Exhument

Autor: Johnak Wheeliak

Leia Organa Solo vystoupila z výtahu v císařském paláci na Coruscantu a zamířila ke svému apartmá, tiše následovaná svým noghriským tělesným strážcem Samirathem.

Několikrát zamrkala, aby neusnula přímo tady, na chodbě. Za tu dobu, co byla prezidentkou Nové republiky, zažila už dost rušných dnů, ale to, co se v paláci dělo v posledních několika dnech, zažila naposledy asi před pěti lety, když velkoadmirál Thrawn budoval svou armádu klonů. V paláci se dnes nemluvilo o ničem jiném než o ukradených informacích z počítače výzvědné služby a o průběhu akce na jejich opětovné získání, takzvané operace Exhument. Jenže o přesném průběhu akce věděla jen ona a členové vnitřní rady. Ostatní směli znát jen to, že generál Cracken a čtyři Lukovi Jediové včera odletěli a momentálně pracují na první fázi operace Exhument.

A když se senát podrobnějších informací nedočkal, začalo – jako obvykle – vzájemné obviňování, kdo je zodpovědný za to, že informace byly tak snadno zcizeny. A na odpovědi se překvapivě nikdy nedohodnou a nakonec je vždycky na ní – prezidentce – aby je uklidnila.

Ovšem naštěstí byly i dobré zprávy. Dnes se vrátila na Coruscant flotila Wedge Antillese z úspěšného lovu na warloda neboli válečného lorda Gruthara, který asi před měsícem utekl z Impéria, poté, co byla odhalena jeho ilegální činnost, a začal řádit na území Nové republiky. Leia ještě neznala všechny detaily, Wedgova jednotka nějak zjistila, že se Gruthar chystá zaútočit na Thyferru, aby získal zásoby léčivé bacty, a připravila na něj past. Všech pět Grutharových hvězdných destruktorů bylo zničeno, stejně jako většina podpůrných plavidel a ta, co zbyla, nepředstavují už hrozbu pro žádný svět v Nové republice. Pokud Gruthar není mrtvý, tak je teď zřejmě někde na kraji galaxie a líže si rány.

Došla ke svému apartmá. Jen zkontroluju děti a půjdu rovnou do postele. A když přišla řeč na postel, vzpomněla si, že Han je nyní s Chewbaccou na misi na Danutě a vrátí se až za několik dní. A Winter – Leina přítelkyně a chůva jejích dětí – je dnes na večeři s Tychem Celchu, velitelem eskadry Rogue a jejím dlouholetým přítelem. Takže dnes jsou doma jen děti a dva Noghriové, členové rasy, jejíž planeta byla v době Válek Klonů téměř zničená a jímž Leia před lety pomohla dostat se z područí Impéria.

Otevřela dveře a zjistila, že na jednoho člena své domácnosti úplně zapomněla...

„Ááá, princezno Leio! Jsem tak rád... že jste zpátky,“ řekl roztržitě zlatý droid.

„Ahoj, Threepio,“ pozdravila ho. Droid vypadal poněkud nervózně. „Děje se něco?“

„No... myslím, že ano. Ale chtěl bych upozornit, že to není moje vina!“

„Tak o co jde? Je něco dětem?“

„No...,“ začal Threepio, jakoby se nemohl rozhodnout, jak jí to má říct, „jde o mladého pana Anakina. Začal se chovat... velice podivně.“

Leia si už začínala dělat starosti: „Jak to myslíš ,podivně´?

„No... pořád mluvil něco o tom, že nějaký ,on´ potřebuje pomoc a potom začal v počítači hledat nějaké záznamy o staré Republice.“

Leia vytřeštila oči: „Vždyť mu jsou čtyři roky!“ Tedy, brzy mu už bude pět, ale i tak.

„Já tomu taky nerozumím,“ řekl Threepio, „najednou mluví velice... no... chytře. Na čtyřletého lidského chlapce. Nerozumím tomu, prosím nevypínejte mě.“

„Volal jsi doktora?“ zeptala se automaticky Leia, ačkoliv věděla, že tady by si asi žádný doktor nevěděl rady.

„Ne... princezno. Chtěl jsem počkat na vá...“

„Dobře, rozumím. Kde je teď?“

„Myslím, že jednoho byste mohla najít čtyřiadvacet hodin na lékařském oddělení tady v paláci.“

„Kde je Anakin, ne doktor, ty blbče!“

„Aha. Je ve vaší pracovně.“

Leia šla do pracovny, tiše následovaná Threepiem a Samirathem. Anakin seděl ve tmě u počítačového terminálu s výrazem někoho, kdo ví, co dělá. Ačkoliv Leiny schopnosti ovládat Sílu nebyly nijak valné, vycítila ze svého syna nějakou podivnou auru. Něco... zvláštního.

„Anakine?“ oslovila ho tiše.

Chlapec se otočil a usmál se: „Ahoj, mami.“

„Anakine,... co to děláš?“ přistoupila k němu.

„Já...“ zablekotal, ne proto, že hledal výmluvu, ale proto, že sám moc nevěděl, jak to vysvětlit, „prohledávám záznamy. On... on mě o to požádal.“

„Jaký ,on´?“

Pokrčil rameny: „Nevím. On... on mi radí. Je... je tady se mnou... Spojil se se mnou. Potřebuje pomoc.“

Leia neměla ponětí, o čem to Anakin žvaní, ale stejně se zeptala: „A jak mu můžeme pomoci?“

Anakin dlouhou dobu mlčel, pak řekl: „Není si jist, ale z toho, co jsme zjistili z databáze... myslí si, že bysme měli začít v místě jménem Loc´Chemalli.“

Leia zvedla obočí a zjistila, že veškerá únava z ní už opadla: „A kde je Loc´Chemalli?“

„Je to město,“ vmísil se do hovoru Threepio, „na Devaronu.“

„Devaron?“ zeptala se Leia a podívala se zpět na Anakina, „co tam potřebuje?“

„Nevím, mami,“ pokrčil rameny, „říká, že tam před lety něco nechal. Moc mu nerozumím.“

Leia dlouze mlčela. S jejím synem se zřejmě něco... nebo někdo spojil prostřednictvím Síly.

Nadechla se a zavřela oči. Mohl by to být nějaký Jedi? Pokusila se do Anakina hlouběji proniknout a zjistit něco o tom cizinci, ale bezvýsledně. Ačkoliv už Sílu uměla dost používat, k rytíři Jedi měla ještě daleko. Potřebovala pomoc.

„Threepio,“ oslovila droida, „zavolej do centrály. Ať mě spojí s Yavinem 4.“

Luke Skywalker zažehl svůj světelný meč, stejně jako jeho soupeř. Zelená a modrá čepel kontrastovala s hnědožlutým kamenem, ze kterého byla tato tělocvična, stejně jako celý chrám tady na Yavinu 4, postavena.

Lukův soupeř, učedník jménem Mio Terraz, přistoupil o několik kroků blíž. Luke v odpovědi pozvedl čepel.

Stáli uprostřed tělocvičny na velké průhledné platformě, podepřené čtyřmi velkými kamennými sloupy. Tato místnost sloužila převážně pro výuku šermu, který většinou učí spíš Kam Solusar nebo Kyle Katarn, ale Kam je teď na diplomatické misi na Issoru a Kyle si zase odletěl někam vystřelit z císařských.

Takže dnešní lekce byla na Lukovi.

„Tak ukaž, co ses naučil,“ vyzval ho.

Mio poslechl a udělal první výpad, který Luke bez problémů vykryl a přešel do protiútoku. Vyměnili si několik výpadů a poté Mio udělal otočku s cílem zasáhnout svého instruktora do pasu. Luke rychle zvedl meč do kolmé polohy a zásah zablokoval. Pokusil se udeřit nazpět, ale mladý učedník o dva kroky ustoupil a přemetem se dostal za Lukova záda. Mistr Jedi se ladně otočil a pomocí Síly Mia srazil k zemi.

„Dobře,“ pochválil ho, „umíš se přizpůsobit a improvizovat, ale technika... není všechno.“

Mio se rychle vyhoupl na nohy a začal podnikat výpady v těsném sledu za sebou a Luke se musel držet stále v defenzivě. Začal ustupovat na kraj platformy a v okamžiku, kdy protivník provedl výpad, seskočil dolů. Mio byl hned za ním. Luke provedl rychlý výpad a přiskočil k jednomu ze sloupů. Jeho soupeř byl okamžitě u něj a zaútočil mečem na Lukovu hlavu. Mistr se rychle přikrčil a modrá čepel mu projela těsně nad jeho vlasy. Odskočil od sloupu na druhý konec místnosti. Mio se proti němu rozeběhl a jak se připravoval k výpadu, Luke do něj pomocí Síly strčil a on byl vymrštěn ze země zpět na sloup. V letu se rychle a duchapřítomně narovnal do vodorovné polohy, takže se sloupu jako první dotkla jeho chodidla. Odrazil se a letěl zpátky k Lukovi. Ten vyskočil tak, že se v letu ocitl nad Miem a sekl ho mečem do zad.

Takováto rána by ho normálně přesekla na dvě půlky, ale při tréninku byla energetické čepel mečů zeslabena, takže Mio utrpěl jen malý elektrický šok. Dopadl na zem a skutálel se ke stěně tělocvičny, kde zůstal ležet s vypnutým mečem a ztěžka oddychoval.

Luke deaktivoval svůj vlastní meč a dlouho se na ležícího učedníka díval.

„Proč jsem tě porazil?“

Mio se k němu pomalu otočil, ale zůstal ležet: „Jste... jste moc rychlej.“

„Ty si myslíš, že to, že jsem rychlejší nebo silnější, nějak souvisí s mými svaly, když používám Sílu?“

Mladík zakroutil hlavou a dál oddychoval.

Luke k němu přistoupil blíž: „Musíš se naučit více soustředění. Nemůžeš svou zbraň a ani Sílu jen tak používat. Musíš s nimi splynout.“

Mio se zvedl: „Já... nevím, mistře. Používat Sílu ke skoku nebo předvídání útoků je jedna věc, ale... použít ji ke zlepšení svých bojových reakcí a schopností mi přijde jako... švindl.“

Luke se pousmál: „Tohle ještě snad nikoho z mých učedníků netrápilo. Ale řekni mi, když tě přepadne někdo, kdo používá Sílu. Bude ji používat k zlepšení svých schopností a reakcí. A zabije tě. Budeš ho obviňovat, že švindloval?“

„Jistěže ne. Budu mrtvý.“

„A co uděláš, abys zůstal naživu?“

Mio se usmál: „Naučím se také švindlovat.“

„Výborně. Pochopil jsi to dobře. Musíš si zapamatovat, že někdy musíme udělat i to co nám nepřipadá správné, protože není jiného východiska. Ani pro Jedie. Dáme si to ješ...“

„Mistře Skywalkere,“ do tělocvičny vběhla Tionne, „mistře. Máte hovor z Coruscantu. Vaše sestra.“

Luke přikývl: „Už jdu,“ pokynul Miovi mečem a následoval Tionne do řídicího centra, ze kterého byl před lety řízen útok na první Hvězdu Smrti. Rytířka Jedi mu ukázala holonetový panel a nechala ho o samotě.

Luke ho aktivoval a před ním vyvstal čtvrtinový hologram jeho sestry Leiy.

„Leio,“ usmál se, „rád tě zase vidím, co je...“ zarazil se, když si všiml ustaraného výrazu v její tváři.

„Luku,“ začala, „máme problém.“

* * *

Feargus se pohodlně rozvalil na pohovce v odpočívárně na své luxusní jachtě Okion Star. Byl právě uprostřed cesty na Commenor, kde měl schůzku s prostředníkem, který by ho mohl poslat za mužem, jež má k prodeji kompletní informace a záznamy Novorepublikové rozvědky.

Feargus vedl malou, začínající, ale schopnou skupinu pirátů a docela by se mu hodily záznamy o trasách nákladních konvojů a nějaké další věci. Vyjde ho to sice docela draho, ale do několika měsíců by se mu to pak vrátilo. Navíc byl dost zámožný, protože vedl ještě legální dopravní firmu. Ta samozřejmě také sloužila ke krytí jeho pirátských lodí.

Dotkl se obloučků svých brýlí a rozhlédl se. To, co měl na nose, vypadalo jako sluneční brýle s načervenalými skly, ale měly v sobě zabudované něco na způsob HUDu neboli Head´s Up Display, který se používá ve stíhačkách. S tím mohl vidět i to, co zůstalo běžnému oku skryto.

Do odpočívárny vešla Melina, Feargusova současná přítelkyně. Byla hezká, ale pomalu ho už začínala nudit. Měl by si pořídit jinou.

Usmála se a podala mu sklenici zadarianské brandy, jeho oblíbeného nápoje.

Feargus sklenici přijal, ale nic neřekl, jen přepnul své brýle na rentgenový obraz. No... možná si ji u sebe ještě chvíli nechám. Pod těmi šaty vypadá velice dobře.

„Posaď se ke mně,“ vybídl ji.

Přistoupila k němu blíž, když to s lodí škublo. Automatický bezpečnostní systém motorů začal vydávat pískavý tón, naznačující, že došlo k nějaké poruše. Skrz okno na boku viděl, že opustili hyperprostor.

„Sithspit!“ zavrčel a vyběhl z odpočívárny směrem do kokpitu. Melina ho pomalu následovala.

„Co se to tu u Sithova pytle děje?“

Člověk Brat a Twi´Lek Jul – jeho dva piloti a zároveň tělesní strážci – se otočili. Feargus rychle rentgen na brýlích zase vypnul. Ti dva pod šaty zase tak dobře nevypadali.

„Interdictor, šéfe,“ řekl Brat, „vylovil nás z hyperu!“

„Impérium? Tady?“ zeptal se nevěřícně. Interdictory byly imperiální křižníky, které dokázaly vytvořit gravitační pole simulující gravitaci planety a tak zabránit lodi v dosahu vstoupit do hyperprostoru nebo ji naopak z hyperprostoru vylovit. Což se stalo právě teď.

„Není Imperiální, šéfe,“ řekl Jul, „signál, který vysílá, patří Nové republice.“

Ještě zajímavější. Ve flotile Nové republiky bylo jen několik Interdictorů, získaných od Impéria. Nová republika jako taková tyto lodě – pokud věděl – nevyráběla.

„Neznámá lodi. Zde je Interdictor Corusca Rainbow,“ ozval se z intercomu strohý hlas, „identifikujte se a připravte se na nalodění a prohlídku své lodi.“

Feargus přistoupil k mikrofonu: „Tady je jachta Okion Star. Je tu nějaký problém?“

„Žádné problémy nebudou, dokud nějaký nezačnete dělat. Tohle je rutinní inspekce,“ odpověděl hlas, „připravte se na nalodění.“

Feargus zaťal zuby. Tohle se mu nelíbilo. Jak často pořádala Nová republika náhodné inspekce s Interdictorem?

„Okion Star,“ ozvalo se z intercomu, „následujte svou eskortu do našeho hangáru.“

Eskortu? Feargus přelétl pohledem displeje a podíval se průzorem ven. Od Interdictoru se k jeho jachtě rychle blížily dvě stíhačky A-wing.

„Pokusíme se uletět?“ nadhodil Brat.

„Zbláznil ses?“ vyprskl, „trvalo by několik minut, než bysme se dostali z gravitačního pole a ty A-wingy by nás zatím rozstřílely na hadry. Navíc, ten Interdictor by nás určitě nepustil tak snadno.

„Takže u nich přistaneme?“

„Nemáme na vybranou. Máme docela dobré falešné identifikační karty a moje tvář není zatím nijak známá.“

„Víš to jistě?“ zeptala se Melina.

Feargus se na ni otočil, úplně zapomněl, že tu jeho přítelkyně je.

„Starosti nech na mě, ať nemáš vrásky.“

„Lodi Okion Star,“ ozval se nový hlas, „tady je velitel eskadry Ace. Následujte nás.“

Feargus mlčky přikývl a jeho piloti začali navigovat loď směrem k Interdictoru.

Eskadra Ace byla nejlepší a nejslavnější letka A-wingů. Jedna z nejlepších letek vůbec.

Z tohohle mám špatný pocit. Proč by se eskadra Ace účastnila rutinní inspekce?

Na další úvahy už ale nebyl čas. Doletěli až ke vstupu do hangáru Interdictoru, kde je zachytil vlečný paprsek a vtáhl je dovnitř.

Hangár byl celý prázdný, kromě hloučku postav, který stál u dveří výtahu na druhém konci přistávací plochy. I A-wingy, které je doprovázely, asi přistály v nějakém jiném hangáru. Nebo ještě krouží venku.

„Spusťte hlavní rampu,“ řekl Feargus, když jeho loď dosedla na kovovou zem, „a pojďte se mnou ven.“

Následován svými společníky šel k rampě na pravoboku a sešel po ní ven do hangáru.

Hlouček lidí, který před tím viděl u výtahu, se už přesunul k jachtě. Postarší muž v uniformě s insigniemi generála, ovšem Feargus nedokázal určit, z jakého odvětví armády byl. Dále čtyři lidé v civilním oblečení a šest ozbrojených stráží.

„Dobrý den,“ řekl generál, zatímco dva ze strážců vstoupili do lodi.

„Dobrý den,“ odpověděl Feargus a donutil se k zdvořilému úsměvu. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Proč by rutinní inspekci řídil generál?

„Ukažte mi laskavě své identifikační karty,“ řekl generál zdvořile.

„Ale jistě,“ podal mu čipovou kartu, ostatní udělali totéž, „smím se zeptat, co se děje? Nová republika většinou nepořádá náhodné inspekce s Interdictorem ale...“ zarazil se, když mu zrak sjel k jednomu muži v civilním oblečení. Ten muž měl u pasu zavěšený asi třicet centimetrů vysoký kovový váleček. Světelný meč! Tak tohle určitě nebyla běžná inspekce lodi.

Generál si prohlížel jejich identifikace a nijak nereagoval na Feargusovu nedokončenou větu a on už nyní rozhodně neměl chuť ji dokončovat.

Jeho kartu si prohlížel obzvlášť dlouho: „Hmm, Richard Grey,“ řekl generál po chvíli, „mohl jste si vybrat lepší jméno... pane Feargusi.“

Ačkoliv už předpokládal katastrofu, když konečně nastala, dlouho nebyl schopen slova.

„Co? Já... nejsem Feargus. Jmenuji se Rich...“

„Nehrajte to na mě,“ řekl generál a mávl rukou. Jeho strážci vytáhli blastery, „jsem generál Cracken, Novorepubliková rozvědka. Jste zatčen za pirátství, vydírání a pokus o koupi kradeného zboží.“

Feargus vzdychl. Pokoušet se o útěk nemělo už cenu. Jul ovšem myslel zřejmě jinak, jak se k nim začaly přibližovat stráže, vytáhl blaster, rychle ho namířil na generála...

...A než stačil vystřelit, vylétl mu z ruky a přistál v ruce ženy v civilní oblečení.

Takže všichni čtyři civilisté jsou Jediové? Zajímalo by mě, proč se sem obtěžovali. Crackenovy gorily by nás určitě zvládly.

Stráže ho chytily za paže a spoutaly mu ruce. Jeden z Jediů, poměrně mladý muž s černými vlasy, k němu pak přistoupil, usmál se, sundal mu z očí brýle a sám si je nasadil.

Feargus zvedl obočí. S těmi brýlemi mu ten Jedi byl docela podobný. Ještě kdyby se učesal a vzal si vhodnější oblek...

„Odveďte je,“ nařídil generál.

Když Feargus za doprovodu dvou strážců zamířil k výtahu, slyšel jak generál Cracken někomu říká: „Pošlete na Coruscant zprávu pro prezidentku. Vyřiďte jí, že první fáze operace Exhument byla úspěšně dokončena.“

Feargus nevěděl o čem to mluví, jen tušil. Ale nebyla to už jeho starost. Teď by se měl spíš soustředit na to, jak si zachránit vlastní krk.

* * *

Luke zatáhl za páku a jeho stíhačka X-wing s mírným škubnutím vyskočila z hyperprostoru před novorepublikovou flotilu. Tahle ale nepatřila do skupiny bránící Coruscant. Byla na příliš vysokém orbitě, poblíž opravářských doků. Lukův astromech droid R2-D2, přezdívaný Artoo vzrušeně zapípal.

„Ano, Artoo,“ přitakal Luke, „je tu poněkud rušno. Proscannuj ty lodě, ať víme, co jsou zač.“

Artoo zapípal ano a trvalo jen několik vteřin, než identifikoval celou flotilu a zobrazil Lukovi výsledky.

Byla to flotila, s níž se generál Wedge Antilles před několika týdny vydal zastavit warlorda Gruthara, který začal napadat některé světy poblíž Vnějšího a Středního okraje. Flotila nebo spíš jen bitevní skupina čítala dva hvězdné destruktory třídy Imperial Allegiance a Rejuvenator. Dále pět calamarských křižníků Mon Casima, Belfast, New Liberty, Conciliator a Chester. Pět fregat Nebulon B a sedm corellianských korvet.

Většina lodí právě podstupovala větší či menší opravy a z velkých křižníků byl momentálně plně funkční pouze Belfast, který také stál stranou shluku lodí a plnil funkci obránce.

Artoo výstražně zapípal. Zezadu se k nim rychle blížil jeden X-wing.

„Neznámá stíhačko,“ ozval se povědomý hlas, „tady je Rogue pět. Prosím identifikujte se.“

Luke se usmál: „Jansone? Jsi to ty?“

„Luku? Ani nevíš, jak rád tě slyším. Čím to, že se velký mistr Jedi Luke Skywalker uráčil navštívit nás méněcenné tady na Coruscantu?“

Luke se usmál. Pořád stejný... Janson byl dlouholetý člen eskadry Rogue a jeden z nejlepších pilotů v Nové republice. V bitvě na Hothu byl Wedgův střelec a jako prvnímu se mu podařilo zničit pomocí kabelu císařský tank AT-AT. „Leia mě požádala, abych přiletěl. Jde o... poněkud choulostivou záležitost.“

„Ááá, chápu,“ odpověděl Janson, zaujal místo po Lukově levoboku a srovnal s ním rychlost, „jedna z těch Jediských podivností, které my, prostí smrtelníci, nikdy nepochopíme?“

„Něco na ten způsob, ano,“ řekl Luke, „a kde je Wedge?“

„Myslíš slavného generála Antillese? Je teď v císařském paláci. Musí se teď podrobit sérii oficiálních debat a hlášení o svém zátahu na Gruthara.“

„To už jste ho zlikvidovali? Tak rychle?“

„No, Gruthar nebyl žádnej Thrawn. Sice uměl zdevastovat vše, co mu padlo pod ruku, když měl odpovídající vybavení, ale to je celé. Při závěrečném zúčtování nad Thyferrou jsme mu zdevastovali skoro celou flotilu a sami jsme přišli jen o dvě korvety. Byl to prostě jeden z mnoha přiblblých warlordů, kteří si chtějí co nejvíc nahrabat pro sebe. Zřejmě byl i jeden z posledních.“

Oba X-wingy už dosáhly svrchní vrstvy atmosféry Coruscantu.

„Tak děkuji za společnost,“ řekl Luke, „nevíš, kde konkrétně v paláci se Wedge nachází? Docela rád bych ho pozdravil.“

„Tak to ne. Jako čestného hosta tě k němu musí někdo dovést. Já, abych byl přesný.“

„Díky, ale to opravdu není nutné.“

„Samozřejmě, že je!“ trval na svém Janson. „Navíc, udělám cokoliv, abych se vyhnul téhle nudné hlídkové službě. Následuj mě.“

Luke následoval Jansonův X-wing hustým lesem coruscantkých mrakodrapů až k císařskému paláci, kde jim bylo vyhrazeno místo k přistání v jednom z hangárů.

„Artoo, zůstaň tady,“ nařídil Luke.

Malý droid souhlasně zacvrlikal a Luke vylezl z kokpitu ven a vyšel směrem k vystupujícímu Jansonovi.

„Rád tě zase vidím, kapitáne Wesi Jansone,“ usmál se a podal mu ruku, jakmile jeho přítel seskočil ze žebříku. Janson ale nabízenou ruku nepřijal. Mračil se, ukázal na své insignie a řekl ve starém Taanabském nářečí: „Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom.“

Luke se zasmál: „Promiň. Na Yavinu 4 jsem přece jen trochu odříznut od světa.“

„Jsem majorem už pátý rok. A kapitánem jsem ani nikdy nebyl. Povýšili mě z poručíka rovnou na majora,“ řekl Janson už normálním jazykem.

„Moc se omlouvám,“ řekl Luke a připadal si jako idiot, „zavedeš mě tedy k Wedgovi?“

„Zajisté,“ Janson se otočil a vykročil směrem ke dveřím, „následujte mě, rytíři Skywalkere.“

O dva výtahy a tři chodby později došli ke dveřím označeným jako GEN. WEDGE ANTILLES, NEW REPUBLIC STARFIGHTER COMMAND.

„Počkej tady,“ nařídil mu Janson, „musím tě uvést.“

„Ale no tak, vžd...“ namítal Luke, ale to už Janson zaklepal a vešel dovnitř. Luke stál neviděn u stěny a slyšel zevnitř rozhovor.

„Generále, to nebudeš věřit, koho jsem ti přivedl,“ slyšel Jansonův hlas.

„Ahoj, Wesi,“ ozval se zmateně Wedge, „je to někdo, jehož přítomnost mě potěší?“

„Určitě. Jmenuje se Sarkk. Je to Ewok a hledá svého bratra poručíka Kettche. Ty jsi prý jediný kdo mu může pomoct. Viděl jsi Kettche jako poslední.“

Nastala dlouhá odmlka.

„Wesi,“ to byl Wedge, „opakovaný vtip přestává být vtipem. A obzvlášť tento!“

„Yub, yub, veliteli!“

Luke otevřel pusu. Neměl vůbec ponětí, o čem to ti dva žvaní, ale slíbil si, že se někdy zeptá. A taky se zeptá, k jakému Jansonovu minulému vtípku se to konkrétně vztahuje. Co nejdřív, pokud možno.

„Tak koho jsi to tedy přivedl?“

Luke vstoupil dovnitř.

„Luku!“ usmál se Wedge, „rád tě zase vidím.“

„Nemohl jsi tam ještě chvilku zůstat?“ vyčetl mu Janson, „ještě chvilku bych ho máchal v nejistotě.“

„Wesi,“ řekl Wedge rázným hlasem, „odchod.“

Janson dělal, jako kdyby měl začít plakat: „Tak to mám za svou dobrotu!“ otočil se k odchodu, „sbohem, krutá galaxie. Skočím ze střechy imperiálního paláce!“

„Taky tě rád vidím,“ řekl Luke, když Janson odešel, „jak se máš?“

„Ani se neptej,“ zabručel Wedge, „nestačí, že když jsem generál, ostatním se nelíbí, když si chci někdy zase sednout do kokpitu X-wingu, ještě mě omezují v osobním životě!“

„Máš na mysli Iellu?“ zeptal se Luke. Iella Wessiri byla agentka Novorepublikové Rozvědky a už skoro dva roky Wedgova manželka.

„Už jsem zpátky tři dny a ještě jsem neměl čas jít domů. Pořád tvrdnu tady!“ stěžoval si Wedge. „Měsíc jsem byl pryč a neviděl ji, a když se konečně vrátím, jsem rád, když ji můžu poslat vzkaz. Sithspit!“

Luke mlčel. Nevěděl co říct.

„Ale dost o mě,“ řekl Wedge, „co tě sem přivádí?“

„Leia potřebuje pomoc,“ vysvětloval Luke, „Anakin se chová nějak podivně... ale nevím přesně, co to znamená. Sotva jsem přiletěl a chtěl jsem tě pozdravit.“

Rozhlédl se po kanceláři. Až teď si všiml, že ani na stole ani na poličkách dohromady nic není. Jen v rohu bylo několik krabic a kufrů.

„Tak mě napadá... stěhuješ se?“

„Ne, právě jsem se nastěhoval,“ odpověděl Wedge, „ještě jsem neměl čas to vybalit a vzhledem k tomu, že jak je znám, tak mě za chvíli stejně zase pošlou někam na druhý konec galaxie, přemýšlím, jestli má vůbec cenu to vybalovat.“

Do kanceláře vstoupil dobře stavěný, asi sto osmdesát pět centimetrů vysoký čtyřicátník v uniformě.

„Promiňte, neruším?“

Wedge se usmál: „Ne. Ovšem, že ne.“

„Opravy na Allegiance byly dokončeny a já ji mám spolu s několika doprovodnými loděmi vzít na Sluis Van, kde se má podrobit přezbrojení a stát se součástí obrany loděnic. A já tam mám převzít velení nad celým obraným komplementem, tak jsem se přišel rozloučit,“ podal Wedgovi ruku.

Wedge rukou potřásl: „Tak nashledanou a hodně štěstí,“ podíval se na Luka. „Luku, tohle je viceadmirál Ziga. Viceadmirále, tohle je mistr Jedi Luke Skywalker.“

„Je to pro mě čest,“ řekl Ziga a rovněž potřásl rukou Lukovi.

„Rád vás poznávám,“ řekl Luke neutrálně.

„Mám málo času. Musíme opustit orbitu už za hodinu,“ Ziga kývl na Wedge, „Síla s vámi, generále.“

„I s vámi,“ řekl Wedge, „dobře se s vámi spolupracovalo. Snad spolu budeme pracovat ještě někdy v budoucnu.“

Ziga kývl: „Snad. Tak zatím generále,“ podíval se na Luka, „mistře.“

Odešel.

„Spolupracoval jsem s ním na poslední akci,“ odpověděl Wedge na Lukovu nevyřčenou otázku, „velel bitevní skupině, která pronásledovala warlorda Gruthara.“

„Já myslel, že jsi jí velel ty.“

Wedge pokrčil rameny: „Ano i ne. Oficiálně Ziga velel křižníkům a já perutím stíhačů.“

„Aha, už chápu,“ přitakal Luke a podíval se svému příteli přímo do očí, „ale potřebuji se ještě na něco zeptat, než půjdu za Leiou.“

„Ano?“

„Co mělo znamenat to, o čem tu mluvil Janson? To s tím Ewokem?“

* * *

„Strejdo Luku!“ vykřikl Anakin a skočil Lukovi kolem krku.

Luke se usmál a zvedl svého synovce, který byl pojmenován po svém dědečkovi, nad hlavu. Přes Sílu z něj ale cítil něco zvláštního.

„Strejdo Luku,“ začal Anakin, když ho Luke dal zpátky na zem, „on... mluví ke mně. Někdo, žádá mě o pomoc.“

Luke se zhluboka nadechl a soustředil se na Sílu. Kolem Anakina byla nějaká zvláštní aura. Něčí mysl nebo... spirituální pozůstatek.

„Co to je?“ šeptla Leia, která spolu s Winter stála za Lukem.

„Nejsem si jistý. Vypadá to, jako by se nějaká spirituální forma připoutala k Anakinovi,“ podíval se zpět na svého synovce. „A o co tě žádá? A kdo to je?“

„Nevím, kdo to je,“ pokrčil Anakin rameny, „potřebuje, abychom šli do Loc´Chemalli na Devaronu. A tam šli do muzea Opward.“

Luke otevřel pusu: „Takže ten duch za tebou přijde a pozve nás do muzea?“ podíval se na Leiu, „myslím, že ty reklamní triky zacházejí už příliš daleko.“

„A co v tom muzeu je?“ zeptala se Leia ignorujíc Lukovu rádoby vtipnou poznámku a pohlédla na Winter.

Její přítelkyně pokrčila rameny: „Nevím, princezno. Nikdy jsem o něm neslyšela, Devaronianskou kulturu jsem studovala jen krátce a stejně myslím, že tam o tom muzeu nebyla ani zmínka.“

Leia kývla na počítačový terminál: „Tak prohledej záznamy a pokus se o tom něco najít.“

Zatímco Winter pracovala, Leia se otočila na Luka: „Mimochodem, ráda tě zase vidím,“ políbila ho na tvář.

„Taky tě rád vidím. Jak jde prezidentování?“

„Jde to. I když občas je dost těžké udržet všechny ty byrokraty na uzdě. Jak jde mistrování?“

Luke se usmál: „Jde to. I když občas je dost těžké udržet všechny ty učedníky na uzdě.“

„Mám to,“ řekla Winter, „,Muzeum Opward na Devaronu zaujme návštěvníky především zajímavou a originální sbírkou Krev Hrdinů. Ve velkém sále je k dnešnímu dni umístěno dvaasedmdesát zkumavek s krví těch nejslavnějších Devaronianů.´ To by mohlo něco být.“

Luke zvedl obočí: „A jsou v tom muzeu vzorky krve některých Jediů?“

„Ano,“ řekla po kratší odmlce Winter, „dva. Mistr Jedi Ash Koor a rytíř Jedi Lix Lazer.“

Luke luskl prsty: „To je ono! O to mu jde. Spirituální pozůstatek Jedie se nějak k Anakinovi připoutal a potřebuje svou krev.“

Anakin přikývl: „On... říká, že máš pravdu.“

„A požádal tě o tu krev hned, jak se s tebou spojil?“

Čtyřletý kluk zavrtěl hlavou: „Ne. Nejdřív byl asi stejně zmatený jako já. Ptal se, kde je a co se stalo s galaxií. Asi se dozvěděl už všechno, co vím já.“

„Dozvěděl se zřejmě i něco málo o Válkách Klonů,“ přikyvoval Luke. „Je z něj jen... duch. Zjednodušeně. Potřebuje tělo. A z té krve bysme mu ho mohli naklonovat.“

„Ale který z těch dvou Jediů to je?“ zeptala se Winter.

„Jsem si naprosto jist, že to bude Ash Koor,“ řekl klidně Luke.

„Proč myslíte?“

„Protože ten druhý, Lix Lazer, je Jedi, kterého jsem vytrénoval na své akademii a – což je hlavní – ještě neumřel.“

Winter se uchechtla: „Aha.“

„A víme něco o tom mistru Koorovi?“ zeptala se Leia.

„Pokud mě má paměť neklame,“ řekla Winter, „byl to mistr Jedi v posledních dnech staré Republiky. Zahynul asi dva roky před začátkem Válek Klonů na planetě jménem Aquimos. Ta planeta dnes už neexistuje, byla tehdy zničena neznámou skupinou Twi´Leků, které se podařilo uměle zničit hvězdu té soustavy. A aktivovat ochranný štít planety, takže její obyvatelé nemohli odletět. Mistru Koorovi se podařilo štít včas vypnout, ale sám na planetě zemřel.“

Winter měla dokonalou paměť a tak nikdo nepochyboval o tom, že má pravdu.

„Vypadá to, že mistr Koor byl opravdový hrdina,“ řekl Luke a podíval se na Anakina, „možná ještě je.“

„Ale proč se spojil zrovna s Anakinem?“ to byla Leia.

„Myslím, že se s ním nějak spojil už na Aquimosu,“ řekla Winter než stihl Luke odpovědět. „Ale s Anakinem Skywalkerem. Vaším otcem. Podle všeho, Anakin Skywalker a Obi-Wan Kenobi byli poslední, kdo Koora viděli živého. Možná se s Anakinem nějak spojil, třeba nechtěně nebo jen prohlížel jeho stav. Koor Anakina prý totiž uspal sedativy, aby mu nebránil jít deaktivovat štít. Třeba se nějak do Anakinovy mysli otiskl a...“ pokrčila rameny.

„A pak jeho pozůstatek nějak objevil mysl našeho Anakina Sola,“ dokončil Luke. „A nějak se k ní připoutal. Sám tomu moc nerozumím, ale je to prostě tak a my s tím musíme něco udělat.“

„Takže je jasné, čím začneme,“ řekl Leia, „poletíme na Devaron, vezmeme trochu Koorovi krve, naklonujeme mu z ní tělo a pak...“ podívala se na Luka, „a pak co? Požádáme ho, aby přestoupil?“

Luke kývl: „Snad by se mi podařilo jeho mysl přesunout do nového těla. Ale víc mě trápí možné nebezpečí, která to klonování může přinést. Klony Jediů byly většinou nestálé nebo dokonce šílené. Vzpomeň si na Joruuse C´Baotha nebo Císaře Znovuzrozeného.“

„Jenže tady nebudeme klonovat žádnou osobu,“ vysvětlovala Leia, „jen tělo. Neposkytneme mysli žádný duševní vzor. Bude to jen prázdná schránka.“

Luke o tom zapřemýšlel a pak pomalu přikývl: „Ano... takhle to je možné. Ale neměli bychom spíš přenést mysl do nějakého jiného mrtvého těla? Jako jsme to tenkrát udělali s Callistou.“

„Tehdy jsi měl k dispozici mrtvé tělo jedné své studentky. Ale teď nemáš nic,“ namítla Leia, „chceš létat po celé galaxii a hledat odpovídající mrtvolu?“

„Já věděl, že to neprojde. Já to jenom navrhoval,“ usmál se Luke, „tak jo. A máme nějaké dostupné klonové válce?“

„Pár jich je v jednom odlehlém republikovém skladu na planetě Tiron,“ řekla Winter, „pozůstatek z Klonových Válek.“

„Ano,“ přitakala Leia, „taky o tom vím. Je to tajné, ale i kdyby na to někdo přišel, válců je tam jenom asi dvacet a pár náhradních dílů. Nic, z čeho by šla vytvořit armáda.“

Na dlouhou chvíli se odmlčela: „Tak dobrá. Já, Luke a Anakin poletíme na Devaron. Winter, spoj se s Mon Mothmou a požádej ji, aby za mě převzala řízení rady. Možná i na dva týdny. Potom se spoj se správcem hangárů, ať mi připraví mou loď Alderaan k letu.“

„Ano, princezno.“

Leia se podívala na Luka a Anakina: „Vypadá to, že si užijeme menší dobrodružství. Luku, půjdu sobě a Anakinovi zabalit věci na cestu a rozloučit se s Jacenem a Jainou. Půjdeš si do hangáru pro Artooa? Chtěla bych odletět co nejdřív.“

Luke mávl rukou: „Artoo může klidně zůstat tady. Bude pomáhat Threepiovi a Winter.“

Leia přikývla: „Takže tedy poletíme jen my tři.“

„Čtyři,“ ozval se z rohu mňoukavý hlas. Luka málem nadskočil leknutím. Ani se nevšiml, že Lein noghriský tělesný strážce je v místnosti s nimi.

Samirath vystoupil ze stínů: „Zavázal jsem se, že vás budu chránit, Lady Vader. Nenuťte mne, abych tu musel zůstat.“

„Jsou tu ale mé další dvě děti, které potřebují ochranu,“ namítla Leia.

„A také tu jsou dva další Noghriové, kteří je mají hlídat,“ řekl Samirath, „já patřím k vám. Kdyby se vám něco stalo, má čest by byla pošpiněna. I moje sebeúcta.“

Po kratším váhání Leia přikývla: „Tak dobrá. Budu se cítit bezpečněji, když budeme mít Noghriho po svém boku.“

Opustili Coruscant a chystali se ke skoku do hyperprostoru, když jim v kokpitu zapípal intercom.

„Prezidentko Organo Solo,“ ozval se ženský hlas, „máte tu naléhavou zprávu přes holonet.“

Leia vzdychla: „Právě odjíždím na… dovolenou. Pokud je to nutné, předejte to Mon Mothmě.“

Nastala odmlka: „Ten muž říká, že chce mluvit jen s vámi.“

Leia se podívala na Luka, který seděl v sedadle kopilota, a pokrčila rameny: „Tak ho ke mně přepojte.“

Po chvíli na palubní desce vyvstal hologram Talona Karrda.

„Prezidentko, Skywalkere,“ pozdravil je, „doufám, že neruším.“

Leia se usmála: „No, popravdě... trochu ano. Zrovna odlétáme na kratší misi. Ale i tak vás ráda vidím.“

Karrde úsměv opětoval: „Nelžete, prezidentko.“ Talon Karrde byl pašerák a obchodník s informacemi, který v minulosti už několikrát Nové republice pomohl. I když si to nerad připouští.

„Chtěl jste mi něco?“ zeptala se.

„Měl bych pro vás informaci. Asi před dvanácti hodinami se nad mojí základnou na Myrkru objevil křižník třídy Carrack a začal sbírat v lese ysalamiry. Možná by vás to mohlo zajímat.“

„Ysalamiry?“ Leia si s Lukem vyměnila ustaraný pohled. „O co se Impérium zase snaží?“

Ysalamiři byli malí tvorové z lesů na planetě Myrkr, kteří měli jednu zvláštní vlastnost: odpuzovali Sílu. V jejich blízkosti Síla prostě neexistovala. Impérium je hojně používalo před pěti lety, během útoků velkoadmirála Thrawna.

„Nevím, jestli to bylo Impérium,“ řekl Karrde, „Impérium by – podle mě – poslalo spíš hvězdný destruktor a ne nějaký malý doprovodný křižník. Možná to byl některý ze zbývajících warlordů nebo nějací piráti.“

„To už zjistí NRI,“ řekl Luke, „víte jméno toho křižníku?“

Karrde pokýval hlavou: „Moji lidé se nedostali tak blízko, aby ho mohli identifikovat senzory. Ale docela zřetelně viděli nápis na boku a myslí si, že by to mohl být Moonraker.“

„Moonraker?“ divil se Luke, „to je jak z nějakého starého holofilmu.“

„Co chcete za tuhle informaci?“ zeptala se Leia.

„To bylo gratis,“ Karrde se usmál, „ovšem nechtěl bych, aby se kolem mé základny motaly nějaké další pseudoimperiální lodě. Nemohli byste nad Myrkr umístit dočasně nějaký svůj calamarský křižník? Aby odradil případné další návštěvníky. Stačilo by to tak na... tři týdny.“

Luke svedl obočí: „Tři týdny...?“

„Spíš čtyři,“ přerušil ho Karrde.

„To je...“ začal Luke, ale Leia ho utišila.

„Uvidím, co se dá dělat. Snad bysme jeden mohli dočasně uvolnit. Ale teď nás už omluvte, protože máme naspěch. Nashledanou, Karrde.“

„Nashle a ať vás při vaší misi provází Síla,“ řekl Karrde a jeho obraz zmizel.

* * *

Byla hluboká noc, nebo přesněji velice brzy ráno. Většina obyvatel tohoto města i celé této části planety už dávno spala. Ovšem noční bary a kasina žily dál nočním životem. Dokonce i ty části podniků, které jsou normálnímu návštěvníkovi nedostupné.

Pokud ti parchanti chystají nějakou levárnu, tohle je nejlepší místo, kde ji spustit, pomyslel si warlord Gruthar když je mladá Zeltroňanka odvedla z tanečního sálu v baru do téhle dlouhé úzké chodby. Ovšem možný výsledek stál za to riziko.

Asi před půl rokem se Gruthar se svou flotilou přidal k Impériu, aby mohl získat potřebné vybavení a lidi pro svou kampaň. Uzavřel totiž spojenectví s prefektem Thorinem, vůdcem nezávislé planety Logimos poblíž imperiálního prostoru. Poblíž Logimosu bylo také dalších třináct planet s primitivními obyvateli zralými pro podrobení. Grutharovým snem bylo vybudovat si tam vlastní doménu, kterou by – poté co by vybudoval velkou armádu – náležitě rozšiřoval. U Impéria byla ale odhalena jeho – podle jejich zákonů – ilegální činnost a on musel prchnout na uzemí Nové republiky. Nemohl letět na Logimos, protože kdyby ho Impérium vystopovalo... veškerá jeho snaha by se obrátila vniveč.

Po několika nájezdech se ale i Nové republice, která vznikla z té ubohé Povstalecké aliance, podařilo ho dostihnout. Při bitvě nad Thyferrou zničili všech pět jeho zbývajících hvězdných destruktorů a většinu podpůrných plavidel. Z jeho kdysi velké flotily zbyly jen tři lodě. Křižník třídy Strike Exhument (jeho současná vlajková loď), křižník třídy Carrack Moonraker a doprovodný nosič Hininbirg. Jen asi čtyři letky stíhaček, pár raketoplánů Lambda a Gamma, nákladní transportéry a nějaká pozemní technika. Nic, s čím by se dala dobýt planeta, ba ani ohrozit.

Nabídka na koupi informací o Nové republice ukradených přímo z počítače její rozvědky přišla jako blesk z čistého nebe. Gruthar samozřejmě projevil zájem.

Na této planetě byla spousta podivných individuí a tak si nikdo nevšiml tří zvláštních cizinců. Sice by se mohli převléci do něčeho méně nápadného, ale v těchto brzkých hodinách stejně po ulici moc lidí nechodí.

Gruthar měl na sobě vršek od klasické imperiální uniformy s admirálskými insigniemi, černé kalhoty a černý plášť, který mu dodával pocit majestátnosti. Po jeho levici kráčel generál Powell, velitel warlordových pozemních jednotek, v typické generálské uniformě. A po jeho pravici, v modrozeleném oděvu, se zelenou kapucí na hlavě a se světelným mečem u pasu, šel Rao. Jeden ze Znovuzrozených. Lidí, kterým temný Jedi Desann před dvěma lety dal schopnosti používat Sílu pomocí speciálních krystalů a vycvičil z nich výkonné zabijáky. Po Desannově porážce přeživší Znovuzrození nevěděli, co si počít bez svého pána. Někteří si hledali nové vedení, někteří začali bezhlavě zabíjet všechno, co jim přišlo pod ruku, a někteří dokonce spáchali sebevraždu. Před pár měsíci se pak většina z těch co přežili přidala ke kultu uctívačů Ragnose a byla zničena spolu s ním.

Gruthar získal pár Znovuzrozených do svých služeb, ale zahynuli spolu s jeho hvězdnými destruktory. Zůstal mu už jen Rao. Sloužil velmi dobře.

„Jsme tu,“ řekla Zeltroňanka a otevřela velké dveře na konci chodby.

Gruthar a jeho společníci se ocitli ve velkém honosném sále. Bližší prohlídkou se zabýval Rao, warlord se na to nesoustředil, nebyl čas si prohlížet dekorace. Byl tu za obchodem.

„Vítejte,“ přivítal je muž připomínající slizkého hada a podal Grutharovi ruku. „Jsem Mengsk, velice rád vás poznávám, warlorde. Jste jedním z našich prvních zájemců.“

„Bohužel nemáme čas na zdvořilostní fráze,“ řekl warlord, „máme naspěch. Máte to, o co jsem žádal?“

„Samozřejmě,“ řekl Mengsk a luskl prsty na opodál stojícího Bothana, který rychle přiskočil a podal Grutharovi datakartu.

„Je to přesně to, o co jste žádal mého prostředníka, pana Curtise,“ pokračoval Mengsk, „cena je půl milionu kreditů.“

Gruthar kartu zběžně prohlédl a kývl na generála Powella, který Mengskovi podal kufřík s penězi.“

„To je v pořádku,“ řekl slizký had poté, co ověřil obsah kufříku, „takže myslím, že tím je obchod uzavřen. Jen jednu věc. Pokud mě zradíte... moji lidé si vás najdou.“

Gruthar zvedl hlavu od čtení, až teď si všiml, že se kolem nich vytvořil hlouček šesti zabijáků.

„To samé ovšem platí, pokud jste vy podvedl mě a ta data se ukáží být nepravdivá,“ kývl na Raa, který teď pro jistotu držel světelný meč v ruce, ovšem neaktivoval ho.

Mengsk se usmál: „Není nad vzájemnou důvěru,“ podal mu ruku, „tak tedy hodně štěstí. Doufal jsem, že se zdržíte déle, ale náš zákazník, náš pán. Moje asistentka vás vyprovodí ven. Půjdete jinou chodbou, kvůli bezpečnosti.“

Gruthar se ještě jednou podíval do datakarty, než ji vypnul a usmál se. Celou dobu věděl, že Nová republika bude mít někde ulité nějaké klonovací válce. Teď konečně zjistil, kde. Armádní sklad Sierra na planetě Tiron. Cesta k znovuzískání moci byla téměř volná.