Cesta

Autor: Johnak Wheeliak

Omwar Den, Twi’ lek původem z Rylothu, se pohodlně zabořil do svého luxusního křesla v místnosti, která byla jeho kanceláří a zároveň přijímací halou, usmál se a pohlédl na svého hosta.

„Právě jsem dostal zprávu přímo z Coruscantu. Vše je již připraveno na vaši akci.“

Jeho host, žena jménem Larica, lehce přikývla: „Výborně, Hasan bude velmi potěšen.“

Omwar cítil, jak ho polil ledový pot. Hasan byl ten největší kriminální lord na téhle straně od Coruscantu, hlava kriminální organizace známé jako Syndikát. Všechny menší zločinecké organizace z něj měly strach a ve všem mu vyhověly. Měly totiž zatraceně velký důvod. Ti, kteří se odmítnou podřídit jednoduše zmizí. Prý nechal zmasakrovat celou bandu Tona Breketa na Nar Shaddaa.

Ovšem nikdo z nich ho ještě neviděl. Veškerou diplomacii za něj dělala ta žena neznámé rasy, Larica. Byla to vlastně ještě dívka, nebylo jí víc než pětadvacet a byla velmi krásná, i podle Twi’ leckých měřítek, štíhlá, středního vzrůstu, dlouhé nohy, krásná ústa a dlouhé černé vlasy, které jí sahaly až po ramena. Vypadala téměř jako člověk, až na jeden drobný detail, měla světle modrou pokožku. Nikdo neví, zda je míšencem nebo příslušníkem nějaké zcela jiné rasy. Dokonce ani Hasan. Prý ji našel, když byla ještě malé dítě v troskách nějaké kosmické lodi kdesi v Neznámých regionech, vzal ji k sobě a vychoval ji jako vlastní dceru. Stal se jejím otčímem, kmotrem, poručníkem, nebo jakkoliv jinak. Z ní se zase stal jeho nejoddanější a nejlepší zabiják.

„Jste nějak zticha,“ vytrhla ho z úvah a podívala se na něj, tím dala na odiv další odlišnost mezi ní a lidmi, rudé zářící oči, které se do Omwara vpalovaly jako dva třpytivé drahokamy.

„Jsme vám velmi vděční, že nám poskytnete své lidi a výbavu,“ pokračovala, „Hasanova moc je velká, ale až na Coruscant nedosahuje tolik, jako ta vaše.“

„Jsem potěšen, že mohu pomoci,“ usmál se. Hasan prostě nechce při téhle sebevražedné akci plýtvat životy svých lidí a tak si požádá mě, aby tam radši chcípali moji hoši, ale copak mám na vybranou? Postavit se mu nemůžu.

„Ovšem, vaše potěšení nebude všechno, co dostanete. Pokud náš plán vyjde, dostanete tolik, že si budete moct koupit celou planetu.“

Omwar se usmál: „Velice děkuji.“

„Loajálnost Hasan náležitě odměňuje,“ řekla usměvavě Larica, pak její hlas poochladl, „zradu ovšem také…náležitě odměňuje.“

Twi’ lek polkl: „Chápu, nebojte se, na mě se můžete spolehnout.“

„To doufám. Je to koneckonců ve vašem zájmu,“ řekla výhružně a rukou se dotkla blasteru, který měla zavěšený v pouzdře na boku, „už je pro mě připravená loď?“

Omwar Den pomalu přikývl: „Ano, ale….jste si jistá, že chcete letět? Bude to velmi nebezpečná akce a…“

„Ne že by Hasan nevěřil vašim mužům,“ přerušila ho, „ale bude mnohem jistější, když na ně budu já dohlížet. Jistě chápete.“

Přikývl: „J..já…ovšem. Ale buďte na sebe opatrná, nerad bych, aby se vám něco stalo.“ To by mi Hasan nechal provést lobotomii bez umrtvení.

Larica se usmála, byl to temný, ďábelský úsměv: „Ukažte mi toho, kdy by mě mohl ohrozit!“

To snad ne! To nemůže být pravda!!! Takhle to po tom všem přece nemůže skončit, nemůže!!! Dasha O-Gara cítila, jak se jí do očí derou slzy, a měla co dělat, aby je potlačila. Tohle nebylo fér! Začalo to tak dobře, tak krásně. Ale během chvilky se jí najednou zbortil celý svět. Celý vesmír, i Síla se obrátily proti ní.

Podívala se ještě jednou, v tiché naději, že se spletla a že to byl jenom hrozný sen. Nebyl. Opravdu se to stalo. Měla tři esa a mincovou šestku. Kdyby byla místo toho třetího esa dostala nějakou nižší kartu, mohla mít celkovou hodnotu čtyřicet šest a měla by Sabacc, ale takhle hodnota jejích karet byla padesát jedna a ona prohrála. Sithspawn!

„Sázím čtyři,“ řekl Troh a přisunul se své hromádky doprostřed stolu čtyři…párátka. Ki´Mink, Twi’ lecký padawan mistra Jor Drakase, se usmál svými špičatými zuby a promluvil na Troha: „Tvé čtyři a čtyři navrch.“ Přisunul doprostřed osm párátek. A podíval se na Dashu.

„Pas,“ řekla, složila karty a zvědavě se rozhlédla po ostatních. Tyto „Sabaccové seance“ pořádali každý týden už několik měsíců. Chodili sem jen padawani, ne že by sem rytíři a mistři Jedi měli vstup zakázán, jenom jaksi nikdo z padavanů neměl odvahu to někomu z nich navrhnout. Báli se, že by jim hru zakázali s tím, že to je hazard. To ovšem samozřejmě není pravda! Vždyť hrají jen o párátka! Nalézali se ve starém skladišti v chrámu Jediů, do kterého už nikdo nechodí od té doby co byl udělán nový větší sklad o několik úrovní výš.

„Dorovnávám,“ řekla žena, která seděla po Dashině levé ruce, Elista.

„Taky dorovnávám,“ řekl Troh.

Nastala chvíle ticha, kterou přerušil Ki´Mink: „Tak se předveďte.“

Troh vyložil karty, měl dvě šestky, mečovou sedmu a Idiota. „Devatenáct.“

Elista se usmála a vyložila své. Měla mincovou devítku, Rancora, džbánovou dvojku a trojku. Celkem dvacet tři. „Čistý Sabacc.“

Ki´Mink se rozesmál a ukázal své karty, měl Rytíře Jedi, Mistra Jedi, mečovou pětku a devítku. „jedijský výběr!“ začal se nahlas smát, „jedijský výběr, hahaha, vyhrál jsem!“ natáhl se a shrábl všechny svou výhru. Třicet dva párátek! „Skvělá hra.“

Troh bouchl vzteky do stolu: „Zatracenej šťastlivec!“

Dasha zívla a podívala se na hodiny. Bylo už půl druhé ráno. Její mistryně Alen Faria teď už patrně zařezává a ráno se bude nepochybně zajímat, kde byla tak dlouho. Na to Dasha nasadí jako obvykle svůj nejupřímnější pohled a řekne jí, že chlap v tom není a že měla nějakou práci. Alen to pak přestane zajímat.

„No, přátelé, nezabalíme to?“ navrhla.

Elista přikývla a dopila své pití – čaj Earl Blanc, horký.

Ki´Mink si nahrnul svou výhru do krabičky od pleťového krému: „Takže příští týden ve stejnou dobu?“

„Já myslela, že tohle je příští týden ve stejnou dobu.“

„Moc vtipný.“

* * *

Mace Windu pohlédl úkosem na Alen Fariu, která právě neomaleně přerušila zasedání Rady. Věděl, co chce, a rozhodně neměl momentálně náladu o tom debatovat.

„Alen, teď ne, právě tu máme jednání.“

„To jsem si všimla,“ řekla, „jen bych chtěla vědět, proč jste opět zamítl mou žádost.“ Mace stiskl zuby: „Alen, na tohle teď nemáme čas! Za dva týdny se tu bude konat hlasování o předání hlavních soukromých důlních společností pod přímou kontrolu Republiky. Už zítra se sem, do hotelu Diplomat, začnou sjíždět delegáti z celé galaxie, aby zvážili všechna pro a proti. Je jasné, že některým soukromníkům se vidina toho, že přijdou o své zisky, moc nelíbí a mohou se tu o něco pokusit. Proto nás nejvyšší kancléř požádal, abychom hotel důkladně zabezpečili. Musíme tu teď prodiskutovat plán akce, tak nás prosím omluv.“

„Podle mě,“ pokračovala Alen, jako by Mace teď vůbec nic neřekl, „Dasha je už připravená složit zkoušky, aby získala titul rytíře Jedi, ale vy to pořád neschvalujete, chtěla bych vědět proč.“

„Podívej,“ řekl Mace, když zjistil, že se jí asi jen tak nezbaví, „Dasha je velmi schopná a chytrá, ale ještě se potřebuje naučit odpovědnosti. Všiml jsem si, že nejraději pracuje sama, nebo jen s tebou. Nikoho jiného u sebe nestrpí a vyhýbá se boji ve skupině…“

„To je ještě šok z toho, jak mě se skupinou několika Jediů letěla zachránit na Ceti Beta 5 a tři z nich tam zcela zbytečně zahynuli. Od té doby pracuje raději sama, protože se bojí být zodpovědná za životy jiných.“

„A to se právě musí ještě odnaučit. Musí si uvědomit, že smrt patří k životu. I když tohle si zřejmě z jistého pohledu na věc uvědomuje, protože stále ještě občas používá tu zastaralou a ryze ,nejedijskou´ metodu ,Nejdřív střílej a pak, když jsou všichni mrtví, se ptej´.

„Tak…tak jí dejte nějaký úkol,“ navrhla Alen, „nechte jí, aby ukázala, co umí, dejte jí šanci.“

„Později,“ řekl Mace rázně, „teď na to není vhodná…“

„Myslím, že je,“ vložil se do toho mistr Yoda.

Mace Windu se na něj otočil: „Jak to myslíte?“

„Senátor Edmund Baynard požádal přece kancléře o speciální ochranu Jediů pro sebe a svou rodinu. A kancléř rozhodl se vyhovět mu. Pro tento úkol, Alen a Dasha výborně hodily by se.“ Alen zvedla obočí: „Máme jim dělat chůvy?“ „To by šlo,“ souhlasil Mace, „byly by to jen dva týdny. Dasha by se mohla naučit zodpovědnosti za životy jiných a…taky by se už konečně mohla naučit chovat se k lidem uctivě.“

Alen pomalu přikývla: „Tak dobrá. Mohla by se tam něco přiučit.“

Mace se usmál a zároveň si oddychl, že už má od ní klid: „Baynardova loď přistane v půl páté na rampě JB-007. Buďte tam.“

Alen se uklonila.

„Ať vás provází Síla,“ řekl Yoda.

„Ať provází vás, mistře.“

* * *

Dasha zablokovala svým světelným mečem výpad a ustoupila několik kroků dozadu, aby udržela rovnováhu.

Její protivník byl hned u ní a švihl po ní mečem. Dasha uskočila a přešla do protiútoku. Její sok byl nucen ustupovat a rychle se krýt.

Dasha švihla mečem po jeho hlavě, ale on udělal přemet a dostal se jí tak za záda. Rychle se otočila, ale to už měla u krku čepel světelného meče. Sithspawn!

„Nějak ztrácíš formu, Dasho,“ usmál se Ki´Mink, „nejdřív to projedeš v kartách a teď při šermu.“

„Navrhuji remízu,“ řekla Dasha.

Ki´Mink se zasmál: „Remízu? Vždyť jsi to prohrála na celé čáře.“

Dasha se usmála: „V tom případě až budeme příště cvičit, bys mohl zazpívat soprán.“

Ki´Mink sklonil hlavu a zjistil, že Dasha míří čepelí svého meče na jeho rozkrok. „Tak dobrá, remíza.“

Oba vypnuli své meče. „Ještě jednou?“ zeptal se.

„Dasho,“ ozvalo se jí za zády. Otočila se, ve dveřích do tělocvičny stála Alen.

„Ano, mistře?“

„Pojď za mnou, máme úkol. Pro tvůj budoucí osud velmi důležitý.“

„Už jsem na cestě,“ řekla Dasha, vzala si z lavičky svůj plášť a kývla na svého Twi’ leckého přítele, „zatím nashle, Ki´Minku.“

„Měj se, Dasho.“

Dasha si oblékla plášť a následovala Alen ven, zvědavá, co si pro ně Rada připravila tentokrát.

* * *

Cestou na přistávací plošinu jí Alen sdělila obsah úkolu. Dashe se moc nelíbilo, že bude demonstrovat svou schopnost stát se Jediem tím, že bude dělat hlídacího čokla nějakým páprdům. Ale musela Alen slíbit, že se bude snažit a hlavně, že se bude chovat slušně. Skoro by nevěřila, že to je tatáž Alen, která před pěti lety nadávala a kritizovala každého na potkání. Obě se za tu dobu moc změnily.

Jejich speeder dorazil k vzdušné platformě JB-007. Senátorova loď tam zatím nebyla. „Počkejte tu,“ nařídila Alen řidiči a vystoupila ven. Dasha ji následovala.

Asi po půlhodině čekání se k nim z oblohy začala snášet ošklivá bachratá transportní loď.

„Z toho mám velmi špatný pocit,“ přiznala se Dasha.

Alen zvedla obočí: „Proč?“

Dasha zavrtěla hlavou: „Nevím, cítím velké poruchy v toku Síly. Mám dojem, že…“

Alen jí položila ruku na rameno: „Jen klid, Dasho. Dobře to dopadne, bude to jen na dva týdny a pak z tebe bude Jedi.“

„Snad, ale pokud…“

Víc už říct nestačila, neboť loď dosedla na zem a rampa se začala sklápět na zem. Nejdřív ven vylezlo asi půl tuctu ozbrojených mužů a až po nich vyšel vysoký postarší muž a mladá žena – asi stejně stará jako Dasha – s dlouhými tmavými vlasy, spletenými do copu. Byla vyšňořená a měla krásné a asi i drahé šaty. Zřejmě Baynardova dceruška.

„Senátore Baynarde,“ oslovila ho Alen a sklonila hlavu, „jsem Jedi Alen Faria a tohle je můj padawan Dasha O-Gara. Jménem Republiky vás vítám na Coruscantu.“

Baynard kývl: „Děkuji, jsem rád, že kancléř vyslyšel mou prosbu o zvláštní ochranu Jediů. Dnešní doba je totiž velmi nebezpečná a já už opravdu nemohu věřit nikomu. Myslím, že jen Jediové mi při mém pobytu zde dokáží zajistit bezpečí,“ ukázal na dívku, která s ním přiletěla a až doposud stála znechuceně opodál, „…a mé rodině také. Tohle je moje dcera, Patricie.“

Dívka jim beze slova pokynula.

„Ji bude chránit Dasha, zatímco já vás budu doprovázet v senátu,“ řekla Alen svůj návrh, který už Dashe prozradila při cestě, samozřejmě, že se jí ta varianta ani trochu nelíbila, „pokud ovšem nejste proti…“

Dasha se na Baynarda podívala s tichou nadějí, že proti bude, on ovšem jen přikývl: „Ne, myslím, že je to dobrý nápad.“

„Další gorila, která mě bude hlídat?“ zeptala se nevěřícně Patricie, „jako kdybych jich už neměla dost,“ kývla k ozbrojeným mužům, kteří přilétli s nimi.

„Nech toho, Patricie,“ napomenul ji otec, „všechno dělám jen pro tvé bezpečí. Moje ochranka tě nedokáže ochránit tolik jako Jedi.“

Patricie přikývla: „Tak dobře. Stejně na mém názoru asi nezáleží, že?“

Dasha se uklonila: „Bude mi ctí a potěšením vás ochraňovat.“ Čůza jedna nafrněná.

Alen s úlevou přikývla, asi vycítila, co si Dasha myslí a byla ráda, že to neřekla nahlas: „Prosím pojďte,“ pokynula ke speederu, „odvezeme vás do hotelu Diplomat, kde máte připravené apartmá.

Baynard přikývl a nastoupil, Alen si sedla vedle něho. Dasha pokynula Patricii, aby si sedla za ně.

Senátorova dcera zamračeně kývla a vlezla dovnitř, Dasha šla za ní, ale jak si sedala, omylem zasedla kraj jejích šatů.

„Sakra, dávej pozor, Jedi!“ okřikla ji, „víš, kolik ten kabát stál?! Dva tisíce!“

„Velice se omlouvám,“ řekla Dasha a odsedla si, aby kabát uvolnila. Dva tisíce? To je v něm zabudovaná holotelevize nebo co?

Speeder se rozjel. Patricie už po zbytek cesty nepromluvila a držela si od Dashi odstup, jako kdyby byla prašivá. Dasha vzdychla. Alespoň jméno jí vybrali dobře, Patricie se k ní totiž náramně hodí. Ale někdo by jí měl ukázat, že všichni okolo ní nejsou žádní méněcenní, kteří budou dělat všechno tak, jak si ona zamane.

Vepředu se její mistryně a senátor Baynard bavili o jím reprezentovaných důlních společnostech. Dasha je úplně neslyšela, ale mluvili o něčem v tom smyslu, že za poslední roky jejich produkce klesá a že začlenění pod správu Republiky by to vylepšilo, nebo tak nějak.

Dashe se najednou v hlavě zrodil nápad, kdo by té pyšné princezničce mohl ukázat, že není o nic lepší než ostatní, ale pak si to rozmyslela. Ta káča jí za to nestojí. Pohodlně se opřela a vychutnávala jízdu. Budu ji přece muset snášet jen pár dní…