Exhument

Autor: Johnak Wheeliak

Desper nebyla planeta příliš vzdálená od Jádra, ale svým stupněm urbanizace a celkové vyspělosti zaostávala za republikovými standardy. Před sto padesáti lety na planetě začaly řádit různé skupiny kočovných gangů a podařilo se jim téměř zlikvidovat místní vládu, která je podceňovala. Všechna důležitá a prosperující místa a města na planetě byla po dlouhá desetiletí pod správou gangů. Planetární vláda ovládala ke konci už jen pouhých deset procent povrchu Desperu a její území na tom bylo ekonomicky velice špatně.

Změnilo se to až asi před padesáti lety, kdy se malé skupině Jediů podařilo odhalit spiknutí a zlikvidovat vůdce armády žoldáků, který chtěl převzít moc nad celou planetou. Tím řádění gangů skončilo a obyvatelé Desperu se pomalu z tohoto těžkého období vzpamatovávali. Využili přírodního bohatství své planety a jejích měsíců a začali obchodovat s rudou a krystaly. Během Klonových válek se na Desperu už pomalu rozjížděla síť továren na droidy, které po převratu převzalo Impérium a podstatně zvýšilo jejich úroveň.

Desper byl osvobozen Novou republikou asi tři roky po Endoru. Krátce po dobití Imperiálního Centra, Coruscantu. Despeřané vyrábějí droidy i nyní a, ačkoliv ne v takové míře jako jiné světy, je to jejich hlavní vývozní zboží. Pozůstatky některých gangů zřejmě ovšem na planetě také ještě přežívají.

„Z toho mám velmi špatný pocit,“ řekl Ian, sedící v křesle kopilota na Mathii.

Matt v pilotním křesle se podíval průzorem ven na vzdálený obrys planety Desper, pak se podíval doprava na svého souseda: „Jen klid, Iane. Copak nevidíš tu symboliku? Před padesáti lety sem přišli čtyři staří Jediové a osvobodili tenhle svět od nadvlády gangů. Nyní my, čtyři nový Jediové, dokončíme práci našich předchůdců, a nastolíme tu klid a spravedlnost.“

„Ale střílet se bude taky, viď?“ zeptala se Tracy stojící za Ianovým křeslem.

Matt se usmál: „Asi jo. Bez toho se to nikdy neobejde.“

„Stejně z toho nemám dobrý pocit,“ nedal se odbýt Ian. „A když jsi ty materiály o Desperu studoval tak důkladně, znáš vůbec jména těch čtyř Jediů, co tu tenkrát udělali pořádek? Jsou známí? Nebo to jsou jen čtyři bezejmenní hrdinové,“ uchechtl se, „jako my?“

„Byly to dvě ženy, o kterých jsem předtím nikdy neslyšel,“ přiznal se Matt, „ani si už nepamatuju jejich jména. Potom tam byl Obi-Wan Kenobi a velitel té skupiny byl Qui-Gon Jinn.“

Tracy obdivně hvízdla.

„Kdo je Qui-Gon Jinn?“ zeptal se Lix, který stál za Mattovým křeslem.

„To byl přece mistr Obi-Wana Kenobiho!“ řekl Ian.

„Já myslel, že Kenobiho mistr byl Yoda.“

„Yoda tak nějak učil všechny, včetně mistra Skywalkera, ale Obi-Wanovým právoplatný mistrem byl mistr Jinn.“

„No jo! Už si vzpomínám, že jsem o něm někde slyšel. Nezabil ho nějaký Sith?“

Matt přikývl: „Jo, zabil a Obi-Wan pak zabil Sitha. Myslím, že to bylo na planetě Nadoo... nebo Madoo nebo nějak tak.“

„A já slyšel, že ten Sith vypadal prý dost exoticky,“ přispěl do diskuse Ian.

Tracy přikývla: „To vypadal. Prý měl celé tělo potetované a na hlavě měl rohy... a taky jsem slyšela nějaké drby o tom, že měl dvoubřitý světelný meč... ale to jsou jen drby.“

Lix zvedl obočí: „Říkáš, že měl rohy? On to byl Devaronian?“

„Je to možné.“

„Devaronianský Sith? To bych chtěl vidět.“

Ozvalo se zapípání intercomu. Matt stiskem několika tlačítek aktivoval dešifrování a po několika vteřinách vystal mezi sedadly třiceticentimetrový hologram generála Crackena.

Matt kývl na pozdrav: „Generále C...“

„Žádná jména,“ přerušil ho Cracken rázně, „tahle linka není zašifrována tak dokonale, jak bych si přál.“

„Už jsem vám řekl, že šifrovací zařízení na Ma... na mé lodi není nejdokonalejší,“ hájil se Matt.

„Až se vrátíme na Coruscant, tak vám moji lidé nainstalují dokonalejší model,“ řekl Cracken.

Matt Lavron pokrčil rameny: „Pokud to bude zadarmo, tak proč ne.“

Cracken se usmál: „Jistě. Volám ale proto, abych vám předal finální informace. Podle instrukcí od toho muže z Commenoru přistanete ve městě Secordo. Vy... vy,“ ukázal na Matta, „půjdete na náměstí Pokory, kde bude čekat jeden můj člověk, který vám předá podrobnější informace o městě a o místě, kam půjdete. Večer půjdete na místo podle instrukcí a budete jednat, jak uznáte za vhodné... ale pokud možno nenápadně... a bez zbytečných ztrát na životech a na majetku... alespoň civilistů. Já budu s jednotkou čekat na kraji systému. Pokud by se něco zvrtlo nebo byste potřebovali podporu, tak můžete ze svých přenosných comlinků poslat signál na této frekvenci. Budeme tam během několika minut. Máte nějaké dotazy?“

Všichni jeden po druhém zavrtěli hlavou.

„Fajn. S mým člověkem jsme domluvili slovní kód, kterým potvrdíte svou totožnost, až vás osloví.“

Řekl jim ten kód.

„To zní zajímavě,“ řekl Ian, „ale určitě je to originální.“

„Už musím končit,“ řekl Cracken, „hodně štěstí a ať vás... však víte co.“

Jeho hologram zmizel.

Matt stiskl několik knoflíků a navedl loď směrem k Desperu.

„Když už ti budou do lodi přidělávat lepší šifrovačku, mohl bys jim taky říct ať ti do kokpitu přidají další dvě křesla,“ navrhla Tracy, „ať tu dva z nás nemusí vždycky stát jako blbci.“

Matt se na ni otočil: „Spousta lodí má v kokpitu jen dvě sedadla. Moji rodiče létali většinou sami, tak jich víc nepotřebovali. A jak tak koukám,“ rozhlédl se, „víc sedadel se sem stejně nevejde. Navíc, jestli vás bolí nohy, tak si můžete jít sednout do odpočívárny.“

„To ne. Co kdybysme přišli o něco zajímavého. Prostě, až bude tvůj strejda stavět novou loď, ať dá do kokpitu čtyři sedadla.“

„Platí.“

„Vy máte starosti,“ Ian se zvedl, posadil do svého sedadla Tracy a položil si ruku na její rameno, „dnes večer můžeme být možná všichni mrtví a vy se staráte o to, kde kdo bude sedět. Od teď se budeme střídat.“

Lix se podíval na Matt: „Pustíš mě do svého křesla?“

„Ne.“

„Proč ne?“

„Protože tohle je moje loď. Chápeš? Moje! Tak já budu sedět v pilotním křesle. Dělte se o druhé sedadlo!“

Lix se podíval na Tracy: „Tracy?“

„Ne, Lixi. Sotva jsem se sem uvelebila. A já jsem navíc dáma. Vydržíš ještě chvíli stát.“

Lix vycenil zuby a zavrčel: „Parchanti,“ pak se usmál, aby viděli, že to nemyslím ve zlém.

„Uklidněte se. Všichni,“ okřikl je Matt, „stejně za chvíli přistaneme.“

Po několika minutách přistáli v Secordu a Matt se téměř ihned vypravil na náměstí Pokory. Bylo poměrně vzdálené od doků, kde přistáli, tak pro cestu použil jednomístný speeder, který s sebou vozil na Mathii.

Secordo byla poměrně rozsáhlá metropole, která by se velikostí a životní úrovní dala přirovnat k městům z významných planet Jádra, jako Corellia nebo Commenor.

Rozdíl byl ale v tom, že takováto města na Desperu by se dala spočítat na prstech jedné ruky.

Samotné náměstí vypadalo docela hezky. Kruhová vydlážděná plocha s malými postranními uličkami, uprostřed které byla socha ženy držící v jedné ruce pochodeň a v druhé nějaké desky.

Po celém náměstí se pohybovalo přinejmenším dvě stě lidí a Matt neměl nejmenší tušení, který z nich je jeho kontakt.

No, on má mou tvář znát, tak ať si mě najde sám.

Začal se procházet a po chvíli ho skutečně někdo oslovil.

„Nechceš smrtyčky?“

Matt se otočil a uviděl drobného Zabraka, jak se na něj usmívá a nenápadně mu ukazuje smrtyčku.

„Nechceš smrtyčky?“ zeptal se znovu a poklepal na náprsní kapsu svého kabátu, „mám jich dost. Jenom pade za kus.“

Matt mu mávl rukou proti očím: „Ty mi nechceš prodat smrtyčky.“

Zabrak zavrtěl hlavou: „Ale jo! Chci ti prodat smrtyčky. Jen pajsku za kus. No neber to!“

Sithspit! Ani po dvou letech výcviku mi Jediské mentální triky moc nejdou. Budu to muset vyřešit klasickým způsobem.

„Tak hele!“ zavrčel nesmiřitelně, „já žádnou tu srágoru nechci! A jestli tě ještě někdy uvidím, jak se to snažíš někomu prodat, osobně ti udělám ze zadku parádní klobouk. Jasný?“

Zabrak se evidentně vyděsil a začal se rozhlížet, asi se chtěl ujistit, že Matta nikdo v okolí neslyšel.

„Jasný... ano, pane,“ začal pozpátku ustupovat, „naprosto jasný!“ Otočil se a zmizel.

Matt se usmál a opět se začal procházet.

Po několika minutách k němu přistoupil nenápadný muž o několik čísel menší než Matt s černými vlasy ostříhanými na ježka a řekl konverzačním tónem: „Tohle místo může být nebezpečné. Máte u sebe blaster?“

Matt odpověděl: „Mám světelný meč.“

„To je ještě lepší.“

„Když není rozbitý.“

Muž přikývl a usmál se: „Jsem Steve Wide, NRI.“

„Matt Lavron. Můžeme tu mluvit?“

Wide přikývl a vydal se s Mattem pomalou chůzí na druhý konec náměstí: „Sem Mengskovi lidé nechodí. Jejich rajón je na kraji města. V oblasti, kde nejsou žádné doky ani jiný způsob úniku.“

„A jak vypadá to místo, kde se máme s Mengskem sejít?“

„Je to kasino, restaurace, bar, vše v jednom. Také je to centrum veškerých Mengskových aktivit. Radím vám, buďte tam opatrní, někteří lidé, co tam šli, se už nikdy nevrátili,“ rozhlédl se, „v kasinu je zřejmě nějaká tajná chodba, kterou se lze dostat do Mengskovy centrály. Tou asi půjdete i vy. Prý je přísně střežena a u Mengska se také často zdržuje spousta námezdních lovců, pro které má vždy nějakou zakázku.“

Chvíli pokračovali mlčky.

„A dál?“ zeptal se Matt.

„Dál už není moc co říct,“ přiznal se Wide, „Mengsk bere své soukromí velmi vážně. Přál bych si, abych vám mohl pomoci víc.“

„Myslím, že nám to bude stačit,“ řekl Matt, „díky za pomoc.“

„Není zač, jen dělám svoji práci,“ podal mu několik čipových karet, „rezervovali jsme vám na večer limuzínu. Pan Feargus by určitě nešel pěšky ani nejel taxíkem.“

Matt přikývl.

„Tak hodně štěstí,“ řekl tiše Wide, „a ať vás provází Síla.“ Odešel a během několika vteřin zmizel v davu.

* * *

Ten večer se všichni čtyři Jediové hodili do gala. Generál Cracken jim dal k dispozici celou garderobu a tak si mohl každý vybrat to, co mu nejvíce padlo a co se k charakteru, který měl hrát, nejvíce hodilo.

Ian, alias pan Feargus, si oblékl bílý oblek s černými knoflíky, černým opaskem a černými botami. Na zádech saka vedl pak uprostřed od shora dolů černý pruh. Tento kontrastní oděv pocházel z dílny slavného coruscantského návrháře Vanara. Nebylo to žádné módní veledílo, ale jak Vanar rád říkal: Minimum je maximum. A k charakteru Fearguse se tento oblek hezky hodil.

Matt a Lix si jako Feargusovi tělesní strážci oblékli dva stejné řadové černé obleky s bílými košilemi.

„Padne mi to docela dobře,“ usmál se Lix, přejel si rukama po saku a pak se dotkl límečku na košili, „i když u krku je mi to trošku malé.“

„To proto, že košile do kterých by se to tvoje vole vešlo, se prostě nešijí,“ řekl Ian.

„Buď zticha! Vy lidé prostě nechápete devaronianské standardy.“

Z koupelny vyšla Tracy. Měla na sobě černé lesklé šaty z dewbačí kůže, černé lodičky, tmavomodré náušnice a spoustu šperků. Hnědé vlasy měla klasicky rozpuštěné, ale trochu víc rozčesané. Jako Feargusova přítelkyně měla vypadat dekorativně a to se jí povedlo.

„No? Jak vypadám?“

Ian se usmál: „Vypadáš překrásně,“ přistoupil k ní a políbil ji. Ona neucukla, naopak ho objala, jako by to čekala a polibek se protáhl na několik dalších sekund.

Matt vyvalil oči. Vůbec nezaregistroval, že by mezi těmi dvěma něco bylo, asi to trvalo jen krátce, všiml si, že spolu během letu hyperprostorem strávili dost času, ale nenapadlo ho, že by jejich přátelství přerostlo v něco víc. Ale rozhodně se mu to nelíbilo. Není nejvhodnější utvářet vztahy, když je může každou chvíli někdo zabít. Neměli by se chovat takhle nezodpovědně! Staří Jediové tohle ani nesměli.

Co blázním? Je to sotva pár dnů, co jsme se s Lixem bavili o tom, jak je dobře, že nový Jediové nejsou v tomto ohledu omezeni. Tak co mi je? Zarazil se. Já žárlím! To ale nedávalo smysl, s Tracy byli dobří přátelé, stejně jako s Lixem nebo Ianem, ale nic víc k ní necítil. Byla hezká a chytrá, ale Matt nikdy ani neuvažoval o tom, že by si s ní něco začal.

Tak proč mám teda hrozné nutkání Iana praštit? Povytáhl obočí. Nežárlí kvůli Tracy, žárlí spíš pro to, že sám nikoho nemá.

Taky snad není všem dnům konec, jsem ještě poměrně mladej a časem si někoho určitě najdu. Všechno koneckonců řídí Síla a jestli svedla Iana a Tracy dohromady, tak jim to budu přát.

„Tak můžeme jít?“ zeptal se Lix.

Matt se probral z letargie: „Ještě jedna věc,“ přistoupil ke skříňce a vytáhl tři malé ruční blastery. Jeden Ianovi, jeden Lixovi a jeden si vzal sám.

„K čemu nám to bude, když máme světelné meče,“ zeptal se Lix.

„Kolik pirátských gangů má ve svém arzenálu světelné meče?“ usmál se Matt.

„Máš bod, ale nenecháme je doufám tady,“ zamával blasterem, „pokud by se něco zvrtlo, nechci mít u sebe jen tohle tintítko.“

„Samozřejmě, že si vezmeme s sebou i meče. Generál Cracken nám na ně nechal udělat tyhle speciální pouzdra. Připevněte si je na lýtka,“ podíval se na Tracy a podal jí pouzdro, když si všiml, že s jejími šaty by pouzdro mohlo být vidět.

„A ty...“

„Já vím, co s tím,“ přerušila ho, vyhrnula si šaty a připjala si pouzdro na stehno, „nejsme hloupí, Matte. Nemusíš nám říkat to naprosto zřejmé... stačí jen to zřejmé.“

Všichni se zasmáli a Matt pokrčil rameny: „Tak promiňte, asi se moc vžívám do toho, že jsem váš velitel na téhle misi. Mám pocit, že vám musím ve všem radit. Pokusím se to už nedělat... ale velitelem zůstávám.“

„Dobře,“ řekl Ian, „vše odpuštěno. A teď se ale musíme pohnout, jinak přijdeme pozdě!“

„Řeklo se že rozhoduji já, Iane. Až z tebe v kasinu bude Feargus, tak budeš v rámci své role rozkazovat ty, ale zatím stále velím já. Já rozhodnu, kdy půjdeme... Tak, jdeme.“

„To velení mu už leze na mozek,“ řekl Ian.

„Ano,“ přidal se Lix, „měli bychom se vzbouřit a svrhnout ho.

„Souhlasím.“

„Zrádci. Za tohle byste normálně šli rovnou ke zdi,“ řekl Matt zatímco mířili z odpočívárny k východu.

„Tady stejně není žádná kloudná zeď,“ usmála se Tracy, „a ty seš moc hodnej na to, abys popravoval podřízené.“

Před doky na ně čekala černá speederová limuzína. Matt nevěděl, co to bylo za model, ale vypadal dobře.

„Kam se ženeš?“ zeptal se Ian, když si chtěl Matt sednout dozadu k němu a Tracy.

„Co zas? Já vám nechci dělat křena, ale snad si můžu sednout dozadu. Je to tu pohodlnější a já v limuzíně jedu poprvé. Stejně to bude jen krátká jízda.“

„O to nejde,“ namítl Ian, „ale myslíš, že by Feargus nechal své strážce jet s ním vzadu? Limuzína je neprůstřelná, nic se mu nemůže stát.“

Matt přikývl: „Asi máš pravdu.“ Sedl si dopředu k Lixovi, který se zmocnil řízení.

„Připraven?“

„Jo, ale jeď s citem. Tohle není podracer.“

Lix se usmál: „Budu na to myslet, ale pro jistotu se připoutej. Koneckonců, zvyk je železná košile.“

* * *

Matt okamžitě poznal, když vjeli do Mengskova rajónu. Na ulicích neviděli téměř žádné chodce nebo vozidla. Žádné policejní hlídky. V oknech a na střechách se místy míhali podezřelí týpci s puškami. Na chodnících postávali drsně se tvářící – povětšinou ozbrojení – frajeři a spoře oděné ku... dámy večera. Typický mafiánský rajón.

Ovšem to, že se tu ti vrahouni tak okatě vystavují, něco ukazuje, pomyslel si Matt, v těch postranních uličkách musí být spousta míst, kam by se mohli schovat tak, aby je nikdo neviděl a zároveň měli dobrý výhled na silnici. Jenže místo toho tu stojí u chodníku, kde na ně každý vidí. Tohle může znamenat, že Mengskovi jde spíš o to, aby ostatní viděli jeho sílu než aby ji nějak šikovně rozmístil. Je to psychoteror, Mengsk si myslí, že když jeho klienti uvidí sílu, která by proti nim stála, kdyby ho zradili, budou více ochotní. Zřejmě i ve svém jednání Mengsk bude raději vydírat a vyhrožovat, než konat. Ale to zjistíme už za chvíli.

Usmál se. Rodiče mi říkali, ať jdu studovat psychologii.

„Jsme tady,“ řekl tiše Lix. Dorazili k vcelku nevýrazné bílé budově z větší části zapuštěné do skály. Široký vchod byl označen neonovými poutači a nad ním byl zářící červenorůžový nápis: Gundark Club.

Zaparkovali limuzínu v podzemním parkovišti patřícímu ke klubu. Matt, jako správný bodyguard, šel otevřít svému šéfovi dveře. Ian měl už na nose Feargusovi brýle a na tváři kamenný výraz.

„Půjdeme?“

Ian mlčky přikývl a nabídl Tracy rámě. Ještě než vyšli zase na ulici, tak se Matt po parkovišti rozhlédl. Podle počtu zaparkovaných vozidel soudil, že klub je plný asi jen z jedné čtvrtiny. Taky bylo teprve šest hodin a slunce ještě nezapadlo, v takovýchto podnicích začíná život až po setmění.

Kromě hlídek u vjezdů bylo na samotném parkovišti alespoň půl tuctu dalších strážců. Tihle ale vypadali mnohem profesionálněji a byli méně nápadní. Kromě toho na nich bylo ještě něco divného, ale Matt nemohl přijít na to, co. Z jejich myslí vyčetl pouze silný smysl pro povinnost a jemný náznak očekávání. Bude se nad tím muset zamyslet.

„Dobrý den,“ pozdravil je droid, když došli ke vchodu do klubu.

„Mám tu rezervaci,“ řekl chladně Ian, „na jméno Feargus.“

Droid chvilku mlčel, jak prohledával svou paměť, pak přikývl: „Ano, mám to tady: ,Feargus +3´. Následujte mě prosím.“

Odvedl je do kruhového sálu, který by se dal pomyslně rozdělit na dvě nebo tři části. První bylo kasino se stoly na různé oblíbené hry jako Sabacc, Spinner Pit, dokonce i klasické desperské šachy. V druhé části byly obyčejné jídelní stoly a bar. Třetí část byl taneční parket. Uprostřed sálu pak bylo kruhové pódium, na němž hrála skupina Bithů jemnou nevtíravou hudbu.

„Tohle je váš stůl,“ řekl droid, „příjemnou zábavu. Obsluha přijde za moment.“ Odcupital zase ven.

Obsluha, v podobě dalšího droida – číšníka, dorazila ještě dřív, než se stihli posadit.

„Dobrý večer,“ řekl škrobeně, „dáte si něco k jídlu nebo k pití?“

„Jen pití,“ řekl Ian, „já si dám zadariánskou brandy.“ Kývnutím ostatním naznačil, že si smějí taky objednat.

„Já si dám skleničku nějakého místního vína,“ řekla Tracy.

Matt se podíval na droida: „A já bych prosil Ruby Bliel s Juri džusem a dvěma kostkami ledu.“

Droid se na chvíli zarazil, pak přikývl a zapsal to. Matt už byl zvyklý, že jeho oblíbený nápoj někteří lidé prostě nechápou. Kvůli té podivné kombinaci.

Lix ukázal na Iana: „A já si dám taky zadariánskou brandy... a pivo na spláchnutí.“

Matt si ukryl obličej do dlaní: „Bože, dej mi sílu a Sílu.“ Lix má ještě horší vkus!

„A řekněte majiteli, že přišel pan Feargus,“ dodal Ian.

Droid mlčky odešel, možná ten estetický šok zkratoval jeho řečové obvody.

„Kdy už přestaneš pít ten hustej blivajz a dáš si něco pořádného?“ zeptal se Matta Ian. Lixovu zvrhlou objednávku zřejmě radši ignoroval.

Matt pokrčil rameny: „Vím, že vám to připadá podivné, pane,“ tím oslovením mu dal najevo, že tu není moc bezpečné mluvit, „ale já zjistil, že je to velice dobrá a chutná kombinace. Pro mě určitě.“

Byl ale čas dát se do práce, nepřišli se sem napít. Bylo divné, že ačkoliv bylo parkoviště prázdné, uvnitř je plno. Mluvit o tom nahlas ale nebylo bezpečné, naštěstí Jediové znají jiné metody.

Iane, oslovil ho prostřednictvím Síly, zkus se tu s těmi rentgenovými brýlemi trošku porozhlédnout.

Ian přikývl a neřekl ani slovo, když k nim přišel droid a položil jim na stůl jejich nápoje, potom se začal rozhlížet. Z toho mám velmi špatný pocit, ozval se po chvíli, skoro všichni tady mají u sebe zbraň.

Matt tlumeně zaklel a sám se rozhlédl, u vedlejšího stolu skupinka Ithorianů právě sháněla droida, aby mohli zaplatit. A u asi čtyřech dalších stolů seděly směsky různých ras, Grani, Rodiani, lidé, Trandoshani, Weequayové. Nikdo z nich nevypadal, že by sem přišel za zábavou. Spíš tu na to dohlíželi. Tedy... nedohlížejí na to, dohlížejí na ně.

Sithspit. Vypadá to, že tu na nás dohlíží alespoň deset námezdních lovců a žoldáků.

Lix odpověděl: Nějaké známé tváře?

Matt se znovu podíval: Nikoho z nich neznám... moment. Támhle u toho stolu v rohu. Sedí tam dva úplně stejně vypadající muži v černých oblecích, to jsou námezdní lovci Sopak a Stevak. Bratři, dvojčata. Nedávno jsem četl o několika jejich nepěkných kouscích na Nar Shaddaa a Ord Mantellu. Řekl bych, že se snaží postupně vypracovat mezi elitu.

A jsou taky po zuby ozbrojení, přidal se Ian, a pod stolem mají jetpacky.

Asi se učili od Boby Fetta, to „řekla“ Tracy.

Matt se usmál a napil se: V každém případě bychom si na ně měli dávat pozor.

Stejně jako na ty ostatní vrahouny, přidal se Lix.

Na pódium přišel drobný mužík a stoupl si k mikrofonu: „Dámy a pánové, je mi velkou ctí vám dnes večer představit hvězdu tohoto klubu, zpěvačku, tanečnici, herečku... Prosím potlesk pro Nancy Strate!“

Všichni začali tleskat a tak se Jediové přidali. Na jeviště přišla poměrně mladá a poměrně hezká žena. Mužík jí uvolnil místo u mikrofonu a po obvyklých zpěváckých frázích o tom, jak je ráda, že se tu sešel tak velký počet diváku a že jim dnes zazpívá svou oblíbenou píseň, se k tomu zpěvu také dostala.

You only live twice, or so it seems,
One life for yourself and one for your dreams.
You drift through the years and life seems tame,
Till one dream appears and love is its name...

„No..., když už jsme tady,“ řekl Ian nahlas. Vzal Tracy za ruku a odvedl ji na taneční parket.

Matt tu píseň dál nevnímal. Chvíli sledoval jak se jeho dva přátelé na parketu činí a pak se začal opět rozhlížet kolem. Začínal být nervózní. Nadechl se a nechal se prostoupit Sílou, aby se zklidnil. Podíval se doprava, pak doleva...

...A ztuhl. Tři stoly od nich, kam předtím přes skupinku Ithorianů neviděl, sedělo pět osob. Jak je spatřil, tak si Matt okamžitě vybavil skupinku hlídačů na parkovišti. Tihle jim byli dost podobní. Všichni vypadali jinak a měli jiné šaty, ale v očích měli stejnou jiskru profesionála, který ví, co dělá. Pomocí Síly z nich vyčetl opět jen očekávání a smysl pro povinnost.

A všechno to byli muži a hlavně... lidé. Jako kdyby to byli... Imperiálové.

A zřejmě přišli za stejným účelem jako pan Feargus. Koupit ukradené informace. V tom jim Jediové už asi nezabrání, můžou jim leda zabránit, aby se s informacemi vrátili ke svým nadřízeným.

Lixi, oslovil telepaticky svého přítele, máme problém. Nenápadně se podívej doleva ob tři stoly. Sedí tam pět mužů. Myslím, že to jsou imperiální agenti.

Lix se podíval a řekl telepaticky něco, co nejde zveřejni, pak se zeptal: Poznáváš někoho z nich?

Matt zavrtěl hlavou. Píseň zatím skončila a Ian s Tracy se vrátili ke stolu, kde jim ostatní objasnili situaci. Toho vysokého bruneta znám, ozval se v Mattově hlavě Ian, slyšel jsem o něm, když jsem byl v republikové armádě. Je to plukovní Flagg z imperiální rozvědky. Ten tomu asi velí.

Jaký je plán? zeptala se Tracy.

Matt na okamžik zaváhal: Neuděláme nic... zatím. Uvidíme, co se stane. Nechtěl bych si tady s nima něco začínat, je tu moc lidí a imperiálním agentům je jedno, jestli to koupí nevinný kolemjdoucí. A v boji to nejsou žádní troškaři. Počkáme. Když tak zavoláme generálu Crackenovi o podporu. Přes náš Interdictor by se odsud nedostali.

Jenže jak znám imperiální postupy, řekl telepaticky Ian, stejně jako na kraji systému je náš Interdictor, určitě bude někde poblíž i imperiální loď na podporu pro své agenty. Zřejmě hvězdný destruktor. Ten by si s Interdictorem lehce poradil.

Matt pokrčil rameny: Jak říkám: Počkáme, co se stane.

Nemuseli čekat dlouho. Po několika minutách k jejich stolu přišla mladá Zeltroňanka.

Usmála se: „Pane Feargusi, pan Mengsk vás očekává.“

Ian přikývl a všichni čtyři se zvedli. Matt se v duchu usmál. Vzali nás dřív než Imperiály. Ještě není nic ztraceno, tedy pokud u Mengska Impové už nebyli a tihle nejsou jen záloha, to ale brzy zjistíme.
„Číšníku,“ zavolal Lix na obsluhujícího droida, „dejte mi tu brandy do lednice, ať se nezkazí.“

Matt se chytil za hlavu: „Já ho snad zabiju.“

„Následujte mě prosím,“ řekla Zeltroňanka. Zeltroni byli rasa humanoidů s vyvinutými empatickými schopnostmi. A ačkoliv jsou výborní bojovníci, nikdy nikomu úmyslně neubližují, protože díky svým schopnostem cítí cizí bolest stejně jako svou vlastní. Naopak se snaží, aby všichni byli šťastní a spokojení. Někteří, respektive některé, proto pracují pro různé krále podsvětí jako konkubíny, ale ne jako zabijáci. Tahle dívka tedy pro ně určitě žádnou přímou hrozbu neznamená. I když... výjimka potvrzuje pravidlo.

Odvedla je zadním vchodem do kuchyně, kde se jemně dotkla prsty holé stěny. Ozvalo se mírné cvaknutí a část zdi se odsunula a odhalila za sebou dlouhou, jemně osvětlenou chodbu vedoucí zřejmě do nějakého obytného prostoru umístěného ve skále, u níž je kasino vybudováno.

„Račte,“ řekla a vedla je chodbou dál.

Několik minut kráčeli mlčky. Chodba byla poměrně úzká a dlouhá. A určitě hlídaná nějakými bezpečnostními systémy.

Lix se po chvíli pokusil navázat se Zeltroňankou rozhovor: „Co dělá taková pěkná dívka na takovémhle místě?“

Usmála se a odpověděla, aniž by se na něj otočila: „Prostě jsem jednoho dne opustila Zeltros a začala tady na Desperu pěkně od píky.“

„Ó, skutekně?“ rýpl si Ian. Matt měl co dělat aby se nezačal smát.

Dál pokračovali v tichosti, až došli ke dveřím. Dívka je opět dotekem ruky aktivovala.

„Prosím, račte.“

Ian na chvíli zaváhal a pak vešel, Tracy, Matt a Lix ho následovali.

Ocitli se ve velkém sále podpíraném čtyřmi masivními hranatými sloupy. Na zemi ležely jeden přes druhý různé vyšívané koberce, u jedné stěny byly počítače s několika techniky a celá místnost byla zaplněna různými suvenýry a artefakty. Zřejmě opět hra na psychiku klientů. Mengsk tady ukazuje všechno, co sesbíral, aby ukázal, že umí sehnat všechno.

A fungovalo to. Ať se Matt bránil sebevíc, sbírka ho docela ohromila. U zdi byl starý krb, sloužící spíš jako dekorace, než jako zdroj tepla. Nad ním visely dva zkřížené výbojkordy, jakési primitivní světelné meče, nebo spíš kombinace vibronože a blasteru, které se používají k soubojům na planetě Adumar. U sloupů pak byly větší či menší vitrínky s obzvláště zajímavými věcmi. V jedné stála na měkké podložce šedofialová mandalorianská přilba, podobná té, jakou má námezdní lovec Boba Fett, možná i s hlavou svého majitele uvnitř, to nešlo poznat. V další vitríně ležela úhledně poskládaná bílá uniforma imperiálního střihu s insigniemi, na kterých bylo dvanáct čtverečků označujících hodnost, šest modrých, tři žluté a tři červené a s malou trhlinou uprostřed hrudníku, kolem které se rozprostírala tmavě rudá zaschlá skvrna.

Matt vyvalil oči. To by mě zajímalo, kde Mengsk přišel k tomuhle!

Z dveří na protější straně místnosti vyšel muž a přibližoval se k nim. Byl vysoký, štíhlý, vlasy měl rozčesané na všechny strany a zjevem připomínal slizkého hada.

„Ááá, pan Feargus. Konečně se setkáváme,“ podal Ianovi ruku a kývl na Zeltroňanku, ta přikývla v odpovědi a odešla chodbou zpět. „Já jsem Mengsk.“

„Potěšení na mé straně,“ řekl Ian a rozhlédl se, „máte tu pozoruhodnou sbírku různých artefaktů.“

„Snažím se,“ usmál se Mengsk a vedl je směrem k počítačům.

„A dovolte mi, abych vám a vašim lidem vyjádřil svůj obdiv,“ pokračoval Ian, „jak se vám podařilo vyfouknout informace z počítače NRI přímo jim pod nosem?“

Mengsk se opět usmál, evidentně mu dělalo dobře, když někdo chválil jeho práci. Koneckonců, komu ne?

„To víte, zkušenost, schopnosti... a samozřejmě trochu štěstí,“ řekl nakonec.

Zastavili se u počítačů, u jednoho terminálu seděl Bothan s béžovobílou srstí.

„Tohle je můj špičkový hacker,“ vysvětloval Mengsk, „jmenuje se Doy´Lia. On měl velký podíl na úspěchu celé akce.“

„Těší mě,“ řekl Ian.

Bothan kývl: „Přeji vám den plný klidu a profitu.“

„Doufejme,“ Ian se podíval zpět na Mengska. „Máte to, o co jsem žádal?“

„Ano,“ kývl na Bothana, který Ianovi podal datakartu.

„Je to přesně to, oč jste žádal. Cena je pět set tisíc a nesmlouvejte,“ zvedl ruku, „pamatujte si, pane Feargusi, že vás nikdo neviděl vejít... a nikdo vás nemusí vidět odejít.“

Matt se nervózně rozhlédl. Většina námezdních lovců, kteří seděli kolem nich, byla teď tady. Mezi mimi i Sopak a Stevak, kteří už neměli společenské oděvy, ale černé bojové kombinézy, na zádech jetpacky a spoustu zbraní. Všichni postávali u rohů, připraveni pro případ, že by se pan Feargus znelíbil jejich šéfovi.

Mattova ruka instinktivně sjela k opasku, kde měl normálně světelný meč, narazil ale jen na rukojeť blasteru, svůj světelný meč měl připevněný na lýtku.

„To je v pořádku,“ řekl Ian klidně, „pan Curtis mě upozornil na cenu. Zaplatím, ty informace za to stojí.“ Vytáhl ze saka několik čipových platebních karet a podal je Mengskovi.

„Prověř to,“ řekl a dal je Doy´Liovi. Pak se zase usmál, „tak hodně štěstí do budoucna, pane Feargusi.“

„Vám také, pane Mengsku.“

„Šéfe,“ oslovil ho Bothan, „je to potvrzené. Na každé z pěti karet je uloženo sto tisíc.“

Mengsk přikývl a podal Ianovi ruku: „Tím je tedy náš obchod u konce. Prosím, nevracejte se zpět přes kasino, mohlo by to být moc nápadné. Moje asistentka vás za okamžik odvede dalším tunelem, kterým se dostanete přímo do podzemní garáže, kde je vaše vozidlo.

Ian přikývl a čekal.

Po chvíli z chodby vedoucí do kasina vyšla opět Zeltroňanka a za ní kráčela skupinka Imperiálů z kasina, včele s mužem, kterého Ian identifikoval jako plukovníka Flagga.

Flagg se rozhlédl po sále: „Hmm, zajím...,“ jeho pohled sklouzl k vitríně s uniformou, „ááá, tak sem se to tedy podělo.“

„Omluvte mě,“ řekl Mengsk k Ianovi a šel vítat nové hosty. Zeltroňanka pro změnu přešla zase k nim.

„Pojďte,“ usmála se na ně, „doprovodím vás k vaší limuzíně.“ Otevřela další tajný průchod ve zdi. „Tudy prosím.“

Matt si s ostatními vyměnil pohled. Bylo na čase něco podniknout. Ale co přesně? Zaútočit? To nebylo moc Jediské. Okolnosti to naštěstí vyřešily za něj.

„Moment,“ přerušil Flagg mluvícího Mengska a přistoupil blíž k Jediům. „Co je to za lidi?“

„Jen další zákazníci, se kterými jsem právě uzavřel obchod, pane Flaggu,“ řekl Mengsk, „jsou právě na odchodu.“

Flagg přistoupil ještě blíž a začal si Iana prohlížet: „Vás já odněkud znám.“

„Já jsem Feargus,“ řekl Ian, „nepochybuji o tom, že už o mě má Imperiální rozvědka záznamy.“

Flagg zavrtěl hlavou a přiložil si prst na rty: „O Feargusovi máme záznamy. Jste mu podobný, ale on vypadá trochu jinak a je taky starší.“

„Často si měním vizáž, kvůli bezpečnosti,“ obhajoval se klidně Ian.

Matt očekával, že každou chvíli to vypukne. Ruku měl položenou na blasteru a čekal. Spolu s Lixem byli alespoň dva metry od nejbližšího protivníka. Jednoho by se každému určitě podařilo vyřadit, než by stihli zareagovat. Tracy blaster neměla, ale zase měla snadnější přístup k meči. Ovšem první krok musí nechat na nich.

„Ne,“ řekl Flagg, jeho společníci se už rozestoupili kolem, připraveni zaútočit, kdyby jim dal jejich velitel pokyn. „Odněkud vás znám. A ne z Feargusových záznamů. Někde jinde jsem viděl vaší fotku.“

Matt zapřemýšlel. Je možné, aby o nich měli Impové záznamy? Jejich tváře nebyly zdaleka tak známé jako tvář Luka Skywalkera, Kyla Katarna, Kama Solusara nebo Kypa Durrona, ale Jediů bylo v galaxii stále velice málo a je v zásadě možné, aby imperiální agenti měli o každém záznamy... minimálně fotku.

Mengskovi už evidentně došla trpělivost: „Sakra, plukovníku, tady nejste v Impériu! Mě je jedno jestli to je nebo není Feargus, i kdyby zrovna přiletěl z jiný galaxie, aby nám ukázal pravý smysl existence, mě je to jedno! Objednal si informace, které taky dostal a zaplatil mi za ně. A moji klienti se tu nebudou pošťuchovat navzájem, tady jste na mým písečku!“ Přistoupil ke stolu vedle počítače na kterém stála celá počítačová databanka, vypadající jako černá krabice s držadlem jako u kufru. „Tohle jsou úplně všechny záznamy NRI, celý obsah jejich počítače, cena je pět milionů kreditů. Kvůli tomu jste sem přišli. Jestli máte zájem, dobrá. Jestli ne, tak vypadněte a už se sem nevracejte!“

Mengskovi námezdní lovci se zatím rozmístili kolem imperiálních agentů, připraveni zaútočit.

Flagg ještě chvíli Iana studoval, pak pomalu přikývl a otočil se na Mengska: „Ano, jistě, máme zájem. Promiňte.“

Udělal krok směrem k databance, pak se zarazil a opět se otočil na Iana.

„Už jsem si vzpomněl. Vy jste Ian Darwin!“

„Už jsem vám snad řekl, že je mi jedno, kdo to je!“ zavrčel Mengsk.

„Vy blbče! Ian Darwin, byl člen Novorepublikové armády. Byl v týmu, který při invazi Rebelů na Coruscant před osmi lety neutralizoval důležité vojenské objekty.“

Mengsk zvedl obočí: „Cože?“

„Je z Nové republiky!“ zařval Flagg, „zřejmě je teď přímo v NRI. Je to agent!“

Matt stál na místě. Připraven. Flagg tedy nevěděl, že to jsou Jediové, znal Iana z jeho dob v povstalecké armádě. Takže mají jeden trumf v rukávu.

„Blbost,“ zavrčel Ian, „typický imperiální postup. Chcete odpoutat Mengskovu pozornost na mě, abyste ho mohli zabít a vzít si data zadarmo. Impérium je přeci ve finanční krizi, nemám pravdu?“

Koulíš to s nima skvěle, Iane! Povzbuzoval ho v duchu Matt.

„Cože?“ zeptal se Mengsk. Už byl rudý vzteky a měl už zřejmě chuť nechat i Imperiály i Jedie postřílet.

„Neposlouchejte ho, Mengsku,“ řekl Flagg, „je to jen rebelská špína!“

„A vy jste jen imperiální bastard!“ oplatil mu Ian.

„A dost!“ řval Mengsk.

„Uvidíme, kdo má nakonec pravdu,“ řekl Flagg a vytáhl blaster.

Víc už nestihl. Ian ho bleskurychle udeřil do břicha a podrazil mu nohy.

Ostatní agenti i Mengskovi žoldáci začali tasit, nejistí na koho střílet. Zeltroňanka strategicky utekla do chodby. Matt chytil nejbližšího Imperiála za ruku ve které držel zbraň, otočil se k němu zády a švihl s ním o zem.

„Zabijte je všechny!“ zařval Mengsk a ustoupil do rohu.

Jeden z jeho lidí – Weequay – pozvedl zbraň, ale než stihl vystřelit, tak mu imperiální agent propálil svým blasterem díru do břicha.

Flagg se rychle vyhoupl na nohy: „Vemte ty informace!“

Jeden z jeho mužů se vydal splnit rozkaz. Třemi rychlými kroky doběhl k databance, volnou rukou chytil držadlo a Doy´Liu, který se mu v tom snažil zabránit, střelil do hlavy.

Matt padl k zemi. Nechte je, ať se postřílí navzájem! zavolal v duchu na své přátele a odplazil se za sloup.

Obě strany si vyměnily několik střel a vyrobily pár mrtvol.

„Dýmovnice!“ křikl Flagg. A než si ostatní stihli vyložit význam tohoto slova, agenti hodili proti Mengskovým lidem tři malé disky, ze kterých začal rychle vycházet šedý kouř, který jim zaclonil výhled.

Matt a jeho společníci byli u sloupu na druhém konci sálu a než se k nim kouř dostal, viděli Flagga a dva další přeživší agenty utíkat chodbou vedoucí – jak jim Mengsk řekl – do podzemních garáží.

Kde na ně čekají posily, pomyslel si.

„Jdu po nich,“ křikl Lix a vběhl do chodby, než stihl kdokoliv něco namítat.

Dým rychle zmizel, místnost měla asi velmi dobrou ventilaci, Mengskovi lidé přestávali kašlat a zjišťovali, že tři údajní republikový agenti jsou jejich jediní zbývající protivníci.

Tracy a Matt si vyměnili pohledy.

„Jdi za Lixem,“ odpověděl Matt na její nevyřčenou otázku, „my je zvládneme.“

Tracy poslechla a zmizela v chodbě. Matt a Ian se otočili čelem k Mengskovi a jeho námezdním lovcům. Bylo jich stále ještě osm nebo devět.

„Vy nás zvládnete?“ prskal Mengsk, „vy nás zvládnete? Vaši předchůdci měli mnohem více úcty.“ Podíval se na své muže a přejel si palcem vodorovně po krku, jako by ho podřezával.

Matt se nadechl a nechal se prostoupit Sílou. Nestihl by se sehnout pro svůj meč, ani si ho přivolat. Použil Sílu, aby zrychlil své reakce. Celý vesmír se pro něj najednou zpomalil, viděl své nepřátele, jak vystřelili první salvu. Viděl červené blasterové výboje, jak se k němu pomalu přibližují. Pokrčil kolena a zaklonil se tak, že se zády téměř dotýkal země. Střely pomalu prolétly jedna po druhé těsně nad ním a zavrtaly se do sloupu.

Rychle sebou plácl na zem a sáhl si do nohavice pro meč, který stiskem tlačítka aktivoval.

Ozvalo se typické vžůůům a objevila se zářící žlutobílá čepel, ke které se pár sekund nato připojila jasně modrobílá čepel Ianova meče.

Protivníci na okamžik ztuhli překvapením a to dalo Jediům dost času, aby se zvedli a zaujali bojový postoj.

„Neměli jste si začínat,“ zavrčel Ian, „obul jsem si svoje oblíbený rozkopávačky prdelí.“

Matt se usmál: „Řitokop přichází na scénu. Spas se kdo můžeš!“

* * *

Poté, co dvakrát zakopla, Tracy usoudila, že bude lepší si boty na podpatcích sundat a běžet chodbou dál naboso. Podlaha sice trochu studila, ale alespoň byla hladká a nebyly na ní žádné střepy nebo něco podobně nevítaného. Když doběhla do garáže, Lix se svým modrým mečem už odrážel střely imperiálních agentů, kryjících se za zaparkovanými speedery.

„Můžu se připojit?“ řekla a probudila k životu zelenou čepel svého meče.

„Kdes byla tak dlouho?“ křikl na ni Devaronian.

Tracy odrážela nepřátelské střely a pomalu k němu přistoupila blíž: „Běžel jsi někdy dlouhou temnou chodbou v lodičkách?“

„Hned zítra to zkusím,“ řekl Lix a odrazil další výboj.

Po chvíli dva agenti padli a ostatní pomalu ustupovali. Tracy si je detailněji prohlédla, ani jeden z nich nebyl Flagg.

Kde ten může... jo, támhle je.

Flagg byl na druhém konci garáže a nastupoval spolu s kufříkem s informacemi do speederu.

„Lixi, zkus ty agenty odrazit. Já jdu po informacích,“ aniž by čekala na jeho souhlas nebo nesouhlas, rozeběhla se. Flaggův speeder už vyjel ze svého parkovacího místa a mířil k východu.

Tracy se nechala prostoupit Sílou a skočila, udělala přemet...

...a vůbec nedopadla na střechu speederu jak plánovala. Nabral už moc velkou rychlost. Těsně ho minula a dopadla na tvrdou zem.

„Auu,“ sykla.

Než se stihla vzpamatovat a postavit se na nohy, ozval se zvuk motoru a vedle ní prudce zabrzdil další speeder. Opatrně zvedla hlavu a zjistila, že u řízení sedí Lix.

„Co kdybys přestala zdržovat?“

Usmála se, rychle se zvedla a naskočila.

„Kde jsou ti ostatní agenti?“

Lix se rozjel: „Utekli dveřmi označenými jako ,Nouzový východ´. Myslím, že jen čekají, než odjedeme stíhat Flagga, aby mohli vzít své rychlé speedery a vpadnout nám do zad. Naštěstí jsem vybral to nejrychlejší vozidlo, které tu bylo. Snad se majitel nebude zlobit.“

Tracy se na něj podívala: „Neříkal nám před misí generál Cracken, že jestli dovolíme, aby se nám imperiální agenti dostali do zad, tak jsme mrtví?“

Lix pokrčil rameny: „No... musíme hold doufat, že se mýlil.“