Rodina
Autor: Johnak Wheeliak
Alen Faria vykročila vpřed a ocitla se v potemnělé předsíni Sithského chrámu. Pomalu vešla do úzké chodby a začala si prohlížet různé Sithské nápisy na zdech. Chodba se stále zužovala, až by se jí stěží protáhl dospělý člověk.
Za sebou Alen uslyšela skřípání kamene o kámen. Otočila se na patě. Obrovské kamenné dveře – její jediná cesta pryč z tohohle místa – se zavíraly. Rychle se k nim rozeběhla, ale nohy měla nezvykle těžké a pomalé. Dveře se jí zabouchly právě před nosem.
Znovu se otočila směrem k chodbě a zjistila, že není sama. Kolem v přesném půlkruhu stálo asi padesát černých postav, všechny měly kápě přes hlavu a v ruce nějakou kontaktní zbraň, meč, možná kopí, to nedokázala určit. Žádná z postav se nepohnula, jen tam stály a hleděly na ni. To bylo děsivé.
Ruka jí instinktivně sjela k opasku, kde mívala zavěšený světelný meč. Ale nic nenahmatala. Zmizel! Světelný meč, její jediná zbraň, byla pryč.
Chtěla ustoupit, ale nebylo kam, nikdy si nepřipadala tak bezmocná.
Jedna z temných postav udělala dva kroky blíž k ní.
"Myslela sis, že můžeš řád opustit tak snadno?" zeptala se tichým, ale zřetelným hlasem, který se odrážel od všech okolních stěn.
Alen chtěla odpovědět, ovšem slova jí vázla v krku.
Postava si sundala kápi z hlavy, takže jí bylo teď vidět do tváře. Byla to Alenina tvář.
Chtěla utéct, ale nemohla, chtěla vykřiknout, ale nemohla. Mohla jen stát a dívat se.
Postava, která vypadala jako ona, odkudsi vytáhla kamennou destičku. Stejnou, jako měla Alen v zádech.
"Nás se nelze tak snadno zbavit," poklepala na destičku, "tohle je jen pomůcka, zesilovač, který ti pomáhá lépe cítit Sílu temné strany a hlas našeho pána. Když ji odstraníš, tak se jich nezbavíš. Budou už navždy s tebou v tvé mysli. V tvé mysli. V tvé mysli..."
* * *
S mírným vyjeknutím se probudila a rychle se posadila. Už zase ten sen. Tentýž sen, který se opakuje pořád dokola celý poslední týden.
Nadechla se, ve vedlejším pokoji cítila Dashino spící vědomí. Snad měla lepší sny.
Alen se podívala na chronometr. Bylo půl páté ráno. Venku byla ještě tma, ale u budovy senátu se už pomalu začalo vynořovat světlo.
Dneska už se asi spát nebude.
Vylezla z postele, vzala si plášť a boty a vyšla ven z ložnice.
* * *
Zamířila na ošetřovnu, kde zastihla doktora Makona. Docela ji překvapilo, že tu je i v tuhle dobu.
Doktor Makon byl hlavním lékařem a léčitelem řádu více jak třicet let a byl to muž na svém místě, i když občas působil spíš dojmem vesnického doktůrka, ze kterého někdo nějakým omylem udělal Jedie. Ačkoliv u sebe stále nosil světelný meč, specializoval se hlavně na léčení a do akce se nikdy příliš nehrnul.
Alen se mu svěřila se svým problémem.
Cosi zabručel a promnul si bradu: "Já nevím, jsem doktor, ne psycholog. Ale pokud si chceš o tom s někým promluvit, proč nejdeš za Dashou?"
Alen zavrtěla hlavou: "Já si nechci promluvit. Chci se vyspat! Mohl byste mi dát nějaký prášek nebo tak něco?"
"Myslím, že ten by ti v této situaci moc nepomohl. Buď bys vůbec neusnula, nebo bys spala celý den."
Alen vzdychla: "Nějaké další návrhy?"
"Hmmm, mohl bych tě udeřit do hlavy železnou tyčí. Usnula bys okamžitě, ale nespala bys moc dlouho," usmál, aby ukázal, že to myslel jako žert.
Alen to moc vtipné nepřipadalo: "Tak já půjdu domů a zkusím usnout," zamířila ke dveřím, "jestli to takhle půjde dál, tak asi začnu roznášet mléko," ohlédla se, "dobré ráno, doktore, a děkuji."
"Není zač."
Alen se usmála: "Já vím."
* * *
Na zpáteční cestě ke svému překvapení potkala mistra Yodu!
Malý skřítek pozvedl svá,, unavená očka: "Jsem překvapen, že v tuhle dobu je někdo vzhůru, hmm, hmm."
"To bych vám mohla říct i já," odpověděla, "lidé z vašeho druhu nespí?"
"Lidé z mého druhu...ano. Já ne. Nepotřebuji to tolik. Noční pták, já jsem. Umhm. A proč nespíš ty?"
"Nemůžu spát. Mám...mám..špatné sny."
Yoda přikývl: "To moc překvapivé není, když co jsi prožila uvážím."
Alen zavrtěla hlavou: "Ale já jsem už v pořádku. Zranění se zahojila."
"Ovšem jen ta na těle. Nikoliv ta na mysli."
Alen pomalu přikývla: "Máte pravdu, šrámy na duši zůstávají. Nemůžu zapomenout na to, co mi udělali. Cítím strach a touhu po pomstě. To nejsou moc dobré pocity pro čerstvého mistra Jedi, že ne?"
Yoda pokrčil rameny: "Když nepodlehneš jim, nevadí to příliš."
Alen zívla: "No, asi se vrátím na ubikaci a pokusím se na pár hodin usnout. Mohla bych si s vámi o tom promluvit ráno?"
"Bohužel, já za pár hodin odjíždím na svou domovskou planetu. Mému synovci Bilbovi bude sto jedenáct let."
Alen vyvalila oči: "Vy máte synovce!?"
"Ovšem, Jedi sice nemůže mít za normálních podmínek vlastní rodinu...ale nějakou rodinu má každý. Hmm, hmm.
"Takhle jsem o tom nikdy neuvažovala," přiznala se, "moje jediná rodina je Dasha."
"Hmm, ano. Ona jako tvoje dcera je. Ovšem rodina, pokrevní příbuzní, jsou něco jiného než přátelé, známí i padawani. Můžeš si s nimi promluvit o věcech, které ani nejlepšímu příteli bys neřekla. Požádat je o radu. Svěřit se jim. Vím, že Dashe věříš více než komukoliv jinému, ale občas potřeba je promluvit si s někým, koho neznáš a přitom je ti důvěrně známý." Otočil se k odchodu.
Alen tam stála a v koutcích úst se jí usadil nepatrný úsměv. Ten skřítek měl svým způsobem pravdu.
"Vy máte stejně výhodu, na všechno máte víc času."
Mistr Yoda se otočil: "Na to přišla jsi jak?"
"Máte na všechno mnohem víc času. Žijete v průměru desetkrát tak dlouho jako člověk. Podívejte se na mě. Svá nejlepší léta mám už za sebou, a co jsem dokázala? Cvičím svého druhého a zřejmě i posledního padawana. Přitom ten první se proti mě vzbouřil a skoro mě zabil. Vy jste měl desítky učedníků, vyřešil spory na stovkách planet a jste jedním z nejvyšších představitelů Rady. Já jsem jen jeden ,řadový´ Jedi. Jsem jen...člověk. A už nemám moc času, abych se v něčem zlepšila."
"Čas se vždy najde," odporoval jí Yoda. "A co se týče mého věku..."
"Omlouvám se," řekla rychle, "jestli je vám to nepříjemné..."
"Nepříjemné? Co špatného je na tom, že jsem ještě neumřel?" zasmál se, "co se týče mého věku, má to i své nevýhody. Víš, jak těžké je dívat se, jak mí nejlepší padawani umírají stářím?"
Alen se usmála: "Máte jako obvykle pravdu."
Oba zamířili do svých ubikací.
* * *
"Zase jste nemohla spát?"
Alen, sedící u počítačového terminálu, se pootočila na Dashu, která stála za ní: "Moc ne, ale nelam si s tím hlavu."
"Nemám si lámat hlavu s tím, že se každou noc probouzíte s tlumeným výkřikem a pak až do rána bloumáte po chrámu?"
"Tys mě slyšela?"
Dasha vzdychla: "Už deset let trénuju na rytíře Jedi. Myslíte, že to nepoznám?"
"No jo vlastně, nedošlo mi to.
"Nedošlo vám, že jste mě učila, abych viděla, co se kolem mě děje?" usmála se, "už máte sbaleno?"
Alen povytáhla obočí: "Sbaleno?"
Dasha opět vzdychla: "Mistr Yoda přece zařídil pro přeživší z poslední mise krátký rekreační pobyt na Spiře!"
Alen rychle přikývla: "Jo tohle. Jeďte beze mě."
"Cože? Vy nechcete? Vy si ze všech nejvíc potřebujete odpočinout!" naléhala Dasha.
"Budu odpočívat, jen někde jinde," vstala a vytáhla z počítače datakartu, "mám...vlastní cíl."
"Tak pojedu s vámi, nechci vás nechat o samotě."
"Ne, trvám na tom, abys jela s ostatními. Tohle je jaksi...má osobní záležitost."
Dasha na ni dlouze, podezřívavě hleděla. Pak řekla: "Nehodláte udělat nějakou stupiditu, jako jít se mstít všemu, co vypadá jako Sith?"
Alen udělala úšklebek, který naznačoval uraženou hrdost: "Vždyť mě znáš!"
"No právě," usmála se Dasha. "Jo, ještě něco. Máme zaplacená čtyři místa. Co s tím čtvrtým? Byla by škoda ho nevyužít."
"Ash Koor se včera vrátil ze Ceti Beta 5. Tak ho můžete vzít s sebou. Určitě neodmítne."
"Jak ho znám, nebude s tím souhlasit. Ale promluvím s ním o tom."
* * *
"Vítejte na palubě pane," řekl stevard, "mohu vám vzít plášť?"
Qui-Gon Jinn přimhouřil oči: "Ne, můžete mi vzít tašku."
Vykročil směrem k volným sedadlům. Dasha, Obi-Wan a Ash Koor ho následovali.
Dasha byla poněkud zklamaná, že s nimi Alen neletí, ale přítomnost Ashe to trochu vykompenzovala.
Vklouzla na sedadlo a podívala se vedle sebe na něj. Zamyšleně koukal z okna na přistávací plochu a mračil se.
"Jestli se okamžitě neusmějete, tak vás praštím," pohrozila mu.
Ash se otočil a na tváři se mu objevil nucený úsměv, pak se opět zamračil: "Já z toho mám špatný pocit. Jedi zasvětil život střežení míru a ochraně druhých, neměl by se starat o vlastní potřeby, ani mít nějaké osobní volno."
"Je to pár dní v roce!" namítla Dasha, "i otrok má víc volného času."
"My nejsme otroci, jsme Jediové."
Dasha se usmála: "Někdy přemýšlím, co je lepší."
"Dámy a pánové, hovoří k vám váš kapitán. Vítejte na transportní lodi LUH-14. Prosím připoutejte se a zkontrolujte, zda jsou stolky správně zajištěny v sedadlech před vámi. Poletíme nonstop na Spiru. Náš let potrvá přesně šestnáct hodin. Po startu budeme podávat občerstvení a později i teplé jídlo. Když se podíváte doleva a doprava, zjistíte, že žádné nouzové východy tam nejsou. Ve velice nepravděpodobném případě, že by vyšel z provozu hlavní i záložní generátor, je smrt jistá. Pod sedadly najdete holografickou kameru na nahrání své poslední vůle, která bude pak vložena do černé skříňky. Na požádání vám rovněž vydáme otrávenou kapsli a vodu na zapití. Jménem intergalaktických spacelinií vám přeji příjemný let."
"Tyhle řeči mě vždycky strašně děsí," přiznal se Obi-Wan.
* * *
Alen zatáhla za páčku a nekonečné modré mračno hyperprostoru se změnilo v dlouhé bílé ohony a poté ve hvězdy.
Průzorem teď viděla planetu Sullust a kolen ní obíhající malý zelený měsíc Sulon. Tehdy ji opět přepadly pochybnost, do čeho se to zase pustila.
Podle údajů, které mají v chrámu, se měla na tom měsíci narodit, jako dcera farmářů. Krátce po narození byla svěřena do péče řádu, ale pokud se záznamy nemýlí, v té době měla staršího bratra, který by mohl být stále naživu. Ale také nemusel, také se mohl přestěhovat z téhle díry někam jinam.
Je jen jeden způsob, jak to zjistit.
Zmáčkla několik páček a její stíhačka se oddělila od hypermotorového kruhu a zamířila k planetě.
Nejvíc jí v téhle stíhačce chyběl astromechanický droid, který se do těchto typů nepoužíval, což byla škoda, protože Alen moc dobrý pilot nebyla a tak by mohl pilotáž obstarávat droid, což by jí značně usnadnilo práci. Navíc při dlouhých cestách hyperprostorem je v lodi této velikosti droid vaše jediná společnost.
"Yu bala ta magy tol ty." Z úvah ji vytrhl Sullustanský hlas z intercomu.
"Tady je republiková loď Gamma 9," ohlásila se, "jsem Jedi Alen Faria a pátrám po Robertu Fariovi, který by měl žít někde na Sulonu. Můžete mi pomoct?"
Sullustan na druhé straně řekl ve své mateřštině, ať počká. Pak nastalo ticho.
Alen věděla, že bude nějakou dobu trvat, než prohledají všechny záznamy, ale i tak začínala být netrpělivá.
Po několika minutách se Sullustan znovu ozval: "Tyka moja sima ta Barons Hed malage tou."
Alen se usmála: "Někde poblíž Barons Hed? Dobrá, děkuji."
Přerušila spojení a stočila svou stíhačku směrem k Sulonu.
* * *
Po šestnácti hodinách dorazili na Spiru, kde je odvezli do pronajatého domu na pláži vzdáleného od měst a hromad turistů. Poblíž bylo sice několik dalších domků, ale v bezpečné vzdálenosti.
Dashe se její apartmá velmi líbilo, sice nebylo tak velkolepé, jako to na Aquimosu, ale bylo poněkud útulnější. Otevřela tašku a převlékla se do čisté tuniky, přičemž opět pomyslela na Alen. Kam jela, když ji nechtěla s sebou? Až se vrátí, bude ji muset důkladně vyzpovídat.
Z úvah ji vytrhl záchvěv Síly, bylo to něco, co už dlouho necítila, ale bylo to nezaměnitelné. To snad ne!
* * *
Qui-Gon pozvedl obočí: "Loď? Jak to? Kdo mohl vědět, že jsme tady? Jsme tu sotva hodinu."
"To já netuším, pane," řekl DD-14, droid-sluha, který sloužil v domě, "já jen vím, že na orbitě je loď, která žádá o povolení přistát tady."
Qui-Gon si promnul bradu: "To se mi nějak nezdá..."
"To je v pořádku, nechte je přistát."
Mistr Jedi se otočil, Dasha právě přicházela do haly. Ve tváři měla směs překvapení, radosti a děsu.
"Ty víš, kdo to je?" zeptal se.
Přikývla: "Myslím, že ano, ale radši bych se přesvědčila," otočila se na droida, "DeeDee, dej je na monitor."
Droid mlčky popošel ke konzoli. Po chvíli se na hlavní obrazovce objevila žena v Jediské tunice, kterou ovšem měla velmi zkrášlenou spoustou různých barevných vzorů a výšivek. Bylo jí tak čtyřicet, možná pětačtyřicet, ale svůj věk zřejmě nechtěla dát najevo. Měla nalakované nehty, natočené řasy, temně rudé rty a své vrásky zřejmě zakrývala různými krémy. Qui-Gon hned poznal, že má na obličeji pravděpodobně víc chemikálií než v laboratoři biochemika. To se pro Jedie vůbec nehodí. Kdyby neměla na opasku zavěšený světelný meč, ani by nevěřil, že je Jedi.
Žena se usmála: "Dasho! Tak jsem tě tu přece zastihla, ráda tě zase vidím."
Dasha se pousmála: "Ahoj, mami."
Qui-Gon vytřeštil oči. Její matka? Jedi? Jak je to možné? To přece nemůžou.
"Můžou přistát," řekla Dasha k droidovi.
DD-14 přezdívaný DeeDee se uklonil: "Ano, paní."
Když odešel, Qui-Gon věnoval Dashe tázavý pohled: "Tvoje matka je Jedi? Jak je to možné? Jediové přece žijí v celibátu. Láska může být pro Jedie stejně nebezpečná jako nenávist."
"V tom nebyla láska, to vás můžu ujistit," procedila Dasha, "spíš by se to dalo označit jako...nehoda."
Po chvíli do haly přišel DeeDee a za ním šla Dashina matka a vysoký Ho´Din v jediském rouchu.
"Dasho!" zrychlila krok a objala ji, "bože, tys ale vyrostla! Už je z tebe dospělá žena!"
"Naposledy jsme se viděly před pěti lety."
Její matka se stále usmívala: "Ano, byla to dlouhá doba, hodně se toho změnilo."
Dasha měla na tváři stále poloviční úsměv: "Jak jsi nás tu našla?"
Ukázala na Ho´Dina: "Když jsem cestovala přes stanici Farspot, potkala jsem tam svého starého známého, pana Homma. Pamatujete si Homma?"
Dasha pomalu přikývla "Jeho by bylo těžké zapomenout."
Homm se na ni usmál a odešel ke skleněné vitríně s lahvemi "ochutnávat" víno.
"Od něj jsem se dozvěděla o vaší akci na Ceti Beta 5. Pak už nebylo těžké vystopovat, kam máte namířeno."
Qui-Gon se usmál: "Tak vítejte."
Dashina matka se na něj otočila, jako by si ho všimla až teď: "Á, kdopak je...," přelétla ho okem znalce od hlavy k patě, "tenhle fešák v nejlepších letech?"
"To je mistr Jedi Qui-Gon Jinn!" vyhrkla Dasha, které se zřejmě chování její matky nelíbilo. Qui-Gon z toho taky neměl moc dobrý pocit, ale označení "v nejlepších letech" mu docela polichotilo.
"Slavný Qui-Gon Jinn? O vás jsem toho hodně slyšela," přistoupila k němu blíž, "o vašich diplomatických i bojovných schopnostech. O vaší dovednosti ve všech ohledech."
Qui-Gon nevěděl, jestli je to tím počasím nebo ne, ale najednou mu bylo hrozné horko.
Podali si ruce, ale ona mu ji spíš hladila, než aby s ní třásla: "Jsem Jessica O-Gara. Velice ráda vás poznávám."
Qui-Gon polkl: "Já...já taky."
* * *
Alen nechala svou stíhačku v Barons Hed a vyrazila po cestě směrem na východ, kde bylo několik malých farmářských osad a kde by měl být i její bratr. Pokud se samozřejmě neodstěhoval, nebo nezemřel.
Jak postupovala dál, promítala si v hlavě, co o tomhle místě vlastně ví. Nebylo toho moc.
O Sulon neprojevili Sullustané při expanzi do vesmíru příliš velký zájem a tak, protože je na něm dobrá půda a podnebí, dovolili, aby ho začali kolonizovat farmáři z jiných světů. Osídlen je poměrně řídce, je na něm jen několik velkých měst typu Barons Hed. V těch žijí hlavně obchodníci, kteří prodávají farmářům své zboží, nebo od nich naopak vykupují vypěstované potraviny a zařizují jejich vývoz. V kopcích kolem měst jsou farmářské osady či jen samostatné farmy. Co do produkce jídla se nemohou rovnat třeba s takovou Reythou nebo Ukiem, kde je hospodářství celé planety založené na vývozu potravin, ovšem výdělek je dostatečný na to, aby se uživili a mohli si nakoupit vybavení.
Ačkoliv jsou jednotlivé osady a města od sebe velmi vzdáleny, jsou pospojovány obrovským labyrintem podzemního potrubí, které slouží k přivádění čisté říční vody do zavlažovacích přístrojů a následnému odvádění špinavé vody do čističek, splavů a poté zpět do řek.
Alen vzdychla. Před několika lety na Sulonu byla. Spolu s Dashou tu pronásledovaly členy jedné pirátské organizace ukrývající se ve městě Topwar Hed. Tady poprvé použily svůj "stromový fígl", který později využily na Desperu.
Tok jejích myšlenek přerušil známý pocit - v okolí byla nějaká bytost. Rozhlédla se kolem po stromech a na jednom spatřila asi desetiletého chlapce. Lezl po větvích a očividně si jí nevšiml. Přistoupila blíž a jako by náhodou šlápla na větvičku.
Chlapec se rychle otočil a změřil ji podezřívavým pohledem.
Usmála se: "Ahoj, mladíku. Neboj se, já ti neublížím."
"Já se nebojím," odsekl chlapec a seskočil ze stromu. Opucoval si ruce a opět si ji změřil: "Vy jste obchodník?"
Zavrtěla hlavou: "Ne, někoho tu hledám."
"Koho? Já tu znám v okolí všechny. Mohl bych vám poradit. Paní...?"
"Alen," své přímení si zatím nechala pro sebe, "hledám Roberta Fariu."
"To jsem já!" řekl hoch překvapeně.
Alen zvedla obočí: "To asi nebudeš ty, ten můj by měl mít něco kolem padesáti let."
"To bude táta! Mám jméno po něm," řekl chlapec a zatvářil se podezřívavě, "co mu chcete?"
Alen přemýšlela, jestli to má tomu chlapci – svému synovci – říct hned. Pak se rozhodla, že to bude asi nezbytné: "Jsem Alen Faria. Robert je můj bratr."
Kluk vyvalil oči: "Táta neměl sestru!"
"Odvezli mě pryč, když jsem byla nemluvně a vychovali mě na rytíře Jedi. Mám u sebe rodný list a záznam o přijetí v řádu, jestli se chceš přesvědčit."
Ovšem chlapce už přestalo zajímat, zdali je to jeho teta nebo ne: "Ty jsi Jedi?"
Alen se zarazila, pak přikývla.
"A bojovala jsi?...Kde? A proti komu?........A jak vůbec funguje Síla? Co s ní dokážeš?...Jaký je rozdíl mezi temnou a světlou stranou? Co je lepší?" mlel jedno přes druhé, protože asi nevěděl, na co by se měl zeptat nejdřív, "a máš světelný meč? Tedy - asi máš, co? Všichni Jediové ho prý mají. Mohl bych si ho prohlédnout?"
"Možná později," zklidnila ho, "teď mě prosím odveď k tátovi. Těším se, až se s ním setkám."
"Tak dobře," usmál se chlapec, "teto."
Podal jí ruku a vedl ji dál po cestě.
Ušli asi pět set metrů, když dorazili ke středně velkému domu, kolem něhož se rozkládalo několik hektarů polí a stromových alejí. Před domem byla spousta farmářského náčiní, včetně velkého secího stroje převráceného na bok, u kterého klečel černovlasý muž v montérkách a šťoural se v něm.
"Ehm, tati?" opatrně se zeptal chlapec.
"Kde ses zase toulal?" zeptal se ho otec, aniž by se otočil, "že jsi zase lezl po těch stromech? Ale já tě varoval, že jednou šlápneš špatně a spadneš rovnou na hlavu. Až z tebe bude mrzák, tak si vzpomeneš na starýho fotra a budeš litovat, že jsi ho neposlechl!"
"Ehm, tati," zkusil to hoch znovu, "máme hosta."
Otec se otočil, vstal, otřel si ruce od oleje, pak si Alen změřil od hlavy k patě a podíval se na s syna: "Neříkal jsem ti, že se nemáš bavit s cizími lidmi?"
"Ale ona není cizí, ona je...je...mno," s nadějí na Alen vzhlédl.
Přistoupila k muži v montérkách blíž a nadechla se: "Já jsem Alen."
Muž ji dlouze pozoroval, pak pokrčil rameny: "Za to já ovšem nemůžu."
Alen se zkřivily rty, že by na ni zapomněl? Koneckonců proč ne, tenkrát mu bylo šest let. Bude se muset připomenout: "Jsem Alen Faria. Jsem tvoje sestra."
Muž – Robert Faria starší – zvedl obočí a pak ho naopak přimhouřil: "Sestra? Já měl, pokud vím, jen jednu sestru, ale tu moji rodiče dali k dispozici řádu Jedi, ze strachu, že by ji nebyli schopni uživit."
"Ta sestra jsem já, Roberte," řekla Alen a vylovila z tuniky datakartu, "tady se můžeš přesvědčit."
Robert datakartu přijal a chvíli ji studoval, pak zvedl hlavu: "Vítej doma, Alen," vrátil jí datakartu a jemně ji objal, "proč ses sem vrátila? A až po takové době?"
Alen hlavou blesklo několik nepříjemných vzpomínek: "Poslední dva měsíce byly pro mě dost drsné. Šla jsem sem hledat klid a trochu se vzpamatovat."
Robert ukázal směrem k domu: "Tak pojď dál, seznámím tě s Ami, mou ženou."
Jeho syn šel za nimi, ale Robert ho zarazil: "Robie, koukni se prosím tě na ten secí krám a zkus to nahodit. Dobře?"
"Ale tati..."
"Neodmlouvej a jdi!" otočil se k němu zády a odvedl Alen do domu.
Vstoupili do velké místnosti, která zřejmě sloužila jako jídelna, obývák i kuchyně. Uprostřed stál jídelní stůl se šesti židlemi. Napravo u zdi bylo několik polic, skříněk, gauč a dvě křesla, nalevo bílá kuchyňská linka a elektrický sporák s hrncem, ze kterého se kouřilo. U něj stála asi pětatřicetiletá žena s dlouhými blond vlasy a míchala jeho obsah.
"Zlato," oslovil ji Robert, "máme hosta."
Jeho žena – Ami – se otočila.
"To je moje sestra," ukázal na Alen, jako kdyby v místnosti bylo deset jiných žen, které by mohly být jeho sestrou, "byla dlouho pryč, ona je totiž Jedi, víš, a teď se sem vrátila si odpočinout."
Jeho žena zanechala vaření a dala si ruce v bok: "Nikdy jsi mi neřekl, že máš sestru," řekla vyčítavě.
"Jak jsem řekl, byla dlouho pryč, nevzpomněl jsem si na ni."
"Roberte! Žijeme spolu už třináct let a tys mi nikdy neřekl, že máš sestru!!" vyčítavý tón se změnil plynule v křik, "já myslela, že před sebou nemáme tajnosti a ty mi zatajíš sestru???!!!"
"Já ti ji nezatajil!!" bránil se. "Já si na ni vůbec nevzpomněl! A víš proč?! Protože když jsem ji viděl naposledy, bylo mi šest let a jí čtyři měsíce! Měl jsem spoustu jiných věcí na práci, než abych na ni vzpomínal!"
"Jasně, stejně jako tenkrát, když jsi mi tvrdil, že ta dívka je tvoje stará spolužačka ze školy a že jste si jenom utvrzovali znalosti!"
"Taky že ano!" odsekl Robert.
Ami se ušklíbla: "Opravdu?! A z jakého předmětu to bylo? Praktické biologie?"
"Poslyš, tohle nemíním poslouchat...," začali se pomalu – zřejmě to ani neregistrovali – přesouvat ke schodům a stoupat po nich nahoru do patra.
Alen tam stála jako omráčená, chtěla je nějak uklidnit, ale jak? "Můžu si vzít trochu vody," řekla jakoby nic a ukázala na dřez.
Její bratr se ani neotočil: "Jo, klidně, jako doma," začal mluvit – vlastně křičet – opět ke své ženě, "tak poslyš, už mě ta tvá neustálá podezřívavost začíná štvát!"
"Já jsem podezřívavá, protože mám důvod, ty vobšourníku! Já tě tenkrát dobře viděla, jak..."
Co Ami viděla se ale nedozvěděla, protože už byli z doslechu. Natočila si ve dřezu trochu vody a posadila se na gauč. Takhle si to nepředstavovala. Ti lidé byli očividně blázni...ne to je silné slovo. Oni to nemyslí zle, jen ze sebe potřebují dostat trochu páry...
"Pusť mě! Slyšíš?! Hned mě pusť! Auu, ne, tam ne! Auuu, ty couro! Jen počkej!" shora byl slyšet řinkot skla.
...Trochu víc páry. Možná to byla ponorková nemoc, kdo ví. V každém případě se v tomto rodinném prostředí snad trochu vzpamatuje.
"Ty vandale!! To nee!! To je váza od mojí matky!"
"Je stejně hnusná jako tvoje matka!" ozval se další řinkot skla.
Snad.
* * *
Ačkoliv se tomu Dasha snažila seč mohla vyhnout, nakonec se se svou matkou ocitla o samotě, když ji Jessica zdvořile požádala, aby jí pomohla odnést zavazadla – dva těžké kufry a cestovní vak – do jejího apartmá.
"To je krásný pokoj!" libovala si, "sice ne tak dobrý jako ministerské apartmá na Alderaanu, nebo královské apartmá na Naboo, ale i tak je skvělý!"
Dasha se cítila trochu trapně, její matka se chovala často velice výstředně a porušovala Jediský kodex. I když byla Jedi a zaměřovala se na diplomacii, starala se hlavně o své potřeby, a pokud nešlo přímo o něčí život, moc se o to nezajímala. Proto také cestovala hlavně po okrajových systémech a na Coruscant moc často nezašla. Tedy, naposledy tam byla, když Dashe byly čtyři roky. Pak už se nevrátila.
"Ani nevíš, jak jsem šťastná, že tě zase vidím," řekla jí po chvíli matka, "hodně se změnilo, když jsem tě viděla naposledy, byla jsi ještě dítě, teď je z tebe už dospělá žena."
"Ano, mami. Ovšem," řekla Dasha kysele.
"Co je s tebou?" zeptala se Jessica vlídně, "proč se pokaždé, když se vidíme, tváříš tak kysele a nuceně. Já jsem přece tvoje matka, mám tě ráda jako nikoho jiného. Chci pro tebe to nejlepší," nadechla se, "přijela jsem, protože jsem slyšela o tom, co se stalo Alen na Ceti Beta 5. Nevím, jestli se jí dál dá věřit. Možná by pro tebe bylo lepší, kdyby tě cvičil někdo jiný, třeba zase ten fešný Devaronec, co je tu s vámi."
Dashe už ujely nervy: "Tak dost! Co si vůbec myslíš?! Pět let na mě kašleš, ani se neozveš a pak sem přijdeš a říkáš, co si myslíš, že by pro mě bylo nejlepší! Něco ti řeknu, Alen je pro mě víc matka než ty! Nesčetněkrát mi zachránila život a věřím jí víc, než komukoliv jinému ve vesmíru!" podívala se své matce do tváře. "Ty jsi byla pořád nezávislá, pila jsi, chodila na večírky, měla milostné pletky s kdekým a pořád jsi se před ostatními tvářila jako: Co se staráte, nic se neděje, jen si chci trochu užít života. Mám vše pod kontrolou.
Jessica se tvářila dotčeně. Dasha pokračovala: "Pak jsi potkala toho pána, na večírku na Myloku IV, neznala jsi ani jeho jméno. Dali jste si pár skleniček a hned ,Šup na to´," vzdychla, "výsledek jsem já."
"A na co si stěžuješ?" zeptala se Jessica tiše, "dala jsem ti život."
"To byl spíš omyl. Byla jsem pro tebe tvou osobní ostudou. Byla jsem živoucí důkaz, že ostatní měli pravdu a ty ne! Takovou ostudu jsi neunesla, tak jsi odjela pryč z Coruscantu a mě vychovávali ostatní Jediové."
Její matka mlčela a dívala se do země.
"I když proti mě jako osobě nic neměli, všichni se na mě dívali jaksi skrz prsty, protože...já byla výplod toho, co Jediové nesmějí. Byla jsem...zakázané jablko. Proto taky, když jsem dosáhla předepsaného věku, se ani rytíři ani mistři moc nehrnuli, aby mě měli za padawana. Pak přišla Alen, byly to sotva dva měsíce, co přišla o svého předchozího padawana na Malasteru. Viděla, že ani moje, ani její situace není zrovna záviděníhodná a tak si mě vzala k sobě. Nahradila mi matku, kterou jsem nikdy příliš nepoznala," významně se na Jessicu podívala, "já jí nahradila jejího předchozího padawana, ve kterém se tolik zmýlila."
Domluvila a podívala se na svou matku: "Je ti doufám už jasné, co pro mě znamená?"
Jessica přikývla: "Ano, chápu. Omlouvám se, co jsem o ní řekla."
Dasha přikývla a trochu se usmála: "No nic, když už jsi tady, tak si to tu užij. Vybal si věci a za půl hodiny se všichni sejdeme dole a půjdeme na pláž."
"Ano, na to se už moc těším. Ještě jsi neviděla mé nové plavky," řekla Jessica nadšeně, "to budeš koukat.
Snad se v nich budu tomu rozkošnému mistru Qui-Gonovi líbit."
"A ještě něco," řekla Dasha, už na odchodu, "nelíbí se mi, jak jednáš s mistrem Jinnem."
"Ale no tak, Dasho. Jde jen o prostou zdvořilost."
"To není zdvořilost, mami, to je obyčejný flirt. Raději toho nech. On je velmi uznávaný Jedi, ne nějaký polomrtvý guvernér."
Jessica se zatvářila uraženě: "No dovol!...No, dobře, jak chceš, pokusím se toho fešáka ignorovat."
Popošla ke své posteli a rukou vyzkoušela její měkkost: "Ach, ten věčný problém: Když je konečně na čem, není s kým."
* * *
"To byla nádhera," libovala si Jessica O-Gara, když se navečer vrátili z pláže, "ta pláž, ten oceán. Ve tmě, voda osvětlovaná pouze září měsíce, to vypadá tak...romanticky. Že ano?"
Ash Koor se ušklíbl: "Ano, bylo to...stimulující."
Jessica se na něj otočila: "Stimulující? Kolem vás šplouchá voda, dýcháte mořský vzduch, nad vámi září měsíc. Slyšíte cvrkot nočních ptáků a zvuky zvěře, kteří se chystají ke spánku, a všechno, co na to řeknete je ,stimulující´?"
"Bylo to...velmi stimulující," zkusil to Ash znovu, "nezapomeňte, že já nejsem člověk. Preferuji jiný druh požitků a vjemů."
"Ale jděte, Ashi," plísnila ho, "tohle přece musí cítit každá živá bytost. Že ano, Homme?"
Ho´Din pokrčil rameny.
"Mně osobně se to líbilo," řekl Obi-Wan.
Jessica se podívala zpět na Devaronce: "Neříkejte, že jste se na své domovské planetě nikdy jen tak neprocházel, za tmy a při svitu měsíce, a nekochal se krásou přírody."
Ash se uchechtl: "No, víte, Devaron nemá měsíce."
Jessica vzdychla: "Aha."
Došli do jídelny, kde byl připraven stůl pro šest lidí s pohoštěním, u každého místa byla sklenka, do kterých DeeDee zrovna naléval jakýsi nápoj.
"Co to má být?" zeptal se nechápavě Qui-Gon.
"Malé překvapení ode mě," řekla Jessica a pokynula jim, aby se posadili. Sama pak udělala totéž.
"Mami," oslovila ji Dasha, "tohle jsi neměla, vždyť..."
"Ale, Dasho. Chtěla jsem vám udělat radost, na oslavu naš...vašeho úspěchu."
Qui-Gon se podezřívavě podíval na sklenku s nápojem a opatrně k ní přičichl: "To je alkohol?"
Jessica přikývla: "Je to Sonifonské šampaňské. Prý je nejlepší ve vesmíru."
"Já alkohol nepiju," řekl pevně Qui-Gon, "a myslím, že nikdo z nás by neměl. Koneckonců, jsme Jediové, ne nějací ochmelkové," významně se podíval na Homma.
"Jo, souhlasím s tebou," přidal se Ash.
"Ale, no tak," řekla Jessica vlídně, "vždyť jde jen o přípitek, to nikoho nezabije."
"Má pravdu," řekl Obi-Wan, "jedna sklenička přece nikomu neublíží."
"Já si taky myslím," podpořila je Dasha.
Homm přikývl.
Qui-Gon vzdychl: "No dobrá, tak tedy výjimečně," pozvedl sklenici, ostatní udělali totéž, "na naše vítězství na Ceti Beta 5 a na ty, kteří tu už nemohou být s námi."
Všichni se napili.
* * *
Alen se vypravila do kopců kousek od usedlostí, kde byl místní hřbitov, na němž byli pohřbeni její rodiče. Robert se nabídl, že půjde s ní, což zdvořile odmítla. Ze své rodiny byla prozatím, přinejmenším, trochu rozčarovaná. Občas se chovali jako...jako blázni. Potřebovala být sama.
Došla na rovinu s několika řadami náhrobních kamenů, nic víc nic míň, žádné speciální ohraničení jednotlivých hrobů. Žádné oplocení nebo hlídač, no to zase nebylo tak divné, nebylo tam co ukrást.
Začala pátrat po tom svém hrobu, k tomu bylo nutné, aby si přečetla, co je napsáno na náhrobních kamenech:
Zde leží a odpočívá Samuel Hunt, drahý přítel. Ať odpočívá v pokoji, v chodbě, ve sklepě, i v dalších místnostech.
Alen mírně povytáhla obočí a šla k dalšímu náhrobnímu kameni:
Zde leží Harry Barry, jednou řekl: "Tohle hrozný jméno mě jednou zabije." Nevěřili jsme.
Alen nevěřícně zakroutila hlavou. Copak tihle lidé nemají úctu ani k mrtvým?
V.Harkonen. Největší tlusťoch na Sulonu, nevešel se do rakve, museli jsme ho pohřbít ve starém piáně.
John Smith, další zcela bezvýznamná existence.
Zde odpočívá Locutus, zemřel náhle a nečekaně, odpor byl marný.
Arthur Bayley. Řekl: "Chci kosmickou loď nebo smrt."Loď nedostal.
Už jí z toho začínalo být špatně:
Mike Logan. Díval se do výtahové šachty, jestli už jede kabina. Jela.
Zde našel svůj klid Dave Lister. Zemřel ve věku sto osmdesáti let. Udusil se při pokusu sundat podprsenku zubama.
Zde leží Woody, ach milý Woody, dali jsme ti chůdy, aby tě nebolely tvé údy, ale ty jsi z nich spadl z té půdy.
Lawrence a Emily Fariovi. Zemřeli při dopravní nehodě. Jeho poslední slova byla: "Ňy, ňy, ňy, ňy, ňy, ňy,ňy, ňy, ňy, ňy, ňy, ňy." A její: "Sakra, drž zobák!"
Alen zůstala stát jako zkamenělá. Tohle byl hrob jejích rodičů. A podle těch několika vět – ač to na náhrobním kameni bylo poněkud netaktní – se dalo usuzovat, že byli stejní, jako její bratr se svou ženou. Alen byla vlastně taky taková, hádavá, cynická, snadno se nechala vytočit. Tedy alespoň kdysi, díky jejímu výcviku a spříznění se Sílou, ji to postupně přešlo. Ale stejně jí občas vybuchl kotel.
Stála nad hrobem a přemýšlela, co je lepší osud. Být Jediem, který neustále riskuje svůj život a obětuje své potřeby a své pohodlí pro blaho ostatních. Nebo být farmářem, který dennodenně dře na polích, aby se uživil a čeká až umře stářím. Sama se musela přiznat, že neví, co by si vybrala, kdyby žila znovu. To ji samotnou trochu vyděsilo, byla přece Jedi a tak to má být. Nebo ne?
Potřásla hlavou, aby vyhnala nepříjemné myšlenky. Otočila se a vyrazila zpátky k farmě. Návštěva hřbitova nepřinesla žádný dojemný emocionální zážitek, spíš naopak. Ovšem všechno, s čím se tu setkala, bylo jiné než očekávala.
Když se vrátila na farmu, uviděla na poli svého bratra a synovce.
"Tak co? Jak to funguje?" zeptal se Robert Faria svého syna.
"No, funguje to dobře," odpověděl chlapec, "ale neseje to."
"Ne? To je ovšem u secího stroje dost podstatná závada, nemyslíš?" přistoupil ke stroji blíž.
"Kontroloval jsi ventily?"
Chlapec zakroutil hlavou: "Ne."
"To by ses musel vohnout viď?" ohnul se a znalecky strčil pod stroj ruku, "no jistě. Tady to máš ucpaný," vyndal nějaké svinstvo, "tak, zkus to znovu."
Robbie přikývl, naskočil na stroj a rozjel se.
Alen je pozorovala s úsměvem na tváři. Typické farmářské starosti. Opět přemýšlela, jak by asi její život vypadal, kdyby tu bývala zůstala.
Přistoupili k ní rodiče Ami – během konverzace s nimi zjistila, že se jmenují Richard a Carol. "Vztah otce a syna je vždycky krásný, že jo?" řekl Richard.
Alen přikývla a vzpomněla si na Dashu.
"A jak se ti líbila návštěva hrobu tvých rodičů?"
"Byla jsem poněkud rozčarovaná, myslela jsem, že najdu nějakou svou...nebo jejich vnitřní podstatu, ale nic takového."
"To mi připomíná," pokračoval Richard, "jednou se u nás ozval zvonek, tak jdu otevřít a tam stála taková malá holčička."
"Byla moc roztomilá a měla takové krásné kudrnaté vlásky," řekla dojatě Carol.
"Měla tác s různými laskominkami a povídá mi: ,nechcete něco? Mám tu chlebíčky a tyčinky.´ Já povídám: ,Dej mi tyčinku,´ a ona říká: ,Tak, naval tři pade.´ A najednou si všimnu, že ta holčička je velká jako třípatrovej barák a že to vlastně není holčička, ale ten rancor, co ze mě přišel vymámit ty tři pade. Tak mu říkám: ,Sakra, rancore, přestaň se nám plést do života! Už jsem ti jednou řekl, že ti žádný tři pade nedám!´ A ona říká: ,A co takhle dvě pade?´ Já říkám: ,Tak teď už jenom dvě pade? To máte u vás na Dathomiru nějakej výprodej nebo co?"
Z úvah o stařecké senilitě Alen vyrušil nový hlas: "Dobrý den, sousede."
Zvedla hlavu, její bratr si potřásal rukou s mladíkem ve farmářském oblečení, mohlo mu být tak pětadvacet."
"Ááá, Morgan," řekl nadšeně Robert, "rád tě zase vidím. Zpátky z cest? Pojď, představím ti svou sestru."
Alen vstala a šla jim naproti.
"Alen, tohle je můj mladý přítel Morgan. Právě se vrátil z cest a tak ho napadlo, že by se tu zastavil," usmál se, "a třeba, aby i pomohl opravit ten secí stroj, viď?" Ukázal na Alen. "Morgane, tohle je moje nově objevená sestra, Alen," představil ji, "odvedli ji pryč, když byla nemluvně a vytrénovali na rytíře Jedi. Nedávno ji povýšili na mistra Jedi."
"No, teda. Velice mě těší," řekl Morgan a podal jí ruku, "mistře."
Alen mu pokynula, aby se posadil: "Stačí Alen."
"Tak dobrá...Alen," posadil se k zahradnímu stolku, Alen udělala totéž, "já se o Jediskou filozofii vždycky velmi zajímal."
Robert se odešel zase věnovat farmaření.
Alen se na Morgana podívala: "To mi říká skoro každý, nevědí, jak jinak začít rozhovor s Jediem."
Morgan se usmál: "Já jsem teď hodně cestoval po galaxii, poslední dva roky. Chtěl jsem poznat svět."
Alen se usmála: "A jaké máš dojmy?"
"No, některá místa jsou opravdu dechberoucí, například Coruscant, srdce Republiky, ty vysoké stavby byly úžasné. Na Alderaanu byla zase krásná neposkvrněná příroda."
"Ano, to je," řekla Alen a zavzpomínala na to, když několikrát byla na misi na té krásné planetě, "její obyvatelé jsou navíc velmi mírumilovní a mají úctu k přírodě. Taková planeta je schopna přežít všechny doby a režimy."
Morgan přikývl: "Ano, ale pak jsem zjistil, že doma je nejlépe. Tak jsem se sem vrátil, abych pomáhal rodičům s farmou a pak to po nich převzal. Oženil se, měl rodinu, v klidu zestárl. Taková idylka."
"Hezké."
"Tak mě napadá," řekl Morgan, "nechtěla byste se seznámit s mými rodiči? Jsou už docela staří a z Jedie by byli nadšeni. Pokud tedy nemáte nic závažného na práci."
Alen se vlídně usmála: "Ani ne. Veď mě."
Odvedl ji dál po cestě, asi padesát metrů, k dalšímu domu. Tenhle byl ale mnohem větší, uvnitř bylo několik velkých, dobře zařízených pokojů, kuchyně, obrovský sklad na sklizené suroviny. Také tam měli domácí elektrárnu využívající k tvorbě energie kyselinu. Morganovi rodiče ovšem nebyli přítomni a tak ji odvedl do své dílny. Tam to vypadalo – proč to neříct – jako v dílně. Byla tam spousta rozházených součástek, nářadí a na ponku leželo něco, co vypadalo jako trochu připláclá koule, ze které trčelo několik mechanických ramen.
"To je můj droid," vysvětloval Morgan s jistou pýchou v hlase, "nebo spíš bude. Ještě mu chybí spousta součástek, ale jednou ho dokončím."
"Ty si stavíš droida?"
"Ano, jsem totiž tak trochu domácí kutil, víte," mávl rukou kolem sebe, "třeba tu domácí elektrárnu, tu jsem navrhl a z větší části sestrojil taky já, musel jsem..." utichl a podíval se na Alen, "promiňte, asi vám připadám jako blázen."
Alen zavrtěla hlavou: "Vůbec ne. Každý má mít nějaké své hobby. Jsi asi nejnormálnější člověk s jakým jsem se tu setkala. Kdy se vrátí tvoji rodiče?"
"Asi šli na odpolední procházku. Ale ve svém věku nikdy moc daleko nedojdou. Můžeme na ně počkat v obýváku."
* * *
Tááák, tohle jee už ópravdu poslední," řekl Qui-Gon a několikrát zamrkal. Otevřel další láhev vína a pokusil se si nalít, ovšem jaksi se mu nedařilo strefit do úzké skleničky. Stejně jako on i všichni ostatní už byli jaksi společensky unavení.
"To nechápu, míval jsem tak pevnou ruku."
Jessica se mu opřela o rameno: "Jen klid, to je tím chlastem. Nejsi na to zvyklý."
"To je pravda," souhlasil Qui-Gon, udělal velký lok z láhve a říhnul, "já alkoholem naprosto opovrhuji!"
"Jo, já taky," přidal se Obi-Wan, "a zajímavé je, že ačkoliv jsem toho tolik vypil," škytl, "jsem úplně střízlivý! Já myslím, že to je kvůli..." položil hlavu na stůl a usnul.
"To je neuvěřitelné, jak vy lidé nic nevydržíte," řekl Ash a napil se, "podívejte se na Homma, už má v sobě šest lahví a je pořád normální."
Homm se uklonil ve svém gestu pokory.
Jessica se zvedla se židle: "Omluvte mě."
Když odešla, Qui-Gon se naklonil k Dashe: "Holka, máš štěstí, že máš svojí maminku i když jsi Jedi, že ano? Že ano?"
Dasha se na něj dlouho nepřímo dívala, jako kdyby si na něj zaostřovala: "Já to za takové štěstí nepovažuju, za její způsoby se občas dost stydím."
"Ale prosím tě! Já na tvém místě bych byl rád, že znám svoji maminku. Já svou maminku neznal," popotáhl.
"To nic," usmála se Dasha, "už z vás mluví to pití."
"Já taky nikdy nepoznal maminku," řekl se slzou v oku Ash.
"Klidně si oba vemte moji," chlácholila je, pak se hořce usmála, "všichni ostatní ji už měli."
"...mé dobré látkové výměně," Obi-Wan se probral a dokončil větu.
Po chvíli se Jessica vrátila, za ní kráčel DeeDee s podnosem na kterém bylo osm lahví s Corellianskou brandy.
"Nášup," řekla a naznačila DeeDeemu, aby to položil do prostřed stolu.
"Dovoluji si vás upozornit, vážení, "řekl DeeDee, "že už jste zřejmě pozřeli více alkoholu než budou vaše těla schopna absorbovat. Měli se teď na nejméně osm hodin uložit ke spánku a..."
"Jo, jo, už zmiz," okřikla ho Jessica, otevřela jednu láhev a začala každému nalévat.
Droid mlčky odešel. Qui-Gon ho pozoroval, pak se otočil ke své sklence a napil se: "Brrrr, to je síla! Takhle divně jsem se necítil ani v tom chrámu Sithu."
"Když jsme u toho," řekla Jessica, a obrátila do sebe svou sklenku, "áááách, jak ten Sithský chrám vlastně vypadal, myslím...spousta lidí mi říkalo, jak je to uvnitř hrůzostrašné a depresivní, ale mě by zajímalo, jak to vypadá zvenku. Jako celek."
Qui-Gon se napil a začal gestikulovat: "No, byla to taková...obrovská stavba...taková ukrutná stavba..a z ní šla věž a ještě jedna věž...a ještě jedna věž......a bylo to vošklivý!" opřel se o opěradlo své židle, ale ta se i s ním skácela na zem.
Ash zvedl obočí: "Fascinující."
"Pomalu to zabalíme, ne?" řekla Dasha.
Jessica pomohla Qui-Gonovi vstát a přikývla: "Ano, Dasho. Takže poslední rundu, ano?"
* * *
Mace Windu vešel do kanceláře nejvyššího kancléře Valoruma na Coruscantu. Neměl ponětí, kvůli čemu si ho kancléř zavolal, ale vzhledem k tomu, že ho žádal, aby přišel sám, asi šlo o něco choulostivého.
Valorum seděl za svým velkým psacím stolem. Před ním seděl nějaký nervózně vypadající muž s knírem v uniformě republikové rozvědky, za ním stáli další dva stejně odění lidé, tedy vlastně jeden člověk a jeden Rodian. Vedle kancléře ještě postávala jeho administrativní poradkyně Sei Taria a místopředseda senátu Mas Amedda.
"Jsem rád, že jste přišel mistře Windu," řekl Valorum, "prosím posaďte se.
Mace si sedl vedle muže z rozvědky: "Děkuji, kancléři. Co se děje?"
Valorum pokynul k muži s knírem: "Tohle je kapitán Grim z republikové rozvědky, dostali nejasnou zprávu, která nepřímo vyhrožuje teroristickým útokem na Coruscant. Pane Grime?"
Grim podal Maceovi datakartu: "Tahle zpráva přišla dnes ráno na naše velitelství."
Mace Windu se podíval datakartu a začal nahlas číst: ",My, Anogaid, žádáme lepší zacházení a plnohodnotná politická práva pro Ykots. Také žádáme lepší kvalitu Udapdo, který nám je neustále podstrkován. Mějte na prosím paměti, že v případě nevyhovění našim požadavkům použijeme k prosazení naší vůle vražedný Anbuldek.´"
"No, co vy na to?" zeptal se Grim.
"Je zcela jasné, že jde o dílo naprostého šílence," řekl Mace.
"Podle mě by mohlo jít o nespokojené obyvatele nějaké zapomenuté kolonie ve vnějších oblastech, kteří si říkají Anogaid, moji lidé už prohledávají záznamy a dělají seznam všech možných míst." řekl Grim.
Mace si vzal elektronické pero a začal si do datakarty cosi psát: "A čí myslíte, že to je kolonie?"
"No," řekl Grim, zřejmě rád, že se mistr Jedi zajímá o jeho názor, "myslím, že nemusí spadat přímo pod Republiku. Ykots zní trochu gransky, možná to je nějaká jejich zapomenutá kolonie, jejíž obyvatelé kladou Republice za vinu, že jim nepomohla. Udapdo je zřejmě nějaké nedostatkové zboží, které jim je stále dováženo."
"Tohle je krize," řekl Mas Amedda.
"Takovým lidem bychom měli spíše pomoct, než proti nim bojovat," řekl Valorum, "až je vypátráme, možná bychom tam měli poslat Jedie, aby s nimi vyjednali příměří. Co myslíte, mistře Windu?"
"Rozhodně kancléři," řekl Mace a v koutcích tváře mu zacukal úsměv, "a kapitáne Grime, co myslíte, že je ten vražedný Anbuldek?"
"No, podle mého názoru, mistře Windu," řekl Grim, "domnívám se, že jde o výbušninu typu termálního detonátoru."
Mace Windu přikývl: "Mohla by být," dopsal a otočil ke Grimovi datakartu, "je to ovšem také Kedlubna psaná pozpátku."
Grim se zarazil: "Kedlubna?"
Všichni najednou vypadali trochu překvapeně.
"Když použijeme stejný zpětný systém na další záhadná slova," pokračoval klidně Mace, "tak se nám z Anogaid, kteří chtějí politická práva pro Ykots a lepší kvalitu Udapdo, vyklubou Diagony, které chtějí politická práva pro Stoky a lepší kvalitu Odpadu. Přátelé, myslím, že jste se stali obětí nejapného šprýmu."
Nikdo se neodpověděl, všichni se tvářili, jako by jim ulétli mynoci.
"Teď, když mě omluvíte, mám na práci důležitější věci. Řekněte, kdybyste zase s něčím potřebovali poradit," Mace Windu vstal a odešel se vztyčenou hlavou.
* * *
Obi-Wan se pomalu probudil a jeho první pocit byl asi jako u každého člověka v jeho stavu: Hrozná bolest hlavy. Měl pocit, jako by mu do ní někdo bušil kladivem.
Pokusil se vstát, ale svaly ho moc neposlouchaly, navíc každé zašustění deky mu připadalo hrozně hlasité. Pokusil se použít Sílu, aby se dal dohromady, ale ani ta ho neposlouchala. Musel chvíli počkat než se vzpamatuje. To mu dalo čas k přemýšlení. Ze včerejší noci si moc nepamatoval, tedy nepamatoval si skoro nic. Nejdřív si připili, pak si trochu nezávazně povídali a dál mu to už poněkud splývá.
Oči mu naštěstí fungovaly, ač to bylo k nevíře, takže mohl zkoumat své okolí. Otevřeným oknem viděl, že venku je už světlo, mohlo být tak osm, možná devět hodin místního času.
Začal si prohlížet pokoj, své oblečení měl jen tak pohozené na zemi. Asi byl hodně opilý, protože své šaty si vždycky skládá na hromádku. Na zemi měl všechno, svůj plášť, svou tuniku, boty, spodní prádlo...zarazil se a opatrně nahlédl pod peřinu, jen aby zjistil, že na sobě nic nemá.
Teda, tady se včera musely dít věci, musím se obléct a podívat se, jak jsou na tom ostatní. Začal vstávat, svaly už mu fungovaly lépe, ale pak si všiml další věci, ta pohovka v rohu místnosti měla včera jiný potah, a dveře byly na druhé straně, a cestovní vak taky nebyl jeho! Tohle vůbec nebyl jeho pokoj!
Peřina vedle něj se zavrtěla a z pod ní vykoukla tvář Dashi O-Gary.
"Áááu, moje hlava," zamumlala.
"Z toho mám špatný pocit."
Rychle se probrala a podívala se na něj: "Co tu děláš? Ty mě šmíruješ nebo co?!"
"J..já, nic," zablekotal Obi-Wan, "já se teď probral. Tady."
Dasha se rychle posadila a zabalila se do deky, ani ona na sobě totiž nic neměla. "O čem to mluvíš?!!"
"Já nevím, asi jak jsme byli opilí, tak jsme...no...no...proboha, jestli na to přijde Qui-Gon, tak mě zabije!" zmocnila se ho panika, dokázal si živě představit ten Qui-Gonův zklamaný výraz. Ne! O tomhle uklouznutí se nesmí dozvědět!
"Hele, víš co?" řekla Dasha, "vypadni odtud!"
"Cože?" zeptal se nevěřícně.
"Řekla jsem zmiz!"
"Takhle se chová Jedi? Nejdřív mě zneužiješ a pak mě vyhodíš?!"
"O čem to mluvíš?!!" vyprskla, "ty jsi zneužil mě!"
"Tak to teda ne! Dobře si pamatuju...no dobře, nic si nepamatuju, ale jistě vím, že bych tě nezneužil! Tak mě nevyhazuj jako nějakého příživníka!"
"To tu chceš zůstat a čekat, až nás tu najdou?" zeptala se už klidně Dasha.
Obi-Wan se zarazil, měla pravdu, nemůže tady zůstat, ale ven taky nemůže. Mohl by na chodbě potkat Qui-Gona a z toho by se pak nevykroutil. Ledaže...
"Půjdu oknem," řekl, "když někoho potkám, řeknu, že jsem se šel projít do přírody."
"To je dobrý nápad," řekla Dasha.
"No, já bych se chtěl teď obléct, tak se laskavě nedívej," řekl Obi-Wan.
Dasha se uchechtla a otočila se: "Jako kdyby bylo na co."
* * *
Qui-Gon se pomalu probudil a jeho první pocit byl asi jako u každého člověka v jeho stavu: Hrozná bolest hlavy. Měl pocit jako by mu do ní někdo bušil kladivem.
Přemítal, kde je a jak se sem dostal, ale ze včerejší noci se mu nevybavovalo vůbec nic.
"Dobré ráno, divochu."
Qui-Gon povyskočil a otočil se za tím hlasem, skoro litoval, že to udělal, vedle něj v posteli ležela Jessica O-Gara.
"Jak se dneska máme?" zeptala se jakoby nic.
Během zlomku sekundy se v jeho hlavě všechno spojilo dohromady a došlo mu, co se tuhle noc asi stalo. Po chvíli zjistil, že ani on, ani Jessica na sobě nic nemají, což okomentoval krátkým výkřikem.
"Sakra, ženská! Co jste to se mnou udělala?"
Usmála se: "Chceš to předvést ještě jednou?"
Qui-Gon měl pocit, jako kdyby se celý vesmír obrátil naruby. Dokázal si živě představit, jak se Obi-Wan bude válet smíchy, až se o tomhle dozví. Zcela před ním ztratí respekt. Ne, o tomhle se dozvědět nesmí.
Zabalil se do deky a sklouzl z postele.
"Kam jdeš tak brzy?"
"Podívejte se, madam," řekl, "my oba jsme Jediové a víme na čem jsme. Vy jste sexuálně zneužila jiného člena řádu! Mohla byste být klidně vyloučena, ale já o tomhle neztratím slovo, když ho neztratíte ani vy."
"Jak chceš."
"A příště si pro své úchylné choutky vybírejte někoho jiného, než členy řádu Jedi."
"My si vykáme? Ještě dnes v noci jsi mi tykal."
"Jste perverzní! Už tu s vámi nezůstanu ani minutu."
"Jak chceš, dveře jsou támhle," pořád se smála, jako by to bylo něco velice vtipného.
Qui-Gon se zarazil, dveřmi jít nemůže, mohl by na chodbě potkat Obi-Wana a co by mu pak řekl? Musí být jiná varianta. Rozhlédl po pokoji a všiml si okna, byli v prvním patře, to by zvládl.
"Půjdu oknem," řekl, "nerad bych, aby mě někdo zahlédl a domyslel si něco ošklivého.
Jessica se usmála: "Jak chceš, to zní romanticky.
"No...a já...bych se teď chtěl převléknout, tak se laskavě nedívejte."
Jessica se uchechtla a otočila se: "Jako kdyby bylo na co."
* * *
Obi-Wan seskočil z okna do trávy a rozhlédl, jestli je čistý vzduch.
Pak se zarazil a tep se mu zpomalil, asi patnáct metrů od něj stál v křoví Qui-Gon.
On to ví, blesklo Obi-Wanovi hlavou, sledoval nás do jejího pokoje a ví, co se stalo. Věděl, že se pokusím vyklouznout oknem, a tak si tu na mě počkal.
Qui-Gon se na něj otočil, chvíli se na něj díval a pak vyrazil k němu.
Obi-Wan polkl. Tohle bude zlé.
* * *
Qui-Gon seskočil z okna do trávy a podíval se na zem. Proč si zrovna pod jejím oknem muselo nějaké zvíře udělat přírodní záchod? Otřel si botu o trávu a rozhlédl se.
Kousek vedle něj v křoví stál Obi-Wan a díval se na něj.
Ovšem, Obi-Wan je dost chytrý na to, aby pochopil, o co se Jessica neustále snažila, a když se pak s ní vytratil, bylo mu jasné, co se chystá. Věděl, že ráno se asi bude chtít vytratit oknem a tak si tu na něj počkal.
Nadechl se. Už nejde couvnout. Nasadil co nejnevinnější pohled a vyrazil k němu.
Obi-Wan mu pomalu, téměř zdráhavě vyšel naproti.
"Ehm, ahoj Obi-Wane," pozdravil ho.
"Mistře, já..."
"Měl bych ti říct, že to, co se stalo..."
"Včera jsem to trochu přehnal s tím pitím a..."
"...vždyť jsi viděl, o co se celou dobu snažila, v kombinaci s tím alkoholem..."
"...jsem najednou nevěděl, co dělám..."
"...a celá disciplína byla ta tam a koneckonců..."
"...není to obhajoba, ale Dasha není zrovna nejošklivější..."
"...Jessica není zrovna nejodpudivěší..."
Oba se zarazili. Qui-Gon se podíval nahoru, nad místem, kde si Obi-Wana poprvé všiml, bylo okno do Dashina pokoje.
Všechno pochopil.
* * *
Obi-Wan si pomalu uvědomil, čí okno bylo to, pod kterým poprvé uviděl Qui-Gona. Tomu se nechtělo věřit.
"Obi-Wane?"
"Mistře?"
Nastalo ticho, pak se Qui-Gon zasmál: "Mám takový pocit, že si nemáme moc co vyčítat, že?"
Obi-Wan vypustil vzduch z plic a usmál se: "Ano, mistře."
Dlouho si jeden druhého měřili a pak pomalým krokem vyrazili zpátky dovnitř.
* * *
Na Sulonu se všichni shromáždili u stolu k večeři. Alen si dala do svého meče pojistku a nechala Robbieho, aby si ho prohlédl. Sama měla poněkud jiný problém.
"No a ti Ssi-ruukové mě vzali do kosmické lodi. Dávali mi sondy a tak," vyprávěl Richard další ze svých příběhů, "a ten největší a nejhnusnější z nich se skláněl přímo nade mnou. Povídám mu: ,Co po mně chceš, Ssi-ruuku?´ A víš co řekl?"
"Tři pade."
"Tuhle historku vykládám já!" okřikl Carol, a otočil se zpět na Alen, "řekl ,Tři pade´ a tak mi bylo jasný, že to není, žádnej Ssi-ruuk, ale ten rancor, co ze mě chtěl vymámit ty tři pade a tak se převlík za Ssi-ruuka. Věřila by si tomu?"
"A to jsem mu týden před tím dala tři pade," řekla Carol.
"Cože?!" vykřikl Richard na svou ženu, "tys tý obludě dala další tři pade?!!"
"Oblafla mě!"
"No tak se pak nediv, že nám furt leze do baráku, když jí furt dáváš tři pade!"
Ami přinesla na stůl jídlo. Nějakou podivně páchnoucí zelenou polévku. Každému nalila a všichni se dali do jídla.
Robbie Alen vrátil meč: ""Díky, teto. Jednou bych chtěl být také Jedi."
"Žádný takový!" vykřikl Robert, "zůstaneš pěkně tady v bezpečí!"
"Ale, tati, vážně chceš, abych v téhle díře zůstal navěky? Vždyť se tu nedá dělat vůbec nic!"
"Nebuď drzej! Když tu můj pradědeček zakládal tuhle farmu, dobře věděl, že tady se nám nic nestane a budeme tu žít v míru. To, že Alen odešla, byla jaksi delikátní záležitost."
"Jestli se do toho můžu vmísit," řekla Alen, "Robbie by se Jediem stejně nemohl stát, protože je na to už příliš starý."
"Ale já bych chtěl být Jedi..."
"Nic nebude!" okřikl Robert svého syna, "dnešní doba je tak nebezpečná, že bys možná ani nedoletěl na Coruscant."
"A co Morgan?" zeptal se Robbie, "on přece cestoval a nic se mu nestalo."
"Z něho by sis měl vzít, příklad! Je sice pravda, že cestoval, ale byl dost chytrej na to, aby zjistil, že tady je to nejlepší. Myslíš, že tady by se mu mohlo něco stát? Že ho tu někdo zamorduje a nabodne mu hlavu na kůl? Ovšemže ne!"
"Proboha, nemluv takhle před ním!" vykřikla Ami.
"Ještě ty začínej! To bude už úplně nejlepší a já si můžu jít rovnou sednout pod most."
"Nechovej se pořád tak dotčeně, já jen nechci, abys před tím dítětem mluvil o takových věcech. Je to výplod naší lásky a já si nepřeji, aby slyšel o takových věcech!"
Carol nadskočila: "Výplod vaší lásky? Vždyť jsi mi nedávno přece říkala, jaký je rozdíl mezi Robertem a vejcem, že vejci trvá tři minuty než je hotový."
Ami zvedla obočí: "Ale mami..."
"To ti řekla?" zeptal se Richard se zájmem Carol, "mně zase říkala, že Robert v posteli nestojí ani za tři pade."
"Tak tobě se nelíbí, jakej jsem v posteli?" vyštěkl Robert, "od tebe to sedí, když s tebou je to jako práce se dřevem. Ty si lehneš, zavřeš oči a čekáš."
"Snad si nemyslíš, že se při tom na tebe budu ještě koukat?" odsekla Ami.
"A ty si pak myslíš, že já mám mít..."
"Drž hubu!! Držte hubu oba dva!!" vykřikla Alen, které už taky ujely nervy, že to i ji samotnou překvapilo.
Když se veškerá pozornost obrátila k ní, pokračovala: "Přijela jsem sem proto, že jsem měla jisté problémy a myslela jsem si, že u své původní rodiny najdu klid a vyřeším je. Což se v podstatě podařilo, protože po jednom dni s váma jsem zjistila, že já nejsem ta, kdo tu má problémy, ale vy! Celý den mi vyprávíte nějaké nesmysly, hádáte se kvůli blbostem. Několikrát jste se už skoro zabili. A nejdéle v klidu jste vydrželi půl hodiny. Pokud dáte na úsudek – což byste měli – mistra Jedi, měli byste jít někam do manželské poradny, nebo - nejlépe – rovnou k psychiatrovi. Pokud to neuděláte, mohly byste velmi brzy přijít i o ten zbytek rozumu, co vám ještě zůstal."
Zvedla se od stolu, z křesla si vzala svůj cestovní vak – ještě si ho ani nestačila vybalit – a zamířila ke dveřím: "Sbohem, možná se tu ještě někdy zastavím, ale bojím se, že kdybych tu zůstala, začala bych se časem chovat jako vy a o to vážně nestojím."
"Tobě se to mluví," řekl Robert vážně, "jsi Jedi, jsi inteligentní, máš prestiž, vzdělání, společenské postavení, lidé tě uctívají. A já jsem jen...ženatý se závazky."
"Sbohem," řekla tiše.
"Počkej," zavolal za ní Richard a začal se hrabat v kapse, "tak já ti ty tři pade dám."
Alen zakroutila hlavou a zmizela ve dveřích.
Richard se otočil zpět ke stolu: "No nic, vyprávěl jsem vám, jak jsme s Carol potkali rancora?"
* * *
U snídaně bylo poněkud ticho. Pouze když Ash nadhodil nějakou otázku, někdo z nich – zcela nuceně – odpověděl několika nesouvislými větami a tvářil jako při nezávazné konverzaci. Jen Jessica se usmívala a mluvila normálně. Ash měl pocit, jako by byli všichni vyměnění. Tedy určitě Qui-Gon, Obi-Wan a Dasha. Homm jako obvykle mlčel a Dashina matka se chovala stále stejně bezstarostně, ale poněkud uspokojeněji. Možná to souviselo s tím alkoholem, ti lidé taky nic nevydrží. Ash byl zřejmě také jediný z nich, který si pamatoval, co se včera dělo.
Od stolu se klidili poměrně brzy, asi hodinu po půlnoci místního času, všichni měli dobrou náladu, která nepochybně s tím pitím souvisela. Ash a Homm zůstali sami v jídelně ještě několik dalších hodin, než se také odebrali pryč.
"Řeknu vám," udělal Ash další ze svých nadhozů, "že ač se to nezdá, Homm je skvělý partner na konverzaci."
Homm se uklonil.
"Na konverzaci?" zeptala se Dasha, "vždyť nikdy nic neříká."
"Já vím, i přesto."
"No," řekla Jessica, "já našla taky společníka na konverzaci," šibalsky na Qui-Gona mrkla.
Qui-Gon se zatvářil vyděšeně, ale rychle to zamaskoval.
"Ačkoliv jsem s touhle dovolenou původně nesouhlasil," pokračoval Ash, " musím přiznat, že jsem si tu odpočinul. Doufám, že vy také."
Dasha a Obi-Wan se podívali jeden na druhého a pak rychle odvrátili pohled jinam.
* * *
Po snídani se všichni odebrali do svých pokojů, zabalit si věci a připravit se k odjezdu.
Dasha měla sbaleno hned, protože si v podstatě nic nevybalovala. Pouze si položila cestovní vak ke dveřím a poklidila pokoj – včetně postele zkázy.
Potom vyšla na chodbu a zamířila k pokoji své matky.
Dveře byly otevřené, Jessica stála u postele a strkala si své věci do kufru.
"Pojď dál, Dasho," řekla, aniž by zvedla hlavu.
Dasha vstoupila a zavřela za sebou dveře: "Ahoj, mami."
"Ahoj."
Dasha se kousla do rtu, nevěděla jak začít: "Já...já ti chtěla jenom říct, že...že chápu, jak se...to tenkrát se mnou mohlo stát a...jak ses pak musela cítit. Dost trapně....Chci říct..., že ti už nemám za zlé, žes...mě nechala na Coruscantu a odjela pryč. Myslím, že nebýt toho, asi bych se nikdy nesetkala s Alen...a tak. Takže bych...chtěla, abys věděla, že...už se na tebe nezlobím. Chápu tě."
Jessica se usmála a objala ji: "Díky."
"A..až mi budeš příště chtít dát lekci," pokračovala Dasha, "nemusíš všem kvůli tomu přilívat do šampaňského Wookieeský rum, aby byli opilí a povolní."
Jessica se zatvářila vyděšeně: "Jak to víš?"
"DeeDee mi to řekl."
"Sakra, já věděla, že mu hned po tom mám vymazat paměť."
"To nic," uklidnila ji Dasha, "jak říkám, nemám ti to za zlé."
"Díky."
"Ale příště to už nedělej."
"Dobře."
Dasha přikývla: "A kam teď půjdeš?"
"Večer spolu s Hommem odletím na Ord Mantell, za týden se tam koná oslava souhvězdí Banthy a u toho nesmí Jessica O-Gara chybět."
"To určitě ne," řekla kysele Dasha, "chci jen říct, že až budeš mít někdy cestu kolem Coruscantu, tak se zastav."
"Ovšem."
"Za nějaký čas," dodala rychle.
Jessica se usmála a přikývla.
"No a my za hodinu odjíždíme, tak si to tu po zbytek dne s Hommem užijte."
"Já vás přece půjdu vyprovodit ke kosmodromu," řekla Jessica.
Dasha pokrčila rameny: "Jak chceš."
"A prosím tě až půjdeš pryč, dej Qui-Gonovi tohle. Asi by mu nebylo po chuti, kdybych mu to předala osobně," podala Dashe světelný meč. Dasha ho přijala a se zájmem si ho prohlížela.
"Ten je Qui-Gona," vysvětlovala Jessica, "ráno si ho tu zapomněl."
Dasha vyvalila oči: "COŽE?"
* * *
Alen se vrátila do Barons Hed a zamířila přes tržiště k doku, kde zanechala svou loď.
"Taky už jste to s nimi nevydržela, co?" ozvalo se jí za zády.
Alen se rychle otočila, před ní stál Morgan a usmíval se.
"Ahoj, Morgane," řekla rozpačitě, "no musím se přiznat, že celý můj Jediský výcvik byl krátký na to, co jsem tam musela prožívat. Cítila jsem se ještě hůř, než když jsem byla v zajetí Sithů," vedla ho k dokům.
"Oni nejsou v jádru špatní," pokračoval Morgan, "člověk se jen musí naučit s nimi mluvit. Já po těch letech už vím, která témata v nich vzbuzují tyhle nálady a jak se jim mám vyhnout."
Alen se usmála: "A jak se člověk vyhne historkám o rancorovi, který chce tři pade?"
Morgan se zasmál: "Na to jsem bohužel ještě nepřišel."
Alen otevřela dveře doku 13. Její stíhačka byla tam, kde ji dnes ráno zanechala.
"Víš, Morgane," řekla, "ty jsi asi jediný normální člověk, se kterým jsem se tu setkala."
Morgan přikývl: "Díky, to je velká pocta, když to řekne mistr Jedi."
"Navíc..., cítím v tobě velký potenciál v Síle. Z tvých budoucích dětí by mohli být dobří Jediové."
"Opravdu? To je zajímavá myšlenka, mít děti Jedii."
Alen nasedla do kokpitu stíhačky: "Tak sbohem a...ať tě provází Síla."
"Mějte se," řekl Morgan a otočil se k odchodu.
Chystala se už zavřít poklop, když jí hlavou prolétla zbloudilá myšlenka: "Morgane," zavolala za ním, "tak mě napadá, že vlastně neznám tvoje příjmení."
Morgan se otočil: "Já vám ho neřekl?"
"Ne."
Usmál se: "Moje příjmení je (vám to do teď nedošlo? No to je otřesné. Pozn. autora) Katarn. Morgan Katarn."
"Tak děkuji. Sbohem"
"Sbohem"
Alen zavřela kokpit a odstartovala.
* * *
Všichni se vrátili ve zdraví na Coruscant. Qui-Gon si hned po příjezdu pozval do své ubikace mistra Yodu a promluvil s ním o svém zážitku.
"Myslím, že člověk se může naučit své přirozené pudy potlačovat, ale nemůže je nikdy odstranit. Osoba s velkou mentální disciplínou je může potlačit tak, že téměř nebudou existovat, ale pokud se stane něco nepředvídatelného, na co mysl ani tělo není zvyklé, jako třeba vypití velkého množství alkoholu, mentální disciplína je ta tam a pudy se můžou znovu vrátit. Tomu není schopen zabránit ani Jedi."
"Moudře hovoříš, Qui-Gone," řekl Yoda.
Qui-Gon přikývl a pokračoval: "Pokud mohu mluvit za sebe, jsem přesvědčen, že k podobnému uklouznutí už nemůže dojít. Protože jak se říká: Chybami se člověk učí. Já už se poučil. Myslím, že lidský chtíč a sexualitu se člověk může stejně, jako třeba bolení nohou, časem naučit prostě ignorovat. Bez jakékoliv vnější pomoci."
Z koupelny vylezl Obi-Wan zabalený do ručníku: "Tak můžete se jít osprchovat, mistře, nechal jsem vám odtéct vodu."
Qui-Gon se na svého padawana otočil: "Je studená?"
"Ledová, mistře."
"Dobrá," podíval se na Yodu, "teď mě prosím omluvte."
* * *
"Ráda vás zase vidím. Jsem ráda, že jste v pořádku, vypadáte lépe, než když jsem vás viděla naposledy," řekla Dasha Alen.
"Ano, už jsem ze svého zážitku zotavila," řekla Alen.
"Takže jste našla, po čem jste pátrala?"
"No..v podstatě ano. Zjistila jsem, že ve srovnání s lidmi, s nimiž jsem se setkala, je můj psychický stav v naprostém pořádku. Mé noční můry skončily."
"To ráda slyším."
Alen přikývla: "A jak to probíhalo u vás?"
"Přilétla tam za mnou moje matka!"
"Alen vyvalila oči: "Jessica O-Gara? Ta které říkají Intergalaktická zahřívačka postele? Pět let se o tebe nezajímala a teď tě přišla z ničeho nic navštívit?"
"Asi tak," připustila Dasha, "ale naše vztahy tam hodně pookřály. Pochopila jsem, čím tenkrát musela projít a jak trapně se musela cítit, když měla dítě kvůli své lehkomyslnosti. Odpustila jsem jí."
"Opravdu? To se ti moc nepodobá," usmála se, "ty jsi během dovolené měla také dítě z hlouposti, že víš, jaké to je?"
Dasha dlouho mlčela a dívala se do nikam. Alen se lekla, že ano. Pak její učednice řekla: "Ne, ale neměla jsem k tomu daleko - ale o tom nechci mluvit."
Alen cítila, jak se jí na tvář dere úsměv: "Ovšemže ne."
"No..., teď, když jsme si obě vyřešily své osobní mindráky," pokračovala Dasha, "život by se po těch skoro dvou hrozných měsících mohl zase vrátit k normálu."
Alen přikývla: "Jistě, hned ráno budeme meditovat, ale momentálně mám pocit, že jestli okamžitě nevlezu do postele, tak padnu rovnou tady na zemi," zamířila ke dveřím od svého pokoje.
"Jo, ještě jednu věc," řekla Dasha, "chtěla jsem se na to zeptat už před tím, ale nějak se mi to vykouřilo z hlavy, vzpomněla jsem si na to včera na Spiře. Co ti uctívači Sithu sledovali tím, že zabili senátora O´Rayleyho?"
Alen zvedla oboří: "Koho?"
Dasha znejistěla: "Přece toho senátora, kterého jsme spolu s Ashem Koorem doprovázeli na Aquimos. Byl zabit, vypadalo to, že na něj někdo použil mentální škrcení, jaké používali Sithové."
Alen zavrtěla hlavou: "Nikdo z mých...z těch Sithů na Aquimosu nebyl, tím jsem si jista. A o žádném O´Raylem jsem taky neslyšela. A já díky svému nechtěnému spojení jsem vědala všechno, co oni."
Dasha vypadala velmi zděšeně: "Oh, Sithpit! Jsem si jistá, že ho zabil někdo, kdo ovládá temnou stranu, ale když to nebyli ti RádobySithové, tak kdo? Z toho mám velmi špatný pocit."
"Tohle probereme až ráno, Dasho, ano?" řekla Alen, "už si fakt musím jít lehnout, nebo mě budeš mít na svědomí. Dobrou noc."
"Dobrou noc," Dasha se k ní otočila zády, ale pak se zase otočila zpátky, "jo, ještě jednu věc."
"Ano?"
"Neměla byste prosím u sebe tři kredity a padesát centů?"
|
