„Něco k pití" ozval se vstřícný hlas. Moore právě sbíral střepy svého vědomí, jako když rozbije skleničku a snaží se jí slepit. Rozhodl se, že toho nechá a sáhne si do skříně pro jinou. Zapomněl na střepy a obnovil vědomí silou, všechny rozbité části se slétly dohromady a pomalu začaly utvářet neporušený povrch… ale pomalu. De'Waa se snažil přijít na to, proč sedí, když má pocit že plave a barman lhostejně čistil skleničku utěrkou.

„Budou si tedy pánové něco přát?" opakoval. Všude okolo se ozývala nějaká hudba. Taková podivná, melancholická a táhnoucí se do dálky, na stěně se pžed mistrem podivně rozplýval plakát s notami a nápisem Jazz.

„Tohle je podsvětí" vystřelil ze sebe přidušeně Moore směrem k vedlejší stoličce o níž si myslel že je muž.

„Nevím" ozval se povědomý hlas z druhé strany. Charles zalapal po dechu a spadnul z toho, o čemž se domníval, že je kráva. Vzhlédnul k místu, kde měl sedět De'Waa a viděl barovou stoličku. Zmateně se rozhlédl okolo. Všechno vypadalo tak nějak rozmazaně. Muž stojící vedle zabučel, zazvonil zvonkem bim-bam a sehnul se ke korytu s čerstvě natrhanou trávou. Spokojeně přežvykoval. Charles si dal facku. Nic se bohužel nezměnilo.

Moore se zahleděl na hliněný květináč.

Ten mu pohled opětoval poněkud zmateným výrazem, tedy pokud je možné, aby květináč zmatený výraz mohl nasadit. Pokud ano, tenhle ho jistě měl.

„Už vím kde je problém" řekl květináč za něčím, co vypadalo jako strouha.

„Kde?" prohodil Charles konverzačním tónem.

„Nevidíte absolutní nepravděpodobnost, že?"

„Co?" zamžikla Moore.

„Je to tak?"

„Co?" „S tou nepravděpodobností" pokračoval květináč nezávazně.

„Asi jo" přiznal se Moore.

„Fajn, nasaďte si tohle na hlavu," usmál se květináč a listem nějaké podivné flóry podal Charlesovi nějakou věc.

„Klobásu?" zhrozil se Charles.

„Ježiš promiňte!" omluvil se květináč.

„Taky si myslím" usmál se Moore.

„No jo, sem tady už jak dlouho a málem bych vám nedal to podstatné."

Moore pozvedl obočí. „Co tím myslíte?" zeptal se.

„Tady!" zavolal přes strouhu květináč a prsknul na klobásu hořčici. „Teď by to měl být, omlouvám se za zmatení" řekl a otočil se dozadu k restauraci.

Moore asi minutu zíral na květináč, jak rohlíkem špiní láhev vína. Pak se podezřívavě zahleděl na klobásu s hořčicí. „To nepřichází v úvahu" myslel si „Jako blázen s klobásou na hlavě, jak by to vypadalo!"

„Bůůů," ozvalo se od koryta, kde muže právě přežvykoval další sousto trávy, zadíval se na Moora a vděčnýma vodnatýma očima jako by se smál a děkoval zároveň. Potom se otřásl, ocasem odehnal mouchy, odfrknul si a posadil se na zadní.

„I když…" řekl si Charles. Bylo mu to už jedno. Uchopil klobásu do pravačky a nasadil jí i s hořčicí na hlavu. Poslední co si pak pamatoval bylo, jak mu mastnota stéká po vlasech.

„Lepší?" optal se barman. Charles 0Moore seděl, seděl na barové stoličce a opíral se o leštěný pult. To by ho ani tak nevyvedlo z míry, jako skutečnost, že před chvílí mluvil s květináčem a měl klobásu na hlavě.

„Nazdar!" pozdravil De'Waa sedící vedle, srkajíc nějakou whisky. Charles se rychle otočil k vedlejší stoličce, čekajíc, že spatří ještěrku s houslemi nebo něco horšího, třeba jako Hutta a tanečnici. Viděl však svého Mistra. Svého Mistra na barové stoličce, pomalu se propadajícího do společenské únavy.

„Jsme v podsvětí" zeptal se Moore přidušeně. Něco se ozvalo od pultu. Charles zpozorněl a uviděl jednu whisky jak majestátně stojí na naleštěném pultu před ním. Pak se zmateně podíval na barmana.

„Na účet podniku… za způsobené nepříjemnosti" vysvětloval chlápek za pultem.

„Díky" přijal Moore sklenici a dál si jí nevšímal. Znovu se otočil k Mistrovi.

„Kde tedy jsme?" vyhrkl Moore. De'Waa se jen znuděně zahleděl na Charlese a s výmluvným gestem vysvětlil, že sedí v baru.

„Aha, díky, to mi moc pomohlo" řekl Moore s neskrývaným sarkasmem.

„To jsem rád" odbyl ho De'Waa s více než neskrývanou ironií.

„A co tu vlastně děláme… v tomhle hrozném-"

„Přepychovém,"pokračoval De'Waa

„Příjemně vytopeném,"

„Velmi luxusním,"

„Baru." uzavřel recenzi Moore.

„Divný ne?"

„Ehm… jo!"

Až někdy v tuto chvíli si Moore uvědomil, že hledí skrz brýle. To ho trochu podráždilo a pozorujíc sklenku s pitím si odložil brýle na pult… klobásu s hořčicí do strouhy. „Cože?" vykřikl Moore.

Květník se k němu znovu otočil a radil, aby si radši znovu nasadil tu klobásu. Nechápaje, co se vlastně děje, Moore hledíc na květník si nasadil klobásu… hledíc na barmana držel brýle.

Naklonil se, pak zas předklonil, pak uchopil sklenici s alkoholem a svědomím, že si do chřtánu rve třeba úl plný včel do sebe obrátil sklenku. Zapotácel se.

„Ehm" odkašlal si Padawan důležitě a ještě důležitěji se zahleděl na Mistra „Jsme na Garfaku?"

„Jo." prohodil De'Waa mezi několikátým a několikátým drinkem, jimž se s oblibou věnoval.

„A říkal jste něco o nějaké misi?"

„Jo."

„A říkal jste, že to poslání je děsně důležitě?e" Charles si dával pozor, aby věty byly významově správně utvořené tak, aby ho mistroci odpovědi příliš nemátly. Cítil se jako vítěz a poražený zároveň.

„Jo." opakoval Mistr jako otravný hlásič nepřipoutaných osob v japonském autě.

„A říkal jste, že na tom závisí osud galaxie?" dokončoval More.<{r>
„Ne." zamračil se De'Waa a přemýšlivě se zahleděl na Moora. Ten jen matně hledal, kde neuspěl.

„Ale vždyť jste to říkal!" obviňoval ho Charles.

„Ne." vydechl Mistr.

„A závisí?" zeptal se po chvíli Charles.

„Ano." ucedil De'Waa nezaujatě.

„No.. tak vidíte… ehm." vydrkotal Moore.

„Ano" prohodil De'Waa a věnoval se zas baru.

Moore se lokty opřel o pult a s výrazem zmateného znalce pozoroval okolí. Byla to taková ta kavárnička francouzského typu s dlouhým pultem do tvaru L, velkým arem za ním, spousta malými stoly a jedním parketem s místem pro kapelu. Všechno zářilo teplem, přívětivostí a lesklo se novotou…