Když člověk spí, je v bezvědomí a většinou si ze spánku nic nepamatuje - pokud nesní - ovšem, když se probudí má neodbytný pocit, že mezi dobou kdy usnul a kdy se probudil uběhl nějaký čas. Tak to bylo i nyní. Probuzení doprovázel zvláštní pocit ztuhlosti po celém těle, oblečení bylo promáčené potem. Jako by spánek trval několik týdnů.
Potom následovala dezorientace, kdy člověk neví kde je a za jakých okolností usnul.
Otevřené oko odhalilo temnou místnost osvětlovanou pouze svíčkami s nějakými - patrně mimozemskými - nápisy na zdech.
Všechny pokusy vstát byly odsouzeny k neúspěchu, protože každý sebemenší pohyb, byl doprovázen ostrou bolestí po celém těle. A tak nezbývalo, než čekat.
Někdy v té době se dostavilo opět bezvědomí.

* * *

Do nekonečné černi vesmíru právě vyskočila z hyperprostoru malá dopravní loď a zamířila k blízké planetě, kterou obíhal malý měsíc.
Pokud by někdo tvrdil, že Coruscant je svou stavbou jedinečný, je jasné, že patrně nikdy nebyl tady. Nar Shaddaa nebo jak mu někteří říkají "Pašerácký měsíc" bylo vybudováno stejným způsobem. Město pokrývalo celý povrch měsíce a žilo prakticky jen vertikálním životem. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Nar Shaddaa je taková alfa verze Coruscantu.
Kapitán Jankins byl vysoký muž středních let, který měl léta praxe a tak obratně navedl loď na přistávací kurs.
"Nar Shaddaa," řekl s nostalgickým pohledem, "víte, že jsem se tu narodil?"
"Ano," přitakal Qui-Gon, "už jste během cesty řekl nejméně pětkrát."
Jankins pokrčil rameny: "Ano, jsem trochu nervózní, tohle je poprvé co letím s rytíři Jedi.
V každém případě byste si měli sednout, teď to trochu drcne."
Než Jediové stačili zamířit k sedadlům, s lodí to mohutně škublo a oba skončili na zemi.
"Já vás varoval."
"Jste výtečný pilot," poznamenal Obi-Wan.
Kapitán tu ironii zřejmě nepochopil: "Děkuji."
"Obi-Wane, běž připravit věci, musíme hned vyrazit, abychom tam byli včas," řekl Qui-Gon a oprašoval si kolena.
Mladý muž přikývl a odešel z kokpitu.
"Jak dlouho budete pryč?" zeptal se jejich pilot.
"Pokud nenastanou nějaké potíže, tak bychom se měli vrátit do tří hodin," řekl Qui-Gon a promnul si bradku, "vy zůstaňte tady a pro jistotu nikoho nepouštějte k lodi."
Jankins se usmál: "Nebojte se o mě, já se tu narodil. Moji matku přepadli, když mě nesla domů z porodnice."
Qui-Gon zakroutil hlavou a zamířil ke dveřím: "To je úžasné."
Téměř hodinová cesta skrz město byla nepříjemná, ale k žádnému vážnému incidentu nedošlo. Kolem nich se míhali různí ne-tvoři (Ve Star Wars není Země, tudíž by se neměl používat výraz mimozemšťan. Pozn. autora.) z nichž většinu viděli poprvé v životě. Všichni jim věnovali ostré pohledy a někteří i utrousili nějakou cizojazyčnou nadávku.
Taky jednou potkali zvláštní skupinku, kterou vedl mladý černovlasý muž, ničím nevynikající. Byl to takový typ co je vyobrazen v učebnici biologie. Na sobě měl podivnou modrou kombinézu a neustále žvanil o nějaké enklávě a svých lidech. Doprovázel ho plešatící muž s puškou v ruce, podivné zelené vysoké shrbené humanoidní stvoření a podivný chlápek s odhalenou hrudí, který měl v nose vraženou kost a v ruce kladivo. Dohromady to celé působilo jako špatný vtip.
Když je míjeli, tak se Obi-Wan otočil a měl pocit, že ten muž v čele má na zádech nějaké číslo, ale ruku do ohně by za to nedal.

* * *

Navzdory svému jménu byl bar "Díra" docela dobře zařízen, ovšem nebylo na něm ani nic výjimečného. Vypadal prostě tak jak si každý představuje bar. U dveří stáli dva mohutní vyhazovači, hned vedle byl velký barový pult u kterého posedávali štamgasti. Všude kolem byli nerovnoměrně rozmístěny kulaté stoly a na druhém konci místnosti hrála kapela píseň na přání - klíč k celému setkání.
Qui-Gon a Obi-Wan se posadili ke jednomu stolu v koutě a čekaly, u vedlejšího stolu hrála skupina lidí Sabacc a jeden z hráčů nabídl Obi-Wanovi, ať si přisedne, ten ho zdvořile odbil s tím, že riskuje jenom život, peníze nikdy.
Po chvíli se objevila servírka. Byla to vysoká blondýna, která byla sice hezká, ale žádné skvělé myšlenkové pochody by se od ní čekat neměli.
"Ahoj hoši," řekla a olízla si rty, "co si dáte?"
Tato otázka je oba zastihla nepřipravené, takže nahlédli do nápojového lístku. Obi-Wan se díval na nápoje, Qui-Gon na ceny.
"Takže?" zeptala se číšnice.
Obi-Wan zvedl ukazováček: "Dám si Juri džus s mencorskou brandy, a prosím vás protřepat nemíchat."
"Oukej," řekla dívka. Z pouzdra na svém opasku vyndala bloček a z výstřihu vylovila tužku. Zapsala si objednávku a pak se podívala na Qui-Gona: "A vy?"
Qui-Gon dokončil studování cen a přikývl: "Já si dám čaj, Earl Blanc, horký."
"Jeden a půl deci nebo dvě a půl deci?" zeptala se servírka.
"Jeden a půl."
"Oukej," zapsala to a odešla k pultu, přičemž kroutila zadkem.
Obi-Wan počkal, až zmizí z doslechu a pak se otočil na svého mistra: "Proč si vždycky objednáváte to nejlevnější? My to přece neplatíme, platí to senát a ten má peněz víc než dost."
"To ano, ale mi bychom ty peníze neměli zneužívat Obi-Wane," napomenul ho Qui-Gon, "mohou se později hodit k něčemu důležitějšímu, než jsou naše tělesné choutky. Třeba mohou někomu zachránit život. To je jedna z věcí, kterou se budeš muset naučit, pokut se chceš stát rytířem Jedi."
"Ano mistře," řekl Obi-Wan. To pokárání nebylo příjemné.
Po chvíli se číšnice vrátila s podnosem. Qui-Gonovi podala šálek čaje, Obi-Wanovi jeho koktejl. Mrkla na něj a zase odešla a opět dávala na odiv své pozadí.
Qui-Gon Jinn se napil a přikývl: "Dobrý. Teď bychom se měli dát do práce," natáhl se k malému displeji, který byl uprostřed každého stolu a z obsáhlého menu vybral píseň, kterou má kapela zahrát.
Během chvilky se rychlá, svěží hudba změnila na poněkud pomalý starobylý motiv. U mikrofonu vystřídal bithského zpěváka zpěvák lidský a spustil:

Maybe
You´ll think of me
When you are all alone
Maybe the one who is waiting for you

Ta píseň působila tak nějak zvláštně, člověk se hned cítil unavený. Obi-Wan z toho navíc měl poněkud sklíčený pocit. Před očima se mu míhali obrazy zničených měst. Lidská zášť, která zpustošila celou planetu. Lidi utíkající před obrovským ohněm, schovávající se do jeskyní nebo do krytů. Ohořelá těla. Spoustu utrpení. Proč najednou vidí tyhle věci? Co je to za píseň?
Zpěvák zatím pokračoval:

Will prove untrue, then what will you do?
Maybe you´ll sit and sigh, wishing that I were near
Then
Maybe you´ll ask me to come back again
And maybe I´ll say: "Maybe"

"Vidíte někoho mistře?" zeptal se Obi-Wan, aby zaplašil nepříjemné myšlenky.
"Ne," odpověděl tázaný, "na všechny tady ta píseň nějak působí, ale nemyslím, že by někdo z nich byl náš anonym.
"Víme vůbec něco o tom jak vypadá?" zeptal se opět Obi-Wan.
Qui-Gon zavrtěl hlavou: "Ne. Nevíme jak vypadá. Nevíme jaké je rasy a nevíme ani jestli je to muž nebo žena."
Mladší muž se rozhlédl po baru: "To je horší než hledat v porodnici pannu."
Ačkoliv nechtěl, Qui-Gon se opět tomu, poněkud přihlouplému humoru svého padawana musel zasmát.

Maybe
You´ll think of me
When you are all alone
Maybe the one who is waiting for you
Will prove untrue, then what will you do?
Maybe you´ll sit and sigh, wishing that I were near
Then
Maybe you´ll ask me to come back again
And maybe I´ll say: "Maybe"

(Napsali Allan Flynn a Frank Madden. V roce 1940 se píseň umístila na 2. místě hitparád. Později v roce 1952 ji nazpívali Perry Como a Eddie Fisher a dostali ji na třetí místo žebříčku. Ještě později v roce 1997 byla použita v počítačové hře Fallout. Pozn. autora.)

Kantýnou se rozezněl aplaus a oba Jediové začínali být trochu nervózní. Třeba to byla opravdu jen fáma.
Po chvíli se od stěny odlepil - kde doposud nehnutě stál - malý Astromech-droid zelené barvy a rozjel se přímo k nim, přičemž si něco pípal.
"To se mi asi zdá," prohodil Obi-Wan.
Droid dorazil až k nim a zapípal na uvítanou.
"Ehm, ahoj," řekl Qui-Gon a pokusil se o úsměv.
Droidova kopule hlavy se otočila směrem ke vchodu. Jediové udělali totéž a viděli jak si to k nim štráduje dobře stavěný šedovlasý muž, doprovázen výpočetním droidem.
"Takže Republika sem opravdu poslala Jedie. Neuvěřitelné," otočil se k Astromechovi, "dobrá práce R2." Znovu se vrátil pohledem k Jediům, "Vy jste mistr Qagon Jinn?"
"Qui-Gon Jinn," opravil ho, "a vy jste kdo?"
"Jak jste asi uhodli, já posílal ty zprávy," řekl muž, "jmenuji se Matt Daystorm."
Obi-Wan, kterému to jméno nebylo neznámé, zvedl obočí: "Matt Daystorm? Bývalí republikový konstruktér?" otočil se ke Qui-Gonovi, "říká se, že to byl on, kdo navrhl design republikových křižníků," vrátil se pohledem spět k šedovlasému muži, "asi před patnácti lety odešel do ústraní a už o něm nikdo nevěděl."
Daystorm se pousmál: "Ano, uklidil jsem se sem a dělal jsem konstrukce lodí na zakázku. Žiju tu jenom se svými droidy," ukázal na výpočetního droida, který si k nim přisedl, "to je 8t88 a tohle," ukázal na Astromecha, "je R2-S4."
Qui-Gon jim oběma kývl na pozdrav a potom se zabořil pohledem do mužových očí: "Ale co s tím mají společného uctívači Sithu?"
"Jak jsem vám řekl: dělal jsem soukromého designéra. Asi před dvěma lety mě zkontaktovali nějací podivíni a že chtějí, abych jim udělal plány dokonalé bitevní lodi, že prý mi dobře zaplatí. Já si řekl: ,Chtějí mít silnou loď, tak ji dostanou´." Vytáhl srolovaný nákres, rozložil ho na stole a okraje zatížil popelníkem a Obi-Wanovým pitím.
Mladý adept Jedi se podíval na průřez lodí ve tvaru válce, který je na koncích zaoblený a obdivně zahvízdal.
Na Matta to udělalo dojem: "Krásná, že? Je přes kilometr dlouhá," začal ukazovat jednotlivé části jeho plavidla, "tahle loď nemá jeden hlavní generátor, ale tři. Pokud je jeden vyřazen, druhý se automaticky a bez přerušení zapojí. Takže abyste ji vyřadili, potřebujete zničit všechny tři zdroje.
Rovněž nemá jedno velící centrum, má jich šest, která může posádka libovolně přepínat.
Loď nemá žádný otevřený hangár nebo jiná citlivá místa, transportéry jsou za normálních podmínek přímo součástí trupu a oddělí se jen v případě nutnosti.
Dále obsahuje dva gravitační generátory, které jsou schopné zastavit loď letící hyperprostorem nebo jí znemožnit útěk..."
"Raith Sienar teď na něčem podobném pracuje," zamumlal Obi-Wan, "říká tomu Interdictor."
Matt se usmál: "Ano, poněkud jsem předběhl svou dobu. Ta loď má také samozřejmě širokou škálu zbraní, na přídi a na zádi má turbolaserová děla, plus několik otočných na bocích. Kolem středu jsou také kolem dokola dvě řady odpalovačů naváděných min..."
"Naváděné miny?" řekl vyjeveně Obi-Wan, "ty jsou na území Republiky zakázané."
"Žalujte mě," odpověděl sarkasticky konstruktér.
"Odbíháte od důvodu našeho kontaktu s vámi," řekl mírně Qui-Gon, "proč si myslíte, že ti lidé, kteří po vás chtěli ty konstrukční plány, měli něco společného se Sithy?"
"Všichni byli oblečeni v černém a ten jejich vůdce měl u pasu světelný meč," Daystorm se podíval na výpočetního droida, "a potom se mému 88 podařilo jim sebrat tohle. Podívejte." Vytáhl z kapsy asi třiceticentimetrovou kamennou destičku, která měla na jedné straně vyryté nějaké symboly. "Myslím, že podobným písmem psali Sithové," dodal.
Qui-Gon od něj tu destičku vzal: "Ukažte," napil se čaje a podíval se na ty znaky: "Tokh, Sakk, Akh, Methh, Horghn, Tohhrk..."
"Vy to přečtete?" ptal se udiveně Obi-Wan.
Qui-Gon zakroutil hlavou: "Ne, zaskočil mi ten čaj," podíval se znovu na ty symboly, "ale máte pravdu pane Daystorme, je to písmo Sithu."
"Vidíte? Co jsem vám říkal?" smál se Matt.
"Stejně si myslím, že to bude nějaká fáma," řekl skepticky Obi-Wan, "Sithové vymřeli už před tisíci lety."
Jeho mistr zakroutil hlavou: "Ne," s velmi vážnou tváří se podíval na Daystorma, "říkal jste, že u vás byli před dvěma lety. Kolik by za tu doby stihli postavit takových lodí, kdyby na to měli náležité vybavení?"
Tázaný pokrčil rameny: "Těžko říct, ale možná čtyři nebo pět."
Qui-Gon vypustil vzduch z plic. Pět takových lodí by dokázalo Republiku pěkně pocuchat. "Neříkali vám, kde je chtějí stavět?"
"Ano, myslím, že v Yuwa Yards," odpověděl zamyšleně Matt, "to jsou soukromé doky asi dvacet světelných let odtud. Na kraji Huttského prostoru. Když jim dodáte materiál a peníze, postaví vám cokoliv."
Qui-Gon se podíval na svého padawana: "Měli bychom ty doky prozkoumat, co říkáš?" otočil se zpět na jejich informátora, "děkujeme za vaší pomoc."
"Je mi líto co jsem způsobil," řekl omluvně, "tehdy jsem si to neuvědomoval."
Mistr Jedi se usmál: "To nevadí, hlavně, že jste nám to řekl. Lepší pozdě než nikdy."
"Správně, lepší pozdě než nikdy," řekl výpočetní droid 8t88. Jeho tón zněl nějak zvláštně.
Qui-Gon gestem naznačil číšnici, že bude platit.
"Už jdu, brouku," zavolala na něj přes celý bar a několik návštěvníků se rozesmálo.
Když přišla měla už připravený účet a tak mu ho rovnou podala.
Qui-Gon se podíval na cenu: "Jakto, měli jsme jenom jeden čaj a jeden koktejl," divil se.
Servírka se usmála: "Ano, a taky jste si nechali zahrát písničku na přání, na to padne většina peněz."
Qui-Gon měl na jazyku štiplavou odpověď o nespravedlnosti toho celého, ale Obi-Wan ho zarazil: "Nehte to na mě, mistře." Podíval se na číšnici a nasadil ten nejnevinnější pohled jaký uměl: "Nemohli bychom jako tak vyjímeční návštěvníci dostat slevu," řekl a gestem ruky jí demonstroval svou duševní sílu.
Číšnice se usmála: "Ovšem."
"Řekněme, tak devadesát pět procent," navrhl Obi-Wan a opět udělal nepatrný pohyb rukou.
"Samozřejmě," souhlasila a napsala novou cenu.
"Tvé schopnosti v Síle rychle rostou, můj mladý padawane," pochválil ho Qui-Gon.
Obi-Wan cítil jak se červená: "Díky."

* * *

Ve stejnou dobu dorazila do systému Aquimos republiková delegace. Křižník NB-1 proletěl atmosférou a pomalu se snášel k hlavnímu městu, které bylo celé postaveno na jezeře uprostřed skalního masívu, do kterého se stékaly tři vodopády. Nějaký vojenský taktik by o tom nejspíš řekl, že je to velice nevýhodné, protože město je v podstatě uprostřed díry a bylo by možné ho snadno odstřelovat ze skal. Ale navzdory tomu to byl úchvatný pohled.
Křižník hladce přistál na vyhrazené plošině a po rampě začal vystupovat hlouček "lidí" skládajících se z několika osobních strážců, senátora O-Rayleyho, jeho delegace, dvou Jediů a dvou protokolárních droidů.
Na rampě je už čekali tři Aquimosští hodnostáři. Byli to humanoidi, ale tvarem připomínali velký míč, ovšem možná to bylo tím, že moc jedí. Měli béžovou pokožku, velké černé oči a na rukou měli čtyři tlusté prsty.
Ten nejtlustší z nich vyšel vstříc delegaci. Jeden z protokolárních droidů popošel kupředu, aby mohl překládat.
"Zdravím vás, přátelé z galaktické republiky," řekl cizinec plynulým a dobře akcentovaným basicem, "jmenuji se Sobatah, vítám vás na Aquimosu a doufám, že naše jednání bude plodné."
Protokolární droid se smutně vrátil do řady.
"Já jsem vyslanec Republiky senátor Roger O-Rayley, děkuji za vřelé přivítání," odpověděl senátor O-Rayley diplomaticky, "rovněž doufám, že jednání bude užitečné."
Sobatah ukázal svou tlustou rukou ke dveřím: "Pojďte. Pro každého člena vaší delegace máme připravené apartmá."
"To nebylo nutné, ale děkujeme," odpověděl senátor a celá skupina zamířila do budovy.
Celý komplex byl postaven s nesmírnou velkolepostí a na nedostatek prostoru by si tu člověk (a určitě ani Devaronian či Twi´lek) rozhodně nemohl stěžovat. Bylo to zřejmě stavěno s ohledem na velikost Aquimoňanů.
Dasha šla vedle svého mistra a udiveně se rozhlížela kolem sebe, taková velkolepost jejímu vkusu nebyla příjemná, ale alespoň se jí v hlavě nemíhali ty nepříjemné pocity spojené s její ztrátou, kterých zažívalo poslední dobou víc než dost.
Opravdový šok ale nastal, až když ji přivedli do jejího pokoje. Sobatah tomu říkal apartmá, ale rozlohou to byl spíš menší fotbalový stadion.
Než došla k posteli tak ji její hostitelé opustili a šli ukázat pokoje ostatním.
Její mistr šel spolu se senátorem a Sobatahem na nějaké předběžné jednání a ona momentálně neměla moc co na práci.
Postavila na postel svou tašku, trochu v ní zalovila a vytáhla krabici se šesti cvičnými droidy. Tři z nich aktivovala a zažehla svůj světelný meč. Trénink s jedním droidem pro ni už dávno nebyl výzvou, se třemi už vlastně také ne, ale momentálně se pouze potřebovala odreagovat, ne cvičit.
Každý tréninkový droid měl už při výrobě nastavený dvacetiminutoví limit, po jehož vypršení se automaticky vypnul. To Dashe rozhodně nevyhovovalo a tak limit změnila na jednu hodinu.
Plynule odrážela střely, už své pohyby ani nevnímala, bylo to už spíš jen instinktivně. Zahleděla se do planoucí fialové čepele svého světelného meče. Byl sotva rok starý, postavila si ho potom, co do svého starého meče dala nálož, díky které Alen zachránila život...
Ne... řekla si v duchu, nesmí teď myslet na Alen, jinak to na ni zase padne, musí na Alen zapomenout. Ale nejde to ...Alen je mrtvá, Alen je mrtvá... hučelo jí v hlavě. Alen byla navždy pryč a ona se s tím musí vyrovnat.
Když se vzpamatovala, uvědomila si, že ji někdo pozoruje. Vypnula droidy a otočila se. U dveří stál Ash Koor a díval se na ni s jistým profesionálním zájmem.
"Svůj meč umíš ovládat skutečně bravurně," pochválil ji.
Zaplašila poslední nepříjemnou vzpomínku, deaktivoval svou zbraň a utřela si pot z čela: "Díky"
Ash se rozhlédl po jejím apartmá: "Musím říct, že tvůj pokoj se mi líbí víc než můj. Tebe alespoň nerozbolí nohy, když chceš přejít z jedné strany na druhou."
Pokusila se o slabý úsměv: "Ano, Aquimoňané jsou nesmírně vstřícní."
"To mně připomíná," řekl Ash jakoby na to zapomněl, "že celou delegaci pozvali dnes večer na večeři. Musíme jít všichni, jinak by se mohli urazit."
Dasha přikývla: "Chápu," posadila se na pohovku, "proč jen mám takový pocit, že to bude zážitek na celý život."
Její mistr z ní nespouštěl oči: "Pořád na ni myslíš?"
Kousla se do rtu: "Prosím vás, vím, že to se mnou myslíte dobře, ale s tímhle se musím vyrovnat sama."
Položil ji ruku na rameno: "Říká se, že čas zhojí všechny rány."
"Tak proč to nezabírá?!" vykřikla Dasha, rychle vstala a otočila se k němu zády, "už je to skoro měsíc!"
Ash také vstal: "Víš co dělám já, když jsem rozčílený? Praštím do polštáře," ukázal na polštář, ležící v rohu pohovky, "zkus to."
Dasha aktivovala svůj světelný meč a začala s ním do polštáře zuřivě sekat, když skončila, zbyla z něj jen hromada ohořelého peří: "Myslíte takhle?"
Ash pomalu vypustil vzduch z plic: "Je ti lépe?"
Zamyslela se: "Ano, myslím, že ano. Už je mi mnohem líp!"
"Fajn."

* * *

Daleko za městem, v horách právě přistával Maulův Infiltrator.

* * *

Loď Challenge opustila Nar Shaddaa a zamířila velkou rychlostí přímo do loděnic Yuwa Yards.
Qui-Gon se na celou cestu zavřel do své kajuty spolu s tou kamennou destičkou, kterou jim dal Matt Daystorm a nikoho k sobě nepouštěl. Ovšem Obi-Wanovi to velmi vadilo, byl to jeho žák, přítel i společník a nelíbilo se mu, že se mu jeho mistr nechce svěřit. Koneckonců, co ví mistr, měl by vědět i učedník.
Nakonec mu to nedalo a vydal se za ním. Qui-Gon seděl na židli v rohu kajuty. Oči zasněné a nepřítomně hledící na tu destičku. Obi-Wan měl pocit, že jeho přítel je poněkud rozrušený.
"Mistře?" zeptal se jemně, když vešel.
"Pojď dál, Obi-Wane," řekl Qui-Gon aniž by odtrhl zrak z destičky.
Obi-Wan se posadil naproti němu: "Děje se něco?"
Qui-Gon přikývl: "Ano, něco vážného."
Jeho padawan potřásl hlavou: "Mistře, mluvte, můžete mi věřit."
Qui-Gon pokrčil rameny v němém gestu, které mělo znamenat něco na způsob: Jak chceš. Položil destičku na stolek a mávl na ni rukou: "Dobrá, zkus si tu kamennou destičku pořádně prohlédnout."
Obi-Wan uposlechl, vzal ji do ruky a ze všech stran si ji prohlížel.
"Ne očima," napomenul ho Qui-Gon, "ale svými smysly."
Ačkoliv nevěděl co by mohl vyčíst z tohohle kusu opracovaného kamene, Obi-Wan mlčky přikývl a vyslal na průzkum Sílu.
Byl to zvláštní pocit, jeho Síla vstoupila do toho kamenného předmětu, ale už se nevrátila, okamžitě k tomu kamenu přilnula a obklopila ho. V první chvíli Obi-Wan vůbec nechápal co to má znamenat, potom uvažoval zdali neudělal něco špatně. Zkusil to podruhé a potřetí, pokaždé se stejným výsledkem - ta destička do sebe vsákla Sílu. Mladý muž chvíli jen tak seděl a tupě zíral na předmět, který ležel na stolku, když ucítil jak se do něj vpaluje Qui-Gonův pohled: "Neuvěřitelné, co? Ten nerost k sobě připoutá všechnu Sílu, která se k němu připlíží."
"Jak je to možné?" ptal se Obi-Wan.
Mistr Jedi zakroutil hlavou: "To nevím," nasadil temný výraz, "ale pokud je ten chrám Sithů postaven ze stejného materiálu...může tam ještě dnes být spirituální pozůstatek nějakého zesnulého Sitha."
"To se mi vůbec nelíbí," řekl tiše Obi-Wan.
Loď se mírně otřásla a o chvíli později se z reproduktoru ozval známí hlas: "Jsme na místě. Měli byste se na to jít podívat sami."
Oba muži mlčky vstali a zamířili do kokpitu.
Kapitán Jankins seděl v sedadle pilota a díval se průzorem na objekt venku. Qui-Gon a Obi-Wan se posadili na volná místa a učinili totéž.
Z vesmírných doků Yuwa Yards zbylo jen několik obrovských kusů ohořelého železa.
"Proboha," splynulo Qui-Gonovi tiše za rtů, "to je všechno co zbylo."
"Když si tu dostavěly ty Daystormovy lodě, tak to tu zničili, aby zahladili důkazy," řekl Obi-Wan.
Qui-Gon beze slova přikývl.
"Dobrá," prolomil ticho kapitán Jankins a vyťukal několik příkazů do počítače, "podíváme se jestli tu zůstalo něco cenného." Na monitoru se objevila červená tečka. Jankins se usmál: "Kousek odtud je nějaký zdroj energie, třeba to přežila černá skříňka a řekne nám co se tady stalo." Aniž by čekal na souhlas, přidal energii do podsvětelných motorů a zamířil na místo, které mu ukazoval počítač.
Jak se stále přibližovali, objekt byl stále víc zřetelnější a pilot se nemohl zbavit pocitu, že tohle zařízení viděl někde jinde než na palubě lodí. Když se přiblížili pod jeden kilometr, náhle mu opožděně svitlo. Prudce otočil loď o stoosmdesát stupňů a vyrazil spět. Ale bylo pozdě, válcovité zařízení - o kterém se domnívali, že je černá skříňka - na okamžik nadskočilo a poté vyslalo směrem k lodi jedno torpédo.
"Protonové torpédo na šesti hodinách!" křičel Jankins a dal všechnu energii do motorů, ale torpédo se zdálo být rychlejší, tak začal s lodí kličkovat.
"Úžasné," řekl sarkasticky Obi-Wan, "a co uděláme teď."
"Vypadá to na staré torpédo typ D-4, jsou naprogramovaná tak, aby se sama zničila, pokud do třiceti sekund nenajdou cíl. S trochou štěstí se mu po tu dobu dokážeme vyhýbat," odpověděl tázaný.
"Asi nechtěli, aby se tu někdo šťoural a tak tu nechali malou pozornost pro ty co by sem přišli po nich," uvažoval Qui-Gon.
"Souhlasím s vámi, ale to je teď už jedno, ne?" řekl Obi-Wan s velkou nervozitou v hlase.
Jankins manévroval a přitom pečlivě pozoroval senzory. Náhle přestal, vyrovnal loď a s úlevou v hlase vydechl: "Už je pryč..."
Lodí otřásl náraz a ze zadní části se ozval slabý výbuch. Plavidlo se začalo prudce otáčet ve spirále.
"Pardon, díval jsem se na jiný monitor," řekl omluvně.
"Měl byste s tou svojí nervozitou něco dělat, Jankinsi," vynadal mu Qui-Gon.
Kapitán loď vyrovnal a otočil se na Jedie: "Já za to nemůžu, jsem nervózní z toho, že mám na palubě rytíře Jedi, to je celé."
Qui-Gon pokrčil rameny: "Omlouvám se, nechtěl jsem na vás tak vyjet. Jaké jsou škody na lodi?"
"Žádné, štíty jsou na sedmnácti procentech, ale drží. Díky tomu, že jsem včas poznal to zařízení a letěl pryč, za námi stihli poslat jen jednu střelu. Další zásah bychom už nevydrželi."
Qui-Gon přikývl, může být jakýkoliv, ale ten roztržitý muž jim právě zachránil život.
"A co uděláme teď?" zeptal se Obi-Wan.
"Tady už nic nezjistíme," usoudil starší muž, "vrátíme se do Nar Shaddaa. Kapitáne Jankinsi, nastavte kurs a přejděte na rychlost světla."
"Ano, pane," přitakal pilot a začal vyťukávat povely do počítače.
Tenhle výlet ještě zdaleka nekončí.

* * *

Všichni členové delegace, spolu s asi dvaceti Aquimoňany seděli u obrovského kulatého stolu, který byl doslova zasypán nejrůznějšími pokrmy, od masa, přes různé ovoce a houby, až po polévky.
Sobatah pozvedl číši s namodralou tekutinou a slavnostně prohlásil: "Na budoucnost."
"Na budoucnost," opakovali ostatní a napili se. Potom usedli a dali se do jídla. Místnost ožila hovorem.
Dasha O-Gara se rozhlédla po banketu různých pokrmů a zaplavil ji nepříjemný pocit, ty pokrmy nevypadaly moc chutně a některé dokonce vypadali že jsou živé! Ale definitivní názor si udělá až některé z těch jídel ochutná.
"Jinej, kraj, jinej varm," zamumlala polohlasně a rozhlédla se kolem.
Ash Koor si na talíř "nakládal" nějaké pečené, asi deseticentimetrové brouky a bylo vidět, že se těší, až se do nich zakousne.
Zachytil její pohled a pobaveně pokrčil rameny: "Já vím, možné ta jídla nevypadají moc dobře, ale může to být dobré. A navíc, jak často má Jedi příležitost se pořádně najíst?"
Dasha uznala, že má pravdu a několik těch brouků si nandala na svůj talíř. S tichým přáním dobré chuti se pustila do jídla.
Ovšem když do pečeného brouka zabodla vidličku, jemu se to asi přestalo líbit a začal sebou mrskat a mírně kňučet. Dasha se ale nevdávala a začala tvora rychle bodat. Když se konečně přestal hýbat, tak si kousek ukrojila.
Žvýkala pomalu a přemítala kdy už něco podobného jedla. Ta chuť jí totiž byla povědomá. Najednou jí to došlo, když jí bylo pět let, tak kousla kamarádku do ruky a vytrhla jí kousek kůže - to chutnalo podobně jako ten brouk.
Spolkla poslední sousto, chystala se na další, ale na talíři už byli jen dva brouci. Byla by přísahala, že si brala čtyři. Rozhlédla se a uviděla jak její večeře utíká přes stůl do bezpečí.
Vyděšeně se podívala na svého mistra, který právě dojídal poslední zbytky a z úst mu trčel stále se mrskající ocásek. Ash ho rychle vtáhl do pusy a polkl. Podíval se na svou chráněnku a pak sklouzl pohledem na její talíř: "Ty už nebudeš?"
Dasha cítila jak se o ní pokouší nevolnost, tak jen beze slova kývla. Ash se usmál a okamžitě si přitáhl její talíř k sobě.
Když se mladá Jedi vzpamatovala, rozhodla se, že si nezkazí chuť a natáhla se k talíři s pečeným zvířetem How´vor, to ale hned otevřelo oči a vrhlo na ni zlostný pohled. Dasha ucukla a radši se natáhla po míse označené jako How´vorské krokety - u těch si mohla být jistá, že nejsou živé. Jendu si vzala do ruky a podezřívavě si ji prohlédla, byla velká skoro jako golfový míček, celá obalená v nějakém těstíčku. Opatrně ji ochutnala. Je vynikající! Nadšeně se pustila do jídla.

* * *

Darth Maul se chystal vyjet na svém Sith speederu do města spáchat atentát. Pak ho ale napadl mnohem efektivnější způsob, kterým by navíc procvičil své schopnost vládnout temné straně. Sestoupil ze speederu a vrátil se do lodi.

* * *

Sobatah stál a říkal nějaké plky o laskavých přátelích z Republiky a tak podobně. Dasha mu nevěnovala pozornost a cpala do sebe v pořadí již šestadvacátou kroketu. Cítila, že má dost, ale chtěla tu pochoutku dotáhnout na kulaté číslo.
Mávla na rukou na jednoho Aquimoňana, o kterém podle jeho chování usoudila, že to bude šéfkuchař. Když k ní tvor donesl své obrovské tělo. Započala rozhovor a doufala, že cizinec mluví basicem: "Musím vám vyjádřit poklonu, ty How´vorské krokety jsou vynikající."
Na Aquimoňana to zřejmě udělalo dojem: "Děkuji, děkuji, jste velice laskavá slečno Jedi. Opravdu velice děkuji."
Dasha se usmála, v lekcích diplomacie dělala pokroky, Alen by z ní měla radost...Rychle si vzala další kroketu aby zaplašila zlé myšlenky a zeptala se kuchaře: "Mohl byste mi říct - pokud to ovšem není tajemství - jak ty kroketky děláte a čím to je, že jsou tak lahodné? Mé přátele by to jistě velice zajímalo."
Šéfkuchař se zasmál: "Ó né, to není tajemství, tady na Aquimosu před sebou nic netajíme a tento zvyk samozřejmě platí i o jednání s lidmi z Republiky."
"Tak?" vybídla ho Dasha a do úst si vložila další kroketku.
"Takže ta skvělá chuť tkví zřejmě v tom," vysvětloval kuchař horlivě, "že maso odřezáváme z How´vorů zaživa! Prostě vezmu velký nůž, chytím to zvíře za varlata a jedním tahem je obě uříznu. Musíte si ale velký dávat pozor, protože How´vorům se to vůbec nelíbí...
Dvacátou osmou lahůdku Dasha vyplivla rychlostí světla.
Kroketa přelétla stůl a přistála nějakému Aquimoňanovi v polévce. Ten okamžitě vstal a začal ukazovat na Dashu a křičet něco ve své řeči, čemu Dasha raději nechtěla rozumět. Ihned povstal Sobatah a na oplátku křičel něco na pohoršeného muže. Svojí troškou do mlýna přispěl i kuchař a začal křičet na celé okolí. Senátor O-Rayley se je snažil uklidnit, ale jeho hlas v tom řevu zanikl.
Dasha seděla na svém místě a o okolí se nezajímala. Pouze cítila jak se jí zvedá žaludek z příšerného zjištění o původu těch kroket. A v duchu přísahala, že tohle byla poslední diplomatická mise, které se zúčastnila.

* * *

"Asi bych se měl omluvit senátore," řekl Ash Koor senátoru O-Rayleymu, když ho doprovázel z večeře do jeho pokoje, "za ten incident v jídelně zřejmě může moje učednice."
"Neomlouvejte se Koore," řekl s úsměvem senátor, "ačkoliv to nebylo zrovna nejlépe provedeno, ukázalo nám to jak jsou Aquimoňané výbušní a zuřivý."
Dorazili k senátorově pokoji: "Dobrou noc pane O-Rayley," řekl Ash.
"Dobrou noc, mistře Koore," řekl senátor a vešel do svého pokoje. Po paměti nahmatal vypínač a začal se převlékat do pyžama, zatím tahle mise probíhala podle plánu.
Už se chystal zhasnou, když v místnosti zapípal holografický comlink, který Aquimoňané instalovali do každého apartmá. Natáhl ruku a stiskl aktivační tlačítko. Objevil se hologram postavy s kápí přetaženou přes hlavu.
"Cooo je? Kdo jste?" zeptal se senátor rozespale.
"Senátor O-Rayley?" zeptala se postava tichým ledovým hlasem.
"Ano," přitakal.
"Senátor Roger O-Rayley?"
"Ano, to jsem já. Kdo jst..."
Než domluvil, tak se mu sevřelo hrdlo a on nemohl dýchat. Jeho ruce se reflexivně vymrštily ke krku, ale nebylo to nic platné, sevření nepovolilo a O-Rayley cítil jak se mu odkrvuje mozek. Pokoušel se volat o pomoc, ale nemohl vydat ani hlásku.
Místností se ozvalo mírné křupnutí a senátor se svalil bez života na zem. A poté co zhasl senátor, zhasl i holografický comlink.

* * *

Dashe se právě podařilo dostat ze sebe (horem i dolem) poslední zbytky kroket, když uslyšela křik. Popadla svůj světelný meč vyběhla na chodbu. Vedena svými instinkty doběhla do pokoje senátora O-Rayleyho. Ležel bezvládně na zemi, klečel u něj Ash a ruku měl položenou na jeho krku.
"Je mrtvý?" zeptala se.
Ash beze slova přikývl a vrhl letmý pohled na několik členů oficiálního doprovodu, kteří stáli ve dveřích, zjevně zaskočeni.
"Co nebo kdo ho zabil?" dotazovala se.
Ash Koor pokrčil rameny: "Nevím, vypadá jako by ho někdo uškrtil, ale na krku nejsou žádné otisky rukou a na těle nejsou patrné žádné známky zápasu."
"Podívejte," řekl jeden člen delegace a ukázal na holoprojektor, "byl zapnutý, když zemřel, někdo se pak odpojil z druhé strany."
"Chcete naznačit, že ho zabili přes komunikátor?" zeptala se Dasha sarkasticky."
Muž pokrčil rameny: "Já jen říkám fakta: Že senátor v době své smrti s někým mluvil."
"To není podstatné," ozval se další muž. Důležité je to, že se o tom nesmí dozvědět celý senát, protože, kdyby ano bude to velký skandál a v politice pak bude na ostří nože. Musíme kontaktovat kancléře Valoruma a požádat ho aby sem někoho neoficiálně poslal."
Ash Koor se podíval na mrtvolu ležící u jeho nohou: "Mám z toho velmi špatný pocit."

* * *

Znovu se dostavilo probuzení, tentokrát už nebyla žádná bolest.
Přehoupla nohy přes okraj lůžka a ruka instinktivně sáhla k pasu pro zbraň, ovšem její světelný meč tam nebyl.
Na vysvětlování ale bude čas později, protože do místnosti vstoupili dva muži v černých oblecích, tváře bez výrazu. Chytili ji za paže a odváděli ji někam pryč.
Vedli ji skrz bludiště různých chodeb a sálů, až dorazili do velké, velkolepé místnosti. I tady byli všude na zdech různé cizí nápisy. Na druhém konci místnosti byla veliká propast ve které ani nebylo vidět na dno. A vedle vchodu, kterým přišli bylo něco co připomínalo obrovský oltář, na něm byl její světelný meč a tři kamenné destičky, s jakýmisi zoubky na stranách.
A až po tom co prohlédla celý sál si nejasně uvědomovala, že její Síla je pryč, ne není, je tady, ale nemůže ji použít, to prostředí okolo ji zabraňuje cokoliv udělat...
"Konečně!" rozléhal se místností jakýsi dunivý hlas, "Alen Fario, jsem rád, že jsi se konečně probudila."
"Já také," opáčila suše, neměla tu z toho dobrý pocit, "Kdo jste? A co jste udělal s mojí Sílou?"
"Kdo já jsem není důležité," řekl hlas, "a neboj se tvoje schopnosti se ti brzy vrátí. Jen co se připojíš k našemu kolektivu."
"Nic takového!" řekla rázně, "budu se vám bránit až do poslední špetky síly i Síly."
"Tvoje Síla je pryč a fyzickou sílou neoplýváš natolik, abys překonala mé stráže."
Podívala se na mlčenlivé muže, kteří stáli po jejích bocích a prostoupil jí chlad: "Nemáte šanci, moje učednice mě nakonec stejně najde."
Místností se rozlehl zvuk, který mohl být docela dobře smíchem: "Ona tě vůbec nehledá, myslí si, že jsi mrtvá. Na místo jsme dali jinou ženu, její tělo bylo ohořelé aby ho nemohli identifikovat. Taky jsme jí trochu změnili stavbu DNA, pro případ, že ta tvoje slavná Padawanka chtěla udělat testy, ale tím se ani neobtěžovala."
"Jste důkladný," řekla sarkasticky.
"Tak vidíš, už nemáš jinou možnost, než se přidat k nám a pomáhat nám v našem svatém úkolu."
"Jinou možnost bych měla. Raději zemřu, než bych se přidala k vaší bandě bláznů."
"Myslíš, že se neodvážím tě zabít?" zeptal se hlas vyzývavě.
"Možná že odvážíte, ale to mě už tolik netíží, byla jsem mrtvá alespoň tři týdny, tak to vydržím i po zbytek věčnosti."
Zdálo se, že ten muž - nebo co to bylo, její odpověď zvažuje. Pak jeho hlas opět zahřměl: "Bylo tedy rozhodnuto. Alen Faria zemře."