Ziga zavrtěl hlavou. I v poslední bitvě, která měla být už jen snadnou tečkou za celou jejich misí, utrpěli příliš mnoho ztrát. Zničení Vigilantu a všech dalších lodí a stíhaček, které Slavikovi vlezly do léčky, si Ziga asi nikdy neodpustí. Měl to vědět! Měl si včas uvědomit, k čemu se Slavik chystá. U Endoru udělal něco podobného. A kapitán Murdock mu kdysi něco říkal o tom EMP na Slavikových lodí, ale Ziga mu tenkrát nevěnoval dostatečnou pozornost a nedokázal si to potom včas spojit dohromady!
Z úvah ho vytrhlo zapípání interkomu. Natáhl ruku a stiskl tlačítko na svém stole. „Ano?“
„Tady můstek, viceadmirále,“ ozval se poručík Orvon. „Kapitán Miavv vás žádá, abyste se připojil k němu a komodoru Damorinovi v poradní místnosti. Kapitán Murdock je na cestě na palubu, aby s vámi něco probral.“

Laura se posadila na kraj postele ve svém provizorním pokoji v troskách vládní budovy. Mohla spát ve své kajutě na Nebuchadnezzaru, ale chtěla zůstat na planetě.
Tak teď seděla ve své ubikaci a pozvedla hlavu k Mattovi, který právě přišel. „Věřil bys tomu? Oni mě vážně navrhli na post hlavního ministra místo Aradeshe! To je šílenství.“
„Je to pochopitelné,“ řekl Matt pomalu. „Jsi jediný vůdce, kterého si dokáží představit.“
„Vždyť jsem v zásadě nic neudělala! Vzpomeň si, jak to všechno začalo. Měla jsem štěstí a jako jediná jsem přežila zničení naší lodi.“
„Ano, ale nezáleží na tom, co jsi udělala. Stal se z tebe pro místní lidi symbol. To je to podstatné.“
„Ale já nejsem žádný politik!“
„Na tom nezáleží,“ ujistil ji Matt. „Potřebují někoho, ke komu by mohli vzhlížet. A i když sis toho třeba nevšimla, jsi přirozený vůdce. Když něco řekneš, ostatní z Hnutí odporu tě poslechnou.“
„Neřekla bych, že to platí vždycky,“ namítla.
„To je jedno! Lidé chtějí mít svého vůdce a svého hrdinu a ty jsi momentálně obojí.“
Laura zavrtěla hlavou. „Vždyť je to nesmysl! O politiku jsem se nikdy moc nezajímala. Asi mi na to chybí i vzdělání!“
Matt chvíli mlčel a poklepával si ukazováčkem na bradu, jako by hledal vhodná slova. Nakonec řekl: „Kdysi jsi mi řekla, že bys pro své lidi umřela. Smrt je ale příliš snadná. Zbaví tě to zodpovědnosti. Otázkou je, jestli budeš ochotná pro své lidi žít a zaujmout roli, jakou chtějí, abys pro ně hrála.“
Laura vzdychla. „Ach jo, co mám na tohle říct? Jistou logiku to má. Ale nechci se jim zrovna upsat na konec života jen z čisté lásky k vlasti.“
„Nikdo nemluví o tom, že budeš v čele vlády do konce života,“ připomněl ji Matt. „Tak jedno období... – kolik je na Aise vůbec jedno volební období?“
„Pět let.“
„Jedno období a zvolí zase někoho jiného. Prvních pár let bude těžkých. Aisa bude muset z části upustit od té své politiky izolacionizmu a navázat aktivnější styky se zbytkem galaxie.“
„A vybudovat organizovanou armádu, aby si nás už nikdo nemohl tak snadno podrobit,“ dodala Laura.
„Ano,“ přitakal Matt. „Ty změny budou místy těžké. A pokud je má někdo úspěšně prosadit, jsi to ty.“
Laura se zhluboka nadechla. „To mají všichni Jediové pořád pravdu?“
„Jediové ne,“ Matt se usmál. „Ale já většinou ano.“
Laura se ušklíbla. „No jo, vezmu tu práci. Stejně jinak nemám kam jít.“
Podívala se na Matta. „A co ty? Přiletíš se někdy podívat?“
Matt k ní přistoupil a vzal ji za ruku. „A proč myslíš, že odletím?“
Laura se usmála. „Ale no tak. Jsi Jedi, máš nějaký závazky. Já teď vlastně taky. Co zní divněji? Jedi, co má pletky s předsedkyní vlády v nějakém drbanově nebo předsedkyně vlády, co má pletky s Jediem z druhého konce galaxie?“
Matt pokrčil rameny. „No, je jedno, jak to bude vypadat. Důležité je, co chceme my, ne?“
„A co tedy chceš?“ zeptala se ho Laura. „Chceš tu se mnou snad zůstat tady uprostřed ničeho?“
Matt sklopil zrak. „Nejspíš ne. A ty se se mnou nemůžeš vrátit. Teď určitě ne.“
„Jo, každý jsme z trochu jiného světa.“
„Ale ty jsi taky létala často mimo Zónu, ne?“
„Jistě, předtím než Slavik... zabil moje rodiče jsem viděla dost světů.“
Matt se kousl do rtu. „Ale nechci se s tebou jen tak rozloučit, jako by se nic nestalo. Něco se stalo.“
„Já vím. Něco... krásného,“ připustila Laura. „Ale taky se nechci jen tak loučit. Ne natrvalo Tak co si dát... – jak se to říká v těch holoseriálech? – chvilku pauzu a nějaký čas být od sebe?“
Matt se usmál. „Zajímavá formulace.“
Laura se k němu naklonila. „Ale je to uskutečnitelný návrh, ne? Vlastně nás k ničemu nezavazuje. Nic nekončí ani nezačíná.“
Matt přikývl. „To jo.“ Políbil jí. „Ale než si dáme ,chvilku pauzu a budeme nějaký čas od sebe‘, co být ještě chvíli spolu?“
Laura se zasmála a tentokrát políbila ona jeho. „Jo, to je dobrý nápad.“

* * *

Trish Bryla se rozkošnicky usmála a položila se na vodu naznak. Voda tady v Perlové zátoce byla příjemně vlažná. Když tu byla poprvé, jako doprovod Laury Cruise kontaktovat Hnutí odporu, řekla Keelenovi, že až tohle všechno skončí, přijde si sem zaplavat. A to taky udělala.
Na této části planety bylo už po západu slunce, takže tady na pláži nikdo nebyl a v okolí byl slyšet jen cvrkot nočních živočichů. Takové noční zaplavání bylo osvěžující.
Pozvedla hlavu a zadívala se na břeh, když ucítila, že se na ni někdo dívá. Nikde ale nikoho neviděla.
„Haló?“
Konečně na molu poblíž místa, kde plavala, zmerčila dva rudé zářící body.
„Trish?“ zeptal se Keelen tiše.
„Tady,“ řekla a zašplouchala kolem sebe. „Co tu děláš?“
„Řekli mi, že tě tady najdu. Velitel Garn se s tebou a Satimou chce sejít ve své kanceláři za dvě hodiny.“
„Ano, to vím,“ přitakala Trish. „To stihnu. Ale díky, že na mě myslíš.“
„A nepřemáháš se tu moc?“
„Už jsem zdravá. Teda, ne že by mi kdy něco bylo,“ řekla Trish. Když se katapultovala ze svého ochromeného X-wingu, poletovala ve vesmíru asi půl hodiny, než ji záchranný raketoplán našel. A i když neutrpěla žádné viditelné zranění, katapultovaní piloti se většinou dávali do bacty pro případ, že by byli zasaženi nějakou vesmírnou radiací nebo utrpěli nějaké nezřetelné poškození organismu. Trish tedy zůstala v bactě, ale hned tentýž den mohla z ošetřovny odejít a doktor – ten podivnej keldorskej týpek, co pacientům pořád nadává – jí pouze doporučil, aby se hned nenamáhala. A to bylo už před deseti dny.
Z toho usuzovala, že Keelenova otázka je spíš řečnická.
„Chtěl jsem ti jen říct,“ Keelen se na okamžik odmlčel. „Že jsem... o tebe pociťoval obavy, když ses katapultovala.“
Trish pozvedla obočí. On vážně připustil, že o ni měl strach? „Díky, Keelene.“
„A ještě něco,“ začal pomalu Keelen. „Když jsem se připojil k eskadře Orca, na něco ses mě ptala a já jsem neodpověděl. Neznal jsem tě.“
Trish přikývla, aby pokračoval, i když v této tmě asi její gesto příliš jasně neviděl.
„Chci, aby věděla, že během našeho působení v Zóně jsi získala mou důvěru. A vím, že se ti můžu svěřit.“
„Ano?“
Keelenovy rudě žhoucí oči se ve tmě zadívaly přímo na ni. „Jsem Chiss,“ pronesl. „Druh, ze kterého pocházím, se nazývá Chissové. Žijí v oblastech, kterým říkáte Neznámé regiony.“
Trish se zhluboka nadechla. Věděla, jakou důvěru jí tím Keelen prokazuje. Tuhle maličkost neřekl nikomu. Neměl ji v záznamech, neřekl to plukovníku Deyenovi ani veliteli Garnovi a pokud věděla, ani nikomu ze svých předchozích kolegů z jiných eskader.
„Já... díky, Keelene,“ dostala ze sebe nakonec. „Chápu, cos mi tím dokázal. A neboj se, nedám to do žádných oficiálních záznamů a nehodlám to rozšiřovat.“
Keelen ve tmě přikývl. „Já vím.“

* * *

Viceadmirál Ziga upřel už poněkolikáté za dnešní den pohled na kapitána Murdocka. „Vy tedy opravdu nehodláte vstoupit do služeb Nové republiky?“
Murdock zavrtěl hlavou. Seděli v poradní místnosti, kde byl kromě nich přítomen ještě komodor Damorin, kapitán Miavv, Matt Lavron a Laura Cruise – už hodinu zvolená hlavní ministryně aiské vlády.
„Jak jsem už řekl, ne, viceadmirále,“ řekl Murdock.
„Ale vždyť jste o vstup už zažádali, když jste se vy a později vaše loď přidali k naší flotile,“ namítl Miavv.
„Máte špatnou paměť, kapitáne. Požádali jsme pouze o dočasný azyl,“ připomněl mu Murdock. „O vstupu nebyla řeč.“
„A co tedy chcete dělat?“ zeptal se Damorin. „Jen tak vandrovat vesmírem s hvězdným destruktorem?“
Murdock potřásl hlavou. „Ne, to ne.“ Podíval se na Lauru. „Madam, probíral jsem to se svou posádkou a rozhodli jsme se, že většina z nás by chtěla zůstat na Aise.“
Lauře poklesla čelist. „Cože?“
„Formální žádost samozřejmě obdržíte během příštích dnů,“ ujistil ji Murdock. „Většina mé posádky se domnívá, že vám něco dluží. A navíc byla Zóna naším domovem po celá léta.“
Laura na něj zírala, jako by nevěděla, co říct. Nejspíš opravdu nevěděla, a tak se slova ujal opět Murdock.
„Většině z nás se podařilo před zběhnutím dostat ze stanice Haven své rodiny. Ale některé tam zůstaly a když už nic jiného, alespoň bychom chtěli zjistit, co se s nimi stalo a nejlepší bude zřejmě začít v Zóně. Ale to samozřejmě není hlavní důvod, proč tu chceme zůstat. Jak už jsem řekl, Zóna byla náš domov a jiný už většina z nás ani nezná. Samozřejmě je na palubě Casarru několik set lidí, kteří tu zůstat nechtějí,“ kývl na Zigu. „Jejich jménem bych vás chtěl požádat, abyste jim poskytl odvoz ze Zóny a vysadil je v novorepublikovém prostoru. A někteří z nich určitě budou chtít vstoupit do flotily Nové republiky.“
„Jistě,“ řekl bezbarvě Ziga.
„Vy to myslíte vážně, že?“ zeptala se Laura, jako by stále měla problémy tomu uvěřit. „Chcete tady zůstat?“
„Ano, jak jsem už dvakrát řekl, jiný domov nemáme.“ Murdock zamrkal. „Nebo chcete říct, že si myslíte, že by nás obyvatelé Aisy nepřijali, protože jsme byli spojeni se Slavikem?“
Laura rychle zavrtěla hlavou. „Ne, to ne. Poskytli jste nám informace, které nám umožnily sem přivést Novou republiku, zběhli jste a pomohli nám Slavika zničit.“
„A muselo to být bolestné rozhodování pro vás všechny,“ dodal Matt.
„Pro většinu obyvatel jste hrdinové stejně jako Nová republika,“ uzavřela to Laura. „A určitě vás přijmou. Samozřejmě se vždycky najdou blbci, kteří proti tomu budou zásadně protestovat, ale takoví se najdou vždycky a všude.“ Nadechla se. „To jen... to jen, že mi to přijde tak... neuvěřitelné. Vládu máme jen chvilku. Ale rozhodně brzy padne návrh na vytvoření obranné flotily, aby si nás už nikdo nemohl podrobit jako Slavik. A taky ji budeme potřebovat proti pirátům a jiné havěti, teď, když o Aise bude vědět mnohem víc lidí. No a...“
„A nečekala jste, že budete mít k dispozici hvězdný destruktor, že?“ Murdock se pousmál. „S tím si na vás moc pirátů opravdu nedovolí.“
„Přesně tak. Zdá se to být příliš štěstí najednou.“
Murdock se usmál. „Jak jsem již řekl, dlužím vám to. Casarr se od této chvíle stává majetkem Aisy. Jen bych byl rád, kdybych mohl zůstat kapitánem.“
Laura se už částečně vzpamatovala ze šoku, který s Murdockovým návrhem přišel a na okamžik se zamyslela, rychle zvážila všechno pro a proti a potom pomalu zavrtěla hlavou. „Myslím, že to by nebyl dobrý nápad, kapitáne.“
„Chápu,“ řekl Murdock neutrálně a evidentně se snažil nedat najevo zklamání. „Neměl jsem se vůbec ptát. Jistě budete chtít dát do velení někoho ze svých...“
„Ne, vy jste mě nepochopil, já neříkám, že vám Casarr vezmu.“
Murdock zamrkal. „Ale...“
Laura pokrčila rameny. „Zřejmě velice předbíháme událostem. Nic z toho, co vám řeknu, nebylo ještě ve vládě ani navrženo, natož schváleno, ale na to se teď vykašleme. Aisa bude mít obrannou flotilu. Máme tady Casarr a máme hrstku vyzbrojených transportních lodí. Ale časem se naše flotila rozroste a obávám se, že nikdo z našich lidí nemá dost zkušeností, aby mohl celou tuhle mašinérii řídit.“
Murdock pozvedl obočí. „Co tím chcete říct?“
Laura se usmála. „Tím chci říct, že tímto se – prozatím neoficiálně – stáváte vrchním velitelem Aiské obranné flotily, admirále Murdocku.“

* * *

Olin Garn seděl v kanceláři, která na lodi náleží vždy veliteli eskadry. A která bývala Rolla Deyena.
Ta ztráta Olina Garna pálila víc, než si dokázal připustit. Jako pilot si už dávno zvykl, že přátelé umírají. Ale Rolla znal příliš dlouho, než aby ho mohl rychle vystrnadit z hlavy.
Koneckonců, může si zvyknout na smrt kolem sebe, ale kdyby mu přestala vadit, přestal by být člověkem.
Ozval se signál, že někdo je za dveřmi.
„Dále,“ řekl Olin vděčný za to, že byl vytržen z úvah.
Vešla Trish Bryla a Satima. Obě ženy mu uctivě kývly na pozdrav.
„Posaďte se,“ vybídl je Olin. „Viceadmirál Ziga vydal několik pokynů a schválil pár žádostí týkajících se personálu. A několik z nich se týká vás dvou.“
Satima přikývla. Trish se na něj pouze upřeně dívala.
„Nebudu vás dlouho zdržovat,“ ujistil je Olin. „Vím, že za chvíli začne dole na planetě oslava a my všichni jsme zváni. Takže to vezmu rychle: obě jste tímto povýšeny na kapitány. Až se vrátíme do Nové republiky a dostaneme náhradu za ztracené piloty, Trish převezme velení druhého sletu a Satima velení třetího.“
Podíval se přímo na Trish. „A vy, por... kapitáne, se stanete mým zástupcem.“
Trish se ostře nadechla. „A... jistě, pane.“
Olin se v duchu usmál. Musela to tušit, ale zřejmě jí to přišlo dost nereálné. Ztratili hodně pilotů. Kromě Deyena i kapitána Capeka, který byl normálně třetí v žebříčku velení. A ze všech ostatních měla Trish nejdelší bojové záznamy. A taky si to zasloužila.
„Díky, pane,“ řekla po chvilce.“
Olin přikývl. „Ještě jsem si chtěl pozvat letového důstojníka Keelena, ale napadlo mě, že byste mu mohla říct osobně, že od teď je poručík Keelen.“ Sáhl do stolku a vytáhl malou kazetu. „A protože oslava vítězství a vyznamenávání hrdinů aiskými medailemi se bude konat teď na planetě, asi nebude další formální ceremonie na palubě. Takže myslím, že byste mohla tohle předat Keelenovi osobně.“ Otevřel kazetu a Trish uvnitř uviděla medaili. „Za svou klíčovou úlohu, kterou sehrál při zničení Slavikova hvězdného destruktoru, získává Corellianský kříž.“
Trish obdivně hvízdla. „Páni. Nováček a takhle rychle postupuje. Nemůžu se dočkat, až uvidím to jeho pozvednutý obočí, až mu to budu předávat!“

* * *

Admirál Pellaeon stál ve velínu stanice Haven, která byla nyní pod imperiální kontrolou. Celá Pellaeonova skupina, s níž přiletěl do Zóny, se nacházela kolem stanice. Během bojů se slavikovci utrpěli jen relativně malé ztráty ve srovnání se ztrátami protivníka. Celkově přišli o tři lehké křižníky, jeden dreadnought a asi padesát stíhaček.
Zato se jim u stanice Haven podařilo zajmout – kromě stanice samotné – i hvězdný destruktor Equinox a interdiktor Red Claw. Kapitán Nodd zase úspěšně zajal fregatu Warspite v loděnicích Reegan. Ze zbytků flotily se na tyto tři lodě již nalodil kmenový stav posádky nutné pro jejich úspěšné dopravení zpátky do Impéria, kde budou opraveny a poté zařazeny do aktivní služby.
Pellaeon upřel pohled na skupinu techniků, kteří stahovali data z hlavního počítače stanice. Admirál nemohl uvěřit, když mu sdělili, že počítač zůstal netknutý. Jak mohli slavikovci ustoupit a nezformátovat paměť, mu zůstávalo záhadou. Opodál u jednoho z průzorů postával generál Zukov, v jedné ruce měl hůl a za zády mu stál lékařský droid. Zukov byl během dobývání stanice Haven těžce raněn do hrudníku a posledních devět dní strávil v bactě. Lékaři tvrdí, že měl veliké štěstí. Kdyby byl zasažen o pár centimetrů víc vpravo, bylo by po něm. Takhle přišel „jen“ o levou plíci. Byl stále velmi zesláblý a lékaři by ho nejraději z ošetřovny vůbec nepustili, ale trval na tom, že si chce prohlédnout stanici, kterou pomáhal dobýt, předtím než bude zničena, a tak mu povolili alespoň krátkou vycházku.
„Admirále.“ Ode dveří k Pellaeonovi přistoupil stormtrooper. „Jednotka u hlavního reaktoru hlásí, že nálože jsou rozmístěny a připraveny. Můžeme tuhle stanici vyhodit do povětří na váš rozkaz.“
„Děkuji, seržante,“ řekl Pellaeon. „Ať se zbývající personál přesune ze stanice.“
„Ano, pane.“
Pellaeon se podíval na kapitána Naizaru, která postávala u zdi a právě odložila komlink po poměrně dlouhém rozhovoru s nějakým svým podřízeným. Ve velínu byl ještě přítomen kapitán Trazzen a kapitán Nodd, kteří tu dohlíželi na dokončení lehčích oprav na svých lodích.
„Kapitáne, jak to vypadá s nakládáním vězňů?“ zeptal se Naizary.
„Všichni zajatí civilisté a personál stanice jsou již na palubě Agonizeru,“ řekla Naizara.
„Dobře.“ Pellaeon se nadechl. „Přesuneme tam i většinu zajatců z ostatních lodí a stanic. Jakmile opustíme Zónu, tak se oddělíte od flotily a zamíříte na planetu Kiont. Je to neutrální svět poblíž novorepublikového území. Tam propustíte zajatce a poletíte dál na Taris, kde se setkáte se zbytkem flotily a společně budeme pokračovat do Impéria.“
„Rozumím, pane.“
„Vyhodit je do vesmíru by bylo jednodušší,“ zamumlal kapitán Trazzen. „Zvlášť, když uvážíme, co jsou zač.“
„Většina z nich jsou civilisté,“ připomněl mu Nodd.
„Civilisté, kteří zradili Impérium a přidali se ke Slavikovi,“ řekl Trazzen pevně. „Palpatine na to znal jen jediný trest.“
„Palpatine je mrtvý,“ Nodd přivřel oči. „Stejně jako Isard a většina warlordů.“
„Vy jste sám tenkrát na poradě chtěl celou stanici zničit, nebo ne?“
„Nechte toho, pánové,“ uklidnil je Pellaeon. „Tarkinovy doktríny byly jedním z důvodů, proč se nám Impérium rozpadlo pod nohama, a pokud máme obnovit jeho slávu, musíme od takovýchto praktik v budoucnu ustoupit.“
Trazzen uhnul pohledem. „Promiňte, pane. Ale jen těžko stravuji, že prostě pustíme ty vězně potom, co se Slavik pokusil zničit Bastion. A když uvážíme, co se stalo s našimi lidmi, které zajal...“
„Já vím,“ řekl Nodd. „Ne že by se mi to líbilo. Ale my...“
„Admirále!“ přerušil jejich debatu jeden z techniků u hlavního počítače. „Máme stažená všechna data. A našli jsme ty informace, po kterých jste chtěl pátrat.“
Pellaeon se ostře nadechl. „Výborně! Udělejte kopie a přepošlete to na všechny naše lodě pro případ, že by se něco stalo. Ty informace se musejí dostat do Impéria!“
„Co je to za informace?“ zeptal se Nodd opatrně.
„Záznamy Novorepublikové rozvědky, které před půl rokem ukradl ten pirát Mengsk,“ řekl Pellaeon, a Nodd se ostře nadechl. Právě on se účastnil neúspěšné mise na Desper, kde se imperiální agenti pokusili informace od Mengska koupit. „Už budou hodně staré a údaje o rozmístění jejich flotil nebudou tak aktuální, ale určitě se z toho stále můžeme dozvědět něco užitečného.“
Kapitán Trazzen se ďábelsky zazubil. „To jistě.“
Pellaeon přikývl a podíval se na chronometr. „Dobrá, pánové a dámo, v Zóně nás už myslím nic nedrží. Je čas vrátit se na lodě a zmizet odtud. Už takhle jsme tu byli příliš dlouho.“
Usmál se, když si vzpomněl na ty informace NRI. „Navíc si musím něco pročíst.“

* * *

Laura Cruise stála na provizorně postaveném pódiu v jedné z mála nepoškozených částí Raskatu a snažila se nedat najevo nervozitu před tím několikatisícovým davem, který se tu sešel kvůli ní, kvůli prozatímní vládě a kvůli vyznamenání hrdinů.
A občasné provolávání davu „Cruise, Cruise“ ji na klidu nijak nepřidalo. Na druhou stranu jsou nejspíš dost rozjaření na to, že budou tleskat a jásat i kdyby řekla sebevětší pitomost.
Což jí samozřejmě taky nepomůže, protože nikdy se takovýhle dav nesoustředil jen na ni. Natož aby jí tleskal!
Pokusila se o úsměv a odkašlala si. Lehce sebou trhla, když mikrofony a reproduktory roznesly její odkašlaní po celém okolí.
„Obyvatelé Aisy! Slavik byl konečně zničen! Zbytky jeho flotily se stáhly ze Zóny a my jsme opět svobodní!“ Dav propukl v jásot. „Bylo to draze vykoupené vítězství,“ ukázala kolem sebe, aby jim připomněla zkázu, která se v Raskatu udála. „A mnozí z nás za něj zaplatili svými životy. A nikdy bychom vítězství nedosáhli, nebýt pomoci z Nové republiky. Proto je mi nyní ctí vyznamenat ty, kteří se nejvíce zasloužili o naše osvobození.“ Otočila se k řadě lidí, která byla nastoupená za ní. Většinou vojáci z Nové republiky, ale bylo tu i několik členů Hnutí odporu jako Jacob Mali – který se také stal ministrem obrany v nově uspořádané vládě, Ariel Loktara – která se stala náčelnicí policie po smrti podplukovníka Strosse, a další čtyři členové, které Laura osobně neznala, ale kteří jí byli doporučeni z jiných buněk.
K Lauře přistoupil asistent s podnosem, na němž byly nové medaile – Darkwaterův řád – vytvořené na počest Killiana Darkwatera. Byl to Lauřin nápad a ji samotnou překvapilo, že ten nápad všichni spolubojovníci podpořili. A v prozatímní vládě také nikdo nic nenamítal.
Přistoupila k první osobě v řadě a připínala medaili, zatímco další asistent četl jméno vyznamenávaného. Laura netušila, koho všeho z Nové republiky vybrat na vyznamenání, tak požádala o pomoc viceadmirála Zigu a generála Cherooka, kteří přece jen měli o individuálních zásluhách jednotlivých vojáků a pilotů větší přehled než ona. Ziga také odmítl návrh, aby sám dostal vyznamenání s tím, že jako veliteli mise mu to nepřísluší. A Cherook se k tomu názoru přiklonil.
Z Nové republiky tu byly téměř dvě desítky lidí. Stál tu samozřejmě Matt a hned vedle něj Stacy Mila. Dále tu byl velitel Olin Garn, kapitán Trish Bryla, poručík Keelen – na jehož bílé slavnostní uniformě už visel Corellianský kříž, Ash Koor, Lix Lazer, Mana Lormi, kapitán Drag, velitel Crosis, admirál – prozatím vlastně ještě kapitán – Murdock, plukovník Kasan Moor, kapitán Niro a další vojáci a důstojníci, které Laura neznala vůbec nebo jen od vidění.
Jediný, kdo měl dostat medaili a nebyl přítomen, byla Tracy Ogiama, která už sice netrávila celé dny v bactě, ale stále byla velmi slabá, aby se mohla zúčastnit. A spousta lidí také dostala Darkwaterův řád posmrtně, jako Jedi Mio Terraz, plukovník Deyen, Beth Shen nebo velitel Syboc z eskadry Lancer, která byla v bitvě nad Aisou kompletně zničená.
Když Laura přistoupila k Mattovi, aby mu připnula medaili, na okamžik zaváhala a potom ho lehce políbila na rty, čímž dav opět propukl v jásot. Stacy Mila odvrátila zrak, ale přes tvář jí přelétl zvláštní výraz. Že by pýcha? A když potom Laura dala medaili jí, odměnila ji mrknutím.
Když byl vyznamenán poslední člověk. Laura se otočila opět čelem k davu a celá tato ceremonie byla zakončená ohlušujícím potleskem.

* * *

Matt Lavron vstoupil do kajuty Ashe Koora. Uvnitř kromě mistra Jedi našel i Lixe, Manu a k jeho velkému překvapení i Tracy, která už měla povolené vycházky z nemocničního oddělení, ale pořád byla velmi slabá. Matt nečekal, že ji tu uvidí.
„Tracy?“
Tracy se letmo usmála. „Ahoj.“
„Jak ti je?“
Pokrčila rameny. „Jde to.“
„Laura mě prosila, abych ti naposledy vyřídil její poděkování za tvou účast při osvobození Aisy. Prý si toho moc váží.“
Laura už Tracy navštívila v nemocničním oddělení a děkovala jí osobně. Potom za ní přišla ještě jednou před třemi dny, krátce po vyznamenávání a oslavě na Aise, aby jí osobně předala Darkwaterův řád.
„Tolik jsem toho zase neudělala,“ namítla Tracy a zhluboka se nadechla, přičemž sebou trhla, jak její čerstvě srostlé svaly bolestně zaprotestovaly. „Pouze jsem jako všichni ostatní vlítla rovnou na porážku... a přežila.“ Na okamžik zavřela oči, když si vzpomněla na ten masakr, který se udál v ulici Hamoa.
„A co Laura?“ zeptal se Lix. V jeho tváři to cuklo. Asi když si vzpomněl na poručíka Firtaniu. Po své první schůzce s touto twi’leckou tanečnicí jí slíbil, že ji pozve na večeři, až to všechno skončí. Matt se ho dva dny po porážce Slavika mimochodem zeptal, jestli ji už pozval. Lix mu tiše sdělil, že poručík Firtania sloužila na fregatě Knight, která byla při posledním střetnutí zničena i s většinou posádky. Lix se nepochybně časem ze své ztráty – a ze zármutku nad zraněním Tracy – vzpamatuje a bude to opět ten veselý element skupiny, ale zatím dával přednost mlčení.
„Laura se má dobře,“ odpověděl Matt. Právě se vrátil z Aisy, kde se s ní naposledy před odletem rozloučil. Armáda Nové republiky včera večer formálně předala své pravomoci opět místní policii a poslední vojáci se právě teď vracejí na lodě. Flotila bude za pár hodin v hyperprostoru.
Ash Koor skončil s přehazováním jediského holocronu v dlani a položil ho před sebe na stolek. Potom se otočil na své návštěvníky.
„Pozval jsem vás sem, abych se s vámi podělil o informace obsažené v tomto holocronu ještě předtím, než dorazíme zpět na akademii,“ řekl a potom se podíval na Matta. „Ale nejdřív bych se vám chtěl omluvit, pane Lav... Matte.“
Matt zvedl obočí. „Omluvit?“
„Nechoval jsem se zrovna nejlépe,“ přiznal se Ash. „Během celé naší mise. Šlo mi jen o tohle,“ ukázal na holocron. „A myslím, že jsem si o vás myslel, že jste jen arogantní bažant, ale tuším, že jsem to byl já, kdo byl arogantní.“
„Neomlouvejte se,“ řekl Matt. „Já mám taky své špatné chvilky. A vy jste navíc sám zneškodnil celou posádku pevnosti Altsor!“
„Čerpal jsem Sílu z holocronu,“ přiznal se Ash. „Bez ní bych to nedokázal a Morzag by rozmetal vaše transportéry na kusy,“ vzdychl. „Překvapil mě. Účastnil se čistek a věděl toho spoustu o Jediích.“ Odepjal si z opasku světelný meč. „A proto bych byl rád, kdybyste, jako důkaz mého respektu, se mnou podstoupil jeden jediský akt důvěry.“
Matt zamrkal a podíval se na Koorův světelný meč. „A v čem ten akt spočívá?“ zeptal se opatrně.
„Je to velmi stará ceremonie. V mých dobách se uskutečňovala jen výjimečně. Neznám přesná slova té formule, takže řeknu jen, že staří rytíři Jedi si na důkaz své vzájemné důvěry a přátelství na nějaký čas vyměnili své světelné meče.“
„A potom si je jako zase vrátili?“ zeptal se zmateně Lix.
„Ano,“ Ash se podíval na Matta. „Světelný meč není jen zbraň, je to součást rytíře Jedi. Odráží jeho charakter, povahu a schopnosti.“ Podal svou zbraň Mattovi.
Matt chvíli váhal, potom také vytáhl svůj meč a spolu s mistrem Koorem si vyměnili zbraně.
Rukojeť Koorova meče byla úplně jiná než u Mattova. A aktivační tlačítko bylo také umístěno poněkud výš na jeho vkus. „Budu si na něj muset chvíli zvykat.“
„Stejně jako já,“ řekl Ash. „Stejně jako jsme si museli zvyknout na své odlišné povahy.“
„A co to znamená, že si ty meče vyměníte na ,nějaký čas‘?“ zeptal se Lix. „Co to znamená v basicu? Den? Měsíc? Rok?“
Ash pokrčil rameny. „Nejspíš dokud jeden z nás nebude mít pocit, že se už o tom druhém naučil z jeho meče vše, co se naučit dá,“ usmál se na Matta. „Nebo to radši zaokrouhlíme na... pár měsíců?“
Matt úsměv opětoval. „Dobrá. Díky, že jste mi prokázal důvěru. Bude mi ctí nosit váš meč.“
„Jakož i mně bude nosit ten váš.“
„Mimochodem, našel jste v archivech, co jste hledal?“ zeptal se ho Matt, když si meč připínal k opasku. „Laura lituje, že vám nemohla víc pomoci, ale Mia Ying zrovna nezveřejňovala svůj životopis.“
Ash přikývl. „Chápu. Chvíli jsem pátral v lodní databázi, ale pochybuji, že tu něco bude.“
„Potom bych vám doporučil rozsáhlé databáze na Coruscantu nebo Obroa-skai, až se vrátíme do Nové republiky,“ navrhl Matt.
„A po čem jste to pátral?“ zeptala se Tracy.
„Po informacích o té ženě, která vládla okupované Aise,“ vysvětlil Ash. „Mia Ying se jmenovala.“
„Vy jste ji znal?“ zeptala se Mana.
„Nikdy jsem se s ní nesetkal, ale vyprávěla mi o ní Dasha. Potkala ji, když se účastnila mise na Desper, kterou vedl mistr Qui-Gon Jinn – nevím, jestli jste o něm někdy slyšeli. Mia se ocitla uprostřed střetu Jediů s místními gangy a ztratila přitom otce. Potom se přidala de Qui-Gonovi a dost jim na jejich misi pomohla. I Dasha o ní říkala jen to nejlepší a občas ji navštívila, když se Ying přestěhovala na Coruscant a začala tam studovat.“ Pokrčil rameny. „Chtěl jsem jen zjistit, jak se z takové obětavé dívky mohl stát diktátor, kterého Laura Cruise zastřelila.“
V místnosti vládlo chvíli ticho.
Ash se nadechl a otočil se k holocronu. „Ale pozval jsem vás sem všechny kvůli holocronu, svými osobními věcmi vás nebudu zatěžovat. Takže se do toho dáme.“
Vzal holocron do dlaně a po chvíli se nad ním objevil hologram dávno mrtvého mistra Jedi. Matt si vzpomněl, že takhle přesně mistr Skywalker popisoval Yodu.
„Zdravím vás, já jsem mistr Vandar,“ řekl hologram. „Co pro vás mohu udělat?“
„Mistře Vandare,“ oslovil ho Ash a ukázal na ostatní. „Tohle jsou další rytíři Jedi z naší akademie. Mohl byste se s námi podělit o nějaké své zkušenosti?“
„Povím vám, co se odehrálo čtyři tisíce let před vaším narozením,“ odpověděl Vandar. „V době, kdy se rytíři Jedi i Sithové počítali na tisíce. Je to příběh o vykoupení jednoho nadaného rytíře Jedi jménem Revan...“

* * *

Flotila Nové republiky konečně zařídila vše potřebné, všichni vojáci se vrátili na palubu a lodě opustily oběžnou dráhu, aby se mohly seskupit do formace. Zanechaly za sebou pouze hvězdný destruktor Casarr, nyní již formální vlajkovou loď Aiské obranné flotily, a hvězdný destruktor Errant Venture. Pan Booster Terrik chce na planetě zřejmě dohodnout ještě nějaké obchody, které prostě nelze uzavírat, když máte nad hlavou novorepublikovou flotilu.
Viceadmirál Ziga se na můstku Nebuchadnezzaru při té myšlence usmál. No, pan Terrik udělal při bitvě se Slavikem víc než musel, tak proč bazírovat na nějakých celních zákonech, že?
Podíval se průzorem na hvězdy a modré mlhoviny, které se rozprostíraly po celé Zóně. Byla to úspěšná operace, to nepochybně. Vrchní velení ji zřejmě označí za devadesátiprocentní úspěch – kvůli tomu, že několik Slavikových lodí uprchlo a Ziga nezjistil, co je ten projekt Humanoid. To byl samozřejmě výborný výsledek. Ale ztratili tu příliš mnoho lidí. A dost lodí. Ale také se jim povedlo zajmout velký počet nepřátelských lodí a tím téměř vykompenzovali své ztráty.
Tedy pouze materiální ztráty. Rodinu zabitého pilota asi zajatý křižník příliš neutěší.
„Viceadmirále, jsme z dosahu gravitačního pole planety,“ oznámila mu navigátorka.
„Vypočítejte kurz k hranicím Zóny,“ nařídil Ziga.
„Ano, pane.“
Zatímco se dala do práce, Ziga se přiměl nad svými předchozími úvahami mávnout rukou. Bojoval už v mnoha bitvách a v každé utrpěl nějaké ztráty. A všichni jeho podřízení – i on sám – si tuhle práci zvolili a věděli do čeho jdou. A tady v Zóně se jim všem podařilo zachránit miliony životů, když Slavikovi zabránili vyslat lodě zkázy na Coruscant a Bastion. Nutno přiznat, že s pomocí admirála Pellaeona a jeho imperiálních sil.
Ziga se usmál. Zvláštní, stali se tu z nich prakticky spojenci. Zkoordinovali své útoky. Matt Lavron seděl s Pellaeonem u jednoho stolu. Ale až se příště setkají, budou to nepřátelé.
Ziga zavrtěl hlavou. Všichni společně tady v Zóně zaznamenali úspěch. A velký úspěch. A všichni jeho podřízení na sebe můžou být hrdí.
„Kurz zadán, pane. Flotila je připravena.“
Ziga přikývl a mávl rukou směrem ke hvězdám. „Vpřed.“