Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 14.

Uplynulo devět dní od bitvy v Pulvikově rozsedlině. Flotila Nové republiky stále zůstávala na místě a věnovala se opravám.
„Viceadmirále, poslední opravy na Valiance byly dokončeny. Celá flotila je opět plně bojeschopná.“
„Děkuji, poručíku,“ řekl viceadmirál Ziga. „Odchod.“
Poručík zasalutoval a odešel ze štábní místnosti. Ziga se posadil zpět ke kulatému stolu.
„Lodě jsou opravené, ale musíme nahradit personál, který byl ztracen v akci,“ poznamenal kapitán Miavv. Kromě něj u stolu seděl ještě komodor Damorin, generál Cherook, plukovník Bradley, kapitán Murdock, Damorinův důstojník pro strategické operace plukovník Zlitar, rytíři Jedi Ash Koor a Matt Lavron a Laura Cruise.
„Ztracený personál nahradíme částmi posádek z ostatních lodí,“ řekl Ziga.
„A členové Hnutí odporu mohou také pomoct,“ dodala Laura Cruise. Od Slavikovy porážky se stále víc obyvatel Aisy hlásilo k Hnutí odporu a spousta z nich si našla cestu sem.
„Členy Hnutí odporu určitě využijeme, i kdybysme nechtěli,“ řekl Damorin. „Potřebujeme posádky taky pro dvě Slavikovy lodě, které jsme zajali. To bude problém hlavně u dreadnoughtu Sword, ta piksla potřebuje k obsluze šestnáct tisíc lidí.“
„Personál seženeme,“ řekl Ziga. „Některé lodě budou muset vydržet jen s kmenovým stavem posádky, ale to se zvládne.“
„Poskytneme personál z Casarru,“ nabídl kapitán Murdock. „Hvězdný destruktor dokáže efektivně obsluhovat mnohem méně lidí, než je členů jeho posádky.“
„Dobře,“ Ziga se podíval na Damorina. „Máte nějaká doporučení, kdo by těm dvěma lodím měl velet?“
„Přečetl jsem si několik doporučení,“ řekl Damorin. „Na Sword by se hodil velitel Eli‘Gar, je to Elomin sloužící jako první důstojník na fregatě Venerable. Téměř celou svou kariéru působil na dreadnoughtech a útočných fregatách a na povýšení čeká dlouho. Pro Beholder mi byl doporučen zabracký velitel Falon, který slouží jako taktický důstojník na křižníku Indefatigable. Má zkušenosti s velením malým rychlým plavidlům, během útoků znovuzrozeného císaře velel kurýrní korvetě, která předávala vzkazy mezi jednotlivými flotilami.“
Ziga oba kapitány odsouhlasil. Neměli čas se v tom teď šťourat a věřil, že Damorin by je nedoporučil, kdyby si nemyslel, že na to mají. Možná že zmlátil diplomata, ale pořád je to novorepublikový komodor, jehož úsudek má nějakou váhu.
Matt Lavron si odkašlal. „A plánujete teď flotilu přesunout, viceadmirále?“
„Ano,“ řekl Ziga, stiskl tlačítko a uprostřed stolu vyvstala trojrozměrná holografická mapa Zóny, kterou získali od Hnutí odporu. „Chci se přemístit ze dvou důvodů. Jednak by Slavik mohl zkusit zopakovat svůj útok – o čemž sice pochybuji, ale je lepší být v bezpečí, než později litovat. A hlavně potřebujeme místo, odkud můžeme provést rychlý skok přímo k Aise.“ Podíval se na Lauru. „Našel jsem tři místa, která se mi zdají vhodná,“ ukázal na tři body na mapě, „možná byste mi mohla poradit, slečno Cruise.“
Laura ukázala na jedno místo. „Tady ne, v té oblasti se náhodně objevují iontové bouře.“ Ukázala na další místo. „Odtud je cesta na Aisu nejrychlejší. Necelých dvacet minut.“
„Ale z toho druhého je také přímější cesta ven ze Zóny,“ upozornil Damorin.
„Očekáváte problémy?“ zeptala se Laura.
Damorin pokrčil rameny. „Ne, ale nesnáším překvapení. A cesta na Aisu odtamtud nemůže být o moc delší.“
Ziga přikývl. „Asi máte pravdu. Teď bychom se měli zaměřit na Aisu samotnou a rozmístění Slavikových jednotek v oblasti…“
Do místnosti vstoupil seržant konající hlídku. „Promiňte, že ruším, viceadmirále, ale jeden z průzkumných týmů Hnutí odporu se právě vrátil z Aisy a chce s vámi okamžitě mluvit.“
Laura Cruise ztuhla. Ziga se zamračil. Tohle neznělo dobře.
„Ať vstoupí.“
Vešli dva muži – člověk a Bothan. Oba se tvářili dost vážně.
„Viceadmirále, Lauro,“ řekl člověk spěšně a všem ostatním kolem stolu kývl na pozdrav. „Máme zprávu. Slavik posílil své jednotky na Aise. Je tam teď více než dvojnásobek vojáků a pořád přicházejí další. Rozpustili vládu, vyhlásili stanné právo, zatkli několik set našich lidí pro ,podezření ze členství v Hnutí odporu‘ a z toho co vím, všechny naše stanice v Zóně jsou okupovány Slavikovými lidmi a jejich posádky posílány zpátky na Aisu. Chtějí nás mít všechny pěkně na místě. A samozřejmě jdou po nás a snaží se hledat skrýše Hnutí odporu, dost nevybíravým způsobem. Zatčené členy většinou popraví. V každém městě je teď vojenská posádka. A ministr Aradesh to obhajuje a označuje za ,dočasné opatření v rámci udržení našeho přátelství se Slavikem‘.“
„Ale ne!“ zasyčela Laura.
„A Aradesh je přitom sám bledý jako křída,“ poznamenal Bothan. „Jenže nemá kuráž na to, aby řekl něco jiného, než co mu ta čubka Mia Ying napíše do scénáře.“
„Aradesh nemá kuráž na nic!“ vykřikla Laura. Její reakce Zigu zaskočila. Matt Lavron ji jemně položil ruku na rameno, ale ona se mu vytrhla. „Slavik zašel příliš daleko! Musíme něco udělat!“
„A taky že uděláme,“ řekl Ziga rázně. „Za šest dní zaútočíme přesně podle plánu.“
„Šest dní?! Proč ne hned? Flotila je připravena.“
„Téměř připravena,“ opravil ji Damorin. „A to téměř prosím třikrát podtrhnout. Potřebujeme sehnat lidi jako náhradu za ztracené členy posádky, copak jste neposlouchala?“
Laura zavrtěla hlavou. „Momentálně je tu dost členů Hnutí odporu, kteří by mohli sloužit na vašich lodích. Rozmístit je by byla otázka několika hodin…“
„Ovšem stav posádky není náš největší problém,“ upozornil Ziga. „Admirál Pellaeon zaútočí za šest dní na stanici Haven a když ve stejnou dobu…“
„Já kašlu na Pellaeona! Copak to není váš nepřítel?“
„Když zaútočíme na Aisu v době, kdy bude mít Slavik plné ruce práce s Pellaeonem u Havenu, ušetříme mnoho životů,“ řekl Ziga. „A potom se budeme moci v klidu vypořádat s tím, co ze Slavikovy flotily zbude.“
„Ale…!“
„Lauro,“ Matt ji opět položil ruku na rameno. „Klid. Zhluboka se nadechni a uklidni se. Nevíš, co mluvíš.“
„Jak to můžeš říct?!“ Podívala se na Zigu. „Neslyšel jste, co se na Aise děje? To chcete, aby to pokračovalo dalších šest dní?“
„Slyšel jsem, co se na Aise děje. Pro vás je to možná hrůza, protože jste předtím nic podobného nezažila, ale pro mě je to jedna z nejjemnějších forem okupace planety, jakou jsem kdy viděl. Když Impérium vyhlásilo stanné právo, lidi podezřelé ze spolupráce s Aliancí rychle vyslechli a pak je popravili, ať už byli vinni nebo ne. A za porušení některých nařízení – jako zákaz vycházení – se střílelo rovnou. Nic takového na Aise není. A to ještě můžeme považovat za pozitivum, že vás Slavik jen okupuje. Nebyl by pro něj příliš velký problém vás jednoduše vyhladit. Toho jsem byl bohužel v životě také svědkem.“
„Ale co když se zítra Slavik rozhodne, že nás vyhladí?“ zeptala se Laura už trochu mírněji.
„To je také jeden z důvodů, proč chci flotilu přesunout blíž k Aise,“ vysvětlil Ziga. „Budeme udržovat stále průzkumy a v případě nutnosti budeme schopni rychle zasáhnout. Jestli chcete, můžete se účastnit nějakého průzkumu. Ale pokud k ničemu nedojde, samotný útok zahájíme za šest dní.“
Laura pomalu a téměř neochotně přikývla. „Asi máte pravdu. Ale příčí se mi představa tu jen čekat a nic nedělat.“
„Čekání je ta nejtěžší část válečnictví,“ řekl Damorin. „Pro mě určitě.“

„Lauro, co je to s tebou?“
Laura zvedla hlavu a podívala se na Matta sedícího naproti ní v lodní kantýně.
„Co by se mnou mělo být?!“ odsekla možná až moc prudce. Vypila ze své sklenice další doušek sullustské minerální vody. „Promiň,“ dodala.
„V té poradní místnosti,“ začal Matt opatrně. „Co to na tebe přišlo? Víš přece, že musíme postupovat pomalu a obezřetně, když budeme chtít osvobodit Aisu.“
„No skvělý,“ zabručela Laura. „Jediský moudra ještě před polednem. Tak se do toho pusť, ať to mám za sebou.“
„Lauro,“ Matt ji jemně chytil za ruku, „z mých rozhovorů s mistrem Koorem jsi asi mohla vyvodit, že nejsem moc vzorový rytíř Jedi. A mistrova moudra stěží poslouchám sám, natož abych je cpal do někoho jinýho.“
Laura sklonila hlavu. „Hele, promiň, jo? Já nevím…“
Matt ji nenechal domluvit. „Neomlouvej se. Ale víš přece, že pokud bychom zaútočili hned, bez pomoci imperiálů, můžeme sice vyhrát, ovšem naše ztráty by byly mnohem horší. A co hůř, admirál Pellaeon by pak třeba nedokázal odolat poškozené a odříznuté novorepublikové flotile a zaútočil by na nás. A nejspíš by nás dostal.“
„Asi máš pravdu,“ Laura se kousla do rtu, „Ale nechce se mi tu jen tak sedět a nic nedělat!“
„Můžeš se účastnit průzkumů,“ navrhl Matt. „Přivést sem další členy Hnutí odporu. Můžeš…“
„Já nechci průzkumy, já chci něco zabít!“ Laura sklopila hlavu. „To ty nepochopíš,“ pokračovala pomalu. „Tobě nezabili rodiče.“
„Právě že ano,“ řekl tiše Matt.
Laura prudce zvedla hlavu. „Cože?“
„Moje rodiče zabilo Impérium už před více jak dvanácti lety.“
„Ach, Matte,“ Laura nevěděla co říct, najednou si připadala jako sobec. „Já… kolik ti bylo?“ vysoukala ze sebe, byla to první věc, co ji napadla. Ale nejen to, ona chtěla znát odpověď.
„Čtrnáct,“ řekl Matt klidně, ale v jeho hlase byla patrná dávná hořkost.
„Proč jsi mi to neřekl?“
„Nikdy jsi nenaznačila, že bys o mé minulosti něco chtěla vědět,“ řekl Matt. „A já o tom nerad mluvím, natož abych se s tím vnucoval.“
Laura teď už vůbec nevěděla, co mu má říct. Byla tak uzavřená do sebe, že si myslela, že je jediná, kdo má podobný šrám na duši. „Hele, promiň… já…“
„Tím se netrap.“
„Jak se to stalo?“ zeptala se Laura nakonec.
Matt se pomalu nadechl. Byla jasné, že o tom nemluví často. „Moje rodina vlastnila na Lomosu III v odlehlém sektoru Manriat malé soukromé loděnice – Lavron System. Vyráběli jsme lodě na zakázku, většinou luxusní jachty. Někdy před dvanácti nebo třinácti lety začalo v tom sektoru Impérium budovat loděnice, kvůli posílení svého vlivu a taky prý kvůli rychlejšímu zásobování jejich základen v Neznámých regionech – i když pochybuji, že by tam nějaké vůbec měli. Místní povstalecké buňky byly dost činné a místní moff – Joane Lynette – nařídila, aby všechny soukromé společnosti v sektoru byly okamžitě převedeny pod imperiální kontrolu, aby se jich tajně nezmocnili povstalci. Na Lomosu III nás bylo málo, kromě mé rodiny jen asi dvacet zaměstnanců. Nějaký důstojník – jeho jméno jsem už zapomněl – k nám vpadl s četou stormtrooperů a oznámil nám, že firma Lavron System se zabírá ve jménu Impéria a my můžeme buďto zůstat jako zaměstnanci pod imperiálním dozorem nebo si táhnout.“
„A tvoji rodiče se nechtěli podvolit?“ řekla tiše Laura.
Matt zavrtěl hlavou. „Ne, kdybychom tam zůstali, nakonec by se z výroby luxusních jachet stala výroba stíhaček. Naše jachty byly samozřejmě taky ozbrojené, ale jen pro obranu. Podívej se na mou Alici – můžeš s ní bojovat proti pár stíhačkám, ale těžko s ní můžeš ohrozit planetární obranu.“
„Takže jste nechtěli dělat zbraně… a ani odejít.“
„Ne, můj otec se rozzuřil, řekl několik nelichotivých věcí o moffce a o císaři a nakonec o moffce a císaři. Ten důstojník ho nařídil zatknout, otec se přestal ovládat… a skočil na něj… a důstojník ho zastřelil. Matka zaječela a skočila k němu… a on ji zabil taky.“
„A cos udělal ty?“ zeptala se tiše Laura.
„Já nebyl tenkrát schopen udělat nic. Prostě jsem ztuhnul na místě. Moje sestra mě popadla a utekli jsme do hangáru,“ Matt pokrčil rameny. „Dál není moc co dodat. Se strýcem a několika zaměstnanci jsme naskočili do Mathie, to byla naše rodinná loď, prostříleli se skrz imperiální stíhačky a spojili se s povstalci.“
Laura přikývla. Obsah byl jiný, ale podstata stejná.
„Podobný příběh mohl v té době vyprávět každý druhý rebel,“ dodal Matt.
„Ale jedno ti nevěřím,“ řekla Laura.
Matt překvapeně zamrkal. „Co?“
„Nevěřím ti, žes zapomněl jméno toho důstojníka, který ti zabil rodiče. Na něco takového se nedá zapomenout.“
Matt dlouho mlčel, pak se hořce usmál a přikývl. „Ano, máš pravdu. Byl to poručík Arst Spiner.“
„A kromě jména si pamatuješ taky jeho tvář, jeho rysy, jeho oči…“
„Jak to víš?“
Laura vzdychla. „Já si taky pamatuju tvář Slavika. A budu ji mít před očima až do smrti, i když ho zabiju. Ten Arst Spiner je mrtvý?“
Matt zavrtěl hlavou. „Ne, pokud vím, tak stále slouží v Impériu.“
Laura ho dlouho studovala. „Máme toho víc společného, než jsem myslela. Oba máme svou Nemesis. Člověka, který nám zničil život, a oba víme, že nemůžeme mít nikdy klid, dokud nebude mrtvý.“
„V tom posledním se mýlíš,“ řekl Matt. „Já už nežiju pro pomstu. Netoužím po jeho smrti.“
„Ty nechceš, aby zemřel?“
„Neříkám, že by mě jeho smrt zarmoutila, spíš naopak, ale mé rodiče ani ten ztracený čas mi to už nevrátí. A on byl navíc jen ten, kdo zmáčkl spoušť, to moff Lynette nařídila zkonfiskovat naši továrnu.“
„Ale přece ten chlap zabil tvoje rodiče,“ naléhala Laura. „Tvoje bezbranné rodiče. Nic takového nařízeného neměl! Měl by zaplatit za to, co udělal. A moff taky.“
„Moff Lynette zemřela krátce potom, ale ne mou rukou. Doplatila na svou vlastní neschopnost. A co se Spinera týče, dlouho jsem si připravoval pomstu a se sestrou jsme se na něj nechávali průběžně informovat. Poslední informaci o něm jsem dostal asi dva roky po Endoru, to sloužil na VSD Harrow. Potom nebyl moc čas, i když jsem pro Alianci pracoval jen jako technik, měli jsme všeobecně hodně práce – Isard, Zsinj, Thrawn, znovuzrozený císař, Teradoc, Jax, Daala…“ Pokrčil rameny. „A pak jsem potkal Luka Skywalkera a z té pomsty už nějak sešlo.“
Pro Lauru to bylo těžké pochopit. Celé ty dva roky se nedokázala soustředit téměř na nic jiného. A Matt s tím břemenem žije už dvanáct let. „A tos na své rodiče dokázal prostě zapomenout a dělat, jako že se to nestalo?“
„Já na ně nezapomněl a není žádný způsob, jak bych dokázal zapomenout,“ řekl přísně Matt. „Ale vím, že pomsta nic nevyřeší. Kyle Katarn zabil muže, který byl zodpovědný za smrt jeho otce a řekl mi, že žádnou úlevu to nepřinese. Jen prázdnotu.“
Laura zavrtěla hlavou. „Pro mě je Slavikova smrt smyslem života. Na nic jiného už myslet nedokážu.“
„A řekni mi, co plánuješ udělat potom, až ho zabiješ? Jak chceš žít dál?“
„Já… já nevím. Vždycky jsem si tak nějak představovala, že Slavikův konec bude zároveň můj konec,“ vzdychla. „Myslím, že část mě zemřela tenkrát spolu s mými rodiči.“
„To necháš Slavika, aby zmařil i tvůj vlastní život?“
„Nejde jen o Slavika. Jde o Aisu, o mé lidi. Zemřela bych pro ně.“ Laura se podívala do země. „Ale poslední dobou mám dojem, že můžu nějak žít i potom, od té doby…“
Matt zvedl obočí. „Odkdy?“
Laura zavrtěla hlavou. Ne, tohle mu nemůže říct. Ještě ne, ještě toho je hodně v sázce. Musí něco udělat. Ještě mu to neřekne, Slavik tam venku ještě někde je.
„Na tom teď nezáleží,“ řekla co nejležérněji a dopila svou sklenici. „Pojď, už jim tu zabíráme moc dlouho místa.“
Začali se zvedat.
„Přijdeš večer…?“ zeptal se tiše Matt.
Laura rychle přikývla a odešla z kantýny.

* * *

Stacy Mila stála v jedné z lodních jídelen a spolu s asi padesáti členy posádky Nebuchadnezzaru sledovala vystoupení twi’lecké tanečnice, která se činila uprostřed místnosti. Hudba, na kterou tančila, nebyla nijak výjimečná, ale tu nikdo kolem nevnímal. Hudba byla jen nepatrnou součástí vystoupení. Pohyby tanečnice byly precizní, půvabné, ale nepostrádaly jistou důstojnost. Tanečnice prováděla téměř gymnastické kousky, které by Stacy se svými dvaašedesáti kilogramy a při své kondici nesvedla ani náhodou. Většina mužských diváků tanečnici muselo bezpochyby považovat za velmi přitažlivou a její tanec byl hypnotizující. Dalo se téměř zapomenout, že to tančící stvoření je živá inteligentní bytost.
Když tanečnice skončila, sklidila bouřlivý potlesk.
„Dámy a pánové,“ ohlásila Mila a ukázala oběma rukama na tanečnici. „Poručík Firtania z fregaty Knight.“
Firtania se uklonila a zamířila k jednomu ze stolů. Stacy se k ní připojila.
„Ještě jednou děkuji, že jste přišla.“
Firtania mávla rukou. „Poděkovat bych měla já vám. Jak jste dokázala pro mě zařídit volno?“
Stacy pokrčila rameny. „Kapitán Mi’to mi dluží laskavost,“ usmála se. „Vlastně mi jich dluží několik. Řekněte, chtěla byste mít volno i zítra?“
„A co pro to mám udělat?“
„Jen kdybyste zatancovala i v lodní kantýně a ve zbývajících dvou jídelnách. Posádka potřebuje trochu uvolnit ten stres, který za posledních pár týdnů nasbírala.“
Firtania přikývla. „Udělám to ráda.“
„Musím se přiznat, že jsem trochu překvapená, že jste sem vůbec přišla a přistoupila na můj návrh. Vím, že jste netančila dlouho a nevěděla jsem, jestli budete chtít.“
„Netančila jsem, protože nebyla příležitost,“ řekla Firtania. „Sloužím sice ve flotile Nové republiky, ale od dětství jsem tančila a dělám to ráda. Na Rylothu je to součást kultury a není to nic ponižujícího nebo nízkého, jak si někteří cizinci myslí. Není to přece striptýz. A já nikdy nebyla prodána do otroctví, takže mi to ani neevokuje nepříjemné vzpomínky. Tančím ráda,“ usmála se svými špičatými zuby. „A jsem ráda, že jsem to nezapomněla.“
Stacy přikývla. „Aho, rozumím. Nechtěla jsem se vás dotknout.“
„To je v pořádku, nadporučíku.“
„A toho nadporučíka si nechte. Jsem Stacy.“
„Dobře, Stacy.“

* * *

„Á, tady jste,“ Matt se připojil k Lixovi a Tracy u jednoho stolu v jídelně.
„Matte, právě jsi prošvihl vystoupení jedné twi’lecké krásky,“ Lix se každou chvíli ohlížel přes rameno ke stolu, kde si tanečnice povídala se Stacy Milou.
„Nějak se s tím smířím.“
„Tobě se to říká, ty děvče máš,“ řekl Lix. „Ale co já, ubohý starý mládenec.“
„Tak ji běž pozvat na večeři, ne?“ navrhla Tracy.
„Ne, dokud u ní bude ta Stacy Mila,“ namítl Lix. „Myslím, že mě nemá příliš ráda a mohla by se mě pokusit před ní shodit.“
„A co máš s Milou… ne počkej, tys ten svůj šarm zkoušel i na ni, viď?“
Lix pokrčil rameny. „Jen jsem poukázal na to, že má krásný azurově modrý oči a ona se jen zasmála a odešla.“
„To se nedivím. Její oči jsou šedé,“ řekl Matt.
„A jak ty to víš?“
„Prostě to vím.“
Lix zavrtěl hlavou. „Ze dvou metrů ten rozdíl ani nepoznáš.“
„Třeba mám lepší zrak než ty.“
„Tak schválně,“ Lix ukázal vchod do jídelny. „Přečti mi ten nápis nade dveřmi.“
Matt se otočil ke dveřím. „Tam žádný nápis není, je tam cigareta přeškrtnutá červenou čarou.“
Lix se na chvilku zarazil, pak kvapně přikývl. „Tak fajn. Přece jen máš dobrý zrak.“ Otočil hlavu o devadesát stupňů, právě včas, aby viděl, jak Stacy Mila náhle vstala a odchází.
„Moje chvíle nastala!“ Lix se zvedl, olízl si rty a vykročil směrem k tanečnici.
„Kde máte své… chráněnce?“ zeptal se Matt Tracy, když byl jejich přítel zaměstnán tokáním.
„Jsou v kajutě mistra Koora, vypráví jim o rytířích staré Republiky.“
„Chudáci.“
Tracy se uchechtla. „Na jejich vlastní přání. Přímo ho prosili, aby jim o tom vyprávěl.“
„Však oni časem vystřízliví,“ řekl Matt.
Tracy se zadívala na desku stolu. „Ta tvoje přítelkyně… Laura. Jaká je?“
Matt pokrčil rameny. „Snad jsi s ní mluvila, ne?“
Tracy zavrtěla hlavou. „Nikdy jsme se nedostaly přes zdvořilostní fráze. Když není zrovna s tebou, tak jde za svými přáteli z Hnutí odporu,“ usmála se. „A když ty nejsi s ní, tak jdeš většinou za námi.“
Matt se nadechl. „Laura je… oddaná své věci. Její životní příběh trochu připomíná můj vlastní, proto mě asi začala přitahovat…“ zarazil se. Nevěděl, co dál říct. Má s Tracy mluvit o Lauřině nenávisti ke Slavikovi?
„A miluješ ji?“
Než si stihl Matt rozmyslet odpověď, Lix se vrátil.
„Tak co?“ zeptal se Matt.
„Co asi,“ Lix se zazubil. „Večer mám rande!“ Nervózně se kolem sebe rozhlédl a olízl si rty. „To abych se začal chystat.“

* * *

Laura našla Beth a Killiana v hangáru pracující na jeho Space Eagle. Musela si s nimi o něčem promluvit, něco jim navrhnout. Nemohla o tom mluvit s nikým z Nové republiky. Ti možná kdysi byli Povstalecká aliance bojující za svobodu, ale tady v Zóně bojují, protože k tomu dostali rozkaz.. Musí o tom mluvit s někým z Hnutí odporu, s někým, kdo taky bojuje za svůj domov. Za Aisu.
„Lidi,“ řekla. „Dávám dohromady tým na průzkumnou misi do Slavikových loděnic Reegan. Máte zájem?“
„Jistě,“ přikývla Beth.
„No jasně,“ vyjádřil se Killian.
Laura kývla směrem ke spuštěné vstupní rampě Space Eagle. „Můžeme si o tom promluvit v soukromí?“
„Ty mě děsíš,“ Killian přikývl. „Tak jo, pojďme dovnitř.“
Všichni tři se usadili ve skromně zařízené odpočívárně na palubě Killianovy lodi.
Beth si odkašlala. „Tak, o co jde?“
„Rutinní průzkumná mise,“ řekla Laura. „Viceadmirál chce vědět co nejvíc o aktuálním rozmístění Slavikových lodí, proto provádíme neustále průzkumy.“ Vytáhla z kapsy datapad. „Podle informací z dva dny starého průzkumu v loděnicích Reegan podstupuje opravy VSD Marut. A vypadá to, že si tam ještě pár dní pobude.“
„A to znamená?“ zeptal se Killian.
„Dostala jsem takový nápad,“ řekla Laura. „Killiane, když jsme přilétli do Zóny, řekl jsi, že jste zajali jednu Slavikovu nákladní loď převážející kelus.“
„Souhlasí…“
„Napadlo mě pro ni jisté využití… a hlavně pro její náklad.“
„A krucinál,“ zasyčel Killian. „A jak na to zareagoval náš dobrý viceadmirál?“
Laura se kousla do rtu. „No, navrhl mi, abych se odreagovala průzkumnou misí. Ale myslím, že když jsem s ním před chvíli probírala detaily, to o té keluské lodi mi nějak vyklouzlo z paměti.“
„A krucinál,“ řekli Beth a Killian současně.
„Ty chceš tohle před Zigou utajit?“ zeptala se šokovaně Beth. „Když jsme se rozhodovali, jestli Novou republiku požádat o pomoc, byla jsi jednoznačně pro.“
„Jsem jim vděčná za to, co pro nás udělali,“ řekla Laura. „Co pro nás dělají. Ale nikdy by to nepochopili. Nebojují za svůj domov,“ chytila je za oba za ruku. „Vy jste jedni z mála, kdo mě může pochopit. Prosím, lidi.“
Beth se podívala na Killiana.
Bývalý hráč beamblastu vzdychl. „Ach jo. Dobře. Co máš v plánu?“
Laura se usmála a oba je objala. „Já věděla, že se na vás můžu spolehnout.“
„Jaký máš plán?“ opakovala Beth.
„Předně, ta nákladní loď, jaký je to typ?“
„Standardní velkoobjemová nákladní loď,“ řekl Killian.
„Dobře, ty jsou nastavené, aby v případě nutnosti šly ovládat droidy. Napadlo mě, že bysme si mohli půjčit dvě jednotky R5 a z povzdálí je navigovat.“
„A navést loď na Marut?“ zeptala se Beth, ačkoliv už znala odpověď.
„Jo.“
„Celá loděnice je jedna velká pevnost,“ namítla Beth. „Rozstřílejí loď na kusy, než se k Marutu dokáže vůbec přiblížit!“
„Z databází na zajatých lodích Sword a Beholder se Nové republice podařilo získat pár Slavikových kódů,“ řekla Laura. „Viceadmirál váhavě svolil, že mi jeden dá k dispozici. Snad je zmate na dost dlouho, než se s lodí přiblížíme. Ale budeme potřebovat upravit lodní interface, abysme mohli z Flare mluvit přes její komunikační systém se Slavikovými dispečery.“
„To by mohl být problém,“ řekl Killian. „Jak zařídit, aby to dispečeři nemohli vystopovat?“
„Myslím, že bych zvládla náš signál zakrýt, aby se jevil jen jako normální radiace z iontových mlhovin,“ řekla zamyšleně Beth. „Ale bude to chvíli trvat a nemůžu zaručit, že to bude fungovat.“
„Ale co můžeme ztratit?“ Laura pokrčila rameny. „Zůstaneme na kraji systému a když to praskne, prostě ustoupíme.“
„A kolik na to vezmeme lodí?“ zeptal se Killian.
„Myslela jsem, že jen tvůj Space Eagle a mou Flare. A lidí jen minimum.“ Znovu je chytla za ruce. „Lidi, nesmíme Slavika nechat žít v klidu. Musíme mu ukázat, že ho dokážeme zranit i bez pomoci Nové republiky. Musíme zařídit, aby se nás začal bát. Aby pochopil, že jeho čas se blíží a Hnutí odporu ho bude pronásledovat všude.“ Stiskla je pevněji. „Za Aisu.“

* * *

Na Aise byla příjemná tichá noc, nebo tedy alespoň na té části Aisy, kde stála pevnost Altsor.
Generál Morzag stál na terase své pracovny a vychutnával chladný vánek, který mu hladil tvář. Bylo až neuvěřitelné, že Aisané – v podstatě primitivové – dokázali postavit takovou stavbu, jako byla pevnost Altsor. Sice nebyla nijak vyzbrojená – dokud ji tedy Slavikovi lidé nezabrali – ale stěny byly z materiálu, který by šel jen stěží prostřelit lodními turbolasery.
Morzag se žalostně usmál. Kde jsou ty doby, kdy putoval po galaxii po boku samotného lorda Vadera a pomáhal mu likvidovat rytíře Jedi? Tenkrát měl prestiž, vysoké postavení… Ale když čistky skončily, udělali z něj nějakého druhořadého velitele. A po smrti císaře se to ještě zhoršilo, noví imperiální vůdci neměli důvěru k lidem, kteří byli blízko Vaderovi.
Proto se přidal ke Slavikovi. Byl to sice příšerný idealista, ale Morzag tu měl vysoké postavení, ne sice takové, jako po boku lorda Vadera, ale byl tu vcelku spokojený. A Slavik teď konečně ukázal, že má žaludek na to, ukázat Aisanům, kdo je tady pánem. Tahle planeta je teď jejich, podle práva silnějšího. Slavik si to možná vysvětluje nějakou svojí politicko-idealisticko-naivní hantýrkou, ale princip je stejný.
„Generále.“
Morzag se otočil. U vstupu na terasu stál jeho pobočník, kapitán Honrak, s datapadem v ruce.
„Ano, kapitáne?“ Morzag mu pokynul rukou a vešel s ním zpět do pracovny.
„Generále, dorazily posily z Equinoxu. Celé dva další prapory.“
„Ať se připojí v hlavním městě k velení plukovníka Shary,“ řekl Morzag váhavě.
Honrak pozvedl obočí. „Oba dva? Neměli bychom je rozdělit mezi menší města na severním kontinentu? Ta nemají dostatečnou vojenskou posádku pro případ…“
„Já se tímhle zabývám přes třicet let a nezajímají mě vaše teorie,“ přerušil ho prudce Morzag. „Každé město má dostatečnou posádku, aby udrželo obyvatele na uzdě. Ovšem pokud Nová republika provede výsadek, myslíte si, že půjdou bojovat do nějakých vesniček? Ne, jejich prvním a jediným cílem bude hlavní město, proto tam chci mít silnou základnu.“
„Nová republika by ale musela být připravena obětovat tisíce vlastních lidí, pokud by se chtěli vylodit,“ řekl sebejistě Honrak. „Naše protiletadlové repulzní plošiny by jich dost zmasakrovaly.“
„To je možné, kapitáne,“ připustil Morzag. „Ale ty plošiny jsou jen kus technologie, nemůžeme na ně spoléhat jako na lidskou sílu.“
„Ano, generále.“
„Chtěl jste ještě něco?“
Honrak se podíval do datapadu. „Jen zajímavost. Jedna z průzkumných jednotek našla při hlídce v horách nějaký zajímavý artefakt. Napadlo nás kontaktovat archeologické oddělení na stanici Haven, aby sem někoho poslali se na to podívat.“
„Jsme uprostřed války, není čas na archeologii,“ řekl Morzag. „Jaký artefakt?“
„Je to malá krychle, jen trochu větší než lidská dlaň. Evidentně to tam bylo už dlouho. Ale nevypadá to, že to bylo vyrobené domorodci.“
Morzaga z neznámého důvodu zamrazilo v zádech. „Ukažte mi to.“
Honrak ho odvedl do laboratoře v přízemí pevnosti. Tam, na stole, ležel artefakt, vedle byla sada různých senzorových nástrojů a u stolku stáli tři technici.
Morzag se upřeně díval na ten artefakt, ale nemohl uvěřit svým očím. Povrch měl pošramocený a zašpiněný, jak dlel několik desítek let v zemi, ale jinak byl neporušený.
Kde se to tady vzalo?!
Kapitán Honrak si jeho výrazu všiml. „Máte představu, co to může být?“
„Naprosto jasnou, kapitáne,“ řekl tiše Morzag. „Je to jediský holocron.“
Kdosi v místnosti zalapal po dechu.
„Cože? Ale to… ale to je…“
„Nemožné, kapitáne?“ doplnil Morzag. „Máte naprostou pravdu. Je to nemožné. Ale přece je to tak. Poznám holocron.“
„Ale jak se sem mohl dostat?“
„Rytíři Jedi se je během čistek snažili ukrýt před Palpatinem. Někteří i uspěli, někteří je radši zničili, než aby se nám dostaly do rukou.“
„Zvláštní,“ Honrak se poškrábal na nose. „Aisané tu ukrývali holocron… možná i rytíře Jedi.“
„To není jisté,“ řekl Morzag. „Vím ze zkušenosti, že pokud Jedi nechce být viděn, tak ho nikdo neuvidí.“
Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl řetízek, který získal od rytířky Jedi, kterou zabil. To bylo někde ve vnějším okraji. Je možné, že by tady holocron ukryla ona?
Ne možné, je to více než pravděpodobné.
„Generále?“ oslovil ho jeden technik.
Morzag se probral z letargie. „Ano?“
„Můžeme se to pokusit rozebrat a něco o tom zjistit. Vždycky bylo záhadou, jak to přesně funguje…“
„Ne!“ vykřikl Morzag. „Vůbec na to nesahejte! Nemáte ani ponětí, jak je takhle věc mocná. Jen to očistěte a zavřete to do skladu, dokud nevymyslím nějaké praktické místo, kam to umístit.“
Honrak zvedl obočí. „Praktické místo? Co je špatného na skladu?“
Morzag se usmál. „Konečně jsem si uvědomil, proč novorepublikovou flotilu v Zóně provázejí i rytíři Jedi.“
„Protože si uvědomují, že admirál Slavik je pro ně ta největší hrozba, které kdy…“
„Ššš!“ zarazil ho Morzag. Jedno Slavikovi nelze upřít, dokáže své lidi zfanatizovat natolik, aby byli ochotni pro něj zemřít. To se cení. „Rytíři Jedi vědí, že holocron je tady. Proto sem přišli. Chtějí ho získat.“
„Ale jak by se to mohli dozvědět?“ zeptal se Honrak. „Ta jejich Síla…“
„Nikdy jsem Sílu nepochopil, kapitáne,“ řekl Morzag. „Ale viděl jsem dost na to, abych v ni věřil. Jaká myslíte, že je pravděpodobnost, aby naše průzkumná jednotka z celé velké planety narazila zrovna na místo, kde je ukrytý holocron? Náhoda? Kdepak. A stejné je to s rytíři Jedi. Vědí, že tu holocron je, a přijdou si sem pro něj.
A až přijdou… my budeme čekat.“
A zrovna tak není náhoda, že jsem zabil rytířku Jedi a ze všech míst v celém vesmíru se ocitnu zrovna na planetě, kde ukryla holocron. A její přátele si pro něj přijdou. Morzag se v duchu usmál. Bude to jako za starých časů. Jen Jedi, on… a jeho vojáci.

* * *

„Tracy!“
Tracy Ogiama byla právě uprostřed svého odpoledního šálku kávy, kdy přiběhl Mio Terraz. Tvářil se rozrušeně.
„Co je děje?“
„Mistr Koor,“ vydechl Mio. „Zkolaboval!“
Tracy byla hned na nohou a následovala Mia do jejich kajuty. Ash Koor ležel nehybně na zemi, jeho oči byly zavřené. U něj klečela Mana Lormi a jeden z lodních lékařů.
„Co se tu stalo?“
„Vyprávěl nám něco o rytířích staré Republiky,“ vysvětlovala Mana vytřeštěně. „A najednou omdlel. Z ničeho nic.“
„Jeho srdce bije normálně,“ řekl doktor. „Dýchá pravidelně. Nevidím důvod, proč by byl v bezvědomí.“
„Ale cítím z něj něco zvláštního,“ řekl Mio. „Jenže to nedokážu popsat.“
Doktor Ashe uchopil za ruku. „Tady nic nezjistíme, měli bychom ho vzít na nemocniční oddělení. Pomozte mi ho…“
Ash náhle prudce otevřel oči, až doktor nadskočil.
Ash se opatrně rozhlédl. „Kde to jsem?“
„U nás v kajutě na Nebuchadnezzaru,“ řekla Mana.
„A co se stalo?“
„Mluvil jste s námi a najednou jste omdlel.“
Ash se zamračil. „Jak dlouho jsem byl mimo?“
Mana se podívala na Mia, ten pokrčil rameny. „Asi deset minut.“
Ash se prudce posadil a zhluboka se nadechl.
„Jste v pořádku?“ zeptal se doktor.
„Já nevím,“ přiznal se. „Měl jsem vizi. Ale… muselo to trvat jen pár sekund.“
Tracy si k němu sedla na bobek. „Vizi?“
Ash pomalu přikývl. „Bylo to jen několik obrazů. Cítil jsem… hlavně vjemy. Pocity.“
Tracy ho povzbudila, aby pokračoval.
„Viděl jsem holocron. Ten, který Dasha ukryla na Aise, cítil jsem její přítomnost. Její mlčenlivé volání. A… nedokážu to popsat…“
Podíval se Tracy do očí. „Slavikovi lidé objevili holocron.“
Nastalo ticho.
„O čem to sakra melete?“ zeptal se zmateně doktor.
„Myslím, že už vás nebude potřebovat,“ řekl Mio a vyprovodil ho ke dveřím. „Díky, že jste přišel.“
„Ale…“
„Sbohem.“ Mio zavřel dveře.
Ash vstal a posadil se na židli. „Objevili holocron. A myslím, že ví, k čemu to je. Ale já teď zase vím, kde je.“
„A co uděláte?“ zeptala se Tracy.
Ash se nadechl. „Dojdu si pro něj.“

* * *

Laura Cruise ležela na zádech a vnímala ticho narušované jen tichým dýcháním Matta, který ležel vedle ní.
Musela čekat, dokud si nebyla jistá, že usnul. Ale cítila se provinile. Neřekla mu o tom, co chystá, o průzkumné misi pro Zigu, ani o svých dalších plánech… Nechtěla… Nemohla.
Zavřela oči a pomalu se nadechla. Jak může s někým spát v jedné posteli a nesvěřit se mu s něčím takovým? K Mattovi cítila něco, co snad ještě necítila k nikomu. Byla s ním šťastná. Poprvé po dvou letech byla šťastná.
A to ji děsilo. Před dvěma lety se uzavřela do sebe. Připadala si nesmírně provinile, že je šťastná. Jak může být šťastná, když Slavik tam stále někde je?
Mírně se pootočila a políbila Matta na nahé rameno. Nesmí se nechat nijak odlákat od poslání, které si vyvolila, když její rodiče zemřeli. Slavik musí zemřít. Jiná možnost není. Nic jí nesmí stát v cestě. Potom bude mít čas na… sebe.
Proto nemohla nic říct Mattovi. Chtěl by jí to rozmluvit a bála se, že by se mu to povedlo. Řekl by, že příliš riskuje, že to nemá cenu. Ale Laura riskuje už dlouho a cokoliv, co oslabí Slavika, má cenu.
Matt ale byl taky rebel a člověk, který přišel o rodiče. Rebel by ji pochopil. Ale rytíř Jedi by ji nemohl pochopit. Proto musí jít.
Tiše vyklouzla z postele a začala se oblékat. Kdyby se Matt probral, zřejmě by došel k závěru, že se vrací zpět do své kajuty a nevěnoval by tomu moc velkou pozornost.
Oblékla se a vykročila ke dveřím, na chvíli zaváhala, potom se otočila a políbila spícího Matta na ústa. Poté rychle vyklouzla ven na chodbu.
O patnáct minut později její loď opustila Nebuchadnezzar.