Vyhlídka na smrt

Autor: Johnak Wheeliak

„Stále nejsem přesvědčen, že Republika je pro nás to nejlepší řešení," řekl jeden z členů aquimosské rady, Zeaz, „náš národ si po tisíciletí udržel svou samostatnost a vystačili jsme si. Myslím, že vstupem do vaší Republiky bychom ji ztratili."

„Souhlasím," ozval se další radní, Caleb, „já trvám na tom, abychom si svou suverenitu udrželi i nadále."

„Vstupem do un... Republiky byste svou suverenitu neztratili," řekl Ash a v duchu zavrtěl hlavou. Tohle se táhlo už hodinu, „spíše by vám to pomohlo. Měli byste svůj právoplatný hlas v našem senátu a pokud byste chtěli... bylo by to všechno."

„Ovšem podle našich informací je v Republice spousta senátorů otevřeně... a zřejmě i právem podezřívaná z korupce," řekl Aldaris, „někdo s dostatečným vlivem by nás mohl politicky zneužít pro své vlastní účely."

„To už ale přeháníte, ne?" řekl radní Daggonis, „Republika nám v míru nabídne pomoc a vy na ni plivete!"

„Naši kartografové vám samozřejmě také pomohou vybrat planetu, na kterou byste se mohli přestěhovat," řekl doktor Makon.

„Jak to myslíte?" zeptal se Caleb, „my svou planetu přece neopustíme!"

„Pokud vám to ještě nedošlo," řekl sarkasticky Makon, „vaše hvězda se hroutí. Jen se podívejte kolem sebe! Vaše planeta se stává neobyvatelnou!"

„To je myslím trochu přehnané," řekl klidně Aldaris, „měli jsme tu a stále máme potíže s nízkou teplotou, ale už jsme se v naší minulosti přizpůsobili horším věcem."

„Jenže ani ne za šedesát let se vaše hvězda změní v novu a z celé vaší soustavy zbude jen hromada ničeho!" řekl Makon ne zrovna potichu. Diplomatická jednání nebyla zřejmě doktorovou silnou stránkou.

„Naše senzory nic takového nepotvrdily," řekl Zeaz.

„Jejich systémy jsou ovšem mnohem vyspělejší než naše!" reagoval Daggonis, „jsou na vyšší technologické úrovni než my."

„To je sice pravda," připustil Zeaz, „ale je také pravda, že k tomu, že naše hvězda se do šedesáti let změní v novu, máme pouze jejich slovo."

Anakin prudce vstal: „Naznačujete, že...?!"

Větu nedokončil, protože ho Obi-Wan chytil za rameno a opět ho posadil do jeho křesla. „Máme sebou průzkumnou loď," řekl klidně Ash, „můžu s ní letět prozkoumat hvězdu zblízka a veškeré senzorové údaje si můžete prohlédnout na vlastní oči."

Zeaz se ušklíbl: „Dobrá, ale i ty údaje byste mohli nějak..."

„To už stačí!" ozval se Tassadar, který až doposud nečinně seděl na svém trůně a do hovoru nezasahoval, „schůze je tímto odročena na zítřejší ráno. Do té doby byste si měli připomenout, že urážet a obviňovat hosty z nepodložených činů není slušné," vrhl na Zeaze káravý pohled, „An Taro Adun."

Všichni členové aquimosské rady i všichni Jediové vstali a začali se pomalu rozcházet. Daggonis se podíval na hlouček Jediů a polohlasně řekl: „Tal´Nahag." Pak odešel.

Tassadar věnoval Ashovi nenápadný pohled, který mohl znamenat jen jediné. Chtěl bych si s vámi promluvit.

Ash přikývl a následoval ho do malé místnosti za přijímací síní, zřejmě to byla nějaká kancelář.

Tassadar zavřel dveře a vzdychl: „Hrůza, viďte?"

Devaronec zavrtěl hlavou: „Už jsem byl na horších jednáních."

„Ale pochybuji, že na tak důležitých."

„Divil byste se."

Tassadar zakroutil hlavou: „Já věděl, že bude těžké je všechny přesvědčit," podíval se na Ashe a na modré tváři se mu objevil mírný úsměv, „víte, v minulosti jsme uctívali různá božstva. Věřili jsme, že nám bohové svěřili celý tento jeden svět, abychom se jim o něj starali. Dnes už v bohy nevěříme, ale silný citový závazek k našemu světu pořád zůstává."

„Máte štěstí, že máte šedesát let na přípravu. Některé druhy, které postihne podobná katastrofa, musí celou svou planetu vyklidit za několik měsíců... a některé dokonce za několik dní."

„Ano. Máme štěstí v neštěstí," řekl smutně Tassadar, pak se opět usmál, „ale dost o tom. Jste našimi hosty a tak bychom vás tu měli provést. Odpoledne vám ukážeme cokoliv budete chtít vidět na našem světě. Abyste viděli, jak dokážeme být pohostinní."

Ash přikývl: „To zní dobře. Ovšem míru vaši pohostinnosti známe už z apartmá, která jste pro nás připravili. Vzhledem k tomu, na čem všem jsem byl nucen v životě spát, je to asi nejluxusnější místo, ve které jsem bydlel."

„To jsem rád," řekl Tassadar, „já se obával, že vám bude vadit, že musíte spát ve dvou na apartmá..."

„Vůbec ne."

„A ta vejce vám doufám chutnají. Není to nic moc, ale nic lepšího bohužel momentálně nemáme."

Ash zapátral v paměti, jaká vejce to aquimosský Adun má na mysli. Pak si vzpomněl. Na stole na tácu uprostřed svého apartmá má tři obrovská vejce: „Bohužel, ještě jsem je neokusil. Ale upřímně čekal bych, že nám dáte maso z How´vora... ne že bych nebyl spokojen, jen překvapen."

„Většina How´vorů už vyhynula," řekl smutně Tassadar, „nedokázali se přizpůsobit takovéto změně teploty. Těch vajec jsme dostali několik stovek tisíc. Od obchodní společnosti Omwak Shipment. Jsou to prý yaanská vejce a na své domovské planetě jsou vyhlášenou lahůdkou."

„Tak, to už se těším, až je ochutnám," řekl Ash, „ještě jednu věc Tassadare. Podle našich zdrojů má vaše planetární rada mít osmnáct členů, ale já jich napočítal jen šestnáct. Máme snad mylné údaje?"

Tassadar smutně zavrtěl hlavou: „Ne, vaše údaje byly správné. Naše rada měla osmnáct členů. Ovšem dva z nich zastupovali města na našich velice severních kontinentech. Ty se po té katastrofě staly zcela neobyvatelné. Obyvatelé nestihli prchnout včas a většina jich zahynula."

Ashovi přejel mráz po zádech. To bylo několik set měst. Několik milionů lidí. „Promiňte," řekl tiše, „nechtěl jsem..."

„To je v pořádku. To jste nemohl vědět."

Ale měl. „Děkuji za váš čas. Pokud mi už nic nepotřebujete, šel bych se připravit na odpoledne."

„Jen jděte," řekl Tassadar, „a kdybyste se chtěl na něco zeptat, najdete mě tady. An Taro Adun."

Ash přikývl: „An Taro Adun."

Anakin opatrně rozbil skořápku jednoho yaanského vejce uvařeného natvrdo, nabral si kousek na lžíci a rychle ji strčil do pusy, ihned poté zkřivil obličej: „Fuj. To je... hnusný! Všechno na téhle planetě je hnusný!"

Obi-Wan se na svého padawana konejšivě usmál a vzal si svoji lžíci: „Ale no tak, Anakine. Nemůžeš přece říct, že úplně všechno je hnusný," nabral si kus vejce na lžíci a sotva polkl, udělal úplně stejný obličej jako jeho učedník, „všechno možná hnusné není, ale ty vejce rozhodně jsou!"

„Mě se tu tedy nelíbí vůbec nic," pokračoval Anakin, „třeba ty budovy. Všechny jsou takový zlato oranžovo béžový, kdo se má na to koukat?!"

„A na Tatooinu snad nebyly?" usmál se Obi-Wan.

„No jo, ale tam to hezky splývalo s tím pískem okolo. Tady je všude kolem led a sníh a uprostřed toho je oranžový město. To je jako pěst na oko!" stěžoval si dál Anakin. „ Všude po městě jsou taky rozesetý ty vysoký obelisky. Ze vzduchu to vypadá jako obrovský vidle! A všichni ti Aquimoňani jsou hrozně neohrabaní, mohutní a smrděj jako bantha v říji. A navíc nechápu, proč po nás ten rohatej pošuk chce, abysme se učili jejich jazyk. Stejně většina z nich mluví basicem."

„Ten ,rohatej pošuk´ to chce kvůli tomu, že Aquimoňané si velmi cení svých zvyků a kultury. Musíme jim ukázat, že si jejich zvyků vážíme."

Obi-Wan se otočil za tím hlasem a zjistil, že mistr Koor stojí mezi dveřmi do jejich apartmá. Rychle nadskočil: „Mistře Koore... já se..."

„V pořádku," řekl Devaronec a podíval se na Anakina, „už chápeš, proč se tu učíme, Ani?" „Ovšem," přitakal vyzývavě Anakin, „a jak by řekl Aquimoňan: Tokn holag opeakhl nalagot auir lalut ko la bosca. A myslím, že víte co to znamená."

Ash přikývl: „Ano, znamená to: Zavolejte instalatéra, zdá se, že mám v odpadní rouře mloka."

Anakin zavrtěl hlavou: „Tak jak se řekne..."

„To už by stačilo, Anakine!" okřikl ho Obi-Wan.

„A co se týče těch obelisků," pokračoval mistr Koor, „Aquimoňané je postavili už v dávné minulosti jako důkaz své víry."

„Víra je Sithspawn," řekl nabručeně Anakin, „proč jste mě do téhle díry vůbec tahal? Myslím, že byste to tu klidně zvládli i beze mě. Stejně vám jen překážím."

„To určitě ne," odporoval Ash, „chtěl jsem, abys letěl s námi, aby ses něco přiučil. A když jsme u toho přiučování...odpoledne se rozdělíme do skupin a půjdeme obdivovat krásy Aquimosu."

Anakin vytřeštil oči: „Vy si děláte srandu, že jo?"

Devaronec zavrtěl hlavou: „Měli byste si připravit teplé tuniky."

„Ale nééé!" zavřískal nešťastně Anakin a ukryl si obličej do dlaní.

„Jen klid," řekl Ash, pak jeho zrak spočinul na načatém vejci, „vidím, že jste ochutnali yaanská vejce. Já ještě to potěšení neměl," vzal ze stolku Obi-Wanovu lžíci a kousek si nabral.

„To bych nedělal," pokusil se ho Obi-Wan zastavit, „pokud chcete znát náš názor. Vejce nejsou vůbec..."

Ash ochutnal a usmál se: „Umm, vynikající," nadšeně se pustil do jídla.

* * *

„Kapitáne, máme problém."

Omwar Den zvedl hlavu od svého datapadu, ve dveřích do jeho kanceláře stál Tol Sivron.

„Co je zase?" zabručel.

„Ten Seelien dělá problémy. Shagda mu nesla jídlo a on ji napadl a nechce ji pustit!"

„Ooh, Sithspit!" Omwar rychle vstal, vzal si ze šuplíku svůj osobní blaster a vyběhl na chodbu s Tolem v patách.

Seelien byl zavřený v jedné cele o několik podlaží níž. Ovšem nebyl vězněm. Bylo to vlastně spíš takové polointeligentní zvíře, které umí jen ničit. Kdyby ho dali do normálního pokoje, nic z jeho vybavení by pravděpodobně nezůstalo v celku.

O minutu později oba Twi´leci doběhli k oné cele. U dveří stál strážný s připraveným blasterem.

„Tak co se tu děje?" zeptal se Omwar.

„Ta potvora zranila Shagdu a nechce nás k ní pustit," řekl strážný a odjistil blaster. „Pokud někdo chce znát můj názor, prostřelil bych té bestii hlavu."

„Váš názor naštěstí nikdo znát nechce," vyprskl Omwar a kývl na dveře, „otevřete to."

Strážný poslechl a Omwar pomalu vešel dovnitř.

Mezi čtyřmi holými stěnami stál Seelien. Místy chlupatá šedá potvora, vysoká asi jako dospělý muž, ovšem neustále chodila shrbená. Měla dlouhý ocas, obrovské drápy na rukou i na nohou, ostré zuby, z nichž spodní špičáky vyčnívaly ven z úst.

Za Seelienem ležela bezvládně na zemi zelená Twi´lecká dívka. Byla naživu, ale na obličeji měla několik odřenin a levé rameno měla celé od krve. V roku místnosti pak ležel rozdupaný tác s jídlem.

„Co to sakra vyvádíš?!" zařval Den.

Seelien na něj zavrčel: „Ty klamat! My chtít krev, chtít pomstu!! Jedi tady, krev ne!!!"

Upřel na Omwara své černé oči a vycenil zuby. Twi´lek pozvedl svůj blaster, ačkoliv věděl, že kdyby ho použil, celá akce by šla k Sithu.

„Budeš mít krev i pomstu, slibuji," řekl ve snaze tu bestii uklidnit, „ale musíš ještě pár hodin počkat,, než mí lidé budou na planetě hotovi. Jakmile udělají, co mají, můžeš vyslat ten svůj... signál a budeš mít spoustu krve a pomsty. Jediské krve."

„Ty pravdu?"

„Jistě, a budete si moct nakrájet ty své Jedie na kousky, dát je do želé a bude to mňam," řekl Omwar chlácholivě a uvědomil si, že už začíná mluvit jako on. Ukázal na omráčenou Shagdu: „Teď ji pust."

Seelien od ní odstoupil a odešel ke stěně: „Já věřit. Ale jestli lež, začít dělat krev a pomstu tady!"

Omwar přikývl, ohlédl se na Tola Sivrona a hlídače, kteří zatím stáli tiše za ním a ukázal na ležící Shagdu: „Odneste ji na ošetřovnu."

Zatímco oba Twi´leci plnili jeho rozkaz, on si oddechl. Pro tentokrát to dopadlo dobře.

* * *

Malé transportní aquimosské vznášedlo třídy Citadel se sneslo k zemi a smírným drncnutím přistálo uprostřed sněhové pustiny.

„A jsme tu," řekl Daggonis a následoval béžovou pilotku ven.

Ash se podíval na své dva společníky, Kita Fista, jeho spolubydlícího na této misi, a Elistu, kterou vybral na tuto misi až dodatečně, jako náhradu za Dashu. Elista byla Dashina přítelkyně, která teprve nedávno udělala zkoušky na rytíře Jedi a nějaká praxe v terénu by se jí určitě hodila.

Všichni tři vystoupili ven a Ash hned ucítil, jak nálada jeho přátel klesla. Nebylo divu, protože teplota zde byla téměř mínus dvacet stupňů.Měli sice na sobě teplé oblečení, ale i tak byl ten mráz nesnesitelný.

Navíc byli doslova uprostřed ničeho. Všude byl jen bílý sníh, jen před nimi byl kovový vchod, který vedl do podzemí a asi padesát metrů za ním trčel ze země asi třímetrový emitor.

„To je ono?" zeptal se nevěřícně Kit Fisto.

Daggonis se usmál: „Jistě, nevypadá to nic moc, ale náš planetární obranný štít je naší chloubou. Byl zprovozněn teprve před pěti lety, ale je to jedna z nejvyspělejších věcí, kterou máme," podíval se na pilotku, „vy zůstaňte tady, Agido."

Pilotka přikývla a vlezla zpátky do kokpitu, kde bylo teplo.

„Pojďte prosím za mnou," řekl Daggonis a vedl je ke vchodu.

Alespoň že část planety, kde je generátor štítu, je pod správou Daggonise. Pomyslel si Ash. Daggonis byl totiž k celé jejich delegaci velice vstřícný. Kdyby jim průvodce musel dělat ten rapl Zeaz, bylo by to horší.

Řídicí místnost generátoru byla minimálně šedesát metrů pod zemí, což jak Ash po cestě zjistil, mělo taktickou výhodu, protože by nebylo možné zničit generátor pomocí orbitálního bombardování, tedy možná by bylo, ale trvalo by to nesmírně dlouho. A proti případné pozemní sabotáži byl bunkr vybaven nebo spíš nevybaven velice důmyslným a velice jednoduchým systémem. Do podzemí nevedl žádný výtah, ale jen dlouhá síť eskalátoru, po kterých se jelo dolů asi deset minut a celou cestu viděl Ash na stropě připravená obranná laserová děla. V případě nebezpečí by tedy stačilo jen eskalátor vypnout a než by útočníci doběhli dolu, děla by je rozstřílela na cucky.

Dojeli do malé centrály s asi deseti techniky a spoustou počítačových konzolí. Skrz sklo pak byl vidět samotný generátor.

Jakmile přišli, všichni technici rychle vstali a jeden z nich uctivě kývl jejich směrem: „Tal´Nahag!"

„Tady je nervové centrum celé naší štítové sítě," vysvětloval Daggonis, „štít se dá ovládat jen odtud. Samozřejmě rozkaz k aktivaci nebo deaktivaci může dát jen Adun, někdo z členů rady nebo vesmírná kontrola. Systém je chráněn několika sekundárními jističi..."

Ash i ostatní se začali po celé malé místnosti rozhlížet. V technologii vesmírných letů byli možná Aquimoňané několik set let pozadu, ale co se obranných štítů týče, byli minimálně na republikovém standardu a zabezpečením ho možná i převyšovali.

„Ty dveře vedou do přechodné komory ke generátoru," ozval se jeden technik.

Ash se probral z letargie. Elista stála u silných dveří vedle okna ke generátoru.

„Je to nutné," pokračoval technik, „pokud je třeba údržba nebo oprava přímo na generátoru. Musíme projít přechodnou komorou, kvůli radiaci, která z něj vyzařuje. Samozřejmě také používáme ochranný oblek."

Elista přikývla: „Chápu."

* * *

„Tohle je náš hlavní můstek," řekl Mojo a uvedl své Jediské hosty do kruhové místnosti na vrcholku aquimosské bitevní lodi Gattrithor.

Jor Drakas, Aayla Secura a Plo Koon se začali rozhlížet kolem sebe.

„Hezké," řekl Jor Drakas a myslel to vážně. Tahle kocábka by se ani vzdáleně nemohla rovnat nejnovějším republikovým lodím, ale byla hezčí než většina z nich.

Mojo začal ukazovat na jednotlivá počítačová stanoviště u velké kruhové prosklené plochy, která vedla kolem celého sálu, a posádka se tak mohla rozhlížet na všechny strany: „Tohle je ovládání štítů, ovládání motorů, ovládání zbraní, senzorická stanice a tohle je preatorovo nebo chcete-li kapitánovo stanoviště."

„Tam je vaše stanoviště?" zeptala se Aayla Secura.

Mojo zavrtěl hlavou: „Ne, ne, tam normálně sedí prétor Lott. Mé čestné stanoviště jako nejvyššího preatora je támhle," ukázal ke stropu, nad hlavami se jim vznášela kruhová repulzní plošina se honosným křeslem obklopeným počítačovými displeji.

„Takže vaše funkce by se dala přirovnat k našemu admirálovi," řekl Jor Drakas, bylo to něco mezi otázkou a konstatováním.

„Ano," přitakal Mojo, „to je přesně ono. Já velím celé naší flotile. Lodi Gattrithor a ještě Marriach a Zaletta."

„Jen tři lodě ve flotile?" zeptal se Plo Koon.

„Víc jich nemáme," pokrčil Mojo rameny, „možná se vám to na vaše poměry zdá nepochopitelné, ale hypermotor jsme objevili teprve před devadesáti lety a technologii vesmírných letů teprve před třemi sty lety. Navíc nemáme tolik prostředků na stavbu více lodí... obzvlášť dnes."

„A co výzbroj?" zeptal se Plo Koon.

„Máme jedno hlavní dělo uprostřed lodi, které funguje na bázi lomu světla v krystalech. Tím asi na pět vteřin vytvoříme ničivý paprsek světla, který jde zaměřit na cíl. Pak se musí zařízení dobíjet. To trvá taky asi pět vteřin. Myslím, že na podobném principu fungují vaše světelné meče."

Jor Drakas zamyšleně přikývl. Kdyby s tímhle vytrvale pálili na republikový Dreadnought... možná by mu i trochu odprýskla barva.

„A máte nějakou obranu proti malým stíhačkám?" vyptával se dál Plo Koon, „myslím malým rychlým lodím, které by vašemu paprsku unikly."

Mojo pokrčil rameny: „Máme na trupu připevněných šest průzkumných stíhaček třídy Iceptor, které jsou vybaveny lehkými lasery, ale jinou obranu nemáme. Doufáme, že až se připojíme k Republice, budeme mít víc prostředků na vybudování naší stíhací obrany."

Jor přikývl: „Jistě, určitě vám poskytneme prostředky, ale pouze na obranu. Republika není vojenská organizace."

Mojo přikývl: „Chápu."

* * *

Mace Windu se vydal za doprovodu svého bývalého padawana Echuua, jeho padawana Stama a droida Ablea prozkoumávat krásy aquimosského hlavního města.

„An Taro Adun. Dáte si něco, Jediové?" zeptal se světle šedý číšník.

„An Taro Adun," pozdravil Mace, „dáme si... třikrát místní specialitu."

„Ovšem."

Posadili se ke stolu, který byl nejblíže u dveří, jen Able zůstal stát a neustále se kolem sebe zmateně rozhlížel.

Mace se také podíval kolem sebe, lokál byl z poloviny zaplněný, ale všichni hosté povětšinou mlčeli, jen občas si někdo něco polohlasně sdělil. Ani hudba tu nehrála. Nevěděl ovšem, jestli to tak bylo i před tím, nebo jestli všichni ztichli až po příchodu Jediů.

Ovšem třeba Aquimoňané prostě ze slušnosti na takovýchto místech nemluví moc hlasitě. Koneckonců, jiný kraj, jiný mrav.

„Odpusťte mi mou otázku, pánové," zeptal se Able konečně, „ale kde to jsme?"

„Ty bys to měl vědět jako jedinej z nás," řekl Stam, „venku je nade dveřmi ten Aquimosskej nápis."

„Ale ne," řekl droid, „já nemyslím název tohoto místa. Myslím všeobecně. Kde to jsme, co je to za podnik?"

Mace přimhouřil oči. Tohle má být protokolární droid? „To je hospoda," řekl nakonec.

Able přikývl: „Ano, už vím. Hospoda. Veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu inkompetence opakovaným požíváním fermentovaných rostlinných extraktů."

„To je přesně ono!" přikývl Mace.

„Jak to, že o tom nic nevíš?" zeptal se Echuu, „jsi snad naprogramovaný na znalost lidských vlastností a morálky. Je možné, abys neznal hospodu?"

„Ano i ne, mistře Echuu," řekl Able, „jak jste slyšel, já vím, co představuje hospoda, jenom jsem neznal konkrétní název toho místa. Stalo se tak z důvodu, že do mé paměti byly nahrány veškeré dostupné informace o Aquimosu, od geologického složení, až po morálku a zvyklosti obyvatel. Některé mé méně podstatné soubory musely být kvůli tomu ovšem zkráceny. Kvůli tomu jsem neznal přesné označení pro veřejný podnik, ve kterém se..."

„Jasně, už chápeme," přerušil ho Mace. Ze zkušenosti věděl, že jakmile se protokolární droid rozpovídá, může mluvit hodiny.

„Tady to máte," řekl číšník a položil jim na stůl tři sklenice se světle zelenou tekutinou.

Všichni tři poděkovali a Mace se chystal okusit nápoj, když se od vedlejšího stolu zvedlo pět Aquimoňanů. Jeden z nich oslovil číšníka: „Platíme. Nebudeme sedět na stejném místě jako ta Jediská havěť."

Mace se na ně podíval a cítil, že Echuu i Stam udělali totéž. Celý lokál ztichl.

„Co koukáte?" zasyčel další z těch Aquimoňanů.

„Zajímá mě, proč k nám chováte tyto názory?" zeptal se tiše Mace, „my vám přece nic neudělali."

„Jde o to, že nechceme dopustit, aby se z nás stala jen další provincie na mapě té vaší Republiky," řekl první Aquimoňan, „Adun a někteří slabí členové naší rady s tím možná souhlasí, ale my ne. Nejsme žádné ovce! Jsme Aquimoňani!"

„Vstupem do Republiky by se nic z toho nezměnilo..." začal Echuu.

„Nechte si své přednášky pro někoho, koho zajímají," řekl Aquimoňan a se svými kumpány zamířil k východu, „pokud chcete radu, odjeďte. Dokud můžete."

Po jejich odchodu zavládlo ticho, po chvíli ovšem zase ožil tlumený hovor.

„Nikdo se holt nemůže zavděčit všem," vzdychl Mace Windu a konečně ochutnal svůj nápoj. Byl docela dobrý!

Na druhém konci lokálu se zvedl další Aquimoňan, tentokrát však nemířil k východu, ale k úzkým dveřím vedle svého stolu. Povzbuzován svými společníky do nich vešel. Ostatním pak začali něco mumlat ve svém vlastním jazyce.

„Co myslel tím, že máme odejít, dokud ještě můžeme, mistře?" přerušil Maceovi tok myšlenek Stam.

„To nevím," připustil, „ale moc se mi to nelíbí. Někdo by se mohl pokusit na nás zaútočit i jiným způsoben než verbálně na zasedání jejich rady."

„Z toho mám špatný pocit," řekl Echuu.

Mace přikývl: „Já také. Měli bychom si dávat pozor."

Zpoza dveří, kam před chvílí odešel jeden Aquimoňan se začaly, ozývat nějaké divné zvuky a muž po chvíli vylezl ven s tváří vítěze. Mace měl dojem, že je teď o dost hubenější, než když tam vcházel. Jeho společníci začali něco hlasitě křičet, tleskat a poplácávat ho po zádech.

„Co to má znamenat?" zeptal se Echuu a podíval se na Ablea, „kde byl?"

„Na toaletě, mistře," odpověděl okamžitě Able.

Mace se zarazil a ještě jednou se podíval na rozradostněný dav, který se kolem muže vytvořil: „A proč to tak oslavují?"

„No... při vší úctě, mistře Windu," řekl rozpačitě Able, „ale vy byste také oslavoval, kdybyste šel jednou do roka."

Maceovi naskočila husí kůže při té představě. Tak to, že je hubenější, se mi nezdálo!

Chvíli ticha přerušil Echuu: „Chápu."

* * *

Obi-Wan, Anakin a Qu Rahn přijali nabídku preatora Fenixe a vydali se na prohlídku aquimosské vojenské základny v hlavním městě.

Vybavení jejich armády, na rozdíl od vesmírné flotily, bylo na vysoké úrovni. Posádka v hlavním města čítala dvacet tisíc elitních bojovníků s plným vybavením, dvěma stovkami pozemních bojových vozidel a spoustou různé podpůrné technologie. Většina bojovníků byla navíc vybavena energetickým brněním, což byl jakýsi ocelový krunýř, principem podobný bojovým zbrojím, jaké měla Mandalorianská komanda nebo cortosisovému obleku, jaký měla jedna členka Syndikátu. Ovšem energetické brnění, kromě toho, že bylo mnohem větší, aby se do něj vměstnal průměrný Aquimoňan, bylo také mnohem tlustší. Kromě silné vrstvy pancíře, nad kterým bylo slabé silové pole, obsahovala také kompletní vyživovací systém, chladicí jednotku, čistič vzduchu a recyklovací zařízení. Spolu s helmou pak zbroj tvořila ochranu před veškerými okolními vlivy. Zbroj tak možná i více připomínala skafandr než bojový krunýř.

Poté, co jim Fenix dopodrobna vysvětlil všechny funkce zbroje, přešel na zbraně.

„Tohle je standardní zbraň naší pěchoty," ukázal na asi metrovou zbraň, tvořenou hranatou částí, na které bylo držadlo, spoušť a několik knoflíku, a dlouhou, asi osm centimetrů širokou hlaveň.

„Je to Boz´ar," pokračoval Fenix, „může střílet buď jednotlivé silné energetické výboje, nebo velké dávky slabších střel."

„Nic proti světelnému meči," zabručel Anakin.

„To je sice pravda," připustil Fenix, „ale ke správnému použití meče potřebujete navíc ovládat Sílu. Boz´ar je jednoduchý na obsluhu a může ho používat každý."

„To zní skoro jako reklama," řekl Rahn.

Fenix se zasmál: „Jistě, jak jinak bychom mohli financovat náš přesun z Aquimosu," znovu se zasmál, „nicméně..."

„Promiňte, preatore," k Fenixovi přistoupil další Aquimoňan a něco mu tlumeně sdělil.

„Vážně?" zvedl Fenix modré obočí, otočil se na Jedie, „omluvte mě prosím na moment."

Spolu s druhým Aquimoňanem opustil místnost a nechal své tři hosty o samotě.

Anakin přistoupil ke zbrani položené na kamenném podstavci a začal si ji zblízka prohlížet.

„Slyšel jsem, že jste se před pár týdny vrátil po několika letech na Coruscant," oslovil Obi-Wan Rahna ve snaze zaplnit dlouhou chvíli, „je to pravda?"

Rahn přikývl: „Je. Pátral jsem za vnějším okrajem po různých Jediských artefaktech, zvláště v okolí Zóny a divokého vesmíru."

Obi-Wan zvedl obočí: „Jaká zóna?"

Rahn zavrtěl hlavou: „Ne zóna, ale Zóna. To je název. Je to obrovský shluk elektromagnetické mlhoviny, asi čtyřicet parseků od divokého vesmíru. Zabírá několik sektorů a podle starodávných expedicí je uvnitř Zóny jakési oko, dlouhé několik desítek, možná i stovek světelných let. V tom oku je normální prostor s planetami a hvězdami."

„Takže vlastně celá jedna část galaxie je obklopena mlhovinou?"

Rahn přikývl: „Přesně tak. Ovšem, podle zpráv některých expedic, které do Zóny pronikly, tam jsou jen samé nehostinné planety a měsíce, nevhodné pro kolonizaci. Je to sice tedy zvláštní přírodní úkaz, celý sektor uprostřed mlhoviny, ale nic užitečného se tam nenajde. Ovšem," usmál se, „nedávno jsem při studováni holocronu v naší knihovně narazil na zmínku o něčem velice zajímavém."

„O čem?" zeptal se Obi-Wan.

„Jmenuje se to Údolí Jediů," vysvětloval Rahn, „podle toho, co jsem zatím zjistil, by to mělo být nějaké starodávné pohřebiště, kde jsou uvězněny tisíce spirituálních pozůstatků dávno zesnulých Jediů," odmlčel se, „nevím přesně, kdy to údolí bylo vybudováno, odhaduji to někdy na dobu kolem Sithských válek, ale až se vrátíme na Coruscant, pokusím se o tom zjistit víc. Musí tam být koncentrováno tolik Síly, že si to ani neumíme představit. Pokud bychom to údolí našli, opět bysme mohli nastolit rovnováhu Síly v galaxii."

„Tak moment!" ozval se Anakin, který si přestal prohlížet zbraň a už chvíli poslouchal jejich rozhovor, „rovnováhu Síly mám přece nastolit já!"

Rahn Anakina přejel pohledem: „Ty? A to jako jak?"

Anakin si odfrkl: „Já jsme vyvolený, ty vole! Já mám nastolit rovnováhu Síly!"

Obi-Wan ho chtěl okřiknout, ale pak si to rozmyslel. Nicméně ho už unavovala ta Anakinova občasná neurvalost a drzost.

Rahn ale jen přikývl: „Dobře, a napadá tě lepší místo, kde s tím nastolováním rovnováhy začít, než Údolí Jediů?"

„No..." pokrčil rameny, „ani ne."

„Vidíš," řekl Rahn a otočil se opět na Obi-Wana, „je tu spousta potenciálních výhod, která by s sebou nalezení Údolí přinášelo, ovšem je tu i potenciální riziko. Kdyby se to místo dostalo do nesprávných rukou..."

„Ano," řekl Obi-Wan, „riziko tu je vždycky."

„Proto se chci, až zjistím v archivech, kde bych měl začít, vydat pátrat po údolí jen já sám. A o svém úkolu se zmiňovat co nejmenšímu počtu lidí."

Obi-Wan přikývl: „Chápu."

* * *

Z terasy, umístěné na nejvyšším vrcholu aquimosského paláce, byl nádherný výhled na celé hlavní město.

Doktor Makon už celých deset minut, od té doby, co Tassadar jeho a mistra Yodu na terasu přivedl, jen mlčky stál a rozhlížel se po městě. V dálce byly vidět zamrzlé vodopády a jezero, blíž mohl vidět každou malou uličku, každé tržiště (na kterých ovšem, vzhledem k současnému chladnému počasí na celé planetě, nikdo nebyl). Viděl kulturní centrum, elektrárny, kasárna, skladiště, palácový přístav, na kterém se jako červený drahokam leskl jejich republikový křižník. Celé město jinak mělo zlatavou barvu, která mu přidávala na majestátnosti.

„Nádhera," zašeptal konečně.

„Hm, hm," zabručel Yoda, který stál na okraji zídky ohraničující terasu, „ovšem chladno tu je. Velké chladno."

„Tak jako všude jinde na planetě," řekl Makon. Copak ten malý mužíček nevnímá to krásné panorama?

„Jenže mé kosti už staré jsou," hájil se Yoda, „a také..."

A najednou, bez varování, jejich republikový křižník explodoval.

Makon se automaticky skrčil a přikryl, jak to ukazovali v tom přiblblém instruktážním filmu. Celkem zbytečně ovšem, on i Yoda byli příliš daleko od epicentra, aby je zasáhla tlaková vlna nebo letící trosky.

„Co to..." zasyčel, když se zvedl.

„Problémy, zdá se," řekl Yoda a rozběhl se ke schodům. Makon vyběhl také, ale měl co dělat, aby mu stačil.

O pět minut později doběhli na plošinu k hořícím troskám, kde už stálo několik členů ostrahy a Aldaris.

„Co se tu u Sithova pytle stalo?" dotazoval se Makon.

Aldaris pokrčil rameny: „Nevím, byl jsem ve své pracovně, když jsem uslyšel výbuch, od příslušníka ostrahy jsem se dozvěděl, co se stalo, a hned jsem běžel sem."

„Mohla to být nehoda?" zeptal se Yoda a podíval se na svého společníka.

„Těžko říct," řekl Makon, „loď byla v perfektním stavu, když jsme opouštěli Coruscant."

„Nebyla to nehoda," řekl tiše jeden ze strážců a ukázal jim malý kousek čehosi.

„To je úlomek soontinské nálože," vysvětloval, „používá se v dolech. Velice silná. Někdo ji podstrčil pod vaši loď."

Makon polkl. Takže diplomatické spory a tahanice přerostly v něco víc. Někdo jim jde po krku. A to se mu vůbec nelíbilo. Byl doktor, ne voják!

„Z toho velmi špatný pocit, já mám," řekl tiše Yoda.