X. Zrcadlo

Prach se usadil. A jako v zrcadle odrážejícím minulost Aedrin znovu klečela u svého umírajícího mistra. A znovu jí příšerná bolest trhala srdce na kusy. A zase cítila mistrova zranění, jako by byla na jejím vlastním těle.

"Není smrt," řekl Velnor stejně jako tehdy Elida snaže se povzbudit svého padawana.

"Jen Síla," doplnila ho dívka.

A stejně, jako tenkrát Elida, i Velnor jí teď stisknul ruku. I on měl vizi. Obraz podobný tomu, který tehdy spatřila mistryně Caisin. Aedrin s dítětem v náručí, srdce rozervané bolestí. Pohlédl do zelených očí děťátka a měl pocit, že ta maličká je jeho dítě. Pochopil. Je jeho a Elidina, stejně jako Aedrinina. Protože, jak kdysi Aedrin řekla, Elida předala jemu a Rin kousek sebe sama. A stejně tak dal kousek ze sebe i on své první a zároveň poslední žákyni i on. A skrze Aedrin přejdou tyhle části i do její dcery. A cítil, že s Rininou dceruškou bude Síla.

"Ať tě Síla provází, padawane," loučil se, stejně jako Elida, jako by ji opouštěl jen na krátký čas.

"Ať provází vás, Mistře," odpověděla dívka stejným tónem, ale oči se jí leskly.

Ještě se usmál: "Zůstaň silná, Rinečko." A stejně jako mistryně Elida Caisin i mistr Velnor Tarek splynul se Sílou. Historie se opakovala.


XI. Svědomí

Tentokrát už neplakala. Zůstala jí jen chladná otupělost. A Rada usoudila, že pokud zůstane příliš dlouho bez mistra, rozhodně jí to nijak nepomůže. A znovu nejmoudřejší z mistrů Jedi uvažovali, kdo by byl pro Aedrin nejvhodnější. A tentokrát to byl úkol ještě těžší. Aedrin bylo šestnáct a už podruhé za dva roky si musela zvykat na nového mistra potom, co ten předchozí zemřel před jejíma očima. A opět se mistr, kterého jí vybrali, musel vyrovnávat s bolestí podobnou té její. Tair Seenire byl muž střední postavy s kůží opálenou slunci nespočetných planet a vlasy šedými jako popel. Nedávno ztratil padawana a přesto, že to nebyla jeho vina, stále si to vyčítal.

Aedrin měla dar dokázat velmi hluboce soucítit s ostatními. To, že cítila bolest těch, kteří jí byli blízcí, byl jeden z projevů této schopnosti. A soucítila i se svým novým mistrem. Pevně se rozhodla pomoci mu překonat tu ztrátu a protože nebyla ani zdaleka tak vzdorná jako jeho poslední žák, povedlo se jí aby se Tair alespoň částečně zbavil svého pocitu viny. Dokázala ho přesvědčit, že zodpovědnost nenese jen on.

Ale jednoho dne musel mistr Seenire spolu se svým novým padawanem bojovat proti přesile. A přestože se nakonec Jediům povedlo zvítězit, utrpěli oba vážná zranění. Aedrin byla v horším stavu než její mistr a tak, zatímco on už byl v pořádku, když bylo zapotřebí vyrazit na pomoc Obi?Wanovi a Anakinovi na Geonoisis, dívka se stále ještě zotavovala.

A tak tam Tair vyrazil sám, bez ní, sužován výčitkami svědomí, že zase nedokázal uchránit svého padawana. A proto o sobě pochyboval a rozhodně nebyl tak klidný, jak by měl být. Zúčastnil se boje v aréně. A jeho žákyně cítila na vlastním těle zranění, která ho zabila.

Už potřetí ztratila Aedrin mistra. Ale tentokrát s ním zemřela i její odvaha. Měla strach, že nosí smůlu každému, kdo se odváží ji učit.


XII. Začátek cesty

Stála před Radou a připadala si maličká. Věděla, že mistři můžou snadno číst v její mysli a styděla se za strach, který cítila. Za strach, který nebyl správný, ale který nedokázala přemoci. A slyšela vlastní hlas, jak říká: "Už nedokážu pokračovat."

Aedrin udělala první polovinu toho kroku. Není ani Jedi ani Sith. Není ani dobrá ani zlá. Nepatří ani temnotě, ani světlu. Bojí se cítit lásku a nechce cítit nenávist. Stojí přesně na rozhraní. Dokončí tu cestu?