Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 13.

Z vesmíru planeta vypadala úplně tuctově. Zelenomodrá s občas se vyskytujícími šedými nebo hnědými plochami. Planeta, jakých byly v galaxii tisíce. Ovšem při bližším prozkoumání povrchu se dostaví jakýsi nepříjemný pocit. Pocit, že něco není úplně v pořádku. Na planetě nejsou žádná města, ale pozorný cestovatel může občas zaregistrovat ruiny, které vypadají jako starý duraocelový pilíř. Podobné ruiny byly po celé planetě, ale většina byla už kompletně pokrytá vegetací. Celé to místo připomínalo bojiště, ale místo trosek měst tu byla jen zeleň. Ať už se tu stalo cokoliv, stalo se to před stovkami let.
Těžko by někdo uvěřil, že tato planeta byla kdysi téměř celá pokryta městskou zástavbou a přezdívalo se jí „Coruscant Vnějšího okraje“. Ovšem to bylo před čtyřmi tisíci lety.
Admirál Pellaeon tuto planetu vybral jako místo setkání se svou flotilou, protože byla stranou všech významnějších obchodních křižovatek a ve standardních imperiálních mapách u ní byla jen poznámka, že je neobydlená a její jméno: Taris.
Až když sem Firestorm a jeho operační skupina přilétly, si Pellaeon všiml, že něco nehraje, a zapátral v archivech. Zjistil, že Taris byl kdysi opravdu jedno velké celoplanetární město s miliardami obyvatel, ale před čtyřmi tisíci lety byla planeta kompletně zdecimována i s většinou populace.
Při tom pomyšlení se mu svíral žaludek. Před čtyřmi tisíci lety – to muselo být během Sithských válek. Netušil, že v té době se už disponovalo palebnou silou schopnou takového holocaustu.
Stejnou – nebo spíš ještě větší – spoušť dokázaly způsobit i současné bitevní křižníky a destruktory. A několikrát k tomu i došlo. Imperiální flotila měla dokonce pro anihilaci celé planety specifické označení: Vzor Delta Nula. Pellaeon za celou svou kariéru naštěstí nikdy nedostal rozkaz vyhladit celou planetu. Kdyby byl někdy nucen něco takového udělat, zřejmě by si to nikdy nebyl schopen odpustit.
Jeho operační skupina – složená z Firestormu, tří dreadnoughtů, interdiktoru a lehkého průzkumného křižníku – tedy zaujala pozici na oběžné dráze Tarisu a vyčkávala příletu zbytku flotily, kterou si Pellaeon vyčlenil pro útok na Slavika. Když informoval moffy, co všechno si hodlá vzít do Zóny, byli méně než nadšení. Už jen myšlenka, že se nejvyšší velitel Imperiální flotily vydá na víceméně průzkumnou misi na druhý konec galaxie (skrz novorepublikové teritorium), jim byla proti mysli. Natož pak to, že si s sebou chce vzít to nejlepší, čím Impérium v současnosti disponuje, včetně dvou eskader TIE Defenderů z celkových šesti, které v současnosti mají – i když imperiální továrny na Draytozu předpokládají, že do konce roku vyprodukují další tři eskadry. A když Pellaeon moffy informoval o tom, že si chce vzít i jeden tajný prototyp, mohli vyletět z kůže. Ale nakonec je přesvědčil, nebo spíš nakonec pochopili, že jim nic jiného nezbývá. Oni mají na starost udržení Impéria v chodu a on byl nejvyšší velitel Imperiální flotily a všeho co k tomu patří. A kromě toho jim nechal Reaper. Hvězdný superdestruktor by mu tady stejně k ničemu nebyl a působil by jen jako trapné machrování. Navíc by na sebe během cesty upoutával příliš velkou pozornost a novorepublikoví agenti si většinou řeknou, že na palubě imperiální vlajkové lodi se nachází nejvyšší velitel. A při téhle misi Pellaeon vskutku nestál o to, aby se na něj sesypalo třicet republikových calamarských křižníků. Z toho důvodu nechal Reaper u Bastionu a velení Flotily dočasně převzal admirál Thearn.
Proti Slavikovi by čistá početní převaha nebyla nejefektivnějším způsobem boje. Slavik, se svou malou flotilou, spoléhá hlavně na vyspělou technologii. Pellaeonovy průzkumy odhalily, že jeho lodě disponují mnoha modifikacemi a ve Slavikově arzenálu jsou minimálně dvě perutě TIE Avengerů. Proto se Pellaeon rozhodl nasadit do akce spíše menší jednotku vybavenou těmi nejlepšími technologiemi a lidmi, které má Impérium k dispozici.
A během několikadenního čekání se Pellaeon rozhodl některé technologie osobně vyzkoušet…

„Pozor, admirále, dalších pět TIE Bomberů v sektoru 1-3-6. Míří proti stanici Omar 1.“
„Rozumím,“ řekl Pellaeon a stočil svůj TIE Defender na útočný kurz proti Bomberům. Jeho dva wingmani ho následovali.
Cítil se divně, když byl v kokpitu stíhačky. Většinu své kariéry strávil na můstku lodi. Tam patřil. Stíhačky pilotoval na akademii a od té doby jen při velice speciálních příležitostech. Ovšem schopnosti těchto nových strojů nejlépe pozná, když je otestuje osobně. Proto si přehrává výcvikové simulace TIE Defenderu. Se zkušenostmi, které tu získá, je pak bude moci v bitvě efektivněji využít.
Tato simulace popisovala konkrétní historickou misi. Jednu z prvních bitev, kde byl Defender nasazen. Cílem bylo chránit továrnu Omar 1, dokud nebude bezpečně evakuována. Na továrnu útočí TIE Bombery z modifikované fregaty Raptor. Zatím stanici evakuovaly pouze corellianské transporty Libro a Hut. Teď u ní dokovala nákladní loď Subcom.
Nepřátelské stíhačky se blížily ve skupinách po pěti. Jeden z členů skupiny letěl v mírném předvoji. Možná používal údaje ze svého zaměřovacího počítače a posílal je ostatním.
„Vezmu si na starost velitele,“ řekl svým wingmanům. „Zaútočte na ostatní.“
„Alpha 2 rozumí,“ ozval se poručík Niklos.
„Alpha 3, rozkaz,“ odpověděl hlas velitele Finshe, který velel jedné z eskader TIE Defenderů.
Pellaeon potvrdil a zaměřil svůj cíl. V téhle pilotní helmě si připadal dost těžkopádně, ale bylo to nutné, aby simulace vypadala co nejrealističtěji.
Přepnul na ovládání torpéd a počkal několik vteřin, než vzdálenost mezi ním a nepřátelskou stíhačkou klesla pod 2,5 kilometru. Zaměřovač začal červenat a po dalších několika sekundách se ozval tón ohlašující připravenost. Pellaeon stiskl tlačítko a vypálil třaskavou střelu, která TIE Bomber rozmetala. Čistá práce. Nepřátelé zatím nebyli příliš schopní, a to hrál simulaci na střední obtížnost. Trochu mu ale vrtalo hlavou, proč autor této simulace úrovně obtížnosti místo klasického Lehká, Normální a Těžká pojmenoval Pro děti, Pojďme drtit a Ultra brutalita. Znělo to jako z nějaké primitivní krvavé holohry. Zřejmě nějaký osobní vtípek programátora.
Alpha 2 a 3 zničily tři další Bombery, ale čtvrtý jim proklouzl. Pellaeon se vydal proti němu, ale stíhačka stihla na stanici vypálit dvě torpéda předtím, než se mu podařilo ji sestřelit.
„Omar 1 ztratila štíty!“ ozval se letový koordinátor. „Ochraňte ji!“
„Další TIE Bombery startují z Raptoru, postarejte se o ně!“
Pellaeon mrkl na displeje. Nákladní loď Subcom úspěšně dokončila naloďovací operaci, se stanicí Omar 1 se teď chystala spojit loď Teal.
„Dva TIE Avengery se právě vynořily z hyperprostoru kilometr od nás!“ ozval se Alpha 3.
Než se nadáli, Alpha 2 byl smeten dvojicí třaskavých střel.
„Postarám se o ně,“ křikl Alpha 3. „Vy zničte ty Bombery.“
Pellaeon strhl řízení a zamířil zpět k bombardérům, ale jeho reflexy už zdaleka nebývaly takové, jako před třiceti lety. Toto chvilkové odlákání pozornosti stačilo nepřátelským TIE Bomberům k tomu, aby odpálily torpéda.
„Omar 1 je těžce poškozena!“ ozval se koordinátor.
Pellaeon sestřelil jeden TIE Bomber, ale už bylo pozdě. Další torpéda našla svůj cíl.
„Omar 1 byla zničena! Přerušte misi, mise byla neúspěšná!“ hlas letového koordinátora zněl náhle poněkud hrubě. „Alpha 1, máte obrovské štěstí, že je to jen simulace. Jinak byste už šel na popravu!“
„Ehm, ehm…“
„Ups, promiňte, admirále,“ omlouval se kvapně důstojník. „Tohle piloty většinou povzbudí.“
„Opravdu?“ zeptal se Pellaeon nepříliš pobaveně. „Vypněte simulaci.“
Vesmír a všechno okolo něj zmizelo, potom se ozvalo hučení, jak se nad ním otevřel poklop simulátoru.
Pellaeon vylezl ven, kde na něj už čekali velitel Finsh a poručík Niklos.
„Zajímavé,“ řekl a sundal si helmu. „Musím přiznat, že jsem netušil, jak velkou hrozbou mohou být pro TIE Defendery TIE Avengery, pokud mají na své straně moment překvapení.“
„Ovšem v tomto případě to nebylo tak úplně fér,“ řekl velitel Finsh. „Simulátor byl naprogramován, aby se vždycky vynořily jen kilometr od nás. Šance, že se to stane ve skutečnosti, je minimální.“
„To je pravda,“ připustil Pellaeon. „Ale myslím, že nic nezkazíme, když naše TIE Defendery vybavíme novějšími verzemi chaffů a necháme piloty cvičit v simulacích, které se budou soustředit hlavně na boj s Avengery.“
„Jistě, admirále,“ přikývl Finsh. „Vyřídím to generálu Vesserymu a ihned začneme.“
„Dobře, veliteli. Odchod.“
Finsh zasalutoval a odešel.
Pellaeon kývl na Niklose. „Pojďte poručíku. Ještě máme spoustu práce.“

* * *

„Pánové, skupina plavidel se vynořila v sektoru 4-9-0.“
„Příslušnost?“ zeptal se kapitán Valdis.
„Vysílají imperiální kódy,“ řekl komunikační důstojník.
„Konečně.“ Pellaeon – následován Valdisem – přistoupil k průzoru na přídi můstku. Po třech dnech čekání tady nad Tarisem flotila konečně dorazila.
V dálce se už začaly rýsovat obrysy lodí. Šest imperiálních hvězdných destruktorů a několik menších plavidel.
„Admirále, navázali jsme spojení s velitelskou lodí,“ řekl komunikační důstojník.
Pellaeon poodešel na záď můstku, kde se už objevil hologram imperiálního důstojníka s insigniemi kapitána.
„Kapitáne Abane,“ řekl Pellaeon. „Rád vás opět vidím.“
„Nápodobně, pane,“ kývl Aban. „Flotila se hlásí do služby, admirále,“ dodal formálně.
„Měli jste cestou nějaké potíže?“
„Ani ne, naše cesta přes novorepublikové území proběhla až podezřele hladce. Volili jsme hodně okrajové cesty a výzvědná služba odvedla skvělou práci. Při naší předposlední zastávce jsme narazili jen na hrstku pirátů, kteří tam zřejmě číhali na nákladní lodě.“ Uchechtl se. „Byli hodně překvapení… ale jen krátce.“
„Dobře, kapitáne. A přivezli jste s sebou ten prototyp?“
„Ano, pane, máme ho na palubě. Moff Takkar ještě naposledy stačil vyjádřit svůj hluboký nesouhlas s tím, aby se taková zbraň zkoušela na ,nějakém Slavikovi‘ místo na ,špinavých rebelech‘. Také mě označil za ,Pellaeonovu loutku‘ a ,muže nehodného být imperiálem‘.“
Pellaeon se pousmál. „Moff Takkar je svým způsobem dobrý ve své funkci, ale je poněkud staromódní. Nechápe, že pokud chceme Novou republiku porazit, musíme přistoupit k jiným postupům, než na jaké jsme byli zvyklí za dob největší slávy Impéria.“
A co teprve kdyby se dozvěděl, že jsem v Zóně s Novou republikou uzavřel dohodu, pomyslel si Pellaeon.
„Rozumím, admirále,“ řekl Aban. „Nebylo ode mě správné Jeho Excelenci kritizovat.“
Pellaeon mávl rukou. „V pořádku, kapitáne.“
Aban přikývl. „Za jak dlouho vyrazíme, admirále?“
„Čím dříve budeme zpět v Zóně, tím lépe,“ řekl Pellaeon. „Několik členů posádky si vyžádalo dovolenku na povrch planety. Bude chvíli trvat, než je všechny dostaneme zpátky, a vaši lidé si zase potřebují odpočinout. Řekněme za pět hodin.“
„Rozumím, admirále,“ řekl Aban.
„Informujte o tom ostatní lodě a vyřiďte, že další rozkazy mají očekávat přímo z Firestormu.“
„Rozkaz,“ Aban zasalutoval a jeho obraz zmizel.
„Pošlete všem lodím informace o všem, co se dosud v Zóně stalo,“ nařídil Pellaeon komunikačnímu důstojníkovi. „Chci, aby mí kapitáni byli důkladně obeznámeni se situací.“
„Já vydám rozkazy k návratu členů posádky, kteří jsou na Tarisu,“ nabídl se kapitán Valdis. „Budeme připraveni vyrazit, jakmile dáte rozkaz.“
Pellaeon přikývl. „Já vím, kapitáne. Nesmíme nechat Slavika čekat. Brzy pozná, jaká je cena za zradu Impéria.“

* * *

Admirál Slavik seděl ve své kanceláři na stanici Haven jako tělo bez duše. Jeho operace Nový začátek byla v troskách a když mu teď Nová republika šlape na paty, musí své plány urychlit. Ale jak? Nová republika ho zatím dost citelně zranila. Přišel o Grazer, o základnu Requiem, o desítky tisíc loajálních podřízených. A proč? Protože Republika chce svou vládu udržet zuby nehty a její vojáci se příliš bojí jakékoliv změny, než aby mu pomohli v jeho snažení! Až Slavik skončí, všichni se budou mít dobře. Úplně všichni. Co jsou životy několika milionů, když to přinese lepší život několika stovkám miliard?! Potřeby většiny jsou důležitější než potřeby menšiny.
A jedna velice nepatrná menšina mu teď stojí v cestě.
Obyvatelé Aisy.
Slavik se nadechl. Bude muset poněkud přitvrdit. Byl příliš velkorysý, snažil se během svého tažení ublížit co nejméně lidem, ale to bylo bláhové. Jedna ze smutných pravd války je, že i nevinní musí umřít. Účel světí prostředky. Slavik ale zajistí, aby jejich oběť nebyla zbytečná. Všichni lidé, Rodiané, Durosové, Twi’lekové, Diamalové, Bothané a příslušníci všech ostatních druhů, kteří při Slavikově tažení zemřou, budou navždy pamatováni jako bytosti, které položily svůj život za lepší budoucnost.
Což nás dostává opět k Aise…
Slavik potřásl hlavou. Ne. Mohl by nechat Aisu vyhladit, ale něco takového nebylo nezbytné. Stačí její obyvatele dočasně omezit.
Poškrábal se na hlavě. Bude si to muset rozmyslet.
Stiskl tlačítko na počítačové konzoli. „Damokle, status projektu Humanoid.“
Za dnešní večer se ptal už pošesté, ale Damokles byl jen stroj a nikdy by na tento fakt neupozornil, natož aby poukázal na admirálovu možnou duševní indispozici.
„K dnešnímu dni je připraveno dvě stě čtyřicet tisíc jednotek fáze 4 a milion záložních jednotek. Program Link prochází posledními fázemi testování. Náklad kelusu byl doručen, měl by stačit na…“ odříkával dál chladně Damokles. Slavik poslouchal. Toto vědomí ho naplňovalo novým optimismem. Ještě neprohrál. Brzy Humanoid spustí a pak se mu nepostaví už nikdo.
Ozval se tón ohlašující, že někdo je za dveřmi. Slavik přerušil Damokla a vypnul holografický projektor. „Dále.“
Vstoupila Oxanna.
„Admirále,“ odmlčela se, když spatřila apatický výraz v jeho očích.
„Pojďte blíž, kapitáne,“ řekl a narovnal se. Nesmí dát najevo jakoukoliv slabost. Pokud si má udržet ikonu vůdce, musí před podřízenými působit vždy sebejistě. I před Oxannou.
„Admirále, většina lodí ve flotile je opět plně funkční. Jen Marut a lehký křižník Istarn budou muset v opravárenském doku setrvat ještě alespoň týden.“
„Dobře, kapitáne,“ řekl Slavik. „Máte pro mě ještě nějaké zprávy?“
„Přišla zpráva od Loca T’era, vůdce pirátské skupiny Hardanů,“ řekla Oxanna. „Jedna z jejich skupin byla zničena někde poblíž Vertanu VII.“
„A co s tím mám já dělat?“ zasyčel Slavik. „Kvůli tomu, že jsme s Hardany vedli obchody, to ještě neznamená, že se za ně půjdu mstít.“
„O to jim nejde,“ podotkla Oxanna, poněkud zaskočena Slavikovou reakcí. „Na místě nenašli žádné trosky nepřátelských plavidel, což znamená, že ať piráty zničilo cokoliv, bylo to dostatečně silné… nebo v dostatečném množství, aby je Hardani nedokázali jakkoliv ohrozit. Loca T’er se obává, že by to něco mohlo směřovat do Divokého vesmíru… nebo do Zóny.“
Slavik mávl rukou. „Posily Nové republiky už dorazily – o tom jsme se přesvědčili na vlastní kůži,“ dodal ponuře. „Pochybuji, že by poslali další a určitě ne takhle rychle. Hardany nejspíš zaskočila náhodná patrola Nové republiky.“
Oxanna přikývla. „Nejspíš máte pravdu…“
„Ovšem, měli bychom T’erovi poděkovat za varování,“ dodal Slavik. „Musíme si udržovat spojence.“
„Jistě, admirále,“ přitakala Oxanna.
Slavik ji vzal kolem ramen. „Posaďte se, kapitáne. Potřebuji si s vámi promluvit… o Aise.“

* * *

Slavik vydal své rozkazy ohledně Aisy a vše se pomalu začalo dávat do pohybu. Oxanna zamířila do monstrózních doků stanice Haven, kde byl ukotven Montauk.
„Jak probíhá nakládání?“
„Veškeré zásoby a vybavení byly již naloženy, madam,“ řekl zásobovací důstojník. „Montauk může vyplout, jakmile dá admirál rozkaz.“
„Výborně, poručíku. Odchod.“
Poručík zasalutoval a vzdálil se. Oxanna zamířila ke vzduchovému uzávěru.
„Kapitáne Oxanno,“ ozvalo se za ní.
Otočila se. Kráčel k ní kapitán Reno.
„Ano?“
Reno došel až k ní a lehce kývl na pozdrav. Z jeho výrazu poznala, že jí asi nepřišel popřát hodně štěstí před vyplutím.
„Mohu vám nějak pomoci, kapitáne?“ zeptala se co možná nejnormálněji.
„Potřebuji si s vámi promluvit,“ řekl Reno. „V soukromí.“
Z toho mám špatný pocit.
Olízla si rty a po krátkém váhání přikývla. „Dobře, pojďte za mnou.“
Odvedla ho na palubu a do své kanceláře několik pater pod hlavním můstkem.
Posadila se a pokynula mu, aby udělal totéž. „Tak, o čem chcete mluvit?“
Reno se neposadil. „Nerad bych, aby nás kdokoliv slyšel, kapitáne.“
Oxanna měla chuť to odmítnout. Reno působil velice divně. Nakonec ale beze slova stiskla několik tlačítek na své desce. „Odstiňující clona zapnuta. Tak co chcete?“
Reno se nadechl. „Kapitáne Oxanno, přišel jsem s tím za vámi, protože máte nejblíže k admirálovi. Vím, že s ním máte poměr, ale city musí v tomto případě stranou. Slavik začíná ztrácet půdu pod nohama. Od bitvy v Pulvikově rozsedlině je jako vyměněný. Celých jedenáct let plánoval tuto svou operaci a nedokáže se vyrovnat s tím, že ne všechno se odvíjí přesně tak, jak si to naplánoval. Myslím, že neusnesl, že ho Nová republika porazila a že zničila jeho lodě zkázy. Stručně řečeno, admirál to nedokázal psychicky unést.“
„Já vůbec nevím, o čem to mluvíte!“ vyštěkla Oxanna. „Co si to vůbec dovolujete?!“
Reno se zavrtěl hlavou. „Taková jistota ve vašich slovech, ale já vidím pravdu ve vašich očích. Víte to stejně dobře jako já. Vidíte to pokaždé, když s admirálem mluvíte. Je psychicky nevyrovnaný. Mluví si pro sebe, tráví dlouhé chvíle o samotě a jen tupě zírá do zdi s nenávistným výrazem.“
„Vede tohle někam?“ zeptala se Oxanna ve snaze ho přerušit. Tak, jak to popisuje… přesně tak Slavika před chvíli našla. V očích měl téměř šílený výraz, ale všichni velcí vůdci nebyli zcela normální.
„Slavik už není schopný nás vést,“ řekl Reno. „Jeho ideály a touha po pomstě až příliš ovlivňují jeho úsudek. Potřebujeme nového vůdce, pokud chceme proti Nové republice uspět.“
„A ten nový vůdce jste vy, předpokládám.“
Reno zavrtěl hlavou. „Je mi jedno, kdo to bude, kapitán Hoss nebo vy nebo kdokoliv. Já netoužím po osobní moci. Ale pokud chceme uspět, admirál Slavik musí jít z cesty, alespoň dočasně, dokud tohle neskončí.“
„Slavik nás dokázal dovést až sem! Je jen zaskočen z nečekané porážky, ale dostane se z toho.“ namítla Oxanna. V hloubi její duše ale nebyla taková jistota, jaká zazněla v jejím hlase.
„Slavik je jen člověk jako my všichni. Stejně zranitelný jako my všichni,“ řekl Reno. „Co se s ním stalo, není jeho vina, ale faktem zůstává, že už není schopný nám velet.“
„Vám se to mluví,“ odsekla Oxanna. „Vy jste mohl klidně zůstat v Impériu, kde byste měl také prestiž a vysoké postavení. Ale já ne. Já v Impériu nebyla nic. Spousta z nás Slavikovi vděčí za všechno, co jsme. Nebýt jeho, nejsme nic!“
„Já si Antona Slavika velmi vážím,“ řekl Reno. „Z Impéria jsem odešel, protože tam nebylo za co bojovat a věřím ve Slavikovy ideály. Dokázal nás dovést až sem, ale pokud nás povede dál, bude to jen k naší vlastní zkáze. A víte to stejně dobře jako já!“
Oxanna se kousla do rtu. Měla chuť Rena vyhodit, měla chuť na něj zavolat stráže, měla chuť jít hned teď admirálovi říct vše, co tu slyšela a nechat Rena zavřít za pokus o vzpouru. Jenže nemohla tak úplně ignorovat to, co jí Reno říká. V podstatě jen vyslovil nahlas její vlastní obavy…
Ale nemůže přece Slavika jen tak zradit! Dal jí všechno, co má! Vysoké postavení, prestiž, vcelku spokojený život. A jednou možná i děti…
Nemůže mu přece jen tak vrazit nůž do zad za to, že se nechová zrovna tak, jak by se to Renovi… a jí líbilo. Ale stejně…
„A co ode mne chcete, kapitáne?“ zeptala se nakonec. Její hlas měl stále podrážděný tón, ale už nekřičela. „Proč mi to tu říkáte?“
„Nechci admirálovi nijak ublížit,“ ujistil ji Reno. „Rád bych ho přesvědčil, aby svou funkci dočasně předal někomu jinému. Může klidně dál zůstat v radě a všechno ostatní, ale flotile a našemu válečnému tažení by měl velet někdo jiný, kapitán Hoss třeba, jak jsem již řekl: o osobní moc nestojím. A admirál Slavik je inteligentní muž, jsem si jist, že to pochopí. Po vás chci, abyste mi ho pomohla přesvědčit. Máte na něj z nás všech asi největší vliv, bude vám naslouchat.“ Sklonil se a opřel se rukama o desku jejího stolu a díval se jí přímo do očí. „Prosím, kapitáne Oxanno. Pomozte mi. Dobře víte, že jinak to skončí naším zánikem a zánikem všech našich ideálů.“
Oxanna se nadechla. Ne, nevěřila, že by museli nutně prohrát, pokud Slavik zůstane ve velení. V tomhle Reno dost přeháněl. Ale nemohla popřít, že Slavik už není to, co býval. Možná se vzpamatuje a bude opět normální. Nebo se to naopak bude zhoršovat. Jak se má rozhodnout? Věří ve Slavika nebo v jeho ideály? Až donedávna to pro ni bylo jedno a totéž.
„Budu o tom uvažovat.“