Mise Gefalania

Autor: William




Kapitola 4.

Ruplikon se díval, jak Michael mizí ve skále a chtěl se za ním rozběhnout. Skrze Sílu však ucítil Williamovu bolest. To znamenalo, že je kiffar při vědomí. Otočil se směrem, kterým se William kutálel, deaktivoval a zahákl své meče na opasek a vydal se k němu.
Nebylo to až tak daleko, jak se zprvu zdálo.
Williamovo čelo bylo rozřízlé a pohmožděné. Kapky krve pomalu stékaly po kiffarově tmavé pleti až na hnědé plátěné roucho. Všude měl suché jehličí, rozmačkané yurakkové slizké šišky a další špínu.
Rodian si klekl a natáhl obě ruce nad přítelovu ránu. Zavřel oči a pobídl pacienta, aby se uvolnil. Ponořen do Sily následně započal léčivou procedurou.
Cítil každou buňku v blízkosti poškozeného místa. Pomáhal krvinkám vytvářet strup, zastavit krvácení a zároveň z rány postupně vytahával nečistotu.
Celé to trvalo čtvrt hodiny. Krev přestala téct, a zranění o délce ukazováčku alespoň povrchově srostlo.
„Budeš mít moc pěknou jizvu,“ poblahopřál Willovi.
Ten otevřel oči a teprve teď začal plně vnímat skutečnou bolest. Čelo ho pálilo, svědilo a měl pocit jako když má místo půlky hlavy jednu velkou modřinu.
„Oh, diky. Nechám se s ní znovu vyfotit do archivu řádu,“ poděkoval.
Velice pomalu si stoupl a odhalil svá další zranění. Naražené kosti na nohou a vykloubené rameno pravé ruky. Nebylo to nic velkého, ale je jasné, že to dost oslabí jeho bojeschopnost.
„Michael utekl, ale je zraněný. A my bychom měli utéct taky, brzy bude tma a tahle planeta nemá žádný zářivý měsíc,“ navrhl Ruplikon a přítel mu to odkývl.
„Musíme si tu někde najit bezpečnou skrýš. Vrátit se k transportéru už nestíháme. Mimochodem přístupové kódy k lodi mám jen já, ale jestli se od sud bude chtít Michael dostat, tak ho to nezadrží. Půjde rovnou k pašerákům a tam si už něco vybere...“
„To je mi jasné, Wille, ale ti lidé mají alespoň zbraně a mohou se bránit. Dítě ne, takže bych se Michaelem teď moc nezabýval. Navrhuji jít k tamhleté skále, vylezeme po ní až na vrchol a tam se usadíme.“
Kiffar se koukl na kamenitý útvar s plochým vrškem. „Ano, to by šlo. Tak tedy vzhůru k lepším zítřkům!“


* * *

Michael vyběhl ze skalního bludiště a namířil si to zpět k lodi. Ruka ho nesnesitelně pálila, ale na Jedijský léčebný trans nebyl čas. Ne že by měl obavy ze svých pronásledovatelů, on věděl, že za ním William s Ruplikonem nejdou. Ale blížila se tma a v noci byl sám v lese zranitelný.
Zhruba v půli cesty zpět narazil na další hlídku. Šla sice opačným směrem, než ta na kterou narazili předtím, ale nebylo pochyb, jsou to další pašeráci. Osmičlenná banda lotrů vedená durosem. Nebo to tak alespoň vypadalo, šel první a nic nenesl. Ostatní se dřeli s plnými vaky či batohy.
Michael se rozhodl je pronásledovat. K lodi je to ještě slušná štreka a tihle výtečníci museli jít někam, kde to je pro ně bezpečné. A když pro ně, tak pro mě také.



<<< Předchozí Seznam příběhů Další >>>