Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 2.

Obrazy. Zástupy obrazů. Střídaly se v nesouvislých skupinách, jednou to byl obraz jejích rodičů, potom velký boj, let vesmírem, postel plná plyšových hraček, střelba na cíl, tmavozelený koberec, debata s mužem v modrém obleku, jídlo u oválného stolu, corellianský YT-2000 transportér, vysoká budova, děti hrající si na ulici, mladý kluk s blond vlasy, velká bílá hora, voda, hodně vody, vana plná mokré lepkavé vody…
Všechny obrazy až na několik posledních zmizely a pomalu se probudilo vědomí. Nechápala co se děje, proč se to děje. Kde je? Proč přestaly proudit obrazy? Kdo je?
Její jméno se jí během pár sekund vybavilo. Laura Cruise.
Pomalu si také uvědomovala své končetiny, ale neměla v nich cit, aby s nimi mohla nějak výrazně hýbat. S námahou se jí podařilo ohnout prsty na levé ruce. Všude kolem byla nějaká mokrá hmota. Kde je?
Uvědomila si, že oči má stále zavřené, a tak je pomalu pootevřela. Rychle je zase zavřela, všude kolem byla narůžovělá tekutina, která zprvu silně bodala do očí… jako všechny tekutiny, než si na ně člověk zvykne.
Tekutina byla všude kolem ní, ale někde mimo viděla obrysy tří bílých postav. A k jejím ústům vedla nějaká hadice, což byl zřejmě důvod, proč nemohla moc hýbat ústy a proč mohla v té tekutině dýchat.
A konečně jí došlo, kde je. Plavala v bactě. Ale proč? Co se stalo? Jak se tam dostala?
Znovu otevřela oči. Náhlý štípavý pocit po chvíli zmizel a mohla se normálně dívat, dokonce byla i schopná otáčet krkem.
Po chvíli jedna z bílých postav venku ukázala směrem nahoru, poklop nad Laurou se otevřel a pár mechanických paží ji vytáhl z bacty ven.
Venkovní vzduch byl teplý, ale i tak Lauru náhle sevřela hrozná zima. Mechanické paže ji jemně postavily na zem, ale její nohy zdaleka nefungovaly tak, jak by měly a byla by se skácela na zem, kdyby ji zdravotní sestry – bílé postavy – rychle nezachytily. Sundaly jí dýchací přístroj a odvedly ji kousek dál na jakousi rohožku, kde z ní smyly zbytky bacty a oblékly ji do jednoduchého oděvu. Potom ji pomalu odvedly do jiné místnosti, kde ji uložily do postele. Nebyla to dlouhá cesta, ale Laura by ji nikdy neušla, kdyby ji sestry nepodpíraly. Když se ocitla v posteli, byla víc vysílená, než si kdy dovedla představit.
Sestry ji napojily na různé přístroje a přišel za ní starý muž v bílém plášti, který zběžně zkontroloval její stav a věcně jí oznámil, že bude v pořádku.
Chtěla se ho zeptat, co se jí stalo, kde je, jak se sem dostala, ale neměla na nic sílu. Ačkoliv chtěla sebevíc zůstat při vědomí, po chvíli opět usnula.

Když se zase probrala, stál nad ní nějaký muž. Nebyl to ten doktor, který tam byl předtím. Tenhle byl mnohem mladší. Černé šaty, světlé vlasy. Když si všiml, že je vzhůru, věnoval jí úsměv.
„Dobré ráno,“ řekl po chvíli. „Jak se cítíte?“
To byla dobrá otázka. Zběžně zhodnotila svůj stav a nic konkrétního nezjistila. Cítila se lépe, ale velmi slabě.
„Lerrch,“ vyšlo z ní. Hlasivky jí moc nefungovaly. Několikrát si odkašlala a zkusila to znovu: „Lépe,“ zasípala.
„To je dobře. Když uvážíme v jakém stavu jsem vás našel, je to zázrak, že jste vůbec naživu.“
Laura se zarazila. O čem to mluví? Co se stalo?
Snažila se zapátrat v paměti. Pamatuje si bitvu. Je možné, že během bitvy byla zraněna? Ne, pamatuje si taky, že se jim podařilo skočit do hyperprostoru, ale co bylo dál… Co bylo dál si nepamatuje.
„Co se stalo? Poslední, co si pamatuju…“ hlas jí náhle selhal, zbytek věty se proměnil jen v několik skřeků.
Muž jí tiše podal sklenici vody. S trochou námahy zvedla hlavu a přijala ji. Svaly měla stále ochablé a musela sklenici držet oběma rukama, aby jí nevypadla. Opatrně se napila.
„Díky,“ vysoukala ze sebe.
Muž přikývl, vzal od ní sklenici a položil ji na stůl.
„Co se stalo?“ zeptala se znovu. „Poslední, co si pamatuju je, že jsme skočili do hyperprostoru. Co se stalo?“
„Na to jsem se chtěl zeptat i já vás,“ řekl muž. „Vypadá to, že vaše loď utrpěla zásah do hypermotoru a ten se následkem toho přehřál a explodoval. Bezpečnostní systémy byly poškozené, takže jste to nemohli vědět, dokud nebylo pozdě.“
Laura několikrát zamrkala: „A co se stalo s ostatními?“
Muž vzdychl. „Bohužel, vy jste jediná, kdo přežil. Když jsem vás našel, loď byla téměř zničena. Našel jsem pět lidí, kteří dosud žili, ale jen vás se podařilo zachránit.“
Laura vzdychla a zavřela oči. Kromě ní bylo na palubě dalších třicet sedm lidí. Za těch několik let sice už viděla spoustu lidí zemřít, ale nikdy si na to nelze zvyknout. Zvlášť když jde o přátele.
„Je mi to líto,“ řekl po chvíli muž.
„A kdo vy jste vůbec?“ zeptala se. „A kde to vůbec jsem?“
Muž zavrtěl hlavou. „Kde je moje vychování? Jmenuji se Matt Lavron. Nacházíte se právě na stanici FD-19 poblíž Rodie.“
„Vy jste z Nové republiky!“ vydechla úlevou, jejich mise byla i přes velké ztráty úspěšná!
Matt Lavron přikývl: „Ano, já tedy patřím k řádu Jedi, abych byl přesný.“
„Vy jste Jedi?“
„Ano, vaši loď jsem našel pomocí Síly. Kdyby nebylo jí, tak tu teď zřejmě nejste.“
Laura opět vydechla. Chtěla se ho zeptat na spoustu věcí, ale on ji předběhl.
„O vaší lodi nejsou v Republice žádné záznamy. Žádná společnost nebo lodní korporace vás nepohřešuje,“ jeho hlas mírně ztvrdl, „jako byste vůbec neexistovali. Kdo jste?“
„Pocházíme ze Zóny,“ řekla mu přímo.
„Z jaké zóny?“
„Ze Zóny, z oka mlhoviny poblíž Divokého vesmíru.“
Matt pozvedl obočí: „Já měl za to, že uvnitř Zóny je jen několik vyhaslých hvězd a nehostinných planet.“
Laura zavrtěla hlavou: „Jedna obyvatelná planeta tam je, Aisa. Před stovkami let byla zahalená mlhovinou, takže ji expedice neobjevila a prohlásila Zónu za nehostinnou oblast. My se tam usadili o mnoho staletí později a zjistili jsme, že Aisa je poměrně bohatý svět,“ cítila, jak na ni už zase dopadá únava. Snažila se udržet oči otevřené, ale šlo to těžko.
„Musíte ještě odpočívat, promluvíme si později,“ řekl jí Matt, „ale musím vědět, s kým jste to bojovali. Kdo na vás útočil? Piráti?“
Laura vzdychla a zaťala zuby: „Slavik.“
„Kdo?“
„Admirál Slavik. To on se nás pokusil zastavit, abychom nemohli navázat kontakt s Novou republikou.“
Matt cosi zamumlal: „Slavik? To jméno mi nic neříká. Je to imperiál?“
Zavrtěla hlavou: „Ne, renegát.“
„Warlord?“
„Slavik má poněkud vyšší cíle,“ řekla a snažila se vypudit zlou vzpomínku z mysli. „Mnohem vyšší.“

* * *

SLAVIK, ANTON
DOMOVSKÝ SVĚT: FONDOR
STATUS: NEZNÁMÝ
NAROZEN: 37 BBY.

VYSTUDOVAL VOJENSKOU AKADEMII NA CORUSCANTU A STAL SE ČLENEM IMPERIÁLNÍHO LOĎSTVA. EXPERT NA ROBOTIKU, KYBERNETIKU A DIPLOMACII. PŘED BITVOU O YAVIN POVÝŠEN NA KOMODORA A PŘIDĚLEN KE GENERÁLU MOHCOVI. SNAŽIL SE PROSADIT NÁVRH NA VYTVOŘENÍ BOJOVÉHO POČÍTAČE – UMĚLÉ INTELIGENCE – KTERÝ BY NAPOMÁHAL KOORDINOVAT POHYBY FLOTIL. CELÝ PROJEKT BYL ZAVRŽEN KVŮLI PŘÍLIŠNÝM NÁKLADŮM A POTENCIÁLNÍM RIZIKŮM. PO SMRTI GENERÁLA MOHCA BYL SLAVIK PŘIDĚLEN K ADMIRÁLU ZAARINOVI JAKO ZÁSTUPCE PRO VÝVOJ NOVÝCH TECHNOLOGIÍ. PO ZAARINOVĚ ZRADĚ BYL POVÝŠEN NA ADMIRÁLA A PŘEVZAL PROJEKT VÝROBY TIE DEFENDERŮ. JEHO TOVÁRNÍ ZAŘÍZENÍ BYLO ZNIČENO POVSTALECKÝM ÚTOKEM KRÁTCE PŘED BITVOU U ENDORU. SLAVIKŮV HVĚZDNÝ DESTRUKTOR BYL SPATŘEN U ENDORU.

ŽÁDNÉ DALŠÍ INFORMACE NEJSOU DOSTUPNÉ.

PŘEJETE SI ZAHÁJIT NOVÉ HLEDÁNÍ?

Matt zavrtěl hlavou a odhlásil se od terminálu. O Slavikovi – stejně jako o spoustě jiných imperiálních důstojníků – měla Nová republika jen velmi kusé informace.
Opřel se do židle a vzdychl. Tohle mu moc nepomohlo. Dokud si znova nepromluví s tou dívkou, asi se toho moc nedozví.

* * *

Tak to zkusíme.
Ash Koor se po svém kontaktu s Dashou vrátil do dílny a dokončoval světelný meč. Pořád nevěděl, jestli chce nebo nechce být Jedi v tomto novém světě. Věděl ale, že chce splnit Dashino přání a najít holocron, a k tomu bude světelný meč potřebovat.
Opatrně vzal ze stolku dokončenou zbraň a ze všech stran si ji naposledy prohlédl. Sebemenší chyba může způsobit, že meč při aktivaci exploduje. To se sice většině lidí nikdy nestalo, ale znal Jedie, který kvůli tomu přišel nejen o ruku, ale i o dalších sedm kybernetických protéz.
Stiskl aktivační tlačítko.
Vžůůůům
Místnost ozářila jasně zelená čepel. Ash si spokojeně vydechl. Několikrát s mečem zamával, zkoušel změnit délku a sílu čepele a pak zbraň deaktivoval. Normálně s tímto výtvorem – na kterém pracoval víc jak měsíc – strávil víc času, ale on neměl času nazbyt.
Musí najít mistra Skywalkera a o něčem důležitém si s ním promluvit.

* * *

Mistra Skywalkera nalezl v audienční síni, kde spolu s nějakou ženou vítal na akademii tři mladé studentky. Když si Ashe všiml, na okamžik přerušil svou řeč. Devaronian mu mlčky naznačil, ať pokračuje.
Když Luke Skywalker skončil, přistoupil k němu a usmál se: „Mistře Koore, rád vás vidím.“ Ukázal na ženu, stojící za ním. „Tohle je Kirana Ti, rytířka Jedi z Dathomiru. Zrovna sem ze svého rodného světa přivezla tyto tři nové studentky.“
Ash všem kývl na pozdrav, pak se zaměřil na Kiranu: „Kirana Ti? Máte něco společného s mistryní Shaak Ti?“
Sotva tu otázku vyřkl, bylo mu jasné, že je to blbost. Shaak Ti nebyla člověk.
„Obávám se, že ne, mistře Koore,“ řekla Kirana po chvíli. „Kdo to byl?“
Ash zavrtěl hlavou: „Jen jedna mistryně Jedi v posledních dnech Republiky.“
Luke mrkl na světelný meč, který visel na Ashově opasku. „Dokončil jste svůj meč? To je výborné, mistře Koore. Jak už jsem řekl, byl bych velice rád, kdybyste tu pomáhal s výukou nových studentů a…“
„Mistře Skywalkere,“ přerušil ho Ash, „potřeboval bych si s vámi promluvit,“ vrhl omluvný pohled na Kiranu. „O samotě.“
Kirana chápavě přikývla a kývla na tři studentky: „Pojďte, podíváme se, co ve vás vězí.“
Když odešly. Luke se zeptal: „O čem si potřebujete promluvit?“
Ash mu řekl vše o tom, jak byl kontaktován Dashou O-Garou, a jak mu řekla o holocronu, který ukryla uprostřed Zóny. Mistr Skywalker pozorně naslouchal a pak přikývl.
„Zajímavé.“
„Myslím, že informace obsažené v holocronu vám můžou pomoct mnohokrát víc než já a zkušenosti nasbírané výcvikem dvou učedníků, z nichž jsem ani jeden nedokončil.“
„Asi máte pravdu,“ připustil Luke. „Těch několik holocronů, s nimiž jsem přišel do styku, obsahovalo kvanta užitečných informací. Kdy se chcete vydat na cestu?“
Ash pokrčil rameny: „Co nejdříve. Můžete mi dát jedno z plavidel akademie?“
„Neměl byste tolik spěchat,“ řekl Luke. „Zóna je nebezpečně blízko k Divokému vesmíru. Ta oblast je plná pirátů a jiných nepříjemných překvapení.“
Ash se usmál: „Proto jsem si vyrobil světelný meč.“
„Ano, ale myslím, že byste si potřeboval trošku osvěžit šermířské dovednosti,“ namítl Luke, „a já bych se mohl zatím spojit s Leiou a pokusit se vám sehnat nějaký ozbrojený doprovod.“
V Ashovi doutnal hněv, že ho tenhle mladík o něčem poučuje: „Při vší úctě, mistře Skywalkere, já bojoval s mečem v době, kdy vaše babička s překvapením zjistila, že je v jiném stavu. Nepotřebuji poradit.“
„Musíte si uvědomit, že jste byl čtyřicet let mrtvý,“ trval na svém Luke. „Stejně jako jste si musel osvěžit… já nevím co… něco určitě, musíte si osvěžit ovládání meče a bojovou techniku. Koneckonců, Zóna tam alespoň několik dalších dnů ještě zůstane, ne?“
Ash to chvíli zvažoval. Chtěl se tam vydat co nejdřív, aby uctil památku Dashi… a možná taky chtěl najít… nevěděl přesně, co chce najít. Možná něco, co by zahnalo ten ustavičný pocit, že sem nepatří. Ať už je to jakkoliv, nic se nestane, když svůj výlet o pár dní odloží.
„Tak dobrá,“ řekl nakonec, „myslím, že mi trochu tréninku neuškodí.“
Mistr Skywalker přikývl a usmál se. „Výborně, tak pojďte za mnou. Někoho vám představím.“
Když se Matt vrátil do nemocničního pokoje, Laura Cruise už byla vzhůru. Absolvovala další léčbu v bactě a jizvy na její ruce a tváři se o dost zmenšily a víc odhalily její hezký obličej.
„Jak se cítíte?“
Přikývla a dala si ruku pod hlavu: „Líp.“
„To rád slyším.“ Ukázal na židli vedle její postele. „Můžu si sednout?“
Usmála se. „Ještě nejsem ve stavu, abych vám v tom mohla zabránit.“
Matt se zasmál a posadil se. „Musím toho s vámi dost probrat. Musím vědět něco víc o vaší kolonii v Zóně a o tom admirálu Slavikovi. V novorepublikových záznamech toho o něm moc není. Po bitvě u Endoru jako by zmizel. Co kdybyste začala pěkně od začátku.“
Laura Cruise cosi zabručela a pak se zhluboka nadechla: „Naši předci objevili Aisu asi před pěti sty lety. Byla to skupinka uprchlíků z různých planet ve staré Republice, jako Coruscant, Corellia nebo Kuat. Chtěli se vymanit z neschopného republikového systému, kde byla byrokracie jediná konstanta vesmíru. Hledali si nový domov, kde by mohli začít od začátku a kde by je nikdo neobtěžoval, vůbec nikdo. Dostali se až do Zóny a našli obyvatelnou planetu, na které se usadili. Objevili způsob, jak získávat energii z iontových mlhovin, čímž pro sebe získali téměř nevyčerpatelný zdroj elektřiny. Přebytečnou energii dodnes vyměňujeme v galaxii za některé starší nákladní lodě.“
Matt pozvedl obočí: „Opravdu? Nikdy jsem o Aise neslyšel.“
„Nikdy jsme neříkali, odkud jsme, a těm, se kterými jsme obchodovali, to bylo povětšinou jedno,“ vysvětlovala Laura. „Neměli jsme zájem, aby se o nás venku moc vědělo. Nechtěli jsme být středem pozornosti. Což nám během vzestupu císaře Palpatina bylo docela ku prospěchu. Vždycky jsme se ale zajímali, co se venku děje, jen jsme se nechtěli do ničeho moc plést.“
„Až doteď?“
„Nebyla to naše volba,“ vzdychla. „Získávali jsme energii z mlhovin, dělali venku obchody a všechno bylo fajn. Nebyli jsme válečníci a ani jsme jimi být nechtěli. Pak se ale všechno změnilo.“
„Jak?“
„Krátce po bitvě u Endoru do Zóny přiletěl Slavik. Chtěl se tam ukrýt před císařovými patolízaly, kteří se na Coruscantu tahali o moc. Byl poměrně překvapený, když tam objevil obydlenou planetu. Naše rada mu dovolila, aby se se svými dvěma destruktoru ukryl v odlehlejších oblastech Zóny. Přivedl si skupinu duroských inženýrů, aby mu pomohli postavit vesmírnou stanici, časem si začal přivádět další lodě, budoval si celé loděnice a vyvinul nějaký taktický počítač. Asi o tři roky později venku objevil cosi, co ho přímo nadchlo. Začal pracovat na něčem velice tajném a do Zóny mu proudilo stále víc následníků,“ odfrkla si. „Naše vládní rada ho upozorňovala, že si nepřejeme, aby o nás moc lidí z vnějšku vědělo. On na to jen řekl, že vše probíhá v tajnosti a že je i v jeho zájmu, aby do Zóny nikdo cizí nepronikl. Říkal, že jak Impérium, tak Nová republika je zkorumpovaná a že jedná v zájmu vyššího dobra.“ Zavrtěla hlavou a vzdychla: „Začínal se čím dál víc plést do našich věcí a dokonce nám říkal, co máme dělat a co ne. Kam máme létat a kam ne.“ Na chvíli se zadívala do dálky, jako by si vzpomněla na něco obzvláště nepříjemného. „Před dvěma lety skupina našich lodí letěla udělat nějaký obchod do Korporačního sektoru. Slavik je zastavil s tím, že už pro nás není bezpečné létat ven a že by nás někdo mohl vystopovat až sem.“ Dlouze se odmlčela. „Velitelé výpravy ho odmítli a letěli dál… a tak Slavik nechal všechny lodě zničit i s několika stovkami lidí na palubě. Hájil se tím, že neměl jinou možnost a tvrdil, že až uspěje se svým plánem, bude všechno lepší. Tak začal hlídat všechny cesty ze Zóny. My si to ale nechtěli nechat líbit, ovšem naše vláda byla nepružná a nerozhodná. A v otevřeném boji bysme moc velkou šanci neměli. Nebyli jsme válečníci a není nás mnoho. Založili jsme Hnutí odporu, vyzbrojovali si lodě a napadali Slavikova zařízení. Ale stejně jsme neměli moc velkou šanci a velké množství nás padlo.“ Podívala se přímo na Matta. „Po dvou letech partyzánské války jsme usoudili, že jediná možnost je požádat o pomoc Novou republiku. Nikomu se to moc nelíbilo – bez urážky – , ale neměli jsme na výběr. Podařilo se nám proklouznout kolem několika jeho hlídkových lodí. Ovšem, asi ne dost dobře. Jeden ze Slavikových hvězdných destruktorů nás dohnal a,“ prohodila rukama, „a vidíte, jak to skončilo.“
Matt chvíli mlčel, pak řekl: „Alespoň vy jste se do Nové republiky dostala.“
Laura přikývla. „Ano. Máte pravdu, mise byla i přes velké ztráty úspěšná.“
Nadechla se a formálně pronesla: „Pane Lavrone, jménem obyvatel Aisy žádám Novou republiku o pomoc.“

* * *

Luke Skywalker Ashe odvedl do jednoho ze sálů v chrámu, které sloužily jako tělocvičny. Tam se k nim po chvíli přidal lidský muž. Byl asi stejně starý jako Skywalker, možná o trochu starší. Měl statnou postavu, mezi jeho hnědými vlasy a vousy se už nalézalo několik šedých exemplářů, které byly ale spíš následky těžkého života než fyzického stáří.
Muž na sobě neměl tradiční jediskou róbu, na to byl Ash u těchto novodobých rytířů Jedi už zvyklý, jeho oděv by se spíš hodil k nějakému corellianskému pašerákovi. Víc Ashe ovšem zneklidnilo to, že muž neměl u pasu jen světelný meč, ale také blaster, několik granátů a vibronůž.
„Mistře Koore,“ řekl Luke, „tohle je jeden z našich příležitostných instruktorů na akademii, mistr Kyle Katarn.“
„Mistře Koore,“ řekl muž a podal mu ruku, „rád vás poznávám.“
Ash přikývl: „Já vás také, mistře Katarne. Už jsem slyšel o některých vašich akcích. Vy jste ubránil Údolí Jedi před Jerecem, že? Jereca jsem znal jako namyšleného arogantního mladíka. Vůbec mě nepřekvapilo, že propadl temné straně. Vypořádal jste se s ním dobře.“
Katarn se usmál. „Děkuju, řekl bych, že mě vedla Síla. Na některých akcích jsem měl úplně pocit, jako kdyby mě řídila nějaká neviditelná bytost. Ovládala každý můj pohyb.“
„To je poznat, že jste skutečný Jedi, mistře Katarne“ řekl Ash.
Pokrčil rameny. „Možná, a mimochodem, toho mistra Katarna si nechte. Nesnáším, když po mně někdo hází tyhle tituly. Říkejte mi Kyle.“
Ashe ta prosba trochu zaskočila, ale jen přikývl: „Dobře, Kyle.“
„Myslím, že mistr Koor by si měl trochu připomenout zacházení s mečem,“ vmísil se do toho Luke. „Musí se vypravit na jisté… pátrání.“
Kyle povytáhl obočí: „Smím vědět po čem?“
Luke se tázavě podíval na Ashe, který přikývl, že může Katarna zasvětit. Luke tak učinil a když skončil, Kyle přikývl.
„Jojo, tyhle vize mrtvých lidí jsou fajn věc. Viď, Luku? Kde bysme my bez nich byli?“
Oba muži se rozesmáli. Ash dost dobře nechápal čemu, ale počkal, až se dostatečně vysmějí.
Kyle si potom odložil opasek se zbraněmi, odepnul z něj světelný meč a poodstoupil dál ode zdi.
„Dobrá, mistře Koore. Trochu si zaťukáme.“
Ash si odložil plášť a připravil si svůj meč.
„Uvidíme, jestli jsem to nezapomněl.“
Rychle zbraň aktivoval a provedl první výpad. Kyle úder zablokoval a provedl sérii protiútoků. Ash uskočil doleva a ocitl se zády k jednomu z podpěrných sloupů skleněné platformy, která se nacházela uprostřed tělocvičny. Kyle k němu přiskočil a jejich čepele se zaklesly.
„Jak dobře jste tu Dashu O-Garu znal, mistře Koore?“ zeptal se Luke, pasivně sledující souboj.
„Byl jsem dočasně na několik týdnů jejím mistrem,“ řekl Ash, odrazil se od sloupu, srazil Katarna na zem a sám svůj malý let zakončil kotoulem. „Od té doby jsme byli přátelé. Byla hodně energická a nezávislá.“
Kyle vyskočil na nohy a rychle se po Ashovi ohnal mečem. „Energické ženy jsou fajn,“ donutil svého protivníka ustupovat.
„Ona byla fajn,“ Ash se vymrštil a skončil na platformě. „Párkrát jsme si vzájemně zachránili život.“ Kyle vyskočil na plošinu za ním a začali si vyměňovat výpady.
„Věříte, že holocron v Zóně stále bude?“ pokusil se Luke přeřvat prskavý zvuk dotýkajících se světelných čepelí. „Co když ho Impérium našlo?“
„To je možné,“ zavolal Ash, nespouštěje oči ze svého protivníka, „ale co když ne? Nic za to nedám. Navíc mě tam nutí jít mé přátelství k Dashe a taky možná…,“ zablokoval výpad a odstrčil Kyla na kraj plošiny, „taky možná touha po vlastním… sebepoznání. Holocron mi třeba odpoví na otázku, jaký je můj úděl v tomto druhém životě.“
Kyle se po něm několikrát ohnal. „Touha po sebepoznání může občas vyústit v katastrofu. Mně se to tenkrát na Dromund Kaas stalo málem osudným.“
Ash šel do podřepu a udeřil na Kylovy nohy, druhý muž sice uskočil, ale ztratil rovnováhu a přepadl z plošiny na zem. Ash rychle skočil za ním a sekal ve vzduchu pod sebe. Kyle se ale rychle odvalil a Ash sekl na prázdno. Kyle ležící na zemi se mu ohnal po nohách. Ash rychle nadskočil, ale Kyle ho pomocí Síly vymrštil ještě víc, než bylo žádáno. Pružně vyskočil na nohy a vyrazil letícímu Ashovi meč z ruky.
Ash Koor udělal nechtěné salto a dopadl na záda na tvrdou zem. Než se vzpamatoval, Kyle už byl u něj a mířil mu modrou čepelí svého meče na hlavu.
„To nebylo špatný, mistře Koore,“ deaktivoval zbraň a pomohl Ashovi vstát.
„Moc dobře mi to nešlo,“ řekl Ash. „Bývaly doby…“
„To je v pořádku,“ uklidňoval ho Kyle. „Nevím, jaké byly vaše standardy, ale podle mě jste bojoval dobře.“
Ash se na chvíli zamračil. Nelíbilo se mu, že jeho šermířské umění posuzuje někdo, jehož otec nebyl ještě na světě v době, kdy si on už sestavoval první světelný meč.
„Má pravdu, mistře Koore,“ vmísil se do toho Luke. „Pokud se vám vaše současné dovednosti nezdají, určitě nebude dlouho trvat, než se opět dostanete na svou předešlou úroveň. Člověk – nebo Devaronian – také není zcela při síle, poté co osm hodin spal. Vy jste ,spal‘ čtyřicet let. Chce to jen čas.“
Ash přikývl. Proti tomuhle se nedalo nic moc říct: „Asi máte pravdu.“ Opět mu ale na mysli vyvstala otázka, zdali by se poté, co získá „Dashin“ holocron měl nějak více plést do záležitostí tohoto nového řádu Jedi. Tohle už nebyl jeho svět!
„Luku, nemáš ty náladu na menší výprask?“ zeptal se vlídně Kyle.
Ash sebral ze země svůj meč a přesunul se ke stěně, aby jim dal prostor.
Luke chvíli zauvažoval, pak vytasil meč a pustili se do boje.
Jejich čepele se míhaly sem a tam, že Ash nestíhal sledovat. Oba prováděli různé akrobatické kousky a celý souboj byl tak elegantní, že byla radost se na to dívat. A Ash nebyl jediný, kdo si toho všiml.

* * *

Mio Terraz, jeden ze studentů na akademii Jedi, běžel, jak nejrychleji dovedl. Doběhl ke dveřím, které rychle otevřel a jednou nohou vstoupil do jídelny.
„Mistr Skywalker bojuje s Kylem!“ křikl a zase se rozběhl nazpátek.
Všichni, kteří právě seděli v jídelně, byli okamžitě na nohou a běželi za ním.
Za chvíli stáli u průzorů nad tělocvičnou a pozorovali souboj. Kyle a Luke byli zrovna na plošině a vyměňovali si výpady. Kyle zablokoval jeden úder, vyskočil a kopl Luka do ramene. Mistr Skywalker zavrávoral a několikrát rychle švihl před sebe. Kyle seskočil z platformy dolů a Luke ho hned následoval.
„Sázím pět kreditů… na mistra Skywalkera,“ řekl Mio.
Po jeho levici stojící Cereanka Mana Lormi se ušklíbla: „To chcete sázet na naše mistry?“
Rodian Kelbis Nu, který stál vedle ní, pokrčil rameny: „A co je na tom?“ Podíval se na Mia. „Beru.“

* * *

Ash dál pozoroval souboj, který byl velice vyrovnaný. Oba soupeři vynikali velkými fyzickými i duševními schopnostmi a dělali výborné akrobatické kousky. Ash přemýšlel, na jak dlouho se tento souboj protáhne. Na výsledek naštěstí nemusel čekat dlouho.
Luke pronásledoval Kyla od jednoho ze sloupů, jedním velkým skokem ho dohnal a sekl po jeho krku. Kyle se prudce otočil, zablokoval výpad a udeřil Luka loktem do krku. Následující vteřinu ho praštil jílcem meče do hrudi a stlačil ho na zem.
Luke pozvedl meč k obraně, ale to mu už Kyle mířil svou zbraní na hrudník. Oba pomalu přikývli a deaktivovali své zbraně.
„To není fér, používat během souboje klasické prvky sebeobrany,“ řekl Luke a zvedl se.
Kyle přistoupil k Ashovi a otřel si ručníkem čelo: „Pokud mi paměť slouží, své studenty učíš, aby použili všechny dostupné prostředky k vítězství v souboji, pokud to není temná strana.“
„To je něco jiného,“ namítl Luke, „tam já vyhrávám.“ Podíval se na Ashe: „Jak se bojovalo s mečem za vašich časů, mistře Koore? Používaly se podobné chvaty?“
Ash pokrčil rameny. Už ho začínalo unavovat, jak k němu Luke Skywalker vzhlíží, jako kdyby byl veškerá moudrost vesmíru. „Řeknu to takhle: Nic takového nebylo zakázáno. Někteří Jediové to rádi používali. Často jsem slýchával o Qui-Gonově proslulém ,knockout výpadu‘ během bitvy o Naboo.“
Kyle se spokojeně usmál a podíval se na Luka: „Slyšels?!“

* * *

„Co tím myslíte? Víc s tím neuděláte?“
Matt seděl o samotě v komunikační místnosti a před ním se na něj díval holografický přenos prezidentky Leiy Organy Solo.
„Generál Cracken posílá tým, který tu ženu podrobně vyslechne,“ řekla prezidentka. „Za daných okolností nic víc udělat nemůžeme. Jakmile jsme se o tom dozvěděli, někteří členové senátu okamžitě přišli s tím, že je to nějaký trik. Zbytky Impéria na nás v poslední době dost tlačí a Zóna je na druhém konci galaxie. Je možné, že je to nějaký klam, který má za účel odlákat naší flotilu.“
Mattovi se mihl před očima obraz Laury Cruise, jak leží zesláblá na posteli a ve tváři má šokovaný výraz, když zjistila, že ostatní členové její posádky jsou mrtví.
„Ona nelže,“ řekl tiše.
„Věřím vám,“ řekla Leia, „ale to neznamená, že vám budou věřit i ostatní členové senátu. Pane Lavrone… Matte, dobře si pamatuji, co jste pro mě a pro mou rodinu udělal… a obětoval. Musíte pochopit, že věci nemůžou vždycky probíhat tak, jak chci já. Kromě slova té ženy žádný další důkaz o nepřátelských aktivitách v Zóně nemáme.“
Matt pomalu přikývl. „Ano… já vím.“
„Generálův tým dorazí během několika dnů,“ pokračovala prezidentka. „Vadilo by vám, kdybych vám svěřila jménem Nové republiky úkol?“
Matt byl trošku zaskočen, že se ho na to vůbec ptá. „Co pro vás můžu udělat?“
„Poletíte na Derolis – je to těžařská kolonie ve Vnějším okraji. Detaily vám pošlu. Prověříte jménem Republiky jejich systém těžby a vývozu. A taky výrobní infrastrukturu.“
Matt se na ni pozorně zadíval: „A neoficiálně?“
Leia ho obdařila úsměvem, díky kterému Matt pochopil, proč byly zlomeny stovky povstaleckých srdcí, když se rozhodla provdat za Hana Sola. „Je to planeta poměrně vzdálená od obchodních cest, a důležitých světů. Před dvěma lety po ní nikdy ani neštěkl, pak se ale její průměrný domácí produkt rapidně zvýšil a jejich ruda se vyváží na světy jako Bothawui nebo Rodia.“
„Našli si sponzora?“
Leia pokrčila rameny: „To je jenom polovina problému. Náš lehký calamarský křižník Scylla byl na hlídkovém letu z Bothawui na Zhar. Nikdy ale nedorazil. Jedna z jeho plánovaných zastávek byla poblíž Derolisu. Pokud by je někdo chtěl přepadnout, Derolis by byl ideálním místem, ze kterého nepozorovaně vyletět a sledovat situaci. Kromě toho, obyvatelé Derolisu jsou jediní mimo armádu Nové republiky, kteří o této zastávce vědí.“
„Někdo přepadl calamarský křižník?“ pozvedl Matt obočí. „To je na piráty moc velké sousto. Že by Impérium?“
„Zjistit to je váš úkol,“ řekla. „Admirál Bell byla už odvolána prohlédnout všechny blízké systémy v té oblastí, ale myslím, že nic nenajde. Proto je senát a vnitřní rada nedůvěřivá ke zprávě od té vaší trosečnice. Dvě záhady ve stejnou dobu a obě tisíce světelných let od nejbližších bojů s Impériem.“
„Udělám, co budu moct,“ řekl Matt.
„Dobře, podrobnosti vám pošlu později, teď se musím vrátit na oslavu.“
„Oslavu?“ zeptal se opatrně Matt.
Leia se usmála: „Dnes je to jedenáct let od vítězství u Endoru, zapomněl jste?“
Matt se zasmál: „Promiňte, data nikdy nebyla mou silnou stránkou.“
„Tím se netrapte,“ mrkla. „Tak hodně štěstí a ať vás provází Síla.“
„Vám také. Nashledanou.“
Hologram zmizel. Matt se pohodlně opřel do křesla a přemýšlel.
Calamarský křižník zmizel? Proč by Impérium přepadalo hlídkovou loď tam, kde jim to nijak nepomůže? Má to být diverze?Je Laura její součástí? Nebo je v tom něco jiného? Nebo spíš někdo jiný. Snad to brzy zjistím.

* * *

„Co tím myslíte ,zmizel‘?“ zavrčel moff Sander a opřel se dlaněmi o stůl, na kterém byl miniaturní holografický obraz admirála Saje. „Byl zničen?“
Saj v rozpacích zavrtěl hlavou. „Prostě zmizel, Vaše Excelence. Naše lodě prohledaly všechna místa v okolním vesmíru, ale po Vanquish ani stopy. Kdyby byl zničen, objevily by trosky.“
„Hvězdné destruktory třídy Victory jen tak nemizí, admirále,“ vyprskl Sander. „Pokud vím, ta loď se jmenuje Vanquish ne ,Vanish‘. Jaký byl jeho poslední kurz?“
„Vezl vojenský materiál na naši novou enklávu na Logimosu.“
„Což je až moc daleko od naší nejbližší základny, ze které by mohla být vyslána případná pomoc.“
„Ano, Excelence.“
Sander cosi zavrčel. „To je ideální místo pro zbabělý útok Povstalců, nemyslíte?“
Saj pokrčil rameny. „Co by Nová republika získala tím, že by napadla hvězdný destruktor takhle daleko od všech bojů?“
„Co já vím!“ vyštěkl Sander. „Já tu nejsem od toho, abych rozebíral nápady, které se líhnou v těch povstaleckých mozečcích. To je vaše práce, vás a těch ostatních zelených mozků! Okamžitě se spojte s admirálem Pellaeonem a informujte ho o situaci. Chci zjistit, co se s tou lodí stalo a rychle! Je to jasné, admirále?“
Saj přikývl: „Naprosto, Vaše Excelence.“
Sander vypnul spojení a otočil se na kapitána Nodda, na jehož lodi právě prováděl formální inspekci, když ho zastihla zpráva od Saje, a který stál celou dobu tiše za ním.
Nodd stál vzpřímeně, díval se kamsi do prázdna a ruce držel pevně za zády.
„Co se děje, kapitáne?“ zeptal se Sander už trošku mírnějším tónem, než jakým před chvílí mluvil s admirálem své sektorové flotily.
Nodd dlouho mlčel. Moff se už chystal zeptat znovu a důrazněji, když kapitán konečně promluvil.
„Můj bratranec je kapitánem Vanquish.“

* * *

Kapitán Barkus, velitel hvězdného destruktoru Vindicator, se pohodlně usadil v poradní místnosti a zapálil si doutník. Zatím byl v místnosti sám, ale to ho příliš nezatěžovalo, byl vděčný za chvilku klidu. Ve svých třiašedesáti letech, z toho už téměř deset ve službách admirála Slavika, si ho už poměrně zasloužil.
Průzorem viděl zajatý calamarský křižník a několik menších plavidel z jeho bitevní skupiny, které se vznášely kolem lodi. Mise, na kterou je admirál vyslal, byla téměř splněna. Až na ten malér s uprchlou lodí z Aisy, kterou se jim nepodařilo včas zastavit. Ano, to představovalo problém. Problém, který snad bude brzy vyřešen.
Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil velitel Gul, Slavikův hlavní důstojník pro strategické operace. Byl to jeden z mála lidí, kteří ke Slavikovi nezběhli z Impéria. Původně to byl civilista. O své minulosti nikdy nemluvil, ale jeho schopnosti a vytrvalost při plnění úkolů byly nezpochybnitelné.
„Kapitáne,“ ohlásil se.
Barkus pomalu vstal a kývl na pozdrav. „Co jste zjistil?“
„Včera opustil základnu,“ řekl Gul, „podle všeho míří na Derolis.“
„Námezdní lovci?“
„Jsou tady, sehnal jsem jen čtyři, ale myslím, že to bude stačit.“
Barkus přikývl a vyndal si doutník z pusy. „Tak je sem přiveďte.“
Gul, zřejmě spokojen s odpovědí, přikývl a odešel.
„Můstek kapitánu Barkusovi.“
Kapitán vytáhl z kapsy komlink: „Co se děje?“
„Pane,“ ozval se ženský hlas, „zpráva od plukovníka Brota. Říká, že jeho lidem se podařilo opravit motory zajatého novorepublikového křižníku.“
„A štíty?“
„Na padesáti procentech.“
„Řekněte mu, ať nastaví kurz zpátky do Zóny. Admirálův časový rozvrh je velmi těsný. Fregata Seigor a křižník Tick poletí s ním jako doprovod. Zbytek zůstane s námi.“
„Ano, pane.“ Nastala odmlka. „Také jsme obdrželi zprávu od Huttů. Za služby a vybavení, které nám poskytují, požadují, až bude po všem, abychom jim kromě Kesselu přenechali taky Katraasii.“
Barkus tlumeně zaklel. Jak dlouho ještě chtějí ti zelenohnědí slimáci měnit podmínky dohody?
„Řekněte jim, že to přetlumočím admirálovi a že jsem si jist, že bude souhlasit.“
„Ano, pane.“
Barkus se vrátil zpátky do křesla a věnoval se svému doutníku, dokud Gul nepřivedl námezdní lovce.
Byli jen čtyři, ale nebyli to žádní troškaři. Byl mezi nimi Boba Fett, nejlepší lovec v galaxii. Pak tu byl Rodian Powlic a dvojčata Sopak a Stevak, kteří se v nedávné době docela proslavili a vypadalo to, že míří mezi špičku.
„Pánové,“ začal Barkus a pokynul jim, aby se posadili. Sedl si ale jen Powlic, ostatní zůstali stát, pravděpodobně kvůli svým bojovým zbrojím a jetpackům.
„Jsem rád, že jste se dostavili.“
„Přejděte k věci,“ zabručelo jedno z dvojčat.
„Zajisté,“ řekl Barkus, snažíce si zachovat příznivý tón. Námezdní lovce v lásce příliš neměl.
„Můj admirál mě zplnomocnil k tomu, abych vás najal. Odměna bude půl milionu kreditů. Zároveň mě požádal, abych vám navrhl případnou dlouhodobější spolupráci s naší organizací.“
„Spolupráci?“ zabručel Powlic. „Ani přesně nevíme, kdo jste.“
„To my o vás taky ne,“ usmál se Barkus.
„Trochu předbíháme, ne?“ řekl chladně Fett. „Řekněte nám o práci.“
„Jak si přejete,“ Barkus stiskl tlačítko a na holoprojektoru vyvstal obraz mladého muže. „Tohle je Matt Lavron, je to rytíř Jedi. Za pár dnů dorazí na odlehlý svět Derolis a údajně tam bude provádět inspekci výrobní infrastruktury.
Zlikvidujte ho.“