I. Umění boje

Aedrin se zhluboka nadechla a otřela si zpocené čelo hřbetem ruky. Na tázavý pohled Elidy, svého mistra, jen lehce přikývla. Elida Caisin se na svého padawana povzbudivě usmála, počkala, až dívka znovu aktivuje světelný meč, a teprve potom zapnula i ten svůj. Jedním skokem překonala vzdálenost, která ji dělila od žákyně, a udělala prudký výpad. Aedrin se zářící čepeli vyhnula bleskovým přemetem vzad. Sotva opět dopadla na nohy, sekla po své mistryni. Elida se přikrčila a modré ostří jí neškodně prosvištělo nad hlavou. Využila příležitosti a sekla po Aedrininých nohou. Ta ovšem unikla dalším přemetem. Odrazila další Elidin výpad a sama zaútočila. Mistryně ránu zablokovala, naznačila seknutí a v okamžiku, kdy se dívka snažila útok vykrýt, pomocí Síly se jí pokusila podrazit nohy. Aedrin se zapotácela, ale neupadla. Jenže ztratila soustředění a její meč odletěl pryč vyražený Elidiným prudkým úderem. Dřív, než si ho dívka stihla přivolat zpátky do ruky, opsalo fialově zářící ostří zbraně její mistryně oblouk a zastavilo se kousek od Aedrinina krku. Ta cítila na kůži teplo ze žhnoucí čepele, od které ji dělila jen nepatrná vzdálenost. Pak Elida zbraň deaktivovala. Aedrin se uvolnila, do té chvilky si neuvědomila, jak ji blízkost tiše bzučícího ostří nutila napínat svaly na krku.

Probraly chyby, kterých se dívka během tréninku dopustila. Rozebraly dnešní souboje jeden po druhém, kousek po kousku. Elida byla se svou žačkou spokojená. "Zlepšila ses, padawane."

"Stále nejsem dost dobrá, Mistře. Bojím se, že se toho musím ještě hodně naučit."

"Učíme se celý život, Aedrin. A ty se učíš rychle. Až bude tvůj výcvik dokončený, budeš lepší než já." Elida se pousmála. Byla svou nechutí k boji známá celému řádu. Meč většinou brala do ruky jen kvůli Aedrininu výcviku. A navíc nebyla nijak zvlášť dobrá bojovnice. "Asi bych měla požádat některého z mistrů o pomoc. V boji budeš potřebovat mnohem lepšího učitele, než jsem já."

"Ale Mistře, ještě stále mne snadno porazíte."

"Nemyslím, že by to bylo zrovna snadné, Aedrin. Víš přece, že boj není mou silnou stránkou. Brzo budeš potřebovat umět víc, než já tě kdy budu schopná naučit. Jen někoho požádám, aby s tebou šermoval místo mne. Pomůže ti to."

"Jak myslíte, Mistře."


II. Jazyk a meč

Aedrin se zaškaredila. "Nelíbí se mi, že nemůžu letět s vámi."

"Já vím, Rin. Ale výcvik šermu teď opravdu potřebuješ víc, než další lekci diplomacie." A pečlivě před svým padawanem ukryla ten druhý důvod. Ta mise byla příliš nebezpečná a Elida nechtěla svou žákyni ohrozit. Všechno záviselo jen na jejích diplomatických schopnostech a na vcítění se do mentality rasy, kterou se zatím nikomu nepovedlo pochopit. Mohlo se to kdykoli zvrtnout a ani ona ani Aedrin by nejspíš nevyvázly živé. Takovému nebezpečí prostě nemůže tu dívku vystavit. A navíc s ní dívka ani letět nesměla.

"A kdo mě tedy bude trénovat?"

"Mistr Kenobi svolil, že si tě vezme na starost, dokud se nevrátím." Elida se pro sebe pousmála, když zahlédla v Aedrinině tváři nelíčené nadšení. Jak znala sympatie, které dívka k Obi-Wanovi chová, alespoň se nebude zabývat nepřítomností své mistryně víc, než by bylo vhodné. Navíc Kenobi i jeho padawan Skywalker vládnou mečem víc než dobře. Ano, tohle bude pro Rin jedině dobré. Kromě toho je Aedrin na svou mistryni až příliš fixovaná, není dost samostatná. Určitě jí to pomůže.

Jenže radost z dívčiny tváře zase rychle zmizela. "Mě neuplatíte, Mistře," usmála se posmutněle. Nemyslela to sice vážně, ale opravdu to mělo k úplatku docela blízko.

"Tak jsi přece jen odhalila mé nečestné úmysly, Rinečko," vrátila jí Elida úsměv.

"Stejně bych chtěla letět s vámi."

"Nebude to na dlouho, Aedrin." Alespoň doufám, dodala v duchu. "Naneštěstí jsem asi jediná, kdo v té věci něco zmůže." A kdo ví, jestli i veškerá moje snaha nebude marná, pomyslela si. Jenže svoje pochybnosti před žákyní pečlivě ukryla.

"Ať vás Síla provází, Mistře," řekla dívka tiše, objala svou mistryni a snažila se nevěnovat pozornost tomu, že jí po zádech přeběhl mráz.

"Ať provází i tebe, padawane." Elida se nemohla zbavit pocitu, že svou učednici vidí naposled. "Mám tě ráda, Aedrin," prostě cítila, že tohle musí dodat, že nemůže jen tak odejít.

"I já vás. Jste pro mne jako matka." Aedrin své rodiče nikdy nepoznala. Byla jedno z "dětí války", možná sirotek, možná jen ztracená.

Elida jí prohrábla kraťoučké jemné plavé vlasy a bez dalších slov opustila pokoje, které spolu obývaly. Aedrin ji sledovala a potom ještě dlouho hleděla na zavřené dveře. Měla strach. Vlastně to bylo poprvé, co se od své mistryně odloučila na delší dobu. "No tak," napomenula se nahlas, snad aby si dodala odvahu. "Uklidni se, vždyť se nic neděje. Ve svém věku bys už přece měla mít rozum." Slova zněla v prázdném pokoji podivně.

"Obi-Wane," pozdravila Elida Caisin postavu, která na ni čekala.

"Elido." Doprovázel ji k lodi.

"Nějak se mi to nezdá," řekla nakonec.

"Jsi nejlepší, koho tam Rada může poslat. Chápeš uvažování Kistlů."

"Spíš částečně chápu. Žila jsem tam jenom krátce. Jejich myšlení je pro mne pořád ještě cizí. A obávám se, že ne-Kistl je nikdy nedokáže pochopit úplně."

"Naneštěstí je jejich planeta příliš významná."

"A oni o žádné kolonisty nestojí. Ne, že bych se jim divila."

"Snad je dokážeš přesvědčit."

"Nejsem si jistá. Mám z toho špatný pocit."

"Ještě není pozdě, Elido. Je možné misi zrušit. Zvlášť, jestli jsi viděla v budoucnosti zradu."

"Nic jsem neviděla. Je to jen takový pocit, možná je to jen kvůli tomu, že tu nechávám Aedrin samotnou, není moc samostatná. A budoucnost se přece neustále mění, Obi-Wane."

"Nemusíš..."

"Ne," přerušila ho. "Sám jsi řekl, že jsem nejlepší, koho můžou vyslat. Musím udělat vše, co dokážu."

"Ale nelíbí se mi, že letíš sama."

"Obi-Wane, Kistlové přece jasně vysvětlili, že jsou ochotni jednat jedině, když přiletím sama. Nechtějí, aby se jim tam potloukali nějací cizinci." Pokrčila rameny. "Já tam už byla, nejsem pro ně takový cizinec." Pak jí v očích zableskla jiskřička veselí: "Pohlídej mi zatím Aedrin, ať neudělá nějaký průšvih." Obi-Wan se usmál. Tichá, mírná a poslušná Aedrin rozhodně nebyla ten typ, který dělá průšvihy. Byla příliš vážná a dospělá na svých čtrnáct let. Pak ale Elida zvážněla: "A postarej se o ni, kdybych se nevrátila. Ať tě Síla provází, Obi-Wane." Otočila se a nastoupila do lodi. Když zaslechla jeho: "Ať provází tebe, Elido," už sklápěla kryt kokpitu. Měl bych ji zastavit, napadlo mistra Kenobiho. Ale to už loď vzlétla.

* * *

Aedrin se vyhnula Anakinovu meči. Bylo to těsné. V zápalu boje sice ztratila pojem o čase, ale cítila se příšerně unavená. Dlouho už to asi nevydrží. Anakin je o hodně lepší. A není to jen tím, že je o tři roky starší. Rin by nikdy o svém mistrovi neřekla nic špatného, ale přesto musela s Elidou souhlasit, pokud šlo o její schopnosti. Elida Caisin prostě nebyla pro boj stvořená.

Aedrin divoce tepala krev ve spáncích. Snažila se nedat na sobě únavu příliš znát a sevřela meč pevněji, aby nebylo vidět, jak se jí třesou ruce. Další Skywalkerův sek mířil na její nohy. Tentokrát unikla přemetem vzad. Její oblíbený trik. Jenže Annie už to znal. Těsně před tím, než se dotkla země, do ní lehce strčil pomocí Síly. Výsledkem bylo, že se dívka nepříliš elegantně rozplácla na podlaze. Ale i z této pozice se jí bleskovým pohybem povedlo zablokovat další soupeřovu ránu vlastní zbraní. "Stačí," zarazil je Obi-Wan. Oba padawani deaktivovali meče. Anakin podal Aedrin ruku a pomohl jí vstát.

"Děláš pokroky, Aedrin. Mistryně Caisin měla pravdu, opravdu se učíš velmi rychle," ohodnotil mistr Kenobi Rinin výkon. Dívka se začervenala, ale možná to bylo jen z námahy. Při zmínce o své mistryni sklopila oči.


III. Jen Síla

Následujícího dne ovšem nestála za nic. "Co je s tebou?" ptal se Obi-Wan starostlivě. "Nevím," odpověděla a zamyšleně si namotávala copánek na ukazováček. "Mám takový divný pocit. Jako by něco nebylo v pořádku."

"Souvisí to s Elidou?"

"Myslím, že ano. Ale možná se mi to jen zdá, třeba je to prostě jen tím, že se mi po ní stýská."

"Zkoumej své pocity, Aedrin," vybídl ji. "Zaměř se na svého mistra..."

"Má problémy," pronesla po chvíli poněkud nepřítomným hlasem. "Ale zatím není bezprostředně ohrožena."

"Je hezké, že se snažíš zbytečně nepanikařit, ale přesto bude lepší uvědomit Radu."

* * *

Nemohla usnout. Donekonečna se na posteli převalovala. Starosti, které měla kvůli Elidě, ještě zesílily. Na Obi-Wanovo naléhání ji Rada kontaktovala. "Nejde to tak dobře, jak jsem doufala," promluvil hologram mistryně Elidy Caisin. "Pochopit jejich uvažování je příliš obtížné. Mám s vyjednáváním potíže." No, tohle Aedrin rozhodně neuklidnilo.

Nakonec, po době, která se zdála jako věčnost, se nad mladou myslí sužovanou obavami uzavřela hladina spánku. Dívka ležela schoulená do klubíčka a v pěstích pevně svírala přikrývku. Najednou ze spaní promluvila. Slova byla příliš rychlá a nezřetelná, než aby jim bylo možno porozumět. Začala sebou na lůžku házet. A potom se s výkřikem bolesti na rtech probudila. Prudce se posadila. Byla roztřesená, zpocená a vyděšená. Podívala se na své rameno, ale ta bolest, která ji vytrhla ze spánku, nepatřila k jejímu tělu. Vylezla z postele a tak, jak byla, bosá a oblečená jen v košili, se rozeběhla k pokojům Obi?Wana Kenobiho a Anakina Skywalkera. Zaklepala na dveře. "Mistře Kenobi, to jsem já, Aedrin. Musím s vámi mluvit."

Dveře se otevřely a objevil se Obi-Wan jenom v kalhotách a v ruce držel tuniku, do které se začal oblékat. "Co se děje, Aedrin?"

Dívka okamžitě vyhrkla: "Mistryně Caisin!"

"Stalo se jí něco?"

"Musela bojovat, povedlo se jí utéct, ale je zraněná." Ukázala těsně pod pravou klíční kost: "Tady. Blaster. Je to vážná rána."

* * *

Na lodi, která se vydala na pomoc Elidě Caisin, letěli dva rytíři Jedi a jeden černý pasažér. Ten černý pasažér, který teď s vypětím všech sil uklidňoval své rozbouřené emoce aby ho neprozradily, se jmenoval Aedrin. Zdálo se, že její snaha má dobré výsledky, zřejmě o ní ještě nevěděli. Ale možná to bylo tím, že je ani nenapadlo, že by nemuseli letět sami, že by tu mohla být i ona. A nebo měli možná jiný důvod.

Co se to s ní stalo? Nikdy dřív by nic takového neudělala. Ale nikdy dřív nehrozilo její mistryni takové nebezpečí.

"Že Elida mistrem tvým je a ty starosti máš o ni, dobře chápe Rada," řekl mistr Yoda. "Však úkol tento v silách tvých není. Ty rozrušená příliš jsi. Sebe ohrozila bys i ostatní. Čekat tady s Obi-Wanem ty budeš."

A ona neposlechla. Proplížila se na loď a ukryla se tu. Vědomě porušila příkaz Rady. Jenomže to jí bylo jedno. Jediné, co ji teď zajímalo byl Elidin osud.

Když loď přistála na Kistanelu, dopadal na krajinu stín blížící se noci. Černá pasažérka vyklouzla nepozorována ven a rozeběhla se směrem ke skaliskům nedaleko odtud. Obnažená žíla jakési pochmurně šedé horniny vypadající jako zuby ohromného zvířete jí poskytla úkryt. Schoulila se mezi balvany a snažila se být klidná. Pak otevřela svou mysl a začala pátrat v toku Síly. V jednu chvilku měla pocit, jako by pocítila důvěrně známou přítomnost své mistryně. Vyslala tím směrem své volání: Mistře! Odpověď neobsahovala slova, jako by Elida byla už příliš slabá aby dokázala dát myšlenkám jasný tvar. Kde jste? Ptala se jí Aedrin zoufale. Pak jako by uviděla svět očima mistryně Caisin. A poznala, že to místo není daleko odsud. Žádné emoce, jen mír, opakovala si v duchu, když pod černým pláštěm noci běžela k Elidě.

* * *

Obi?Wan Kenobi nevypadal zrovna nadšeně. "Trpí," řekl tiše.

"A trpět ještě bude, hm," pokývnul hlavou malý zelený mistr Jedi.

"Měl jsem tomu zabránit."

"Elida sama cestu svou zvolila."

"Měl jsem se o Aedrin postarat."

"Sama se vyrovnat musí s věcmi některými."

"Sama…" opakoval tiše mistr Kenobi. "Stále si nejsem jist, jestli jsme ji měli nechat letět samotnou. Možná jsme jí měli dovolit spíše připojit se k zachráncům, než zavírat oči, aby mohla utéci."

"Její útěk o mnohém vypovídá," přivřel oči Yoda. "Hlavně o její oddanosti mistrovi. Nezvykle silné to pouto jest, hm."

* * *

"Už mi nemůžeš pomoci, padawane," řekla Elida Caisin klidně. "Nikdo už mne nezachrání."

"Ale Mistře! Nemůžete zemřít! Ještě ne," vzlykla Aedrin.

"Neboj se, Aedrin," uklidňovala ji mistryně něžně. "Není smrt, jen Síla."

Ale pro její učednici bylo najednou těžké věřit slovům, která slýchala od malička.

"Nezáleží na tom, jestli věříš, moje mladá žákyně. Taková je pravda a tu nemůže nic změnit. Ale pokud věříš, bude pro tebe lehčí přijmout skutečnost." Vzala Aedrin za ruku, aby jí dodala odvahu. Ten dotek však v mysli umírající ženy vyvolal vizi. Spatřila svou žákyni s dítětem v náručí a cítila, že dívčinu duši drásá bolest stejná, jako je ta, již prožívá teď. "Ať tě Síla provází, padawane," zašeptala, jako by se loučily jen na krátkou dobu, a srdce jí sevřela lítost nad tím, co Aedrin ještě musí prožít. Ale i teď našla dost sil, aby ji před žákyní ukryla. Nemělo smysl způsobovat jí ještě větší utrpení. "Ať provází vás, Mistře," odpověděla Aedrin se slzami v očích.

"Můj čas přišel, Rinečko. Dávej na sebe pozor. Mám tě ráda." A s posledním výdechem jí poklesla hlava a Aedrin už svírala v náruči jen mrtvé tělo Elidy Caisin, svého mistra. A s tím posledním výdechem odešla i bolest, kterou s ní dívka sdílela. Zůstala jen ta, která jí drásala srdce. Ale ta ji nejspíš neopustí nikdy.

Netrvalo dlouho a dorazili oba rytíři, které Aedrin zavolala jen co Elidu objevila. Jenže i kdyby přišli dřív, pomoci by stejně nedokázali.

* * *

Aedrin plakala a plakala. Plakala, dokud neusnula, a když se probudila, plakala znovu. Když pak po třech dnech konečně přestala, cítila se podivně prázdná. Ještě dlouho jí každá zmínka o Elidě vháněla do očí slzy.