Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 19.

„Připravte se! Jedna minuta!“
Mio Terraz, spolu s ostatními vojáky na palubě transportéru – jak že se jmenuje? – Sunrise 4, vstal ze svého sedadla a zařadil se u čelního průlezu.
Kousl se do rtu. Byl nervózní, hodně nervózní. Na akademii Jedi strávil více než rok a tohle bude jeho první opravdová akce.
Nabral Sílu a pokusil se trochu zklidnit, ale moc mu to nepomáhalo. Cítil, jak se mu třese ruka. Když nastoupil na Skywalkerovu akademii, bylo mu teprve devatenáct! Předtím pracoval v zemědělské korporaci na Ukiu. Nabídku mistra Skywalkera přijal, protože chtěl vést poněkud smysluplnější život, než katalogizovat přírůstky dobytka. Studoval Sílu, šerm, historii, diplomacii a kdovíco ještě, aby mohl sloužit jako správný Jedi a ochránce pořádku. Ale chyběla mu zkušenost.
Ucítil, jak mu kdosi položil ruku na rameno. Otočil hlavu. Vedle něj stála žena – seržant, ale nemohla být o mnoho starší než on sám. Usmála se na něj kouzelným úsměvem, který ho zahřál u srdce. „Jsi nervózní?“
Mio přikývl. „Jo. Je to moje první opravdová akce.“
Žena ho zhodnotila pohledem. „Vypadáš v pohodě. To zvládneš, seš přece Jedi. Máš jméno?“
„Mio Terraz,“ vysoukal ze sebe a přinutil se odtrhnout oči od její tváře.
„Mně říkej Mairy,“ sáhla do náprsní kapsy a vytáhla malý balíček. „Když jsem já nervózní, pomáhá mi tohle.“ Dala si do pusy malou bílou tabletku.
Mio vytřeštil oči. „Sedativa?!“
„Ne, žvýkačka.“
Loď se otřásla, jak raketa země-vzduch zasáhla její štíty. Někdo na zemi je tu zřejmě nerad viděl.
„Tak jo, lidi, je to tady,“ řekl poručík Harald, velitel této čety. „Naposledy si překontrolujte všechno vybavení. Nechci, aby někomu uprostřed akce selhala zbraň.“
Transportérem se začalo ozývat různorodé cvakání, jak si všichni kontrolovali zbraně. Většina vojáků měla standardní blasterové pušky. Někteří byli vybaveni odstřelovačkou, Wookieeové na palubě měli povětšinou své bowcastery a několik jedinců mělo raketomet nebo rázovou pušku, která dokázala vyčistit široké oblasti a obzvláště účinná byla v úzkých uličkách a domech. Každý voják také nesl příruční štítový generátor, který dokázal vytvořit malý nehybný energetický štít, za kterým se lze krýt. Nevydrží příliš dlouho, ale může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Osobní štíty byly příliš drahé, aby jimi mohl být vybaven každý voják.
„Pamatujte,“ pokračoval poručík, „jakmile se ocitnete venku, na nic nečekejte, zdlouhavě se nerozhlížejte a rovnou běžte k nejbližšímu krytí. Chci mezi vámi vidět spoustu místa. Nepřítel může mít těžká laserová děla a pět vojáků vedle sebe je pro něj krásná příležitost. Jeden voják je plýtvání energií.“
Loď se znovu otřásla. Bylo slyšet hučení energie, jak laserová děla jejich transportéru opětovala palbu.
Mio pevně stiskl jílec svého světelného meče a nadechl se. Pořád byl nervózní, ale věděl, že mistr Skywalker a mistr Katarn ho naučili, co mohli. A taky věděl, že by ho sem nevyslali, kdyby si nemysleli, že na to má. Nervozita je normální, když se něco dělá poprvé.
Mio se podíval na Mairy a usmál se. Všechno je jednou poprvé.
Další zásah raketou prorazil štíty a trup transportéru a Mio Terraz i všichni ostatní na palubě Sunrise 4 byli rozmetáni na prach.

Transportér Atlas 2 dosedl na zem v ulici Hamoa, Tracy Ogiama aktivovala světelný meč a spolu s ostatními vyběhla ven, jakmile se otevřel průlez.
První tři vojáci byli rozmetáni na kusy laserovou palbou dřív, než si Tracy vůbec stihla uvědomit, co se děje. Začala mečem odrážet střely, které na ni dopadaly, ale zdálo se, jako by létaly odevšad a všude. Kolem sebe slyšela jen zmatené volání a výkřiky, jak vojáci padali k zemi.
„K nejbližšímu krytí! Běžte k nejbližšímu krytí!“ zařval elominský kapitán těsně předtím, než se skrz jeho hrudník propálil paprsek z blasteru.
Tracy stále postupovala vpřed odrážejíc střely. Skupinka vojáků se držela za ní, ale nemůžou takhle vydržet věčně. Problém byl v tom, že tu nebylo příliš míst, kde se dalo krýt. Celá tahle ulice byla jedna velká rovina a na jejím konci byla zatáčka a u ní budova, ve které se Slavikovi lidé nejspíš opevnili a teď je v klidu odstřelují.
„Co tu sakra děláme!“ zasténal kdosi. „To jsou jatka!“
„Mami!“
„Nemáme žádnou šanci!“
Přes všechen ten křik a střelbu uslyšela i něco jiného. Její zrak spočinul na zatáčce vedle budovy a zatajila dech. Ze zatáčky se právě vynořoval kolos AT-AT.
Několik vojáků proti němu začalo zmateně střílet, protože to byl první jasně viditelný nepřítel, ale protipěchotní blastery tomuto kolosu nijak neublíží.
Hlava AT-AT se natočila směrem k nim – nebo spíš směrem k ní. Tracy měla pocit, že jí řidič kouká přímo do očí. Potom kolos vypálil.
Střela Tracy a vojáky, kteří se drželi za ní, nezasáhla přímo, ale škodu nadělala téměř stejnou. Zaryla se do země asi dva metry od nich, zdevastovala kus silnice a tlaková vlna je odhodila pryč.
Tracy ucítila bolest v boku, asi ji zasáhl úlomek kamene – nebo z čeho na téhle planetě dělají silnice – ale to si v té chvíli neuvědomila. Dopadla tvrdě na zem a s úderem do hlavy se ji zatmělo před očima.
Nevěděla, jak dlouho tam ležela. Mohlo to být deset minut, ale mohlo to zrovna tak být i deset sekund. Křik a výstřely tu stále byly, Tracy je však vnímala jen jaksi okrajově.
Opatrně pozvedla hlavu. Bylo to zvláštní, před chvíli byla na lodi, čistá, nezraněná, čerstvá a odpočatá. Teď tu leží na nějaké ulici na planetě, kterou nikdy předtím nenavštívila, je špinavá a cítí se, jako by právě absolvovala několika set kilometrovou pěší túru. Pomalu otočila hlavu nejdřív doprava a potom doleva. Stále na tom byla lépe, než většina těch ostatních, co leželi kolem. Ti byli před pár minutami ještě živí.
Všechny raketoplány určené pro tuto zónu vylodění již přistály. Tracy viděla, jak se u jednoho právě otevírá průlez a o zlomek vteřiny později dovnitř vlétla nepřátelská raketa a z transportéru vyšlehly plameny a vylétly zakrvácené zbytky těl. Několik desítek metrů před Tracy se tři Wookieeové krčili za jedním příručním štítem. Nepřátelská palba se do něj silně opírala a po chvíli energetický štít už nápor nevydržel a zhroutil se. Wookieeové byli okamžitě rozstříleni na kusy. Kousek vedle ležel muž v agónii, obě jeho nohy byly ustřelené nad koleny a jediné, co zřejmě vnímal, bylo jeho vlastní ječení a volání nějakého ženského jména.
Tracy vedle sebe nahmatala svůj světelný meč a pevně ho k sobě přitiskla. Měla by vstát, ale nenašla sílu. Ze všeho nejvíc se teď chtěla otočit na břicho a začít si mečem rýt díru do země, aby nějak unikla před tou popravčí četou.
Ale to přece nemohla udělat. Potřásla hlavou. Je Jedi! Musí se z toho nějak dostat. A co víc, musí pomoct ostatním se z toho dostat.
Převalila se na břicho a doplazila se k nejbližšímu ležícímu vojákovi, aby zkontrolovala jeho stav. Velký Wookiee ale ležel nehybně a ona pro něj už nic nemohla udělat. Přešla k dalšímu. Tohle byl Sullustan, který ležel přitisknutý k zemi a křečovitě se chvěl.
„Jsi zraněný?!“ pokusila se přeřvat hluk kolem.
„Neslyším! Já neslyším!!“ ječel Sullustan.
Tracy se rychle rozhlédla. Většina vojáků se už dostala ze silnice a kryli se, u čeho se dalo – za kusy sutin nebo za vlastním energetickým štítem. Někteří nešťastníci se kryli i za tenkým sloupem pouličního osvětlení. Nějací se už taky dostali do budov, jenže okolní budovy měly poměrně málo oken a dveří. Pár vojáků si udělalo vlastní vchod – podle standardního postupu – ale výbušniny mohli používat jen z dálky a chvíli trvalo, než mohli blastery nabít na dostatečnou intenzitu, aby propálily ve zdi dost velký otvor, a to bylo riskantní.
Tracy aktivovala světelný meč a popadla Sullustana za ruku. „Pojď!“ Rozeběhla se s ním k hromadě sutin u nejbližšího domu, za kterým se kryli dva vojáci. Okamžitě se na ni snesla palba – čepel meče přitahuje dost pozornosti. Snažila se odrážet střely co nejlépe a zároveň běžet co nejrychleji. Po dvou metrech ale od odrážení upustila a snažila se co nejrychleji doběhnout k barikádě. Sullustan měl co dělat, aby jí stačil.
Těsně před cílem je zasypala sprška střel a Tracy skočila – nebo spíš spadla – na zem kousek od hromady sutin. Sullustana stále pevně držela, už mu zřejmě ani nedělalo problémy jí stačit.
Ohlédla se na něj a na chvíli se jí zastavilo srdce. Sullustanského vojáka někde ztratila a v ruce držela už jen pahýl, který býval paží a kusem ramene. Zaječela, odhodila ruku a zoufale rychle se odplazila k barikádě. Tohle bylo příšerné! Co tady sakra dělá?! Bylo to jako příšerný sen. Tracy si ze všeho nejvíc přála se teď probudit ve své posteli na akademii – nebo kdekoliv jinde!
Chvíli trvalo, než si uvědomila, že na ni někdo volá.
„Madam! Jste v pořádku?!“ zeptala se jí vojanda ležící za sutinami vedle ní. Byla Twi’lek, podle výrazu stejně vytřeštěná jako Tracy.
„Nic mi není,“ přinutila se říct Tracy a nechala se prostoupit Sílou. Strach není příliš jediský, ale který Jedi tohle zažil?!
Podívala se na druhého vojáka vedle sebe. Byl to lidský muž, seděl přikrčený hned u barikády a mluvil do hands-free komlinku.
„Casarre, tady 205. prapor. První vlna neefektivní, máme těžké ztráty! Žádáme o posily! Opakuji, první vlna neefektivní! Žádáme posily!“ Tlumeně zaklel a podíval se na dvě ženy. „Ruší naše vysílání!“
„Něco se tu dost pohnojilo!“ řekla vojanda. „To Hnutí odporu nám mělo vyklidit cestu!“
„Evidentně se jim to nezdařilo!“ řval voják.
„Co budeme dělat, madam?!“ zeptala se vojanda.
Tracy se nadechla. Jistě, hledají odpověď u ní. Ona je koneckonců Jedi! Ale na tohle nebyla nikdy trénovaná!
Rozhlédla se. K jejich improvizované barikádě právě dorazili další tři vojáci. Dva Wookieeové a člověk. Žádný ale neměl označení důstojníka nebo alespoň seržanta. Jeden Wookiee nesl rázovou pušku, kterou vyslal dva rychle výboje proti nepřátelským pozicím, předtím než také zaklekl u ostatních.
Žádný živý důstojník tedy nikde v okolí nebyl. A všichni vojáci vzhlížejí k ní, že jim ukáže cestu.
Olízla si rty. Je jasné, co musí udělat, ale je to natolik jasné, že to určitě napadlo i nepřítele, ale všechno se zdálo být lepší, než tu zůstat!
„Dovnitř!“ zavelela, aktivovala světelný meč a začala do zdi budovy vyřezávat otvor. „Kryjte mě!“
„Madam, nepřátelští stormtroopeři jsou všude v budovách!“ namítla vojanda. „Máme štěstí, že je tu tak málo oken, jinak by nás zmasakrovali!“
„Roaarrr!!“ zařval jeden Wookiee.
Tracy dokončila řez a vykopla otvor. „Můžeme buďto bojovat tady venku s AT-AT nebo uvnitř se stormtroopery. Je to na vás. Uvnitř nejsme tak na ráně.“
Twi’lecká vojanda na ni chvíli zírala a potom křečovitě přikývla.
Tracy se naposledy podívala na to děsivé panorama na ulici a přitom jí zrak sjel na chronometr. Je možné, že celé tohle peklo začalo teprve před několika minutami?
„Všichni dovnitř!“ zařvala jak nejhlasitěji dovedla. „Všichni se dostaňte do budov!“
„Slyšeli jste Jedie!“ řval zpoza štítu uprostřed ulice nějaký poručík. „Dostaňte se dovnitř!“
„Jaké je místo setkání, pane?“ ptal se kdosi.
„Do prdele, prostě zmizte z týhle ulice!!“ odsekl poručík a rozběhl se k nejbližšímu oknu.
Tracy se otočila a vklouzla otvorem dovnitř. Ostatní vojáci u téhle barikády ji následovali.

* * *

Matt spolu s Laurou a ostatními vtrhl do hlavního studia v budově rozhlasu. Budova už byla v podstatě v rukou Hnutí odporu. Slavikovi lidé byli zaskočeni. Většina jich už čelila novorepublikovým vojskům v parku Uhat a ulici Hamoa na druhém konci města a tady bylo jen několik stormtrooperů a houf různých techniků a operátorů.
Stejné to bylo i v hlavním studiu. Když Matt aktivoval světelný meč, všichni už byli na nohou a zděšeně na něj zírali.
„Všichni ke zdi! Ke zdi!“ přikázal Matt.
„Rychle!“ dodal Killian, jak se jejich čerství zajatci přesouvali ke zdi.
Laura a Ariel přistoupily k řídicímu pultu a Ariel začala cosi klapat na klávesnici.
Killian se usmál. „To bylo až moc snadný.“ Odložil zbraň a začal zajatce svazovat za pomoci chuchvalce drátů, který předtím našel – respektive vyrval ze zdi – na chodbě. Matt stále stál s pozvednutým mečem, ale nebylo to už ani třeba. Zajatci byli tak vyděšeni, že na nějaké hrdinství ani nemysleli.
„A je to,“ řekla Ariel po chvíli a kývla na Lauru. „Můžeš mluvit.“
Laura se naklonila k mikrofonu a odkašlala si. „Obyvatelé Aisy, tady je Laura Cruise. Přišel náš čas! V hlavním městě Raskatu se vylodily novorepublikové jednotky, aby nás zachránily před Slavikem. Jejich vojáci právě teď bojují a umírají za naši svobodu. Musíme jim pomoct! Každý z vás, kdo má nějakou zbraň nebo něco, co jde jako zbraň použít, vyjděte do ulic a podpořte naše spojence! Tohle je naše chvíle! Za Aisu.“

* * *

Kapitán Niro si odepjal z opasku čutoru s vodou a vypil několik doušků. Stejně jako všichni ostatní na palubě transportéru Grasshopper 9 vyslechl zachycené vysílání Laury Cruise.
„To je dobrý! Pokud to zburcuje obyvatele, usnadní nám to práci,“ řekla Pinky. Desátnice, jenž si svou přezdívku vysloužila kvůli proužku růžových vlasů, který ji vykukoval zpod helmy na čele.
„To bych neřekl. Znamená to taky, že se nám banda nadšených, ale nepříliš schopných vlastenců bude plést pod nohy,“ podotkl hlavní seržant Skartan. Weequay sloužící jako spojka mezi vojáky a důstojníky v rotě.
„A nakonec stejně všechnu práci oddřem my!“ dodal seržant Uzar. Devaronian, který vedl družstvo Modrá-4.
„Když už nic jiného, odlákají nám trochu pozornosti,“ řekl Niro.
„Máme poslední zprávy z města,“ ozval se z kokpitu kopilot. „205. prapor narazil v ulici Hamoa na tvrdý odpor, vypadá to, jako by na ně Slavikovci čekali. 139. prapor postupuje z parku Uhat, ale jsou oslabeni. Pět z jejich transportérů se ani nedostalo na zem.“
„Nějaké zprávy o komandu, které mělo zajistit vládní budovu?“ zeptal se Niro.
„Jo,“ odpověděl kopilot trpce. „Jejich loď byla sestřelena.“
„Takže to bude asi na nás,“ poznamenal poručík Tyler, velitel Modré čety. „Je v naší cílové oblasti hlášena nějaké zvýšená aktivita?“
„Nevypadá to. Ale podle senzorů z Casarru už oba mosty překračují nepřátelské tanky a kolosy.“
„Takže sebou budeme muset hodit,“ řekl Niro.
48 transportérů třídy Gamma pokračovalo společně nad město Raskat, kde se rozdělily na tři skupiny a vyrazily na svá místa vylodění. Transportéry ze skupiny Grasshopper mířily na Náměstí Meče.
„Jedna minuta!“
Všichni vstali a začínali se řadit. Niro a Tyler udíleli vojákům poslední rozkazy a připomínali jim některá základní fakta, která je udrží déle naživu. 198. speciální prapor byl vytvořen už před sedmi lety, ale několikrát podstoupil reorganizaci a většina jeho současných vojáků byla sice výborně vycvičená, ale naprosto nezkušená. Někteří se dnes účastnili boje vůbec poprvé a mnohem větší počet z nich se nikdy neúčastnil vylodění v bojových podmínkách. A každý válečník vám řekne, že nejnáročnější – a nejnebezpečnější – místo pro boj jsou ulice.
Niro samozřejmě věděl, co má dělat a věděl, jak svým podřízeným z roty Besh ty znalosti předat.
Na Medivaru VII jsme se také vyloďovali za nepřátelské palby.
Transportér s mírným škubnutím dosedl na zem.
Skartan si vytáhl z náprsní kapsy náboženský talisman a políbil ho.
Kdosi se začal velice rychle nadechovat.
Průlez se otevřel.
„Ven!“ zařval Niro a Modrá četa vyběhla z transportéru.
Náměstí bylo téměř vylidněno. Těch několik málo lidí, kteří neutekli z centra, jakmile začaly první boje, utíkalo právě teď. Nikdo tu nezbyl.
Tedy nikdo, kdo nechtěl bojovat.
„Pozor!“
Než se Niro stačil otočit, dva nepřátelští stormtroopeři padli k zemi, když je několik jeho vojáků pokropilo blasterovou palbou.
Niro doběhl k nejbližší barikádě – nějakému kamennému pomníku – a podíval se na mrtvoly asi třicet metrů od něj. Jen dva stormtroopeři? Normálně operovali v družstvech po čtyřech nebo po osmi. A co tu dělali? Alespoň minutu museli vědět, že transportéry přistanou tady. Proč se nestáhli?
Tři vojáci je vyběhli ze svých úkrytů zkontrolovat, ač bylo jasné, že jsou mrtví. Byla to standardní procedura, která se používala, když byla oblast zabezpečena. Jenže to nebyla!
„Zpátky!“ zařval Niro právě ve chvíli, kdy první voják padl k zemi mrtvý. Druhý ho následoval dřív, než stačil zareagovat. Třetí se obrátil na útěk, ale nedoběhl.
Po celém náměstí se začaly ozývat výkřiky a střelba.
„Snajpři!“ zařval kdosi. „Čekali, až nás budou mít všechny pěkně na ráně!“
Niro začal střílet před okraj pomníku, ostatní se k němu přidali, ale byla to zmatená střelba, neviděli, odkud nepřítel střílí. A ti odstřelovači byli chytří. Kdyby zahájili palbu hned, novorepublikoví vojáci by zůstali v transportérech a byli by vystaveni palbě jen z jedné strany. Takhle jsou přišpendleni ke svým improvizovaným barikádám a vystaveni palbě ze tří stran!
Rozhlédl se kolem sebe. Viděl poručíka Lilu Yeer, zabrackou velitelku Červené čety, jak se se svými lidmi kryje za jedním z těch obřích obelisků, které byly rozesety po celém městě. Tyler a Skartan byli opodál za nějakým větším patníkem. Major Kathon, moncalamarský velitel praporu, byl nejspíš někde na druhém konci náměstí s rotami Aurek a Cresh. Niro spatřil v dálce modré záblesky světelného meče. To bude asi ten Jedi, který s nimi letěl.
Vojín Miran zaječel, když ho v pohybu zasáhl odstřelovač. Další na řadě byli Zaartaboo a Kratch, laserový výboj jimi proletěl oběma.
„Těch snajprů je alespoň šest!“ zařvala Pinky vedle Nira.
„Víš, kde jsou?!“
„Ne, pane, ale zkusím to zjistit!“ aktivovala své střelecké infračervené brýle a připravila si blasterovou pušku upravenou pro odstřelování.
Niro se otočil na ostatní. „Musíme odtud. Co támhleto okno?!“ ukázal na nejbližší budovu.
Seržant Uzar zvedl hlavu. „Pane, jeden snajpr může střílet přímo z té budovy! Dole můžou čekat stormtroopeři nebo pasti.“
„Lepší než zůstat tady! Kdo má rázovou pušku?!“
„Já ji měl, pane!“ řekl vojín Stallo. „Přišel jsem o ni, když to do nás začali šít!“
„Najděte si náhradu!“ křikl Niro.
„Mám jednoho snajpra!“ Pinky se rychle přikrčila zpět za pomník. „V tý budově na druhý straně!“
„Víš, který okno?“
Pinky přikývla. „Zvládnu to za pět sekund!“
Niro zvedl ruku. „Vydrž chvíli.“
„Už máme rázovou pušku, pane!“ křikl na něj Stallo.
„Tak to napalte do támhletěch dvou oken!“ Niro se otočil směrem k obelisku. „Yeer, až řeknu, tak se svými lidmi přeběhni támhle do toho domu!“
Odpovědělo mu hlasité přitakání. „Tak teď! Krycí palba!“
Stallo vypálil dva modré výboje do oken budovy. Podle následujících menších výbuchů se dalo soudit, že rázová vlna detonovala několik náloží, které byly v budově nastraženy, jak Uzar předpokládal.
Vojáci z Modré čety začali pálit kolem sebe, aby poskytli krytí Červené četě, která běžela do domu. Byla to zmatená střelba určená pouze k tomu, aby se protivník začal pokud možno krýt. Jedině Pinky mířila na jistotu. Rychle se převalila na břicho ven ze svého úkrytu, vypálila jednu ránu a zase se převalila nazpět. „O snajpra míň.“
O minutu později zahájila Červená četa palbu z oken a Niro i ostatní vojáci kolem vyběhli ze svých úkrytů a běželi k budově. Několik jich přitom padlo. Odstřelovači byli tentokrát již připraveni a podařilo se jim více úspěšných zásahů.
Niro proskočil oknem a ocitl se v místnosti, která mohla být jídelnou. Medici na zemi opečovávali několik raněných. Yeer stála u schodů do prvního patra, u nichž ležela dvě těla stormtrooperů.
„Nahoře jich bude nejspíš víc, pane,“ řekla. „Moji lidé teď pročesávají okolní místnosti. Vypadá to, že se opevnili ve vyšších patrech.“
Niro přikývl. „Půjdeme to prověřit. Vezměte si na starost první patro.“ Otočil se. „Tylere, my půjdeme výš. Pinky, zkus odtud najít a sejmout co nejvíc těch snajprů. Kdo je ještě odstřelovač?“
„Já, pane,“ ozval se poměrně mladý Twi’lek.
„Dobrá, stejné rozkazy jako pro Pinky.“
Se třemi družstvy kráčeli nahoru. V prvním patře se oddělila Yeer a jedno družstvo. Druhé šel prověřit poručík Tyler. Niro a družstvo hlavního seržanta Skartana mířilo do třetího.
„Pozor!“
Niro prudce pozvedl zbraň, ale to už Skartan sejmul stormtroopera, který se vynořil na podestě. Rychle vyběhli do patra.
„Skartane, vezmi si půlku lidí a jdi prověřit tuhle část chodby, já a zbytek pročesáme tyhle místnosti.“
Hlavní seržant Skartan tiše přikývl a se třemi lidmi odběhl.
„Cobbsi, Tra’no, prohledejte tuhle místnost. Já a Parrtach vás budeme krýt.“
Dva vojáci, člověk a Ishori, vyrazili ke dveřím. Byly to staré, nóbl vypadající dřevěné dveře. Cobbs je vykopl, a Tra’no za střelby z blasteru vběhl dovnitř a rychle se přitiskl zády ke zdi vedle dveří, zatímco Cobbs vešel za ním a začal prohledávat místnost. Přesně podle standardní procedury.
Ozvalo se několik výstřelů. „Vzduch je čistý!“ zavolal Cobbs.
Parrtach výstražně zavrčel a začal pálit ze svého bowcasteru do chodby za Nirem. Kapitán se rychle přitiskl ke stěně, sáhl pro protipěchotní tepelný detonátor, který měl u pasu a hodil ho do chodby.
Výbuch.
„Na ně!“ zařval Niro ještě než se usadil prach.
O pět minut později bylo po všem.
Když se Niro a ostatní vrátili, dolů v hale už čekali vojáci ze Žluté a Zelené čety, kteří dorazili.
„Dostali jsme dva další odstřelovače, pane,“ nahlásila mu Pinky. „Další sejmuli lidé z ostatních rot.“
Niro si olízl rty a přikývl. „Měli bysme se odtud hnout.“
Vojáci se začali sbírat a Niro na malém panelu na svém levém zápěstí naťukal volací kód pro svůj hands-free komlik.
„Tady Kathon,“ ozval se téměř okamžitě známý hlas.
„Niro, rota Besh. Zajistili jsme několik budov v pravé části náměstí. Ztráty jsou relativně malé. Čekáme na instrukce.“
„Zneškodnili jsme nepřátelské síly na náměstí,“ řekl Kathon. „Mám zprávy od generála Cherooka. 150. a 121. prapor se úspěšně vylodily a setkaly se. 150. se snaží odříznout Slavikova kasárna v hotelu Morleen a Cherook se 121. postupuje směrem k mostu. My se musíme dostat ke druhému mostu a co nejdříve ho překročit. Roty Aurek a Dorn jsou už na cestě po severních silnicích spolu s Jediem Lazerem. Kapitán Ramsey byl zabit, takže přebírám přímé velení roty Cresh. Spolu s vámi se skrz uličky na východě dostaneme na hlavní silnici a potom na most.“
„Rozumím, pane.“
„Kathon konec.“
„Dobrá, lidi,“ řekl Niro. „Rozdělte se do družstev. Budeme postupovat směrem na východ až na hlavní silnici. Vyhýbejte se otevřeným prostranstvím a držte se dál od sebe. A buďte opatrní, na co střílíte, nezapomeňte, že tohle je město a mohou tu být stále civilisté.“
Kývl na hlavního seržanta Skartana. „Jdu s vámi. Shromáždi své lidi a vyrazíme.“

* * *

Tracy se ohnala mečem a rychle zlikvidovala dva stormtroopery, kteří na ni vyskočili zpoza dveří.
Deaktivovala meč a kývla na twi’leckou vojandu, která se jí představila jako Drusia. „Zkontrolujte dveře.“
Drusia vypálila salvu ze své pušky a dveře vypadly z pantů. Vběhla dovnitř a postavila se ke zdi, zatímco třetí člen jejich narychlo vytvořeného průzkumného týmu – člověk jménem Howard – prohledal místnost.
„Je čistá!“ ohlásil.
Tracy přikývla a vedla je o několik místností zpátky. Většině toho, co zbylo z 205. praporu, se už podařilo uniknout z ulice Hamoa a prostřílet se skrz okolní budovy. Několik družstev už vyrazilo směrem k vládní budově a spojilo se s ostatními prapory nebo Hnutím odporu. Ale je jich příliš málo. Ostatní zatím zůstávají tady, aby se přeskupili. Tohle byla jedna z budov poblíž jejich zóny vylodění. I když ji už z velké části vyčistili, neustále se tu objevovali noví a noví stormtroopeři.
Došli do místnosti, která by mohla být polním shromaždištěm a ošetřovnou. Na zemi leželo několik desítek raněných, ale úvodní masakr přežila jen hrstka mediků, kteří se o ně mohli starat.
Tracy spatřila duroského muže se zavázanou nohou opřeného o zeď. Měl výložky kapitána. První, na kterého tu Tracy narazila.
„Kapitáne,“ oslovila ho.
„Torsas,“ představil se. „Nandali nám to pěkně. Museli na nás čekat.“
Tracy přikývla. „Nevíte, kolik dalších skupin se z té ulice dostalo?“
„Málo!“ zasténal. „Přišli jsme alespoň o dvě stě padesát lidí! Plukovník Calens je mrtvý, stejně jako major Lam‘rey, kapitán Jaton, kapitán Hrramtak...“ potřásl hlavou. „Někdo nahoře to ošklivě pohnojil!“
„Ani tady nejsme v bezpečí,“ řekla Tracy. Víc odpadlíků už zřejmě nedorazí, takže by měli vyrazit. Ale hodně raněných je na tom dost špatně. Spousta z nich není schopna chodit – chybějí jim celé končetiny. A někteří by přesun vůbec nepřežili.Jenže ti nejspíš nepřežijí stejně. Ranění se musí dostat odtud a do bacty, ale většina transportérů, kterými přiletěli, byla zničena. Hrstce se podařilo znovu odstartovat, ovšem slavikovci stále ruší jejich vysílání, takže se s nimi nespojí.
Do místnosti vpadl jakýsi vojín. Tvářil se zděšeně. „Rychle! Všichni stormtroopeři utekli z tohohle baráku!“
Tracy se chystala zeptat, kvůli čemu je tak zděšený, když vojín opět zařval. „To AT-AT míří sem! Oni chtějí tenhle barák zničit!“
„Všichni odtud!“ zařval jeden medik. „Dostaňte odtud raněné!“
Z nižších pater už vybíhali vojáci ven do ulic na protější straně od Hamoy. Někde čekali stormtroopeři, a tak se museli ven probojovat.
Tracy na to ale už nemyslela. Ještě než opustila místnost, začaly se budovou rozléhat rány a otřesy. Jeden laserový paprsek z AT-AT prorazil zeď a rozmetal asi tucet raněných na kusy i s jedním z mediků. Tracy všude kolem slyšela křik, ale ze všech sil se ho snažila ignorovat. Podpírala raněného člověka a co nejrychleji s ním kráčela po schodech dolů.
Podařilo se jim dostat se do přízemí. Tracy už viděla dveře ven, když se jeden paprsek prokousal budovou až k nim. Tam, kde před chvílí běžel vojín Howard, bylo najednou jen několik kusů seškvařeného masa. Výboj zničil celou část zdi, jejíž úlomky se jako střepiny rozlétly po místnosti a Tracy a její raněný utrpěli přímý zásah. Tracy spadla na zem. Úlomky ji zasáhly úplně všude. Do břicha se jí zabodl kus velký jako dlaň, další ji zasáhl do hrudníku a ji zachvátil pocit, jako by hořela. Pokusila se nadechnout, ale šlo to těžko a s nesmírnou bolestí.
Bez hlesnutí klesla k zemi a poslední, co slyšela, byl zoufalý křik Drusiy, jak volá po zdravotníkovi.

* * *

Na oběžné dráze Aisy mezitím stále zuřila bitva.
Komodor Damorin seděl ve svém velitelském křesle na můstku Fearless a zamyšleně pozoroval taktický hologram. „Zvláštní, že se stále urputně odmítají vzdát. Musí už přece vědět, že nemají šanci a posily se sem nedostanou.“
„Vzdal byste se vy na jejich místě, komodore?“ zeptal se kapitán Kizaton, Ishi Tib velící Damorinově vlajkové lodi. „Slavik je tu deset let krmí tím, že jsme odporní vykořisťovatelé ne o moc lepší než Impérium. Někteří tomu i věří.“
„A také hrají o čas,“ dodal Damorin. „Myslí si, že čím déle nás budou zdržovat, tím větší bude pravděpodobnost, že se o nás Slavik dozví. Už by ale měli vědět, že to nemá smysl.“
„Jsou zaslepeni fanatismem.“
„To ale neomlouvá další čtyři smysly!“
Turbolaserové baterie Fearless vyslaly salvu rudých výbojů proti křižníku třídy Carrack, který se s nimi poněkud nerozvážně pustil do křížku. Celá příď nepřátelského křižníku explodovala a zbytek lodi zůstal bezvládně viset ve vesmíru.
„Kapitáne, komodore, nepřátelský hvězdný destruktor bude za minutu na dostřel,“ oznámil jim taktický důstojník.
„Ať s námi Indefatigable srovná rychlost a drží se těsně vedle nás,“ nařídil Damorin. Bočním průzorem bylo vidět, jak se sesterská loď – calamarský křižník MC90 – zarovnala vedle nich. Třetí velký křižník z Damorinovy skupiny – postarší MC80 Persistent – se držel za nimi spolu se třemi útočnými fregatami Knight, Caretaker a Venerable.
„Mám vyslat dopředu B-wingy?“ zeptala se letová koordinátorka.
„Ještě ne,“ řekl Damorin. „Musíme jim pročistit cestu.“
Nepřátelský hvězdný destruktor Intrepid už kolem sebe neměl žádný další menší křižník, který by ho mohl krýt, ale asi tucet systémových hlídkových lodí ho obklopilo, aby mu poskytlo ochranu proti stíhačkám. Stíhací eskadry Intrepidu byly už plně zabrané do boje s přesilou novorepublikových X-wingů a E-wingů, takže by jejich mateřská loď zůstala nechráněná proti bombardérům, nebýt hlídkových lodí. Bohužel, hlídkové lodě musely být příliš blízko svého chráněnce a poněkud mu tak znemožnily opětovat efektivně palbu proti velkým křižníkům, protože by své ochránce mohl zasáhnout.
„Zahajte palbu, ale jen na hlídkové lodě,“ nařídil Damorin. „Ať se na každou soustředí jen tak tři baterie.“
Taktický důstojník potvrdil rozkaz a o několik vteřin později začaly první střely z Fearless a Indefatigable nalézat své cíle. Systémová hlídková loď měla tuhý kořínek... ale z perspektivy stíhaček a lehkých transportérů. Po několika zásazích turbolasery se už většině hroutily štíty a po chvíli první lodě explodovaly.
„Komunikace, vyslal jste další výzvu, aby se vzdali?“ zeptal se kapitán Kizaton.
„Vysílám ji pomalu každou minutu, pane,“ řekl komunikační důstojník. „Stále bez odpovědi.“
„Škoda,“ vzdychl Damorin a podíval se na hologram. Zbývající systémové hlídkové lodě se začaly přeskupovat do neefektivních obranných postavení ve snaze vyhnout se nepřátelské palbě a už neplnily svou funkci chránit Intrepid. „Vyšlete dopředu B-wingy. Ať na tu loď vypustí všechno, co mají!“

* * *

Tři eskadry B-wingů prolétly mezerami v obraně, které se vytvořily zničením systémových hlídkových lodí, a vypálily každý po dvou protonových torpédech na Intrepid. Obranné lasery a chaffy vychytaly několik torpéd, ale zdaleka ne všechna. Ta, které se nepodařilo zastavit, se jako velcí červi zavrtala do trupu lodi.
Kapitán Tamura by ztratila rovnováhu, jak se celá paluba otřásla, kdyby neseděla ve svém křesle. „Hlášení!“
„Ztratili jsme štítový generátor, madam!“ křikl poručík Dras od svého stanoviště, jeho hlas postrádal onu obvyklou rozvážnost a klidnost. „Přišli jsme o sedm turbolaserových baterií na přídi, protržení trupu na palubách 12, 13...“
„Zbyly nám nějaké stíhačky?!“ přerušila ho Tamura.
„Ty, které zbyly, jsou obklíčeny nepřátelskými X-wingy,“ řekl letový koordinátor. „Nedostanou se sem.“
Loď se opět začala otřásat. Tentokrát pod náporem turbolaserových střel. Nepřátelské křižníky a fregaty se teď víc přiblížily a chrlily na Intrepid všechno, co měly.
„Madam, nepřátelské lodě...“
„Mám oči, poručíku Mayley,“ okřikla ho Tamura. „Opětovat palbu! Zaměřte jeden z těch velkých křižníků a vysypte na něj všechno!“
Jak její loď začala pálit na calamarský křižník, Tamura se zhluboka nadechla. Stejně to už nemělo cenu. Neměli už kam utéct...
Loď se opět otřásla.
„Tak, právě jsme kompletně přišli o štíty,“ řekl Dras.
„A nepřátelské B-wingy se chystají na další přelet!“ vydechl poručík Mayley.
Tamura cítila, jak se všechny oči na můstku upínají k ní. Věděla, na co se jí chtějí zeptat...
„Vzdáme se, madam?“
Tamura se nadechla. Její loď teď visela už v podstatě bezmocně ve vesmíru. Představa zajetí se jí příliš nezamlouvala, ale ještě více by se jí příčilo skončit jako kapitán Barkus. Nemělo už cenu bojovat a ona nechtěla obětovat svou loď a téměř třicet sedm tisíc lidí na její palubě. Určitě ne pro Slavika.
Další otřes ji málem vyhodil z křesla. B-wingy už musely vyslat druhou salvu.
„Madam!“ zvolal poručík Mayley téměř zoufale.
„Zastavte palbu!“ nařídila. „Komunikace, spojte se s novorepublikovými loděmi! Řekněte jim, že se vzdáváme!“
„Ano, madam!“
Dvě vteřiny poté trojice torpéd narazila čelně do nechráněného můstku a rozmetala řídicí centrum Intrepidu na kusy. Poslední, co Tamuře blesklo hlavou, než ji exploze sesmahla, bylo, že nikdy nic neudělala včas.

* * *

Hvězdný destruktor se zmítal ve smrtelných křečích, než konečně zmizel v oslnivém záblesku a zbylo po něm jen několik desítek tisíc kusů rozžhaveného kovu.
„To by bylo,“ zamumlal Damorin. „Ať naše skupina začne vyčišťovat oblast od zbývajících nepřátelských lodí.“
„Většina se jich vzdává,“ poznamenal kapitán Kizaton stojící za komunikačním důstojníkem. „Asi jim došlo, že bez Intrepidu už nemají důvod bojovat. Hlavně ty hlídkové lodě bez hyperpohonu.“
„Tím líp pro ně,“ řekl Damorin.
Komunikační důstojník náhle zvedl hlavu. „Komodore, holografický přenos z Nebuchadnezzaru.“
„Přepojte to,“ Damorin vstal a přistoupil k projektoru právě ve chvíli, kdy se před ním zformoval holografický obraz viceadmirála Zigy. „Pane.“
„Komodore,“ řekl Ziga. „Něco mě napadlo. Nad planetou je interdiktor. Kousek od vás.“
Damorin mrkl na taktický hologram. „Ano, pane. Krčil se v bezpečné vzdálenosti za Intrepidem. Podle všeho ještě nezapnul ani motory.“
„Vzdává se?“
Damorin se podíval na poručíka u komunikace, ten zavrtěl hlavou. „Ještě ne, viceadmirále.“
„Pokuste se ho pokud možno získat nepoškozený,“ řekl Ziga. „Když využijeme jeho gravitační projektory u vstupního vektoru do soustavy, můžeme Slavikovu flotilu navést přesně tam, kde ji chceme mít – do minového pole.“
„Rozumím.“
„Udělejte, co budete moci,“ Zigův hologram zmizel.
Damorin přistoupil ke svému křeslu, ale neposadil se. „Kapitáne, naveďte nás přímo k tomu interdiktoru. Zbraně se připraví.“
„Ano, pane.“
Několik minut se přibližovali, než se ocitli ve vzdálenosti pouhých několika tisíc kilometrů od interdiktoru.
„Vyzvěte je, ať se vzdají,“ nařídil Damorin.
„Žádná odpověď, komodore,“ řekl po chvíli komunikační důstojník.
„Stále se nehýbou,“ poznamenal Kizaton.
„Vystřelte několikrát na jejich příď,“ řekl Damorin. „Snad tím upoutáme jejich pozornost.“
Příďové baterie Fearless několikrát vypálily na svůj cíl. Po chvíli se dal interdiktor do pohybu. Pomalu nabíral rychlost a mířil proti nim.
„Ten blázen na nás chce zaútočit!“ vydechl Kizaton.
„Otevřít komunikační kanál,“ Damorin se nadechl a začal mluvit. „Tady komodor Damorin z novorepublikové lodi Fearless, pokud máte alespoň špetku zdravého rozumu, tak se vzdáte. Nemáte proti nám žádnou šanci!“
„Volají nás, komodore,“ oznámil mu komunikační důstojník.
„Přepojte to.“
Z interkomu se ozval skřípavý hlas. „Tady kapitán Niral z interdiktoru Matrix. My se vám nikdy nevzdáme! Nevzdáme se novorepublikovým ani imperiálním utlačovatelům, kteří si žijí v pohodlí, zatímco většina lidí v těch jejich nemocných politických systémech hladoví ve špíně a nikdo se o ně nestará!“
Damorin přivřel oči. Kapitán Matrixu byl evidentně idiot. Rozhodl se, že nebude reagovat na to, že hází Novou republiku a Impérium do jednoho pytle. Ovšem někomu takovému zřejmě nemělo cenu hodinu demokraticky domlouvat. „O politice se s vámi nebavím. Dnešní debata je o tom, že se buďto vzdáte nebo vám ustřelím zadek.“
„Vy si myslíte, že nás zastrašíte?! Vaše éra končí! S admirálem Slavikem v čele svrhneme všechny vykořisťovatelské systémy, kde se nestaráte o své obyvatele!“
„Ale vy při tom už nebudete!“ zavrčel Damorin. „No tak, kapitáne. Poslední transport do stanice Realita právě vyráží.“
„Proboha!“ vyjekla senzorová důstojnice. „Oni míří přímo na nás. Chtějí do nás nabourat!“
„Úhybné manévry!“ křikl Kizaton.
Fearless se ostře stočila na levobok, ale interdiktor už nabral plnou rychlost a se stávajícím zrychlením bylo téměř nemožné se mu vyhnout.
„Nirale, vy šílenče!“ vyštěkl Damorin do komunikátoru. „Chcete zabít celou svoji posádku?!“
„Každý z nich ochotně zemře za naši věc s vědomím, že naše smrt napomůže miliardám k lepšímu životu!“ hulákal do komunikátoru Niral. „S admirálem Slavikem na věčné časy a nikdy...“ v komunikaci to náhle zapraskalo.
„Nirale? Nirale!“
„Interdiktor zpomaluje!“ vydechla senzorová důstojnice. „Mění kurz, aby se nám vyhnul... a právě vypnul štíty.“
Z reproduktoru u komunikační stanice se ozval nový ženský hlas. „Tady poručík Tao, kapitán Niral právě... ehm... omdlel a byl přesunut na nemocniční oddělení. Jako zastupující velící důstojník interdiktoru Matrix se vám tímto vzdávám.“
Damorin si pomalu oddechl. „Rozumíme, poručíku. Díky Síle za kapitánovy mdloby, že?“
Tao se zasmála. „Ano, komodore. Vypnuli jsme štíty a všechny zbraňové systémy.“
„Dobře, připravte se na přijetí našich transportérů s výsadkem, který od vás převezme loď. Máte na palubě ještě nějaké s podobnou... indispozicí jako váš kapitán?“
„Několik, ale myslím, že je zvládneme, komodore. Budeme očekávat váš výsadek.“
„Rozumím,“ řekl Damorin. „A poručíku... děkuji. Nejspíš jste zachránila život nejen sobě a svým lidem, ale i mně a posádce Fearless. Děkuji. Nikomu z vás nebude ublíženo. Ať už vám Slavik o nás navykládal cokoliv.“
„Já vím, komodore,“ řekla Tao. „Připravíme se na přijetí vašich lidí.“
Spojení se přerušilo a Damorin se zhroutil do svého křesla.
„To bylo o chlup,“ poznamenal Kizaton.
„Jo,“ Damorin vzdychl. „Zatracení fanatici. Slavik by se měl modlit, aby se mi nikdy nedostal do rukou. A kdyby se přece jen dostal, měl by se modlit, abych neměl po ruce tupý nůž!“

* * *

Kapitán Niro zvednutím ruky vydal povel stát, když Parrtach varovně zavrčel. Osm vojáků z družstva Modrá-1 se nacházelo v jedné z menších uliček v centru Raskatu.
„Někdo jde,“ šeptl Niro. „Ke zdi!“
Přitiskli se ke stěně a zamířili na roh. Po chvíli se z vedlejší uličky vynořili dva scout troopeři. Byli dobře vycvičení, oba vyskočili ze svého úkrytu najednou zády k sobě a každý mířil na jinou část ulice. Ten, který se díval rovnou na novorepublikové družstvo, to schytal dřív, než stihl vydat hlásku. Druhý se bleskurychle otočil a klesl na jedno koleno, ale potom se připojil ke svému kolegovi.
„Rychle!“
Niro a ostatní vběhli za roh, kde našli už jen několik mrtvol. Jak Slavikových, tak novorepublikových vojáků.
„Hlavní silnice by měla být kousek odtud,“ poznamenal hlavní seržant Skartan.
„Prohledejte okolní domy,“ nařídil Niro. „Nechci mít nějaké stormtroopery v zádech.“
Spolu se Skartanem a Pinky vstoupil do budovy, které chyběla celá jedna stěna. Za ní byla místnost, která mohla být obývacím pokojem.
„Dejte pozor. Slavikovci nám tu mohli nechat nějaký překvapení.“
„Kapitáne!“ vydechla Pinky. Niro k ní otočil hlavu. Desátnice stála ve vedlejší místnosti za jídelním stolem, dívala se na zem a dlaní si přikrývala ústa.
Niro k ní přistoupil a tlumeně zaklel. Na zemi ležela tři mrtvá těla civilistů. Byli zastřeleni zepředu, všichni na stejné místo.
„Mohli to být členové Hnutí odporu?“ zeptal se spíš sám sebe než jí.
„Tomu klukovi nemůže být víc jak dvanáct!“ vzdychla Pinky. „Já měla za to, že slavikovci vyznávají nějakou utopii či co.“
„A takhle to většinou končí,“ zamumlal Niro.
„Kapitáne!“ do budovy vstoupil vojín Cobbs a za sebou vedl několik lidí a dalších druhů v civilním oblečení a blastery.
„Tihle se skrývali v sousední budově,“ oznámil Cobbs.
„Mé jméno je Tiris,“ představil se člen Hnutí odporu a kývl na zelenovlasou ženu vedle sebe. „Tohle je Katja. Dnes ráno jsme se s pomocí jednoho z novorepublikových agentů vloupali do Slavikovy zbrojnice. Když byl vyhlášen ve městě poplach, vyrazili jsme vám naproti a zlikvidovali pár stormtrooperů.“
„A kam zmizel ten náš agent?“
„Oddělil se od nás,“ řekl Tiris. „Dostal zprávu, že má kontaktovat ostatní kolegy a společně vyřadí nějakou klíčovou budovu nebo tak nějak.“
„Dobře, pane Tirisi. Potřebujeme se co nejrychleji dostat k mostu přes řeku. Povedete nás?“
„Samozřejmě.“
„Tak vyrazíme.“
Všichni zamířili zpátky na ulici, Pinky ale Tirise zastavila. „Máte ponětí, kdo mohl tohle udělat?“ ukázala na mrtvoly civilistů.
Niro se tázavě podíval na Tirise, který zaťal zuby.
„Slavikovi lidé,“ zasyčel. „Majitel tohoto domu nám byl hodně nápomocný... Asi se snažili bránit svůj dům. Za to může protektorka Mia Ying. Zachytili jsme vysílání, jak říká svým lidem, aby se nezastavili před ničím.“ Ukázal na těla. „Tohle asi nebude jediný případ.“
Ozvala se rána. Ze skříně u zdi místnosti vyskočil jakýsi muž v černé uniformě a začal kolem sebe zuřivě pálit z blasteru.
Niro byl okamžitě na kolenou a uskočil do strany jak měl nacvičeno, o zlomek vteřiny později spustil na útočníka palbu. Jeho prst přimrzl na spoušti, jako by v něm byla křeč a když ji konečně uvolnil, útočník se sesul k zemi a z jeho hrudníku už nezbylo téměř nic.
Stihl ale dostat Tirise, který teď ležel opřený o zeď a chrčel, neschopný slova. Pinky už byla u něj a snažila se mu roztrhnout košili, aby se dostala ke zranění.
„Medik!“ zařval Niro. „A prohledejte dům, jestli se tu neskrývá ještě někdo.
Tiris chytil Pinky za ruku a skrz jeho zakrvácené rty se linula nesrozumitelná slova. „De... dejte... p... p...“ Jeho hlava se naklonila na stranu a on strnul.
Shora se ozval výbuch a potom Skartanův hlas. „Horní patro je čisté.“
„Tak pojďme odtud!“ řekl Niro a zamířil ven. Pinky ještě chvíli zírala na mrtvého Tirise, potom polkla a následovala kapitána.

* * *

Matt Lavron udělal přemet a bleskurychle zlikvidoval dvojici stormtrooperů, kteří obsluhovali E-Web umístěný za hromadou sutin u stěny jedné budovy.
Matt se rozhlédl. Žádný další nepřítel nebyl na dohled, ale v okolí by se měli nalézat jednotky Nové republiky. Alespoň se tak dalo usuzovat podle střelby v dálce. Pokynul Lauře a ostatním a společně přeběhli ulici.
Po chvíli narazili na novorepublikového vojáka. Jakmile uslyšel kroky, otočil se na špičce nohy a vystřelil.
Matt střelu vykryl světelným mečem, a ta se neškodně zaryla do zdi.
Voják vyvalil oči. „Ups, pardon!“
„Na to si dávejte pozor. Kdybych neměl meč, je po mně.“
„Ano, pane.“
„Kde máte velícího?“
Voják ukázal mlčky kamsi za sebe a stále na Matta vyjeveně zíral.
„Díky,“ Matt se vydal tím směrem. Laura ho následovala. Když kolem vojáka procházel Killian, šeptl mu: „Dávej bacha s tou puškou, nebo si ublížíš!“
„Ano, pane.“
Opodál narazili na samotného generála Cherooka, jak se kryje za kusem zdi, který býval nějakým domem. Pojmy jako „zůstat vzadu“ a „příliš cenný“ byly pro Wookiee něco úplně scestného. Velitel má podle nich – a určitě podle Cherooka – armádu vést. Takže stál za zdí v první linii a každou chvíli vypálil několik rychlých výstřelů nebo alespoň výstražně zavrčel.
Kolem něj byla i hrstka dalších vojáků a důstojníků. Mana Lormi byla mezi nimi.
„Jaká je situace, generále?“ zeptala se Laura.
„Kladou mnohem větší odpor, než jsme čekali,“ řekla Cherookova překladatelská „hlava“ vteřinu poté, co Wookiee zavrčel svou odpověď. „Už jsme ztratili čtyřicet sedm lidí!“
„Přidali se k vám ještě nějací členové Hnutí odporu?“
„Několik,“ odpověděl Cherook. „Ale hodí se nám každá pomoc, pokud máme prorazit a dostat se k mostu a dál k vládní budově!“
Laura se otočila. „Ariel, zkus sem nahnat co nejvíc našich lidí! V ulicích by teď měla běhat spousta provizorně vyzbrojených nadšených odbojářů. Zkus je sem nahnat.“
„Pokusím se,“ Ariel sáhla po svém komlinku.
Matt přistoupil k Maně. „Kde jsou ostatní?“
Mana k němu vzhlédla, jako by si ho všimla poprvé. Rukama pevně svírala jílec svého meče a v očích měla uštvaný výraz. „Co?“
„Kde jsou ostatní? Tracy, Lix, Mio. Kde jsou?“
„Každý jsme letěli s jinou skupinou. Nevím, kde jsou, nevím co se stalo!“ vydechla Mana. „Lix přistál na Náměstí Meče, Mio v parku Uhat, Tracy v ulici Hamoa.“ Uhnula pohledem. „Mám špatný pocit. Něco se stalo! Já vím, že se tam něco stalo.“
Matt ji položil ruku na rameno. „Jen klid.“ Zavřel oči. Dokázal vycítit Lixe, byl od něj jen několik kilometrů na východ. Ale ani Tracy ani Mia nenašel. To se dalo vysvětlit, Mia příliš nezná, ale Tracy by měl být schopen vycítit, možná, že je příliš rozrušený, aby ji cítil nebo ji v tom všem zmatku nedokáže najít. Nebo... Ale kdyby zemřela, měl by to také cítit...
Potřásl hlavou. Soustřeď se na přítomnost. Nemysli, jednej.
„V ulici Hamoa jsou hlášeny těžké ztráty,“ řekl Cherook. „Ti, co přežili, jsou roztříštěni v malých skupinkách po celé oblasti. Ti z Uhatu postupují směrem k vládní budově, ale zoufale potřebují posily. A my ostatní musíme nejdřív přejít mosty, než se k nim dostaneme. Kde je ta vaše zázračná zbraň, kterou jste nás chtěli podpořit?!“
„Jacob Mali je připraven u jejího ovládání v bunkru pod městem,“ řekl Killian. „Ale potřebujeme k tomu energii a tým, který měl obsadit elektrárnu, selhal.“
„Už jsme zařídili vyslání dalšího týmu,“ dodala Laura.
Cherook zavrčel. „A myslíte, že bude úspěšnější?!“
„Myslíme, že ano. Tihle jsou profesionálové.“

* * *

Nííí-nik, ní-níí—nííínik. Nííí-nik, ní-níí—nííínik.
Stormtrooper střežící vchod do raskatské elektrárny – nový stormtrooper – se zarazil. To se mu zdálo?
Nííí-nik, ní-níí—nííínik. Nííí-nik, ní-níí—nííínik.
„Slyšíte to taky?“ zeptal se ostatních.
„Jo,“ přitakal kolega. „Jde to támhle odtud.“
„Pojď, půjdem najít zdroj toho randálu. Co může vydávat takovejhle zvuk?“
Nííí-nik, ní-níí—nííínik. Nííí-nik, ní-níí—nííínik.

* * *

Osmand stál u okna ve výškové budově u jednoho z mostů a usmíval se do zaměřovače, do kterého právě vjížděl nic netušící Juggernaut.
„Pal!“
Jeho kolega stiskl tlačítko raketometu a z masivních hlavní vylétly dvě rakety a zaryly se do svého cíle. Juggernaut se otřásl, ze střechy mu vyšlehly plameny a on zůstal nehybně stát na místě.
„Nabít!“
Zatímco nabíjeli těžký raketomet, ostatní bojovníci na patře zahájili palbu z ostatních zbraní na Slavikovy jednotky překračující most. E-Weby, plazmové kanóny a rázové pušky pálily na stormtroopery, AT-ST i lehčí pěchotní vozidla.
Když byl raketomet nabit, zničili s ním další Juggernaut. Tato vozidla nedokázala zvednout hlavně svých silnějších zbraní v takovém úhlu, aby je mohla ohrožovat. AT-ST střílely lehčími blastery, které je příliš neohrozí. Stormtroopeři se rozběhli k mrakodrapu, jakmile si uvědomili, odkud přichází palba. Bude jim ale nějakou dobu trvat, než budou představovat hrozbu. Výtahy jsou zablokované v tomto patře a schody jsou zaminované. Za nějakou dobu se sem dostanou, ale to už bude Osmand se svými druhy na cestě pryč.
„A sakra!“ vyjekl jeden člen Hnutí odporu. Osmand otočil hlavu. Po mostě kráčel kolos AT-AT. Jeho kabina, připomínající hlavu, se pozvedla směrem k mrakodrapu. Směrem k nim.
„Pryč! Pryč!!!“ zařval. O chvíli později se celé toto patro – a několik okolních pater – proměnilo v hromadu trosek.

* * *

„Novorepublikové jednotky stále postupují!“ hlásil plukovník Shara.
Mia Ying vycenila zuby. „Jak to, že je krucinál nejste schopni zastavit?! Máme přece více než trojnásobnou přesilu!“
„Jak jsem již řekl, madam. Naše jednotky jsou rozmístěné příliš řídce po městě. Jejich lodě přistály, ještě než jsme se stačili zorganizovat. A navíc máme zprávy, že Novou republiku podporuje místní obyvatelstvo.“
Mia Ying se poškrábala na hlavě. Na někoho ve svém postavení začínala skromně, narodila se a vyrůstala na planetě Desper se svým otcem a měli co dělat, aby se uživili. To se změnilo, když do jejich hotelu přišli rytíři Jedi. Kvůli nim místní gangy vypálily jejich dům a zabily jejího otce! Jediové ji potom vzali s sebou jako nějaké prapodivné gesto dobré vůle. Sice se díky tomu dostala na Coruscant a bylo jí poskytnuto nějaké vzdělání, ale postupně se naučila Jedie nenávidět a její nenávist ještě zesílila, když se dozvěděla, že se pokusili zabít kancléře Palpatina. Začala ho otevřeně podporovat a kvůli tomu se z ní postupně stala guvernérka její rodné planety... Dokud nebyla nucena utéct před flotilou Nové republiky a zběhnout ke Slavikovi. A teď jí Nová republika zase ohrožuje svět, který se dostal pod její správu.
Zaskřípala zuby. Nenechá ty bastardy, aby jí sebrali další planetu, nenechá! Rozhodně ne, dokud jí zbývá jediný žijící stormtrooper.
„Už jsem řekla, že se nemáte zastavit před ničím, tak to trochu upřesním. Řekněme, že všichni místní jsou od této chvíle naši nepřátelé,“ řekla nakonec. „Pokud se budou jen tvářit, že se nám staví do cesty, tak střílejte.“ Podívala se na stráž u dveří ve velitelské místnosti. „To platí i na služebnictvo v téhle budově. Zařiďte to.“
„Ano, madam,“ stormtrooper odešel splnit rozkaz.
„Ale madam!“ vyštěkl Shara. „Admirál Slavik...“
„Slavik je blbec!“ odsekla Mia Ying. „Víte to stejně dobře jako já!“
„To je možné, ale vraždit civilisty...“
„Pokud na to nemáte žaludek, řekněte mi to hned, najdu si jiného velitele.“
Shara ji spaloval pohledem. „Chci, aby bylo zapsáno do záznamů, že jsem proti vašim postupům důrazně protestoval!“
„To můžete,“ řekla Mia Ying. „Chápu, že jste voják a ti mají tendence dodržovat jistá pravidla. Proto nejspíš prohrávají.“
Na stole místnosti se objevil hologram důstojníka, pod ním byla na mapě vyznačena jeho současná pozice a jeho funkce.
„Plukovníku, kapitán Cunning,“ ohlásil se. Jeho obraz se škubal, asi jak se pohybovalo AT-AT, ve kterém jel. „Jsme na mostě a zlikvidovali jsme hnízdo Hnutí odporu v jednom mrakodrapu, ale novorepublikové a místní jednotky stále postupují. Nevím, jak dlouho se dokážeme udržet.“
„Mají snad něco, čím mohou ohrozit AT-AT?“ zeptala se Mia Ying.
„No... ne přímo madam, ale... když přijdeme o všechen náš doprovod, mohou se pěšáci dostat pod nás a...“
„Je to jednoduché, až přijdete o doprovod, stáhnete se za most a ten potom zničíte. Nechte ho zaminovat. To je zdrží.“ Skutečnost, že Mia řekla „až“ a ne „pokud“ přijdou o doprovod, kapitána i Sharu vyvedla z míry.
„Madam, mám pod svým velením několik set lidí. Pokud...“
„Splňte rozkazy,“ přerušila ho Mia Ying a ukončila spojení.
„Madam,“ začal opatrně Shara. „Při vší úctě, je stejně jasné, že tuhle bitvu prohrajeme. Jen oddalujete nevyhnutelné.“
„A co jsem měla podle vás jiného dělat?!“
„Mohli jsme ustoupit buďto na Intrepid nebo alespoň utéct z měst. V lesích bychom se mohli skrývat měsíce!“
„Já nehodlám žít jako krysa, plukovníku!“ zasyčela Mia Ying. „Nikdy! Už nikdy.“
„Vím o tom, kde a jak jste vyrůstala i že jste se pak stala vládkyní celé své planety a že jste o ni přišla kvůli Nové republice, ale krucinál madam, uvažujte realisticky!“
„Pozor na jazyk, plukovníku!“ napomenula ho. „Už jsem řekla, že ústup nepřichází v úvahu.“
„Jistěže ne. Tuto možnost jste nám už znemožnila. Jsme obklíčeni, takže nemáme kam utéct. Ale můžeme se vždycky vzdát!“
„Tohle nehodlám poslouchat!“
„Každý správný válečník ví, kdy je na čase přiznat porážku!“
„Já nejsem válečník! Jsem politik a ti se narozdíl od válečníků nevzdávají! Nečekám, že to pochopíte, plukovníku!“ Otočila se a šla si sednout za stůl na druhém konci místnosti.

* * *

Než se rota Besh propracovala k mostu, utrpěla těžké ztráty. Někteří mladší vojáci začínali ztrácet hlavu a panikařit, což mívá tragické následky. Kapitán Niro už byl zkušený. Medivar VII byla dobrá škola. Neznamenalo to, že by mu nevadilo, že po něm střílí, jeho druhové padají a každou chvíli může být na řadě on. Ne, stalo se mu něco horšího, zvykl si na to. A nejen na tu střelbu a krev, on si zvykl i na to, že mu to vadí.
„Pinky, hlídej tuhle část ulice,“ nařídil, když se most ocitl asi dvě stě metrů od nich. „Cobbsi, Tra’no, vy kryjete Pinky. Ostatní se tu rozutečte a najděte si úkryt. Nevystrkujte moc hlavy!“
Nová republika už ovládala obě strany silnice před mostem, ale slavikovci si na mostu vytvořili palebné postavení. AT-AT stálo přímo na mostu a tedy poměrně chráněné proti útokům ze stran a kolem něj bylo několik AT-ST, které ho chránily před útoky pěchoty zblízka. V okolí však byl jen jeden funkční Juggernaut. Jinak už samé vraky.
Niro rychle přeběhl ulici a přiskočil k Twi’lekovi, který nebyl z jeho roty. „Víte, kde je major Kathon?“
Twi’lek kývl za sebe. „Pojďte za mnou, pane.“
Dovedl ho do polorozbořeného domu, jehož vymlácená okna sloužila jako střílny. Major seděl u jedné z nich, pozoroval situaci a občas vypálil několik ran.
Vzhlédl k Nirovi. „Kapitáne!“
„Rota Besh se hlásí, pane.“
„Kolik máte lidí, kapitáne?“ zeptal se Kathon.
„Přežilo jich asi devadesát,“ řekl Niro. „Možná stovka.“
Kathon zasyčel. „U ostatních rot jsou ztráty podobné. Musíme nějak prorazit a dostat se přes ten most, ale jak?!“
Do místnosti vstoupili další dva přeživší velitelé rot a s nimi devaronianský muž v civilním – a poněkud podivném – oblečení. Niro okamžitě poznal, že je to Jedi, který je doprovázel.
„No tak, přátelé,“ vybídl je Kathon. „Jste obeznámení se situací. Co o tom soudíte?“
„Jsme na tom dost špatně, pane,“ poznamenala kapitán Tusia. „To AT-AT nás postupně všechny zmasakruje, pokud něco neuděláme. Ale my nemáme nic, co by ho mohlo vážněji ohrozit!“
Kapitán Traybacca zavrčel svůj souhlas.
„Přiletí nás posílit těžká technika?“ zeptal se Niro.
„Casarr je konečně vyslal, ale nemůžou přistát nikde poblíž a my tu nemůžeme čekat! Musíme se dostat přes ten most a podpořit 139. prapor a zbytky 205. Jinak už nebude koho podporovat!“
Niro si sundal přilbu a otřel si pot z čela. „Nemohly by nám pomoct stíhačky?“
„Lasery by nepomohly a torpéda by to AT-AT zničila i s mostem,“ namítl Kathon.
„Kolik máte v praporu Mon Calamarianů?“ zeptal se náhle Jedi.
Kathon – sám Calamarian – se zamračil. „Proč se na to ptáte, Jedi Lazere?
„Něco mě napadlo. Kolik máte v praporu Calamarianů? A Quarrenů?“
„Asi osmdesát Calamarianů a tak patnáct Quarrenů. Proč se ptáte?“
„No, napadlo mě, že prostřílet se přes to AT-AT a přes most by byl masakr, tak by možná bylo praktičtější přeplavat a most zničit.“
„To je šílenství!“ vydechla Tusia.
„Na druhou stranu musíte připustit, že AT-AT je na tom mostě nejzranitelnější a stojí na něm jen proto, že ví, že na něj nebudeme střílet těžšími zbraněmi, abysme nepoškodili most,“ namítl Niro.
„Ale ve vodě budeme moc na ráně.“
„Proto jsem se ptal na Calamariany a Quarreny,“ vysvětloval Lix Lazer. „Jsou to druhy, které ve vodě žijí. Jakmile spadne most, skočí do vody a poplavou na druhou stranu a my ostatní je budeme ze břehu krýt. Slavikovci na druhé straně už nemají v dosahu žádnou další těžkou techniku. Až Calamariani vyplavou, zajistí druhý břeh a budou zase krýt nás, když budeme plavat.“
„Zajímavé, ale máme s sebou vybavení, které nás stáhne ke dnu,“ zamumlal Kathon.
„Ano, ale je to vybavení, které je postradatelné,“ řekl Lix. „Jídlo a náhradní díly nepotřebujeme a obejdeme se i bez části munice.“
„Stejně by to mohla být jatka!“ vydechla kapitán Tusia.
„Já vím,“ vzdychl Lix. „Ale myslím, že menší, než kdybychom se přes to AT-AT chtěli prostřílet konvenčními metodami.“
Kapitán Tusia si olízla rty, ale přikývla.
„Taky se mi to nelíbí,“ řekl major Kathon. „Ale šílené nápady mají zvláštní tendenci vycházet. Zvlášť, když pocházejí od Jediů!“
Podíval se nejdříve na Nira a potom na Traybaccu. Ani jeden nevyslovil námitku.
„Dobrá, tak jdem na to! Pohyb!“
Trvalo několik minut, než se jednotky z 198. praporu přeskupily. Mon Calamarianů a Quarrenů z předchozích bitev přežilo asi jen šedesát, nebylo to moc, ale ke splnění úkolu by to mělo stačit. Major Kathon se s „plavci“ seřadil v troskách jednoho domu blízko řeky, zatímco se zbytek praporu rozmístil po okolí. Ze všeho nejdřív skupina raketometčíků rychle zničila ten poslední Juggernaut, aby si uvolnili cestu. Potom major Kathon zažádal o leteckou podporu. Chvíli jim musel vysvětlovat, že to není špatným spojením, ale že opravdu chce zničit ten most, přes který mají přejít.
„Pane!“ zvolal náhle vojín Cobbs směrem k Nirovi. „To AT-AT se hýbe!“
Kapitán Niro zvedl hlavu. „Co?!“
Opravdu, dírou ve zdi viděl, jak kráčející kolos AT-AT začíná na mostě couvat, jeho doprovodné AT-ST se přeskupily do krycí formace, aby hlídaly ústup svého většího bratříčka.
„Chce se dostat z toho mostu!“ zasyčel Skartan.
Niro zaťal zuby. Kde je sakra ta letecká podpora?! Jeho lidi tady chcípají a ostrostřelci z X-wingů se nahoře snad kochají krajinou!
Z dálky se ozvalo pištivé – a dobře známé – hučení, jak něco velice rychlého rozráží vzduch.
Dva X-wingy se objevily na obloze a jako pár dravých ptáků letících na jednu kořist zamířily k mostu. AT-AT rychle změnilo směr chůze a pokusilo se popředu doběhnou alespoň na přední stranu mostu, ale bylo pozdě. Most se po zásahu torpédy roztříštil na několik kousků a zřítil se do vody i se vším, co na něm bylo. AT-AT se jako polapené zvíře zoufale snažilo zachytit okraje mostu, ale kousky se stále oddrolovaly, kolos ztratil půdu pod nohama a skončil v řece. Naštěstí spadl na bok, kdyby dopadl na nohy, zřejmě by mu voda nesahala ani k ocelovým kloubům a nadále by představoval hrozbu. Takhle už ne.
„Vpřed! Do vody!“ zvolal major Kathon a jeho vyčleněná „plavecká“ skupina vyběhla z úkrytů a přes okraje zábradlí začala skákat do vody.
„Krycí palba!“ zařval kapitán Niro a začali střílet na druhý břeh, kde ještě bylo několik zmatených nepřátel. Většina padla, ještě než se usadil prach po výbuchu.

* * *

Desítky světelný let od Aisy u stanice Haven stál admirál Pellaeon u průzoru na můstku Firestormu a pozoroval, jak turbolasery jednoho z jeho dreadnoughtů právě rozstřílely Slavikovu zásobovací stanici.
Všude kolem byly jeho i nepřátelské lodě zabrané v půltuctu menších bitek. Slavik už přišel o tři lehké křižníky a Pellaeon ztratil zatím jen jednu fregatu.
„Admirále,“ ozval se senzorový důstojník. „Nepřátelský hvězdný destruktor mění kurz a míří přímo na nás. Vypouští dvě eskadry Razor Fighterů!“
„Asi přišli na to, že jsme vlajková loď,“ zamumlal kapitán Valdis. „Platíme ze nejvyšší cíl.“
„Pošlete 411. peruť proti těm Razorům,“ nařídil Pellaeon a otočil se na taktického důstojníka. „Nadporučíku, mám pro vás úkol. Zjistěte mi přesné rozmístění všech zbraní na stanici Haven a získané informace přepošlete na ostatní lodě. Až stanice přijde o štíty, rychle se přiblížíme a zahájíme palbu a já chci, aby posádky našich turbolaserových baterií přesně věděly, kam střílet, abychom stanici zneškodnili co nejdřív.“
„Ano, admirále.“
„Admirále, nepřátelský hvězdný destruktor zpomalil, jeden z jejich dreadnoughtů se k němu blíží. Asi ho chce podpořit.“
„Ta loď má snad jméno, poručíku, ne?“ napomenul senzorového důstojníka Valdis. „Hodně to zdržuje, když jí říkáte ,nepřátelský hvězdný destruktor‘.“
„Omlouvám se, pane. Senzory ji identifikovaly jako Equinox.“
„Dobrá, vyletíme jim naproti,“ nařídil Pellaeon. „Kormidlo, přibližte se k nim, ale dejte si pozor, abychom se nedostali na dostřel stanice.“ Kapitán Valdis se k němu připojil u čelního průzoru.
„Ať se Agonizer pomalu přesune blíž k našemu levoboku,“ řekl Pellaeon. „Ale jen lehce.“
Valdis se upřeně díval na nepřátelskou loď, identickou s jeho Firestormem, která se k nim přibližovala. „Equinox, to jméno mi něco říká.“
„Mně také,“ přitakal Pellaeon. „Myslím, že jsem o ní slyšel v souvislosti s nějakým skandálem mezi Flotilou a Bezpečnostním úřadem, ale už nevím, o co šlo.“
„Jsme na dostřel!“ ozvalo se z posádkové šachty.
„Všechny turbolaserové baterie na levoboku, pal!“ nařídil Valdis.
Dvě masivní lodě si začaly vyměňovat laserové salvy. Štíty na jejich levobocích nedokázaly zadržet všechen ten nápor energie a první rány začaly zasahovat trup.
Pellaeon cítil, jak se jeho vlajková loď otřásla. Když se dvě stejně silné lodě pustí do souboje na minimální vzdálenost, většinou to skončí špatně pro obě strany. Jedna loď bude zničená a druhá těžce poškozena. Ale tohle není klasická situace.
„Ať se Agonizer přiblíží až k Equinoxu a zaútočí na jeho pravobok,“ nařídil. Po několika dlouhých vteřinách se jejich sesterská loď začala přibližovat k Equinoxu a z druhé strany a zahájila palbu na jeho méně chráněnou stranu.
„Tohle upoutá jejich pozornost.“ Pellaeon se otočil k letovému koordinátorovi. „Máme nejvyšší čas pro druhou fázi. Vyšlete na pomoc eskadru Tau.“ Koutkem oka viděl, jak se Valdis zhluboka nadechl. Eskadru Tau tvořilo jedenáct stíhaček Assault Gunboat a mezi ně se vmísil Missile Boat Mu 1 se svým speciálním úkolem. „Informujte majora Breita, že jeho úkol se nemění. Ať čeká na můj povel.“

* * *

Major Breit navedl svůj Missile Boat ven z hangáru uprostřed skupiny Assault Gunboatů. Venku se ocitli přímo uprostřed smršti zelených paprsků, jak si dva hvězdné destruktory vyměňovaly salvy. Nepřátelská loď byla sotva několik set metrů od nich.
„Dobrá, lidi,“ ozval se Tau velitel. „Poletíme přímo proti Equinoxu a vysypeme na něj všechno, co máme. Musíme naší mateřské lodi trochu ulevit. Všichni za mnou, krycí formace!“
Dvanáct strojů se seřadilo vedle sebe a letělo přímo proti gigantické lodi. Breit pevně tiskl řízení a čekal.
„Mu 1,“ ozval se nový hlas. „Teď!“
Jedenáct Gunboatů přerušilo formaci a začalo shazovat torpéda na Equinox, Breit zatím rychle stočil svou stíhačku mimo a nenápadně zmizel z dosahu a zamířil ke stanici Haven.
„Hodně štěstí!“ popřál mu ještě Tau velitel, než se spojení přerušilo.
Breit se usmál a aktivoval SLAM systém. Stanice Haven se k němu začala velice rychle přibližovat. Řítil se rychleji, než by ho mohlo obyčejné oko zaregistrovat. Senzory stanice ho samozřejmě zachytí, ale chvíli jim potrvá, než přijdou na to, co to je... snad.
Breit mrkl na stav energie. SLAM vydrží ještě alespoň dvacet sekund. Potom se bude muset dobít. To bude stačit.
Zaměřil nejsilnější energetický zdroj stanice, který měl v dosahu. To bude jeden z generátorů štítů. Reaktor by na tuhle vzdálenost nezachytil.
Stočil stíhačku vytyčeným směrem, SLAM se právě s mírným škubnutím vypnul, ale to už nevadí. Setrvačnost ho zanese, kam bude potřebovat.
Už byl téměř u stanice a hledal skulinku, kterou by se dostal pod nástavbu. Podle rozvědky to má být někde v horním kvadrantu stanice. Turbolaserová děla po něm začala symbolicky střílet, ale nemohla ho v podstatě nijak ohrozit – to bylo jako snažit se zabít mouchu perlíkem.
Ale čtyři TIE Fightery, které se právě objevily na jeho scannerech, by ho už ohrozit mohly. Jenže jejich piloti zřejmě netušili, čeho je Missile Boat schopen. Breit je nechal doletět téměř ke své zádi, potom se rychle otočil a vyletěl jim vstříc, přičemž odpálil dvě třaskavé střely. Jeden TIE Fighter byl okamžitě zničen nárazem, druhý byl příliš blízko a zachytila ho exploze jeho kolegy.
Breit mezi zbývajícími dvěma stroji proletěl, přičemž koupil několik zásahů do předních štítů. Opět se otočil a vypálil další třaskavou střelu, tentokrát ale minul a tak začal zaměřovat. Když zaměřovací kříž zčervenal, vypálil jednu střelu, ale TIE bylo dost rychlé, aby střelu setřáslo. Stíhačky se slétly k sobě a zamířily přímo proti Breitovi. Ten se lehce pousmál. Musí to urychlit, nemá čas! Opět spustil SLAM a vylétl přímo proti nim. Jednu stíhačku sestřelil střelou vypálenou na minimální vzdálenost. Druhá se pokusila na poslední chvíli uhnout, ale Breit se o ni lehce otřel. Jeho Missile Boatu to jen oslabilo štíty na levoboku a odřelo plášť, ale TIE Fighter přišel o křídlo a bezmocně dál kroužil vesmírem pryč od něj.
Breit vydechl. Stočil stíhačku a zamířil ke vstupu do konstrukce stanice, kterým se odvádělo přebytečné teplo. Zábava teprve začíná.

* * *

Plukovník Delcott, Duros velící stanici Haven, tlumeně zaklel. Na taktickém hologramu uprostřed velínu stanice bylo jasně vidět, jak dva nepřátelské destruktory právě sevřely Equinox do kleští.
„Tohle vůbec nevypadá dobře!“ Otočil se na muže stojícího vedle něj. „Takhle jste to asi neplánoval, že, Gule?“
Velitel Gul ho zpražil pohledem. Delcott byl oficiálním velitelem obrany stanice Haven, ale patřil do armády, takže rozuměl pozemnímu boji, ve vesmírných bitvách však příliš neexceloval. Proto byl ze začátku rád, že se na stanici zrovna nacházel velitel Gul, Slavikův důstojník pro strategické operace. Patřil pod flotilu, takže měl asi o situaci lepší představu.
Bohužel začal udílet rozkazy, které i Delcott mohl považovat za chybné.
„Neměli bychom poslat Victory 1 na pomoc?“ zeptal se pomalu.
Gul zavrtěl hlavou. „Ne! Už jsem vám řekl, že tu loď musíme nechat v záloze pro případnou evakuaci,“ řekl s ledovým klidem.
„Evakuaci?!“ vytřeštil oči guvernér Vega, který měl na starost správu stanice. „Naznačujete snad, že bychom byli nuceni ustoupit?! Na stanici jsou tisíce lidí!“
„Jistěže nebudeme muset ustoupit,“ ujistil ho Delcott a střelil pohledem po Gulovi. „Naše lodě útočí jen proto, aby ochránily okolní stanice. Proti samotné stanici Haven nemají šanci, jen si všimněte, jak se schválně drží zpátky, aby se nevystavili našemu palebnému potenciálu. Tato stanice je neporazitelná!“
„Tarkinova slavná poslední slova,“ zamumlal Gul. „Senzory, kde je ta nepřátelská stíhačka, co se přiblížila ke stanici?“
„TIE Fightery, které ji pronásledovaly, byly zničeny,“ řekla žena obsluhující senzory. „Stíhačka nám zmizela ze senzorů.“
„Vy jste snad zešílel! Jak se můžete teď starat o nějakou průzkumnou stíhačku!“ vyštěkl Delcott. „Nepřátelské lodě právě drtí Equinox kousek po kousku!“
„Pozor na jazyk, plukovníku!“ zasyčel Gul. „Snažím se tu pracovat!“ ukázal na hologram. „Já neznám žádnou průzkumnou stíhačku, která by dokázala letět tak rychle. Natož zlikvidovat čtyři TIE Fightery. Musí to být něco jiného... něco nebezpečnějšího.“
Stanice se mu otřásla pod nohama.
„Co se stalo?!“ vyjekl guvernér Vega.
„Štítový generátor 3 právě explodoval!“ křikl důstojník z řízení oprav. „Protrhlo to vnitřní plášť stanice. Několik sekcí se ocitlo ve vakuu!“
„Ale jak...“
„Ta stíhačka,“ řekl Gul. „Musí to být nějaký úžasný stroj! Vyšlete jednu eskadru do konstrukce stanice, musíme tu stíhačku zastavit!“
„Všechny stíhačky bojují na obvodu s imperiálními jednotkami,“ řekl Delcott. „Kam jste je sám odvolal!“
„Tak je sakra odvolejte zpátky, ne?! Nemáme čas.“
„Ale uvnitř konstrukce je to nebezpečné!“ Vegovi se třásl hlas. „A nejen pro piloty, ale i pro obyvatele stanice. Pokud zasáhnou něco, co nemají!“
Stanice se znovu otřásla.
„Generátor 2 byl zničen!“
„Kompenzovat!“ nařídil Delcott.
„Guvernére, v konstrukci už létá něco, co zasahuje to, co nemá!“ zavrčel Gul. „A my to musíme zastavit!“
Než ale eskadra stíhaček stačila vůbec doletět zpět, stanice Haven přišla o zbylé dva generátory.
„Nemáme štíty!“
„Odčerpejte energii ze všech nepotřebných systémů!“ zařval Delcott, ačkoliv věděl, že to nikdy nevytvoří dostatečně silnou bariéru, aby je to mohlo ochránit. „Potřebujeme štít!“
„Ale zbraně nechte nabité!“ nařídil Gul klidněji. „Budeme je potřebovat.“
„Nepřátelské hvězdné destruktory se dávají do pohybu!“ řekla důstojnice u senzorů. „Míří na nás.“
Na hologramu bylo vidět, jak se tři hvězdné destruktory třídy Imperial blíží ke stanici ve vertikální trojúhelníkové formaci, zatímco zbytek jejich flotily zůstal vzadu a bojoval se zbytky jejich lodí. Jakmile se destruktory ocitly na dostřel, zahájily palbu na nechráněný trup stanice.
„Opětovat palbu!“ zařval Gul, jakmile se stanice začala otřásat. Vega si vyděšeně přikryl ústa... a Delcott se opíral o pult s hologramem a propaloval Gula pohledem.

* * *

Turbolasery stanice Haven se sice těžce opřely o přídě Pellaeonových destruktorů, ale jeho první salva vyřadila téměř polovinu obranného potenciálů na téhle straně stanice. A hvězdné destruktory střílely stále dál.
Pellaeon zkontroloval jejich polohu. Stále se přibližovali ke stanici a už byli ve vzdálenosti, aby mohli posílit svůj útok.
„Zahajte palbu z iontových kanónů,“ nařídil. „Chci mít tu stanici ochromenou!“
„Ano, pane!“
„Jak to vypadá s ostatními cíli?“ zeptal se po chvíli, když z Firestormu a jeho dvou sesterských lodí začaly šlehat modré iontové paprsky.
„Equinox už visí bezvládně ve vesmíru,“ řekl senzorový důstojník. „Přišel o hlavní motory. Jeho doprovod – dreadnought Behemoth – byl právě zničen.“
„Dobrá,“ Pellaeon a Valdis přistoupili k čelnímu průzoru. Světla na přední straně stanice už pohasínala, na celé téhle straně už pálilo jen několik posledních baterií, které budou brzy utišeny. A díky přesnému zásahu několika protonových torpéd z Obliteratoru stanice ztratila schopnost rotace.
„Komunikace, otevřete volací kanál na všeobecné frekvenci.“ Přešel po velitelské lávce ke komunikační stanici. „Zde je admirál Pellaeon z imperiální flotily. Nařizuji personálu stanice Haven a všech lodí v oblasti, aby se okamžitě vzdal. Pokud tuto výzvu neuposlechnete, budeme nuceni si stanici vzít silou a všechna plavidla zničit.“
Žádná odpověď.
Pellaeon vzdychl a ukončil spojení. „Vyšlete výsadek generála Zukova. Řekněte jim, že rozkazy se nemění. Senzory, nějaké zprávy o stíhačce Mu 1?“
„Opustila bezpečně vnitřek stanice a míří zpět k nám. Major Breit se ptá, jestli má pomoci s doprovodem výsadkových lodí?“
Pellaeon se usmál. „Povolení uděleno.“
„Admirále, prioritní zpráva z Equinoxu!“
Pellaeon se otočil k projektorům, kde taktický hologram právě vystřídal hologram důstojníka v imperiální uniformě.
„Tady admirál Pellaeon.“
„Zde je kapitán Cypher z hvězdného destruktoru Equinox,“ vzdychl důstojník. „Chci... chci s vámi vyjednat podmínky kapitulace. Ale mohu mluvit jen za svou posádku.“
„Podmínky jsou prosté. Vypnete všechny systémy a zbraně a připravíte se na přijetí našeho výsadku, který převezme velení lodi. Budete poslouchat jejich pokyny. Jistě víte, jak to chodí, když jste pro Slavika zabíral naše lodě.“
Cypherovi zacukal sval na pravé tváři. „Ano, admirále.“ Jeho hlas zněl odevzdaně.
Pellaeon přerušil spojení. „Vzdává se ještě někdo?“
„Ne, pane. Ostatní lodě stále útočí.“
„Ať naše plavidla nadále opětují palbu,“ řekl Pellaeon. Podíval se na taktický hologram, který se před ním opět objevil. „Až odstartují všechny Zukovovy transportéry, nařiďte Agonizeru, aby zneškodnil dok, kde je umístěn interdiktor. Ta loď je bezmocná a příliš cenná na to, abychom ji zničili.“
„Ano, pane.“
Pellaeon se vrátil k čelnímu průzoru. Transportní lodě už odstartovaly a mířily do hlavních hangárů stanice, za nimi letěly útočné raketoplány vezoucí Zero-G stormtroopery neboli spacetroopery, kteří do stanice proniknou vnějšími vzduchovými uzávěry.
Admirál se nadechl a čekal.

* * *

Kapitán Niro se přidržoval jednoho z lan, které napnuli přes řeku Ghan a snažil se zoufale vydrápat na břeh.
Jakási ruka ho chytila za paži a vytáhla ho na vybetonovaný okraj řeky pod mostem, nebo spíš prázdným místem, kde kdysi stával most.
„Díky, díky,“ zablekotal Niro, natáhl se na záda a vychutnával si těch několik sekund odpočinku, kterých mu bude dopřáno. I když se zbavili batohů a veškeré nepotřebné zátěže, jejich uniformy a zbroje nebyly vyrobeny pro plavání. Nikdo nebyl takový blázen, aby vyslal jednotku potápěčů obsadit město! Někteří vojáci se utopili a pár jich padlo za oběť nepřátelské palbě.
Niro otevřel oči, aby se podíval na toho, který mu pomohl z vody, a málem se zakuckal. To byl Lix Lazer, ten rytíř Jedi! A taky ten, který měl tenhle nápad s přeplaváním.
Niro vzdychl. Chtěl být na toho Devaroniana naštvaný, že kvůli jeho plánu zahynula spousta vojáků, ale věděl stejně dobře jako on, že kdyby se pokusili probít čelně přes AT-AT, ztráty by byly mnohem vyšší a o most by stejně nejspíš přišli. Ale to zármutek nijak neulehčí.
„Je vám dobře?“ zeptal se Lix. Na jeho tváři byla stejná bolest jako na Nirově.
„A-ano,“ řekl Niro. „Díky. Už jsou všichni na břehu?“
„Téměř všichni,“ Lix ukázal na vodu, odkud se drápali poslední vojáci. „Kapitán Traybacca je už nahoře u majora. Kapitána Tusii jsem neviděl.“
Niro se pomalu zvedl a rozhlédl se. „Tušíte, kolik,“ zakuckal se, „kolik jsme ztratili?“
„Tak dvacet lidí,“ Lix se podíval do země. „Je mi to líto, možná to nebyl nejlepší...“
„Mohlo být hůř, mohlo být mnohem hůř,“ obrázek Medivaru VII Nirovi bleskl před očima. „Vždycky může být hůř.“

* * *

Blasterová puška E-Web byla klasifikována jako těžká zbraň. Při střelbě byla umístěna na přenosném stojanu a samotnou zbraň přenášeli minimálně dva lidé. Proto asi osazenstvo raskatské elektrárny mírně vyvedlo z míry, když do hlavního sálu vstoupil obrovský muž se zeleným baretem, který tuto zbraň nesl v ruce, jako by to byla dětská hračka. A když všem ukázal, že to není dětská hračka, tím, že s ní zmasakroval stráže u dveří, všichni se prudce zvedli a vyděšeně na něj zírali.
„Ke zdi,“ přikázal Baret a všichni horečně uposlechli, zatímco do sálu vbíhali jeho kolegové.
„Oblast je zajištěna!“ řekl Paul.
„Celá elektrárna je už v podstatě naše,“ dodal Sam.
Baret kývl k ovládacím panelům. „Tomasi, převeď energii do úseků, které nám vyznačil Jacob Mali. Nemáme čas.“
„Jasně!“

* * *

Jacob Mali čekal spolu s několika spolubojovníky v bunkru, který sloužil jako ovládací středisko aiské tajné zbraně. Všichni agenti Nové republiky i ten Jedi byli zvědaví, co to bude. Snad je nezklame.
„Máme energii!“ zvolal jeho kolega u počítače.
Jacob se usmál. Konečně! „Aktivujte zbraně. Plný výkon!“
„A jaký cíl?“
„Ať každá zbraň útočí na ten nejbližší a největší.“

* * *

Matt Lavron se v čele skupinky složené z novorepublikových vojáku a Aisanů propracovával skrz ulice Raskatu. Mana Lormi se svou skupinkou postupovala na druhé straně ulice. Náhle někdo vpředu zavelel stát.
Generál Cherook cosi zavrčel. Z jedné postranní uličky vyběhla skupina vojáků sloužících jako předsunutá hlídka. Potom se v dálce vynořil něco velkého. Hodně velkého.
„Dvě AT-AT přímo před námi, generále!“ ohlásil voják.
„Vidím je,“ přitakal Matt. „Ani ne tři sta metrů od nás!“
Cherook dal pokyn, aby všichni zalehli.
„My se nebojíme bojovat!“ zahulákal jeden z nadšených místních.
„Správně!“ Přidal se k němu další. „Za Aisu! Za Lauru Cruise!“
„Buďte zticha!“ okřikla je Laura. Od počátku bitvy už nesčetně nadšených Aisanů provolávalo její jméno a Matt viděl, že ji to pěkně štve. „Když se necháte zmasakrovat, tak tím ničemu nepomůžete!“
„Musíme se přes ně nějak dostat!“ zabručel Killian.
„Můžeme se rozdělit a...“ Matt se zarazil, když zaslechl podivné hučení. Rozhlédl se, podle výrazů ostatních usoudil, že oni to slyší také. A stále to sílilo a sílilo. Potom si všiml, že Laura a několik ostatních členů Hnutí odporu se začíná usmívat a dívají se kamsi nahoru. Matt se tam také podíval a spatřil jeden z obelisků, kterými jsou posetá všechna města na Aise. A špička toho obelisku začínala za stále sílícího hučení rudnout, poté úplně zbělela a pak...
Ze špičky obelisku vyšlehl rudý paprsek světla a zasáhl jedno AT-AT. Mohutný kolos se ani nestačil zakymácet. Jeho nákladní prostor okamžitě explodoval a to, co zbylo, kleslo k zemi jako nepoužitelný šrot.
Jeden z novorepublikových vojáků vydal podivný zvuk, který mohl být směsicí zděšení a nadšení.
Cherook vítězoslavně zavrčel, zatímco se obelisk nabil znovu a zopakoval svůj zákrok na druhém AT-AT.
Tak tohle je ta jejich tajná zbraň. „Už chápu proč tomu říkáte Obelisk světla,“ vydechl Matt.

* * *

Kapitán Nodd stál na můstku Arbiteru a pozoroval, jak se Slavikovy loděnice Reegan mění v hromadu trosek... jeho zapříčiněním.
Inflexible právě zničil nepřátelský dreadnought a snažil se seč mohl vyhnout přímému střetnutí s nepřátelským destruktorem Indictor.
„Kapitáne, měli bychom si spolu s Inflexible podat ten nepřátelský hvězdný destruktor,“ řekl nadporučík Hill. „Potom nám už nic nebude stát v cestě.“
„Ale zase dokud je Indictor zabrán do boje s Inflexible, my máme volnou cestu k poslednímu doku,“ upozornil velitel Cowley a ukázal ven na suchý dok, kde byl umístěn těžce poškozený destruktor třídy Victory – v podstatě už nepoužitelný vrak. „Nemají nám v tom jak zabránit.“
Nodd si promnul bradu. Loděnice už byly prakticky zničeny, zbýval jen tenhle dok a několik menších servisních platforem. Štíty doku už navíc selhávaly po náletu eskadry Noddových TIE Bomberů. Z obranného potenciálu protivníka zbýval jen Indictor, fregata Warspite a několik eskader stíhaček. Nebylo pochyb, že Noddova skupina tohle střetnutí vyhraje, ale musí to provést co nejrychleji, protože Slavikovy posily tu mohou být každou chvíli a Nodd by už měl být na cestě, aby posílil skupinu admirála Pellaeona u stanice Haven.
Nodd se zasoustředil na nepřátelskou loď. Kapitán Indictoru nebyl žádný odborník, bylo to poznat podle pohybů lodi, vypadalo to, jako by nebyl zvyklý na její velikost. Každý by si toho nevšiml, ale Nodd strávil na můstku hvězdného destruktoru třináct let. Byla to jediná loď, které kdy velel, takže měl jistou představu o jejích schopnostech. Věděl, jak si vede v boji s jinými typy plavidel, jaké jsou její přednosti a slabiny, který manévr zvládne bez problémů a který ne. Nepřátelský kapitán tohle evidentně nevěděl – a toho by se dalo využít.
„Kapitáne?“ otázal se Cowley opatrně.
„Ať naše TIE Defendery a doprovodné raketoplány zaútočí na ten dok. Chci, aby se dostaly pod štít a začaly pálit torpéda na reaktor toho VSD-čka, ale jen jednu salvu. Ostatní eskadry je budou krýt před nepřátelskými letkami.“
„A my zaútočíme na Indictor?“ zeptal se Cowley.
„Ne, veliteli. My vyrazíme pozvolna směrem k doku a začneme na něj pálit. Ale chci, abychom se přibližovali velmi pomalu a aby bylo nad slunce jasné všem v okolí, že na něj chceme zaútočit. Slyšel jste, poručíku Bodie?“
„Ano, pane,“ řekl kormidelník. „Stačí dát pokyn.“
„Tak vám ho tímto dávám.“
„Co máte v plánu, pane?“ zeptal se Cowley zamračeně.
„Pokusím se využít nezkušenosti svého protivníka,“ ušklíbl se Nodd. „Už naše Defendery zaútočily?“
„Ano, pane,“ řekl poručík Doyle. „Reaktor destruktoru se zdá být poškozen, ptají se, jestli ho smí dodělat.“
„Ne, ať krouží kolem něj a čekají na instrukce.“
„Kapitáne, Indictor mění kurz,“ zvolal poručík Rogriss. „Letí přímo mezi nás a dok. Na plné zrychlení.“
Velitel Cowley se zhluboka nadechl. „Ale jistě! Chce chránit dok vlastním tělem.“
„Přesně,“ přitakal Nodd. „Dobře ví, že jeho loď vydrží mnohem větší nápor než poškozený dok. Zbraně, vychrlte na něj všechno, co máme, jakmile se ocitne na dostřel.“
„Ano, pane!“ řekl nadporučík Hill.
„Kde se nachází fregata Warspite?“ zeptal se Nodd.
„Letí vedle Indictoru jako doprovod,“ Rogriss se usmál. „Asi proto, že ví, že sama neobstojí ani proti jednomu z nás.“
„Pane,“ oslovil Nodda poručík Doyle. „Kapitán Quenton se ptá, jestli vás má podpořit v útoku na Indictor.“
Nodd zavrtěl hlavou. „Řekněte mu, že ne. Ať rychle zlikviduje zbývající platformy, chci, abychom byli připraveni odtud zmizet, jakmile se postaráme o dok a Indictor.“
„Ehm... Quenton bude chtít zřejmě vědět, jak toho chcete dosáhnout, pane.“
Nodd se usmál a pohlédl čelní průzorem ven. „Řekněte mu, že za chvíli uvidí.“
Nepřátelský hvězdný destruktor se už vpasoval mezi Arbiter a poškozený dok. Příliš blízko doku samotnému. Kapitán Indictoru musel být zvyklý na velení menších a obratnějších lodí, jinak by se z bezpečnostních důvodů nikdy nepřiblížil takhle blízko k jakémukoliv jinému nehybnému objektu. A tato nezkušenost mu bude osudnou.
Nodd přivřel oči. „Komunikace, ať naše TIE Defendery a doprovodné raketoplány v doku dodělají ten poškozený destruktor třídy Victory, hned!“
Když se stíhačky pustily do plnění rozkazu, Nodd se zle usmál. Tohle máte za Erica, za všechny jeho podřízené, za Vanquish a za mě!
Když protonová torpéda vypuštěná z TIE Defenderů zasáhla reaktor destruktoru třídy Victory, nastal jakýsi vesmírný dominový efekt. Reaktor se zhroutil a po chvíli následovala exploze, která celou loď zničila a nárazová vlna roztrhla chatrný dok na několik kusů, které se potom jako obrovské projektily zabodly velkou rychlostí do Indictoru.
V pekle řekněte, že jsem vás poslal já, dostanete množstevní slevu.
Loď se začala zmítat a její trup se na spoustě míst protrhával. Turbolaserové střely a torpéda z Arbiteru zasadily umírající lodi už spíš jen ránu z milosti. Když destruktor konečně explodoval, Nodd pocítil náhlou prázdnotu.
„Dostaly se všechny naše stíhačky bezpečně z toho pekla?“ zeptal se velitel Cowley.
„Ano, pane. Letí teď pomoci se zbývajícími stíhačkami z loděnic.“
„Výborně,“ Cowley se otočil na Nodda. „Dobrá práce, kapitáne!“
„Kapitáne!“ zvolal poručík Doyle. „Prioritní zpráva z nepřátelské fregaty Warspite, vzdávají se!“
Nodd se zamračil. „Poručíku Rogrissi, jak je na tom Warspite?“
„Štíty má poškozeny, pane, zřejmě je zasáhla tlaková vlna z exploze. Jeden z jejích motorů vynechává, ale celkově na tom nijak vážně nejsou.“
„Asi mají strach,“ poznamenal velitel Cowley. „Vidí, jak jsme naložili s Indictorem a vědí, že pro nás budou sotva dezert.“
Nodd se poškrábal na tváři. Nebyli připraveni na braní zajatců, plán operace s tím nepočítal, měli zničit, co se dá, a zmizet, než přiletí posily. Jenže nikdo nepočítal s tím, že se jim někdo bude přímo vzdávat.
„Nemáme příliš času,“ upozornil ho velitel Cowley.
Nodd přikývl. Ano, to neměli. A Slavikovy posily tu mohou být každou minutu. Věděl, jak snadné by bylo tu loď prostě zničit. Stačí dát rozkaz. On ten rozkaz dokonce chtěl dát! Jenže zničení Indictoru mu možná přineslo jisté uspokojení, ale žal nad ztrátou bratrance nijak nezmírnilo...
„Nadporučíku Hille,“ řekl nakonec. „Poletíte převzít velení na Warspite. Plukovníku Zaiusi, sestavte výsadek. Spojte se se strojovnou, ať nadporučík Montrel pošle svého zástupce a skupinu techniků do hangáru. Poletí na zajatou loď.“
Důstojníci se horlivě pustili do plnění rozkazů a velitel Cowley k Noddovi pomalu přistoupil.
„Kapitáne, víte přece, že nemáme čas.“
„Já vím, ale příčí se mi představa jen tak zničit loď, která se vzdává,“ Nodd vzdychl. „Kdyby mě admirál tenkrát na tom brífinku nezchladil... Nevím, co bych udělal. Nejdřív jsem byl na něj naštvaný, ale pak mi došlo, že jsem navrhoval zničit vesmírnou stanici, kde většinu osazenstva tvoří civilisté. A předtím na Logimosu...“ Otřel si hřbetem ruky čelo, ačkoliv se nepotil. „Co se to se mnou děje? Vždycky jsem si myslel, že nejsem zrůda, jako někteří jiní důstojníci, které jsem za ta léta potkal. Zajímalo by mě, jestli to stále platí.“
„Kapitáne, vy nejste zrůda. Ale uvědomte si, že nejsme v nebezpečí jen my. Admirál Pellaeon počítá s tím, že ho přiletíme podpořit. A i když je fregata téměř nepoškozená a stačí jen převzít velení, ztráta několika minut může být pro admirála kritická.“
Nodd pomalu přikývl. „Máte pravdu, ale když už jsem ten rozkaz vydal...“
„Pořád tady můžeme tu fregatu prostě nechat,“ navrhl Cowley. „Nijak nás neohrožuje a výsledek bojů v Zóně už těžko ovlivní.“
„A do konce života by po mě šlapali, že jsem ji nezničil,“ zamumlal Nodd. „Mé rozkazy zní zničit, co se dá. Každý moff nebo admirál by se po mě za to s chutí vozil.“
„Myslím, že ne kaž...“
„Kapitáne,“ oslovil Nodda plukovník Zaius. „Výsadkové lodě jsou připraveny.“
„Vyšlete je a ať na to šlápnou, nemáme čas.“ Nodd se obrátil zpět ke svému zástupci. „Mám nápad. Zapomněli jsme, že tu nejsme sami,“ otočil se ke komunikačnímu důstojníkovi. „Poručíku, spojte mě s Inflexible.“
„Ano, pane,“ Doyle naťukal příslušný kód a po chvíli se v rohu místnosti objevil hologram Noddova protějšku z Inflexible.
„Kapitáne Nodde,“ řekl kapitán Quenton. „Co to vyvádíte? Musíme už vyrazit podpořit admirála!“
„Ta fregata se nám vzdala,“ řekl Nodd klidně. „Není nijak vážně poškozená, zajmeme ji a vyrazíme. Vy leťte co nejrychleji ke stanici Haven, za několik minut vás budeme následovat.“
Na Quentonovi bylo vidět, že se mu to příliš nezamlouvá. „Bylo by praktičtější tu fregatu prostě zničit... Naše rozkazy...“
„Impérium potřebuje každou bojeschopnou loď,“ přerušil ho Nodd. „Zdržíme se jen několik minut. Vy leťte k Havenu a pospěšte si, kapitáne. Admirál čeká!“
Quenton chtěl ještě něco říct, ale pak si to zřejmě rozmyslel a jen přikývl. „Dobrá, hodně štěstí.“ Jeho hologram zmizel.
Nodd pomalu vydechl. „Jak jsou na tom ty transportéry?“
„Už vstupují do hangáru Warspite, pane,“ oznámil poručík Doyle.
„Ať sebou hodí,“ řekl Nodd. Jinak mi admirál nakope zadek tak, že můj dech bude cítit krémem na boty!

* * *

Obelisky světla zastihly Slavikovy jednotky naprosto nepřipravené: během několika minut přišly o většinu těžké techniky, včetně všech AT-AT. Slavikovci se ale rychle vzpamatovali a jejich demoliční čety se brzy dostaly k několika k obeliskům v okolí vládní budovy a zničily je. Obelisky ovšem škodu už napáchaly. Novorepublikovým jednotkám teď nestálo v cestě nic těžšího než několik AT-ST.
„Tylere, prohledejte tenhle dům,“ nařídil kapitán Niro. „Ostatní za mnou na shromaždiště!“
„Ano, pane,“ řekl poručík Tyler a kývl na lidi z družstva Modrá-2. „Blotre, šoupni jim jeden granát do okna!“
Jeho družstvo a dalších pár lidí z Hnutí odporu rychle přiskočilo ke stěně domu zrovna v okamžiku, kdy se zevnitř ozval výbuch.
Ze dveří vyběhlo několik kašlajících Slavikových lidí, mezi nimi i několik stormtrooperů. První se nejdříve podívali na druhou stranu, než byl Tyler a jeho lidé, a to se jim stalo osudným. Další už vyskočili čelem na správné místo a podařilo se jim zlikvidovat vojína Parkera a jednoho člena Hnutí odporu, než byli sami zlikvidováni.
Tyler přiskočil až ke dveřím. „Zaku, vyčisti to!“
Ke dveřím opatrně přistoupil drobný svalnatý muž a vpálil dovnitř jednu střelu z rázové pušky.
„Dovnitř!“
Tyler a jeho lidé se vřítili dovnitř a rychle budovu vyčistili, většina nepřátel byla už buďto mrtvá nebo umírající.
„Zkontrolujte patro!“
Tyler s několika podřízenými vyběhl nahoru po schodech a rychle prohledali všechny místnosti.
„Vypadá to čistě!“ poznamenal jeden člen Hnutí odporu zvesela a ukázal z okna. „Koukněte, jak ti zmetci zdrhají!“
Tyler se podíval ven. Skupina stormtrooperů a několik důstojníků utíkala pryč od budovy.
Poručík se nadechl. Pokud zlikvidovali všechny nepřátele v budově, bylo to v pořádku, ale pokud jich část ustoupila... Tyler věděl, že mají zřejmě rozkazy neustupovat. Což znamená...
„Pryč! Vypadněte odtud!“ zařval a rozběhl se ke schodům.
Potom budova explodovala a sutiny pohřbily všechny, kteří byli uvnitř.

* * *

„Kam se poděly všechny domy?!“ zeptal se nevěřícně Killian.
Generál Cherook a dva prapory, které převedl přes druhý most, dorazili k vládní budově. Nebylo nikterak těžké ji najít, protože kolem ní v okruhu několika set metrů nebyla žádná jiná budova.
„Zničili všechny budovy v okolí, aby měli čistý rozhled,“ zasyčel Matt.
„Jak to mohli udělat?“ zeptala se nevěřícně Laura. „Vyhladili celou čtvrť!“
„Zabrání tak tomu, aby k nim kdokoliv nepozorovaně proklouzl do budovy,“ zavrčel generál Cherook. „Každý, kdo se k nim bude chtít přiblížit, bude muset přeběhnout ten dlouhý prostor bez nějaké možnosti se krýt. Nestojí tam ani půlmetrový patník!“
Začala se ozývat střelba. Skupina vojáků, která se dostala příliš blízko k budově, byla rozmetána na kusy E-Webem.
„Kryjte se!“ vojáci se rozutekli k ještě stojícím troskám domů podél vyhlazeného úseku. Někteří se pokusili opětovat palbu, ale bezvýsledně.
„Ať za mnou přijdou velitelé praporů támhle do toho domu!“ nařídil Cherook.
Mana Lormi se tázavě podívala na Matta, ten přikývl a spolu s Laurou a ostatními následovali Cherooka.
Po chvíli se uvnitř sešlo několik důstojníků ve více či méně špinavých uniformách a s nimi jeden Devaronian v civilním oblečení. Matt se usmál.
„Lixi!“ vydechl úlevou. „Jsi v pořádku?“
Lix úsměv opětoval, ale nebyl to ten jeho typický bezstarostný úsměv. „Jo, relativně nepoškozenej,“ mrkl na několik šrámů na těle. „V pohodě.“
„Víš něco o Tracy? Nebo Miovi?“
Lix pokrčil rameny. „Sotva jsme sem přišli. Neměl jsem čas se soustředit na cokoliv jiného kromě přežívání.“
Generál Cherook zavrčel otázku k důstojníkům, kteří se u něj sešli. Jeho „hlava“ už chtěla překládat, ale důstojníci mu evidentně rozuměli.
„Přistáli jsme na Náměstí Meče podle plánu, pane,“ řekl Mon Calamarian major Kathon ze 198. praporu. „Přišli jsme asi o dvě stě lidí!“
„Skoro třetina mých lidí se ani nedostala na zem!“ dodala major Salvena ze 139. praporu. „Zbytku chvíli trvalo, než se pod nepřátelskou palbou přeskupil a dostal se z toho parku.“
„Kde je major Lam’rey?“ zeptal se Cherook.
Jeden silně potlučený poručík zavrtěl hlavou. „Mrtvý, pane. Zemřel, sotva vylezl z transportéru v ulici Hamoa. Kapitáni rot jsou asi také všichni mrtví, nejlepší co máme jsou poručíci. Posbírali jsme jen asi šedesát lidí.
„Z šesti set?“ vydechl Kathon.
„Ano, pane. Museli tam na nás čekat. Většinu z nás postříleli jako nerfy.“
Matt se zhluboka nadechl. „S vámi měla letět rytířka Jedi, Tracy Ogiama. Víte o ní něco?“
Poručík zavrtěl hlavou. „Nevím. Viděl jsem ji na ulici, ale panoval tam hrozný zmatek a já spolu s několika vojáky zmizel skrz jeden dům...“ vzdychl. „Nevím, kde je, ale přežilo nás tak málo...“
Matt cítil, jako by ho někdo několikrát kopl do hlavy. Tracy? Nejdřív Ian a teď Tracy...
Laura mu pomalu položila ruku na rameno. Lix se také tvářil dost otřeseně.
„A co Mio Terraz?“ zeptala se zoufale Mana Lormi majora Salvenové.
Major bez emocí řekla: „Neviděla jsem ho od přistání. Nejspíš se jeho transportér ani nedostal na zem.“
Mana vydala jakýsi podivný skřek a rychle si přikryla ústa.
„Musíme se dostat do té budovy!“ zabručel Cherook. „Každou další minutu umře víc našich lidí!“
Major Salvenová se nadechla. „Ztratili jsme třicet lidí, když jsme se o to poprvé pokoušeli. Slavikovci kolem budovy rozmístili snad tisíc min. V sutinách se těžko hledají a nemůžeme je pomalu jednu po druhé odstraňovat. Všude v oknech mají odstřelovače, E-Weby a raketomety, které nám to znemožní, a okna a dveře v přízemí zabarikádovali.“
„Je nás tu dost, abychom mohli soustředit palbu na všechna okna na téhle straně budovy a pokusit se poskytnout našim lidem co nejvíc krytí,“ řekl Cherook. „Ale ty miny jsou problém.“
„Nejradši bych zavolal na pomoc X-wingy nebo Casarr a nechal je tu budovu srovnat se zemí!“ zasyčel major Kathon.
„To já také, ale musíme zajmout Miu Ying živou. Ona je formální velitel okupačních sil a může vyhlásit kapitulaci.“
„A neslyšeli jsme něco od pevnosti Altsor?“ zeptal se Lix. „Nemá ten generál, co tam sídlí, také pravomoce se nám vzdát?“
„S pevnostní Altsor není žádné spojení,“ řekl Cherook. „Nevyslali sem žádné posily. Možná ten mistr Koor odvedl až příliš dobrou práci a nezůstal tam nikdo bojeschopný.“
„A pokud je generál mrtvý, zabitím všech v téhle budově bychom se připravili o možnost ukončit tuhle bitvu rychle,“ dodala major Salvenová. „Těžko říct, kde se nachází někdo další, kromě štábu Ying a toho generála, který následuje v posloupnosti velení... a jestli by ho vojáci poslechli.“
„Nemůžeme použít turbolasery z Casarru, ale můžeme použít iontová děla,“ ozval se Matt.
Všichni se k němu otočili.
„Iontové kanóny slouží k tomu, aby zneškodnily elektroniku velkých lodí,“ řekl Cherook. „Jsou nepřesné a nevím, jak účinné budou proti řadovým blasterům. Některé jsou proti elektronickému poškození chráněny.“
„To ano, ale zneškodní miny.“
Cherook se podíval na ostatní.
„Některým minám se po zásahu iontovým paprskem poškodí elektronika a už nevybuchnou,“ řekl major Kathon. „Ale některé typy mají speciální pojistku, která způsobí explozi miny při jakékoliv elektronické manipulaci.“
„Ale v obou případech nás to zbaví min a budeme mít čistou cestu k budově,“ připomněl Matt.
Všichni chvíli mlčeli, ticho narušovala jen neustálá střelba a křik všude kolem.
„Jakou máme jinou možnost?“
Cherook si pro sebe kníkl, potom se podíval na Kathona. „Majore, přeskupte své lidi, jakmile iontový paprsek zasáhne oblast, vyrazíte směrem k budově. Rytíři Jedi půjdou s vámi, jejich světelné meče vám pomohou udělat si vlastní vchod do budovy. Major Salvenová povede druhou vlnu, my ostatní vás budeme krýt.“
„Já dám dohromady co nejvíc lidí z Hnutí odporu a půjdeme s první vlnou,“ řekla Laura.
Matt se otočil na Lixe a Manu a společně následovali majora Kathona.

* * *

Ve velící místnosti ve vládní budově Aisy na okamžik zhasly všechny počítače a rychle zase naskočily, jak se spustil záložní zdroj.
„Co se stalo?“ vyjekla Mia Ying.
„Byli jsme zasaženi iontovým paprskem, madam,“ řekl důstojník u jednoho z terminálů. „Byl zřejmě vystřelen z toho hvězdného destruktoru nad námi.“
„Nějaké poškození?“ zeptal se plukovník Shara.
„V některých sekcích byly vyřazeny zbraně, ale jinak jsme nepoškozeni,“ řekl důstojník. „Nevím...“
„Plukovníku!“ zvolal důstojník u provizorní senzorové stanice. „Nepřátelské jednotky zaútočily!“
Na velké obrazovce bylo vidět, jak část novorepublikových vojáků vyběhla z úkrytů a zamířila směrem k budově, zbytek začal budovu ostřelovat.
Jejich vlastní palebná stanoviště začala opětovat palbu. Několik běžících vojáků bylo rozmetáno na kusy E-Weby nebo zabito odstřelovači, ale valná většina běžela dál až k budově.
„Proč se miny nespu...“ Mia Ying se odmlčela, když si to uvědomila. „Ten iontový paprsek...“
„Je vyřadil,“ dodal plukovník Shara. Na obrazovce už byli vidět jen poslední opozdilci, kteří se rychle připojili ke svým kolegům, kde je tahle kamera už nezachycovala. Byli u zdi budovy, mimo dosah většiny jejich zbraní. A za chvíli budou uvnitř.
„Plukovníku, vyšlete vojáky z horních pater do přízemí,“ nařídila Mia Ying. „Nesmějí se dostat sem nahoru.“
„Ano, madam,“ řekl Shara odevzdaně a vydal příslušné rozkazy.

* * *

Matt se ohnal několikrát mečem a zlikvidoval trojici stormtrooperů, když se dostali do hlavní haly. Lix a Mana zaujali místo po jeho boku.
„Jaké jsou ztráty?“ zeptal se kapitán Niro hlavního seržanta Skartana.
„Ztratili jsme Cobbse, Norda a Trratara,“ řekl hlavní seržant. „Hib a Ramirez jsou zranění. Zdravotník je už u nich.“
Ariel Loktara vytáhla z kapsy datapad a chvíli studovala displej. „Mia Ying by měla být v kanceláři hlavního ministra. Podle plánů budovy, které nám dal Dal’zlai, by měla být místnost o pět pater výš.“
„Pokud ji nepřemístili na nějaké bezpečnější místo,“ řekl Lix.
„To je možné,“ připustila. „Ale nemáme ponětí, kde by mohla být, tak to zkusíme nejdřív tam, kde má být.“
Major Kathon přistoupil k nim. „Ale použijeme schody, ve výtazích budeme příliš zranitelní.“
„Schody jsou hned vedle,“ řekla Ariel.
„Kapitáne Niro,“ otočil se Kathon ke svému podřízenému, „připojte se k Jediům a Hnutí odporu a jděte s nimi přímo nahoru. My ostatní se rozptýlíme po budově a budeme slavikovcům dýchat za krk, aby nikde nemohli dost dobře posílit své pozice.“
„Ano, pane!“

* * *

„Admirále, naše jednotky dobyly hlavní hangár stanice,“ hlásil plukovník Trandis.
„Výborně,“ Pellaeon se podíval na taktický hologram. Vzdušná obrana stanice Haven se hroutila, Equinox byl v jejich rukou a většina ostatních Slavikových lodí byla zničena. Destruktor třídy Victory – identifikovaný jako Victory 1 – se stále držel nad stanicí, daleko od všech bojů.
„Plukovníku, zajistil náš výsadek ovládání všech kotevních svorek a upevňovacích zařízení v hlavním hangáru?“
„Okamžik,“ Trandis odstoupil ke komunikační stanici a chvíli neslyšně mluvil s výsadkem, potom zvedl hlavu k admirálovi. „Ano, všechny ovládací prvky zajistili nepoškozené.“
„Výborně, ať se připraví na přijetí hvězdného destruktoru,“ řekl Pellaeon. „Komunikace, ať se Agonizer spojí se stanicí. Bude snadnější na stanici dopravit posily lodními průlezy než vysílat transportéry.“
„Ano, admirále.“
Pellaeon přistoupil ke kapitánu Valdisovi u čelního průzoru. „Zatím to probíhá dobře, kapitáne.“ Na okamžik přimhouřil oči. „Ať se Obliterator připojí k nám a vyrazíme proti Victory 1.“
„Ano, pane,“ řekl navigátor.
„Admirále, z hyperprostoru se právě vynořil další hvězdný destruktor!“ řekl senzorový důstojník stísněně, ale za několik vteřin si oddechl. „Je to Inflexible!“
Pellaeon přistoupil zpátky ke komunikační stanici. „Spojte se s nimi. Kde je Arbiter?“
„Kapitán Quenton říká, že se kapitán Nodd zdržel a je poslal napřed,“ řekl komunikační důstojník. „Arbiter by tu měl být za několik minut.“
„Dobrá,“ Pellaeon se podíval na hologram. Vstupní vektor Inflexible se křížil s možným únikovým vektorem Victory 1.
„Změna plánu,“ řekl Pellaeon. „Ať Inflexible zamíří přímo na nepřátelský destruktor.“

* * *

„Tohle vůbec nevypadá dobře!“ vydechl plukovník Delcott. Na hologramu vnitřní části stanice Haven bylo vidět, jak nepřátelská vojska postupují z hangárů do obytných oblastí stanice.
„Myslím, že je čas začít se balit,“ řekl velitel Gul. „Ať se Victory 1 připraví na přijetí našich lodí.“
„Cože?!“ vydechl guvernér Vega.
„Jinou možnost nemáme.“
„Ale obsadili hlavní hangáry!“ namítl plukovník Delcott. „V ostatních hangárech nemáme zdaleka tolik lodí, abychom evakuovali všechny a za tak krátkou dobu.“
„Nemůžeme evakuovat všechny,“ Gul ukázal na hologram. „Jen ty, které budeme moci.“
„Navrhujete, abychom tu někoho nechali?“ zeptal se nevěřícně Vega. „Imperiálům napospas?!“
„Buďto tu zůstane někdo nebo všichni,“ řekl Gul. „Jiná možnost není!“
„Možná kdybyste netrval na tom, aby Victory 1 zůstal v záloze, tak by to nedošlo až sem!“ namítl plukovník Delcott. Propaloval Gula pohledem a zřejmě se snažil seč mohl být zdvořilý.
„Na vzájemné obviňování bude čas později,“ odsekl Gul. „Teď musíme zorganizovat ústup!“
Vega se zhluboka nadechl. „Připravte evakuaci. Všechna plavidla, která máme k dispozici a jsou schopná letu se okamžitě připraví ke startu.“
„Guvernére...“
„Vykliďte místnost,“ pokračoval Vega dál. „Plukovníku Delcotte, zformátujte hlavní počítač.“
Delcott zřejmě chtěl ještě něco namítat, ale pak si to rozmyslel a pouze přikývl. „Ano, pane.“
Vega přistoupil k interkomu a namačkal příslušný kód. „Tady guvernér Vega pro všechny obyvatele stanice Haven. Imperiální jednotky se nalodily na stanici a obsadily hlavní hangáry. Jsme odříznuti od jakékoliv pomoci a nemáme dost prostředků, abychom je zastavili. Doporučuji všeobecnou evakuaci, dokud je čas! Vezměte si to nejnutnější a zamiřte do hangárů na 16. a 20. podlaží.“ Ukončil spojení a vzdychl.
„Nemohl jste nic dělat,“ řekl Gul. „Teď běžte, my se postaráme o zformátování dat.“
Vega přikývl. „Dobrá, uvidíme se u raketoplánu.“
Odešel, stejně jako všechen personál velínů. Delcott a Gul tu zůstali sami.
Delcott přistoupil k jedné počítačové konzoli a začal vyťukávat příkazy. „Proč jste to udělal?“ zasyčel.
Gul pozvedl obočí. „Co tím myslíte, pane?“
„Nehrajte si se mnou, Gule! Jste příliš dobrý taktik a já nemusím být odborník, abych viděl, že jste tu bitvu vzdal!“
„Nemohli jsme je porazit.“
„Možná ne, ale Victory 1 by nám alespoň mohl koupit trochu času, než by dorazily posily!“
„Nemělo cenu obětovat loď, když nebylo jisté, že dorazí posily,“ namítl Gul.
„A vydat tisíce lidí na stanici na milost a nemilost imperiálům cenu mělo?!“ Delcott vycenil zuby. „Něco vám řeknu, až se odtud dostaneme, hodlám si o vás vážně promluvit s admirálem Slavikem!“
Terminál, na kterém pracoval, zhasl. „Tak, odpojil jsem síť Damokla od všech ovládacích systémů, teď už jen zformátovat disk a můžeme odejít.“ Zamířil k jiné konzoli...
Gul k němu rychle přiskočil a jeho ruka provedla rychlý úder na Delcottovo hrdlo.
Plukovník klesl na kolena a začal chrčet. Gul se usmál, o duroské fyziologii toho moc nevěděl, ale krk byl zranitelným místem u spousty druhů, takže to riskl a evidentně uspěl.
Delcott se marně snažil vydat hlásku a upíral na Gula nevěřícný pohled.
„Vy nemáte vůbec tušení, o co tu jde,“ Gul se ušklíbl. „Možná máte štěstí, že to nikdy nezjistíte.“
Jeho ruka opět udeřila a tentokrát se už Delcott sesul bezvládně k zemi.
Gul vytáhl komlink. „Tady velitel Gul, počítač byl zformátován, jsme na cestě.“ Podíval se na mrtvolu vedle sebe a zamířil ven z velínu.

* * *

Trojice rytířů Jedi a skupina vojáků a aiských partyzánů se pozvolna propracovala budovou až ke kanceláři prefektky Ying.
„Není tady!“ zasyčela Laura.
Matt namířil světelný meč na nějakého asistenta, kterého tu našli. „Kde je Mia Ying?“
„V řídicí místnosti,“ vydechl asistent. „Je to na stejném patře. Rovně touhle chodbou a pak doleva kolem fontány!“
Matt přivřel oči. „A nelžeš nám?“
„Proboha to ne!“ vyjekl asistent.
Matt si ho ještě chvíli měřil pohledem, potom kývl směrem ke schodišti. „Tak zmiz.“
Nemusel ho dvakrát pobízet. Vyběhl, jak nejrychleji dovedl.
„Ty ho pouštíš?“ zeptala se Laura.
„Co bys udělala ty?“ opáčil Matt. „Zabila ho?“
„No...“
„Pozor!“ vykřikl hlavní seržant Skartan a začal střílet. Z jedné vedlejší kanceláře se vynořila skupina stormtrooperů.
Lix rychle skočil mezi dva z nich a čepel jeho meče okamžitě našla svůj cíl.
Vojín Parrtach zakňučel, jak mu laserová střela proťala hrudník, a klesl k zemi. Desátnice Pinky se pokusila zamířit svou odstřelovačkou na krátkou vzdálenost, ale výboj ji zasáhl do břicha, než stačila vystřelit. Kapitán Niro cosi zakřičel a sejmul dalšího stormtroopera. Mana Lormi a Matt se rychle postavili mezi své lidi a nepřátele a blokovali výstřely.
„Au!“ zařval Killian. „Krucinál!“
„Co je?“ zeptala se Laura. „Zasáhli tě?!“
„Ne.. přímo,“ zasyčel Killian a doskákal ke zdi. „Asi se kus tý střely odrazil od támhletoho skla...“
„Kam jsi to dostal?“
„Někam do boku,“ Killian se nadechl. „Nevím přesně. Jen se tady na chvilku opřu...“ opřel se o zeď a sjel po ní k zemi. „Možná i sednu...“
„Pozor!“
Než Laura stihla zareagovat, Killian rychle pozvedl svůj blaster a vystřelil kamsi za ní. Otočila se právě včas, aby viděla, jak se další stormtrooper kácí k zemi.
„Prohledejte oblast, jestli tu nejsou ještě další!“ nařídil kapitán Niro chraplavě.
Asi minutu jim trvalo prohledat všechny okolní kanceláře, ale nikoho dalšího už neobjevili.
Laura se vrátila ke Killianovi a ztuhla. Její přítel seděl stále opřený o zeď a oči měl otevřené, ale už v nich nebyl žádný lesk. A on sám se nehýbal.
„Killiane? Killiane!“ Laura k němu rychle poklekla a dotkla se ho. „Při Síle, to ne! Killiane!“ Přikryla si ústa.
Matt k ní přistoupil a položil jí ruku na rameno. I on se tvářil zděšeně. „Lauro, je mrtvý,“ řekl tiše.
„Killiane,“ zasípala Laura. Nejdřív Beth a teď Killian. Její zřejmě nejlepší přítel z Hnutí odporu. Přežil dva roky a zemře teď před samým koncem!
„Lauro, musíme jít,“ řekla opatrně Ariel. „Za chvíli tu budou další!“
Ze schodiště se začal ozývat dusot kroků.
Laura mechanicky vstala a přiměla se odvrátit zrak od mrtvého Killiana.
Wookiee Parrtach ležel mrtvý opodál. Kapitán Niro klečel u těla Pinky a právě jí zavíral oči, ve tváři měl vražedný výraz.
Zbylo jich tak málo, že se dali vyjmenovat. Tři rytíři Jedi, Laura, Ariel a Katja z Hnutí odporu a Kapitán Niro, hlavní seržant Skartan a vojín Tra’no z Nové republiky.
„Měli bychom zažádat o posily,“ navrhl Tra’no.
Matt aktivoval světelný meč. „Ne. Nemáme čas! Já, Lix a Mana tu zůstaneme a zdržíme je... pokud možno permanentně. Vy ostatní jděte a zajměte Miu Ying.“
„Ne, Matte, musíme zůstat všichni spolu,“ zakoktala Laura. Ztráta Killiana ji šokovala a když pomyslela na to, že by ztratila i jeho... Ale Matt ji přerušil.
„Jen klid, budeme v pořádku. Už bys měla vědět, že rytíři Jedi mají pár užitečných schopností.“
Pomohly ty schopnosti Miovi? Nebo Tracy? pomyslela si Laura, ale nahlas nic neřekla. A už nic nenamítala. Věděla, že s Jediem se většinou nemá cenu hádat.
Zhluboka se nadechla. „Nenech se zabít, prosím tě.“ Otočila se k ostatním a strohým „Tak jdeme,“ je vybídla, aby ji následovali.
Když byli na konci chodby, slyšela za sebou, jak Lix a Mana aktivovali své meče, když kroky nepřátel dorazily až k nim a potom zaslechla Lixův hlas.
„Smůla, hoši, tohle je konečná.“
A pak byly slyšet už jen výboje blasterů a hučení mečů.

* * *

Když dorazili na místo a zlikvidovali stráže u dveří, Laura jako první vtrhla do místnosti.
Byl to jakýsi improvizovaný velín. Počítače a holografické projektory vypadaly poněkud narychlo sestavené. Kolem bylo asi půl tuctu různých operátorů a techniků. Když vstoupili, jeden z nich byl okamžitě na nohou s blasterem v ruce... a kapitán Niro ho čistě zastřelil.
„Všichni ke zdi!“ zasyčela Laura a když se všichni začali sbírat, ukázala na starou ženu s krátkými vlasy. „Vy jste Mia Ying?“
„Na domorodce jste až příliš bystrá, Lauro Cruise,“ řekla žena. „Konečně se setkáváme tváří v tvář.“
„Nemám čas na tyhle hovadiny,“ zasyčela Laura. „Vyhlaste kapitulaci. Úplnou a bezpodmínečnou. Chci, aby se okamžitě přestalo bojovat!“
Mia Ying si založila ruce. „Ne.“
Laura přimhouřila oči. „Co?“
„Nehodlám se vám vzdát. Tak jako tak se ze mě stane zajatec Nové republiky. Moji lidé budou bojovat až do konce. I když zvítězíte, bude to vítězství tak krvavé, že si ho nikdo radši nebude připomínat!“
„To myslíte vážně?!“ vydechla Katja. „Zabijete stovky lidí kvůli své pýše?“
„To se dost příčí i Slavikovým zásadám!“ řekla Ariel.
„Slavikovi se neklaním,“ odsekla Mia Ying. „A jsem už stará a umím si postavit hlavu. Můžete se mě samozřejmě pokusit přemluvit. Za pokus vám to určitě stojí.“
„Co sakra chcete?!“ vyštěkl kapitán Niro. „Amnestii?“
Mia pokrčila rameny. „Těžko říct. Zkuste mi ji navrhnout a uvidíme.“
S touto poznámkou Laura ztratila nervy. „Na tyhle kecy nemáme čas!“ Rychle pozvedla blaster a střelila Miu Ying do kolena.
Stará žena zaječela a klesla k zemi.
„Já nejsem z Nové republiky a neřídím se jejich pravidly,“ zasyčela Laura. „A ani nezastupuji vládu Aisy. Teď jsem jen hodně naštvaná ženská, která toho má už plný zuby. Takže se vás ještě jednou zdvořile ptám, jestli kapitulujete!“
Mia Ying si držela ruce na zraněné noze a propalovala Lauru pohledem.
„Není vám do řeči?!“ Laura ji prošlápla druhé koleno.
Mia Ying zařvala bolestí a kroutila se na zemi. „Jdě... jdě... jděte do hajzlu!“
„Špatná odpověď!“ Laura pozvedla blaster a než stihl kdokoliv z jejích spolubojovníků něco říct, prostřelila jí hlavu.
Dlouze vydechla, ignorovala vyjevené pohledy kapitána Nira a ostatních, otočila se k ostatním zajatcům a našla postaršího muže s insigniemi plukovníka.
„Nuže, plukovníku,“ řekla tiše. „Prefektka Ying je mrtvá, váš generál je nezvěstný, takže velení tímto přebíráte vy. Kapitulujete?“
Plukovník byl tak bledý, že nebylo poznat, kde končí pokožka a začíná bělmo jeho očí. Dostal ze sebe pouze strohé přikývnutí a stručnou odpověď: „Jistě.“

* * *

Matt, Lix a Mana se u schodiště stále snažili zadržet nápor stormtrooperů, když najednou nepřátelé jako na povel přerušili palbu.
Matt se na okamžik tázavě podíval na Lixe, ale to už stormtroopeři začali jeden po druhém zahazovat zbraně.
Matt se usmál. Laura a ostatní to dokázali.
Přistoupil blíž a pozvedl svůj meč a stormtroopeři začali zvedat ruce nad hlavu.
Jeden důstojník se na Matta nervózně usmál. „Parley?“

* * *

[Zastavit palbu!] nařídil generál Cherook, když stormtroopeři začali odhazovat zbraně a vyběhl spolu s několika vojáky ze svého úkrytu.
[Jděte blíž k sobě a dejte ruce nahoru!] nařídil, a jeho překladatelská hlava to začala tlumočit do basicu. Stormtroopeři uposlechli.
„Nikdy se nevzdáme! Za admirála Slavika!“ Z trosek jedné budovy vyběhl pár stormtrooperů a začal náhodně střílet na novorepublikové vojáky.
Generál Cherook ucítil prudkou bolest v levém rameni, jak ho zasáhla zbloudilá střela. Další výboj zničil jeho překladatelskou droidí hlavu. Tři jeho vojáci byli zabiti, než ostatní zlikvidovali tu dvojici fanatiků.

* * *

Wookieeský voják Rascharr kývl na svého kolegu a společně vyšli prohledat trosky jednoho domu. Slavikova vojska prý už oficiálně kapitulovala, ale spousta fanatiků se odmítala vzdát a bojovala až do konce. Rascharr doufal, že na nějakého narazí, dneska mu zabili spoustu přátel.
Z jedněch dveří se vypotácel stormtrooper s blasterem v ruce, ke své smůle si Wookieeů celé dvě vteřiny nevšiml a pak už pro něj bylo pozdě.
Rascharr se zazubil.
Ze dveří vylezl další stormtrooper. Tenhle byl bez helmy a měl ruce nad hlavou. Nebyl to člověk, lehce připomínal Durose, ale byly tam patrné jisté odlišnosti.
„Nestřílejte!“ zařval a šel k nim. „Jsem Neimoidian! Já nikoho nezabil!“
[Co říkáš?] zeptal se Rascharr. Basic mu odjakživa dělal potíže, stejně jako jeho kolegovi, proto nemohli sloužit ve smíšených jednotkách.
„Já nikoho nezabil! Nestřílejte!“ křičel dál stormtrooper.
[Promiň, nerozumím,] řekl Rascharr a zastřelil ho. [Nevíš, co říkal?] zeptal se svého kolegy.
[Asi něco jako „jé, vy jste chlupatý!“] zasmál se jeho kolega.

* * *

Poručík Yeer sledovala, jak odvádějí skupinu zajatců z vládní budovy a oddychla si. „Snad to už skončilo.“
Seržant Uzar si vedle ní otřel pot z čela. „Snad ano.“
Přistoupil k jednomu menšímu kráteru po laserovém paprsku, kde byla pod odkrytou dlažbou vidět hlína. Sundal si batoh, vytáhl malou plechovku a nabral do ní trošku hlíny. Zavřel víčko a Yeer na něm zahlédla cedulku „Aisa“. Přistoupila blíž. Uzar zrovna vracel plechovku do batohu, kde měl spoustu dalších podobných nádob. Na každé viděla jiný nápis: „Brentaal“, „Jabiim“, „Ralltiir“, „Mon Calamari“...

* * *

Kapitán Niro a hlavní seržant Skartan vylezli na balkón v jednom z vyšších pater vládní budovy a naskytl se jim pohled trosky a ruiny, které ještě před několika hodinami bývaly centrem města. Teď to vypadalo jako město duchů.
„To je výhled, co?“ zamumlal Skartan.
„Jo,“ vzdychl Niro, odepjal si z opasku čutoru s vodou a vypil několik doušků. „To je výhled.“

* * *

„Admirále Pellaeone, výsadek pronikl do řídicího centra stanice Haven. Většina posádky se evakuovala, ale počítačové jádro – i většina dat – zůstalo netknuté.“
Pellaeon pozvedl obočí. Netknuté jádro? Oni ani nezformátovali počítač? Neuvěřitelné. „Výborně, poručíku.“
„Také jsme dostali zprávu, že generál Zukov byl zraněn během přestřelky v obytných oblastech,“ pokračoval poručík Niklos. „Byl již dopraven na Agonizer do lékařského střediska, ale podrobnější informace zatím nemáme.“
Pellaeon zaťal zuby. „Dobrá, průběžně mě informujte.“
„Ano, pane.“
Pellaeon přistoupil k taktickému hologramu. Nepřátelský destruktor Victory 1 přijal všechny raketoplány, které odstartovaly ze stanice Haven, a teď uháněl po únikovém vektoru. Inflexible mu byl v patách. Kapitán Nodd s Arbiterem už také dorazil a měl s sebou i doprovodnou fregatu, kterou zajal. Kapitán Aban a skupina Bellicose by tu měli být do několika minut. Stanice Haven je už v podstatě jejich a všechny nepřátelské lodě a stanice v oblasti byly buďto zničeny nebo se na ně nalodili Pellaeonovi lidé.
„Admirále, nepřátelské lodě se právě vynořují z hyperprostoru v sektoru 4-0-8!“ zvolal senzorový důstojník.
Na taktickém hologramu se objevilo několik nových červených bodů. Přesně v místě, kam směřoval Victory 1. Jedna z červených teček symbolizovala hvězdný destruktor.
„Víme, co je to zač?“
„Okamžik...“ senzorový důstojník se na chvíli odmlčel. „Je to Montauk, pane! Slavikova vlajková loď.“
„Ať Inflexible ukončí pronásledování a stáhne se zpět k nám,“ nařídil Pellaeon. Pochyboval, že by se Slavik dvěma destruktory a šesti dalšími loděmi pustil do pěti hvězdných destruktorů a jejich doprovodných plavidel. Takový blázen snad není, ale jeden nikdy neví.
Čekal několik minut, během kterých dorazil Bellicose a Defiant. Slavik zřejmě přemýšlel, co udělat a chvíli mu bude trvat, než dojte k tomu nemilosrdnému závěru, že nic jiného než ustoupit mu nezbývá.
Po dalších několika minutách konečně řekl komunikační důstojník: „Admirále, zpráva z Montauku!“
„Přepojte to.“
Na zádi můstku se objevil hologram muže v imperiální uniformě s krátkými blond vlasy a insigniemi admirála. Nevypadal ale tak sebejistě a odhodlaně jako na holosnímcích, které se Pellaeonovi dostaly do rukou. Na tváři tohoto muže se křížilo zoufalství a zloba.
„Tady admirál Gilad Pellaeon,“ řekl Pellaeon, než se Slavik zmohl na slovo. „Tato oblast je nyní pod imperiální kontrolou.“
„Admirál Pellaeon!“ Slavik ta dvě slova téměř vyprskl. „No jistě, sám nejvyšší velitel! Chtěl jste dohlížet osobně na to, jak vaše bestie budou masakrovat mé lidi, že?“
„Nikoho masakrovat nehodlám,“ řekl Pellaeon klidně.
„Jste imperiál!“ odsekl Slavik. „Všichni jste stejní! Likvidujete lidi po tisících, abyste ukojili svou touhu po moci. Ale čas odplaty přijde, admirále Gilade Pellaeone, to vám zaručuji. Až na vás vypustím svůj Projekt Humanoid, vaši vojáci a hvězdné destruktory vám nepomohou! Osvobodím všechny obyvatele Impéria od vaší tyranie!“
„A nastolíte si svou vlastní?“ zeptal se Pellaeon. „Křičíte tady na mě cosi o řeznících a ukojování touhy po moci. Nebyl jste to snad vy, kdo vypustil loď zkázy, aby zničila Bastion? Kolik milionů by zemřelo kvůli vaší touze po moci?“
„Oběť menší skupiny lidí je nezbytná, aby se větší skupina měla lépe. To vy nikdy nepochopíte! Vy utiskujete své obyvatelstvo, aby si skupina despotů mohla užívat pohodlí. I kdybyste mě zničili, samotné mé ideály vás jednoho dne zničí.“
„Ty vaše ideály už tak způsobily smrt statisíců!“ usadil ho Pellaeon. „Možná jste začínal jako spasitel, ale teď se nelišíte od žádného z diktátorů, které jste se zapřísáhl zničit.“
„To říká imperiál!“
„Nemám čas se s vámi bavit o politice a při vašem současném stavu by s vámi nejspíš stejně nebyla žádná řeč. Buďto na nás zaútočte nebo zmizte!“
Slavik se chvilku zmateně rozhlížel kolem sebe, pak se opět usadil pohledem na Pellaeonovi. „Váš čas jednou přijde, Pellaeone! Vaši lidé, které u sebe držíte prostřednictvím strachu se od vás odtrhnou a vy budete pykat za....“
„Ušetřete mě těch prázdných výhružek,“ přerušil ho Pellaeon. „Už jsem je všechny slyšel.“
„Uvidíme, co řeknete, až vás projekt Humanoid srazí na kolena!“
Pellaeon zavrtěl hlavou. „Pokud si myslíte, že to s námi budete mít tak snadné, tak se ošklivě mýlíte, admirále Slaviku! Možná, že jste proti nám občas vyhrál bitvu, ale pamatujte si, že Impérium vždycky vrací úder!“ Otočil se na komunikačního důstojníka a dal pokyn, aby se přerušilo spojení, než Slavik stačil odpovědět.
Pellaeon vydechl. To bylo... zajímavé.
„Admirále, nepřátelské lodě ustupují. Všechny. Máme je pronásledovat?“
„Ne, kapitáne,“ řekl Pellaeon a posadil se do velitelského křesla. „Necháme je jít. Zřejmě narazí na Novou republiku a to bude jejich konec. Nebudeme si s nimi dál špinit ruce. Naším hlavním úkolem je teď zajistit stanici Haven.“
„Ano, pane.“
Pellaeon se opřel. Najednou se cítil velice unaven.
Snad Nová republika Slavika dorazí a ten projekt Humanoid – ať už je to cokoliv – nikdy nespatří světlo světa.