IV. Mistr a padawan

Nakonec Rada usoudila, že jí musí přidělit nového mistra. Tu zprávu přijala chladně jako ostatně veškeré dění kolem sebe. Radě bylo jasné, že její nový učitel se prostě nemůže vyhnout srovnávání s Elidou, tak nejmoudřejší z mistrů Jedi dlouho vybírali, kdo by se k dívce hodil.

Jejich volba padla na mladého rytíře jménem Velnor Tarek. Tenhle pětadvacet let starý Jedi byl podle jejich názoru už dost rozumný, zodpovědný a zkušený, aby se stal mistrem a mohl učit padawana. Navíc byl pravým opakem mistryně Caisin. Vysoký s neposlušnou světlehnědou hřívou, veselý a velmi dobrý šermíř. Elida proti tomu bývala drobná, vážná, dlouhé černé vlasy nosila spletené do desítek copánků a její zručnost v zacházení se světelným mečem se s tou jeho nedala vůbec srovnávat. Zdálo se, že Aedrin je pro Velnora tou nejlepší možnou žačkou. Už částečně vycvičená, přizpůsobivá, poslušná a nekonfliktní. Vždycky byla považována za bezproblémovou a její vrozený talent ovládat Sílu rozhodně nebyl zanedbatelný.

Aedrin přijala svého nového mistra klidně, vlastně až lhostejně. Nebo to tak alespoň vypadalo. Ve skutečnosti se sama sebe ptala: "Dokážu mu vůbec říkat mistře?" Ale odpověď neznala. Musí čekat.

Velnor se podíval na svou žákyni. "Myslím, že je na čase začít konečně komunikovat. Ty tvoje jednoslabičný odpovědi už mě začínají unavovat, Aedrin." Dívka na něj lhostejně pohlédla. "Já v žádném případě nechci," pokračoval. "Abys na Elidu zapomněla. Ty to možná nevíš, ale i já byl kdysi jejím padawanem."

Aedrinina tvář nabyla překvapeného výrazu a oči se jí rozšířily.

"Ano," mluvil Velnor dál. "Měl ji rád stejně jako ty. A rád bych dokončil, co ona začala. Chtěl bych tě vycvičit jako by to udělala ona. Mám pocit, že jí to dlužím. Vím, jak je pro tebe těžké vidět někoho jiného na Elidině místě, ale už kvůli mi prosím dovol učit tě."

Rin na něj zírala neschopna slova. Pak se nejednou bez výstrahy spustil z jejích očí vodopád slzí. "Strašně mi chybí," vzlykla. Velnor si přitáhl neodporující dívku k sobě a nechal ji vybrečet na svém rameni. A ač z jeho očí slzy netekly, i on tesknil za svou bývalou mistryní. A zatímco zlehka objímal plačící dívku, cítil, že mu tenhle kontakt pomáhá stejně jako jí ty slzy. "Není smrt, jen Síla," zašeptal.

Odtáhla se a pohlédla mu zpříma do očí. "I ona mě tím utěšovala."

"Říkám to, protože je to pravda."

"Ale je tak těžké věřit..."

"Věř," řekl. "Musíš věřit. Je to stejné jako pohnout předmětem. Taky záleží na tom, jak moc věříš. A když budeš věřit tomuhle, nebude to tolik bolet."

"Snažím se ovládnout své emoce, ale nejde to."

"Půjde to. A když budeš dost věřit, půjde to snáz. Já to znám, Aedrin, znám to až příliš dobře."

Nechala svou hlavu znovu klesnout na jeho rameno. "Není smrt," zašeptala do látky jeho tuniky, "jen Síla."

"Tak co?" zeptal se její mistr. "Přátelé?"

Narovnala se a pohlédla mu pevně do očí. "Ano, Mistře." Dokázala to říct. "Chtěla bych, aby jste mne učil."

"Dobře, padawane." Věnoval jí povzbudivý úsměv. "Ale učit se budeme muset oba. Nikdy jsem žáka neměl, musíš mě naučit být mistrem."

Velnor sice byl Aedrinin mistr, ale chápal, že nikdy nemůže úplně nahradit Elidu. A bolest, kterou oba dva cítili nad smrtí mistryně Caisin, jejich srdce pomalu opouštěla.


V. Temná strana

A pak dostali úkol. Rada je vyslala na Sinovvar, malou těžařskou planetu obíhající kolem Tarea VII daleko od středu galaxie. Tamní obyvatelstvo žádalo o pomoc proti jakémusi Temnému Jediovi, který je sužoval svou přítomností. A Rada vybrala sice mladého, ale už dost zkušeného mistra Velnora Tareka a jeho padawana Aedrin.

"První mise, padawane. Jak se cítíš?" otázal se Velnor na palubě lodi, která je dopravovala na Sinovvar.

"Sama nevím, Mistře," pokrčila Rin rameny. "Jsem ráda, že máme důvěru Rady, ale mám obavy, že budu muset zabíjet. A nevím, jestli to dokážu."

"Ale víš přece, že když ho nezastavíme, budou trpět nevinní."

"Chápu to, já jen... netuším, jestli dokážu připravit jinou bytost o život. Necítím se připravena zabíjet."

"Bylo by špatné, kdyby ano. Cítit lítost nad zmařeným životem je správné."

"Ale nebylo by správné té lítosti podlehnout a ohrozit tak další životy, já vím."

"Jsi moudrá, moje mladá žákyně."

"Učím se od vás, můj ne zrovna starý Mistře. A učila jsem se i od mistryně Caisin."

"Připomínáš mi ji, Aedrin."

"A vy ji připomínáte mně. Tím, že vás učila, dala vám část sebe."

"A stejně tak tobě. Vážně ti to myslí, Rin." Řekl vesele a prohrábl jí krátké vlasy. Stejným gestem, jakým to dělávala Elida.

Na Sinovvaru viděli oběti svého protivníka. Těla, která vypadala jako sežehnutá bleskem. Aedrin přeběhl mráz po zádech, když si pomyslela, jak může někdo něco takového udělat. Ale byla dobře vycvičená, pohled na mrtvoly zkroucené v poslední křeči před smrtí v ní nevyvolal nenávist k tomu, kdo to způsobil. Cítila jen lítost a chápala nutnost zastavit ho za jakoukoli cenu. Pohlédla na svého mistra a v jeho očích spatřila smutek a snad i něco víc, snad nějakou vzdálenou vzpomínku... "Jak může?" ptala se ho. "Tohle je Temná strana, padawane." Velnor byl nezvykle vážný. "Ti, kteří jí slouží, s sebou přinášejí strach jako nástroj moci. Tohle je trest za neposlušnost." Aedrin opravdu cítila v myslích obyvatel planety strach. Strach, který jim bránil volně dýchat. Strach, který je neopouštěl... Zhluboka se nadechla. "Pojďme."


VI. Jediná možnost

Nebylo těžké najít Temného Jedie. Pramen nenávisti se dal lehce vycítit a stačilo ho sledovat. Ani se nesnažil své pocity ukrývat. Jako by chtěl, aby ho našli. Čekal před jedním osaměle stojícím domem. "Už jsem myslel, že snad nepřijdete," ušklíbl se asi čtyřicetiletý muž.

"Omlouvám se," řekl Velnor klidně. "Víte přeci jak funguje meziplanetární spojení."

"No nic, konečně jste tady," pokračoval ten muž. Obyčejná slova, jaká lidé často říkají, jenže Aedrin v nich cítila nenávist stejně silně jako kdyby jim otevřeně vyhrožoval. Možná ještě víc. "A já můžu přestat s hříčkami pro ukrácení času a konečně se pořádně bavit."

Aedrin se vybavila ta mrtvá těla, zkroucená v křeči, ústa stále ještě otevřená ve výkřiku bolesti. A nedokázala už mlčet. Doposud byla částečně skrytá za Velnorem, ale teď vykročila vpřed. "Vy tomu říkáte hříčky k ukrácení času?" stěží se ovládala, ještě to nebyl vztek, ale bylo mu to blízko, velmi blízko. "Ničení nevinných životů pro vás neznamená nic víc?"

"Ovládej se," řekl Velnor tiše.

"Hezké děvče," ušklíbl se jejich protivník. "Jistě jsi šťastný, že máš takového padawana." Na tváři měl naprosto jednoznačný výraz. Rin cítila, jak se jí do obličeje hrne krev. Nadechla se, aby mu odpověděla něco ostrého, ale Velnor jí položil ruku na rameno chtěje ji zadržet.

"Klid, padawane." Ani to nemusel říkat, už ten lehký dotek stačil, aby se dívka uklidnila. "Vzpomeň si, co jsem tě učil." Byla to jasná narážka. Aedrin zoufale zapátrala v paměti, co tím měl její mistr na mysli. Zvedla k němu oči. Usmál se a zdánlivě mimoděk si odhrnul vlasy z čela. Pochopila. Přivřela oči a naslouchala Síle. Jen okrajově vnímala, jak se ten druhý dál snaží jejího mistra urazit ale ten na to odpovídá ledovým klidem. Její mysl se zaměřila na něco jiného... Varování pocítila o zlomek vteřiny dřív, než přišel útok. Ta chvilka stačila aby aktivovala svůj meč a zablokovala zbraň, která se znenadání objevila v ruce Temného Jedie a jejíž zářivá čepel se s hukotem rychle blížila k Velnorovi.

"Výborně, padawane, jen tak dál," pochválil ji mistr a pak ustoupil, aby své žákyni nepřekážel. Aedrin se na okamžik zarazila. Netušila, že bude muset nepříteli čelit sama. Temný Jedi využil té chviličky zaváhání a zaútočil. Pokusila se ránu vykrýt, ale byla příliš pomalá. Žhnoucí meč se k ní přibližoval a ona neměla šanci ho zastavit. Byl blíž a blíž a ... a odskočil, když se narazil na zelený meč Velnorův.

"Opatrně, Aedrinko! Tohle není cvičný souboj," varoval ji mistr.

"Odpusťte, Mistře," řekla a vrátila se k boji. Pochopila to, Velnor ji sice nechá, ať ukáže, co umí, ale bude tu, aby mohl přijít včas na pomoc. Dodalo jí to jistotu a ta se projevila i na tom, jak bojovala. Našla si dokonce čas usmát se na svého mistra. Byla rozhodnutá mu dokázat, že jeho lekce nedopadly na neúrodnou půdu. Modře zářící ostří meče v dívčině ruce tančilo svůj zlověstný tanec s rudou zbraní jejího protivníka. Velnor postával trochu stranou, aby jim nebránil v pohybu. Bedlivě svou mladou učednici sledoval připraven kdykoli zakročit. Ale zřejmě ji učil dobře, po tom počátečním zaváhání se nezdálo, že by měla nějaké další potíže. Vedla si velmi dobře. Možná mnohem lépe, než by příslušelo jejímu výcviku a zkušenostem.

Z ruky Temného Jedie vyšlehl svazek blesků a mířil na dívčinu hruď. Ale do cesty se mu postavil Velnorův světelný meč. Modrý výboj na okamžik orámoval zelenou čepel. Pak mistr svou zbraň beze slova odtáhnul. A opět ustoupil nechávajíc žákyni znovu samotnou. Zanedlouho se modré ostří nesoucí smrt ponořilo do protivníkova těla.

A zatímco mrtvé tělo padlo k zemi, Aedrin strnula. A potom nehybně stála oči upřené na mrtvolu, v ruce stále zářící meč. "Aedrin," oslovil ji Velnor.

"Asi budu zvracet," šeptla úplně bledá dívka.

"Ne, nebudeš, Rinečko," řekl jí mistr něžně.

Meč jí vypadl z ruky. Velnor ho ještě v letu pomocí Síly zachytil, deaktivoval a přivolal k sobě. Přikročil k dívce. Stále se dívala na to, co ještě před chvilkou bylo Temný Jedi. Beze slova ji objal. Aedrininy slzy se vpíjely do ramene jeho tuniky.

Když přestala plakat, vložil jí do ruky její zbraň a tiše řekl: "Světelný meč brání bezbranné." Prsty křečovitě objala tu kovovou věcičku, která právě ukončila lidský život. "Zabil by tě, Aedrin. Chtěl tě zabít. Toužil zabít nás oba. Proto terorizoval zdejší obyvatele. Aby sem přilákal nějaké Jedie. Protože toužil ničit ty, kteří patří ke Světlé straně."

Stále nic neříkala, jen svírala meč tak pevně, až jí zbělely klouby.

"Vzpomeň si na ty mrtvé. Kolik dalších jsi uchránila před stejným osudem?" Na chviličku se odmlčel, než pokračoval: "Zabíjet není nikdy dobré, Rinečko, ale někdy je to jediná možnost." Vzal ji jemně za paži a odváděl směrem k městu. Ještě naposledy se přes rameno ohlédla na mrtvé tělo.