Vyhlídka na smrt

Autor: Johnak Wheeliak

Ash se podíval na chronometr a vydechl, zbývalo ještě jedenáct minut a už byl v půlce cesty. Ovládání transportéru bylo naštěstí prosté a seznámil se s ním rychle.

Chtěli Tal´Nahaga, tak ho budou mít!

Palubní vysílačka zapraskala: „Mistře Koore!" ozval se hlas Mace Windu, „mistře Koore, kde jste?"

Ash přidal ještě víc energie do pohonu, vysílačku ignoroval.

„Mistře Koore," ozval se Dashin hlas, „mluvte, vím, že mě slyšíte!"

Ash vzdychl a stiskl tlačítko: „Co je?"

„Co je? Vy jste se asi dočista pomátl!" řekla Dasha.

„Musím deaktivovat ten štít," vysvětloval Ash, „a mám na to jen deset minut, tak bych byl rád, kdyby mě nikdo nerušil."

„To je ale šílenství! Nestihnete se dostat vča..."

Ash přerušil spojení a věnoval se dál řízení.

Po chvíli se letoun začal houpat ze strany na stranu a zezadu se ozývalo skřípění namáhaného kovu. Ash se otočil právě včas, aby viděl, jak se kus levého křídla odlamuje. Asi se o něj opřel Seelien.

Plavidlo začalo klesat a Ash se ze všech sil snažil udržet výšku. Stačila jen chvilka. V dálce už viděl uprostřed sněhu vstup do bunkru štítového generátoru.

„No tak, holka. Vydrž ještě chvilku!"

Jenže nevydržela, klesala stále níž a níž, až Ash cítil, jak drhne břichem o zem. Pak ucítil prudký náraz a loď se začala otáčet na zemi kolem dokola a jemu se mu zatmělo před očima.

Chvíli nato se zase vzpamatoval a rozhlédl se. Letoun byl v žalostném stavu, ale on žil a to bylo hlavní. Nohou vykopl boční dveře a vyskočil ven z vraku.

Ihned se do něj opřel hrozný mráz. Ještě větší než minule. Vytáhl z kapsy injekci s Ethorinem a píchl si ji do ruky. Za chvíli mu už bylo tepleji a mohl normálně fungovat.

„Proč jenom já tak hrozně rád lítám!" zabručel, když si prohlédl stal plavidla zvenku. To už byl za tuhle misi třetí zničený létací stroj.

Ovšem během téhle mise se staly ještě horší věci a ještě mnohem horší se stanou, jestli sebou nepohne.

Podíval se směrem ke generátoru, bylo vzdálen ještě dobrých několik kilometrů dolů z kopce a kolem něj pozoroval množství Seelienů. Běžet pomocí Síly na dlouhé rovné ploše je jedna věc, ale z kopce po sypkém sněhu je něco jiného. Za chvíli by mu podjely nohy a on by spadl a Seelieni by ho pak dodělali.

Podíval se na chronometr. Zbývalo sedm minut. Asi to bude muset přece jen zkusit. Nic jiného mu koneckonců nezbývalo.

Rozhlédl se kolem sebe a zrak mu spočinul na utrženém kusu jednoho ze čtyř křídel. Byl přes metr dlouhý, asi sedmdesát centimetrů široký a na konci se zužoval do špičky. Ash se usmál. Tohle by se mohlo hodit!

„Odstartujte, ať jsme připraveni, kdyby se to mistru Koorovi podařilo," nařídil Mace pilotovi a koutkem oka zahlédl, jak po něm Dasha vrhla naštvaný pohled. Asi šlo o reakci na slovo „pokud". Ash Koor to samozřejmě zvládne. Podaří se mu deaktivovat štít.

Jinou možnost ani neměli.

* * *

Ash stál na utrženém kusu křídla a sjížděl z kopce dolů směrem ke generátoru. Měl pokrčená kolena, rovná záda a roztažené ruce. Jemnými pohyby určoval směr a snažil se ze všech sil, aby ze svého improvizovaného snowboardu nespadl. Ještě nikdy na ničem podobném nejel a byl to vskutku zajímavý zážitek.

Najel na jeden větší hrbolek, ale podařilo se mu udržet rovnováhu. Už viděl před sebou jasně vchod do podzemního bunkru, když si vzpomněl na eskalátor, který je uvnitř. Pravděpodobně ho stráž zastavila, jakmile zjistila neoprávněný vstup a Seelieni by určitě neměli důvod ho zase zapínat.

Bude ty schody muset seběhnout, ale to bude chvilku trvat, obzvlášť když by musel ještě přitom od sebe odhánět Seelieny.

Jak se víc přibližoval, viděl, že vchod je do bunkru je otevřený. Jedna možnost tu je.

Ocitl se na rovině a velkou rychlostí se řítil ke vchodu. Projel kolem zmatených Seelienů a vjel dovnitř na vypnutý eskalátor. Rychle se skrčil do dřepu a rukama se chytil stran svých nyní improvizovaných sání. Jízda po schodišti byla o něco méně pohodlná, protože to pořád drncalo a kraje schodů Ashe mlátily do konečků prstů, kterými se držel, ale to se dalo vydržet. Bylo jich jen asi dvě stě.

Jak jel, soustředil se na Sílu a vycítil, že dole jsou čtyři bytosti. Nebyli to Aquimoňané, jejich mysli po několika dnech s nimi už bezpečně poznal, takže to museli být Seelieni.

Jen čtyři Seelieni. To jde. Než se sem dostanou ti seshora, bude to v suchu.

Byl už skoro u cíle. Připravil se a jakmile vjel do řídicí místnosti, seskočil. Ulomené křídlo však pokračovalo dál ve své cestě a zarazilo se až o Seeliena, kterého ve své rychlosti přirazilo ke zdi.

Ash aktivoval svůj meč a zlikvidoval zbývající vetřelce. Nebylo to tak těžké.

Podíval se na chronometr. Zbývala už jen minuta.

Překročil tělo aquimosského technika a přistoupil k ovládacímu terminálu. Ihned od něj zase ustoupil a zamračil se. Celý panel byl zničen. Seelieni asi aktivovali štít a pak rozbili ovládání. Ash se stále divil, jak ti polointeligentní všehožrouti mohli něco takového dokázat.

Cítil, jak se potí, ale to nebylo jenom nervozitou. Proč je tu sakra takové vedro?

Utřel si pot a cítil, jak se mu zatočila hlava. Otočil se k neprůstřelnému oknu ze kterého bylo vidět na generátor, jeho pohled jel dál a spatřil dvojité dveře, které vedli do generátorové komory. Obě byly otevřené.

Seelieni do toho asi hrábli až příliš. Od generátoru se sem dostává radiace! Proto mu bylo špatně a cítil horko. Je ozářený. Napadlo ho, jakto že to na Seelieny nepůsobilo, ale na tom teď už nezáleží.

Nadechl se a vešel dovnitř. Byl tam ještě větší žár. Hlavní část generátoru byla obrovská koule, ze které směrem nahoru vedla trubka s proudící energií. Po stranách bylo několik menších trubek, které do generátoru přiváděli chladicí kapalinu. Kdyby je odstranil, asi by se zařízení přehřálo, ale to by trvalo dlouho a už zbývalo jen několik vteřin.

Aktivoval meč a hodil ho na generátor. Zelená čepel se zařízla do povrchu, evidentně způsobila ve vnitřním zařízení nějakou škodu, než světelný meč zmizel dole pod potrubím.

Zařízení začalo vydávat divné zvuky a na všechny strany začaly odlétávat jiskry a kusy krytu. Pak konečně nastal hlavní výbuch. Ashe zasáhla tlaková vlna a hodila ho na stěnu.

Mistr Jedi utrpěl jeden těžký náraz zepředu a jeden zezadu. Sklouzl po stěně na zem, kde zůstal nehybně ležet.

Lodě s obyvateli planety teď mohly bezpečně odletět. Na ničem jiném nezáleželo. Ash si vzpomněl na Dashu a poté na svého prvního padawana, který mu zemřel v náručí. Jeden Corellianský mistr Jedi, Nejaa Halcyon, Ashovi kdysi řekl, že nejhorší je umírat sám. Měl asi pravdu, ale Ash nechtěl aby tu s ním teď někdo byl, protože za současné situace by zemřel s ním. Dnes tu tak jako tak zemřelo hodně lidí. Caloth, Mojo, Tassadar a několik dalších milionů Aquimoňanů tu každou chvíli ještě zemře.

Nadechl se a vykašlal pár kapek krve. Cítil, jak se mu pomalu zamlžuje zrak.

Pro Jedie neexistuje smrt, jen Síla.

Brzy zjistí, jestli na této větě z kodexu řádu je něco pravdy. Velice brzy. Každou chvíli...

Už neviděl téměř nic, cítil, jak mu přestává bít srdce, chtěl se nadechnout, ale nešlo to.

Pak ho už obestřela temnota a on opustil svou tělesnou schránku a vydal se na ještě delší cestu.

V generátorové komoře po něm zbyl jen jeho zmačkaný a zkrvavený oděv.

* * *

„Hvězda se hroutí!"

Mace Windu polkl. A teď všichni zahyneme...

„Štít se hroutí taky!" vykřikl pilot.

Mace prudce zvedl hlavu.

„Dostaňte nás odtud!" zařvali najednou všichni obyvatelé můstku.

Pilota nemuseli dvakrát přemlouvat. Za chvíli už byli na orbitě spolu s ostatními stopětasedmdesáti loděmi.

„Už jsme z dosahu gravitace planety," hlásil pilot, „začnu propočítávat vstup do hyperprostoru. Chcete letět na Coruscant?"

Mace mlčky přikývl.

„Mohou vaše zadní senzory ukázat na obrazovce Aquimos?" zeptal se po chvíli Zeaz.

Pilot přikývl a zmáčkl knoflík. Na velké obrazovce nad ním se objevil obraz planety, na pozadí byla vidět blížící se šoková vlna ze zhroucené hvězdy. Trvalo asi minutu, než narazila do třetí planety a zničila ji. Pak už se tento přírodní úkaz bez překážek řítil k Aquimosu.

Celý můstek mlčky sledoval, jak vlna dosáhla planety na které ještě před chvíli byli a na které právě umírá několik milionů lidí. Za několik vteřin byl z živé obyvatelné planety jen roj meteoritů.

Zeaz cosi zabručel a pak se smutně odvrátil: „Teď už půjdu navštívit vašeho doktora."

Za pomoci Rahna odešel z můstku.

„Deset sekund do vstupu do hyperprostoru," řekl pilot. Jen štěstí, že tyhle lodě letěli rychleji než šoková vlna.

Mace se podíval na Dashu, která svírala v ruce konec zlatého náhrdelníku ve tvaru malého světelného meče, který ji daroval Ash. Mace uvažoval jestli se jejich devaronskému příteli podařilo utéct, i když to bylo velice nepravděpodobné.

„Je mrtvý," řekla Dasha, jako by četla Maceovi myšlenky.

„Asi ano," řekl, „ale přece jen je tu malá šance, že..."

„Je mrtvý," přerušila ho tiše Dasha, „Já to cítila. Je mrtvý."

Mace přikývl. Dasha byla několik měsíců Ashův padawan a asi ho dokázala Sílou vycítit a poznat, že umíral... a že poté zemřel.

Hvězdy v okolním vesmíru se proměnili v tenounké čárky, jak loď vstoupila do hyperprostoru. Mace se díval průzorem ven a byl si jist jednou věcí. Ti, kteří tu teď vyhladili téměř celou planetu za to draze zaplatí. Omwar Den, Tol Sivron i ti, kteří si je najali budou pykat. Možná ne hned, ale jednou se jejich čas naplní a oni budou potrestáni za to co tu udělali!

Vynořili se z hyperprostoru na okraji systému Coruscant a podle instrukcí lorda Sidiouse spustili autodestrukci bitevního draka a evakuovali se na třech transportních lodí.

Tolu Sivronovi se to zdálo jako přehnaná opatrnost, ale na druhou stranu na Coruscant asi hapanští bitevní draci často nepřilétávají.

Přistáli v opuštěném hangáru asi čtyři sta kilometrů západně od budovy senátu. Nikde nebyla k vidění živá duše, až na postavu v kápi, která tiše stála na vzdáleném konci hangáru.

„Lord Sidious chtěl, abysme vyšly jen já a Tol Sivron," řekl Omwar Den a vstal ze sedadla kopilota, „chce se nejdřív ujistit o naší totožnosti. Ostatní tedy zatím zůstanou tady.

Kývl na Tola a oba vyšli ven. Zahalená postava stále nehybně stála, takže se museli vydat oni k ní.

Hangár byl dlouhý přes sto padesát metrů a když konečně k postavě došli, Omwar se uklonil. Tol následoval jeho příkladu.

„Lorde Sidiousi," usmál se Omwar, „mise splněna, pod..."

„Selhali jste!" zavrčel Sidious, „Jediům i spoustě obyvatel planety se podařilo uniknout. Jejich lodě se právě teď vynořují nad Coruscantem."

Oba Twi´leci si vyměnili vyděšené pohledy.

„Ale, to je nemožné...," zablekotal Omwar, „Seelienům se podařilo aktivovat štít! Nemohli ven," ukázal směrem k lodi, „na palubě je jeden náš Seelien, může vám to potvrdit a..."

„Myslíte, že jsem blázen?" zavrčel Sidious, „vím, že se jim podařilo utéct. Jeden rytíř Jedi vnikl ke generátoru štítu a zničil ho těsně před zhroucením hvězdy! Všichni Jediové – až na něj – vyvázli v pořádku. A s nimi i dalších asi sto sedmdesát tisíc obyvatel planety! Tuhle misi jste zvorali!"

Tol polkl a podíval se na svého kapitána. Věděl, co lord Sidious dokáže, když se rozzuří.

„Lorde... je mi to...vel..." začal Omwar, ale temný muž ho přerušil.

„Twi´leci jsou neschopní," řekl tiše, „až budu chtít příště vyhladit populaci planety, použiju na to Bothany!"

„Lorde Sidiousi," začal Omwar nanovo.

„Už mi nemáte co říct!" mávl rukou zahalený muž a všechny tři lodě najednou explodovaly. I s dvěma sty členy posádky na palubě.

Oba Twi´leci překvapeně nadskočili.

Omwar vytřeštil oči: „Tohle přece nejde! To..." víc už neřekl. Jeho ruce se vymrštily ke krku, jak prudce zalapal po dechu.

Tol Sivron už předtím viděl, jak Sith dokáže zardousit člověka pouhou silou vůle a vůbec Omwarovi nezáviděl. Chtěl se otočit, chtěl utéct, ale nemohl, jeho tělo ho neposlouchalo. Nemohl se pohnout, nemohl ani otočit hlavu a tak jen vzpřímeně stál a díval se jak lord Sidious zabijí jeho – až donedávna – spolupracovníka.

„Přecenil jsem vás, Dene," pokračoval Sidious, jak mluvil, tak se Omwarovi nohy zvedly ze země a mučený Twi´lek začal chrčet a marně lapat po dechu, „jste neschopný a nespolehlivý jako většina těch nelidských bastardů."

Ozvalo se křupnutí a Omwarovo tělo spadlo bezvládně na zem.

Sidious se otočil na Tola. Twi´lek se připravil na nejhorší.

„Vás ušetřím, protože vy jste ve svém úkolu – zničit hvězdu – uspěl. A mohl byste být užitečný jako konstruktér zbraní. Okamžitě poletíte na Geonosis."

Tol vytřeštil oči: „Na Geonosis? Vždyť na té pl..."

„Já vím, co je to za planetu," přerušil ho Sidious, v jeho hlase byl stále stejný nádech hrozby, „máte nějaký problém s mým rozkazem?"

Tol polkl: „Ne."

„Dobře. Připojíte se tam k mým podřízeným Tarkinovi a Lemeliskovi a pomůžete jim s novým projektem absolutní zbraně. Zbraně s jejíž pomocí nastolíme v galaxii mír a řád," odmlčel se, „pokud budete sloužit věrně. Budete za to náležitě odměněn."

Tolovi bleskla hlavou Sithova poznámka o nelidských bastardech, ale rychle ji vypudil z mysli: „Ano, můj pane." řekl, jako by měl na vybranou.

* * *

Mace Windu se rozhlédl kolem sebe. Už to byl týden, co se vrátili z Aquimosu a byl to jeden z nejrušnějších týdnů v Maceově životě. Nejdřív nezbytný debrífink, ve kterém musel do detailů popsat průběh celé mise. Pak museli přemístit desítky tisíc Aquimoňanů do dočasného ubytování v opuštěnějších částech Coruscantu a v astromapách pro ně hledali nový domov. Nakonec začali pátrat po Omwaru Denovi a jeho armádě Twi´leků. Ač se to zdálo jako neřešitelné, neboť v galaxii jsou miliony míst, kde by se mohli ukrýt, našli je během jednoho dne. V jednou starém opuštěném starportu našli tři zničené lodě s ohořelými mrtvolami Twi´leků a kousek od nich mrtvolu samotného Dena. Evidentně je zabila tatáž osoba, která si je najala. První pravidlo úspěšného atentátu zní: Zabít atentátníky.

Takže až po týdnu měli čas na nutnou a vyžadovanou, avšak o nic příjemnější povinnost.

Ve smuteční síni v chrámu Jediů bylo plno. Asi stovka Aquimoňanů v čele se Zeazem, stála naproti řečnickému pultu. Za ním kromě Mace stálo asi třicet dalších Jediů. Kromě něho, Dashi a Jesicy ještě Obi-Wan, Anakin, Rahn a všichni ostatní, kteří se účastnili mise na Aquimos. Pak tu ještě byla Alen Faria, Dashina bývalá mistryně, Quentin, madam Jocasta Nu, Ki-Adi-Mundi a další Jediové, kteří znali Ashe nejlépe.

Mace se nadechl a přistoupil k pódiu. Tuhle nepěknou povinnost už absolvoval mnohokrát a věděl, že nejtěžší je vždycky začít.

„Sešli jsme se tu, abychom uctili památku mistra Jedi Ashe Koora. Ash se narodil na Devaronu, odkud byl však brzy po narození převezen na Coruscant do chrámu Jediů, kde se po dosažení správného věku stal padawanem devaronského mistra Sor´Da Erica. Měl nadprůměrné schopnosti a krátce po složení zkoušek a získání titulu rytíře Jedi si vybral svého prvního padawana. Ten byl však několik let poté zabit při přepadení na Corellii. Po této tragédii si Ash nechtěl vzít nového padawana a stal se spíše samotářem. Stále ovšem hájil mír a spravedlnost a vždycky mu záleželo na druhých."

Ukázal za sebe na Dashu: „Když se před dvanácti lety Dasha O-Gara – tehdy ještě padawan – ocitla v podobné situaci, jako Ash, když mu zemřel jeho učedník. Mistr Jedi si ji vzal k sobě jako a začal ji cvičit. Byli spolu jen krátkou dobu, ale myslím, že si za ten čas vzájemně pomohli vyléčit své šrámy na duši," otočil se na Dashu, ta jen beze slova kývla.

„Při této své poslední – a domnívám se, že historie ji ohodnotí i jako jeho největší – misi se Ash se všech sil snažil, aby zachránil Aquimos. Když se začala hroutit hvězda, nebylo už v moci nikoho z nás planetu zachránit. Díky jemu se však podařilo evakuovat alespoň část obyvatel, když deaktivoval planetární štít, který nás věznil.
Ash musel vědět, když se vydal na cestu ke generátoru, že i kdyby se mu podařilo štít deaktivovat, on se nestihle dostat z planety včas. I přesto to udělal a zachránil životy nás všech. Díky svému činu zajistit život celé jedné rase.
Obětoval svůj život za záchranu tisíců životů. To bylo posláním Jediů odnepaměti: Chránit nevinné a bojovat proti bezpráví... i s nasazením vlastního života. Jeho skutek by se měl stát vzorem pro nás všechny."

Podíval se kamsi do neurčita: „Sbohem, Ashi a... ať tě provází Síla."

* * *

Někdo kdysi řekl: „Když zemře jeden, je to tragédie. Když jich zemře deset milionů, je to statistika."

I když to není úplně přesné, něco je na tom pravdy. Na Aquimosu zemřely miliony, možná miliardy tvorů beze jména. Jejich příbuzní a známí na ně samozřejmě budou s láskou vzpomínat, ale úplně všichni si v souvislosti s Aquimosem zapamatovali jedno jméno: Ash Koor, kterému se podařilo alespoň část obyvatel zachránit za cenu vlastního života.

Všechny nás jeho smrt zasáhla, ale pro mě to byla zároveň jakási předzvěst zlých časů. Následující roky byly pro mě i pro řád Jedi velmi těžké.

Dva roky po Ashově smrti se odehrála bitva na Geonosis, ve které spousta výborných Jediů zahynula. Ihned po ní následovaly Války Klonů, poté se Palpatine ujal moci a začal Jedie pronásledovat a likvidovat.

V té době mnoho mých dobrých přátel zahynulo nebo prostě zmizelo. Byly zničeny celé světy a miliardy bytostí zahynuly. Na Aquimos a Ashe Koora si v této těžké době už mnoho lidí nevzpomene, ale historie o něm bude vždy mluvit jako o velkém Jedim a hrdinovi staré Republiky.