Exhument

Autor: Johnak Wheeliak

Únikový modul se při dopadu několikrát převrátil a když se konečně ustálil, Matt ležel na zádech, ale ne tak docela na zemi.

"Mohl by ses ze mě laskavě odvalit?" ozvala se zpod něj Tracy.

"Promiň, nenaplánoval jsem si to," nadzvedl se, otevřel poklop a vyskočil z modulu ven na zelenou pláň.

Kolem dokola byly jen jehličnaté stromy a keře. Na východě se lesklo nějaké menší pohoří.

Matt se najednou veden jistou předtuchou otočil doleva a podíval se nahoru.

Na horizontu se rychle pohybovalo hořící těleso. Vypadalo to jako malá oranžová kometa. Matt okamžitě poznal, že je to hořící vrak křižníku třídy Carrack řítící se neovladatelně atmosférou k povrchu planety.

A někde v tom hořícím pekle jsou zbytky jeho lodi. Lodi jeho rodiny. Mathie.

Naplno se v něm probudily výčitky svědomí. Ta loď byla jeho nejcennějším majetkem. V podstatě jeho jediným skutečným majetkem. Patřila jeho sestře, která mu ji věnovala poté, co se vrátil z akademie Jedi, protože jí jako inženýrovi na palubě calamarského křižníku k ničemu nebyla, kdežto rytíř Jedi ji využije. Zajímalo ho, co mu na to asi poví, až se to dozví.

"Co jsem to udělal?"

Tracy k němu přistoupila a konejšivě mu položila ruku na rameno: "Nebyla jiná možnost, udělal jsi to, co jsi musel. Kdybys to neudělal, tak jsme teď asi všichni mrtví… nebo hůř."

Matt vzdychl: "Já vím," řekl ne moc přesvědčeně, "já vím."

Na smutek bude čas později. Teď mají stále moc práce.

Vytáhl lokalizační zařízení a začal snímat okolí, dokud nenašel to, co hledal.

"Řekl bych, že jsou tak šest kilometrů na severovýchod od nás."

"Kdo?"

"Lix a tvůj kluk. Přistáli asi šest kilometrů odtud."

Tracy se usmála a zavrtěla hlavou: "Ian není můj kluk… tedy ne pro mě. Tedy, tak jsem to nemyslela… myslím… no…"

"Jak to myslíš, že není?" zeptal se, "viděl jsem ten váš polibek na, viděl jsem, jak jste furt spolu a jak se na sebe díváte a…"

"Jo, já vím," pokrčila rameny, "já zatím nevím, co k němu cítím. Je to moc milej kluk a myslím, že něco mezi námi je, ale… No prostě, nemám s tím zkušenosti. Na Katraasii byly povětšinou tři, ne, vlastně čtyři druhy mužů. Ti, co se tě snažili okrást, ti, co se tě snažili znásilnit, ti, co se tě snažili zabít a ti, co se pokoušeli o všechno najednou. Nebylo to vhodné místo pro výběr partnera. Ian je vlastně první muž, ke kterému něco opravdu cítím a… já nevím. Nejsem si jistá. Mám ho ráda, ale…"

Tentokrát Matt položil Tracy ruku na rameno: "Ian je opravdu skvělý chlap. Jeden z nejlepších lidí, jaké jsem potkal. A myslím, že k tobě cítí víc."

"Já vím. Já ho mám ráda. Doufám, že z toho bude něco víc, ale… nechci prostě nic uspěchat. Já…"

"Dobře," přerušil ji Matt, "já s tím předně neměl začínat. Obzvlášť ne teď, když tu stojíme uprostřed lesa na neznámé planetě a je tu spousta…"

Náhle ztichl a našpicoval uši. Z lesa se ozývaly nějaké bzučivé kvílící zvuky. A rychle se přibližovaly.

"Speederové motorky," sykl a kývl na Tracy, "jdeme."

Uběhli asi dvacet metů dál do lesa, kde se přikrčili k zemi a sledovali, co se bude dít.

Po chvíli zdroje zvuků dorazily až k modulu. Speederové motocykly, jak Matt předpokládal. Byly ale jen dva a na každém jeden jezdec.

Jezdci - scout troopeři - slezli a vytáhli blastery.

"Tady je to," řekl jeden z nich, i skrz jeho hlasový filtr bylo patrné jisté uspokojení, "základno, tady ST-666, našli jsme jeden z modulů. Posílám vám přesné koordináty. Vypadá to, že jeho posádka utekla do lesa. Ještě se tu porozhlédneme. Konec."

"Uvnitř nikdo není," řekl druhý scout trooper.

"A co jsem asi zrovna teď řekl?" vyprskl první.

"Řekl jsi, že to vypadá, že posádka utekla do lesa, ale až já jsem o tom přinesl důkaz."

"Ty jsi blbec, myslíš, že by po přistání zůstali trčet v modulu a čekali až si pro ně přijdem?"

"To asi ne, ale radši všechno nejdřív ověřím, než začnu dělat závěry!"

"Ty… jsi blbec!"

"Chcete rozsoudit?" zeptala se klidně Tracy a vstala.

Oba scout troopeři se zarazili a pohlédli na ni a na Matta, který se už také zvedal.

"Střílej," vykřikli oba scout troopeři najednou a začali pálit. Jediové okamžitě vytasili světelné meče a střely zablokovali.

"Tohle nebylo zas moc těžké," řekl Matt, když se oba vojáci sesuli mrtví k zemi. Přistoupil k nim a začal je prohledávat. Vzal si pár užitečných věcí, jako výbušniny, triedr a polní kanystr s bactou, když si všiml, že oběma vojákům pípá přilba.

Jednomu ji sundal, vyndal z ní comlink a nastavil ho na příjem.

Ozvalo se zapraskání statické elektřiny, které pak vystřídal hrubý hlas.

"ST-666, ozvěte se! ST-666, slyšíte mě? Co se děje?"

Matt se tázavě podíval na Tracy, která jen pokrčila rameny. Pokud neodpoví, tak sem asi pošlou další jednotku, aby to prověřila, ale pokud odpoví, může jim něco nakecat, ale pokud mu to nespolknou, tak sem zřejmě pošlou celý batalion.

Jeho sestra říkávala: "Risk je zisk."

Přepnul comlink na oboustranný přenos a ohlásil se: "Základno, tady je ST-666, slyšíte mě? Je to past! Byli jsme napadeni neznámou jednotkou, vypadá to na členy organizace Rudý měsíc," zatímco mluvil, Tracy vzala oběma scout trooperům blastery a začala s nimi pálit do stromů, aby vyvolala dojem přestřelky.

Matt začal do mluvítka prskat, což by mělo znít, jako že je přenos rušen, pak začal opět mluvit: "…kuji, byli jsme napadeni členy organizace Rudý měsíc! Ten modul byla jen návnada! Přicházejí od…" zase zaprskal, " jihozápadu. Je jich deset, ne patnáct, ne… áááách!!!"

"ST-666, ozvěte se!!" řekl nervózně hlas, "slyšíte? Sakra! Posílám okamžitě posílám všechny jednotky na jihozápad od modulů!" Signál se přerušil. Matt si dlouze vydechl.

"Rudý měsíc?" zeptala se Tracy.

Pokrčil rameny: "Nemůžeme všechno svádět pořád jen na Novou republiku."

Přikývla a usmála se: "Ale jinak to byl moc hezkej výstup."

"Dík, teď bysme se měli ale rychle přesunout na sever a najít Iana s Lixem, dřív než sem dorazí nevítaná společnost. Umíš řídit speederovou motorku?"

"Na Katraasii jsem se párkrát svezla na swoopu, v ovládání to není moc velký rozdíl."

Matt přikývl: "Fajn, tak mě to můžeš naučit."

"Přišel jsem o loď, o notnou dávku sebeúcty, skoro i o svůj život, ale stejně teď všichni stojíme živí a zdraví na povrchu planety. Tak jak to vypadá s tou mojí pověstí, Lixi?" zeptal se Matt, když se s Tracy setkali se svými dvěma druhy.

"Vcelku nadějně," odpověděl Devaronian, "ale zatím nebudu dělat závěry. Ještě to neskončilo."

"To určitě ne," řekl Ian, "moduly nás navedly k nejbližšímu obydlí, což je v tomto případě naštěstí základna Sierra, ale i tak je to alespoň čtyřicet kilometrů na východ."

"Dostat se tam nebude zase tak veliký problém," řekl Matt, "máme speederové motorky, Jediské smysly a cestou bychom neměli mít nepříjemnou společnost, pokud Impové - nebo co jsou zač - neprokouknou můj bluf moc brzy."

"Bluf?" zeptal se opatrně Ian.

"O tom později. V každém případě, do tuhého půjde až v základně. Nevíme kolik rukojmích tam kromě mistra Skywalkera je. Budeme je muset všechny osvobodit, pokusit se nějak kontaktovat Republiku a zůstat naživu dokud nepřiletí posily."

"A jak toho docílíme?" zeptal se Lix a promnul si jeden z rohů na hlavě.

Matt pokrčil rameny: "Pomocí mého charismatu, Tracyina gurmánského vkusu, Ianových hereckých schopností a tvého optimismu."

"Jsme ztraceni!"

* * *

Když dorazili k základně a vylezli po skaliskách někam, odkud měli dobrý výhled na hangárové přistávací plošiny, jejich optimismus se poněkud vytratil.

"Je jich tam příliš mnoho," řekl Matt a podal triedr Tracy, "pochybuju, že by se nám podařilo se prostě prostřílet. Moudřejší by možná bylo zkusit se nějak proplížit."

Tracy přelétla pohledem všechny hangáry a pak poslala triedr dál: "Vypadá to, že na tuhle plošinu vyvážejí nějaké cenné věci ze základny a překládají je do transportérů. A na támhleté vyšší plošině…" narovnala se do plné výšky, aby lépe viděla, "tam je mistr Skywalker!"

Podala elektronický dalekohled Ianovi, který přikývl: "Jo, je to on. A je tam s ním nějaká žena a dí… To je prezidentka Organa Solo! A to dítě je asi její syn."

"To je blbost," Lix mu sebral triedr a podíval se, "aha, není to blbost. Ale co tu dělá?"

"A co tu dělá mistr Skywalker?" opáčil Matt, "na tom teď vůbec nezáleží. Nejdřív je musíme osvobodit a pak se vyptávat."

Lix přikývl: "Na kraji plošiny je ještě pár dalších vězňů. Všude se tam motaj stormíci a poblíž mistra Skywalkera je skupinka nějakejch oficírů s… no páni," podal triedr zpět Mattovi, "ten maník v modrozeleném hábitu. Co myslíš, že je zač?"

Matt se podíval a zvedl obočí: "Vypadá to jako jeden ze Znovuzrozených. Ani jsem nevěděl, že ještě nějací jsou. V každém případě nám ztíží práci."

"Jeden neřešitelný úkol po druhém," vyzval je Lix, "nejdříve bychom měli probrat jak se tam dostaneme."

"Hlavní brána je zavřená a na světelný meč je moc tlustá," řekl Ian, "takže máme v zásadě dvě možnosti. Buď použít naše navijáky a vyšplhat se na plošinu, nebo můžeme zkusit najít ústí ventilace a prolézt dovnitř."

Tracy zavrtěla hlavou: "To by mohlo trvat hodiny."

"Jo, ale je menší pravděpodobnost, že nás někdo najde. Určitě neprohledali a už vůbec neobsadili každý kout základny. Když budeme přelézat přes okraj plošiny, tak nás každý uvidí."

"Nemuseli bychom lézt přes okraj," řekla Tracy a vzala si triedr, "máme světelné meče, mohli bychom proříznout otvor klidně někam doprostřed plošiny. Třeba někde támhle u té hromady beden. Je tam jen několik stráží a mohli by nás vidět jen od hangáru."

"A co bysme ale dělali potom?" nadhodil Lix.

Tracy mrkla: "Sám jsi říkal, ať řešíme jeden neřešitelný úkol po druhém."

* * *

Pomocí navijáku se dostala pod plošinu a - za pomoci Mattovi dálkové navigace - prořízla zespodu do plošiny mečem otvor, kterým záhy prolezla.

Ocitla se u nesouvislé hromady beden, kterou viděli předtím z dálky a šeptla do vysílačky: "Jsem tu."

Nastalo několik minut čekání, které zpestřily dvě speederové motorky, které se vynořily z lese a blížili se k platformě. Tracy na moment ztuhla, motorky si jí ale vůbec nevšimly. V klidu proletěly kolem beden a zaparkovaly v hangáru.

Pak z otvoru konečně vylezl Ian, následovaný Lixem a Mattem.

"Ti parchanti tu mají i protipěchotní blasterová děla THX-1138," zašeptal Ian a ukázal přes bednu na jeden exemplář této zbraně stojící asi dvacet metrů od nich a okupovaný jedním stormtrooperem, "nic, s čím bych se chtěl zahazovat."

Tak to bysme měli radši být zticha, že? promluvil k němu Matt skrz Sílu.

"Kde sakra vězí tým 13?!" ozval se zpoza beden hrubý hlas.

"Nemám ponětí, pane," odpověděl neutrální hlas znějící jako by z reproduktoru, zřejmě stormtrooper, "je tu nějaký problém, pane?"

"To bych řekl! Tyhle bedny měly být naložené a připravené k odletu už před čtvrt hodinou!"

"Nemám ponětí, kde třináctka může být."

"Sithspit! Co si člověk neudělá sám, to nemá. Zůstaňte tady, uvidím, co se dá dělat."

"Ano, pane!"

Byly slyšet vzdalující se kroky.

Podíváme se, co je v těch bednách, navrhl Lix a tiše k jedné přistoupil a ještě tišeji se ji pokoušel otevřít.

Za bednami se začaly ozývat hlasy dvou stormtrooperů.

"Nepřijde ti poručík poslední dobou nějakej podrážděnej?"

"Jo, občas je s ním k nevydržení. Slyšel jsem, že se snaží o povýšení, a furt nic."

"On? Povýšení? Vždyť jediný, co dělá je, že řve na podřízený!"

"Jo, ale to je přece pracovní náplní všech oficírů."

Zajímavé, ozval se Lix, když otevřel bednu, jsou to nějaké zbraně. Ian se mu podíval přes rameno a v očích se mu zablesklo. To jsou Tenloss disruptory, jedna z nejúčinnějších dalekonosných protipěchotních zbraní. Sen každého odstřelovače. Škoda, že je na území Republiky zakázaná.

Máš nějaký nápad, jak to využít? zeptal se Matt.

Ian vytáhl jednu pušku z bedny a zkontroloval energetický zásobník. Dokonce nabitý! Hmm, kdybych si našel vhodné místečko, řekněme někde na těch skaliskách okolo, mohl bych vás krýt, až se dostanete ke Skywalkerovi. Tvářil se jako by vzpomínal na staré dobré časy.

Tracy se usmála. Já bych málem zapomněla. Elitní ostřelovač v jednotce kapitána Page, že?

Přesně tak.

Poslyšte, myslím, že mě napadlo jak bysme se mohli dostat nepozorovaně až k mistru Skywalkerovi a ostatním, řekl náhle mimoverbálně Lix.

Myslíš? nadhodil Matt.

Mohli bysme se zkusit zneviditelnit.

Myslíš pomocí myšlenkového triku? zeptal se Ian. Na to je tu moc lidí a taky kamery a možná i droidi. Na ty by to nefungovalo.

Nemyslím pomocí myšlenkového triku. Myslím fyzicky se zneviditelnit. Lix se rozhlédl, jako by se díval, jestli není poblíž někdo, kdo by je mohl slyšet, ačkoliv komunikovali pomocí Síly. Pak pokračoval: Četl jsem v nějakých starých archívech, že staří Jediové to nějak dokázali. Potom jsem slyšel o tom, že lord Vader dokázal pomocí Síly pohltit blasterové výboje. V podstatě pohlcoval světlo. Takže kdybychom dokázali ani ne pohltit, ale odklonit veškeré světlo, které na nás dopadá…

To nejde, vyslovil se Ian. V zásadě je to sice možné, ale nikdy to nikdo z nás nedělal. Kdo ví, jestli by to dokázal mistr Skywalker nebo Kyle Katarn. Natož my.

Já bych byla pro, namítla Tracy.

Taky se mi to zamlouvá, přidal se Matt. Nic se nestane, když to zkusíme. Lepší nápad nemáme.

Uděláme to nebo neuděláme, není žádné "zkusíme", připomněla mu Tracy.

Vy jste pro můj plán? divil se Lix. Jste cvoci!

Ian přikývl. Fajn. Tak Síla s vámi. Půjdu si najít vhodnou ostřelovačskou pozici. Zvedl se a přikrčen přistoupil k otvoru v plošině.

Počkej. Tracy k němu přistoupila a chvíli ho studovala.

Ian zvedl obočí.

Položila mu ruce na ramena a políbila ho na tvář. "Hodně štěstí," šeptla.

"Tobě taky. Myslím, že ho budete potřebovat víc." Políbil ji na čelo a prolezl otvorem dolů.

Když Ian odešel, Tracy se vrátila k Lixovi a Mattovi a pokoušela se udělat, to co Lix navrhoval.

Nechala se prostoupit Sílou a zavřela oči. Soustředila se na miniaturní paprsky světla, které dopadaly na celé její tělo. Byly jich miliony. Nadechla se a snažila se ještě hlouběji využít své schopnosti a vytvořit kolem sebe jakousi bariéru. Jak už Ian naznačil, nikdo z nich něco takového dosud nedělal. Neměla nejmenší ponětí, jak na to, ale snažila se. Začala se soustředit na jedno místo na těle. Cítila, jak na něj dopadá světlo. Zkoušela ho odklonit…

A pak se najednou jeden paprsek milimetr od její tuniky ohnul. A po něm další a další. Tracy se usmála a pokusila se barieru trochu rozšířit. Dalo to prací, ale nakonec se jí podařilo ustálit barieru na celé své pravé ruce. Paprsky se od ní odkláněly na druhou stranu. Když otevřela oči, tak ruku vůbec neviděla. Už tomu začínala přicházet na kloub. Zavřela oči a pokračovala.

* * *

Rao se začal nějak podezřívavě rozhlížet a cosi zabručel. Jeho nozdry se pohybovaly, jako by nasával nějaký pach, ale Gruthar poznal, že jeho služebník právě vnímá nějaké mimosmyslové vjemy.

"Děje se něco?"

Rao neodpověděl a dál cosi mručel. Gruthar přemýšlel, jestli ho vůbec slyšel a chystal se svůj dotaz zopakovat, když Rao promluvil.

"Mám zvláštní pocit," stále se podezřívavě díval kolem sebe, "cítím něco podivného. Jako…"

Prudce se otočil a zamířil směrem dovnitř do hangáru. "Musím něco prověřit."

Gruthar měl náhle chuť ho zavolat zpět a připomenout mu, kdo tu rozhoduje, ale pak si to rozmyslel. Rao dobře věděl, kdo je jeho pán a dělal všechno proto, aby ho chránil. Gruthar se už postupem času naučil věřit jeho instinktům.

Podíval se na své zajatce. Prezidentka a její syn se tvářili zmateně a na Skywalkerově tváři se zrcadlilo špatně skrývané - téměř dychtivé - očekávání.

* * *

Po deseti minutách dokázali odklánět všechny paprsky světla dopadající na jejich těla. Matt se v duchu usmál, už od dětství toužil být neviditelný a teď se mu to splnilo. Za chvíli jim to docela přešlo do krve a nemuseli se na to tolik soustředit. Mohli vyrazit.

Udělali několik prvních opatrných krůčků od beden a napjatě sledovali reakce.

Nikdo ze stormtrooperů a techniků, kteří byli, poblíž si jich nevšiml. Matt se usmál a následován Tracy a Lixem pokračoval dál směrem k hangáru. Nevěděl, jak dlouho tu neviditelnost dokáží udržet, tak by si měli radši pospíšit. "Slyšels to?" zeptal se náhle jeden stormtrooper svého kolegy a otočil se směrem k Jediům.

"Ne," řekl kolega, "co?"

Matt zadržel dech a pokračoval dál. Našlapoval víc zlehka.

"Poslouchej," trval na svém první.

"Hmm… nic neslyším," řekl po chvíli druhý stormtrooper.

"Mám divnej pocit. Jako… jako když nás někdo pozoruje."

"To se ti jen zdá!"

"Ne, nezdá!"

"Tak co? Zavoláme scannovací jednotku, ať to tu proslídí? Ale pokud se mýlíš, tak nás poručík sežere zaživa."

Po několika vteřinách, které Mattovi připadali jako věčnost, první stormtrooper odpověděl: "Ne. Ne, zapomeň na to… Nic to nebylo."

Jediové - dál už bez incidentů - prošli otevřenými vraty do hangáru, kde Matt ucítil podivné záchvěvy v Síle. Rozhlédl se kolem sebe. Nalevo zrovna skupina techniků vykládala další bedny z nákladního výtahu, napravo druhá skupinka rovnala jiné bedny na hromadu. Na konci obrovského sálu pak bylo několik malých dveří pro personál vedoucích do nitra komplexu. Zamířili k těm nejbližší a kousek od nich se Matt konečně uvolnil. Dokázali to! Dostali se do základny…

Dveře se náhle otevřely a dovnitř vstoupil imperiální technik. Evidentně pospíchal, šel velice rázným krokem a mířil přímo proti Mattovi.

Matt se na vteřinku zarazil, nevěda proč technik neuhne, když mu došlo, že ho nemůže vidět. Cítil, jak se mu rozbušilo srdce, muž byl od něj už jen pouhých pár metrů. Rychle se pokusil udělat úkrok doprava. Bylo ale pozdě.

Srazili se.

* * *

Rao stál vytřeštěně v hangáru a snažil se sesumírovat to, co právě viděl.

Ten technik přišel, šel velice rychlým krokem směrem ven a najednou se prudce zastavil, chytil se za hlavu a přešlápl na druhou nohu, aby udržel stabilitu, to se mu ale nepodařilo a kecnul si na zem.

Vypadalo to, jako by do něčeho narazil, ale nic tam nebylo. Kolem sedícího a velmi zmateného technika začal vířit vzduch.

Rao rychle sáhl k opasku a vytáhl vysílačku.

"Všem jednotkám: Poplach!!"

Zatímco hangárem začali pobíhat vojáci, Rao se rozběhl k nejbližšímu protipěchotnímu dělu. Odstrčil stormtroopera, který ho obsluhoval, a zaujal jeho místo. Rychle otočil hlaveň směrem k místu "nehody", podíval se na zaměřovací displej a stiskl tlačítko "Termální snímání". Na inkriminovaném místě, kde jeho oko nic nespatřilo, viděl utíkat směrem ke dveřím tři červenooranžové postavy.

Dlouho neotálel a zahájil palbu.

Sprška střel se zaryla do ocelové stěny, ale několik jich zasáhlo oranžové postavy a odrazilo se nazpátek.

Na infračerveném displeji vypadala situace stále stejně, ale pouhým okem bylo vidět, jak se na místě ,od něhož se odrážely střely, vzduch ještě více zvířil, pak se na okamžik mihla černá skvrna a z ní se nakonec stala živá osoba.

Byl to Devaronian, muž, v ruce svíral modrý světelný meč a odrážel střely. Po chvíli se za ním objevil ještě lidský muž a žena. Rovněž s meči.

Rao se usmál. Tohle by mohlo být zajímavé!

"Támhle jsou! Zastavte je!" křičeli stormtroopeři a běželi Raa palbou podpořit.

Jediové původně ustupovali směrem k nejbližším dveřím, ale tato jejich úniková cesta byla odříznuta, když těmi dveřmi do hangáru vtrhla další jednotka stormtrooperů.

Teď už je jen otázkou času, než je dostanou!

Jeden stormtrooper za neustálé palby udělal krok vpřed: "Položte zbraně na ze…" nedořekl slovo. Zezadu ho proťal žlutý paprsek a on během několika sekund zežloutl celý a zmizel jako by tam nikdy nebyl.

"Disruptooaaach!!!!" vyhrkl nějaký důstojník než zmizel taky.

Rao se rychle vymrštil a jen taktak se vyhnul další střele, která teď místo něj zasáhla a zneškodnila dělo.

Někdo je odstřeluje z venku z Tenloss disruptoru!

"Zavřete bránu!" zařval.

Zatímco se masivní vrata zavírala, vytáhl světelný meč a vymrštil se směrem k Jediům. Dopadl těsně před Devaroniana, odrazil jeho čepel a rukojetí svého meče ho srazil k zemi. Pak pozvedl meč proti Jedii se žlutou čepelí.

"Vzdej se, Jedii!"

Hangárová vrata se za ním s mohutným zaduněním zavřela. Skrz metr tlustou barieru paprsek disruptoru neprojde.

Jedi o krok ustoupil, rychle si vyměnil pohled se svou partnerkou a zřejmě přehodnotil situaci.

Stormtroopeři kolem nich utvořili užší okruh, jejich komplic s disruptorem jim nepomůže, a z Raa samotného taky zřejmě neměl dobrý pocit.

Těžce vydechujíc kývl na své společníky a deaktivoval meč.

A jako by jim dodával odvahy nebo možná jen sobě řekl: "Tohle kolo vyhráli oni."

* * *

Mattovi se vůbec nelíbilo, jak se situace vyvinula, ale nemohli nic dělat. Snad se odtud nějak dostanou, ale momentálně se pokus o odpor rovnal sebevraždě. Trik s neviditelností prostě nevyšel. Ale Ian je stále volný. Stormtroopeři jim spoutali ruce a odvedli je o několik pater výš na další plošinu, kde byl držen mistr Skywalker a prezidentka.

"Á, nové přírůstky," řekl muž, když je přivedli až k němu. Soudě podle jeho zajímavé uniformy tomu tady šéfoval. "Jsem warlord Gruthar. Ani nevíte, jak rád vás vidím."

"Potěšení je na vaší straně," odsekl Lix.

Grutharův výraz ztvrdl: "Proč mi radši neřeknete, kde jste se tu vzali? Bylo by to pro vás lepší. Zničením jednoho z mých křižníků jste mě velmi zarmoutili."

"Gruthare, radši to vzdejte," řekl Matt, "nemá to cenu! Novorepubliková flotila je už na cestě a ty vaše dvě lodičky se těžko ubrání proti calamarským křižníkům."

Gruthar se pousmál: "Ještě uvidíme. Nehodlám se tu už zdržet moc dlouho. Doktorko?"

Na zavolání k němu přistoupila tmavovlasá žena: "Warlorde?"

"Za jak dlouho budou naloženy všechny klonové válce?"

"Za chvíli. Většina je už naložena, teď kromě válců nakládají nějakou další užitečnou veteš. Myslím, že do půl hodiny bude všechno na palubě Exhumentu a Hininbirgu připraveno k cestě."

Gruthar přikývl: "Výborně."

Stormtroopeři Matta a jeho přátele popostrčili k mistru Skywalkerovi a ostatním rukojmím. Na jejich tvářích se zrcadlilo zoufalé zklamání. Kolem syna prezidentky Organy Solo Matt cítil jakousi podivnou auru. Zvláštní.

"Co tu vlastně děláte?" šeptl Mattovi mistr Skywalker, když se ujistil, že je nikdo z hlídačů nemůže slyšet.

"Vyřešili jsme ten problém s ukradenými informacemi, mistře," odpověděl tiše Matt, "a pak nás poslali sem, protože si prý někdo koupil informace o téhle základně. Když jsme zjistili, co se tu děje, tak jsme se vás pokusili zachránit."

Jeho mistr se rozhlédl kolem sebe: "Dobrá práce," utrousil napůl sarkasticky, "a za jak dlouho sem má dorazit ta flotila?"

Tentokrát to byl Matt, kdo se rozhlédl, a pak řekl tak tiše, jak jen dokázal: "Žádná flotila nedorazí, blufoval jsem."

Luke vzdychl.

Ke Grutharovi zatím přistoupil jakýsi důstojník s generálskými insigniemi: "Warlorde, naše hlídky prohledaly celé okolí základny, ale nenašly žádné stopy po tom odstřelovači."

Gruthar cosi zaklel a podíval se na Matta: "Nu? Kde je váš kamarád s disruptorem?"

Než Matt stihl naprosto popravdě říct, že nemá ponětí, přiletěl odkudsi žlutý záblesk a zlikvidoval jednoho stormtroopera.

Všichni okamžitě začali pobíhat sem a tam a hledat odstřelovačovu pozici. Několik dalších jich padlo. Rao v mžiku aktivoval světelný meč a postavil se před svého pána.

Ian se činil, ale budou mu muset nějak pomoc. Matt zalomcoval se svými pouty a rozmýšlel se, co udělat, když mu stormtrooper vrazil hlaveň pušky do zad.

"Nezkoušej nic směšného, Jediská špíno," pohrozil mu filtrovaným hlasem.

Gruthar popošel kousek dál od zajatců na prostranství, kde byl víc na ráně i na očích, a zvolal: "Héj, příteli!"vytáhl blaster, "radím ti, aby ses okamžitě vzdal." Rao stál před Grutharem se světelným mečem v ruce a vlastním tělem chránil svého pána.

"Pokud se okamžitě neukážeš," pokračoval Gruthar, "zabiju tvé přátele." Kývl na stormtroopery, kteří ihned zamířili blastery na Matt, Lixe a Tracy.

"Budu počítat do deseti! Deset, devět, osm, sedm, šest…"

"Dobře! Vzdávám se!"

Všichni zvedli hlavy za tím hlasem. Ian se soukal ven ze šachty na servisní ochoz nad hangárovými vraty. Postavil se na nohy, Tenloss disruptor držel v jedné ruce za hlaveň.

"Hoď tu zbraň dolů!" poručil Gruthar a namířil na něj blaster.

Ian poslechl a hodil pušku z ochozu dolů.

"A světelný meč taky!" křikl Gruthar, Matta napadlo, jak o té zbrani ví. Asi si domyslel, že odstřelovač kryjící Jedie bude nejspíš také Jedi.

Ian na okamžik zaváhal, pak sáhl k opasku, odepnul z něj meč a hodil ho na plošinu.

Gruthar přikývl: "Tak se mi to líbí," a vystřelil.

"Ne!" vyhrkla Tracy.

Ian se sotva stihl pohnout. Střela ho zasáhla do hrudníku a on spadl z ochozu dolů na plošinu jen několik metrů od svých přátel.

"Ty hnusný barbare!" vykřikla prezidentka Organa Solo a snažila se spoutanýma rukama k sobě přitisknout svého syna. Matt své okolí ale téměř nevnímal. Cítil jakousi otupělost po celém těle, která neměla nic společného s jeho fyzickou únavou. Jen stál a tupě se díval na Ianovo tělo. Oči jeho přítele byly otevřené, ústa pootevřená v náhle šoku. Uprostřed hrudníku měl černou vypálenou díru od blasterové střely.

Jak je sakra možné, že je někdo živý a najednou je mrtvý? ptal se sám sebe, ale odpověď nemohl najít. Ian byl jeho přítel! A ještě před chvílí žil! Kdyby Matt býval něco udělal, o něco se pokusil, mohl ještě žít! Je to Mattova vina.

Z Tracy a Lixe vycítil velkou vlnu smutku a hněvu. Hlavně z Tracy. Jak se asi musí cítit ona? Mizerně. Byla zdrženlivá a už o Iana přišla navždy.

Matt zavřel oči a zavrtěl hlavou. Ne! Ne! To nemůže být! Ian byl pravděpodobně… ne, byl jeho nejlepší přítel! Přišel na akademii, kde Matt studoval, krátce před Lixem a Tracy a spřátelili se. Byli přátelé už skoro dva roky! A jedna jediná vteřina to zničila! Bylo to sotva pár hodin, co spolu seděli na palubě Mathie, povídali si a smáli se. A teď byl Ian i Mathia nenávratně pryč. Jak je možné, že tak zásadní věci jako je život a smrt se změní během jedné sekundy. To není spravedlivé!

Úplně stejný pocit měl Matt před lety, když mu Impérium zabilo rodiče. Tehdy si kladl stejné otázky a teď myslel, že už z toho vyrostl.

Ne! Člověk nemůže nikdy odrůst žalu a obviňování se ze ztráty blízkého člověku. Musí se jen naučit se s tím smířit.

Otevřel oči a podíval se na Gruthara, který ignoroval je i tělo a cosi řešil s doktorkou. Rao věnoval Jediům škodolibý pohled a otočil se za svým pánem.

Matt se najednou víc než cokoliv na světě toužil vrhnout na Gruthara a zakroutit mu krkem, co na tom, že by to byla poslední věc, kterou by udělal.

Ne! okřikl se v duchu. Musí žít, musí žít, aby mohl pomstít Ianovu smrt!

Zarazil se. Na co myslím? Jsem Jedi! Jedi nezná žádnou pomstu! Musím žít, abych zabránil Grutharovi a těm jeho zmetkům takhle zabít někoho dalšího!

Nadechl se a potřásl hlavou. Musí se uklidnit. Na zármutek bude čas později! Teď musí přežít.

Grutharovi zapípala náhle vysílačka.

"Tady Gruthar," ohlásil se.

Matt to slyšel nezřetelně, ale přesto slyšel.

"Warlorde, tady kapitán Blair. Z hyperprostoru se právě vynořila loď!"

"Posily z Logimosu?" zeptal se Gruthar.

"Ne, pane. Naše senzory ji identifikovaly jako republikový calamarský křižník Belfast!"