Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 18.

„Všechny paluby jsou připraveny, piloti a střelci mají plnou pohotovost. Firestorm je připraven vyrazit na váš rozkaz, kapitáne,“ pronesl velitel Dervil formálně.
„Výborně,“ odvětil kapitán Valdis a popošel k admirálu Pellaeonovi. „Firestorm je připraven a zcela pod vaším velením, admirále.“
„Děkuji, kapitáne.“ Pellaeon se otočil na Niklose.
„Celá flotila je připravena a čeká na váš rozkaz, admirále,“ řekl Niklos.
„Dobrá,“ Pellaeon kývl. „Můžete zahájit odpočet.“
Niklos přistoupil ke dvojici holografických postav, která se objevila na zádi můstku, a zkontroloval čísla na svém datapadu. „Pánové, odpočet byl zahájen. Útočná skupina Bellicose vstoupí do hyperprostoru za sedmdesát tři minut.“
„Rozumíme, Firestorme,“ řekl kapitán Aban a přikývl. „Hodně štěstí.“
„Útočná skupina Arbiter, sedm minut,“ pokračoval Niklos k druhé postavě.
„Provedeme, Firestorme,“ řekl kapitán Nodd. „Nezklameme vás.“
Hologramy se zavlnily a zmizely.
Niklos se otočil k důstojníkovi u komunikační stanice. „Zbytek flotily, vstup do hyperprostoru za třicet devět minut.“
Pellaeon vykročil směrem k průzoru na přídi můstku, když za ním kapitán Valdis vydal jakýsi zvuk.
„Otázky, kapitáne?“
„No,“ začal Valdis váhavě. „Upřímně, pane. Nejsem si jist jestli je kapitán Nodd ta správná volba pro vedení jedné z našich skupin.“
„Opravdu?“ Pellaeon zvedl obočí. „Proč myslíte, kapitáne?“
„Není příliš zkušený. Myslím, stále si myslím, že kapitán Quenton by byl lepší volba.“
„Nodd je kapitánem déle než Quenton,“ upozornil Pellaeon.
„To je sice pravda, ale když uvážíme okolnosti Noddova povýšení...,“ trval na svém Valdis. „Na svou funkci nebyl připraven. A od té doby nevedl žádnou významnější misi.“
„Proto je čas, aby se to naučil.“
„Teď je sice už zřejmě zbytečné se o tom dohadovat, pane, když rozhodnutí už padlo a nejde zvrátit,“ připustil Valdis. „Ale nejsem si jist, jestli si Nodd dokáže být stále vědom svého úkolu.“
„Vy jste se s ním před několika měsíci účastnil nějaké společné mise, nemám pravdu?“ zeptal se Pellaeon.
„Ano, útoku na Logimos. Dal jste Noddovi velení nad celou operací. To mi samozřejmě nevadilo, je běžná praxe dávat u méně významných bitev velení služebně mladším důstojníkům, aby se ukázalo, co v nich je. Nodd mě tenkrát zaskočil tím, že nechal odstřelovat město na planetě, aby si co nejrychleji vymohl kapitulaci, ačkoliv nás už nemohli nijak ohrozit a my nikam nespěchali. A nedávno jsem se také doslechl o té jeho šarvátce s baronem Dantonem. Ujely mu nervy a napadl svého zástupce. A jak dal na poradě jasně najevo, touží po pomstě za smrt svého bratrance. Pokud se neudrží...“
Pellaeon ho zarazil. „Vím, že Nodd udělal v minulosti nějaké chyby – jako každý z nás – ale dám mu šanci, aby se poučil. Zaslouží si tu šanci. Je to dobrý důstojník a takových bohužel už nemáme mnoho,“ letmo se usmál. „A navíc, kapitán Quenton má u sebe můj rozkaz, který ho opravňuje převzít velení v krajním případě, kdyby bylo vyloženě patrné, že Nodd to nezvládá. Ale má to nařízeno pouze pokud by je Noddovo velení vedlo k jisté porážce. Nemůže to využít, kdykoliv Nodd udělá něco, co by on udělal jinak.“
Valdis mírný úsměv opětoval. „Aha. Rozumím, pane.“
Pellaeon došel k průzoru a podíval se na chronometr. Za několik hodin udeří Bellicose a Defiant na loděnice Spire – jsou nejdál od stanice Haven, ale nejblíže k místu, kde se ukrývá Pellaeonova flotila, proto Bellicose vyrazí nejpozději. Slavik zmobilizuje část svých jednotek na pomoc. O deset minut později zaútočí Arbiter a Inflexible na Reegan, to už bude Slavik možná tušit, co se děje, ale útok dvou hvězdných destruktorů si přeci jen nemůže dovolit ignorovat a pošle další jednotky na pomoc tam. A když o dalších deset minut později konečně Firestorm se zbytkem flotily zaútočí na Haven, stanice bude mít část své obrany mimo a lodě hlídkující v okolí budou už na cestě na pomoc do Spire a Reeganu. Pellaeonovi analytici předpokládali, že nejbližší zásadnější pomoc se k Havenu dostane až za hodinu.
To byly ale jen teorie. Ledacos se může pokazit.
Pellaeon potřásl hlavou. Nemá cenu se tím teď zaobírat. Se svým štábem procházel celý plán pěkně krůček po krůčku a věděl, že i když je to riskantní a vymyká se to klasickým imperiálním postupům, je velká pravděpodobnost, že to vyjde. A velkoadmirál Thrawn Pellaeona naučil, jak účinné mohou být nekonvenční strategie. Moment překvapení sám o sobě dokáže být silná zbraň. A když k němu přidáme ještě výborné velitele jako je Aban nebo Zukov a výkvěty technologie jako Missile Boat nebo TIE Defendery...
Pellaeon se posadil do velitelského křesla a čekal.

V Raskatu svítalo a děti začínaly docházet do škol.
V jedné z těch škol stál admirál Slavik před nastoupenými dětmi a poslouchal, jak mu ředitelka formálně děkuje za finanční příspěvek, který jejímu ústavu poskytl. Cítil, že se to ředitelce příliš nezamlouvá a všechno, co říkala, se naučila předem, nešlo to od srdce a její úsměvy byly více než nucené. Slavika evidentně moc v lásce neměla, ale nemohla s tím nic dělat. Peníze se jim hodily – jako každé škole – ale asi se jí zdálo, že to Slavik udělal, jen aby si v očích veřejnosti zlepšil image a nevypadal jako zas takový grázl. To se Slavika samozřejmě dotýkalo, on to myslel upřímně.
Podíval se za sebe. Mia Ying měla nasazený zářivý diplomatický úsměv a sledovala ředitelku, jako kdyby ji každé její slovo velice dojalo. Ministr Aradesh měl naproti tomu kamennou tvář a v očích výraz muže, který učinil závažné rozhodnutí. Slavik ho litoval, věděl, že to Aradeshovi na popularitě nepřidá, ale smrt Laury Cruise bude předzvěst konce Hnutí odporu a z dlouhodobého hlediska na ni budou obyvatelé Aisy vzpomínat jen jako na temnou stránku svých dějin.
Ředitelka domluvila a tázavě se podívala na Slavika. Slavik předstoupil, kývl na ni a potom se podíval na děti.
„Děkuji paní ředitelce za její laskavá slova,“ usmál se. „Ale tolik jsem toho zase neudělal. Jen lituji toho, že prozatím nemáme dost prostředků, abychom mohli takto vypomoci více školám.“ Nadechl se. „Vím, že rodiče některých z vás o mě asi říkají ošklivé věci. Možná jsem udělal chyby, ale nejsem zlý člověk. Já chci lidem pomáhat. Všechny bytosti ve vesmíru si ubližují jenom proto, že si nejsou rovni. Mým snem je svět, kde si všichni lidé budou rovni, budou jako bratři. A potom už si nebudou ubližovat.“

* * *

Nííí-nik, ní-níí—nííínik. Nííí-nik, ní-níí—nííínik.
Dvojice Slavikových vojáků běžela za zdrojem toho podivného zvuku.
Nííí-nik, ní-níí—nííínik. Nííí-nik, ní-níí—nííínik.
Doběhli za roh a v malé uličce ležela na zemi malá skříňka s reproduktorem, ze kterého se ten pisklavý randál šířil.
„Co to má sakra...“
Voják to už nedořekl. Zpoza rohu se jako duch vynořil seržant Baret Otara a vrazil mu vibronůž do ledvin.
Nešťastník zachroptěl. Jeho kolega se okamžitě otočil se zbraní připravenou, ale než vystřelil, čepel nože skončila v jeho krku.
Oba vojáci klesli k zemi. Baret sebral svůj nůž, vypnul svou zvukovou návnadu a dal si ji zpátky do batohu.
„Tohle bylo snadný.“

* * *

Kapitán Malorden, velitel roty Krill z 8. pluku, která byla momentálně přidělená k okupačním jednotkám v Raskatu pod velením plukovníka Shary, vyšel ven z kasáren v hotelu Morleen a vychutnával chladný ranní vánek.
Vědomí, že ho právě má na mušce jeden z nejlepších novorepublikových odstřelovačů, by mu jeho dobrou náladu asi zkazilo, ale o tom neměl ani potuchu. A když ho o pět vteřin později zasáhl laserový paprsek do levého oka, ve zlomku sekundy mu uškvařil mozek a prorazil mu na zátylku lebku, odkud vystříkla vroucí kaše, která bývala jeho nervovým centrem, už nic necítil a byl mrtvý příliš rychle, než aby se mohl vyděsit.
Hlídač u brány k němu okamžitě doběhl a ve svém zděšení se ho poněkud hloupě dotázal. „Pane, není vám nic?“
S dalším výstřelem se ke svému nadřízenému připojil.

* * *

Rene Duchamp přistoupil ke skupince stormtrooperů, hlídajících tuto ulici. Jeho uniforma i postoj důstojníka byly jako obvykle velmi přesvědčivé a stormtroopeři okamžitě zpozorněli.
„Dobrý den, pane!“ zvolal jeden z nich.
„Do pozoru, vy flákači!“ zařval Duchamp. „Nejsem žádný nýmand a nepotkali jste mě v baru! Nastupte si do formace, hned!“
Stormtroopeři se postavili naproti němu do předpisové řady a do neméně předpisového pozoru.
„To už je lepší,“ řekl Duchamp a udělal dva dlouhé kroky dozadu, aby se od nich ocitl co nejdál.
Než stormtroopeři stačili jakkoliv zareagovat, zasypala je zezadu palba ze dvou rychlopalných blasterů, patřících členům Hnutí odporu. Všichni byli mrtví dřív, než se vzmohli na jakýkoliv protiútok.
Duchamp si dlouze vydechl. Nebyl to zrovna nejčestnější způsob boje, ale byl velmi účinný.

* * *

Paul Tomedo se přikradl k nepříliš bytelně vyhlížejícím dveřím, na které však byl dodatečně zabudován vyspělý elektronický zámek.
Usmál se. Když si v Raskatu slavikovci zřídili základnu, nemohli si jen tak vybudovat neproniknutelný sklad munice. Museli se spokojit s tím, co bylo k dispozici, proto byl tento sklad zbudován ve staré části podzemního parkoviště a na vchody byl jen přidělán bezpečnostní zámek.
Ten bude pro bývalého zloděje, jakým je Paul, hračkou. Zvlášť když má s sebou elektronický dekodér.
Připevnil zařízení na dveře a opatrně mačkal klávesy.
Ozvalo se pípnutí a Paul stiskl na zámku jedno číslo. Po několika vteřinách druhé, potom třetí...
„Co se to tady děje?!“
Paul se prudce otočil. Kousek od něj stál stormtrooper, ale nezdálo se, že by ho spatřil, možná jen něco zaslechl.
Já si říkal, že to zatím bylo až příliš snadný!
Stormtrooper vykročil k Paulovi, ale to ho už zezadu proťal laserový paprsek.
„To bylo o chlup. Tak kde to vázne?!“ ozval se Tiris, jeden z členů Hnutí odporu, který Paula doprovázel.
„Hned... a díky,“ Paul se otočil zpátky k zámku a během několika vteřin zjistil zbývající dvě čísla. Ozvalo se cvaknutí a dveře se otevřely.
Uvnitř byla spousta různě velkých beden naskládaných nahodile na hromadách. Tuhle zbrojnici opravdu zřizovali velice narychlo.
„Máte ten náklaďák?“
„Ano,“ přitakal Tiris, když se k nim začali slézat další členové Hnutí. „Je asi padesát metrů odtud. Blíž jsme nemohli.“
Paul přikývl a ukázal na bedny. „Tak dělejte! Za chvíli ty stormtroopery začne někdo postrádat. Poberte všechno, co můžete a rychle s tím k náklaďáku!“

* * *

„Je jich tu poněkud moc,“ zamumlal Sam Broolyn z komanda seržanta Otary.
„Souhlas,“ přitakal Tomas Harcook. A opatrně zpoza kovové bedny vykoukl na parkoviště u hotelu Morleen, které sloužilo jako depo pro Slavikovu pozemní techniku. Potom zkontroloval příruční senzor, který měl v ruce.
„Vypadá to alespoň na tři čety stormtrooperů a hejno mechaniků, tím bych se nechtěl proplétat.“
„To znamená, že si můžeme nechat zajít chuť na postupné zaminovávání všech vozidel,“ řekl Sam.
„To znamená, že jsme sem šli pro nic za nic?“ zeptal se zisianský člen Hnutí odporu, který je doprovázel.
„To ne, jen si asi nebudeme moct ukrást jedno vozidlo pro naši vlastní potřebu,“ Tomas začal šmátrat v batohu. „Kolik jich tam asi je?“
„Tak patnáct Juggernautů, kolem pětadvaceti AT-ST a nějaký lehčí vozidla,“ řekl Sam. „AT-AT jsem neviděl žádný.“
Tomas se zamračil. „Žádný AT-AT?“
„Z toho co víme, v Raskatu jich bylo alespoň šest,“ řekl Zisian.
„Asi jsou umístěný u vládní budovy, kde na ně nemůžeme,“ zasyčel Tomas. Kolosy AT-AT, ač byly v boji proti pěchotě poněkud neohrabané, představovaly stále největší nebezpečí pro invazní síly. Ale s tím teď už nic nenadělají. Tomas vytáhl z batohu tepelný detonátor a odjistil ho.
„Až řeknu, začněte utíkat.“
„Kam to hodíte?“ zeptal se Zisian.
„Nikam, prostě to sem položím,“ Tomas se usmál. „Tenhle prcek není ta klasická hračička pro pěšáky. Tohle pocuchá vše v okruhu sta metrů. Ty Juggernauty to úplně nerozmetá, ale přinejmenším je to pořádně odhodí a gravitace pak udělá zbytek. Zvlášť když jsou tak hezky seřazený v řadě.“

* * *

Osmand, člen Hnutí odporu, vystoupil z nákladního výtahu v mrakodrapu patřícím firmě Kovalt, jejíž majitel byl tak laskav, že jim budovu pro dnešní den půjčil.
Vystoupil a rozhlédl se. Prostory tohoto patra byly prozatím prázdné, mrakodrap se dostavěl teprve nedávno. Osmand začal se svými kolegy vyndávat z výtahu bedny se zbraněmi. Měli s sebou plazmové dělo, protitankové raketomety, několik E-Webů, všechno potřebné k tomu, aby z této budovy udělali solidní palebné postavení.
„Vy dva,“ ukázal na dva členy Hnutí odporu. „vezměte si jeden E-Web a jděte bránit schodiště. Vy dva zas zajistíte výtahy v tomhle patře a pak zaminujete druhé schodiště.“
Otočil se čelem k místnosti. „Všechno ostatní zůstane tady. Tak honem, lidi. Musíme ty zbraně smontovat, než začne být venku horko!“

* * *

„To Hnutí odporu začíná útočit s větší frekvencí,“ řekl plukovník Shara. „Jen za dnešní ráno jsme zaznamenali třináct útoků. Na něco se chystají.“
Mia Ying mlčky přikývla a studovala taktickou mapu města.
„Jsou to jen akty čirého zoufalství,“ poznamenal Slavik. „Laura Cruise bude zanedlouho mrtvá a veškeré útoky postupně ustanou.“
Mia Ying měla co dělat, aby neobrátila oči v sloup. Copak to admirál nevidí? Stává se přesně to, co předpokládala, že se stane. Když Cruise zlikvidují, bude z ní mučednice a stále víc lidí se bude přidávat k Hnutí odporu. Ale Slavik už evidentně vidí jen to, co vidět chce.
„Ten útok na naše depo bych nepokládal za akt zoufalství,“ poznamenal generál Morzag, který s nimi komunikoval z pevnosti Altsor prostřednictvím hologramu. „Přišli jsme o osm Juggernautů a asi patnáct AT-ST! A výbušnina, kterou použili, nebyla žádná místní splácanina. Museli to udělat novorepublikoví agenti.“
„Co tedy navrhujete, generále?“
„Posilněte hlídky všude ve městě a lépe střežte naše vojenská zařízení,“ řekl Morzag. „Alespoň do doby, dokud nebude Cruise mrtvá. Nechte zatknout každého podezřelého.“
„Generále, nepřeháníte to trošku?“ otázal se Slavik.
Mia Ying zaťala zuby. Morzag asi na Slavika mluví až příliš logicky.
„Admirále, s prominutím, ale pozemní obrana a strategie je moje parketa,“ trval na svém Morzag. „A tohle je standardní postup. Uvědomte si, že ti teroristé se možná snaží jen odlákat pozornost, aby mohli osvobodit Lauru Cruise.“
„U všech Xendorových přisluhovačů, vy máte pravdu!“ vydechl Slavik, jako by ho to napadlo poprvé.
„Přichází další zpráva,“ plukovník Shara stiskl několik kláves na svém terminálu a letmo to pročetl. „Naše hlídka se střetla se skupinou členů Hnutí odporu v ulici Hamoa. Zdá se,“ zamračil se, „jako by ti teroristé chtěli obsadit několik opuštěných budov.“
„Obsadit? Jako, že si tam chtěli vytvořit palebné postavení?“ zeptal se Slavik.
„Ano,“ přitakal Shara.
„A k čemu by jim to bylo?“ Ying se zamračila. „Ulice Hamoa je dlouhá několik kilometrů, nemůžete trochu upřesnit, kde konkrétně?“
„Poblíž exitu D1... to je necelé dva kilometry od vládní budovy,“ řekl Shara.
Slavik se zatvářil zmateně. „Co to znamená?“
„Ti teroristé z nějakého důvodu obsazují strategické pozice,“ řekl Morzag temně.
„Z toho mám špatný pocit,“ řekla Ying.
„Měli bychom tedy začít dělat totéž,“ Morzag se obrátil na Sharu. „Plukovníku, pošlete jeden prapor do ulice Hamoa, aby zajistil oblast, a vysílejte prapory do všech míst, kde bude jen trochu silnější aktivita Hnutí odporu, jasné?“
„Ano, pane.“
Slavikovi náhle zapípal komlink. „Omluvte mě,“ odstoupil od nich a stiskl tlačítko. „Ano?“
„Tady komunikační centrála, admirále,“ ozval se ženský hlas. „Máme pro vás prioritní zprávu z Montauku.“
„Přepojte mi to sem,“ Slavik zvedl hlavu. „Promiňte, generále.“
Morzag krátce přikývl, než jeho hologram zmizel a po několika vteřinách ho vystřídal hologram kapitána Oxanny. V jejích očích bylo cosi znepokojivého.
„Co se děje, kapitáne?“
„Admirále, přišel tísňový signál z loděnic Spire. Byli napadeni!“
Slavik se zamračil. „Říkáte napadeni? Vyslala Nová republika další průzkum nebo je to celoplošný útok?“
Oxanna zavrtěla hlavou. „Není to Nová republika, admirále. Na loděnice útočí dva hvězdné destruktory.
A vysílají imperiální kódy.“

* * *

„Tři, dva, jedna...“
Se známým mírným škubnutím se imperiální hvězdný destruktor Arbiter dostal zpět do normálního prostoru. Inflexible vystoupil z hyperprostoru současně s ním a obě obří lodě letěly bok po boku v příkladné formaci, jako při slavnostní přehlídce Loďstva nad Coruscantem.
Kapitán Nodd se na můstku Arbiteru nad tou ironií ušklíbl. Teď ovšem při přehlídkách nad Coruscantem létají calamarské křižníky. Krásně vypadající formace nám nepomohly udržet si hlavní město.
Teď proti nim ovšem stál Slavik a jeho flotila. S Novou republikou se vypořádají později... pokud vůbec.
Nodd potřásl hlavou. „Hlášení!“
„Dorazili jsme do loděnic Reegan, kapitáne,“ řekl nadporučík Hill, taktický důstojník. „Čtyři sta tisíc kilometrů od jejich perimetru.“
Nodd se pousmál. V této době by už měla útočná skupina Bellicose několik minut rozsévat zkázu v loděnicích Spire. A Arbiter teď bude následovat jejich příkladu.
„Dobrá tedy, poručíku Bodie, vytyčte co nejrychlejší kurz do loděnic. Chci tam vpadnout maximální rychlostí a pak zprudka zpomalit. Poručíku Doyle, spojte se s Inflexible, ať se kapitán Quenton drží vedle nás, pro případ, že by na nás na perimetru čekalo nějaké nemilé překvapení. Potom se rozdělíme.“
„Ano, pane,“ poručík Doyle začal posílat zprávu.
Nodd ucítil další – tentokrát lehčí – škubnutí, jak se obrovské motory destruktoru zažehly a loď se začala blížit k perimetru loděnic.
Označení „perimetr loděnic“ byla víceméně taková formalita. Loděnice neměly žádné přímo dané hranice – koneckonců to většinou býval shluk vesmírných stanic a doků – ale veškeré silnější obranné stanice, palebná postavení nebo miny byly rozmístěny kolem těch stanic v uctivé vzdálenosti. Tomu se tedy říkalo perimetr.
Ovšem nezdálo se, že by v Reeganu něco takového bylo.
„Poručíku Rogrissi, říkají nám senzory už něco o tom, s čím máme tu čest?“
„Ano, pane,“ přitakal Rogriss. „Máme tu hvězdný destruktor třídy Imperial II, dvě fregaty Nebulon-B, jeden dreadnought, interdiktor a... asi jen čtyři systémové hlídkové lodě. Z této vzdálenosti nedokážu určit, jestli je ještě nějaká loď v tom opravářském doku.“
Nodd se zamračil. Jen čtyři hlídkové lodě? Kam se poděly ostatní? Poslední průzkum uváděl, že jich tu je alespoň patnáct. Kam je Slavik poslal, když ne bránit loděnice? No, to byla koneckonců jeho věc, Noddovi to jen pomůže. „Nějaká palebná postavení?“
„Je tu pět, opakuji pět, stanic, která mají štíty i zbraně na úrovni bojové stanice,“ řekl Rogriss. „Nic podobného jsem zatím neviděl, vypadá to na duroskou výrobu. Jsou poněkud menší, než stanice typu Golan I.“
„Slavik má ve své armádě spoustu Durosů,“ poznamenal velitel Cowley. „Zřejmě mu vyrábějí jeho hračky. Máme se těm stanicím vyhnout?“
Nodd zavrtěl hlavou. „Ne, zničíme je. Od toho tu přece jsme. Navigace, zaveďte nás i Inflexible přímo k jedné z nich. Uvidíme, co vydrží.“
Ticho na můstku narušovala jen rutinní hlášení. Nodd pozoroval blížící se světla loděnic. Potom náhle stanice zahájila palbu na Arbiter.
„A je to tady. Opětovat palbu!“ křikl Nodd.
Oba hvězdné destruktory zahájily palbu ze všech svých turbolaserových baterií na přídi. Vesmírem začaly létat sem a tam zelené záblesky. Po několika dlouhých sekundách obranná stanice krátce vzplála a její světla pohasla. Poté explodovala.
„Jaké máme škody?“
„Štíty na přídi klesly na osmdesát osm procent,“ řekl nadporučík Hill. „Několika střelám se podařilo zasáhnout trup. Zasaženo několik úseků na palubách 23 a 26. Zasažené oblasti byly již utěsněny.“
Nodd přikývl. Z nepřátelských lodí a stanic už startovaly stíhačky a velké lodě se vzpamatovávaly z počátečního šoku a mířily k nim. „Dobrá, vypusťte naše stíhačky. Bombardéry zatím nechte v záloze. Ať se Inflexible oddělí a zaútočí na tu servisní platformu na jeho pravoboku. My si vezmeme na starost tu u naší přídě,“ ušklíbl se. Slavikovy lodě už nestihnou platformy zachránit. „To jim ukáže, že to myslíme vážně.“
Jak začaly baterie Arbiteru znovu pálit na svůj cíl, po Noddově tváři přelétl stín.
To je za Erica.

* * *

Když raketoplán admirála Slavika dosedl na přistávací plochu v hangáru Montauku, Slavik už netrpělivě postával u výstupu, a když se rampa otevřela, rychlým krokem vyrazil ven. Mávnutím odbyl poručíka, který ho přišel přivítat a zamířil na můstek.
Impérium? Impérium v Zóně? Jak? Proč? Nemohli přece vystopovat Vanquish až sem. Nemohli!
Ocitl se ve výtahu, bez přemýšlení naťukal cíl své cesty a dál uvažoval.
Jako by nestačilo, že sem vtrhla Nová republika, kterou sem přivedla ta mrcha Cruise. Nová republika alespoň dodržuje jisté podmínky regulérního válečnictví. Impérium ne. Imperiálové se nezastaví před takovými malichernostmi, jako jsou životy civilistů. Neberou zajatce, pokud z nich nepotřebují vymlátit nějaké informace nebo je poslat někam do dolů. Jsou to jen řezníci.
Slavik se zarazil nad tím termínem, který použil. Řezníci? Ano, řezníci! Všichni, do jednoho! Nejenom ti pohlaváři a Palpatinovi patolízalové, ale všichni! Sám jsem to viděl, když jsem sloužil v imperiálním loďstvu. Mohc měl nějakou čest, ale také nechal zlikvidovat celé město. A všichni ostatní! Každý admirál, kterého jsem potkal. Každému přímo zářilo to zlo z očí. Ano, ano každému! Ozzel, Zaarin, Holtz, Sammael, Piett. Všichni tvrdili, že jen plní rozkazy, ale to je chabá omluva. Dělali to, protože je to baví! A ten Pellaeon je stejný jako všichni ostatní. Chce ukojit svou krvežíznivost a tak vtrhl sem do Zóny. Na mě!
Konečně dorazil na můstek.
„Hlášení, kapitáne!“
„Tísňové volání přišlo z loděnic Spire přibližně před čtvrt hodinou,“ řekla Oxanna. Pokud ji zarazila prudkost, s jakou se admirál zeptal, nedala to na sobě nijak znát. „Jak jsem řekla, útočí dva hvězdné destruktory. Nejsilnější lodí ve Spire je momentálně Zeplin. Na pomoc vyrazil Kodiak a ze základny Haven vyslali dva dreadnoughty a nějaké lehčí jednotky,“ polkla. „Ovšem než jste dorazil, přišla zpráva z loděnic Reegan. Také čelí útoku dvou imperiálních destruktorů.“
„Cože? Dva útoky?!“ Slavik se zhluboka nadechl. Klid, jen klid. „Kdo velí momentálně v Reeganu?“
„Obranu vede Indictor. Vyrazíme na pomoc?“
Slavik se zamračil. Kapitánem Indictoru po smrti kapitána Rena jmenoval kapitána Salina. Ten ovšem nebyl příliš zkušený velitel.
Podíval se na holografickou mapu s rozmístěním svých jednotek. Část lodí na běžných hlídkách už mířila do Spire. Kolem Reeganu ale bylo také ještě několik volných lodí... a v základně Haven...
Zarazil se. „Pošlete Dominator a jeho skupinu na pomoc do Reeganu,“ přistoupil ke svému terminálu a stiskl tlačítko. „Damokle, vyhodnocení situace. Jaká je pravděpodobnost, že zaútočí i na Haven?“
„Haven je podstatně silněji bráněný než Reegan či Spire,“ ozval se chladný hlas. „Ale tyto dva útoky připomínají taktiku diverzní akce. Pravděpodobnost je 64,7 %.“
Slavik pomalu přikývl. „Jak je na tom obrana Havenu?“
„Equinox a Victory 1 jsou na hlídce u Havenu,“ řekla Oxanna. „Máme tam ještě dva dreadnoughty a půl tuctu lehkých křižníku.“
„Pošleme tam všechno, co nám zbývá,“ nařídil Slavik. „Navigace. Vytyčte nejrychlejší kurz na Haven.“
„Admirále, prioritní zpráva ze základny Haven,“ ozval se komunikační důstojník. „Byli napadeni.“

* * *

Admirál Pellaeon stál na můstku Firestormu a díval se na tu obrovskou vesmírnou stavbu, která se před nimi rozprostírala. Byla stále ještě dost daleko, ale i tak vyhlížela majestátně. Se všemi těmi loděmi a menšími stanicemi vypadala jako obří hnízdo, kolem kterého poletují ptáci.
Dorazili k Slavikově základně Haven.
„Podívejte, jak je ten krám velkej!“ vydechl kdosi z posádkové šachty a velitel Dervil ho okamžitě okřikl.
„Všechny lodě hlásí připravenost, admirále,“ řekl kapitán Valdis. „Flotila očekává vaše rozkazy.“
Pellaeon se ještě chvíli díval průzorem na loděnice, potom přešel k taktickému hologramu. „Senzory, máme už přesné informace o nepříteli?“
„Kolem stanice Haven krouží dva hvězdné destruktory,“ hlásil senzorový důstojník. „Jeden třídy Imperial, jeden třídy Victory. Dále dva dreadnoughty a šest lehkých křižníků, čtyři třídy Strike a dva třídy Carrack. Nevidím žádné systémové hlídkové lodě, je tu jen pár skiprayů a tři PES. A v jednom z doků se nachází interdiktor.“
Pellaeon přikývl. Ty by proti jeho třem destruktorům, čtyřem dreadnoughtům, pěti fregatám a interdiktoru samy moc nezmohly. Většina palebného potenciálu nepřítele byla ve stanici Haven a těch několika bojových stanicích po obvodu loděnice. Samotná stanice Haven by dokázala dost možná sama odrazit celou Pellaeonovu flotilu, ale oni jsou prozatím daleko mimo její dostřel.
„Jeví nepřítel už nějakou aktivitu?“ zeptal se po chvíli.
„Z počátečního šoku se už probrali,“ řekl taktický důstojník. „Vysílají stíhačky, ale ty prozatím jen tak krouží kolem. Velké lodě zaujímají obranná postavení proti nám, ale evidentně se zdráhají vzdálit od stanice Haven.“
„Evidentně,“ Pellaeon zapřemýšlel. „Kapitáne, ať se flotila přiblíží k té nejbližší obranné stanici a zaútočí na ni. Zůstaneme ale na obvodu loděnice. Zničíme vše, na co dostřelíme, aniž bychom se sami ocitli na dostřel Havenu nebo nějaké další obranné stanice.“
„Ano, pane,“ Valdis kývl ke komunikační stanici, kde hned začali přeposílat rozkaz na ostatní lodě. Potom se kapitán tázavě podíval na Pellaeona. „Pane, vy chcete vylákat nepřátelské lodě k nám?“
„Přesně tak, kapitáne,“ přitakal Pellaeon. „Uvidíme, jak dobrý je velitel, který velí obraně loděnic.“
Poručík Niklos zamrkal, jak se loď dala do pohybu. „Jak je dobrý, pane?“
„Ano, poručíku. Ví, že jeho nejlepší šance proti nám je, když nechá všechny své lodě u Havenu a bude čekat, až přiletíme. Pokud se ovšem bude zdát, že nejevíme nutkání přijít k němu, bude zvažovat, jestli nemá přijít on k nám. My mu k tomu dáme o to větší důvod, když zaútočíme na jeho stanice po obvodu. I dobrý velitel by měl dilema, ale věděl by, že musí vyčkávat, protože posily se blíží. Horší velitel by mohl zpanikařit a vyslat všechny své lodě proti nám, čímž by výhledově svou pozici dost oslabil.“
„Ale jeho posily jsou opravdu na cestě,“ namítl Niklos. „Neměli bychom tu ztrácet moc času.“
„Nemějte obavy, poručíku,“ Pellaeon se podíval průzorem ven. Slavikova obranná stanice právě explodovala. „Tak jako tak za chvíli vpadneme dovnitř.“ Kývl na letového koordinátora. „Vyšlete první vlnu stíhaček.“
Důstojník potvrdil rozkaz a o minutu později z Firestormu vylétly první stíhačky. Osm TIE Defenderů následovaných eskadrou TIE Interceptorů. Ostatní dva destruktory vysílaly každý po dvou eskadrách TIE Fighterů a Interceptorů. 24 TIE Defenderů, které měl Pellaeon s sebou v Zóně, bylo rozděleno mezi jeho tři útočné skupiny, každá tak měla k dispozici dva slety této stíhačky.
Samozřejmě, Missile Boat byl zatím stále bezpečně ukryt na palubě Pellaeonovy vlajkové lodi spolu s eskadrou Assault Gunboatů, které budou sloužit jako jeho kamufláž.
„Admirále, nepřítel mění kurz,“ ohlásil senzorový důstojník. „Stíhačky vyrážejí proti nám. Velké lodě je pomalu následují, ale stále se drží u stanice...,“ na okamžik se zarazil. „Všechny, až na ten destruktor třídy Victory. Ten zůstává stále nad stanicí.“
„Dobrá,“ Pellaeon se otočil k Valdisovi a Niklosovi. „Vypadá to, že velitel stanice příliš dobrý není. Nechat v záloze zrovna jeden ze svých dvou hvězdných destruktorů bylo asi to nejhorší, co mohl udělat,“ usmál se. „Ať jim flotila letí vstříc, opatrně. A informujte střelecká stanoviště, že pokud nedostanou nějaký konkrétní rozkaz, mohou střílet na vše, co jim přijde do mířidel.“

* * *

Podplukovník Stross vystoupil z policejního speederu u hlavní elektrárny v Raskatu a zhluboka se nadechl. Je to tady, poslední možnost couvnout byla tatam.
Jeho kolegové a podřízení vystoupili také a začali se kolem sebe rozhlížet jako správní policisté. U vchodu do komplexu elektrárny stáli čtyři stormtroopeři, kteří je se zájmem pozorovali. Elektrárnu zabrali teprve před několika dny, takže si zřejmě ještě nevypěstovali jistou rutinu, kterou by jim mohli narušit, ale přesto asi nečekali, že jim až ke vchodu přijede osm policistů ve dvou speederech.
Stross kývl hlavou na znamení a spolu se dvěma kolegy vykročil směrem ke stormtrooperům. Ostatní zůstali u vozidel a čekali.
„Dobré ráno,“ řekl Stross, když se dostal až k nim.
„Potřebujete něco?“ ozval se jeden stormtrooper.
„Dostali jsme hlášku, že v elektrárně došlo k ublížení na zdraví,“ řekl Stross. „Prý nějakýmu technikovi ruplo v bedně a zmlátil svýho kolegu.“ Štěstí, že stormtroopeři neznali výložky na aiských policejních uniformách – proč by to koneckonců měli znát – a tak nemohli přemýšlet nad tím, proč takovou malichernost řeší podplukovník.
„O tom já nic nevím,“ namítl stormtrooper. „A nemůžeme vás dovnitř pustit bez povolení.“
„My jsme místní policie,“ Stross se snažil, aby se mu do hlasu dostal podrážděný tón. „Máme právo řešit zločiny a vyžádat si k tomu vaši spolupráci!“
„To teda nemáte!“ odsekl stormtrooper. „Admirál Slavik tu vyhlásil stanné právo, vy drbani to zřejmě nechápete, že? Až do odvolání jste podřízeni nám a budete dělat, co se vám řekne. Pokud chcete do elektrárny, fajn, zajděte si pro povolení za velitelem praporu. Obvykle se zdržuje na velitelství v hotelu Morleen. Pokud bude mít dobrou náladu, možná vám ho vydá. A teď zmizte, než se naštvu a udělám vám do zadku druhou díru!“
Stross otevřel pusu: „To byste...“ udělal nepatrné znamení rukou a padl k zemi, jeho dva kolegové ho následovali. Sotva se stormtroopeři stihli podívat dolů, ostatních pět policistů u speederů vytáhlo blastery a zahájilo palbu.
Vše se seběhlo hrozně rychle.
Stormtroopeři se vzpamatovali a pozvedli zbraně. Dva policisté se hned skáceli k zemi s dírou v hrudníku. Po chvíli je následoval první stormtrooper. Stross na zemi dostal silný kopanec do břicha. S bolestným vzdechem sáhl k opasku pro blaster, zamířil kamsi nad sebe a vypálil. Další mrtvý stormtrooper se snesl rovnou na něj a zalehl ho. Stross přišel o výhled a vyrazil si dech.
Palba pokračovala několik dalších vteřin, potom bylo slyšet krátce zahučení hydrauliky, další střelba a křik.
A nakonec střelba ustala.
Stross pocítil úlevu, když z něj někdo stáhl bezvládné tělo stormtroopera. Otevřel oči a téměř nadskočil. Nad ním stál další stormtrooper a mířil na něj blasterovou puškou.
Stross pomalu pootočil hlavu. Dveře do komplexu byly otevřené a u nich stálo asi osm stormtrooperů. Otočil hlavu na druhou stranu. Všichni jeho kolegové leželi mrtví na zemi.
„To byla pěkná pitomost, co jste udělali,“ řekl stormtrooper a stiskl spoušť.

* * *

Matt Lavron pozoroval budovu, kde měla být vězněna Laura. Bylo to bývalé policejní ředitelství s ubikacemi i vězeňskými celami.
A byl to hodně velký barák.
„Asi bude chvíli trvat, než ji najdeme,“ poznamenal Killian. „Dokážeš ji vycítit, Matte?“
Matt se nadechl, na chvíli zavřel oči. Cítil, jak skrz něj proudí Síla, pátral svým šestým smyslem po budově. Bylo tam mnoho myslí, příliš mnoho, a Matt nebyl žádný velký mistr v telepatii. Ale když uvážíme, co s Laurou prožil, měl by ji najít. Pátral dál...
„Je tam,“ řekl nakonec. „Jsem si jistý, ale nedokážu určit konkrétní místnost. Alespoň ne z téhle vzdálenosti.“
„Budeme teda muset chodit ode dveří ke dveřím,“ zamumlal Killian. „Nebo se hacknout do počítače a zkusit ji najít.“
„Poprava má být už za půl hodiny,“ upozornila je Ariel. „Musíme si pospíšit.“
Matt se ještě chvíli díval na budovu, pak se otočil k ostatním členům Hnutí odporu. „Víte, kde se ta poprava má konat?“
„Na druhé straně budovy je zeď,“ řekla Ariel. „U ní byl před šestnácti lety zastřelen jeden masový vrah, to byla zatím poslední poprava, která se na Aise udála. Slavik bude asi chtít Lauru zabít na stejném místě.“
„Neměli bysme už jít?“ zeptal se Killian. „Ještě musíme přijít na způsob, jak se dostat přes hlavní vchod.“
Matt zavrtěl hlavou. „Ne, dveře jsou moc okatý. Půjdu dovnitř přes střechu. Vy obejděte budovu a hlídejte u té zdi pro případ, že bych Lauru nenašel včas.“
„Ty chceš jít dovnitř sám?“ vydechl Killian.
„Jeden člověk je méně nápadný. Má větší volnost.“ řekl Matt. „A oni budou připraveni čelit útoku přes hlavní vchod. Tohle je to poslední, co by čekali.“
Ariel zavrtěla hlavou. „Ne, myslím, že to poslední, co by čekali je, že se změníme ve sbor umgulských žblžů a zazpíváme Na tom eriadském vršku. A tvůj plán dává asi stejný smysl.“
„Nepřeháněj to, Ari,“ namítl Killian. „Já bych byl pro. Nezapomínej, že je to Jedi. Viděl jsem, co předváděl v Perlový zátoce. Má kuráž a schopnosti.“
Ariel si Matta změřila. „A určitě na to máš? Jde tady o hodně.“
„Ano,“ Matt se nadechl. „A pocity stranou, Laura je jen jeden život, pro její záchranu by měl riskovat jen jeden z nás. A já to dokážu.“
„Teď mluvíš stejně jako ten mistr Koor.“
Matt se usmál. Ještě před pár hodinami ho to Koorovo ujišťování štvalo a teď mluví stejně jako on. „My rytíři Jedi to máme asi v rodě.“
Otočil se směrem k budově. Budova byla členitá a části střechy různě vysoko. Všude ale podle všeho byly hlídky.
„Jak se tam chceš dostat?“ zeptala se Ariel.
Matt pokrčil rameny. „Prostě skočím. Vy jděte k té zdi, až najdu Lauru, přijdeme za vámi.“
Vyrazil přes ulici směrem k budově, ale dál než na dvacet metrů od ní nemohl. Tam už byly hlídky.
Matt se nadechl a nechal se prostoupit Sílou. Tohle bude náročný skok. Nedělal to poprvé, ale vždycky byla možnost, že to zkazí a přistane někde jinde nebo vůbec nedoskočí...
Matt zavřel oči, rozeběhl se a vyskočil vzhůru za pomoci Síly, připadal si, jako by ho nadnášel nějaký vzdušný vír. Když otevřel oči, už zase klesal. Střecha, kde chtěl přistát, byla pod ním. Na ní hlídkovali čtyři stormtroopeři.
Byli zřejmě cvičeni očekávat neočekávané, ale žádného instruktora asi nenapadlo, že k nim spadne vetřelec z nebe. Ovšem reflexy měli dobré. Všichni se jako na povel otočili směrem k němu. Pozvedli zbraně.
Matt aktivoval světelný meč a několikrát kolem sebe máchl.
Na zem spadly čtyři hlavy v bílých přilbách.
Matt se rozhlédl. Jít střešními dveřmi by bylo také nápadné. Odstoupil od mrtvých těl blíž ke kraji střechy a zabodl světelný meč do podlahy. Vyřízl otvor dostatečně velký pro své účely a skočil dolů.
Na zemi byla voda a Matt málem uklouzl. Kolem něj stálo půl tuctu nahých mužů, někteří měli těla pokrytá bílou mýdlovou pěnou a všichni jako zkamenělí zírali na Matta.
Okolo musí být takových krásných místností a já skočím do sprchy!
Na Matta začala téct voda, asi přeřízl kus potrubí, když se dostával dovnitř. Kapky vody dopadaly na jeho světelný meč, kde vždycky při prvním kontaktu s čepelí zasyčely a proměnily se v páru.
Matt deaktivoval meč a pokusil se o úsměv. „Ehm... pardon.“
Jeden z mužů vyběhl a rozmáchl se na Matta. Ten ho rychle vykryl a odstrčil ho od sebe.
Jako na povel se na něj vrhli všichni ostatní. Matt ustoupil ke stěně – kde se dostal přímo pod tekoucí sprchu – a použil Sílu, aby muže odstrčil. Všichni odlétli na druhý konec místnosti dost prudce na to, aby je to na nějaký čas vyřadilo. Napadali na zem jeden na druhého a najednou to tu vypadalo jako na homosexuálních orgiích.
Matt vydechl a pomalu vyšel ven. V umývárně naštěstí už nikdo nebyl. Otevřel dveře a vyběhl na chodbu.

* * *

Generál Morzag seděl ve svém velínu obklopen počítačovými konzolemi a mračil se na hologram jakéhosi technika první třídy. „Jak to myslíte, vyřazeny z provozu? Mám rád, když se moji podřízení vyjadřují jasně.“
„Pane,“ začal technik. „Nevím, jak se to mohlo stát. Bezpečnostní holokamery v úseku 3, 4 a 7 prostě přestaly fungovat. Není na nich patrné žádné vnější poškození, ale když jsme je rozebrali... no... zdá se, jako by se některé obvody uvnitř prostě rozpojily. Jinde zase došlo z neznámých příčin ke zkratu. Takové věci by se neměly stávat. Nerad vás s tím obtěžuji, ale přál jste si být informován o všem neobvyklém.“
Morzag přikývl. „Mohl byste mi ukázat na plánu pevnosti ty úseky, kde byly kamery poškozeny?“
Technik sáhl kamsi mimo záběr a jeho obraz vystřídal plán přízemí pevnosti Altsor. Na plánu byly červeně vyznačeny postižené úseky. Tvořily téměř nepřerušovanou cestičku k jednomu z výtahů.
„Děkuji, techniku,“ řekl Morzag, vypnul hologram a namačkal na svém stolním komlinku kód bezpečnostní stanice.
„Bezpečnost,“ ozval se téměř okamžitě ženský hlas.
„Tady Morzag. Kdy se naposledy otevřela vrata do vnitřního úseku pevnosti?“
„Okamžik, generále...“ nastala krátká odmlka. „Vrata se naposledy otevřela před půl hodinou, když dopolední hlídka střídala ranní hlídku. Děje se něco, pane? Chcete znát i časy otevírání dalších dveří vedoucích ven?“
„Ne, poručíku. Dobře mě teď poslouchejte: chci, abyste zvýšila počet hlídek v pevnosti. Ať každou hlídku doprovází droid, je úplně jedno jaký, stačí, když bude mít optická čidla. Mám důvod se domnívat, že ten Jedi...“
Vžůůůůům. Morzag uslyšel ten jemu až příliš dobře známý zvuk ve stejnou chvíli, když se mu u hlavy objevila jasně zelená čepel.
„... je už někde v budově,“ dokončil větu.
„Generále? Děje se něco?“ Morzag už neodpověděl, jednak ani příliš nechtěl a jednak se komlink náhle sám od sebe vypnul. Tedy sám od sebe ne, Morzag chápal, že majitel té zelené čepele stiskl tlačítko na panelu pomocí Síly a přerušil tak spojení.
„Žádné prudké pohyby, generále.“ Ten hlas byl chladný a silný, ale byl v něm i záblesk hněvu.
Morzag se usmál. Konečně, konečně! Po tolika letech se opět setká tváří v tvář s rytířem Jedi! Neprobíhalo to zrovna podle jeho plánu, ale už se naučil, že Jediové dokáží člověka překvapit.
Pomalu se se svým křeslem otočil, aby mohl vidět svého protivníka. Byl to Devaronian, v jeho očích byla zatím patrná jen ta typická jediská soustředěnost. Ale taky letitá zkušenost, což generála překvapilo. Měl na sobě hnědou róbu a tuniku, jako klasický Jedi. V ruce třímal světelný meč, jehož čepel byla jen asi deset centimetrů nalevo od Morzagovy hlavy. Ale generál neměl strach. Nebyl sice nijak pevně přesvědčen o svém vítězství, ale na toto střetnutí se dost připravoval. Po všech těch letech, které trávil v nějakých zastrčených základnách a potom tady u Slavika, se konečně zase setká s důstojným protivníkem. Každý dobrý válečník musí ale počítat s tím, že může prohrát. Morzaga to netrápilo, nadcházející bitva ho zajímala víc než její výsledek.
Usmál se. „Vítejte! Už jsem na vás čekal.“
Jedi přimhouřil oči. „Vskutku?“
„Musím říct, že na mě udělalo dojem, jak jste se nepozorovaně proplížil skrz vnější perimetr, do základny a sem ke mně. Začal jsem něco tušit sotva minutu předtím, než jste udeřil. Nečekal jsem, že některé z těch dětí, které na Yavinu 4 trénuje Skywalker, něco takového dokáže.“
Jedi zavrtěl hlavou „Já necvičil na Yavinu 4. A nejsem tu, abych si vámi povídal. Hodlám deaktivovat ty repulzní plošiny, které jste rozmístili v atmosféře Aisy, a vy mi povíte jak.“
Morzag pokynul rukou ke své konzoli. „Tak vy jste tu kvůli tomuhle, ano? Můžete použít přímo tento panel, ovšem protože jsem vás očekával, musel jsem přístup do systému zaheslovat. Stačí znát kód, který nepochybně dokážete vytáhnout z mé hlavy,“ řekl konverzačním tónem. „Říkáte tedy, že jste netrénoval na Skywalkerově akademii? V tom případně ale nevím...,“ zarazil se. „Ale ne, to snad ne. Vy jste jeden z rytířů Jedi ze starých dob, že? Vytrénovaný v chrámu Jedi na Coruscantu. Je to na vás vidět, máte v sobě tu eleganci a majestátnost, kterou ti noví Jediové postrádají...“
„Podívejte, generále,“ Jedi začínal zřejmě být netrpělivý. Morzag poznal, že na něj uhodil správně. Tohle byl jeden ze starých Jediů! „Chci od vás kódy k deaktivaci těch plošin, nebo si je budu muset z vaší hlavy vzít sám.“
„Uvědomujete si, příteli, že máte být mrtvý?“
Jedi se usmál. „To mi říkají často. A teď ty kódy...“
Morzag pokrčil rameny. „Poslužte si.“
Jedi zaváhal. „Nechci se vám hrabat v hlavě, generále. Dělám to nerad, tak nás toho prosím oba ušetřete a řekněte mi to. Už jste prohrál, nenuťte mě vám ublížit.“
Morzag zavrtěl hlavou. „Jsem voják a jsem vázán tajemstvím, které musím chránit a dobrovolně vám ho nemohu prozradit. Pokud ho ze mě chcete dostat, nemohu vám v tom zabránit. Můžete se mě ještě chvíli snažit přesvědčit, ale chápu-li to správně, vaši lidé se chystají na Aisu zaútočit, takže byste asi měl ty palebné plošiny deaktivovat co nejdříve, že?“
Jedi chvíli Morzaga chvíli studoval. Zřejmě přemýšlel, co dělat. Asi se mu moc často nestalo, aby s ním jeho protivník mluvil takhle otevřeně.
„Jak je libo, generále,“ řekl nakonec a pozvedl levou ruku. „Je mi líto, ale varoval jsem vás a opravdu nemám čas.“

* * *

Ash přivřel oči a soustředil se na generála Morzaga. Za svůj život byl už několikrát nucen proniknout do něčí mysli a mnohem víckrát musel použít Sílu, aby svého protivníka zmátl, ale dělal to nerad. Bylo to jako někomu zásadním způsobem vniknout do soukromí. Do hlavy. Ale novorepublikový útok začne každou chvíli a ten generál nevypadal, že by mu chtěl říct, co potřebuje. Zvláštní, většina protivníků, se kterými se Ash setkal, byla vyděšená, jakmile rytíře Jedi spatřila, a pouhé pomyšlení na to, že se jim bude hrabat v hlavě by je přimělo kápnout božskou. Ale Morzag se ho evidentně vůbec nebál a tvářil se, jako by na něj přímo čekal.
Ash se nadechl a nechal plynout Sílu. Cítil proud Morzagových myšlenek. Nejdříve objevil jeho okamžité pochody, to, na co myslel právě teď. To, co hledá, najde, když postoupí hlouběji...
Zarazil se. Morzagovy myšlenky byly příliš rychlé a zmatené a bylo jich příliš mnoho v nepřeberném množství, že tvořily jakousi bariéru. Bylo to jako když přes sebe křičí třicet lidí, takže nerozumíte ani jednomu.
Ash už o podobných věcech slyšel, ale nikdy to nezažil na vlastní kůži.
Morzag si dokázal v hlavě vytvořit bariéru, aby zabránil zkoumání své mysli Sílou.
Generál se usmál. „Už jsem se bál, že jsem to zapomněl. Je to už dlouho.“
„Jak?“ vydechl Ash.
„Byl jsem trénován, abych takovým trikům odolal,“ řekl Morzag konverzačním tónem. Chvíli Ashe studoval. „Ale nevím, který ze starých rytířů Jedi můžete být. Na začátku Klonových válek bylo v řádu Jedi 167 devaronianských rytířů. Z toho 142 žen. 94 jich zahynulo během válek. 25 okamžitě jakmile Palpatine prohlásil Jedie za zrádce Republiky. Zbytek byl zlikvidován během čistek.“
„Odkud toho tolik víte?“ zeptal se Ash a nebyl si jistý, jestli chce znát odpověď.
„Viděl jsem záznamy téměř každého z nich,“ pokračoval Morzag, jako by Ashe neslyšel. „Tři z nich jsem pomáhal zlikvidovat osobně. Nevybavuje se mi žádný Devaronian, který by nám mohl proklouznout, ale už jsem starý a třeba zapomínám. Jste mi nějak povědomý. Možná by mi pomohlo, kdybyste mi řekl své jméno.“
Ash se kousl do jazyka. Ten chlap se právě přiznal k tomu, že vraždil jeho druhy. Co je to zač? Ash věděl, že má svůj úkol, a věděl, že by neměl hrát generálovu hru, ale nemohl si pomoci. „Jsem Ash Koor.“
Morzag na chvíli zmlkl, pak se nadechl. „Ach tak! Tenhle Ash Koor. Jedi, který zemřel spolu s celou planetou Aquimos dva roky před začátkem Klonových válek. Proto jsem vás nepoznal. Nikdy jsme po vás nemuseli pátrat, protože jste byl už mrtvý. Tu erupci hvězdy ale nemohl nikdo přežít!“
Ash přikývl. „Ano, toto je můj druhý život. A kdo jste sakra vy, že toho tolik víte o čistkách!“
„Žijeme jen dvakrát, mistře Koore,“ opáčil Morzag. „Jak jsem už naznačil, pomáhal jsem likvidovat rytíře Jedi během čistek. Byl jsem jeden z důstojníků podřízených přímo lordu Vaderovi. Často jsem vedl do akce komanda stormtrooperů z Vaderovy osobní legie. Měl jsem respekt a prestiž. Osm rytířů Jedi padlo přímo mojí rukou a desítky jsem jich pomáhal sám zlikvidovat,“ ušklíbl se. „Pak ale Jediové došli. A oni mě odsunuli stranou jako starého vojáka, kterého už nepotřebují. Svět je nespravedlivý, že, mistře Koore?“
Ash pozvedl svůj meč pro případ, že by Morzag zapomněl, že ho má. „I ten nejmírnější Jedi špatně snáší, když mu někdo vypráví o tom, jak vraždil jeho druhy. Radím vám, abyste teď spolupracoval a dal mi ten kód a potom mi vydáte holocron.“
Morzag se usmál. „Ano, ten holocron. Přirozeně vám ho vydám, mně stejně k ničemu není, mistře Koore.“ Náhle se zarazil. Ash mu už chtěl zase pohrozit, ale pak se Morzag usmál způsobem, ze kterého Ashovi zamrazilo.
„No jistě, mistr Koor! Teď jsem si vzpomněl, že jsem o vás přeci jen jednou slyšel na brífinku. Když jsme se chystali na jiného rytíře Jedi.“ Sáhl do kapsy a vytáhl řetízek s přívěskem ve tvaru světelného meče.
Ash ztuhl. Ten řetízek. Ten řetízek! To byl jeho dárek. Dárek, který dal Dashe, když se stala rytířem Jedi. A tentýž řetízek je teď tady, na Aise, v kapse generála, který sloužil pod Vaderem během čistek.
„Podle vašeho výrazu soudím, že jste to poznal,“ řekl Morzag. „Nechápu, jak někteří lidé mohou nevěřit v Sílu. Tohle přece nemůže být náhoda! Síla svedla nás dva dohromady. To je neuvěřitelné. Občas jsem přesvědčen, že ta Síla musí mít smysl pro humor.“
Ash cítil, jak v něm roste hněv a veškerá jeho disciplína mu byla na nic. Ze všeho nejvíc teď chtěl Morzagovi upravit vizáž a vymazat mu ten ležérní škleb z obličeje. I s obličejem. A nemusel by se ani nijak namáhat, stačilo by lehce pohnout zápěstím doleva a čepel jeho meče by udělala své...
„Vy jste ji zabil!“ to nebyla otázka.
„Dashu O-Garu? Ano. Ale ujišťuji vás, že byste na ni byl pyšný. Nevzdala se bez boje. Zlikvidovala celou jednotku stormtrooperů a porazila lorda Vadera. Já ji dostal spíše díky štěstí, než nějakému umění. Přepadl jsem ji ze zálohy. Když jsem ji zasáhl, zdála se být smířená s osudem.“
„Dejte to sem!“ vyštěkl Ash a natáhl volnou ruku po přívěsku. Byl připraven na různá střetnutí, když sem šel, ale na tohle ho nikdo nepřipravil. „Dejte to sem!“ A najednou, všechna ta zloba a vztek z toho, že je v téhle podivné době, kam nepatří a že všichni jeho přátelé a známí jsou mrtví, zabiti lidmi jako Morzag, vytryskly na povrch a Ash se přestal ovládat. Natáhl ruku a v návalu hněvu použil Sílu. Morzag se chytil za krk a začal lapat po dechu.
Mistře Koore! Mistře Koore, nechte toho, takhle ničemu nepomůžete!
Ash zamrkal. Dasho?
Nechte ho. Už mi nepomůžete a bez něj bude váš úkol těžší. Nechte ho být. Nenechte se unést zlobou!
Tenhle muž zabíjel naše přátele, namítl Koor. Zabil tebe! Chladnokrevně, bezohledně!
Ano, ale vy jste přece lepší než on! ozval se hlas Dashi. Nechte ho být! Prosím.
Ash zakolísal. Jako by do něj neproudily jen její slova, ale i její sebedůvěra a síla.
Uvolnil sevření a Morzag zalapal po dechu a opřel se do křesla.
„Chci ten řetízek, kód a holocron,“ řekl tiše Ash. Jeho hlas byl už vyrovnaný, ale stále v něm byla hrozba.
Morzag zavrtěl hlavou a těžce oddychoval. „Takhle rozzuřeného Jedie jsem dlouho neviděl. Štěstí, že jste se ovládl, jinak byste svou misi odsoudil rovnou k neúspěchu,“ pohodlně se opřel. „Řetízek si zatím nechám. Můžete si pro něj přijít. A holocron si můžete také najít sám. A plošiny snad nějak také deaktivujete.“ Usmál se. „Muatos Kiala...“ řekl poněkud hlasitěji.
Ash za sebou uslyšel hučení. Prudce se otočil, světelný meč připraven. A jak to udělal, Morzag se svým křeslem zajel dolů o patro níž a za ním se zavřel průlez v podlaze.
„Sakra!“ ze stropu se vynořily čtyři robotické dělové věžičky a zamířily na mistra Jedi.
Ash rychle skočil do rohu místnosti a začal odrážet střely. Věžičky ale pálily s vysokou kadencí a on cítil, že je nedokáže blokovat dlouho, zvlášť při svém současném rozrušení.
Musí se soustředit, aby mohl použít techniku Síly, s jejíž pomocí zlikvidoval kamery v chodbách pevnosti. Schopnost, jak zničit nebo vážně poškodit droidy či elektronická zařízení.
Jedna střela pronikla jeho obranou a zavrtala se do zdi hned vedle jeho hlavy. Ash věděl, že už nemá čas. Nechal se prostoupit Sílou, rychle klesl do dřepu a než se věžičky přizpůsobily jeho nové pozici, pozvedl ruku a z jeho dlaně vyšlehly jasně modré záblesky.
Palba věžiček utichla, jak jedna podruhé zkratovaly, když je zasáhly blesky. Ash si sedl na zem, opřel se o zeď a pomalu vydechoval. Nejraději by tady seděl alespoň hodinu, ale měl stále svůj úkol. Ale zaráželo ho, jakým primitivním způsobem ho Morzag přechytračil. A teď neví ani kde je holocron, ani kde je Morzag.
Vstaňte, mistře Koore, povedu vás, ozvala se Dasha. Dovedu vás k holocronu. Jen se nechte vést.
K holocronu? zeptal se Ash. Měl bych nejdříve najít Morzaga. Holocron může počkat.
Ne. Všechny cesty, které jste si zvolil, vás dovedly k tomuto bodu, namítla Dasha. Neuhýbejte teď z cesty. Ten holocron je klíčem ke všemu. Nemusíte to chápat, ale můžete mi věřit.
Ash se nadechl a pomalu vstal. Já ti věřím. Ale mám strach, už jsem selhal tolikrát...
Všichni jsme někdy selhali, namítla Dasha. Poučili jsme se a stali se z nás zase o něco lepší lidé.
Já bych jen nechtěl, aby za mé poučení platili ostatní.
Jsou jen dvě možnosti, i když byla po smrti a mluvila s ním prostřednictvím Síly, Dasha začínala znít nervózně. Buďto tu budete sedět, nebo mě poslechnete a necháte se odvést k holocronu! Tak pohyb!
Tak dobrá, souhlasil Ash odevzdaně. Dasha se ani po smrti vůbec nezměnila. Veď mě.

* * *

Laura Cruise seděla ve své cele na posteli, rukama si objímala kolena a dívala se do zdi. Cela na Aise byla nepochybně pohodlnější, než ta na Montauku, ale toho si sotva všimla.
Takže tohle byl konec? Takhle to s ní skončí? Slavik ji zlikviduje na její vlastní planetě?
Nadechla se. Ale jestli si myslí, že to Aisany zastraší, tak je na omylu. Ať už se jí ta představa líbí nebo ne, stal se z ní pro místní obyvatele symbol vzdoru proti Slavikovi. On si zřejmě neuvědomuje, jak mocná zbraň to je. Ale její smrt bude mít opačný účinek, než si on myslí. Aisané se otevřeně vzbouří.
Laura vzdychla. Škoda, že ona u toho už nebude.
A škoda, že už neuvidí Matta. I když se snažila se tomu vyhnout, dostal se jí pod kůži a...
Otevřely se dveře a Laura se probrala z letargie. Dovnitř vešli dva stormtroopeři následováni... Laura zaskřípala zuby. To byl ministr Aradesh.
„Vás bych tu tedy nečekala,“ vstala z postele a postavila se před ně. „Myslela jsem, že to bude Slavik nebo nějaký jeho poskok. No, i když vy jste vlastně taky jen jeho poskok, že? Koukám, že jste si na to vzal i nové sako.“
„Je čas,“ řekl Aradesh stroze. Jeden ze stormtrooperů přistoupil k Lauře a vytáhl želízka.
„To není nutné,“ Aradesh zavrtěl hlavou. „Tady snad neuteče a v těch zbrojích vás holýma rukama neohrozí.“
Stormtrooper se na něj otočil, asi se mu nelíbilo, že mu rozkazuje místní, ale musel dát najevo, že nějaká vláda na Aise stále je a tak úsečně přikývl. „Ano, pane.“
Chytil Lauru za paži a odvedl ji na chodbu. Oba stormtroopeři pak zaujali místa vedle ní a vedli ji chodbou. Aradesh šel dva kroky za nimi.
Laura netušila, kam ji vedou, chodby byly spletité a ona tu přirozeně byla poprvé. A taky naposled.
Místnost náhle proťaly dva výstřely, které téměř splynuly do jednoho a než Laura stihla vůbec začít přemýšlet, co se děje, stormtroopeři padli k zemi. Oba měli na zátylku helmy kouřící díru.
Laura se otočila a vytřeštila oči. Aradesh v ruce držel malý příruční blaster – typ, který nosí obezřetná dáma v kabelce –, ruka se mu třásla a vyjeveně zíral na dvě mrtvoly, které právě vyrobil. „Proboha.“ Rukou si přikryl ústa.
Snad neomdlí! „Aradeshi!“ Laura k němu přistoupila. „Co to má znamenat?“
Zvedl hlavu, jako by si jí teprve teď všiml. „Jděte. Zachraňte se. Já... já už skončil.“
„Co tím myslíte?“ Laura se těžce srovnávala s myšlenkou, že ji zrovna Aradesh zachránil život.
„Nemáme čas! Někdo mohl slyšet výstřely,“ Aradesh zavrtěl hlavou a vylovil z kapsy malou čipovou kartu, kterou podal Lauře. „Tohle si vezměte, můžete s tím odemknout všechny bezpečnostní dveře v budově. Běžte. Jste symbolem naděje, tak toho využijte a svrhněte Slavika! Ze mě klidně udělejte ikonu zla, slabocha, co se nechal Slavikem ovládat.“
„Vy mluvíte, jako byste tu chtěl zůstat,“ Laura zavrtěla hlavou. „Tady vás zabijí. Půjdete se mnou. Neříkám, že vás miluju za to, co jste za poslední léta s Aisou udělal, ale teď jste udělal krůček k nápravě. Nemůžu vás tu nechat!“
„Vy to nechápete! Lidé jsou momentálně nabuzení a chtějí vidět černobíle. Chtějí mít kolem sebe černobílé hodnoty! Vy musíte být symbol naděje, cti, odvahy a vzdoru. Já musím být symbol zbabělosti, kolaborace a zrady. Jinak to nejde. O tom, co jsem teď udělal, prosím řekněte jen mým dětem. A řekněte jim, že je miluju.“
Laura k němu vykročila. „To nehodlám udělat. Prostě jdete se mnou a hotovo...“
Aradesh na ni namířil blaster. Laura se zastavila. „Je to má vina. Chtěl jsem, aby se Aisa vyhnula válce a prakticky se tu ze mě stal diktátor a Slavikův poskok. Myslel jsem, že Slavik přijde a zase odejde, ale mýlil jsem se. Zatáhl jsem Aisu do války. Můžu za všechna krveprolití, i za to, které teprve přijde.“
„Počkat, byl to přece Slavik, kdo...“
Nedomluvila. Aradesh si rychle přiložil blaster k hlavě a stiskl spoušť. Laura ucukla pohledem, jak ministrův mozek potřísnil podlahu a jeho tělo spadlo bezvládně k zemi.
Laura na to chvíli vytřeštěně zírala, než se vzpamatovala. Je to zázrak, že je tu ještě nikdo neobjevil, ale to se může každou chvíli změnit.
Sebrala jednomu mrtvému stormtrooperovi blaster a vyrazila chodbou pryč.
Celá budova se zdála být úplně vymetená. Nikde nespatřila živou duši. Že by všichni vojáci někam odešli? Že by vyrazili do ulic potlačovat nějaké menší povstání? Je to možné.
Na prvního člověka narazila o dvě patra níž. Byl to poddůstojník za recepční deskou. Stál zády k ní a zíral na zavřené dveře. Laura nad tím neměla čas přemýšlet a zastřelila ho. Když přišla blíž, uslyšela, zpoza dveří, na které tak zíral, výstřely.
A nejenom výstřely. Ještě něco dalšího. Až příliš známého.
„Nepřibližujte se k němu!“ volal někdo na druhé straně dveří. „Ááách!“
Laura otevřela dveře. Uprostřed místnosti stál Matt Lavron a právě likvidoval poslední tři protivníky, kteří se ho snažili zoufale vyřídit se svými blastery. Laura na jednoho vypálila, ale to už Matt dodělal zbývající dva.
Zhasl světelný meč a podíval se na ni.
„Matte!“
Rozeběhli se k sobě a sevřeli se v pevném objetí. Matt ji políbil a ten polibek se protáhl několik dlouhých sekund.
Laura netušila, jak dlouho se tam objímali – na chodbě mezi mrtvolami stormtrooperů a důstojníků – musela to být jen chvilka, ale připadala jí nekonečná. Nakonec se Matt poodtáhl, aby ji viděl do očí, ale stále ji držel.
„Co tady děláš? My jsme tě měli osvobodit!“
„Tak promiň, já už se tam strašně nudila.“
Matt se zasmál a znovu se k ní přitiskl. „Co ses to v těch loděnicích snažila dokázat? Víš, co jsi málem způsobila?“
„Je mi to líto, Matte,“ řekla Laura. „Nějak jsem to nedomyslela. Ale málem nám to vyšlo, jen kdyby...“
„Příště k tomu hlavně přizvi mě, ano?“ Matt se usmál. „Mám různé skryté talenty.“
Laura se zasmála. „Však já vím... Ehm, Matte.“
„Ano?“
„Proč jsi celý mokrý?“
Matt otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale pak mávl rukou. „To je... dlouhá historie a my nemáme čas.“ Pustil ji ze svého objetí a vzal ji za ruku. „Pojď, musíme odtud zmizet.“

* * *

Hvězdný destruktor Intrepid udržovat geo-synchronní orbitu nad hlavním městem Aisy, kde touhle dobou bylo už čtvrt na devět ráno, ale Slavikovy lodě a základny se řídily coruscantským časem – respektive časem u coruscantského Imperiálního paláce – který má čtyřiadvacetihodinový denní cyklus. Naproti tomu den na Aise trval dvacet osm standardních hodin. Na palubě Intrepidu byl tedy čas úplně jiný a touhle dobou by měla být hluboká noc. Ale den a noc na vesmírné lodi se nedaly dost dobře určit a „den“ zpravidla znamenal „kapitán je vzhůru“. A kapitán Tamura byla vzhůru, ačkoliv by nejraději ještě spala, jenže nenadálý odlet admirála Slavika a útok Impéria na jejich loděnice způsobil všeobecný rozruch a v celé flotile byla vyhlášena pohotovost. Kapitán tedy seděla na můstku a pročítala nejrůznější hlášení, když se to stalo.
„Nepřátelské stíhačky se vynořují v sektoru 2-8-4!“ zvolal poručík Mayley.
Tamura byla okamžitě na nohou. „Druh a počet?“
„Vypadá to na A-wingy, madam,“ řekl Mayley. „Necelé dvě eskadry. Že by další průzkum?“
Tamura se poškrábala na nose. „Dost možná, ale průzkumy Nové republiky vždycky prováděla jen jedna eskadra.“
„Ale pokud to není průzkum, tak nevím, co by proti nám dvacet A-wingů chtělo zmoci?“
„To nevím,“ podávala se do levé posádkové šachty. „Poručíku Drasi, kdy sem Nová republika vyslala průzkum naposledy?“
„Okamžik, madam...“ Dras chvíli něco klapal na svém terminálu. „Před čtyřmi dny, madam.“
Tamura zamyšleně přikývla.
„Mění formace,“ řekl Mayley. „Dělí se do dvojic a rozlétávají se každá jinam.“
Jako tolikrát předtím. Tak s nimi budeme opět hrát tu jejich hru. „Vyšlete stíhačky.“
„Ano, madam.“

* * *

Plukovník Kasan Moor se v kokpitu svého A-wingu usmála. Slavikovci teprve teď vysílají stíhačky. Z těch všech jejich předchozích průzkumů nějak zpohodlněli. Což jí teď bude jedině ku prospěchu.
„Dvojko, připravena?“
„Jasně, veliteli,“ ozvala se Red Dwarf 2, letící vedle ní. „Už se nemůžu dočkat.“
„Dobře, čekej na můj signál.“
Dva A-wingy prolétly kolem křižníku třídy Strike, který za nimi divoce pálil ze svých laserových baterií. K ničemu mu to ale nebylo. A-wingy převedly veškerou energii ze štítů a laserů do pohonu a letěly rychleji než cokoliv ve Slavikově arzenálu. Bez štítů ovšem stačil jen jeden šťastný zásah nepřítele a medaili za hrdinství neobdrží pilot, ale jeho rodina.
Kasan Moor stočila svůj stroj kolem systémové hlídkové lodi a ustálila kurz směrem k jednomu ze dvou planetárních satelitů Aisy.
„Cíl se blíží,“ řekla svému wingmanovi. I kdyby Slavikovým lidem v této chvíli došlo, že to není obyčejný průzkum, nic s tím už nenadělají.
„Firefly, jak jste na tom?“
„Blížíme se k cíli,“ ozval se Firefly velitel mířící k druhému satelitu na odvrácené straně planety.
„Dobrá, hodně štěstí.“ Kasan Moor přepnula na ovládání torpéd a snažila se udržet na paměti, že torpéda má umístěna pouze v pravém odpalovači. V levém byly prototypy komunikačních rušiček, které ostatní stíhačky teď střílí po celé oblasti. Během předchozích bitev v Zóně její eskadra přišla o čtyři piloty, takže byla zredukována jen na osm strojů, ale eskadra Firefly, která do Zóny přiletěla až s posilami komodora Damorina, zatím neutrpěla žádné ztráty a měla plný stav. Takže tu měla Kasan k dispozici dvacet stíhaček, dvě dvojice útočily na satelity, zbylo tedy šestnáct strojů, aby rozmísťovalo rušičky. To by mělo stačit.
„Dvojko, je čas začít zaměřovat.“ Stiskla tlačítko a kolem satelitu se na jejím HUD objevil žlutý čtvereček a její zaměřovací kříž začal postupně rudnout.
Několik dlouhých vteřin se nedělo nic, potom kříž zčervenal a ozval se zvukový signál. Kasan i její wingman téměř současně vypálili každý po jednom torpédu. Chvíli čekali, než kříž znovu zčervená a vystřelili znovu.
„Zpátky,“ přikázala Kasan a zvedla svůj stroj. Neměli čas se dívat na výbuch, taktický displej jim prozradil, že satelit byl úspěšně zničen. Oni už museli zmizet.
„Všem jednotkám,“ řekla Kasan. „Pokud jste ještě nevystřelili všechny rušičky, tak vypalte, co můžete a rychle zamiřte zpátky na místo setkání.“ Stočila svůj A-wing a zamířila od planety. Během letu ještě vypálila jednu vlastní rušičku.
„Firefly 5 a 6, blíží se k vám společnost!“ zařvala Red Dwarf 2. Kasan otočila hlavu, aby viděla, jak několik kilometrů od ní dva A-wingy zkřížily cestu se čtyřmi TIE Interceptory. I přes varování jejího wingmana nestihly zareagovat včas a nepřátelské stíhačky je smetly.
„Bastardi!“
„Udržuj kurz, dvojko,“ napomenula ji Kasan. „Už jim nepomůžeš.“ Mrkla na své zadní senzory. „Teď letí za námi. Nejspíš vědí, že nás za současných podmínek nemohou dohnat, ale to jim asi nebrání v tom, aby se o to pokusili.“ Usmála se. „Čeká je menší překvapení. Však oni dostanou, co jim patří.“

* * *

„Druhý satelit byl zničen!“
Kapitán Tamura procedila vzduch skrz zuby. Tohle evidentně nebyl běžný průzkum. Kvůli jejich – její – pomalosti přišli o oba satelity. Ale co tím ty stíhačky sledují?
„Co dělají stíhačky teď?“
„Zdá se, že ustupují, madam,“ řekl poručík Mayley. „Tři byly sestřeleny, zbytek ustupuje směrem k vektoru, kterým přilétly. Předtím ale vystřelily nějaké projektily, ale nejsme schopni je vystopovat.“
„Projektily? Mohly to být bomby nebo miny?“ zeptala se Tamura.
„Nemůžeme je vystopovat,“ opakoval Mayley. „Musí to mít nízkou energetickou signaturu. Bomby a miny se dají snáz zaměřit, protože vydávají víc tepla.“
„Zdá se, že splnily svůj úkol,“ poznamenal poručík Dras. „Asi nás chtěly odříznout od komunikace.“
Tamura se zamračila. „Zničení satelitů by ztížilo posádce na planetě komunikaci, ale my můžeme přece komunikovat pomocí lodních vysílačů.“
Dras přistoupil ke komunikační stanici a něco chvíli rozmlouval s důstojníkem, který u ní měl momentálně službu. Potom zvedl hlavu. „Měli bychom komunikovat. Ale nekomunikujeme, na všech frekvencích je jen šum. Nemůžeme se s nikým spojit.“
„Cože?! Jak je to možné?!“
„Možná to bude tím, co vystřelovaly ty A-wingy,“ řekl zamyšleně Dras. „Ale nic takového jsem ještě nikdy neviděl.“
„Kapitáne! Nepřátelské lodě se právě vynořily z hyperprostoru v sektoru 2-8-4!“ zvolal Mayley. „Jsou tři, čtyři...,“ polkl. „Je to celá flotila. A čítá minimálně čtyři calamarské křižníky.“
Tamura se zhluboka nadechla. Příliš pozdě jí došlo, že na ně A-wingy chystaly pečlivou past a oni je nechali.

* * *

Viceadmirál Ziga studoval taktický hologram na můstku Nebuchadnezzaru. Nepřátelské stíhačky, které se hnaly za ustupujícími A-wingy, od svého pronásledování rychle upustily, udělaly stoosmdesátistupňový obrat a letěly zpátky před jeho flotilou. A-wingy se zatím vrátily na své mateřské lodě.
„Ať ty A-wingy přezbrojí...“ nařídil. „A dejte pilotům trochu oddych, než je zase pošleme ven.“
Opět se podíval na hologram. Jeho flotila se blížila k oběžné dráze planety. Nepřítel reagoval tak, jak se vzhledem k jeho situaci dalo očekávat. Vysílání bylo rušeno, takže nemohli kontaktovat jednotky mimo soustavu Aisy. Některé systémové hlídkové lodě a dva lehké křižníky se hnaly proti nim, ale ostatní se shlukly kolem hvězdného destruktoru. Věděli, že jejich nejlepší – a jediná – šance bude, když se budou držet pohromadě a vzájemně posilovat svou obranu. Proti šesti calamarským křižníkům a jejich doprovodným lodím jim to ale stejně nepomůže.
Ovšem, současný pohled na Zigovu vlajkovou loď u nepřátel asi hrůzu zrovna nevzbudí. Nebuchadnezzar byl sice po bitvě v Pulvikově rozsedlině opraven, jenže to neznamenalo, že byl plně funkční. Vnější trhliny v trupu byly buďto zazáplatovány nebo byla postižená oblast utěsněna, ale stále nefungovaly celé úseky, chyběly některé obvody a stav posádky byl stále o šest set lidí nižší. Loď mohla stále efektivně bojovat, ovšem všechny škody byly jen provizorně opraveny a to potrvá až do té doby, dokud Nebuchadnezzar nenavštíví nějaké loděnice a servisní dok.
„Už jsme na oběžné dráze,“ řekl kapitán Miavv.
Ziga přikývl. „Vyšlete stíhačky. Ať se naše skupina rozptýlí a zahájí blokádu planety. A spojte mě s Fearless.“
„Ano, pane.“
Vedle taktického hologramu se objevil hologram komodora Damorina v životní velikosti.
„Viceadmirále.“
„Nuže, komodore, co soudíte o situaci?“
„Reakce nepřítele byla víceméně předvídatelná,“ řekl Damorin. „Vlastně mu nic jiného nezbývalo. Měli bychom dát pozor, aby se nepokusil vyslat fyzické posly ze soustavy pro pomoc, když nemůže komunikovat.“
„O to se postarám já,“ ujistil ho Ziga. „Vy se soustřeďte na ten hvězdný destruktor a jeho doprovod. Cítíte se na to?“
„Cítím, pane. Už se nemůžu dočkat.“
„Dobrá, B-wingy z mé skupiny jsou už na cestě k vám. Jejich palebnou sílu využijete lépe, než já.“
Damorin přikývl. „Ano, pane.“
„Tak hodně štěstí.“
Hologram zmizel a Ziga se otočil k poručíku Gowronovi. „Máme nějaké signály z planety? Jsou ty repulzní plošiny už mimo provoz?“
„Nemáme žádné zprávy, pane,“ řekl Gowron. „Podle našich senzorů jsou stále aktivní.“
Ziga zaklel. „Ať skupina Casarr klesne do svrchní vrstvy atmosféry, jak bylo plánováno. Informujte kapitána Murdocka, že může vyslat invazní síly, jakmile budou plošiny mimo provoz.“
„Ano, pane.“
Skupina kapitána Murdocka vyrazila k planetě. Skládala se z Casarru, tří útočných křižníků třídy Strike, dvou dělových lodí a čtrnácti modifikovaných transportérů Hnutí odporu. Ziga je chtěl nasadit do bojů ve vesmíru proti stíhačkám, ale oni trvali na tom, že chtějí pomáhat osvobodit svou planetu přímo nad jejím povrchem.
Ziga se usadil do svého velitelského křesla a soustředil se na bitvu. Jen doufal, že neudělal chybu, když dovolil mistru Koorovi, aby šel sám zneškodnit obranné plošiny. Tehdy věřil, že mistr Jedi na to má, ale tady, když to už začalo, si nebyl tak jistý. Pokud Koor selhal, bude to stát spoustu životů.

* * *

Ash Koor vstoupil do přijímací místnosti u výtahů na tomto podlaží pevnosti. Za recepční deskou seděla nějaká žena, u ní stál důstojník. Kromě nich bylo v místnosti ještě několik dalších poddůstojníků a jeden stormtrooper. Ten si ho také všiml jako první.
„Hej, stát.“ Stormtrooper dvakrát vystřelil. Ash střely svým mečem vykryl a potom ho čistě rozpůlil v oblasti solaru.
Ostatní v místnosti na okamžik strnuli a Ash se k nim zatím přibližoval. Důstojník se vzpamatoval, sáhl po příručním blasteru a namířil na něj. Ash k němu jedním dlouhým krokem přiskočil a čepel jeho meče se důstojníkovi zařízla do hrudníku.
Zbrusu nová mrtvola se sesula k zemi, Ash pozvedl meč a rozhlédl se po ostatních v místnosti. U zdi stál mladík v uniformě technika, který vypadal, jako by sotva odrostl pubertě. Také měl v ruce blaster, mířil a Koora a třásl se jako osika.
„Zmizte, všichni,“ řekl Ash hlasem, který by dokázal zmrazit jádro hvězdy. „Ven!“
Nemusel je dvakrát pobízet. Vyběhli z místnosti tak rychle, že se zdálo, jako by se vypařili. Ash byl rád, že je nemusel zabít. Sice teď nejspíš poběží k nejbližší bezpečnostní stanici a za chvíli se tu může objevit celá četa stormtrooperů, ale Ash se tu nehodlal zdržet dlouho. A navíc, podle toho, že chodby byly jako vymetené, usoudil, že generál Morzag sleduje jeho pohyby a schválně mu odstraňuje z cesty běžné hlídky a připravuje mu nějaké nemilé překvapení. Jenže Ash bohužel už neměl čas se nenápadně plížit skrz pevnost, jako když šel sem. Pokud viceadmirál Ziga dodržel časový rozvrh, novorepublikové jednotky jsou už u Aisy a připraveny vyslat výsadkové lodě, jakmile dá signál.
Musí sebou tedy hodit. Přistoupil k počítačovému terminálu a dal si vyhledat heslo „holocron“. K jeho vlastnímu překvapení počítač téměř okamžitě našel, že holocron se nachází na druhém podlaží, ve skladu 6, bunkr 17 určený pro nebezpečný materiál.
Ash se zamračil. Nebezpečný materiál? Vytáhl z tuniky malý datapad a připojil ho k terminálu, kde si stáhl schémata jednotlivých podlaží.
Zamířil k výtahu a přemýšlel. Bylo to až příliš snadné. Je tedy více než pravděpodobné, že Morzag připravil do bunkru nějakou past. Nebo že by čekala už přede dveřmi.
Z chodby uslyšel dusot bot stormtrooperů, tak zrychlil a rychle za sebou ve výtahu zavřel dveře. Na panelu navolil třetí podlaží a spokojeně vydechl, když se výtah rozjel.
Morzag nepochybně čeká, že přijde do skladu cestou, kudy chodí každý normální jedinec, tudíž dveřmi. Což je dobrý důvod, proč to nedělat.
Ještě než se kabina zastavila, Ash ucítil u dveří dvojici myslí, připravil se a když výtah zastavil, rychle vyběhl ven a překvapil dva stormtroopery. Jejich překvapení však trvalo jen krátký čas.
Ash se ujistil, jestli na blízku není někdo další a vyrazil. Nacházel se teď o patro výš, než bylo skladiště s holocronem. Tím snad Morzaga překvapí.
Dasho, zavolal v duchu. Slyšíš mě? Potřebuji pomoct.
Volaný účastník je dočasně nedostupný, prosím, opakujte volání později.
Ty toho blbnutí nenecháš ani po smrti, viď? vzdychl Ash.
Promiňte, neodolala jsem. Co potřebujete?
Dokážeš mi nějak poradit, kam mám přesně jít, abych se ocitl přímo nad místností s holocronem? Dokážeš to určit?
Snad ano, souhlasila Dasha. Myslím, že vás dokážu navést. Ale už nemám sílu s vámi komunikovat přímo, jsme od sebe stále příliš daleko. Budu vám jen vsugerovávat cestu.
Děkuji.
Ash vyrazil na chodbu. Nijak nepřemýšlel nad cestou, ne že by ji znal, prostě šel, kudy cítil, že má jít. Odpor, na který narážel, byl zanedbatelný. Pouze několik stormtrooperů, jinak většinou nějací poddůstojníci nebo technici, kteří se rozhodli hrát si na hrdiny. Ash se je snažil nezabíjet.
Nakonec dorazil do menší místnosti, která podle vybavení mohla být skromnou tělocvičnou. Nikdo v ní nebyl. Ale Ash vycítil, že už je na místě. Dasha s ním slovně stále nekomunikovala. Co vůbec myslela tím „jsme od sebe stále příliš daleko“? No, tím se teď stejně nemá čas zabývat.
Klekl si na zem, aktivoval meč a začal vyřezávat díru do podlahy. Vytvořil asi půlmetrový otvor ve tvaru kruhu. Když vyříznutý kus podlahy spadl dolů, byla slyšet akorát rána, ale nic se nestalo. Žádné sirény nebo aktivované skryté nástrahy. Nic.
Ash si lehl na břicho a opatrně strčil hlavu dolů, aby se rozhlédl po skladišti – což bylo dost ošemetné, pokud se nechtěl spálit o žhavé okraje otvoru.
Ve skladu byla tma, jen uprostřed místnosti zářilo jasně modré světlo silového pole, které tvořilo malou schránku, v níž se nacházela malá krychle, jen o něco málo větší než lidská dlaň.
Byl to holocron. Ash i na těch několik metrů cítil tu energii a velikou Sílu, kterou toto malé zařízení soustředilo.
Na podstavci, ze kterého zářilo silové pole spatřil malý spínač. Ale to se zdálo být příliš jednoduché. Naklonil hlavu tak, aby viděl na strop. Vyčnívalo z něj několik objektů. Ash nerozeznal přesný tvar, ale hlaveň ještě poznal. Dělové věžičky. Na stropech jich bylo alespoň tucet. Zřejmě byly naprogramovány, aby se aktivovaly, pokud holocron opustí podstavec.
Štěstí, že jsem nešel dveřmi. Pomyslel si Ash. Natáhl ruku a pomocí Síly stiskl spínač na podstavci. Silové pole zmizelo. Uslyšel hučení, jak se věžičky aktivovaly.
Aha, takže byly naprogramované, aby se spustily, jakmile se vypne silové pole. Ash rychle vytáhl hlavu z otvoru, natáhl ruku a Sílou zvedl holocron z podstavce a přivolal ho k sobě. Věžičky zahájily palbu, ale k ničemu jim to nebylo, Ash byl mimo jejich zorné pole. Pořád ale mohly poškodit holocron, naštěstí ho už měl v ruce, když první laserové záblesky začaly osvětlovat skladiště pod ním.
Zdálo se, jako by ho holocron hřál do dlaně, nevěděl proč, ale najednou se cítil mnohem svěží a odpočatější než předtím. Neměl ale čas se kochat svým úlovkem. Musí najít Morzaga a získat od něj ty kódy. Strčil si holocron do kapsy tuniky a vyrazil zpět k výtahu.
„Výborně, mistře Koore!“ ozval se odkudsi Morzagův hlas. Ash pochopil, že k němu generál mluví z reproduktorů umístěných na chodbách pevnosti. Takže přece jen sleduje jeho pohyb. „Překvapil jste mě! Dokonale jste se vyhnul mé pasti. Nejspíš jsem za ta léta zapomněl, čeho jste schopni a trochu jsem vás podcenil. Ale pořád potřebujete mě, že? Sjeďte výtahem do přízemí. Čekám na vás u hlavního vchodu. Nebudu vám cestou klást žádné překážky, ale doporučuji, abyste sebou hodil. Dostal jsem zprávu, že flotila Nové republiky už bojuje nad Aisou, takže nemáte moc času. Brzy nashledanou!“
Ash zaskřípal zuby. Byla to past. Bylo naprosto jasné, že to je past, ale Morzag určitě nelhal, když říkal, že flotila je už tady. Nesmí ztratit ani minutu. Nejpřijatelnějším způsobem se tedy zdálo vlézt do pasti a probojovat se z ní. Ale co když to nezvládne? Koneckonců Morzag – alespoň jak tvrdí – strávil mládí pronásledováním rytířů Jedi.
Už jste ho přelstil jednou. Jděte, dokážete to. A nezapomínejte, že jsme stále s vámi.
Ash zamrkal. To byla Dasha. Asi je už zase schopná s ním komunikovat. Ale proč mluvila v množném čísle? „Jsme stále s vámi“? Koho tím myslí?
Na tom ale koneckonců teď nezáleží. Ash vyrazil směrem k výtahům.
Morzag nelhal, Ash opravdu cestou na nikoho nenarazil. Když vystoupil v přízemí u hlavní brány, masivní dvojitá vrata se hned začala zavírat. Ash věděl, že se může zkusit prořezat ven, ale to mu Morzag nejspíš nehodlá umožnit. Navíc útěk nebyl jeho cílem. Zatím ne.
Došel až k vratům, když ho zezadu oslovil známý hlas.
„Vítejte, mistře Koore!“
Ash se otočil. Generál Morzag stál na vyvýšené terase asi sedm metrů nad zemí, která zřejmě normálně sloužila pro monitorování příchozích a odchozích jednotek. Kolem generála stálo několik dalších důstojníků a stormtrooperů. Na zábradlí terasy byly připevněny dva těžké blastery E-Web namířeny na Ashe. Všichni ostatní byli samozřejmě také vyzbrojeni a také generál měl v ruce blasterovou pušku.
„Vy se nezdáte, mistře,“ řekl Morzag. „Nemůžete ani tušit, jak jsem se tu až dodnes nudil! Po letech konečně důstojný soupeř!“
„Potěšení na mé straně,“ zamumlal Ash.
Morzag se usmál. „Jste příkladný Jedi, mistře Koore... až na ten záchvat hněvu v mém velínu, ale to bych vám odpustil. Koneckonců jsem se vás snažil trochu provokovat,“ zatvářil se téměř teskně. „Jistě chápete, že vás nemohu nechat uniknout nebo poškodit ty repulzní plošiny. Je mi líto, a i když mi to nebudete věřit, rád jsem vás poznal,“ sáhl do kapsy a vytáhl Dashin řetízek. „Od mrtvých Jediů jsem získal hodně suvenýrů. Ale Darth Vader mi nikdy nedovolil vzít si světelný meč. Ten váš, mistře Koore, bude můj první. Budu ho opatrovat, buďte bez obav.“
„Nejdřív ho budete muset získat,“ zavrčel Ash a aktivoval svou zbraň.
Z chodeb kolem výtahů jako na povel vyběhlo asi třicet stormtrooperů a rychle se rozmístilo podél celé šířky místnosti. Zbraně měli připravené a namířené na Ashe.
„Zabijte ho,“ pronesl Morzag a zasalutoval Ashovi.
Když stormtroopeři zahájili palbu, Ash byl už připraven a začal odrážet střely, ale první nápor ho zatlačil až k vratům. Během několika vteřin si uvědomil, že je vyřízený. Byl mistrem šermířské techniky VI zvané Niman, která neměla žádnou slabinu, ale také žádnou podstatnou přednost. Její hlavní výhodou byla vyváženost. Kdysi se hodlal také naučit efektivně používat techniku V neboli Shien, která byla vytvořená speciálně pro boj proti blasterům, ale v té době byl už plně vytížený mistr a na studium nové techniky neměl čas. Teď litoval, že si čas neudělal, jeho vyhlídky by se v dané situaci podstatně zlepšily.
Ovšem stejně by mu to nepomohlo. Rychle přehodnotil svou situaci: prořezat se skrz vrata bylo nemyslitelné, protože by se tím odkryl a stačil by zlomek vteřiny bez obrany meče, aby z něj lasery nadělaly sekanou. Další možností bylo uhýbat a pokusit se skočit na terasu s Morzagem, ale tím by se také odkryl a i když se plně soustředil na svou obranu, blasterové střely ho přímo přišpendlily na místo a neodvažoval se dělit svou soustředěnost na pohyb.
To všechno mu problesklo hlavou během prvních několika vteřin. Potom už neměl čas vůbec přemýšlet. Zatím dokázal chránit mečem trup a relativně i hlavu, ale některé výboje nestihl zablokovat zcela a ty mu spálily pravé rameno a levou paži. A vteřinu později přišla další střela, která mu ustřelila jeho levý devaronianský roh. Další vteřinu byl zasažen do pravé nohy a jak zavrávoral, zbloudilá střela mu spálila předloktí. Ash zařval, nervy v jeho pravé ruce dočasně vysadily a upustil světelný meč, který odlétl někam do rohu.
Ashovi se podlomily nohy a cítil, jak padá. Celý vesmír se pro něj najednou zpomalil. Možná proto, že tohle bude jeho poslední chvíle. Stormtroopeři na okamžik zastavili palbu a udělali několik kroků k němu, aby mohli dokončit práci.
Ash cítil, jak se jeho záda dotkla země a potom ho oslnil jasný bílý záblesk.
Použijte nás!
Ash tentokrát nepoznal ten hlas. Nebyl si jistý, jestli to je jen jeden hlas nebo jich je víc.
Když se jeho oči vzpamatovaly z oslnění, připadal si, jako by se náhle probral z dlouhého spánku. Stál v Místnosti tisíce fontán ve starém Chrámu Jedi na Coruscantu. Vypadalo to tu přesně jako když tu síň navštívil naposledy, před svou cestou na Aquimos. Ale co to má znamenat? Věděl, že z Chrámu jsou v současnosti jen ruiny.
„Hálo?“ jeho vlastní hlas mu zněl jaksi vzdáleně. Na pozadí slyšel zvuk, který připomínal tlukot srdce. A také si všiml, že všechna zranění, která před chvílí utržil, byla pryč. „Co se to děje?“
„Vítejte, mistře Koore.
Ash se pomalu otočil. Stála tam Dasha, ale vůbec nevěděl, jak se tam dostala. Její hlas zněl stejně vzdáleně jako jeho vlastní. „Kde to jsem?“
„Měla bych asi říct něco ve smyslu, že se nacházíme ve spojnici mezi vaším světem a světem mimo něj, ale nikdy jsem na mystiku moc nebyla.“
Ash se rozhlédl. „Jsem mrtvý?“
Dasha se ušklíbla. „Kdepak, tak snadno z toho nevyváznete. Komunikujeme mezi sebou pomocí Síly, ale na úplně jiné úrovni. Pro vás je to něco jako vize. Ani já to příliš nechápu.“
„Toto je něco, co se běžně nepoužívá,“ ozval se nový hlas. Ash se znovu otočil. U jeho nohou stál malý tvor v modré tunice. V první chvíli Ash myslel, že vidí mistra Yodu, jenže tenhle tvor měl poněkud šedší pokožku, ale jinak byl stejného druhu jako slavný mistr z posledních dnů republiky.
„Vyžadovalo to velkou Sílu, ale podařilo se nám s vámi navázat přímý kontakt,“ řekl tvor. „Já jsem mistr Vandar. Strážce brány tohoto holocronu.“
Ash zamrkal. „Tohle je holocron! Prostřednictvím holocronu vás vidím!“
„Nesmírnou moc holocron skýtá,“ přitakal Vandar. Ash si všiml, že na rozdíl od Yody tento mistr nepřevrací slovosled. Nebo alespoň ne příliš často.
„Holocron není jen obyčejné paměťové zařízení,“ odkudsi se vynořil další Jedi. Jeho druh Ash vůbec nepoznával. „Nejsou v něm jen nahrány informace od mistrů Jedi. Holocron obsahuje jejich... esenci. Naše podstata je otištěna v holocronu.“
„Já vím, několikrát jsem studoval s holocrony v Chrámu,“ řekl Ash. „Ale vypadá to, že nevím zdaleka všechno. Já myslel, že každý holocron obsahuje esenci jen jednoho mistra.“
„Jedi se neustále učí,“ řekl další mistr, který se tu objevil. Tenhle byl člověk, měl krátké světlé vlasy a působil dojmem, že pokud by řád Jedi někdy potřeboval lákat nové členy pomocí náborových plakátů, tenhle by na něm zcela určitě byl. „Ani největší mistři si nemohou dovolit myslet si, že už znají všechno.“
„Víra ve vlastní dokonalost je cestou k temné straně,“ souhlasil Vandar. „V těžkých časech jsme byli nuceni do jednoho holocronu uložit vědomosti více mistrů.“
Ash se podíval zpět na Dashu. Napadlo ho zeptat se, jak holocron dokáže komunikovat s ní, ale pak mu to došlo. „Ty jsi součástí toho holocronu, že?“
Dasha se usmála. „Ano, otiskla jsem do něj všechno, co jsem znala a co jsem se naučila. A potom jsem ho tady ukryla.“
„Já netušil, že je toho schopen někdo... no... mladý.“
„Byly to zoufalé časy. Věděla jsem, že zemřu, tak jsem chtěla uchovat to, čím jsem byla,“ ukázala na ostatní mistry. „Mistr Vandar, mistr Maaran, mistr Kavar a ostatní mistři ze starých dob, kteří sem umístili své zkušenosti, mi to umožnili,“ zvedla ruce. „Sama to moc nechápu, ale prostě jsem tady. A nějak jsem i na tu vzdálenost vycítila, že žijete a podařilo se nám s vámi spojit. Síla je opravdu nevyzpytatelná.“
„Takže ty nejsi skutečná Dasha?“ Ash se snažil, aby se do jeho hlavu nevloudilo zklamání.
„Dasha O-Gara zemřela před více než třiceti lety. Já jsem pouze vše, čím byla a co se naučila. Dalo by se tedy říct, že jsem skutečná Dasha. Z jistého pohledu na věc.“
„Na vysvětlování bude čas později,“ řekl Kavar. „Mistře Koore, vaše práce ještě neskončila. Vzdal jste svůj boj příliš brzy.“
Ash se nadechl. „Já... se obávám, že to nedokážu. Je jich příliš mnoho!“
„Na velikosti nezáleží!“ připomenul mu Vandar.
„Podceňovat své možnosti je stejně nebezpečné, jako je přeceňovat,“ řekl Kavar.
„Držíte se příliš zpátky,“ poznamenal Maaran. „Bojíte se projevit svůj plný potenciál.“
„My vám pomůžeme, mistře Koore,“ řekla Dasha. „Pokud nás necháte.“
Ash zamrkal. „Jak?“
„Přidáme naší sílu k vaší,“ řekl Maaran. „Pokud nás necháte.“
„Hmm, hmm,“ Vandar pozvedl k Ashovi oči. „Musíte se nám otevřít. Naše síla splyne s vaší. Je to velice obtížná technika, ale jsme toho schopni.“
„Celek je mocnější, než součet jeho částí,“ řekl Kavar. „Když do boje nedáte svůj plný potenciál, prohrajete.“
Ash pomalu přikývl. „Rozumím,“ podíval se na Dashu, jako by od ní chtěl slyšet nějaké ujištění.
Dasha to pochopila. „Dokážete to. Máte na své straně jediské mistry a učení staré čtyři tisíce let... a mě!“
Mistři Jedi zvedli ruce. Ashovi se zdálo, jako by se jejich obraz ztrácel.
„Nezapomeňte,“ připomněl mu Vandar. „Musíte se nám otevřít. Použijte Sílu. Použijte nás!“ A potom už všechno zmizelo, Dasha, Vandar, Maaran, Kavar, Místnost tisíce fontán, všechno.
Použijte nás!
Ash otevřel oči. Byl opět ve vstupní hale pevnosti Altsor a jeho tělo právě dopadlo na zem. Stormtroopeři na okamžik přerušili palbu a přistoupili k němu o pár kroků blíž. Chystali se ho dorazit.
Ash zapřel nohy do země a vyhoupl se zpět na nohy bez pomoci rukou. Téměř nepokrčil kolena.
Stormtroopeři i všichni ostatní se prudce zastavili a strnule se dívali. Takovouhle reakci zřejmě neočekávali.
Ashem proplouvala Síla, ale nebylo to jako nic, co předtím cítil. On nenabíral Sílu, on byl Síla. Stal se z něj fokální bod, který soustřeďoval všechnu energii Síly v okolí.
Stormtroopeři na něj strnule hleděli a také Morzag se tvářil zaskočeně. Ash pochopil, že necítí, co se s ním děje. Oni to vidí! Byl obklopen jasně bílým světlem a do jeho těla jako by proplouvaly tenounké bílé paprsky.
Morzag byl první, kdo se vzpamatoval. „Střílejte! Střílejte, krucinál!“
Místnost opět začaly protínat laserové záblesky, ale všechny střely se několik centimetrů před Ashovým tělem zastavily, jako by narazily na nějakou neviditelnou bariéru.
Ash zaútočil. Věděl, že má sílu k tomu, aby všechny stormtroopery zlikvidoval, ale to nemohl udělat. Potlačil pokušení se jim pomstít a udeřil jiným způsobem. Použil podobný trik s jakým předtím zneškodnil kamery a dělové věžičky. Ale v poněkud větším měřítku.
Po chvíli první stormtrooper zděšeně vykřikl, když mu v jeho zbrani explodoval energetický článek a zdevastoval zbraň takovým způsobem, že by ji už nedal dohromady ani mechanik roku.
Totéž se postupně stávalo dalším a dalším nepřátelům. Někteří jen zděšeně nadskočili, jiní si poranili prsty, jak jim zbraň nadskočila v ruce. Nakonec explodovala i Morzagova zbraň a oba E-Weby na terase.
Všichni stáli jako přimražení a zírali na Ashe.
Jedi otevřel oči, aniž by si uvědomil, že je vůbec zavíral, a studoval své nepřátele.
„Ty!“ jeden stormtrooper sebral odvahu a rozeběhl se na Ashe s holýma rukama. Další čtyři kolegové ho hned následovali.
Stormtrooper se rozmáchl a než stihl udeřit, opět od Ashe odlétl, když se ho Jedi jemně dotkl Sílou. Další to stále zkoušeli. Skákali na Ashe jako kobylky a od je stejně vytrvale odhazoval, až nezbyl nikdo, komu by se na něj chtělo.
Odkudsi se vynořil stormtrooper s protipěchodním raketometem. Jeho samotného zřejmě překvapilo, že se mu podařilo vypálit, aniž by ho Jedi nějak zastavil. Ash zvedl ruku a raketa se zastavila půl metru před ním, otočila se a její špička se jako by dívala po stormtrooperech a přemýšlela, kam poletí.
Tohle bylo i na dokonale vycvičené jednotky poněkud moc. Podívali se na sebe, jako by se vzájemně ujišťovali, a potom se dali na zběsilý útěk.
Ash počkal, dokud se vstupní hala nevylidní a potom nechal raketu narazit do stěny nad Morzagovou terasou.
Pomalu vykročil směrem k němu a když stál pod terasou, udělal jeden ladný skok a přistál přímo před Morzagem.
Letmo pohlédl na generálovy důstojníky a vojáky, kteří zbyli na balkóně, a i ti se pozvolna vzdálili.
Morzag vypadal ohromeně, ale vůbec ne vystrašeně. „Výborně, mistře. Stále mě dokážete něčím překvapit,“ řekl napůl pro sebe. „Viděl jsem hodně věcí, které se tomuhle dost blížily, ale nic tak elegantního. Je to neuvěřitelné.“ Posadil se na zem. „Připravím na vás promyšlené pasti a vy je všechny obejdete a ani se nezapotíte. Asi jsem už opravdu starý. Před pětadvaceti lety byste mě takhle nedostal... i když já vlastně nikdy nevedl samotné plánování lovu na Jedie. Tedy alespoň nikdy sám,“ otřel si čelo. „Možná jsem nikdy nebyl dost dobrý na velení takové operace. Byl jsem dobrý v likvidování rytířů Jedi podle plánu někoho jiného, to ano, ale...“
„Ten kód!“ řekl Ash výhružně. Už toho měl tak akorát...
„Kód zní ,Čistky‘,“ řekl Morzag jakoby mimochodem a ušklíbl se. „Co jiného byste ode mě čekal? Můžete k jeho zadání použít přímo támhleten terminál. Radši naše vojáky ve městě vystavím novorepublikovým pěšákům než vám.“
Ash rychle přistoupil k terminálu a zároveň po očku sledoval Morzaga, ale generál nevypadal, že by myslel na útěk. Prostě tam seděl, zadumán sám do sebe. Ash naťukal kód a k jeho vlastnímu překvapení byl platný. Několik minut si hrál s ovládáním a potom se mu podařilo vyslat k plošinám povel, aby zrušily bojový status. Zadal další povel, aby se připravily k vyzvednutí. Na to plošiny zareagovaly tak, že se všechny slétly k sobě kousek za městem. Třetí Ashův povel plošinám nařídil vypnout repulzní trysky.
Ash si otřel rukou čelo a dlouze vydechl. To by bylo.
Zamířil zpátky k Morzagovi. Všechna energie, kterou mu propůjčil holocron, ho už opustila, ale to generál nevěděl. Nejspíš si – stejně jako všichni jeho podřízení – myslel, že to všechno dokázal Ash sám od sebe. Toho by se dalo využít.
„A teď, generále,“ řekl, když Morzag zvedl hlavu. „Pošlete svým jednotkám příkaz, aby se vzdaly.“
Morzag zavrtěl hlavou. „Mohu kapitulovat jménem posádky tady v pevnosti, mistře Koore. Ale jinde na planetě by mi to protektorka Mia Ying okamžitě zatrhla. Kdepak, já jsem sice velitel armády, ale ona je politický vůdce okupačních sil,“ usmál se. „A rytíře Jedi nenávidí. Ale nějak divně, jako by s nimi měla osobní zkušenost.“
Opřel se o zeď a dal si ruce za hlavu. „Vesmír je zvláštní, mistře Koore, že? Porazil jste mě a já dokážu uznat porážku..., jako každý dobrý válečník. Ale Mia Ying není dobrý válečník. Je to politička,“ podíval se přímo na Ashe. „Vidím, že mě nemáte příliš v lásce, ani se vám nedivím. Mé poznámky jsou vám nepříjemné, že?“ sáhl do kapsy, vyndal Dashin řetízek a podal mu ho. „Tohle je tuším vaše. Můžeme být nepřátelé a můžeme se nenávidět, já vás také nijak nemiluji, to mi věřte. Ale jedno máme společné: už to pro nás skončilo. Nadcházející bitva není už naše bitva a my ji nijak neovlivníme.“
Ashův pohled ztvrdl.
„Můžete se mnou nesouhlasit, mistře Koore. Ale to je tak jediné, co s tím můžete dělat.“

* * *

„Ty repulzní plošiny se zřítily!“
Kapitán Murdock se podíval do pravé posádkové šachty na senzorového důstojníka. „Jste si jistý?!“
„Ano pane,“ odvětil tázaný poručík. „V téhle vzdálenosti je to dobře vidět. Před chvílí deaktivovaly zbraňové systémy a shlukly se na jedno místo. A teď spadly na zem.“
Murdock víc vědět nepotřeboval. „Okamžitě vyšlete výsadkové transportéry. Přesně podle rozpisu.“ Viceadmirálův plán sice počítal s tím, že plošiny budou deaktivované ve chvíli, kdy sem flotila dorazí, ale toto zpoždění zatím celkový plán nijak neohrožovalo, takže nemuseli měnit časový rozestup mezi jednotlivými vlnami výsadku.
Murdock se usmál. „Je to tady, lidi! Ten starej Jedi to dokázal!“

* * *

Trish navedla svůj X-wing z hangáru Casarru a srovnala se do formace spolu s ostatními stroji z eskadry Orca, Y-wingy z eskadry Okampa a Murdockovy TIE Interceptory z eskadry S-Epsilon. Za nimi vzlétlo 32 raketoplánů třídy Gamma, které vezly první dva prapory pěchoty na jejich cílová místa. Druhá vlna, skládající se ze tří praporů, vyrazí za patnáct minut.
I tohle je na nás poněkud moc, pomyslela si Trish. Na každý raketoplán připadne sotva jedna stíhačka, jako eskorta. Ale ostatní stíhačky z Casarru by už měly vyčistit cestu a my se budeme držet u transportérů a vykosíme ty zbytky. Snad.
„Dobrá, eskadro Orca,“ ozval se hlas plukovníka Deyena. „Z povrchu proti nám letí několik TIE Fighterů. S-Epsilon si to s nimi už letí vyřídit. My zůstaneme u raketoplánů a budeme hlídat pro případ, že by jim nějaký proklouzl. Jasné?“
Všichni piloti potvrdili příjem a Trish přepnula na soukromou frekvenci. „Dobře, trojko, desítko, dvanáctko, držte se za mnou. Budeme krýt pravé křídlo konvoje.“
Uslyšela trojí přitakání, jak její kolegové potvrdili, že rozumí, a jejich X-wingy se zařadily do formace. Po smrti Capeka se z Trish stal velitel třetího sletu, do kterého byl dočasně přeřazen i Orca 3 – letový důstojník Ernok Upham, který přišel při poslední bitvě o wingmana. Nyní byl wingmanem Satimy a Keelen létal pořád s Trish. Toto dočasné uspořádání vydrží minimálně do doby, než se flotila vrátí na nějakou novorepublikovou základnu, kde dostanou náhradu za padlé piloty. Potom se uvidí.
Její R2 jednotka – Leep – varovně zatrylkovala. Trish se nadechla a pevně sevřela páky řízení. Teď není čas na úvahy. Zbloudilý TIE Fighter se blížil jejich směrem... Chudák.

* * *

Jaká je na situace na oběžné dráze?“ zeptala se Mia Ying.
„Ztratili jsme zatím pět systémových hlídkových lodí a jeden lehký křižník, madam,“ řekl plukovník Shara. „Nepřítel má více než čtyřnásobnou přesilu. Vesmírný boj není moje parketa, ale nemusím být velkoadmirál, abych viděl, že se dlouho neudržíme. Kapitán Tamura se jen snaží co nejvíc oddálit nevyhnutelné. Byli jsme odříznuti od komunikace a kurýrní lodi by trvalo čtyři hodiny, než by dorazila k nejbližší základně a další čtyři, než by přivedla jakoukoliv pomoc.“
„A nemohla by jen odletět ze soustavy a vyslat signál mimo dosah novorepublikových rušiček?“ zeptala se Mia Ying.
Shara zavrtěl hlavou. „Normálně by to možná šlo, ale tady v Zóně je příliš mnoho rušení, kvůli těm iontovým mlhovinám. Vysílače na malých raketoplánech by si s tím neporadily.“
„Ať se Tamura přesto snaží vyslat kurýry,“ nařídila Mia Ying. „Nakonec sem někdo dorazí a my se musíme udržet.“
Shara vzdychl. „Bohužel, madam, obávám se, že se neudržíme. Jak už jsem řekl, mají přesilu a po sabotáži našich obranných plošin tu jsme jako na ráně! Nemáme jak zabránit novorepublikovým transportérům v přistání.“
„To je pravda, ale to, že přistanou, neznamená, že je po nás,“ dodala Mia Ying temně. „Jako bránící strana budeme ve výhodě a máme přesilu. V hlavním městě je umístěna téměř polovina celé naší okupační síly, nebo ne?“
Shara pomalu přikývl. „Ano, skoro celá divize, ale i když je to nejspíš víc, než to, co na nás pošlou novorepublikáni, oni ovládají vzdušný prostor. Na otevřeném prostranství se nám to může stát osudným. A to nemluvím o hrozbě orbitálního bombardování.“
Zatracenej Slavik! pomyslela si Mia Ying. Kdyby pořád netajtrdlíkoval s tím utajením a otevřel ten svůj projekt Humanoid – ať už je to cokoliv – jakmile se tu Nová republika objevila, nebyli bysme v tomhle průšvihu. Pokud je to teda tak dobrá zbraň, jak říká.
„No, plukovníku, ztratili jsme spojení s pevností Altsor a generálem Morzagem, tudíž velení přebíráte vy. Návrhy?“
„Rozmístil bych několik jednotek v klíčových pozicích ve městě, kde by postupujícím nepřátelům mohly napáchat největší škody ze zálohy,“ řekl Shara. „Zbytek posádky bych přeskupil a dal je do pohybu. Pohybovali by se v menších skupinkách a napadali...“
„Ne,“ odmítla jeho návrh rázně Mia Ying. „Tohle je strategie povstalců a partyzánů. Tahle strategie počítá s tím, že o město přijdeme a má jen znepříjemňovat život nepřátelům.“
Sharův pohled ztvrdl. „Tak co...“
„Vyšlete všechny jednotky do ulic,“ řekla Mia Ying ostře. „Úplně všechny! I tanky a kráčející kolosy. Ať upevní své pozice a bojují o každý dům, o každý kus ulice! Z naší vládní budovy chci udělat pevnost. Nechte tu celý prapor, zabarikádujte dveře a do všech oken dejte zbraně!“
Shara vytřeštil oči. „Madam, to, co navrhujete, se obrátí v masakr. Pro obě strany! Každý stratég...“
„Nová republika chce tohle město, může se ho pokusit získat,“ řekla Mia Ying. „Ale nenechám jim ho jen tak! Nenechám je, aby mi vzali další planetu!“
Shara polkl. „Madam...“
„Madam,“ ozval se důstojník u komunikační stanice v jejím provizorním velitelském centru. „Máme na senzorech novorepublikové transportéry. Jsou už v atmosféře!“
Mia Ying se otočila na Sharu a její pohled zahnal veškeré další námitky, které mohl mít. „Nuže, plukovníku, dejte se do práce. Nemáme moc času.“

* * *

Killian čekal se svými druhy poblíž popravčí zdi, když se po celém městě rozezněly poplašné sirény. To musí znamenat, že Nová republika se už blíží! V nejbližším okolí vyčistili oblast od Slavikových lidí, ale teď asi budou z budovy vybíhat po desítkách a to už se moc dobře neskryjí!
Podíval se na chronometr. Podle rozvrhu, který před pár dny uveřejnil ten zmetek Aradesh, by měla být Laura už dávno tady a mrtvá. To muselo znamenat, že ji Matt našel, ale kde se v tom případě tak zdržujou? Pokud se brzy neobjeví, budou je muset nechat jejich osudu a stáhnout se.
Killian pokrčil rameny. To by koneckonců nebylo tak strašný. Matt se bez problémů dostal dovnitř, dostane se i ven.
„Podívej,“ šeptla za ním Ariel. Killian se otočil směrem, kterým ukazovala a zazubil se. Ze stěny budovy vykoukl žlutý zářící hrot a jel po zdi kolem dokola, dokud nedorazil zpět na místo, kde začal. Potom část stěny vypadla ven.
Nově vzniklým otvorem vyběhli Matt Lavron a Laura Cruise.
Killian na ně mávl a oni zamířili k nim.
„Lauro! Seš v pořádku?“ zeptal se Killian, když se ocitli u něj.
„Ano, ale moc nechybělo. Díky, lidi!“ řekla Laura a rozhlédla se. Zřejmě poslouchala sirény. „Kdy to začalo řvát? V budově s tím začali asi před dvěma minutami.“
„Venku taky tak,“ přitakal Killian. „Musíme sebou hodit. Nová republika už musí být na cestě do Raskatu.“
„Ohlásily se naše záškodnické týmy?“ zeptal se Matt.
„Většina jo, ale pár jsme jich ztratili,“ řekl Killian. „Včetně týmu, který měl obsadit elektrárnu.“
„Sakra!“
„Co? Jaká elektrárna?“ zeptala se Laura. „Jaké týmy?“
„Na vysvětlování bude čas později,“ Killian kývl hlavou směrem na ulici. „Musíme se odtud ztratit.“
Všichni vyrazili od budovy a zmizeli v jedné z postranních uliček.
„V záloze je připravena spousta členů Hnutí odporu, ale chtělo by to nějak zrekrutovat co nejvíc civilistů, kteří nám jsou nakloněni,“ řekla zamyšleně Ariel. „Obešli jsme co nejvíc lidí, u kterých jsme si byli jisti, že nás neprásknou, ale chtělo by to nějakou globálnější výzvu.“
Laura se pousmála. „Myslím, že to dokážu zařídit. Musíme se dostat do budovy městského rozhlasu.“
„Tu obsadili slavikovci,“ upozornil ji Killian.
„Právě proto. Zkus sehnat komlinkem co nejvíc lidí. Ať se s námi...“
„Podívejte!“ zvolal kdosi a ukázal na oblohu.
Na nebi byl vidět jasný trojúhelníkový obrys hvězdného destruktoru. To byl zřejmě Murdockův Casarr, Slavikova loď hlídající Aisu by se nepustila takhle nízko. A ještě níž, než se nacházel destruktor – ne více než sedm nebo osm kilometrů vysoko – byly už vidět novorepublikové výsadkové lodě, jak se ladně snáší k městu.