Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 12.

Dvě hodiny poté, co Slavikovy jednotky ustoupily, se Matt a Laura ocitli sami v jeho kajutě na Nebuchadnezzaru. Potom, co absolvovali vzájemné gratulace, poplácávání po zádech a smích pilotů a členů posádky. Laura a její společníci si samozřejmě zasloužili všechny gratulace a poplácávání po zádech, kterého se jim dostalo. Kdyby neobsadili Grazer, novorepublikové ztráty by byly mnohem horší.
Matt si promnul oči, aby z nich dostal únavu, a díval se průzorem ven na flotilu Nové republiky. „Dokázala jsi to,“ řekl Lauře. „Zachránila jsi hodně životů.“
Laura k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno. „Přeháníš. Dělala jsem jen to, co jsem musela. A navíc, byl to přílet komodora Damorina a jeho úderné skupiny, který nás zachránil.“
„A to vždycky takhle riskuješ?“ zeptal se Matt. „Ukrást raketoplán, infiltrovat hvězdný destruktor, propašovat se na prototyp prvosledové lodi…“
„Kdo by to byl řekl, že mě Jedi bude varovat, abych neriskovala.“
Matt se zasmál. „To víš, nechci přijít o práci.“
Přistoupil k ní blíž. „Ale vážně. Musím přiznat, že jsem se o tebe bál. Ale jinak, než jsem se bál o své rodiče, když ještě žili, nebo když se bojím o svou sestru nebo přátele, když jdou do bitvy. Prostě… jsem si nedokázal představit, jaké by to bylo… kdybych tě ztratil…“
Laura mu přiložila prst na rty, aby ho umlčela. „Jen klid. Díky za kompliment. Ale právě jsem přežila zatím největší vesmírnou bitvu svého života a nechci poslouchat tyhle truchlivé řeči. Oba stále žijeme, ne?“ Políbila ho na ústa.
Matt ji k sobě přitiskl a polibek se protáhl, dokud se nemuseli nadechnout. „Máš pravdu… asi…“
Laura ho políbila znovu a pomalu ho začala vést směrem k posteli. Lehli si…
…a během několika vteřin usnuli.

Viceadmirál Ziga vstal a potřásl rukou Twi‘lekovi, kterého droid uvedl do jeho kanceláře. „Váš příchod nemohl být lépe načasovaný, komodore,“ řekl. „Zachránili jste nám všem kůži.“
Komodor Damorin zavrtěl hlavou. „Děkuji, pane, ale kdybychom dorazili ještě trochu dřív, mohli jsme zachránit kůži mnohem více lidem.“
Ziga mu pokynul, aby se posadil. „Už takhle jste dorazil dřív, než jsme očekávali. Dáte si něco?“
Damorin se podíval na droida, který trpělivě vyčkával v rohu místnosti. „Jen kafe, Kojaro, černé.“
„Pro mě taanabské espreso,“ řekl Ziga a droid odcupital pryč.
„Nemohl jste tušit, že na nás Slavik zaútočí,“ pokračoval, napůl pro sebe. „Obzvlášť, když mým úkolem bylo, abych identifikoval nebezpečí, které Slavik představuje, a pokud se ukáže jako reálné, zavolat o posily a pak jen sedět a čekat dokud nedorazíte. Nemohl jste tušit, že zaútočím na Slavikovu základnu a vyprovokuji tak jeho útok.“
„Měl jste dobrý důvod zaútočit,“ ujistil ho Damorin. „Už jsem zaslechl, k čemu se Slavik chystal s naší zajatou lodí.“
Ziga přikývl. Ano, měl dobrý důvod, ale to mu nepomáhalo, když se teď cítil, že selhal. Sotva dočetl konečné hlášení lékařského oddělení. Jenom na Nebuchadnezzaru bylo 412 identifikovaných mrtvých, 583 zraněných a dalších více než 1200 takzvaně nezvěstných – což v překladu znamená, že jejich těla byla buďto spálena na atomy nebo je to vycuclo do vesmíru a nikdo je nemůže najít. Nezvěstný je tedy v podstatě totéž jako mrtvý, ale oficiálně je prohlášen za mrtvého až po dvou dnech. Kapitán Miavv se nabídl, že pronese řeč při smutečním obřadu. Ziga by na něco takového teď asi neměl nervy. Nebuchadnezzar sám byl těžce poškozen a před chvílí u něj zakotvila modifikovaná korveta Troubleshooter z Damorinovy skupiny, která slouží jako servisní loď. Měla by s opravami pomoci. A spousta dalších lodí v Zigově skupině byla těžce poškozena a s velkými ztrátami na životech. Plus, samozřejmě, několik lodí zničených kompletně i s celou posádkou.
Vyvázli o chlup…
Droid jim přinesl kávu. Poděkovali. Droid odešel.
Damorin se napil. „Vím, že jsme se sem asi nemohli dostat o moc dřív, ale nemám rád, když přijdu někam pozdě. Kamkoliv.“
„Co se stalo, stalo se,“ řekl Ziga a vzdychl. „Už nemá cenu se v tom patlat. Radši mi řekněte, jestli pro mě má Nová republika nějaké nové rozkazy. A jaké jsou vůbec vaše rozkazy?“
Damorin polkl další doušek kávy a pokrčil rameny. „Vrchní velení posoudilo hrozbu tohohle Slavika a vzkazuje vám, že máte pokračovat podle svého uvážení. Nová republika si ale nemůže dovolit poslat sem víc lodí. Mé rozkazy byly jen dostat údernou skupinu sem, předat ji pod vaše přímé velení a očekávat další rozkazy od vás.“
Ziga vstal a přistoupil k oknu ve své kanceláři – vlajkový důstojník byl jeden z mála, který měl kancelář nebo kajutu s oknem. „Dobře, komodore,“ řekl zamyšleně. A napůl pro sebe dodal: „Žádné posily.“
„Bohužel, pane,“ Damorin se usmál. „Ovšem já jsem nikdy předtím nevelel ani takhle velké jednotce, abych se přiznal.“
„Ani když jste byl ještě viceadmirálem?“ zeptal se Ziga a otočil se zpět k němu.
Damorin se ušklíbl. „Takže jste četl můj spis, že? Teď mi nejspíš řeknete, že dělám ostudu své uniformě, že se nemám nechat snadno vyprovokovat, že jsem příliš zbrklý a že bych si měl uvědomit, kdo jsou mí nepřátelé. Já vám ušetřím čas, pane. Všechno jsem to slyšel nejméně pětkrát. Pokaždé, když dostanu nové umístění nebo nového velícího důstojníka.“
Ziga si Twi‘leka důkladně prohlédl. Ano, četl jeho záznam. Překvapila ho jeho hodnost. V Nové republice bylo velice málo komodorů a ti, kteří se touto nejnižší vlajkovou hodností pyšnili, plnili spíše různé štábní funkce. Samozřejmě, že existovaly výjimky. Tato hodnost se ovšem většinou přeskakovala. A o stupeň vyšší hodnost – kontraadmirál – už téměř neexistovala, ačkoliv formálně zrušena nebyla. Bylo to z důvodů, které se datovaly už od dob staré Republiky. Od konce Sithských válek Republika téměř tisíc let nemusela čelit žádné totální hrozbě. Republiková flotila měla – alespoň ve srovnání s pozdějším Impériem – velmi málo lodí, které řešily jen samé menší potyčky. Rozvětvená hierarchie velení nebyla nutná. Nejvyšší velitel flotily byla jen další politická funkce, jako třeba ministr zdravotnictví. Některé hodnosti se přeskakovaly a mnohokrát byl někdo povýšen o více stupňů. Tyto praktiky po Republice přebralo i Impérium. Povstalecká aliance zase, kvůli nedostatku personálu, do vysokých funkcí prostě dosazovala ty nejschopnější lidi a nemohla brát ohledy na jejich věk nebo odsloužená léta. Samotný admirál Ackbar byl povýšen z velitele rovnou na admirála a vlastně se hned stal nejvyšším velitelem flotily.
Z Damorinova záznamu se tak Ziga dozvěděl, že tento Twi‘lek byl kdysi viceadmirál, dokonce se jím stal dříve než Ziga, ale byl degradován na komodora, když před dvěma lety napadl novorepublikového diplomata.
„Nechystám se vám říct, že děláte ostudu své uniformě,“ ujistil ho Ziga. „Pochybuji, že jste uviděl diplomata a místo pozdravu jste mu jednu vrazil. Musel vás něčím vyprovokovat. Tím ovšem nepopírám fakt, že jste se neměl nechat vyprovokovat. Nehodlám vás ale posuzovat podle vaší minulosti. Předpokládám, že jste udělal chybu a že jste se z ní poučil. A pevně doufám, že tento můj předpoklad nevyvrátíte.“
Damorin přikývl. „Pokusím se vás nezklamat, pane… A musím přiznat, že je to po dlouhé době, co mám nadřízeného, který mi je alespoň minimálně sympatický.“
Ziga se pousmál. „Vaše upřímnost je zarážející, komodore.“
„Já vím, ale nerad se přetvařuji.“ Jeden z Damorinových hlavových ocasů – lekku – se lehce zavlnil. < br> „Výborně. Přejděme k věci,“ navrhl Ziga. „Budeme potřebovat posilu tak pěti set lidí z vašich lodí, jako dočasnou náhradu za naše ztráty.“
„Jistě. Koneckonců to už jsou vaše lodě.“
„A vy jste můj zástupce,“ řekl Ziga. „Také budu potřebovat opravářské čety z nepoškozených lodí, aby pomohly s opravami na lodích, které takové štěstí neměly. Chci, aby celá tato flotila byla plně připravená během tří týdnů.“
Damorin dlouhou chvíli mlčel a studoval svého nadřízeného. „Smím vědět, proč zrovna za tři týdny?“
Teď bylo na Zigovi, aby si ho důkladně prohlédl. „Budu k vám upřímný, komodore. Jak asi tušíte, ani s vašimi posilami se naše flotila nemůže se Slavikem utkat tváří v tvář. A už vůbec ne sami. Jeho základna – říká jí Haven – má palebnou sílu a štíty, které by nás mohly udržet dost dlouho, než by nás zbytek jeho flotily rozsekal na kusy.“ Upil trochu kávy.
„A za tři týdny se tedy stane co?“ zeptal se Damorin.
„Nová republika není jediná organizace, kterou Slavik ohrožuje. Těsně před tím, než na nás Slavik zaútočil, byl Matt Lavron – to je Jedi, který se účastní této mise – kontaktován admirálem Pellaeonem, který nám nabídl dočasné spojenectví.“
Damorinovi oči se rozšířily. „Pellaeon…? To byl Thrawnův zástupce. Pokud vím, je to jeden z nejvýznamnějších lidí v tom, co zbylo z Impéria.“
„Je to nejvyšší velitel Imperiální flotily,“ upřesnil Ziga. „V podstatě je to on, kdo dnešnímu Impériu vládne.“
„Fíha,“ řekl Damorin. „A on vám nabídl spojenectví? A vy jste přijal? Předpokládám, že to není něco, čím byste se vrchnímu velení chlubil.“
„Nebudu to před nimi tajit, ale také bych nechtěl, aby se to objevilo v hlavním vysílání GNN na Holonetu nebo na titulní stránce Flashe.“
Damorin se zasmál. „Už vidím ten titulek: ,Opilý admirál vyzradil Impériu státní tajemství.‘ Nebojte se, nikde to nebudu roztrubovat. Co se mě týče, na imperiály střílím celý život, bojovat s nimi bok po boku může být poněkud zajímavé zpestření každodenní rutiny.“
„Nepůjde ani tak o bojování bok po boku,“ upřesnil Ziga. „Pouze zaútočíme ve stejnou dobu. Pellaeon chce za tři týdny…, teď už vlastně jen za čtrnáct dní, zaútočit na základnu Haven. My v té době zaútočíme na Aisu. Dal nám frekvence, na kterých mu můžu poslat přesný čas útoku.“
Damorin dlouho mlčel a dopil svou kávu. Nakonec řekl: „A vy mu věříte?“
„Myslím, že nemáme co ztratit,“ odpověděl Ziga.
Damorin si olízl rty. „A jak admirál Pellaeon plánuje zneškodnit základnu Haven? Říkal jste, že je to dost tvrdý oříšek.“
Ziga pokrčil rameny. „Nevím, ale pokud se na to Pellaeon chystá, určitě má nějaký plán.“

* * *

Pomalu, jako když roztahuje obrovský závěs, přicházela Stacy Mila k vědomí.
První jí na mysli vyvstala tři fakta: ležela naznak, poblíž něco pípalo a levá ruka ji bolela.
„No to je dost,“ ozval se hrubý hlas. „Už jsem se bál, že tě budu muset probudit a vyhodit, abys nám tu nezabírala postel!“
Otevřela oči a málem vyjekla. Nad ní stálo humanoidní stvoření. Jeho hlava byla mírně zploštělá a oči a ústa zakrývala černá maska. Vypadalo to hrozivě, ale zároveň měla Stacy pocit, že podobného tvora už viděla.
„Kdo jste?“ zeptala se.
„Kdo jsem?“ zavrčel tvor. „Kdo jsem? Kdo asi tak můžu být?! Mám na sobě bílý plášť, na stolcích kolem jsou samé ostré nástroje a všude je plno krve. To znamená, že jsem buďto úspěšný masový vrah nebo obstojný doktor, vyber si!“
„Asi vám budu říkat doktore,“ odpověděla Stacy. „Ovšem opravdu dobrý doktor by se netopil v krvi.“
„A kdo říká, že jsem dobrý doktor? Já řekl obstojný. Co čekáš? Že doktor na válečné lodi se bude pyšnit biliónem akademických titulů? Proč by pak byl na válečné lodi? Jsem jen obyčejnej felčar!“
„Ale i felčar by měl být na pacienty milý a laskavý,“ řekla Stacy. Ten chlap se rád hádá? To je dobře, ona taky. „Jak na tom vůbec jsem?“
„Milý a laskavý jsem na ty, co umírají. Ty neumíráš. Utrpělas otravu derminiem, tak jsem ti dal protilátku. Taky máš lehký otřes mozku a trochu osmahlou ruku. Bacty by na tebe bylo škoda, máme tu mnohem vážnější věci. Obvaz na ruce si nech pár dnů a pak budeš mít hnátičku jako novou.“
Zmínka o vážnějších zraněních Stacy něco připomněla. „Jak dopadla bitva?“
„Špatně, všechny nás zabili, ani jeden nepřežil a tohle je vlastně posmrtnej život. Já zkoušel, jestli na to přijdeš sama. Evidentně ne,“ zasmál se. „Faktem je, že máme spoustu zraněných a ty už tu jen zabíráš postel. Takže, vylezeš sama, nebo ti mám pomoct?“
Stacy se pomalu posadila a zhodnotila svůj zdravotní stav. Kromě té ruky ji nic nebolelo. Ani svaly neměla ochablé.
Podívala se na svého doktora. Už si vzpomněla, co je to za rasu: Kel Dor. Mimo svůj svět byli k vidění jen zřídka, protože vzduch v podobě, jaké ho dýchají lidé a většina ostatních ras, je pro ně toxický. Proto nosí tu masku na ústech a očích.
Doktor ji chytil za zdravou ruku a než stihla zareagovat, zabodl jí do kůže nějaký injektážní nástroj.
„Auu!“
„Drž,“ okřikl ji. „Musím ještě prověřit tvou krev, jestli v ní nezůstaly nějaké toxické látky.“ Vytáhl jehlu a přešel s ní k lékařskému scanneru.
„Je to nutné?“ ptala se Stacy a položila si dlaň na zasažené místo.
„Kdyby to nebylo nutný, tak to nedělám. To si myslíš, že mě to baví?!“ Podíval se na výsledky, které se mu zobrazily na monitoru a přikývl. „Tak fajn, nic ti není. Zvedej se.“
Stacy slezla z postele a udělala dva kroky. Všechno jí fungovalo, jak má.
„Nemocniční pyžamo nám tu samozřejmě necháš,“ řekl doktor. „Tvoje kombinéza leží támhle na stolku. Převlíkni se klidně tady. Lidský samice jsou na mém seznamu fyzicky přitažlivých druhů hodně nízko.“
Asi jsi ještě neviděl ty správný exempláře, pomyslela si Stacy. Stejně se ale převlékla zády k němu. A doktor opravdu nejevil žádný zájem se koukat. Když byla hotová, zašmátrala do jedné z kapes a vytáhla krabičku cigaret Eopie. Jednu si dala do pusy a zapálila.
„Tady se nekouří!“ zahřměl doktor. „A víš, že to není zdravý?!“
Stacy nechala kouř prolétnout svými útrobami a pak se podívala na doktora. „Opravovat nestabilní generátor uprostřed bitvy taky není zdravý,“ znovu popotáhla kouř. „Ale na něco umřít musím.“

* * *

Trish Bryla pozvedla obočí. „Tohle je tvůj nový astromechanický droid?“
„Ano,“ řekl Keelen chladně. „Dali mi ho na Valiance. Je to novější model, než ten předtím.“
„O tom nepochybuju,“ Trish malého droida studovala. „Ale vypadá to jako dost zajímavý vtip.“
Droid byl model R5, celým označením R5-T3. Jako vtip Trish připadal proto, že byl celý modrý s červeným pruhem na kopuli. Krásně tak barevně ladil s Keelenem.
„Jsou to jen barvy,“ řekl Keelen, kterému už zřejmě došlo, na co Trish naráží. „Nevím, jestli to ten technik myslel jako vtip.“
„Já… nevím,“ pokrčila rameny. „Ale měli bychom mu vybrat jméno.“
„Má označení.“
„Ale měl by mít i nějaké jméno,“ řekla Trish. „V boji je to tvůj nejbližší přítel. Jako bantha pro Tuskena. Nemůžeš mu přeci říkat R5-T3. Mimoto tě to bude zdržovat.“
„A jaké jméno tedy navrhuješ?“
Trish se na droida zadívala. „Co třeba… Thrawn.“
Keelenovi rudé oči se zúžily. „To je trochu… zavádějící, ne?“
Trish se poškrábala na hlavě. „Tak co Thronie?“
Keelen se nadechl, jako by chtěl začít protestovat, ale pak pokrčil rameny. „No tak jo.“
„Smuteční ceremonie začne až za hodinu v hangáru 5,“ řekla Trish. „Nestavíme se předtím v kantýně?“
Keelen přikývl. „Dobře. Jen tady… Thronieho připojím k dobíjecí jednotce.“
V minulosti smuteční ceremonie na lodích původně spočívala v tom, že se posádka sešla v hangáru, kde kapitán – nebo jiný vyšší důstojník – přečetl seznam padlých, pronesl nějakou řeč a poté byla těla vypuštěna do vesmíru. Ta tradice vydržela dodnes, ale musela podstoupit několik menších modifikací. Vzhledem k počtu členů posádky na takhle velké lodi bylo nemožné, aby se všichni narvali do hangáru, takže většina sledovala ceremonii jen prostřednictvím holografických přenosů vysílaných po celé lodi. Zrovna tak už nebylo možné, aby kapitán četl jména všech mrtvých, to by se hodně protáhlo.
Trish zavrtěla hlavou. Jedním z těch mrtvých byl Capek. Znala ho déle než rok, byl to velitel třetího sletu eskadry Orca. Samozřejmě, že v jejich branži musí neustále počítat s tím, že zítřek možná nepřijde, ale to je výhoda spíš pro mrtvé, než pro pozůstalé. Satima se s tím vyrovnávala asi nejhůř. Byla jeho wingman a znala ho ze všech nejlépe. Téměř okamžitě po přistání se Satima vzdálila do své kajuty a ještě nevylezla. Catharové se vyrovnávají se ztrátou blízkého o samotě a prý i provádějí nějaký rituál nebo co. O tom Trish nic nevěděla a ani ji na tom příliš nezáleželo.
Kantýna byla téměř prázdná, když s Keelenem dorazili. V rohu posedávalo několik techniků a uprostřed u velkého stolu seděl mistr Koor a čtyři další osoby, které Trish nepoznávala: další Devaronian – tenhle byl trochu menší než Koor, lidská žena a lidský muž a dívka rasy, kterou Trish už někde viděla, ale nemohla si vzpomenout na jméno…
„Je to Cereanka,“ řekl tiše Keelen. „Jejich domovský svět je Cerea.“
„Já se neptala!“
„Ne, ale občas jsou tvé myšlenky jako otevřená kniha,“ opáčil Keelen. „Upřeně ses na ni dívala celých osm vteřin.“
Trish otevřela pusu. „No a…?!“ mávla rukou. „Ale to nic.“
Objednali si pití a když jim ho droid Able přinesl, do kantýny vstoupili ruku v ruce Matt Lavron a Laura Cruise.
„Matthew!“ Devaronian se zvedl a přiskočil k němu. Lidská žena byla jen krok za ním.
Matt Lavron je oba objal. „Jak já vás rád vidím, lidi!“
„Nápodobně, Matthew!“ řekl Devaronian.
„Jen ,Matt‘,“ řekl Matt. „I v mých oficiálních záznamech je Matt. Jen má sestra mi říkala Matthew.“
„No jasně,“ Devaronian se otočil na Lauru. „A kohopak to máme tady?“ vzal ji ruku a políbil ji. „Ani netušíte jak mě těší. Lix Lazer jméno mé,“ podíval se na Matta a zase zpátky na ni. „Ale hádám, že už jste zadaná, že?“
„Ano, to je pravda,“ řekla Laura.
Lidská žena se na ni usmála. „Nebojte se, Lix má i lepší chvilky. Já jsem Tracy Ogiama,“ ukázala na své další dva společníky u stolu. „To jsou učedníci z akademie Jedi. Mio Terraz a Mana Lormi.“
„Laura Cruise, ráda vás poznávám.“
Trish usrkla trochu svého nápoje. „Hezká sešlost, co? Blízká setkání jediského druhu.“
Neřekla to příliš nahlas, ale Devaronian okamžitě zpozorněl. „Ten hlas znám!“
Přistoupil k jejich stolu a posadil se naproti Trish. Keelena si sotva všiml. „Vy jste ta pilotka, které jsem zachránil život.“
„Nazvala bych to spíš tak, že jste sestřelil stíhačku, na kterou jsme se chystali my,“ opravila ho Trish.
Lix mávl rukou. „Detaily. Musím ale říct, že mám nesmírnou radost, že vás tu takhle vidím. Máte hezký hlas, ale ten si v v ničem nezadá s vaší krásnou tváří. Jsem Lix Lazer,“ mrknul na její identifikační průkaz, který si poněkud nerozvážně položila na stůl. „Trish Bryla… Trish… Bryla… I vaše jméno je krásné. Bylo mi potěšením vám v bitvě krýt křídla. A ochotně vám budu kdykoliv krýt i něco jiného než jen křídla…“
Trish se k němu naklonila blíž. „Víte…, Lixi, Myslím, že i přes ten svůj absolutní nedostatek taktu jste docela milej. Proto vás nechám dát tu ruku pryč z mýho stehna, aniž bych vám zpřerážela všechny kosti v těle.“

* * *

Admirál Slavik se kochal strachem důstojníka, kterého si pozval k sobě do kanceláře. Slavik měl v ruce datapad a předstíral, že čte hlášení, ovšem dělal to jen, aby svého hosta nechal déle čekat. Ono hlášení už přečetl třikrát předtím.
„Nuže, majore Tremore,“ řekl, když konečně odložil datapad a zvedl hlavu. „Řekněte mi, jaká je vaše funkce na palubě?“
Tremor polkl. „Zodpovídám za vnitřní bezpečnost vaší vlajkové lodi, admirále. Mým úkolem je zabránit přístupu neoprávněných osob do klíčových částí lodi.“
„A považujete hangár, v němž se nachází prototyp prvosledového plavidla Grazer, také za klíčovou část lodi, majore?“
Tremor pomalu přikývl a začal studovat své boty. „Ano, admirále.“
Slavik pokýval hlavou. „A můžete mi tedy vysvětlit, jak je možné, že skupina teroristů z Aiského hnutí odporu se dostala do hangáru, nalodila na Grazer a byla tak schopná ho během bitvy obsadit a použít proti nám?“
Pokud v Tremorovi zůstal ještě nějaký kousek sebeúcty, s tímto Slavikovým dotazem ho zajisté opustil. „Nevím, admirále,“ řekl nakonec.
„Bylo by ode mne hloupé a namyšlené vás vinit z výsledku celé bitvy,“ řekl Slavik. „Ovšem je zřejmé, že vaše neschopnost zabránit vniknutí teroristů na Grazer vedla ke zničení hvězdného destruktoru Vindicator. Kdyby nebylo vaší neschopnosti, kapitán Barkus a dalších třicet sedm tisíc lidí by bylo ještě naživu,“ pozvedl obočí. „Chcete k tomu něco dodat?“
Tremor zavrtěl hlavou. „Ne, admirále.“
Slavik nechal ticho chvíli viset ve vzduchu, potom řekl: „Tímto vás degraduji na kapitána. Zítra v deset hodin od vás chci podrobný plán na rozmístění bezpečnostních složek na lodi, aby se podobná věc už nikdy nemohla opakovat. Poté rozhodnu, zdali jste schopen dále vykonávat tuto funkci. Odchod.“
Tremor se vypjal do pozoru a odpochodoval z kanceláře.
Slavik dlouze vydechl, opřel se do křesla a promnul si unavené oči.
„Myslím, že jste ho nechal vyváznout s příliš mírným trestem,“ ozval se chladný hlas a Slavik lehce nadskočil. Z tajných dveří v jeho kanceláři vylezl velitel Gul.
„Nechávám vás poslouchat některé své rozhovory s členy posádky, protože po zradě Casarru si už nemůžeme být jistí nikým,“ řekl Slavik. „Ale jestli se nepřestanete takhle plížit, dostanu z vás infarkt!“
Gul zvedl ruce. „Prosím za odpuštění. Ale v mé branži je důležité umět se pohybovat neslyšně.“
„No jo,“ Slavik mávl rukou. „A co se týče té vaší poznámky o mírnosti trestu. Myslím, že degradace je více než dostatečná lekce.“
„Nesouhlasím, jeho nedbalost byla neodpustitelná. Je jen jediný odpovídající trest.“
Slavik se prudce zvedl. „Nemohu si dovolit – a ani nechci – takhle plýtvat personálem. A hlavně: mrtvý důstojník se těžko poučí ze svých chyb.“
„Na druhou stranu, kdybyste ho zabil, jeho nástupce bude vědět, co se stane pokud selže a bude vykonávat svou funkci lépe,“ trval na svém Gul.
„O tom se s vámi nehodlám bavit,“ řekl Slavik. „Zjistil jste, kteří konkrétní teroristé byli zodpovědní za obsazení Grazeru?“
Gul si promnul bradu. „Ze zachycených novorepublikových zpráv během bitvy jsem vyvodil, že šlo o jednotku vedenou Laurou Cruise.“
Slavik zaťal zuby. „Cruise… Cruise. Ta samá, co kontaktovala Novou republiku. Tatáž, co nám proklouzla na Aise!“
„Ano, admirále,“ řekl klidně Gul. „Rovněž se domnívám, že ona a ten Jedi, Matt Lavron, jsou milenci.“
„Vážně?“ Slavik se mu podíval přímo do očí. „Veliteli, chci, abyste ty dva zajal. Jsou příliš nebezpeční. Podle posledních zpráv protektorky Ying se Laura Cruise stává pro obyvatele Aisy legendou. Je z ní symbol. Symbol boje proti mně! Musíte ji a toho jejího přítele chytit a přivést ke mně.“
„To bude těžké, dokud oba zůstanou u novorepublikové flotily…“ poznamenal Gul.
Slavik mávl rukou. „Ona tam nezůstane věčně, to vám zaručuji. Ať vaši lidé monitorují veškerou komunikaci z Aisy a všech aiských stanic v Zóně. Až Cruise někam vyrazí, chci, aby skončila v našich rukou.“
„Ano, pane!“
„Odchod.“
Gul zmizel a Slavik se posadil zpět do svého křesla a ukryl si obličej do dlaní. Ano, chce dostat do rukou Lauru Cruise. Ale nejen proto, že je to nebezpečný nepřítel. Chce ji, protože ji chce vidět trpět! Kvůli ní mu teď Nová republika dýchá za krk! Kvůli ní přišel o základnu Requiem. Prohrál bitvu s Novou republikou a ztratil při tom kromě Grazeru a hvězdného destruktoru Vindicator ještě osm dalších plavidel. A více než 140 stíhaček. A ještě tu je samozřejmě zrada celé posádky hvězdného destruktoru Casarr. To bylo k neuvěření! Nikdy nechtěl nikomu ublížit. Chce nastolit nový a lepší dominantní systém vlády v galaxii. A oni… všichni se k němu chovají, jako by byl zločinec! Aiské hnutí odporu, Nová republika, všichni! Je snad úděl každého s pokrokovými myšlenkami být zatracován? Lidé se bojí změn, i kdyby byly k lepšímu, a tak ho budou zatracovat. Je to hrozné. Špatné! Copak nechápou, kolik ho stálo úsilí a příprav? Jedenáct let práce, než tohle celé dal do pohybu!
Nová republika zatím odhalila jen špičku ledovce! Myslí si, že Slavik celou dobu seděl tady v Zóně a hrál si se svou malou flotilou. Ale to se mýlí! Kromě Nové republiky a Impéria vedl obchody s téměř každým větším politickým uskupením. Správa Korporačního sektoru mu poskytuje suroviny na stavbu lodí výměnou za některé materiály. Huttové mu poskytli několik užitečných chemikálií a zásob výměnou za tučnou sumu a příslib některých planet, o které přišli během vzestupu Nové republiky. Spousta menších planetárních vlád v okolí Zóny – jako třeba Derolis – mu poskytovala vybavení výměnou za ochranu před piráty. Slavik některé pirátské skupiny zničil, ale spíše s nimi také vedl obchody. Pro dobrou věc bylo někdy nutné využít i takovou spodinu. Od Hardanů koupil párek postarších korvet, Cavrilští piráti mu obstarávali stíhačky Preybird a Roxové mu prodali plány EMP pasti, kterou nainstaloval na své lodě. A tak by mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Dokonce vedl jednání s členy toho, co zbylo z Černého slunce! Jestli si Nová republika myslí, že je sám, vyvede je z omylu.
Ne, ještě to neskončilo. Stále má projekt Humanoid. Už jen asi měsíc a bude ho moci spustit. Potom Nová republika uvidí. A lehký calamarský křižník Scylla, který naložil surovým kelusem, je stále na cestě k imperiálnímu městu na Bastionu.
Dostane je! Nová republika bude litovat dne, kdy se rozhodla na něj vyslat flotilu! A kdy ustanovila svou vládu, která si hraje na demokracii, a její obyvatelé jsou přitom ztraceni v byrokratickém bludišti, kde nikdo nevyslyší jejich zoufalé volání!
Zaplatí. Všichni zaplatí! Nová republika, Impérium, Hnutí odporu, Laura Cruise. Všichni!
Do jeho kanceláře vstoupil jakýsi poručík. „Admirále, právě jsme obdrželi zprávu z hlídky poblíž Moneského vřesoviště. Našli rozmetané trosky lodi. Podle analýzy to byla loď Mon Calamarské výroby. Damokles potvrdil, že jde o naši Scyllu. Nikdy se nedostala ze Zóny, zřejmě byla přepadena ze…“
Dál to nedořekl. Slavik se přestal ovládat a jeho potlačovaná zloba vyvřela na povrch. Sebral ze stolu datapad a mrštil ho po nebohém poručíkovi.

* * *

Viceadmirál Ziga studoval tváře dvou Slavikových kapitánů, jejichž lodě byly zajaty během včerejší bitvy. Už když mu je pár Wookieeů z jednotky generála Cherooka přivedl do kanceláře, viděl, že to s nimi asi nebude mít lehké.
Kapitán Copola z dreadnoughtu Sword se tvářila ostražitě a bojovně, jako by každou chvíli očekávala, že na ni někdo zaútočí. Neustále těkala pohledem od viceadmirála na komodora Damorina a kapitána Murdocka. Toho si změřila pohledem vždycky trochu déle, než ostatní. Ziga nabídl Murdockovi, aby zatím odletěl na Casarr a prověřil na vlastní oči stupeň poškození lodi, ale Murdock trval na tom, že se chce tohoto předběžného výslechu účastnit. Počítal s tím, že ho zajatci budou zřejmě vidět jako zrádce.
Kapitán Faraday z lehkého křižníku Beholder na rozdíl od Copoly vypadal nesmírně vyrovnaně a smířeně. Od svého příchodu se díval přímo na Zigu.
„Normálně bych vás k sobě nevolal,“ začal Ziga. „Ale potřebujeme se na pár věcí zeptat.“
„Co vám my můžeme říct?“ řekla Copola a ukázala na Murdocka. „Všechno, co jste potřeboval, vám už musel říct on. Jen kvůli tomuhle zrádci a jeho posádce jste byli schopni vyhrát.“
Murdock zavrtěl hlavou. „Zrada – stejně jako krása – je něco, co každý vnímá jinak.“
Ziga se opřel do křesla. „Potřebujeme vědět, jaký je obranný potenciál Slavikovy základny Haven.“
„Dost turbolaserových baterií, aby se to rovnalo vaší flotile,“ řekl Faraday. „Než byste zničil štíty, tak vás zmasakrují.“
„Nenařídil Slavik nějaké nedávné modifikace?“
„Myslíte od Murdockova zběhnutí?“ zeptala se Copola. „Ne. Ani jeho informace vám nepomohou. A vůbec, myslíte si, že jen tak zradíme Slavika a pomůžeme vám k jeho zničení?“
„O to vás nežádám,“ řekl Ziga. „Náš hlavní úkol je osvobodit Aisu a tím také hodlám začít.“ Podíval se na Faradaye. „Kapitáne, z deníku vaší lodi vím, že Beholder byl součást obranné hlídky na Aise, než byl odvolán sem do bitvy. A ať se vám to líbí nebo ne, chystáme se na Aisu zaútočit. Když nám řeknete, co víte, ušetří se hodně životů na obou stranách.“
Faraday vzdychl. „Kromě hlídkující eskadry je planeta hlídána repulzními odpalovači a na povrchu je několik celých praporů vojska. Přímý útok by byla sebevražda. To je všechno, co vám k tomu můžu říct.“
„Můžete nebo chcete?“ zeptal se komodor Damorin.
Faraday mlčel. Copola promluvila za něj. „Čeho si myslíte, že dosáhnete? Věříte snad tomu, že vám na požádání vyklopíme všechno, co víme o Slavikovi? Stejně vás jednou zničí, jen oddalujete nevyhnutelné.“
„Permanentně, doufám,“ řekl Ziga a pokynul na stráže. „Odveďte je.“
Faraday se ještě na odchodu zarazil a otočil se zpět. „Viceadmirále…, chci vám ještě jménem své posádky poděkovat, že vaši lidé přijali mou kapitulaci.“
Ziga ho dlouze studoval a pak přikývl. Bylo mu ho svým způsobem líto. Jeho budoucnost byla nejistá a ani jedna strana ho už zřejmě nepřijme. „Ten den už bylo příliš mnoho zabíjení, kapitáne.“
Faraday přikývl a na pobídnutí stráže zmizel za dveřmi.
„To bylo dojemné, ale moc nám to nepomohlo,“ řekl Damorin.
Ziga vstal. „Já ani nepředpokládal, že by nám něco užitečného řekli, ale na tom nezáleží. Máme ještě více než dva týdny. Dost času, abychom sestavili bojový plán. Laura Cruise se pokusí spojit se svými přáteli z Hnutí odporu na Aise, vyšleme další průzkumy a na něco přijdeme.“
Přistoupil k oknu a zadíval se na mlhoviny a těch několik málo hvězd, které byly v Zóně viditelné.
„Slavik tam stále někde je. Ale udělal chybu, když si myslel, že se může s celou galaxií utkat na vlastní pěst. Celé tohle jeho představení brzy skončí. A my budeme ti, kdo zatáhnou oponu.“