Vyhlídka na smrt

Autor: Johnak Wheeliak

Uběhly už dva dny od zničení lodě. Aquimosští vojáci i Jediové začali systematicky prohledávat město a vyslýchat svědky ve snaze zjistit, kdo měl ten útok na svědomí. Na Aquimosu bohužel neměli žádné průmyslové kamery, takže nebyla možnost, jak útočníky najít na nějakém záznamu. Po dvou dnech vyšetřování a pátrání nalezli přesně to, co Ash od začátku očekával, že najdou.

Tedy absolutně nic.

Ta loď byl totiž jen zdržovací manévr. Nezničili ji za účelem zabít Jedie, všichni věděli, že tam nebudou. Spíš zničili jejich loď, aby jim odřízli únikovou cestu. Aquimos měl sice spoustu vlastních lodí, které by je mohly odvézt, ovšem nikdo z Jediů je neuměl pilotovat a kterému z aquimosských pilotů by mohli za dané situace věřit? Stále ovšem mohli zavolat Coruscant a požádat kancléře Palpatina, aby jim poslal další loď. Spojení totiž fungovalo. Z toho se dalo usuzovat, že přerušení spojení bude jejich další tah. Proto nechal preator Fenix všechny vysílače přísně střežit, aby se nestalo to, co před osmi lety na Naboo, kdy Federace zničením všech vysílacích stanic odřízla celou planetu od okolního vesmíru. Ale více hlídek u vysílačů znamenalo méně hlídek ve městě. Což nebylo povzbudivé.

Za takovéto situace by se možná někomu zdálo divné, že by se Ash Koor ptal Tassadara na takovou na první pohled zbytečnost, ale jemu to vrtalo hlavou a musel se už někoho zeptat.

„Měl bych takový dotaz, Tassadare," začal, když přišel do jeho pracovny, „za ty dva... vlastně už tři dny, co jsme tady, se nám už asi desetkrát stalo, že se někdo otočil naším směrem a polohlasně, jako by pro sebe, řekl" ,Tal´Nahag´. Ani já, ani náš droid nevíme, co to znamená. Mohl bych se to dozvědět? Abych nebyl za blbce."

Tassadar vzdychl: „To je velice těžké přeložit... Není to žádná fráze, dalo by se říct, že je to jméno. Souvisí to s naší minulostí, kdy jsme věřili v různá božstva," zavrtěl hlavou, „nevím, jak to přesně přeložit do vašeho basicu, ale... myslím, že nejvýstižnější překlad by byl... mesiáš."

Ash zvedl obočí: „Mesiáš?" Tohle neočekával.

„Možná jste si už všiml," začal pomalu vysvětlovat Tassadar, „že Aquimos se pomalu, ale jistě dělí na dvě frakce. Jedna stále lpí na starých hodnotách a kultuře, ale ví, že naše jediná budoucnost je v Republice a na jiné planetě. Druhá frakce si přestává vážit starých hodnot a chce, abychom zůstali tady, předělali celý systém našeho žití a vlády a naučili se žít v nových podmínkách."

„Ale za šedesát let tu už nic nebude," řekl Ash.

„Já vím," přikývl Tassadar, „myslím, že to vědí všichni, ale někteří si to prostě nedokáží, nebo nechtějí připustit." Nadechl se: „Týden před vaším příjezdem Caloth předpověděl příchod Tal´Nahaga, jenž se bude vzhledem podobat Arelu. Tal´Nahag opět sjednotí Aquimos a přinese mu spásu."

„Co je Arel?" zeptal se Ash.

„Jedna naše stará báje mluví o tvoru, který chodí po nocích a trestá nepravosti. Ten tvor má jazyk ostrý jako břitva a na hlavě má dva špičaté rohy s krví svých obětí."

Ash vytřeštil oči, bylo to moc překvapení najednou: „Já?" zablekotal, „mesiáš? Já? To je nesmysl, jsem jen obyčejný Devaronec."

„Caloth je... dalo by se říci... duchovní vůdce nebo věštec," vysvětloval Tassadar, „je velmi starý a má schopnost předvídat budoucnost. A většinou se nemýlí."

Ash se zamyslel. Má schopnost předvídat budoucnost? Že by s pomocí Síly? Ale proč toho Calotha nikdo nevycítil, už když jsme přiletěli? Zřejmě ji umí používat jen na pozorování budoucnosti. Otázka je, jestli je to správné.

„Mohl bych se s tím Calothem setkat?"

„Ovšem, žije v chrámu na kraji města a nikdy nevychází ven. Velice rád vám ukáži, kde to je a zařídím vám odvoz."

Ash přikývl: „Děkuji... a byl bych rád, kdyby o tom vědělo co nejméně lidí." Z celé té věci měl velmi nepříjemný pocit."

„Ovšem, mistře Koore."

Mace Windu vypnul holografický displej a opřel se do židle. Klid však netrval příliš dlouho.

„Mistře Windu?"

Mace se otočil a usmál se: „Pojďte dál, mistře Koore."

Ash Koor vešel do jeho apartmá a zavřel za sebou dveře: „Problémy?" zeptal se.

„Ani ne. Kancléř Palpatine nejdříve odmítal, ale nakonec svolil a pošle nám novou loď už teď. Měla by dorazit za dva dny, ale stejně asi neodletíme, dokud se tu všechny problémy nevyřeší."

„Problémů je spousta," řekl Ash, „vypadá to, že nejen jejich rada, ale i celá planeta je nejednotná. Jedni chtějí do Republiky a druzí ne."

„Toho už jsem si všiml," řekl Mace.

„Ovšem jejich vstup přece nemůžeme odsouhlasit, pokud s ním nebude souhlasit nadpoloviční většina obyvatel, že?"

„Ovšem, ale ještě je můžeme přesvědčit, aby... ne já nevím, aby pochopili, že Republika je správná volba."

„Proto jsem za vámi vlastně přišel," řekl Ash, „kdybyste mě sháněli, jdu do chrámu na kraji města."

Mace zvedl obočí: „Do chrámu? A co tam budete dělat?"

„Žije tam aquimosský věštec a duchovní vůdce, Caloth," vysvětloval Devaronec, „prý předpověděl příchod spasitele, kterým mám být – úplnou náhodou – já. Podle Aquimoňanů umí vidět budoucnost. Myslím, že by to mohl dělat pomocí Síly. Napadlo mě, že si to prověřím."

Mace přikývl...

„Ehm, promiňte?"

Oba mistři se otočili. Ve dveřích stál Aldaris.

„Mistře Windu, chtěl jste předstoupit před naši radu a něco jí sdělit. Rada se už sešla, čekají na vás," řekl Aldaris.

Mace přikývl: „Ovšem," podíval se na Ashe, „chceme se s mistrem Yodou pokusit některé členy rady nějak zmírnit a zeptat se, jaký chtějí důkaz, že to s nimi myslíme v dobrém. Hodně štěstí a ať vás provází Síla."

Ash přikývl: „Díky, mistře Windu. Uvidím, co z toho bude."

Mace se usmál a kývl na Aldarise: „Můžeme jít."

Ash Koor zvedl hlavu a podíval se na zlatooranžovou stavbu tyčící se před ním. Chrám byl poměrně malá stavba neurčitého tvaru. Několik velkých schodů vedlo k dvojitým kamenným dveřím, nad kterými bylo okno ve tvaru obráceného trojúhelníku.

Z neznámého důvodu to Ashovi připomnělo Sithský chrám, který s Dashou a ostatními Jedii infiltrovali a zničili na Seti Beta 5. Najednou mu bylo líto, že tu Dasha není s ním.

Nadechl se a vyšel nahoru po schodech. Dveře se před ním tiše otevřely a poté, co vstoupil, se stejně tiše zavřely.

Celý chrám byla vlastně jedna potemnělá hala, to velké trojúhelníkové okno bylo jediným zdrojem světla. U stropu bylo několik teras, asi pro hosty, když se tu kdysi pořádaly nějaké obřady či rituály. Naproti dveřím byly další schody, ode zdi ke zdi, které vedly jenom asi o dva metry výš na kruhovou plošinu tmavozelené barvy, na které byly vyryty nějaké symboly.

A na té plošině – zády ke dveřím – seděl Aquimoňan se šedou až světle modrou pokožkou.

Ash vyšel směrem k němu. Udělal krok, dva, tři...

„Vítejte, mistře Koore," řekl muž jemně, aniž by se otočil, „očekával jsem vás."

Ash se zase zastavil. Ten muž přece neměl vědět, že sem přijde, i když je možné, že o tom někdo zaslechl a řekl mu to, nebo mu to řekl sám Tassadar. Nebo...

Zavřel oči a probádal Aquimoňana svými smysly. Nemýlil se, s tím mužem byla velmi silná Síla, ovšem neuměl ji zřejmě použít v tolika ohledech jako Jedi.

Muž vstal, pomalu se otočil a přistoupil k Ashovi: „Je mi ctí, že vás poznávám," podal mu ruku, „tak jsem se tedy nemýlil. Tal´Nahag přišel."

Ash nabízenou ruku přijal: „Předpokládám, že jste Caloth."

„Správně."

„A předpokládáte, že já jsem Tal´Nahag, který vašemu světu přinese spásu?" zeptal se Ash.

„Správně. Viděl jsem to. Stane se tak."

„Já bohužel ještě nejsem přesvědčen," řekl Ash, „nepovažuji se za spasitele."

„Nevěříte mi snad, mistře Koore," zeptal se Caloth a podíval se mu zkoumavě do očí.

„Neřekl jsem, že vám nevěřím, řekl jsem, že nejsem přesvědčen."

„Pak mi dovolte, abych vás přesvědčil," řekl Caloth a pokynul mu k zelenému kruhu, „podíváme se do budoucnosti společně."

Posadil se zpět na plošinu a Ash pomalu, téměř zdráhavě, udělal totéž. Už nesčetněkrát v životě meditoval o budoucnosti, ale podle něj znát budoucnost není správné. Často se totiž stane, že člověk si špatně vyloží to, co viděl a dělá pak nesmysly ve snaze tomu předejít. Na druhou stranu, Jedi by se možná měl občas podívat na budoucnost, ale jak řekl Ashův starý a již dlouho mrtvý přítel, Qui-Gon Jinn: „Ne na úkor současnosti."

„Začneme," řekl Caloth, „soustřeďte se na mou mysl."

Ash zavřel oči a soustředil se na Sílu, najít Calothovu mysl nebylo těžké. Pak už se jen soustředil na věštcova slova: „Naše mysli splynou v jednu mysl. Naše myšlenky splynou v jednu myšlenku. Naše síly se spojí v jednu sílu..."

Ash cítil, jak se odpoutává od své tělesné schránky a nechává se unášet neviditelným proudem kamsi do neznáma.

Nejdříve viděl sebe, jak se žene někam za svým posláním vstříc neznámému nebezpečí, pak se viděl ve společnosti malého chlapce, který mu byl vzdáleně povědomý... Najednou se obraz zamlžil a Ash měl dojem, že někde v dálce slyší téct vodu. Obraz se zase rozjasnil, ale byly vidět jen nějaké útržky z různých událostí. Viděl mistra Windu a desítky dalších Jediů bojovat ve strašlivé bitvě proti obrovské přesile. Vize se změnila a viděl Dashu, jak ze všech sil bojuje, ačkoliv sama ví, že je to už marné. Pak viděl Elistu, stojící tváří v tvář děsivému protivníkovi a vzdáleně cítil nějaký velice povědomý pach. Hned poté viděl hrstku odvážných mužů, jak se žene vesmírem vstříc obrovské ničivé síle. Nato spatřil křičící ženu s rudými vlasy, které se v jednom okamžiku, v jedné vteřině zhroutil celý svět. Pak uviděl Rahna, se světelným mečem v ruce a přepraveného na smrt. Poté viděl nějakého jemu neznámého tvora, jak bere do ruky nůž a se zadostiučiněním ho zabodává do hrudníku muže v bílé uniformě. Náhle se vize více vyjasnila a Ash viděl planetu uprostřed modré mlhoviny, o kterou svádějí dvě strany bitvu a její obyvatelé se pouštějí do boje s tím, že už nemají co ztratit.

Do jeho nosu se stále opíral podivný pach a Ash ho konečně rozpoznal, nějak podobně bylo cítit palivo, které se používá do postarších kosmických lodí.

Palivo, tekoucí voda...

Zprudka otevřel oči, všechny vize náhle zmizely a on opět seděl v zeleném kruhu v chrámu. Na podlaze bylo několik velkých louží paliva, hořlavého paliva a na terase se míhaly nějaké stíny.

„Hééj!" křikl Ash a vstal.

Postavy na balkóně – podle jejich velikosti usoudil, že to budou Aquimoňané – na okamžik ztuhly. Ash využil jejich zaváhání, vytáhl světelný meč a jeho jasně zelená čepel ožila.

To už ale jeden z cizinců zapálil světlici a hodil ji dolů. Celý chrám se rázem ocitl v plamenech.

Caloth se konečně také probral z transu a začal se vyděšeně rozhlížet.

Jeden z útočníků se naklonil přes zábradlí a vystřelil salvu ze zbraně Boz´ar, Ash ji hbitě odrazil.

Caloth se zvedl a podíval se na terasu: „Co to má znamenat, my js..."

Střelec se znovu vyklonil a vypálil další ránu. Tentokrát zasáhl Calotha doprostřed hrudníku. aquimosský věštec cosi zachroptěl a zhroutil se k zemi. Mrtev.

Ash pozvedl čepel v očekávání dalšího útoku, ten ale nenastal. Další útočník hodil dolů nějaký barel a všichni se pak dali na ústup.

Ash rychle zvedl ruku a odstrčil letící barel od sebe směrem ke stěně. Nepřekvapilo ho, že byl naplněn toutéž hořlavou látkou, ani to, že po nárazu explodoval a hořící kapalina se rozstříkla po celé místnosti. Spíš ho zajímalo, jak se odtud dostane. Stál teď uprostřed zelené plošiny vedle Calothova těla a ze všech stran obklopen plameny.

Vypnul meč a rozhlédl se. Jedinou možností bylo proskočit trojúhelníkovým oknem nade dveřmi, ale ani se Sílou by to nezvládl bez trochy místa na rozeběhnutí.

Podíval se na plamen hned před ním. Zhluboka se nadechl, nabral Sílu a odtlačil s ní vzduch směrem k plamenům. Nepodařilo se mu je „sfouknout", ale trochu se zmenšily a to mu stačilo. Rozeběhl se a skočil, proletěl oknem a ještě než přistál, cítil, že jeho plášť hoří.

Dopadl do kotoulu, rychle se zvedl a shodil ze sebe hořící kus oděvu.

Kolem chrámu se už vytvořil hlouček vyděšených svědků, ale Ash neměl ponětí, jestli jsou mezi nimi ti útočníci, neviděl je tak jasně, aby si zapamatoval tváře.

K chrámu se už blížili hasiči a několik ozbrojených mužů.

Ash se otočil a zhluboka vydechujíce se podíval na chrám, který už téměř úplně pohltily plameny, i s aquimosským duchovním vůdcem.

Měl pocit, že spolu s ním pomalu umíral i Aquimos.

* * *

Obi-Wan vzdychl a zakroutil hlavou. Tak už to začalo, po dvou dnech „klidu před bouří" se neznámí útočníci, kteří zničili jejich loď, rozhodli vylézt z úkrytu. Dopoledne se pokusili zabít Ashe Koora v aquimosském chrámu.

„Sithspit!"

„To jsi vystihl přesně," usmál se Ash, „někdo nás nemá rád a asi by chtěl, abychom se všichni odebrali k Síle."

Oba muži se vydali dlouhou chodbou, směrem ke svým apartmá.

„Kdo a proč myslíte, že nás chce zabít?" zeptal se Obi-Wan, „myslíte, že je to někdo odtud, nebo jde o nějaký vnější zájem?"

„Bezpochyby je do toho namočen někdo odtud," řekl Ash, „Aquimoňané by vraždu spáchali možná z přesvědčení, ale určitě ne za mzdu. Nicméně, možnost, že to celé organizuje někdo z vnějšku, tu je. Ale kdo?"

„Separatisté?"

Ash zavrtěl hlavou: „Ti na tohle nemají žaludek, navíc je vede hrabě Dooku a ten by Jedie nezabil. Sám býval kdysi Jedi," kývl na Obi-Wana, „a učil Qui-Gona."

„Já vím," přikývl Obi-Wan, „ale stejně mu nevěřím."

U Ashova opasku zapípal comlink. Devaronec ho vzal do ruky, odstoupil kousek stranou a ohlásil se do mikrofonu: „Koor."

Byl slyšet nesrozumitelný hovor. Po chvíli Ash comlink vypnul a podíval se zpět na Obi-Wana.

„Dobrá zpráva. Fenixovým lidem se podařilo najít ty útočníky. V kanalizaci asi tři kilometry odtud."

„Mrtvé?"

Ash přikývl: „Ano, všichni čtyři byli zastřeleni zblízka z Boz´aru."

„Popraveni za selhání?"

Devaronec pomalu zavrtěl hlavou: „Myslím, že by je náš záhadný pan X zabil, i kdyby se jim podařilo mě zabít, aby měl jistotu, že nic nevyzradí."

„Kdo myslíte, že to je?"

„Zřejmě nějaký člen aquimosské armády, nebo přímo někdo z rady. Ti útočníci byli civilisté, ale přesto měli zbraně Boz´ar. Takže jim je jejich zaměstnavatel musel poskytnout, což ukazuje na to, že je to asi někdo ve vyšším postavení, ovšem i tak je z čeho vybírat."

„Mohl by to být Zeaz," navrhl Obi-Wan, „ten je vůči nám i Republice nejvíce v opozici. Třeba svůj boj rozšířil mimo jednací síň rady."

„To je možné, ale je to jen teorie. Musíme si být jistí."

„Ááá, tady jste, mistře."

Obi-Wan se otočil a uviděl Anakina, jak si to k němu štráduje přes chodbu.

„Všude jsem vás hledal," kývl Ashovi na pozdrav a opět se otočil na svého mistra, „musím říct, že jste odvážnější, než jsem si myslel."

Obi-Wan zvedl obočí: „Co tím myslíš?"

„Ty vejce," vysvětloval, „zblajznul jste obě dvě. To já bych nedokázal."

Obi-Wanovi vyvstanula na mysli vzpomínka na tu příšernou chuť yaanských vajec, dvě by nikdy nesnědl: „O čem to mluvíš? Ty vejce jsem jenom ochutnal první den a od té doby jsem nepozřel nic jiného než vyživovací kapsle!"

Anakin se zatvářil stejně zmateně jako Obi-Wan: „Ale vždyť po nich zbyly jen skořápky!"

„Ukaž..."

Všichni tři se vydali do apartmá, kde na stolku v rohu místnosti ležely dvě prázdné skořápky od vajec.

Obi-Wan přistoupil blíž a podíval se dovnitř. Skořápka nebyla nijak vážně poškozená, jen špička byla rozbitá a její kousky se válely všude kolem. A uvnitř skořápky nebyl žádný zbytek obsahu, žádný kus bílku, nic. To vejce navíc nebylo uvařené. A kdo by jedl syrová vejce?

„To se mi nelíbí."

„Mně taky ne," řekl Ash.

„Co je?" zeptal se nechápavě Anakin.

Ta vejce nebyla rozbitá zvenku, ale zevnitř," ukázal dovnitř, „vidíš, nejsou tam vůbec žádné zbytky obsahu."

„Moment," řekl opatrně Anakin, „chcete říct, že se z nich něco vylíhlo?"

„Správně," přitakal Ash.

„Ale co?"

„To je dobrá otázka," přikývl Obi-Wan, „a mám další: Kam se to podělo?"

* * *

„Sithspawn," řekl Stam Reath, když se svým mistrem opustil palácovou márnici.

„Souhlasím," řekl Echuu a letmo se podíval na svého padawana. Šli se do márnice podívat na těla Aquimoňanů, kteří se ráno pokusili zabít Ashe Koora. Poznali v nich ty samé muže se kterými se před dvěma dny střetli v hospodě. Dělo se tu něco velice nekalého. Navíc měl právě teď Echuu hodně nepříjemný pocit, že něco není v pořádku.

Ghriiittt.

„Říkal jsi něco?"

„Ne, mistře. Mlčím jako hrob."

Echuu pokrčil rameny, asi se mu něco zdálo. Ovšem neustále cítil podivné záchvěvy v Síle, jako kdyby si někdo... nebo něco dělalo zálusk na jeho levé stehno!

Rrrrrrrrrrr!

Mistr Jedi se zastavil: „Moment!"

„Co se děje, mistře?" ptal se Stam.

Echuu položil ruku na světelný meč zavěšený na jeho opasku. Cítil, jako by se nějaké primitivní, jemu neznámé, vědomí rychle přibližovalo. Počkal ještě několik sekund...

Najednou se – veden Sílou – prudce otočil a aktivoval meč. Zelená čepel se probudila k životu právě včas, aby se postavila do cesty neznámé bestii. Byla asi metr osmdesát vysoká, shrbená, s obrovskými drápy a zuby a s dlouhým ocasem. Měla šedou barvu pokožky, kterou místy zlehka pokrývaly jemné chlupy.

Jakmile spatřila čepel meče, zastavila se a na okamžik zaváhala a Echuu si všiml, že pár kroků za ní je ještě jedna potvora.

Zatímco Stam aktivoval svůj meč, první potvora se konečně rozhodla k útoku. Hbitě se rozeběhla na levou stranu a ohnala se po Echuuovi ocasem. Mistr Jedi se přikrčil, na oplátku se ohnal mečem a bestie najednou už ocas neměla. Druhou ránou ji připravil i o hlavu.

Stam se rozběhl proti druhé potvoře, ta se ale rychle vymrštila nad něj a udeřila ho ocasem do zad. Stam odletěl o několik metrů dál a rozplácl se na zemi. Bestie se na něj otočila, ale další útok už nestihla, protože zemřela na následky úderu světelným mečem do zad.

Echuu deaktivoval meč a pomalu vydechl. Tohle bylo o fous.

Přistoupil k Stamovi a pomohl mu vstát: „Jsi v pořádku?"

„Myslím..., že ano, mistře...," řekl pomalu, „jen...vyraženej dech. Co to bylo za potvory?"

Echuu se ohlédl na dvě ležící těla za sebou: „Nemám ponětí, ale měli bychom to zjistit. Nemám rád, když mě nějaká rancorova malá sestřenice chce použít místo oběda!"

* * *

Ash stál v místnosti rady spolu se svými Jediskými soudruhy, Ablem, Tassadarem a párem stráží.

Všichni tiše zírali na těla dvou šedých potvor, která ležela na zemi uprostřed místnosti. Něco takového Ash ještě neviděl.

„Něco takového jsem ještě neviděl," prolomil ticho Kit Fisto.

„Víte, co jsou zač?" zeptal se Mace Windu Tassadara.

„Nemám ponětí," odpověděl aquimosský Adun.

Ash se podíval na zlatého droida: „Able, můžeš je najít ve své databázi?"

„Bohužel, mistře Koore," řekl droid škrobeně, „žádná podobná stvoření ve své databázi nemám, to ale může být zapříčiněno tím, že část mé paměti byla vymazána, kvůli nedostatku místa na veškeré..."

„Děkuji," přerušil ho Ash, „takže nikdo nemá ponětí, co je to za potvory?"

„Já mám," řekl pomalu Yoda a stále očima pozoroval mrtvoly, jako by se chtěl ujistit, „jsou to Seelieni."

„Hmmm... nikdy jsem o nich neslyšel," řekl Mace Windu.

„V archivech našich... o nich nějaké letmé informace budou," odpověděl Yoda, pak si chvíli pro sebe něco broukal, jako by se rozhodoval kde a jak začít. „Republika jen jednou se s nimi setkala. Pocházejí z planety Seel. Před třemi... možná čtyřmi sty lety, expedice z Chandrily přistála tam, za účelem průzkumu. Krátce potom spojení s ní ztraceno bylo. Republika skupinu dvaceti Jediů vyslala tam, aby zjistila, co se stalo. Když dorazili, jen vrak lodi a mrtvoly sto dvaceti členů expedice našli tam. Krátce potom je napadli Seelieni. Zabít je příliš těžké nebylo, ale bylo jich velice mnoho. Během ústupu Jediové jeden po druhém umírali. Když jednoho Seeliena zabili, další se objevili. Tisíce jich byly! Jen jednomu Jedii se nakonec přežít podařilo, k lodi se dostal a uletěl."

Nastalo ticho, které jako první prolomil Anakin: „Odkud toho tolik víte o té misi?"

Yoda se uchechtl: „Já... byl ten Jedi, kdo přežil."

„Alespoň už víme, co se vylíhlo z těch vajec," nadhodil po chvíli Obi-Wan.

„To je nesmysl!" namítl Anakin, „vylíhli se teprve ráno. Nestihli by přece tolik vyrůst."

„Seelieni velice rychle rostou a dospělosti dosáhnou," řekl Yoda, „a už dva dny po svém narození jsou schopni klást sami vejce. Seelieni hermafroditi jsou, vejce nakladou a vůdce smečky vyšle... nevím jak to vysvětlit, jistý ,genetický signál´. Teprve poté se ve vejcích začnou vyvíjet mláďata, která se už po dvou dnech vylíhnou."

„A dokud vůdce nevyšle ten svůj ,signál´, je to jen obyčejné vejce?" zeptala se Aayla Secura.

„Přesně."

„A je velice pravděpodobné, že když se vylíhli ze dvou vajec v Obi-Wanově a Anakinově apartmá..." začala Elista, „můžou se vylíhnout i z těch dalších několika stovek tisíc vajec, která jsou na planetě?"

„Opět přesně."

„Sithspit!"

* * *

Dnešní den se moc nevydařil. Pomyslel si Ash když spolu se dvěma Jedii a asi dvaceti členy aquimosské gardy v energetických brněních a s Boz´ary dorazil ke dveřím jednoho skladu yaanských vajec. Začalo to ráno v chrámu, kde zabili místního věštce a jeho málem upálili, navíc tam také Ash zažil vizi budoucnosti, o které ještě s nikým nemluvil a ani moc nechtěl. Čtyři ze svých přátel a známých tam viděl pravděpodobně krátce před jejich smrtí. A neměl vůbec ponětí, kdy to bylo. Vize neustále skákala mezi různými časy, mohlo se to stát klidně za dvacet let, ale také za dvě hodiny. Z toho měl špatný pocit.

Sithspit! Proto nerad koukám do budoucnosti, mám pak z toho, co jsem viděl, těžkou hlavu a k ničemu mi to není. Událostem, které tam vidím, stejně nemůžu povětšinou nijak zabránit.

Přistoupil k ovladači dveří a podíval se na ostatní: „Připraveni?"

Kit Fisto a Qu Rahn přikývli a odepnuli si meče z opasků, Aquimoňané odpověděli tím, že si odjistili Boz´ary.

Síla s námi! Ash zmáčkl tlačítko na ovládacím panelu dveří, které se s mírným zasyčením otevřely a všichni vběhli dovnitř.

Chvíli byly jediným zdrojem světla tři zářivé zelenobílé čepele.

„Rozsviťte! Rychle!" zařval Rahn.

Jeden z Aquimoňanů našel vypínač a místnost se osvětlila. Všichni pak viděli, že sklad je prázdný, kromě hromady otevřených chladicích boxů, ve kterých byly rozbité skořápky.

Ash deaktivoval svůj meč: „Tak to bychom měli. Zdá se, že naši nezvaní hosté si šli hledat jiné bydliště."

„Když mluvíte o nezvaných hostech..., máte na mysli Seelieny nebo nás?" zeptal se Kit Fisto.

„Seelieny, samozřejmě," odpověděl Ash. Pochopil ovšem tu Kitovu ironii. Nezvaní hosté se většinou vyhazují. A někdo se tu Jedie snaží ze všech sil vyhodit. Permanentně.

* * *

Prohledali všechny sklady v hlavním městě a poté nechali prohledat i všechny sklady vajec na planetě. Všude se stejným výsledkem: Nic tam nebylo.

Seelieni se pravděpodobně jeden po druhém protáhli větracím potrubím a zmizeli. Na celé planetě bylo mnoho míst, kde by se mohli ukrýt a jak Ash zjistil od Yody, jsou odolní proti velkému mrazu, tudíž se mohou ukrýt v oblastech, které jsou nyní zcela vylidněné.

Pátrání po Seelienech se tedy ukázalo jako bezvýsledné. V pátrání po aquimosském zrádci, který chce Jedie zlikvidovat, zaznamenal doktor Makon jistý krok kupředu.

„Co jste zjistil?" zeptal se Ash, když spolu s Tassadarem a několika Jedii, kteří se už vrátili do paláce, přišli za Makonem do laboratoře.

„Analyzoval jsem skořápky seelienských vajec, nebo yaanských vajec, jak jim říkají ti parchanti," začal Makon, „už letmý scan potvrdil přítomnost jistý neznámých mikroskopických forem života. Pravděpodobně tito živočichové po přijetí signálu od vůdce smečky oplodní vejce zevnitř."

„Něco podobného jako lidské spermie?" zeptal se Rahn.

„Ano. I když na trochu jiném principu. Seelieni jsou sice hermafroditi, ale všechna vejce v podstatě oplodní vůdce smečky – což je zřejmě první narozený z vrhu – tím, že ,aktivuje´ tyto živočichy."

„A jak to souvisí s odhalením zrádce?" zeptal se Tassadar.

„Pokud je mi totiž známo," řekl Makon, „na Aquimosu byste – stejně jako na většině planet v Republice – nenechali projít tak obrovský náklad bez důkladné prohlídky, zvlášť když jde o zásoby potravin pro celou planetu. Ovšem... studoval jsem vaše záznamy a nenašel jsem tam ani zmínku o těch mikroskopických bytostech. Přitom by je dokázali lehce zachytit i scannery na vaší technologické úrovni. Zkoušel jsem to. To tedy znamená, že ten, kdo zařizoval tu objednávku vajec, byl buď mimořádně nedbalý... nebo věděl, co v těch vejcích je a co z nich bude, a úmyslně o tom nedal zprávu."

„Máte pravdu, doktore," řekl Tassadar.

Ash zvedl obočí a podíval se na Aduna: „Kdo tedy vyjednával se společností Omwak dodávku těch vajec? A kdo je pak přijímal?"

„Oboje dělal člen rady a zástupce tohoto sektoru," řekl tiše Tassadar, v jeho hlase byl patrný náznak zloby.

„A kdo to je?" zeptala se Elista.

* * *

„Protestuji!" zařval Aldaris, když ho stráže přivedli do poradního sálu, kde čekali všichni Jediové a taky většina členů rady, „nemáte právo se mnou takhle zacházet. Nic jsem neudělal!"

„To se ještě uvidí," řekl Tassadar, „víme, že vejce, které jste vy obstaral a která jste vy měl nechat proscenovat, měla v době mikroskopické zárodky života. Zárodky, které naše senzory dokáží snadno postřehnout, ale ve vaší zprávě jste se o ničem takovém nezmiňoval."

„Já jen podal zprávu. Vejce kontrolovali moji lidé," hájil se Aldaris, „pročpak jste nezatkli i je?"

„Vaši lidé nemají autorizaci k vydání přístupových kódů," pokračoval Tassadar, „ti, kteří vyhodili do vzduchu Jediskou loď, se mohli dostat nepozorovaně na přistávací plochu a ven jedině pokud by jim někdo otevřel bezpečnostní dveře. Jen vy, já a několik velitelů stráží má tu autorizaci. Tak co?"

„Pořád je to hodně osob," usmál se Aldaris, „přiznejte si to. Nemáte proti mně žádný solidní důkaz."

„To je pravda, Adune," řekl Zeaz a otočil se na Tassadara, „na tomhle nemůžete stavět."

„Jeden důkaz mám," řekl Ash, „dnes ráno, když jsem mistrovi Windu říkal, že půjdu do chrámu – do toho chrámu, který byl potom přepaden a vypálen. Jak dlouho jste poslouchal, než jsme si vás všimli?"

Nastalo ticho.

„Já to udělal pro Aquimos!" řekl Aldaris a podíval se na Tassadara. „Dobře víte, jak by to skončilo, kdybychom se přidali k nim, byla by z nás brzy jen další z mnoha republikových provincií!"

„Ale my vám chceme pomoct!!" neudržel se Makon.

„Vaši pomoc si strčte někam," odfrkl si Aldaris, „hvězda se zhroutí až za šedesát let, to je spousta času, abychom se přesunuli na jinou planetu i na naší technologické úrovni!"

„To stačí!" okřikl ho Tassadar.

„Kdo je ten váš spojenec, který vám dodal vejce?" zeptal se Plo Koon. „A proč mu tolik záleží na tom, abychom zemřeli?"

Aldaris si založil ruce a usmál se: „Nevzpomínám si."

„Mluv nebo zemřeš!" řekl rázně Tassadar, ostatní členové rady souhlasili.

„Tak zemřu. Zemřu pro to, v co věřím, pro svou planetu!"

Mace Windu přistoupil k Tassadarovi a něco mu pošeptal, čemu Ash ze své pozice nerozuměl. Aquimoňan přikývl. Mace se podíval na Yodu a také přikývl.

Malý mistr Jedi přistoupil blíž k Aldarisovi a zavřel oči. Provinilý Aquimoňan se snažil ustoupit dál, ale stráže mu to neumožnili.

Ash věděl, o co se Yoda pokouší, chce se dostat přímo do Aldarisovy mysli a získat potřebné informace. O čtení mysli platil v řádu Jedi jakýsi nepsaný zákon, kromě toho, že to v podstatě je porušování soukromí, to také hraničí s temnou stranou. Tam se Jedi nesmí dostat.

Proto, asi vybral Mace Yodu, zelenému mistrovi bylo už přes osm set padesát let a věděl, kde je jeho únosná míra.

„Muž který mu dodal vejce je... Omwar Den z Rylothu," řekl po chvíli Yoda, jeho hlas zněl nepřítomně a nemluvil ve svém obvyklém slovosledu, „slíbil mu, že pokud budou všichni Jediové vyslaní na Aquimos zabiti, pomůže Aquimoňanům přesídlit na jinou planetu a nechá je na pokoji. Nyní čeká na vzdáleném konci systému se svou lodí," odmlčel se, „jedná na rozkaz svého zaměstnavatele."

„A kdo to je, ten Denův zaměstnavatel? Pro koho pracuje on?" zeptal se tiše Anakin.

Yoda ještě víc přivřel oči. Po chvíli zavrtěl hlavou a zase je otevřel: „To už neví."

„Pro zatím toho víme víc než dost," řekl Tassadar a kývl na stráže, „odveďte ho!"

* * *

„Vidíte, tady," řekl Mace Windu a ukázal na jistý bod na monitoru, který přenášel obraz z orbitálního teleskopu, „tady je ta loď," ukázal na šedý flek nedaleko jedenácté – poslední – planety soustavy Aquimos.

Ash Koor vzdychl: „Omwar Den. Kdysi to byl jeden z přisluhovačů Syndikátu na Katraasii, když před osmi lety Dasha zničila tu organizaci, někam zmizel," ukázal na monitor, „dotáhl to evidentně daleko."

„Škoda, že ho Dasha nezabila, když měla příležitost," řekl podrážděně Anakin.

Ash se na něj smutně otočil: „Anakine, Dasha ho nezabila, protože nebyl důvod ho zabít. Jedi nezabijí živé bytosti, pokud to není nezbytně nutné."

„Ale byl to zloděj a vrah!" namítl Anakin.

„Jediovým posláním je chránit nevinné, ne trestat viníky."

„Ale podívejte se na to teď!" vykřikl Anakin a ukázal na monitor, „Den se nás teď chystá všechny zabít. Má po celé planetě schovaný ty svý příšery a čeká jen na správnej čas, aby je na nás mohl všechny poslat."

„Anakine, slyšel jsi přece, že Den byl někým najat. I kdyby ho Dasha tenkrát zabila, ti co nás chtějí mrtvé, by si prostě najali někoho jiného. Nic by se nezměnilo," řekl Obi-Wan svému padawanovi.

Anakin pomalu přikývl: „Jo, už tomu rozumím."

Do místnosti vešel Jor Drakas a Aayla Secura, dva Twi´lečtí Jediové účastnící se téhle mise.

„Kontaktovali jsme Ryloth," řekl Jor, „klanoví vůdci nám sdělili, že před několika měsíci bylo osvobozeno velké množství vězňů z jedné z jejich trestaneckých kolonií. Prý jich bylo něco kolem dvou stovek."

Rahn se podíval na obrazovku: „Dvě stovky Twi´leckých gaunerů a navrch Omwar Den na palubě bitevní lodi."

„Z dálky to nemůžu říct jistě, ale vypadá to, že ta loď je hapanský bitevní drak," řekl Mace Windu.

„Čím dál tím lepší," zabručela Elista, „jsou na nás domluveni s Hapany!"

Anakin mávl rukou směrem k monitoru: „A proč je prostě nesestřelíme orbitálním laserovým dělem?"

Ash se usmál: „Výborný nápad, Ani. Má jenom dvě malé drobné vady. Za prvé: Jsou mimo dostřel orbitálního laserového děla. A za druhé: Nemáme orbitální laserové dělo."

Anakin se ušklíbl a zakroutil hlavou: „Tak to nám zhatí jinak zatraceně dobrej plán!"

Při zmínce o dělu Ashovi vyvstalo na mysli jisté tušení, ze kterého mu naskočila husí kůže. Pokud je jeho domněnka správná...

„Myslím, že je jasné, co uděláme," ujal se slova Mace Windu, „sbalíme se a vypadneme! Ti vrahové jdou po nás, ale jak už jsme viděli, budou klidně zabíjet i místní obyvatele. Pokud bysme odletěli, nebudou mít důvod, proč tu zůstávat, a odtáhnou taky."

„My se nebojíme!" řekl Tassadar.

„Já vím, že ne," pokračoval Mace, „ale nechceme, abyste trpěli ještě více než nyní. Navíc, myslím, že po odhalení zrádce se Aquimos už sjednotí a my budeme moci začít organizovat váš vstup do Republiky."

„Poletíte beze mě," řekl Ash.

„Cože?"

„Já tu zůstanu, dokud se situace neuklidní," pokračoval, „navíc... bych si teď chtěl něco ověřit."

„Co?"

„Počkejte chvilku," řekl Ash, přistoupil k aquimosskému technikovi, „první den jste nám ukazovali záznam toho, jak kometa zasáhla vaši hvězdu. Máte ještě ten záznam?"

Technik přikývl: „Ovšem."

„Mohl byste nám ho znovu přehrát?"

„Jistě, moment," chvilku něco kutil u počítačové konzole a pak se usmál, „máte to tam, Tal´Nahagu."

Ash ignoroval tu poznámku a podíval se na monitor.

Bylo jasně vidět, jak se zpoza hnědého měsíce třetí planety vynoří zářivá bílá kometa a míří ke slunci. Obraz teleskopu její dráhu sledoval...

„Stát," rozkázal Ash, „zvětšete čtverec jedna nula čtyři."

Technik tak učinil a všichni mohli vidět vzdálenou šedou skvrnu visící v prostoru.

„To je Omwarova loď!" vyjekl překvapeně Jor Drakas, „ale to nedává smysl. Tehdy přece oni, ani jejich zaměstnavatel nemohli vědět, že dojde ke katastrofě, která povede k tomu, že Aquimos zažádá o vstup do Republiky a že sem pošlou Jedie. Pokud..."

„Pokud by nevěděli, že k té katastrofě dojde, nebo ji dokonce sami nezpůsobili," dokončil za něj Ash.

„Ale to je nesmysl!" namítl Plo Koon, „žádná zbraň není schopná způsobit zhroucení hvězdy v takovémhle rozsahu."

„To, že o takové zbrani nevíme, neznamená, že neexistuje," opravil ho Ash a znovu se podíval na monitor, „nicméně je zřejmé, že ze své lodi to nevystřelili," podíval se na Aquimoňany, „viděli jste přilétat tu kometu před tím, než proletěla kolem toho měsíce?"

Tassadar si vyměnil pohledy s ostatními Aquimoňany: „No... ne."

„A co mi můžete říct o tom měsíci?"

„Je to jediné místo v naší soustavě s dýchatelnou atmosférou, kromě Aquimosu samozřejmě," řekl Tassadar.

„Máte na něm nějaké kolonie?"

„Ne, jak už jsem vám říkal, neradi opouštíme domovskou planetu. Navíc na tom měsíci není nic k vidění. Je to jenom velká skála," vysvětloval Tassadar.

„Myslíte, že to odpálili z povrchu měsíce?" zeptal se Obi-Wan.

„Uvažoval jsem o tom," připustil Ash, „v každém případě, myslím, že ten měsíc by stál za průzkum."

„Škoda, že Sarah byla zničena spolu s naší lodí," povzdechla si Elista.

„Nebyla zničena," řekl Anakin, „večer, když jsme přiletěli, jsem ji odvezl do hangáru a začal ji trochu upravovat," nejistě se rozhlédl po ostatních, „víte přece, jak rád se šťourám v technických zařízeních."

Všichni mlčeli a dívali se na mladého vyvoleného.

„A proč jsi nám to sakra neřekl dřív?" prolomil ticho Obi-Wan.

Anakin pokrčil rameny: „Neptali jste se!"

„Šmarjá!"

Mace Windu se usmál a podíval se na Ashe: „Tak dobrá mistře Koore, vezměte si Sarah a leťte prozkoumat ten měsíc. Já teď půjdu kontaktovat Coruscant a informuji kancléře o vývoji událostí."

Ash přikývl a usmál se: „Jistě, mistře Windu."

* * *

Omwar Den se uklonil, jak před ním vyvstal hologram jeho zaměstnavatele a cítil, že Tol Sivron za ním udělal totéž.

„Můj pane!" usmál se, jak nejlépe uměl, „musím říct, že jsem překvapen. Myslel jsem, že se z bezpečnostních důvodů budeme my ozývat jen každých několik dní."

„Tohle je akutní," zavrčel Darth Sidious, „Jediové odhalili našeho společníka a dozvěděli se od něj vše o našem plánu! I o vás."

Omwarovi přejel mráz po zádech. To vysvětluje, proč se Aldaris neozval jako obvykle.

„Ihned nařídím Seelienovi, aby poslal všechny své... potomky do boje, můj pane."

„To je zbytečné, většina Seelienů je moc daleko od hlavního města, aby to stihla. Jediové se rozhodli odletět pryč. Loď je přiletí vyzvednout už během dvanácti hodin, za tu dobu by se mohli Seelienům ubránit," odmlčel se, „přesto je ale vyšlete. Aby je zdrželi."

„A jaký je tedy váš plán?" zeptal se Omwar.

Sidious se usmál, byl to úsměv, který naháněl hrůzu: „Ti patetičtí Jediové chtějí neustále pomáhat druhým. Tentokrát na to doplatí," oči mu nebyly přes kápi vidět, ale Omwar by přísahal, že se mu zúžily, „vypalte další střelu!"

„Další střelu?" vyjekl Tol Sivron, „ale lorde Sidiousi, to by způsobilo..."

„Já vím přesně, co by to způsobilo," zavrčel Sidious.

Omwar to taky věděl a neměl z toho dobrý pocit. Ovšem odmítnutí by nic nevyřešilo, jen by si tím podepsal vlastní rozsudek smrti.

„Lorde," nenechal se odbýt Sivron, „jedna střela zařídí pomalé zhroucení hvězdy, ale druhá... to nejde. To by přece..."

„Chcete snad zpochybňovat můj rozkaz?" zeptal se tiše Sidious, v jeho hlase byl patrný náznak zloby.

Sivron polkl, sklonil hlavu a pomalu s ní zakroutil: „Ne."

„Dobře. Chci, abyste s přípravami začali okamžitě, čas není na naší straně." Jeho obraz zmizel.

Omwar se Sivronem si vyměnili pohledy.

„Připravím loď a ozbrojený doprovod," řekl Omwar, „vy si připravte vybavení."

Druhý Twi´lek přikývl: „Ano, kapitáne."

* * *

No ne, Sarah je docela pohodlná. Pomyslel si Ash. Bylo to poprvé, co pilotoval tuto loď a poprvé po dlouhé době, co vůbec pilotoval stíhačku. Byla to příjemná změna.

Když dorazil k měsíci třetí planety (Aquimos byla ve vzdálenosti od hvězdy čtvrtá), snížil výkon na dvě třetiny a přešel na vysokou orbitu.

„Základno, tady je Sarah," ohlásil se, „jsem u měsíce. Zatím nezaznamenávám nic zvláštního."

„Rozumím, Sarah," ozval se z intercomu hlas Mace Windu, „pokračujte."

Po několika minutách jeho senzory něco zachytily.

„Něco mám," ohlásil, „malý objekt... z kovu. Poletím blíž pro přesnější identifikaci."

Zatáhl knipl dopředu a začal klesat k povrchu.

* * *

„Héj, inženýre! Měl bys sebou hodit! Ta průzkumná loď se blíží k naší pozici!"

Tol Sivron zvedl hlavu a opovržlivě se podíval na Twi´leka, jež ho oslovil. Byl to gauner, který uměl dobře někomu ustřelit hlavu, ale to bylo tak celé. O odpoutání od země a letu po balistické křivce věděl asi tolik, jako wampa o nočních aktivitách kuatské smetánky.

„Až to bude hotové, tak odejdeme," zavrčel, „naše letecká podpora se o tu loď postará a kdyby se jí přece jen podařilo přistát," ukázal na něj, „od toho tu mám vás. Tak držte laskavě hubu a čekejte!"

Vrátil se pohledem zpět k přenosnému ovládacímu panelu, který byl spojen kabelem s asi deset metrů vzdálenou odpalovací rampou, na které bylo umístěno rezonanční torpédo.

Stiskl několik tlačítek a nastavil střelu na automatické odpáleni. Poté se dotkl plochého kotouče a otáčením nastavoval časovač. Zbývalo ještě asi čtvrt standardní hodiny než se měsíc dostane do správné pozice. Podíval se napravo, kde už se rozednívalo... naposled.

Ano, asi za patnáct minut bude hvězda ve správné pozici.

Nastavil tedy časovač na patnáct minut a spustil ho.

Věděl, že lord Sidious by selhání netoleroval a tak pro jistotu ještě jednou prohlédl všechny systémy. Když ho před nějakou dobou Wilhuff Tarkin našel na jeho domovské planetě Rylothu a doporučil ho Sidiousovi jako skvělého zbraňového designéra, Tol byl poctěn, ale zároveň věděl, jaká z toho vyplývají rizika.

Nicméně přežil a teď je tady. Připraven odpálit druhý prototyp svého vynálezu a dokázat všem, že svoji práci umí dělat dobře.

Na ničem jiném přece nezáleží.

* * *

Byl asi v polovině cesty k povrchu, když se Ashovi na radaru objevily objekty, které se rychle přibližovaly k jeho zádi. Zaměřil ten nejbližší, aby získal více detailů. Byly to malé stíhačky, design nepoznával, pravděpodobně byly také hapanské, a určitě mu neletěly popřát dobrý den. Tím si byl jist, zvlášť když na něj právě zaměřovaly své lasery.

Prudce strhl řízení doleva a zamířil kolmo k povrchu. Stíhačky se pustily za ním.

Ash znovu zaměřil nejbližší loď – označenou jako Vulcan 1 – a přepnul na ovládání řízených střel. Sarah uvezla – kvůli neobvyklému senzorovému vybavení – jen dvě lehké rakety a protože nepřátelská stíhačka měla štíty, bude asi muset použít obě dvě, aby ji zničil. Ovšem lodní senzory budou moci zaměřit a navést střely i na loď, která letí za ním. Což se Ashovi právě teď hodilo. Bude to ale chvilku trvat.

Vyrovnal stíhačku opět do vodorovné pozice, nepřátelé se k němu teď přibližovali rychleji. Vulcan 1 byla od něj vzdálená jen půl kilometru a jeho štíty už začaly pohlcovat první výboje z jejích laserových děl.

Ash nastavil zaměřovač a snažil se loď udržet v přímé dráze letu. Po sedmi nekonečných vteřinách se ozval zvukový tón a na displeji se rozsvítilo červené světlo. Ash stiskl odpalovací tlačítko a z jeho stíhačky vylétly dvě oranžové střely. Ulétly asi dvacet metrů dopředu, pak se obě v dokonalém souladu otočily o sto osmdesát stupňů, prolétly kolem Ashe a detonovaly o Vulcan 1.

Jedna je už mimo, dvě zbývají.

Jenže už neměl žádné rakety a zbývající stíhačky po něm pálily, jako by za něj měly dostat nějaký zvláštní příplatek.

Jejich odhodlanost mohl ovšem přeměnit ve svůj prospěch.

Na povrchu zahlédl velký skalní masiv. Nastavil motory na maximální výkon a letěl k nim.

Jeho pronásledovatelé s ním samozřejmě okamžitě srovnali rychlost, aby se jim neztratil. Při maximálním výkonu bude mezi skálami velice těžké manévrovat. Jenže Ash může použít Sílu, aby se lépe zorientoval a mohl rychleji reagovat.

Jeho protivníci ovšem nemohou...

Zavřel oči a plně se soustředil na Sílu, cítil, jak on a jeho loď splývají. Jako by byli jedna bytost. Cítil jak mu nad hlavou prolétají střely a jak krouží kolem pahorků a vyhýbá se velkým útesům.

Riskantní plán po chvíli přinesl své ovoce, když stíhačka Vulcan 3 nestačila uhnout a narazila do skály.

Vulcan 2 se však stále držela za ním a několik dalších laserových výbojů zasáhlo Ashovi štíty. Štíty Sarah byly stejně silné, jako u jakékoliv jiné stíhačky Aethersprite, ale plášť lodi nevydrží víc než dva tři zásahy.

A vzhledem k tomu, že štíty měl už jen na necelých patnácti procentech, neměl už Ash moc času.

Pokusil se ještě víc manévrovat, ale nepřátelský pilot se ho držel, jako by to byl Jawa a Ash byl kus nepotřebného šrotu.

Dalších několik výbojů zasáhlo zadní část Sarah a štíty byly na nule.

Ash věděl, že musí rychle něco vymyslet. Pootočil hlavu, Vulcan 2 se držel těsně za ním a letěl stejně rychle. Kdyby...

Ash se usmál. Quentin mě sice zabije, ale jinou možnost momentálně nemám!

Odletěl dál od skalisek nad volnou planinu, nepřítel se držel těsně za ním.

Nadechl se a pomocí Síly zmáčkl ve stejnou chvíli dva spínače. Na vypnutí motorů a s nápisem EJECT.

Kryt kabiny se odstřelil a Ash se spolu s pilotním křeslem vymrštil ven. A jak jeho neřízená loď rychle zpomalila, Vulcan 2 do ní narazila a k zemi se kromě Ashe snášely i dva hořící vraky.

Po přistání si Ash vydechl. Měl tu ovšem ještě nějakou práci. Vytáhl z pouzdra naváděcí maják, aby určil, kde se nachází.

Zjistil, že je asi tak deset, možná patnáct kilometrů jižně od toho malého objektu, který viděl z vesmíru. Cítil záchvěv v Síle. Měl by se k němu co nejrychleji dostat.

Široko daleko nebylo nic, než kamenná pláň. Za sebou viděl už jen obrysy pohoří, kterým prolétal.

Nezbývá mu tedy nic jiného než... běžet. S pomocí Síly samozřejmě. Jedi dokáže díky ní běžet jako vítr a neunaví se.

Zhluboka se nadechl. Nechal se Sílou prostoupit a vyrazil. Neuškodí se občas trochu proběhnout.

* * *

Tol Sivron už potřetí zkontroloval všechny systémy. Pracovaly dobře.

Už mi to začíná lézt na palici, pomyslel si, za chvíli ze mě bude namyšlenej nemyslící byrokrat.

Jeho strážci si začali něco mezi sebou nervózně mumlat. Tol se otočil, aby viděl, co je rozrušilo.

V dálce, kam se před chvílí zřítily jak Jediská, tak jejich stíhačka, byla vidět nějaká běžící postava. Byla ještě několik kilometrů vzdálená, ale Tol věděl, že to nebude žádný z jejich pilotů. Nevěděl proč, ale prostě to věděl. Byl to zřejmě jeden z Jediů!

Otočil se zpět ke konzoli. Zbývaly asi dvě minuty. To stihnou.

Letmo pohlédl zpět na kamennou poušť všude kolem. Ta postava nevypadala, že by byla o nic blíž. Asi byla hodně daleko.

Na displeji byla jedna minuta třicet sekund, když se znovu otočil. Postava – Jedi – utíkala ze všech sil, ale byla pořád stejně daleko.

Jen klid! Minuta dvacet... minuta deset...

Celý nervózní se zase ohlédl. Jedi byl pořád stejně vzdálený.

Usmál se, když to nestihl do teď, tak za minutu to už vůbec...

Náhle se mu cosi mihlo před očima, jeden z Twi´leků cosi vykřikl, ale než stačil vystřelit, ležel na zemi ve dvou kusech.

Tol Sivron vyvalil oči, ještě před chvilkou byl ten Jedi alespoň kilometr odsud! Ale teď stál ani ne pět metrů od něj, se světelným mečem v ruce a jeho nenasytnou čepelí.

Ostatní spustili palbu, ale Tol dobře věděl, že nemají šanci, Jedi jejich střely blokoval a odrážel. Byla velmi reálná možnost, že některá z odražených střel zasáhne odpalovací rampu. Musí ho nějak zdržet!

„Stop!" zařval, vyběhl před své společníky, kteří na povel ukončili palbu, avšak dále měli zbraně namířené na cíl, a postavil se před Jedie. Ten pomalu zvedl svůj meč a vyčkával. Upíral na Tola své oči, které pátraly po jakémkoliv náznaku klamu. Ten Jedi byl Devaronec, ten druh neměl Tol nikdy příliš rád a když to byl navíc Jedi, nepociťoval k němu vůbec žádné sympatie.

„Kdo jste?" zasyčel Jedi.

„Sivron, Tol Sivron," řekl a doufal, že ti blbci, které s ním poslal Omwar vydrží ještě chvilku udržet se a neudělat žádnou pitomost. Musí ho ještě chvilku zdržet.

„A vy jste Jedi...," zapátral v paměti a snažil si vybavit jméno toho Jedie. Mezi Jedii na téhle misi byl jen jeden Devaronec, „Ash Koor, nemýlím-li se."

„Nemýlíte," řekl Jedi neméně přívětivým tónem. Přistoupil o několik kroků blíž a letmo pohlédl na rampu, „co jste zač? A co chcete dělat s tou střelou?!"

Tol Sivron polkl. Víc už to protáhnout nejde.

„Vy jste Jedi, zjistěte si to!" řekl, otočil se a rozeběhl se k jejich lodi, jeho strážní ho bez okolků následovali.

* * *

Ash ignoroval čtyři prchající Twi´leky a rozeběhl se k počítačovému terminálu, který byl kabelem spojený s odpalovací rampou. Ten bastard mě chtěl jen zdržet.

Na displeji byla nějaké čísla, která směřovala k nule. Šest, pět, čtyři...

Ash se pokusil rychle zmáčknout nějaká tlačítka, ale bylo pozdě. Uslyšel zážeh a už se jen bezmocně díval, jak střela – která takhle z dálky vypadala jako malá kometa – míří směrem na orbit.

Otočil se a pro změnu viděl odlétat malý transportér.

„Sithspit!" zavrčel.

Náhle krajinu ozářil oslňující záblesk. Ash zavřel v návalu bolesti oči, cítil jak se pod ním zatřásla země a pak ucítil náraz kamene o svůj týl, jak spadl. A pak se propadl někam do tmy...

Probudil se později. Opatrně otevřel oči a zjistil, že se výrazně setmělo. Jak dlouho už tu ležel?

Pomalu vstal, trochu ho bolela hlava a záda, ale jinak byl v pořádku, jen měl trochu závrať a cítil, jako by se s ním země pohupovala.

Najednou si uvědomil, že mu u opasku už nějakou dobu pípá vysílačka. Sáhl po ní a ohlásil se: „Koor."

„Mistře Koore!" ozval se hlas Elisty, „už jsem ani nedoufala, že vás někdy uslyším. Jste v pořádku?"

„Víceméně," řekl Ash a pokusil se Sílou zmírnit tepající bolest hlavy, „jak dlouho jsem byl mimo?"

„Nevím přesně, kdy jste se omráčil," řekla Elista, „ale od chvíle co jste ,přistál´ uběhlo ani ne půl hodiny."

Ash se zamračil. To znamená, že v bezvědomí byl tak čtvrt hodiny, možná dvacet minut. Za tu dobu by se přece nemohlo tolik setmít...

Jeho zrak zabloudil k obloze a až teď si všiml hvězdy soustavy Aquimos. Už nevypadala jako oranžovo červená umírající hvězda. Teď vypadala jako jen jako černý pohasínající uhlík.

Jeho útroby se sevřely: „Co se stalo?" zeptal se po chvíli do vysílačky.

„Hvězdu zasáhla další střela odpálená z vašeho měsíce," opověděl hlas Elisty, „hvězda se téměř úplně zhroutila. Celou soustavou to pěkně otřáslo. Mistr Windu a ostatní teď zjišťují rozsah škod a plánují co dál."

Ash pomalu vydechl. Tak proto se pod ním otřásla země.

„Jak dlouho bude trvat, než se hvězda zhroutí úplně?" zeptal se po chvíli, ačkoliv věděl, že odpověď se mu určitě nebude líbit.

„Šest... možná sedm hodin," odpověděla smutně Elista, „mistr Yoda plánuje vyslat nouzový signál do všech okolních systémů, aby poslali co nejvíc lodí pro evakuaci obyvatel."

„Můžete pro mě poslat nějakou loď," zeptal se Ash po chvíli.

„Už je na cestě. Dám jim vaši pozici, ale bude chvilku trvat, než dorazí," odpověděla.

„Nespěchám. Koor konec," vypnul vysílačku a posadil se na zem.

Šest až sedm hodin. Za šest až sedm hodin tu nebude vůbec nic. A i kdyby sem přiletěly všechny lodě z okolí, věděl, že se jim nikdy nepodaří dostat odtud včas všechny tři a půl miliardy obyvatel, kteří jsou teď na Aquimosu.

Nejsem Tal´Nahag, ten by tohle nedopustil. Zklamal jsem. Mohl jsem tomu zabránit, ale nepodařilo se mi to. Zklamal jsem.

Stěží potlačil slzy a podíval se na noční oblohu, na téměř mrtvou hvězdu.

Pro Aquimos to byla jeho poslední noc.