Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 10.

Stacy Mila vstoupila do kanceláře viceadmirála Zigy – a neohlásila se.
Ziga zvedl hlavu od pročítání nejrůznějších hlášení, která mu přišla během těch hodin, co ustoupili od základny Requiem a on se vrátil na Nebuchadnezzar. Nebyl žádný šílenec bazírující na přesném dodržování vojenského protokolu – koneckonců si pamatoval staré dny Povstalecké aliance – ale byla slušnost se ohlásit než někomu vtrhnu do kanceláře.
Chtěl něco říct, ale výraz v jejích očích ho zarazil. Zoufalý výraz.
„Nadporučíku,“ oslovil ji. „Potřebujete něco?“
„Pane, jen… jen jsem se chtěla zeptat jestli nepřišly nějaké zprávy od pana Lavrona,“ řekla nakonec.
Ziga se na okamžik zarazil a studoval ji, potom zavrtěl hlavou. „Ne, bohužel ne. Ani on, ani Alice se neobjevili. Už je to osm hodin, co se vrátila poslední loď,“ odmlčel se. „Obávám se, že musíme předpokládat nejhorší.“
Stacy Mila pomalu přikývla. Ziga se zamračil. Tušil, že Lavron má něco s Laurou Cruise, ale že by měl nějaký vztah i s Milou? Možná z dřívějška?
„Ale je to Jedi,“ podotkla po chvíli Mila. „Umí věci, jaké nikdo z nás nedokáže. Nemůžeme ho ještě odepsat.“
„Já nikoho neodepisuji,“ ujistil ji Ziga. „Zkusila jste se zeptat mistra Koora? Slyšel jsem, že rytíři Jedi se nějak… dokáží cítit navzájem.“
„Mluvila jsem s ním,“ přitakala. „Říkal, že pokud žije, tak je příliš daleko, než aby ho cítil. A… není si jistý, jestli by cítil, kdyby Lavron zemřel.“
„Chápu,“ řekl Ziga a vyčkával. Stacy Mila chvíli jen tak stála a zřejmě řešila nějaké vnitřní dilema. Potom se zhluboka nadechla a napřímila se. „Mohu odejít, pane?“
Ziga přikývl a Stacy Mila zmizela stejně náhle, jako přišla.
Zajímalo by mě, co s Lavronem měla, uvažoval Ziga. Pak zavrtěl hlavou. A co ti je do toho? Tobě by se taky nelíbilo, kdyby se někdo začal šťourat v tobě a Dianě Morlis. A už vůbec není vhodné se v tom šťourat teď, když ani nevíme, jestli Lavron žije.
Několikrát zamrkal a vrátil se k hlášením. Opravy na dělové lodi Hawkeye probíhaly dobře a její kapitán Zigu ujistil, že do čtyřiadvaceti hodin bude loď opět plně funkční.
Ještě budou muset připravit další korvetu k letu ze Zóny, aby kontaktovala Novou republiku. Slavikova loď zkázy míří k Bastionu a jestli se ji nepodaří zastavit…
Promnul si oči. Ale cesta té lodi na Bastion bude trvat několik týdnů. Naštěstí.
A podle odhadů by novorepublikové posily měly být už na cestě a dorazit do dvou dnů. Potom budou mít možnost Slavika postupně zlikvidovat, ne ho jen lehce klepnout přes prsty.
Znovu si promnul oči. Kdy vlastně naposledy spal? Už je skoro jednadvacet hodin na nohou. Ale má tu nějakou práci, musí vypravit korvetu a…
Zarazil se. Korveta se dokáže vypravit sama. Jen zadá rozkaz do počítače, předá velení kapitánu Miavvovi a půjde si na chvíli lehnout. Příštích několik hodin se určitě nemůže nic důležitého stát.

Trish Bryla vyčkala, než jim obslužní droid Able přinese pití, teprve potom si povzdechla.
Eskadra Orca při útoku na základnu Requiem ztratila jednoho pilota. Z taktického hlediska to byla minimální přijatelná ztráta. Minimální ano. Ale přijatelná?
Keelen usrkl svého modrého mléka. „Já ho bohužel neznal.“
„To je na tom to smutný,“ řekla Trish. „My ho taky moc neznali.“
„Přišel k eskadře asi měsíc před tebou,“ řekla Satima, Orca 10. „Párkrát jsme se setkali při výcviku v simulátorech nebo v kantýně a prohodili pár zdvořilostních frází.“
„Jmenoval se James Grimaldi, pocházel z Chandrily a létal jako Orca 6 – wingman velitele Garna,“ řekl Capek, Orca 9. „Víc jsem o něm snad ani nevěděl.“
Satima se poškrábala za uchem. Byla Cathar, rasa takzvaných „kočičích lidí“. V galaxii byli k vidění poměrně málo a ještě méně jich sloužilo v Nové republice. „Je to smutné, že někoho začneme doopravdy poznávat až po jeho smrti.“
Vcelku prostá věta, ale Cathaři uměli jednoduchou větu říct tak, že působila velmi depresivně.
Chvíli bylo ticho, pak Trish zvedla svou sklenku. „Tak na Jamese Grimaldiho.“

* * *

Laura Cruise se rozhlédla po koridoru a pokynula ostatním členům svého osmičlenného týmu, aby ji následovali. Všichni měli stále tendence chodit přikrčeně.
„No tak,“ šeptla Laura. „Jsme přeci jedni z nich.“ Narovnala se a zkontrolovala si svou ukořistěnou kombinézu technika. Techniků byla na palubě hvězdného destruktoru kvanta, takže Lauře připadalo moudré se převléknout za ně. Jediný problém, který zatím měli, bylo dostat se nepozorovaně z raketoplánu, když přistáli na palubě Montauku. Naštěstí se jim to povedlo a na lodi byl poměrně velký ruch, takže nikdo nebude hned hledat zbloudilou posádku raketoplánu – je. Podle toho ruchu se dalo usuzovat, že se Slavik na něco chystá. Že by objevil Zigovu údernou skupinu? Pokud ano, budou si muset se svým úkolem dost pospíšit.
Jejich úkolem bylo najít loď Grazer a vyřadit ji z provozu. Jenže to šlo poměrně těžko. Grazer byl držen v odděleném hangáru, kam by obyčejný technik neměl mít přístup. Snažili se nějak proklouznout bočním vchodem, ale…
„Stát,“ řekl jeden stormtrooper hlídající vchod. „Sem má přístup jen autorizovaný personál. Ukažte mi svoje identifikace nebo se pěkně otočte a táhněte, odkud jste přišli.“
„Hej, kámo, jen klid,“ řekl chlácholivě Killian. „Jsme všichni na stejný lodi – doslova. Co je tam vzadu?“
„Pokud to nevíš, tak to nemusíš vědět,“ odsekl stormtrooper. „Doporučuju, abyste odtud dost rychle zmizeli.“
„Tak hele,“ začal Killian, ale Laura ho zadržela.
„Promiňte,“ řekla stormtrooperovi a ukázala na Killiana. „Je tu novej, byl ke mně převelen teprve před pár dny. Předtím soužil pod poručíkem Dutrouxem a upřímně… ehm… víte, jakej je to lempl, když přijde na podřízené.“
„No jo,“ přitakal stormtrooper. „Hlavně už zmizte.“
Laura přikývla a odtáhla Killiana pryč, ostatní je následovali.
„Co to mělo být?“ ptal se Killian, když se ocitli z doslechu stormtrooperů. „Chceme se snad dostat dovnitř, ne? Dveře bychom mohli s trochou dobrý vůle zničit, takže by stačilo jen zlikvidovat ty dva stormíky.“
„A těch zbývajících třicet sedm tisíc členů posádky, kteří by po nás pak šli,“ dodala Laura kysele. „Ne, tohle nemůžeme řešit střelbou. Musíme se dovnitř dostat nepozorovaně.“
„A máš nějaký nápad?“ zeptala se Beth.
Laura přikývla a poškrábala se na nose. „Jistou představu mám… nechte mě chvíli přemýšlet…“
„A odkud znáš toho poručíka Dutrouxe?“ zeptala se po chvilce jako by mimochodem Beth.
„Neznám, to jméno jsem si vymyslela.“ řekla Laura, aniž by zvedla hlavu. Po několika dalších sekundách luskla prsty. „Už jsem na to přišla. Pojďte, půjdeme se podívat do skladů.“

* * *

Admirál Slavik stál na můstku Montauku a průzorem pozoroval okolní vesmír. Loď se nacházela jen asi půl světelného roku od základny Spire. Tady začne seskupoval údernou skupinu pro útok na novorepublikovou flotilu v Pulvikově rozsedlině.
„Iron Grip právě dorazil, admirále,“ hlásil komunikační důstojník. Slavik se podíval průzorem na levoboku na interdiktor, který pomalu zaujímal pozici vedle Montauku.
„Nějaké zprávy ze stanice Haven?“
„Ano, nákladní loď se SLAM systémem je už na cestě. Měla by tu být během čtyř hodin.“
„Výtečně,“ řekl Slavik. „Informujte kapitána Iron Gripu, že chci, aby začali s instalací zařízení hned jak dorazí. Do dvaceti hodin musí být připravené a otestované.“
„Ano, admirále.“
Brzy se tu začnou objevovat další lodě, které pro tuto misi vybral, budou zapojeny do strategie a taktických manévrů, který pro tuto misi vymyslel Damokles.
„Admirále,“ oslovil ho po chvíli komunikační důstojník. „Zpráva od kapitána Hosse. Kodiak se setkal s Vindicatorem a začínají seskupovat svou údernou skupinu.“
„Výborně.“ Slavik se zhluboka nadechl. Kromě toho nešťastného fiaska v základně Requiem jeho plány vycházely. Schopnosti jedné zajaté lodi trochu podcenil. Až calamarský křižník zničí Bastion, bude to skoro stejně účinné, jako kdyby byl zničen i Coruscant. A Slavik má stále Grazer, projekt Humanoid a flotilu loajálních podřízených.
Chvíli stál na můstku a sledoval, jak se jeho posádka činí, poté se rozhodl, že si půjde lehnout. Před misí by měl být odpočatý.
„Kapitáne, máte velení,“ řekl Oxanně a zamířil pryč z můstku.
Když procházel průchodem na zádi můstku, zastavil se a mírně se pousmál. Jsou různé druhy odpočinku…
„Kapitáne,“ oslovil znovu Oxannu a otočil se na ni. „Pracovala jste stejně tvrdě jako já, možná víc. Myslím, že si také zasloužíte odpočinek.“
Oxanna pochopila, kam směřuje, přikývla a usmála se tak, aby to viděl jenom on. „Ano, pane. Nadporučíku Gomezzo, můstek je váš.“
„Ano, kapitáne,“ řekla Gomezza a přesunula se od své stanice k velitelskému křeslu.

* * *

Matt Lavron ležel natažený v servisní šachtě u motorů Alice, v jedné ruce měl hydroklíč a snažil se naposledy najít nějaký způsob, jak opravit podsvětelný motor.
Jenže sám dobře věděl, že už je to jen chytání se stébla. Podsvětelné motory šel prohlédnout hned, jak skočil do hyperprostoru. Bylo to dost špatné. Několik menších trysek vyhořelo, ale základní problém tkvěl v tom, že hlavní rozvaděč a regulátor energie pro motory byl zcela zničený. Ze součástek, které měl na palubě, ho Matt neopraví a určitě nepostaví nový. Až se vynoří z hyperprostoru, schopnosti pohybu Alice budou redukovány na otáčení kolem vlastní osy.
A aby toho nebylo málo, tak hypermotor netěsní. Víc jak dalších deset hodin chodu nevydrží.
Matt zaklel. Na místo, na které předtím instinktivně vytyčil kurz, dorazí za necelé dvě hodiny. Pak bude nějak muset vytyčit kurz k novorepublikové jednotce, aby tam stihl dorazit předtím, než hypermotor vysadí definitivně. A pokud se mu to nepovede, mohlo by se mu nějak podařit se s nimi alespoň spojit, aby pro něj přiletěli.
A pokud ani to nevyjde… Jediná další možnost bude se prostřednictvím Síly spojit s mistrem Koorem. To mu připadalo nejméně pravděpodobné.
Zavřel oči a zavrtěl hlavou. Vypadá to, že je na tom dost špatně. Mohl by zůstat trčet ve vesmíru uprostřed ničeho pěkně dlouho. Mno… zase tak moc dlouho ne. Zkontroloval si stav zásob. Čistička vzduchu fungovala, ale bez náležité údržby vysadí do pěti měsíců, jídla měl na pět týdnů, voda (i recyklovaná) byla na dva měsíce a co bylo nejhorší: Ruby Blielu bylo jen asi na rok. Byl v pěkném maléru. Mohl by se pokusit o jediský hibernační trans, ale nebyl si jistý, jestli to dokáže.
Jeho otec by si určitě s opravou lodi poradil. Jeho setra nejspíš taky, ale Matt nikdy nebyl takový odborník jako oni. V šestnácti musel se sestrou utéct z rodinných doků a poté přišla Povstalecká aliance, pak mistr Skywalker a akademie Jedi…
Vzdychl. Napadlo ho, že by ho mohla zachránit jeho sestra, ale věděl, že to je hloupost. Když byli ještě děti, vždycky přispěchala na pomoc, když se mu něco stalo. Ale teď je od sebe dělí nepředstavitelná vzdálenost a Matt si s tím bude muset poradit sám. Nějak.
Z úvah ho vytrhlo náhlé škubnutí a zahučení vypínající se techniky. Matt nemusel být odborník, aby věděl, že jeho loď opustila hyperprostor. O dvě hodiny dříve než měla. Pokud hypermotor odešel nadobro…
Ale ne. Letmý pohled odhalil, že hypermotor je stále funkční, jenom se prostě automaticky vypnul. To může znamenat, že se poblíž trajektorie Alice ocitlo nějaké těleso. Nebo…
„Sithspit,“ zavrčel Matt, vylezl ze servisní šachty a začal uhánět do kokpitu.
První, co uviděl průzorem, když se posadil za řízení, byla trojice starých Xiytiar transportérů. Tytéž, ve kterých odlétli imperiální vězni.
A za nimi to uviděl. Hvězdný destruktor a trojice těžkých dreadnoughtů, které chránily interdiktor, jenž se držel v bezpečné vzdálenosti a jehož gravitační projektory Matta vytáhly z hyperprostoru.
Vypadá to, že Slavik nechtěl, aby mu jeho vězni unikli a tak se je rozhodl přepadnout ze zálohy a…
Matt ztuhl uprostřed myšlenky. Daleko od všech ostatních lodí se pohyboval lehký calamarský křižník. Stejný, jaký byl v základně Requiem – Scylla. Slavikova loď zkázy. Stacy Mila je přece měla obě zničit! Evidentně se jí to nepovedlo a Slavik si svou lodičku vytáhl z hyperprostoru, aby se naposledy ujistil, že dolétne tam, kam má. Možná ji chce doprovodit až ke kraji Zóny.
Matt se zhluboka nadechl. Musí něco udělat. Musí tu loď zastavit.
Ale jak? Alice byla nepohyblivá a loď zkázy byla příliš daleko, než aby na ni mohl dostřelit lasery nebo torpédy. Navíc se už kolem začala formovat skupina stíhaček TIE, aby odrazily jakýkoliv případný útok.
Matt zavrtěl hlavou. Ne. Musí být přece nějaký způsob. Pokud ta loď zkázy dorazí ke svému cíli…
Kolem Scylly se začaly míhat zelené paprsky. Matt se pokusil záběry ze senzorů trochu více přiblížit, aby viděl přesněji, co se děje… a vytřeštil oči. Stíhačky TIE na loď zkázy střílejí! Ale to přece nedává smysl. Proč by Slavik chtěl zničit vlastní loď? Pokud… ne, byla to tatáž loď ze základny. Proč by ji ničil?
Stíhačky se prudce otočily a začaly se od lodi vzdalovat. Z několika míst na jejím trupu začaly šlehat plameny a poté Scylla – loď zkázy – explodovala v jednom obřím, oslnivém výbuchu.
Mattovi bleskla hlavou podivná myšlenka. Jako omámený zaměřil hvězdný destruktor a spustil scanner, aby získal identifikaci. Po chvíli se objevily výsledky. Matt si je přečetl a srdce se mu rozbušilo.
Tohle nebyly Slavikovy lodě, byly imperiální.
Jeho mozek tu informaci jen těžko zpracovával. Co dělá Impérium tady?
Rozezvučel se poplašný signál, oznamující, že se k němu blíží nějaké plavidlo a že ho zaměřuje. Matt zvedl hlavu. Tři ze stíhaček TIE, které zničily Scyllu, letěly k němu.
Matt začal spouštět obranný mechanismus. Laserová děla Alice se vysunula, ale zatím jim nebyl zadán žádný cíl. Štíty byly na maximu.
„Vesmírná jachto Alice,“ ozval se z reproduktoru filtrovaný hlas. „Máte problémy?“
Matt přemýšlel, co dělat. Stíhačky – jak si všiml – si držely odstup, aby byly těsně mimo dosah jeho laserů. A nebyly to obyčejné stíhačky, byly to TIE Defendery! Neměl ponětí, že ještě nějaké jsou v aktivní službě. A zvlášť na opačném konci galaxie, daleko od všech bojů.
„Máte problémy,“ konstatoval pilot, než Matt stihl cokoliv říct. „Vyčkejte.“
Matt čekal téměř pět minut, poté se hvězdný destruktor otočil a zamířil k němu.
Z toho mám velmi špatný pocit.
Alice sebou trhla, jak ji destruktor chytil do vlečného paprsku a začal přitahovat k sobě. Matt si zkontroloval světelný meč a zhluboka se nadechl. I když to nebyl Slavik, pořád to byli nepřátelé.
Obrovská válečná loď už zaplnila celý výhled, jak nasávala Alici do svých útrob. Matt viděl, jak se přibližují k jednomu z menších hangárů, dokonce už rozeznával obrysy jednotlivých postav, a nakonec Alice dosedla na zem. V hangáru byly kromě ní jen čtyři postarší nákladní transportéry a velice málo lidí. Jako by hangár někdo narychlo vyklidil.
Matt se obrnil a šel dozadu k průchodu. Když ho otevřel, u rampy stál jakýsi důstojník. Nemohlo mu být víc než třicet. Jakmile Matta uviděl, pozvedl ruce, aby bylo vidět, že v nich nic nemá. „Nejsem ozbrojen.“ Nervózně se usmál. „Nemáte se čeho bát.“
Matt sestoupil po rampě až k němu, ruku instinktivně položenou na světelném meči a rozhlédl se. Opodál stála jen čtveřice stormtrooperů, kteří se ze všech sil snažili vypadat, jakože tam nejsou.
Důstojník se napřímil a pokusil se usmát naplno. „Jsem poručík Niklos. Vítejte na palubě Firestormu. Vy jste Jedi Matt Lavron, že?“
Matt přikývl. Tak nějak nevěděl, jestli má tomu muži potřást rukou nebo ho udeřit. Radši neudělá ani jedno. „Odkud znáte mé jméno?“
„V tuto chvíli nejsem oprávněn vám říct nic víc,“ řekl poručík. „Kdybyste mě prosím následoval,“ vybídl ho. Matt z něj necítil žádný klam, jen velikou nervozitu..., ale také strach. Poručíkovi se zřejmě nezamlouvala představa, že mu šílený rozzuřený Jedi usekne hlavu. Ale Matt na druhou stranu stejně neměl kam jít. I kdyby se dostal – nebo mu umožnili odletět – z lodi, pořád nemá podsvětelný pohon a nikam nedoletí.
Kývl na poručíka. „Jděte první.“
Poručík Niklos se seč mohl snažil zakrýt úlevu. Otočil se a zamířil k výtahům na druhé straně hangáru. Stormtroopeři šli mlčky za nimi v uctivé – nebo spíše strategické – vzdálenosti.
Matt během svého života nikdy nebyl na palubě hvězdného destruktoru, ale studoval nákresy a schémata, takže o nich něco věděl. Tohle byla třída Imperial a podle trupu se dalo usoudit, že je poměrně nová. Když měli za sebou tři chodby a dva výtahy, Matt si pomalu utvářel představu, kam ho vedou. Určitě byli ve velitelské věži. O další výtah a další chodbu později stanuli před dveřmi, které mohly vést do kapitánovy pracovny nebo poradní místnosti nebo něčeho podobného. Museli být jen několik podlaží pod hlavním můstkem.
Niklos otevřel dveře a pokynul Mattovi, aby šel první. Jedi na okamžik váhal, potom vstoupil.
Místnosti vévodil velký pracovní stůl, před kterým stálo několik křesel. Na desce stolu se nacházelo standardní vybavení: komlink, holoprojektor, čtecí zařízení na datakarty a počítačový displej.
A za stolem seděl muž v imperiální uniformě. Vypadal, jako by se v ní narodil. Seděl vzpřímeně, měl bílé vlasy a jeho tvář byla pevná, poznamenaná věkem a zřejmě zocelená životními zkušenostmi.
A Matt toho muže téměř okamžitě poznal. Viděl jeho tvář několikrát v archivech akademie Jedi a NRI.
Byl to admirál Gilad Pellaeon, nejvyšší velitel imperiální flotily a de facto vládce současného Impéria. Říkalo se, že dokonce býval žákem samotného velkoadmirála Thrawna.
„Á, pane Lavrone,“ řekl muž a vstal. „Rád vás poznávám. Já jsem admirál Pellaeon.“
„Potěšení na mé straně,“ odpověděl Matt odměřeně. „Jste velice daleko od domova, admirále.“
Pellaeon se usmál. „Kdysi dosahovala moc Impéria téměř až sem.“ Jeho úsměv zmizel. „Ale to bylo hodně dávno.“ Pokynul k jednomu z křesel. „Prosím, posaďte se. Chci s vámi něco probrat.“
Matt vrhl podezřívavý pohled na křeslo a poté se otočil zpět na admirála.
Pellaeon vzdychl. „Ale no tak. Kdybych vás chtěl zabít, prostě bych nechal vaši loď sestřelit, když jen tak bezmocně visela ve vesmíru. Ovšem neudělal jsem to. Hodlám s vámi jednat – řekněme – pod vlajkou míru. Mimochodem, jaké je poškození vaší lodi?“
„Podsvětelný regulátor energie je zničený,“ řekl Matt už trochu méně nepřátelským tónem. Bez jejich pomoci se odtud stejně nejspíš nedostane. „A hypermotor bude potřebovat několik náhradních součástech.“
Pellaeon přikývl. „Nechám tam poslat opravářskou četu, aby se na to podívala,“ podíval se na Niklose, který tiše stál za Mattem. „Poručíku, zařiďte to.“
„Ano, pane,“ řekl Niklos – zřejmě rád, že je z této konverzace omluven – a otočil se k odchodu.
Matt počkal, dokud se za ním nezavřou dveře, pak se otočil na admirála. „Váš podřízený ze mě není zrovna nadšený.“
„Obávám se, že není jediný,“ řekl chmurně Pellaeon. „Niklos sloužil na palubě Eclipse II pod znovuzrozeným císařem a viděl, co všechno dokáže Síla udělat s lidmi,“ podíval se kamsi do dáli. „Já s ní měl taky několik nepříjemných zkušeností.“ Zavrtěl hlavou. „Ale kvůli tomu tu nejsme. Dáte si něco k pití? Třeba Ruby Bliel s Juri džusem?“
Matt zavrtěl hlavou a konečně se přiměl posadit. „Ne, děkuji. A smím se zeptat, odkud toho o mně tolik víte?“
„Rytířů Jedi ze Skywalkerovy akademie je stále příliš málo a považuji za důležité si o nich udržet přehled,“ řekl Pellaeon a posadil se naproti Mattovi. „Zvlášť po operaci na Desperu před čtyřmi měsíci, kde jste spolu se svými druhy zlikvidoval jednotku našich nejlepších agentů.“
Matt ztuhl, ale Pellaeon jen zavrtěl hlavou. „Ale na tom teď nezáleží. Chci vám předložit jistý návrh. Vyslechnete ho?“
Matt se zamračil. „Ano,“ jeho oči se zúžily. „Je jen těžké tu takhle s vámi sedět. Impérium mi zabilo rodiče.“
„Povstalecká Aliance zase připravila o někoho blízkého mě,“ řekl tiše Pellaeon. „Mám jasnou představu, jak se oba cítíme. Já jsem pro vás a vaše lidi imperiální řezník, vy jste pro mě a mé lidi povstalecká špína. Nenávidíme se a přesně v tuhle chvíli se na druhém konci galaxie naši druhové vzájemně zabíjejí,“ zvedl prst. „Jenže tady v Zóně jsme sami. Ani jeden nemůžeme jen tak zavolat domů pro posily a čekat, že dorazí včas. Jsme tu odříznuti. A máme tu společného nepřítele.“
Matt přikývl. „Slavika. Takže navrhujete, abychom proti němu uzavřeli dočasné spojenectví?“
„Řekněme spíše jakousi synchronizaci našich akcí,“ řekl Pellaeon zamyšleně. „Váš primární cíl je – nemýlím-li se – osvobodit planetu, kterou má Slavik v područí – Aisa se myslím jmenuje. To je váš primární úkol.“
„To a zabránit Slavikovi napadnout Novou republiku. Ale máte pravdu, osvobození Aisy je náš primární cíl.“
„Ano,“ souhlasil Pellaeon. „Musím přiznat, že mi připadá podivné, jak se Nová republika rychle žene zachránit zapadlou planetu na kraji galaxie, která přitom snad ani nejeví zájem o připojení.“
„Nečekám, že to pochopíte,“ odbyl ho Matt. „Jste imperiál.“
Pellaeon pokrčil rameny. „Na tom koneckonců nezáleží. Původně jsem chtěl poslat zprávu veliteli vaší úderné skupiny, ale díky vašemu nenadálému příletu to mohu poslat přes vás.“
Odmlčel se. „Na cestě mám posily. A předpokládám, že vy také. Ale pořád to nebude dost. Zóna je rozlohou poměrně malá oblast. Ať zaútočíme kamkoliv, Slavik tam dokáže během několika hodin dostat na podporu většinu svých lodí. Ovšem kdyby musel čelit útokům na více místech najednou, nedokázal by efektivně ubránit ani jedno,“ naklonil se k Mattovi blíž. „Přibližně za tři týdny hodlám zaútočit na Slavikovu základnu Haven a na jeho dvě menší loděnice. A bylo by užitečné pro všechny – kromě Slavika samozřejmě – kdyby současně Nová republika zaútočila na Aisu. Planetu si můžete klidně nechat. Jakmile dokončím misi, moje úderná skupina se stáhne ze Zóny zpět do Impéria a až se příště setkáme, budeme opět stát proti sobě. Co si o tom myslíte?“
Matt přikývl. „Myslím, že to je dobrý nápad.“
„Budete tedy mou zprávu tlumočit vašemu novorepublikovému veliteli?“
„Ano,“ přitakal Matt a Pellaeon mu podal datakartu.
„Tady je frekvence, na které mi můžete poslat zprávu o konkrétním čase útoku. Pokud se neozvete, zaútočím ode dneška přesně za tři týdny.“
„Rozumím,“ Matt si dal datakartu do kapsy. „Ale zajímalo by mě, proč chcete ještě dál bojovat. Koneckonců, bezprostřední hrozbu pro Impérium jste odvrátili zničením toho lehkého calamarského křižníku, který mířil na Bastion. Mezi Impériem a Slavikem se rozkládá celá Nová republika. Určitě by ho zastavila, než by vás mohl nějak přímo ohrozit, a vy teď určitě nemáte lodí nazbyt. Ale přesto tu chcete zůstat a dál bojovat. Proč?“
Pellaeon se usmál. „Nečekám, že to pochopíte. Jste rebel.“
Matt se uchechtl a začal se zvedat. „Váš vzkaz předám. Teď bych rád zašel do hangáru a dohlédl na opravy své lodi. Tedy pokud mě tu nechcete držet.“
Pellaeon zavrtěl hlavou. „Nikdy bych se nesnažil držet někde Jedie. Kdybych se o to pokusil, nejspíš byste mě zabil, zlikvidoval stráže přede dveřmi, prostřílel si cestu do hangáru, ukradl loď a utekl, že?“
„Nebyl bych první, komu se podobná věc povedla.“
„Asi ne,“ připustil Pellaeon s úsměvem a podal mu ruku. „Tak děkuji za rozhovor, pane Lavrone,“ přelétl ho pohledem. „Přiznám se, že když vás tu takhle vidím, přál bych si být alespoň o třicet let mladší.“
Matt chvíli váhal a poté nabízenou ruku přijal. „Děkuji za poklonu. A děkuji za opravu lodi. Vzkaz předám.“
„Nashledanou, pane Lavrone. Strážný přede dveřmi vás dovede zpět do hangáru.“
„Sbohem,“ řekl Matt a zamířil ven z místnosti.

* * *

„Kapitáne, jachta Alice právě opustila hangár a míří do volného prostoru.“
„Rozumím,“ řekl kapitán Lothar Valdis. „Komunikace, dejte signál Requitalu, aby deaktivoval gravitační projektory.“
„Ano, kapitáne.“
Otočil se, když za sebou uslyšel kroky. Admirál Pellaeon přišel na můstek, krok za ním kráčel jeho pobočník, poručík Niklos.
„Hlášení.“
Valdis se podíval na senzorového důstojníka, který se zase podíval na admirála. „Alice právě vstoupila do hyperprostoru, pane.“
„Výborně,“ řekl Pellaeon.
„Ovšem Lavronova loď byla spravená už před půl hodinou,“ podotkl Niklos. „Proč se tu zdržoval tak dlouho?“
„Hledal, jestli jsme mu na palubu neumístili naváděcí maják nebo odposlouchávací zařízení,“ vysvětlil Pellaeon. „Na jeho místě byste udělal totéž.“ Přesunul se k hlavnímu průzoru na přídi můstku a pozoroval hvězdy.
Valdis si odkašlal a přistoupil k admirálovi.
„Otázky, kapitáne?“
Valdis pomalu pokýval hlavou, jako by uvažoval, kde začít. Pellaeon s ním před lety sloužil několik měsíců. V době, kdy byl Firestorm jeho stálou vlajkovou lodí a kdy se snažili z jednotlivých střípků poskládat zpátky Impérium v jeho původní slávě. Valdis byl zkušený důstojník, ne o mnoho let mladší než Pellaeon, a evidentně se snažil dobře volit slova, aby to nevypadalo, že zpochybňuje rozkazy nadřízeného důstojníka.
Pellaeon mu pomohl. „Chcete vědět, jestli považuji za moudré jednat s Novou republikou?“
Valdis pokrčil rameny. „To ne, chápu, že tady, uprostřed ničeho a odděleni od civilizace je dočasné příměří logický krok – i když moffové si o tom asi budou myslet své.“
„Moffové mi momentálně starosti nedělají,“ ujistil ho Pellaeon. „A to, co nebudou vědět, jim neublíží.“
„Jistě, pane,“ souhlasil Valdis a na okamžik se odmlčel. „Jen nevím, jestli bylo moudré toho rytíře Jedi vzít na palubu a předat zprávu Nové republice po něm. Kromě toho, že se mi dost příčí představa Jedie pobíhajícího po mé lodi, to, že jste s ním chtěl jednat mezi čtyřma očima,“ zavrtěl hlavou. „Přiznám se, že jsem měl o vás strach. Slyšel jsem, co Jedi dokáže udělat s lidskou myslí. V nejlepším případě číst myšlenky a v nejhorším…“
„Poručík Niklos mi říkal přesně totéž,“ řekl Pellaeon. „Má své zkušenosti se znovuzrozeným císařem a já měl podobné s mistrem C‘baothem.“
„Na Eclipse II neuplynul den, aby císař nezabil alespoň pět podřízených,“ řekl za nimi tiše Niklos. „Naštěstí byl na palubě jen několik měsíců, potom skončil spolu s lodí…“ zarazil se. Asi si uvědomil, že mluvit o ztrátě císaře a největší válečné lodi, jaká kdy byla vyrobena, jako o „štěstí“ před dvěma vyššími důstojníky není zrovna nejchytřejší kariérový tah. Ale Pellaeon jen přikývl. Niklos si prožil své. Byl tenkrát jeden z mála, který se včas dostal do únikového modulu, přežil následnou explozi lodi a císařské planety Byss. Přežil mezi troskami dva dny, než ho objevila imperiální loď. A Pellaeon opravdu pochyboval, že by se v imperiální flotile – s výjimkou několika fanatiků – našel někdo, kdo by upřímně želel nad ztrátou znovuzrozeného císaře nebo jeho lodi.
„Byl to jen šílený klon,“ řekl nahlas. „Stejně jako C‘baoth. Lavron je Jedi a neublížil by člověku, který s ním jedná pod vlajkou míru.“
„Dokud by si neuvědomil, že vaším zabitím by se z něj stal jeden z největších hrdinů v Republice,“ podotkl suše Valdis.
Pellaeon se usmál. „Děkuji, že si mě tak ceníte, kapitáne.“
„Admirále Pellaeone,“ ozval se za nimi nový hlas. Na můstek přišel velitel Dervil. Zastavil se těsně před Pellaeonem. „Admirále, kapitáne, všichni uprchlí imperiální vězni ze základny Requiem jsou již na palubě, jejich nejvyšší důstojník – velitel Mullholand – bude za chvíli připraven podat hlášení.“
„Děkuji, veliteli,“ Pellaeon se otočil na Valdise. „Kapitáne, ať se všechny hlídkující stíhačky vrátí na palubu. Jsou už zpátky průzkumné lodě?“
„Všechny kromě dvou, které sledovaly základnu Haven. Měly by dorazit každou chvíli.“ „Dobrá,“ řekl Pellaeon. „Až budou zpátky, nastavte kurz ze Zóny na místo setkání,“ kývl ven na trosky lehkého calamarského křižníku. „Náš první úkol byl splněn. Chci, aby celá úderná skupina byla do hodiny v hyperprostoru.“
„Ano, pane.“

* * *

„Tomuhle říkáš plán? To je pitomost!“
Laura Cruise zavrtěla hlavou. „Taky se mi to moc nelíbí, Killiane, ale je to jediná možnost, jak se tam dostat.“
Nacházeli se v jednom ze skladišť na Montauku před skupinou velkých kovových beden. Beden, o nichž Beth zjistila, že obsahují náhradní součástky a zásoby, které mají být co nejdříve dopraveny na Grazer.
„Možná to je jediná možnost, ale pořád je to pitomost!“ řekl Killian, nicméně poslušně z otevřené bedny vynášel náklad a stavěl ho co nejnenápadněji opodál.
„Tyhle bedny už byly proscannované,“ upozornila ho Laura. „A vyzvednout je přijdou už jen droidi. Když se v nich ukryjeme…“
„No jo, no jo,“ zabručel Killian. „Vždyť už mlčím, ale jestli si na konci nebudu mít na co vystřelit…“
„Budeš, neboj,“ ujistila ho Laura.
Rychle z bedny vyndali poslední kusy vybavení a Laura sáhla do kapsy své uniformy technika, aby vytáhla malý dýchací přístroj. Štěstí, že mají Slavikovi technici – a pravděpodobně technici všech ostatních organizací – v kombinéze nejrůznější vybavení, včetně příručního dýchacího přístroje pro případ, že by museli pracovat v zamořené oblasti nebo ve vakuu. Nasadila si přístroj a opatrně vstoupila do bedny. Ostatní ji následovali a Killian poté s jistou zručností zavřel bednu zevnitř.
„Možná budu znít trochu neoriginálně, ale mám z toho dost špatnej pocit.“

* * *

„Victory 1 a Seigor právě dorazily a žádají o finální instrukce.“
„Pošlete jim je, poručíku,“ řekla Oxanna komunikačnímu důstojníkovi. Admirál Slavik se podíval průzorem na levoboku na nově přilétající destruktor třídy Victory a Nebulon-B fregatu.
„Všechny lodě Úderné skupiny Jedna jsou již na místě, admirále,“ hlásila Oxanna. „SLAM systém na interdiktoru Iron Grip je plně funkční.“
„Výborně,“ řekl Slavik a podíval na pravobok, kde se jen několik set kilometrů od Montauku vznášel hvězdný destruktor třídy Imperial. A těsně za jeho velitelskou věží se držely tři fregaty třídy Lancer.
„Jaké jsou zprávy z Dominatoru?“
„Spear´s Edge a Whip jsou již přichyceny k trupu a připraveny. Black Pearl zkouší ještě pevnost úchytného kabelu.“
Admirál Slavik se usmál. „Začněte propočítávat skok do hyperprostoru,“ oslovil navigátora. „Komunikace, spojte mě s Údernou skupinou Dvě.“
„Rozkaz,“ řekl nadšeně komunikační důstojník a začal zuřivě klapat do kláves. Po chvíli se na zádi můstku objevil hologram kapitána Hosse v životní velikosti.
„Status.“
„Úderná skupina Dvě je na místě, admirále,“ řekl Hoss. „všechny lodě jsou připraveny.“
„Výborně,“ Slavik se podíval na chronometr. „Do hyperprostoru skočíte přesně za čtyřicet minut.“
„Rozumím, admirále. Hodně štěstí.“
„Vám také.“ Holografický obraz kapitána Hosse se zavlnil a zmizel.
Slavik poodešel a posadil se do svého velitelského křesla. „Ať všechna plavidla začnou zaujímat bojovou formaci Beta-K.“
„Ano, admirále.“
„Pane,“ ozval se komunikační důstojník. „Black Pearl je připravena. Všechny tři fregaty vypínají motory a Dominator hlásí, že úchytné kabely drží výborně a je schopný se normálně pohybovat i se zátěží.“
„Výborně, pošlete náš skokový vektor všem lodím,“ nařídil Slavik.
„Posláno, pane.“
Slavik nechal několik sekund ticho viset ve vzduchu, potom mávl rukou. „Vpřed.“
Hvězdy za průzorem vystřídala známá modrobílá záře hyperprostoru a admirál Slavik se pohodlně opřel do křesla a vyčkával.

* * *

Matt Lavron popsal dopodrobna svou návštěvu na imperiálním hvězdném destruktoru a návrh, který mu admirál Pellaeon předložil. Když domluvil, v poradní místnosti na Nebuchadnezzaru nastalo dlouhé, tísnivé ticho.
První ho porušil generál Cherook. Zavrčel cosi velice rozzlobeného a jeho překladatelská „hlava“ se ani neobtěžovala s tlumočením.
„Generál Cherook má pravdu,“ řekl kapitán Miavv. „Nemůžeme jim věřit. Může to být past.“
„Já nechápu, proč se k tomu stavíte tak odmítavě,“ poznamenal Ash Koor. „To jste tak zvyklí válčit, že nejste schopni akceptovat mír?“
„Tady nejde o mír, ale o dočasné příměří,“ upřesnil kapitán Miavv. „Může to být past.“
„Ale taky nemusí,“ řekl Matt. „Necítil jsem z toho muže žádný klam.“
„To nemusí nic znamenat. Třeba své emoce dokáže skrývat.“
„Pokud vím, tak v minulosti už párkrát k podobným příměřím došlo,“ řekl Matt. „Jako třeba na Bakuře nebo Caenu a slyšel jsem i drby, že při pronásledování warlorda Zsinje generál Solo spolupracoval s imperiálním admirálem.“
„Ano, ale to bylo něco jiného,“ řekl Miavv. „Tehdy to byli odříznutí imperiální důstojníci jednající víceméně na vlastní pěst. Tohle je nabídka přímo od nejvyššího velitele imperiální flotily!“
„Který je tu ale také odříznutý a je dál od domova než my,“ pronesl tiše viceadmirál Ziga. „S admirálem Pellaeonem jsem se nikdy osobně nesetkal, ale působí na mě dojmem čestného člověka.“
Generál Cherook zavrčel svůj názor.
„Generál Cherook chce vyjádřit svou nedůvěru vůči admirálu Pellaeonovi,“ řekla jeho „hlava“. „Pellaeon byl kdysi součástí jedné z jednotek vyslaných na Kashyyyk, aby zotročily Wookiee.“
„Ale to nebylo z jeho vůle,“ řekl Ziga. „Kdyby odmítl, jednoduše by ho popravili za porušení subordinace a poslali by někoho jiného. Nic by se nezměnilo.“
Cherook cosi zavrčel a – nepříliš nadšen – ztichl.
„Počkejte chvilku,“ řekl Miavv. „Připusťme si na okamžik, že Pellaeon to myslí vážně, že to není žádná past. Ale jak plánuje sám zlikvidovat dvoje loděnice a Slavikovu stanici Haven? Viděli jsme, jak je obrněná. Mohla by ho nemile překvapit.“
„Myslím, že admirál si je vědom schopností stanice,“ ujistil ho Ziga. „A nezapomínejte, že Pellaeon byl zástupce velkoadmirála Thrawna. Určitě se od něj naučil pár triků.“
„A vy jste se někdy s admirálem Pellaeonem střetl, viceadmirále?“ zeptal se mistr Koor.
„Jeho loď, Chimaera, byla přítomna u Endoru, ale nevím, jestli jí tenkrát už velel,“ řekl váhavě Ziga. „Bojoval jsem s ním při několika bitkách během Thrawnovy kampaně. Po Thrawnově smrti u Bilbringi nařídil ústup, když viděl, že už nemůžou vyhrát. Je to realista, který se nenechá zaslepit pýchou. Jen jednou jsme bojovali přímo my dva proti sobě – před pěti lety. To už jsem byl viceadmirál. Pellaeon tehdy vedl útok na Duro v rámci imperiální operace Shadow Hand. Já velel úderné skupině, která planetu bránila. Neměli jsme žádné lodě, které by se mohly rovnat hvězdným destruktorům, ale měli jsme početní převahu… a trochu štěstí. Pellaeon byl vypočítavý a nepříliš agresivní protivník. Přišel jsem ale o dost lodí, než se nám podařilo Chimaeru těžce poškodit a zneškodnit. Pellaeon se s podřízenými, kteří přežili, evakuoval. Poté nám dorazily posily a přeživší imperiální destruktory byly nuceny ustoupit. Naši lidé se nalodili na Chimaeru a obsadili ji. Teď slouží ve flotile Nové republiky.“
„A Pellaeon?“ zeptal se Ash Koor.
„Nějak se dostal pryč. Buďto ho zachránil jeden z destruktorů nebo odletěl na vlastní pěst. Netuším, ale na tom nezáleží.“ Ukázal na datakartu, kterou Matt Lavron přinesl. „Myslím si, že nemáme co ztratit, když si s admirálem zkoordinujeme své útoky na stejnou dobu. On by určitě neútočil na základnu Haven, kdyby si nebyl jistý, že ji dokáže odrovnat. A co se týče vašich obav, že je to past: nenapadá mě jaksi žádný způsob, jak by informaci o čase našeho útoku mohl efektivně zneužít. Pochybuji, že by tomu Slavik věřil, kdyby mu zčistajasna zavolal imperiální admirál a řekl, že na něj bude útočit Nová republika. A i kdyby ano… už jsme přežili horší věci.“
„To nezní moc povzbudivě,“ zabručel kapitán Miavv.
Ziga se nadechl. „Já věřím, že admirál Pellaeon je čestný a že své slovo dodrží. Víc vám k tomu říct bohužel nemohu.“ Rozhlédl se po místnosti. Byli tu jen oba rytíři Jedi, kapitán Miavv, generál Cherook a on. Ziga chtěl pozvat i kapitána Murdocka – který už dokázal, že je na jejich straně – ale on zrovna teď probíral detaily útoku na základnu Requiem se svými stormtroopery.
„Má někdo nějaký dotaz? Ne? Dobrá, rozchod.“
„Jeden dotaz bych možná měl, ale není k tématu,“ ozval se Matt Lavron, když vstal. „Ozvala se Laura…? Myslím Lauru Cruise.“
Ziga zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne. Ale pokud infiltrovala Slavikův osobní destruktor, nemůže poslat zprávu, aniž by riskovala prozrazení.“
Matt přikývl. Už takhle vypadal jako chodící mrtvola, ale teď vypadal, jako by z něj odlétl další kousíček života. „Tak mě prosím informujte, kdyby se ozvala.“
„To udělám,“ slíbil mu Ziga. „A pokud vám smím radit, jděte si lehnout. Jste na nohou už třicet hodin.“
Matt se zamračil. „Spal jsem v lodi… asi deset minut.“
„Jděte si lehnout,“ řekl Ziga rázněji. „Teď byste tu stejně k ničemu nebyl.“
„Asi… máte pravdu,“ připustil Matt a promnul si oči. „Mějte se.“
Otočil se ke dveřím, zrovna když vešla Stacy Mila s datapadem v ruce. „Viceadmirále, mám tu pro vás…“ zarazila se když spatřila Matta. „Vy žijete? To se mi ulevilo! Já byla ta poslední, které by si přála vaši smrt,“ vzdychla. „Pch. Nejspíš bych pak musela kopat hrob.“
„Jděte se bodnout!“ zavrčel Matt a odešel.

* * *

Matt sotva došel do své kajuty. I když si to nechtěl přiznat, byl unavený. Byl velice unavený. Prostřílel se skrz základnu Requiem, bojoval se Stevakem, snažil se sám opravit loď, vyjednával s nejvyšším mužem v Impériu a tlumočil jeho návrhy viceadmirálovi.
Divil se, že se ještě drží na nohou.
Když se ocitl v kajutě, chtěl se převléct a umýt, ale teď když si to uvědomil – Jedi neJedi – jeho mozek už vysílal jediný signál: Spát, spát, spát, spát.
Matt se natáhl na postel a zůstal ležet. Laura se o sebe uměla postarat a i když měl o ni starost, viceadmirál měl pravdu, teď pro ni nemůže vůbec nic udělat.
Zavřel oči a hned cítil, jak jeho mysl pomalu zapomíná na všechno a zlehka odplouvá kamsi do dáli. A Matt letěl s ní. Nořil se do toho krásného pocitu nevědomí.
Náhle sebou jeho tělo prudce trhlo v nečekaném, bolestivém šoku. Matt měl dojem, jako by ho někdo začal mlátit vší silou kladivem do hlavy. A znovu a znovu a znovu a znovu…
Trvalo mu tři vteřiny, než se probral natolik, aby pochopil co se děje.
Poplašné sirény. Rozléhaly se celou lodí. Byl to bojový poplach!
Matt zaklel a sklouzl z postele. S jistou námahou se zvedl a narovnal.
„Není nad patnáct vteřin zdravého spánku!“
Vyšel na chodbu, kde pulzovala rudá poplašná světla, a snažíc se ze všech sil ignorovat ten odporný zvuk sirény, zamířil na můstek.