Mise Gefalania

Kapitola 3

Na místě nehody Jediové nalezli jen zničenou Rylothskou diplomatickou loď, zabořenou špičkou do země. Nárazem zpustošila dvě stě metrů lesa a vytvořila místo něj stejně tak dlouhé koryto. Loď kupodivu nebyla nijak zvlášť poškozená. Pilot musel být skutečný profík.
Nikde na lodi nebyly známky požáru. To znamenalo, že štíty vydržely průlet atmosférou. Po delším doteku se zemí se nakonec vyčerpaly a zhruba v půlce rýhy spadly úplně. To by vysvětlovalo nízkou míru poškození, nejhorší bylo odkloněno.
Kusy oceli se válely všude kolem, ale žádné jiné stopy se rytířům už nalézt nepodařilo.
Pokud tu někdy byla nějaká krev, či skutečné stopy záchranářů, pak už je planeta svým nepříznivým klimatem stačila pohltit.
Další postup byl jasný. Vydali se cestou dál do vesnice.
Les se často měnil. Zprvu se zdálo, že tu jsou jen jehličnaté stromy, ale nebylo tomu tak. Brzy si přátelé museli klestit cestu hustou džunglí, pichlavými keři a dokonce i vodními rostlinami v jedné z místních širokých řek.
„Tudy přátelé, tady to vypadá mnohem průchodněji,“ zavelel Michael a ohnul nebezpečné větve keře s trny stranou pomocí Síly.
„Čím dál jdeme, tím víc je jasné, že ti co je hledáme touto cestou nešli.“
„Ano, Ruplikone, ale vypařit se taky nemohli. A jelikož se v širokém okruhu od lodě nenašli, pak musí být někde dál. Třeba je našli domorodci a pomohli jim…“
„Tomu sám nevěříš, Williame, ti by je podle záznamů spíš nechali zemřít, než aby s nimi navázali kontakt. Taky tu můžou být i jiná, prostější vysvětlení, zvířata, klima… Nespočet možností. Je to šílenej úkol,“ postěžoval si Michael a pustil větve, které zasvištěly, jak rychlým návratem na místo prořízly vzduch.
Nebyl to však jediný zvuk, který byl slyšet…
„Tiše!“ upozornil Ruplikon a zvedl ruku, aby zastavil své společníky. „Tam tím směrem, jde sem skupina nějakých bytostí.“
Michael neváhal, ponořil se do Síly a vtiskl do mysli kamarádů svůj plán. Otočil se a přikrčen rychle vyšplhal na menší kopeček, ze kterého měl lepší výhled. Ruplikon s Williamem pokračovali po cestě dál naproti neznámým osobám. Michael si zatím složil z válcovitého futra, které měl na zádech, speciální sniperovou pušku.
Vidět skrze vysoké keře a stromy normálně nebylo, ale termo vidění zbraně si s tímto problémem poradilo. Bylo jich osm. Osm ozbrojených humanoidů, kteří si pročesávali cestu přímo naproti kopci kde byl Michael schován.
„Stůjte! Ruce vzhůru!“ rozkázal překvapeným ale přísným hlasem vedoucí člen bandy.
Byl to starší twi‘lek rudé barvy. Mířil na Williama blasterem a na očích mu bylo vidět, že právě dumá nad svými možnostmi.
William si protivníky letmo prohlédl, aby zjistil kdo jakými zbraněmi disponuje a od kterého by mohl přijít nejnepříjemnější úder.
Ruplikon se pustil do odpovídání: „Jsme tu na přání senátora Suwe Bo z Rylothu…“
Než však mohl ve svém vysvětlování pokračovat, přerušil ho vysoký obtloustlý zabrak, který si všiml Williamova světelného meče.
„Lže, Ballo, jsou to Jediové, jdou po nás!“ namířil hlavní své zbraně na kovový váleček, aby na něj upozornil své kolegy.
„Zabijte je!“
Michael, který pozoroval vše z povzdálí byl spokojen. Jeho přátelé splnili úkol. Setkali se s cizinci ve výseči rostlinstva kam bylo mnohem lépe vidět. Mířil sniperem postupně na každého z možných nepřátel na dobu půlky tepu srdce. Což stačilo na to, aby mu Síla prozradila zda je z nich cítit nebezpečí.
U čtvrtého v pořadí se musel zastavit. Tlustý zabrak se klepal nervozitou a kohoutek na zbrani měl již napůl zmačknutý. V domnění, že ale ze strachu nic neudělá se Michael zaměřovačem přesunul na dalšího výtečníka. Přepočítal se. Zabrak si vzal slovo a vystřelil…
Strhl se zdánlivě nerovný souboj. William s Ruplikonem Silou sáhli po svých světelných mečích, zatím co se Michael v mžiku přesunul zpět k původnímu objektu zájmu a zmáčkl spoušť.
Z hlavně vyšlehl tenounký proud čisté rudé energie, který v zápětí projel přes rameno celým zabrakovým trupem.
Zelená záře světelného meče zastavila výboj z blasteru a odrazila jej směrem k zemi. Tam padl i rohatý humanoid. Ostatní členové bandy na sebe nenechali dlouho čekat. Přestřelka byla v plném proudu. Naneštěstí byli útočníci lehce dezorientováni díky střele Michaela. Pálili spíš co nejrychleji, než nejpřesněji a rychle si hledali úkryt, který by jim poskytl lepší pozici. Ruplikon držíc v každé ruce jeden meč vytvořil ladnými a rychlými pohyby dokonalou barikádu, přes kterou jen tak nějaký výstřel nepronikl. Nepřátelé umírali jeden po druhém. Ať už díky svým vlastním, odraženým střelám, či úderům z Michaelovy pušky.
Po necelé minutě bylo po boji. Zbyl jediný protivník. Za kamenem schovaný třesoucí se muž…

* * *

William reaktivoval svůj světelný meč. Zelená čepel s typickým zabzučením zajela zpět do kovového válce.
Natáhl ruku a pomohl vyděšenému pozůstalému twi‘lekovi posadit se na kámen. Michael seběhl z kopečka, pušku položil na zem a postavil se necelé dva metry od zajatce, aby mu byl schopen znemožnit jakýkoli pokus o odpor.
Rodian se podíval na spoušť, kterou akcí způsobili a pak si teprve začal všímat detailů, které v bitvě nevnímal. Mezi mrtvými byl zabrak, dva twi‘lekové, jeden trandoshan a tři lidé. Všichni oblečeni do maskovacího oděvu a s bágly nebo vaky na zádech.
„Tak povídej, co pak jsme vám tu překazili?“ otázal se s přísným pohledem William.
„Já... já nemohu... Nemohu vám nic říct!“
„Ale myslím, že můžeš,“ pronesl vyrovnaným hlasem Michael a pravou rukou pomalu pohnul v horizontálním směru. „Nemusíš se bát, nic ti nehrozí. Řekni nám co víš.“
„Řeknu vám, co vím,“ opakoval modrý vychrtlý humanoid.
„Neseme glytteryl do tajné skrýše nedaleko od sud. Náš pán nám řekl, že už je nebezpečné ho uchovávat na Rylothu. A proto jsme si museli najmout skupinku pašeráků, aby zajistila bezpečný převoz veškerého zboží do místních tajných skladů.“
„Kolik vás tu ještě je?“ zajímal se William. „Ooo, mnoho velký Jedi. Dvacet pašeráckých lodí s plnou posádkou a deset dozorců, kteří dohlížejí na chod úkrytů.“
„Vypadá to, že na téhle planetě je mnohem víc lidí, než jsme si původně mysleli...“ procedil mezi zuby Michael.
„Jo...“ Přikývl William.
„Na planetě je twi‘lekská žena s dítětem. Víš o nich něco?“
„Ne, na žádnou ženu jsme nenarazili. Jen na dvě skupinky vojáků.“ Rodian zastříhal ušima a všem společníkům bylo naprosto zřejmé, ze pátrací skupiny už nejsou mezi živými.
William poodešel s Ruplikonem o kousek dál a začal přemýšlet nahlas: „Jsou to pašeráci drog. Je naší povinností je zastavit. Ale na druhé straně nemají takovou prioritu jako nevinné dítě, které možná potřebuje okamžitou pomoc. Ten chlapík nelže, opravdu o senátorově ženě a dítěti neví. Ale jestli tomu tak je i u ostatních pašeráků? Měli bychom jít nejdřív k domorodcům, jak mi mistr kladl na srdce? On přeci o pašerácích nevěděl…“
Rodian se podrbal na hlavě. „No, mě by spíš zajímalo co s tím vychrtlíkem uděláme?“
„Pustit ho nemůžeme, takže půjde s námi. Co s ním rozhodneme až podle situace u domorodců,“ rozhodl William.
Ruplikon zkřížil ruce na prsou a přikývl na souhlas.
„Půjdeš s námi, míříme ke gu-al falanům,“ rozkázal William.
Reakce Michaela přišla vzápětí: „Vstávej, přítelíčku, půjdeš přede mnou tak žádné blbosti. Nechceme si přece přidělávat starosti.“
Twi’lek si stoupl na nohy a přikývnul, jako že rozumí. Ruplikon určil směr a vyrazili.

* * *

Cesta byla o poznání lepší, než předchozí prodírání se keříky. Ocitli se opět v jehličnatém lese. Tu a tam se povalovalo kamení a krajinu kopečků zkrášlovala velká skála.
Zajatec tohle místo znal. Ale nedával to najevo. Dokonce se mu před Jedii podařilo ukrýt napětí, když se přiblížili k místu, kde se dalo snadno ztratit.
Obejít skálu by trvalo příliš dlouho, ale to nebylo potřeba. Uprostřed vedla nádherná klikatá cestička, která umožňovala projít skrz. A přesně tam se skrývala nejlepší šance na únik. William s Ruplikonem šli jako první. Takže pouze Michael představoval pro zajatce potíž. Lepil se mu na záda a nevypadalo to, že chce v nejbližší době z tohoto pozoru polevit.
Tam, metr před ním. Tam se cesta dělila. Teď a nebo nikdy. Twi-lek zastavil, sehnul se a začal si upravovat šněrování u levé boty. Michael zastavil též. Pohlédl na zajatce a pak na své společníky, kteří se stále vzdalovali.
„Hej, stůj…“
Twi’lek se prudce vzepjal, vší silou narazil ramenem do Michaela a odhodil jej proti stěně skály. Hned na to se dal na úprk.
Cesta vedla směrem vzhůru, proběhl menším skalním tunelem a ocitl se na dalším rozcestí. Vydal se proláklinou nejvíc vpravo. Věděl že ta vede nahoru na nejvyšší bod skály. Bod, který ovšem z druhé strany není kamenný. Tam je to jen obyčejný kopec vedoucí lehce dolů, do dalšího lesa s vysokými porosty. A to byla možnost jak zmizet.
Michael narazil na skálu opravdu tvrdě. Cítil, jak se mu do zad zabodly dva ostré malé výběžky. A pak vší svojí vahou dopadl na zem. Sedřel si kolena a pravou ruku. Žádná vážná zranění to nebyla, ale samotný čin stačil na to, aby v Michaelovi probudil Sílu. Vnímal jen bezprostřední okolí. Svět se stal černobílým. Postavil se na nohy a začal pronásledovat uprchlíka. Proběhl tunelem na rozcestí, rozhlédl se po možných cestách a díky Síle určil tu správnou. Už Twi’leka cítil. Byl blízko. Svaly se mu napínaly a podporovány Jedijskými schopnostmi pracovaly dvakrát rychleji, než u normálního člověka. Cíl dostihl na vrcholu skály.
Utíkal, ale nebylo mu to nic platné. Michael zpomalil, natáhnul před sebe ruku a zatnul ji v pěst. Tkanička na Twi’lekově botě jakoby se zastavila na místě. Zajatec prudce zbrzdil a setrvačnost ho srazila k zemi.

* * *

Ruplikon zareagoval na zavolání jako první a viděl, jak Michael ošklivě naráží na stěnu skály. Strčil do Williama, aby ho upozornil, že se nejedná o planý poplach, ale ten už se v ten moment otáčel také. Koukli se na sebe navzájem a hned na to se dali do běhu.
Michael byl rychlejší. Nevšímal si jich, vyrazil jak šelma za svojí kořistí. Přátelům nezbývalo, než na rychlosti přidat také. Na druhém rozcestí jim ale kamarád zmizel. Ztratili několik dlouhých vteřin, než se rozhodli pro cestu. Nakonec ale zvolili tu správnou.

* * *

Twi’lek ležíc na zemi se snažil sebrat zbytek svých sil a vstát. Michael už nespěchal. Přibližoval se pomalu, ale jistě. Vřela v něm nenávist a pocit zrady z toho, jak snadno se nechal tím mužem obelstít. Soustředěně se díval na svého nepřítele a sáhl po svém světelném meči. Napřáhl se a zmačkl spoušť. Oranžová čepel se rozzářila a v obličeji jejího majitele se objevila ještě větší zamračenost.
„Ne!“ křičeli Ruplikon s Williamem, kteří právě vybíhali ze skal.
Ale bylo pozdě. Čepel projela modrou kůží a ukončila Twi’lekův život.

* * *

„A je po problému.“ Uklidnil se Michael, vypnul světelný meč a vrátil jej na opasek.
William nevěděl jestli má být vyděšený, nebo jen překvapený. Díval se zaskočeným pohledem na Michaela a hledal ta správná slova…
„Po … Po problému? Byl to neozbrojený muž, zajatec!“
Michael si jen odfrkl a pohled upřel na Ruplikona. Ten vyděšený tím, co právě viděl, zůstal nehnutě stát a zíral na humanoidovo nehybné tělo.
„Co ty? Ty také nesouhlasíš s tím, jak jsem s ním naložil? Srazil mě na skálu! Málem mě zabil, jen aby utekl. Ten by problémy dělat nepřestal!“ vysvětloval s trochou výhružnosti v hlase.
Ruplikon ale neodpověděl, nevnímal okolí. Pouze si v hlavě stále přehrával sled posledních událostí. Bylo tohle všechno vůbec nezbytné? Vždyť potencionální nebezpečí z té skupinky pašeráků cítili mnohem dřív, než ji spatřili. Nebylo přeci nic snazšího, než počkat až přejdou a pak jit dál směrem k domorodcům...
„Vypadá to, že náš přítel žádný názor nemá!“ pronesl s posměchem člověk.
William z něho cítil něco zvláštního. Bylo to něco nového, aura kterou ještě nikdy před tím u žádného Jediho nepoznal. Ale věděl o její existenci. Mistryně Clao mu o ni vyprávěla. Mohutná energie Síly rychle proudící z těla ven a hned na to zpátky. Tak mu ji popisovala a tak ji teď cítil. Věděl, že by měl příteli pomoci najít cestu zpět k harmonii, ale ta neuvěřitelná moc, která stála před ním a kterou měl na dosah své mysli, mu naháněla skutečnou hrůzu. Nebyl připravený čelit temné straně, nevěděl jak co nejrychleji zažehnat hrozbu číhající v duši svého společníka. Ale nezbývalo, než jednat!
„Jsi rozrušený Michaeli, cítím to. Ty emoce tě dělají silnějším, ale také zranitelnějším. Potlač je v sobě, jen tak budeme moci pokračovat dál...“
„Co... co jsi to provedl ? Proč jsi ho zabil? Tohle není správné, nemůže být!... To se nemělo stát!“ probral se Ruplikon ze svého transu.
Michael ho okamžitě okřikl, aby zmlkl, aniž by se odvrátil od Williama.
„Znám kodex Jedi, nemusíš mi ho tu tlumočit! Ten twi‘lek dělal potíže. Byl to obyčejný pašerák drog. Díky takovým jako je on, umírají denně miliony bytostí. Nic jiného si ani nezasloužil!“
„Zabíjení jen z principu je špatné!“ nedal se William.
„To je tvůj názor.“
„Nejednáš podle kodexu!“ procedil mezi zuby Ruplikon.
„Kašlu na kodex! Tady platí zákony džungle!“ umlčel podruhé Michael rodiana.
„Není vášeň, je jen klid.“
„Řekl jsem, že to stačí!“ naštval se Michael a Silou vrazil Williamovi do hrudi.
Ten takový výpad vůbec nečekal a tak nestačil zareagovat. Síla ho prudce odhodila o pár metrů dál. Tam se však zem už měnila v kopec dolů.
Setrvačnost nedovolila kiffarovi zastavit. Kutálel se v sudech a kotrmelcích dolů a nabíral rychlost. Zem se roztočila a mozek přestal stíhat zpracovávat informace o momentální poloze hlavy. A najednou byla tma. Jeden z ošklivých nárazů do tvrdé země způsobil Williamovi ztrátu vědomí několik setin před tím, než se konečně zastavilo i tělo...

* * *

Michael cítil jak Síla, kterou vyslal narazila kiffarovi do hrudi. Pravou ruku měl stále pozvednutou, zatím co levou opět uchopil svůj meč.
Ruplikon o krok ustoupil a křížem sáhl po svých zbraních. Právě včas. Oranžová čepel již útočila na jeho levý bok. Mečem v pravé ruce ji zastavil. Modrá s oranžovou barvou se střetly a zaskřípaly o sebe.
Aniž by přerušil spojení, provedl Rodian otočku vzad tak, aby mohl druhým mečem Michaela zasáhnout.
Ten s tímto výpadem počítal. Jar'Kai byla nebezpečná forma. Podpora jednoho meče druhým představovala problém, který nebylo radno brát na lehkou váhu. Naneštěstí Ruplikon nebyl žádný mistr, ale i tak musel Michael pořádně zbystřit své smysly a zabrat.
Odklonil nebezpečí modré energie a rychle se opsaným půlkruhem přesunul na obranu svého levého boku a nohou. Stihl to na poslední chvíli. Zelená čepel se zastavila o oranžovou pul stopy od jeho žeber.
Ruplikon dokončil otočku a v momentě kdy již byl soupeři opět čelem, zasáhl i svým druhým mečem. Mířil s ním Michaelovi na hlavu.
Zax tento útok odvrátit nemohl. Musel se skrčit. Meč mu prolétl tak těsně nad hlavou, že bylo cítit, jak mu seškvařil pár delších kudrnatých vlasů.
Rodian se ocitl v nepříjemné situaci. Rychlost a následná setrvačnost které provázely druhý úder do prázdna, měly za následek až moc velké překřížení rukou. V takto nevýhodném postavení bylo nejsnazší obranou, ne-li jedinou provézt další útok.
Levou čepelí tedy sjel po oranžové směrem dolů, kde měl Michael špičku meče. Kdyby člověk povolil v obraně, obdržel by nepříjemný zásah na nohy. A vzhledem k tomu, jak byl člověk skrčený, mohl by to být i smrtelný úder.
Michael si byl vědom nebezpečí, které na něj číhá. Ale bránit se musel. Zabodl špičku meče do země kam se hned na to dostavil i zelený meč Ruplikona. Jakmile si všiml, že se modrá energie vrací, aby ho zasáhla kamkoli do naprosto nechráněné pravé části těla, prudce se vzepjal a sekl mečem vzhůru.
Z Ruplikonova úderu pravou rukou se stal rázem obraný blok. Meče se opět střetly, ale tentokrát už bylo pozdě.
Michaelova oranžová čepel se zakousla do rodianovy pravé nohy, zatím co zelená zasyčela o člověkovu paži a rameno. Oba rázem bolestí svůj tlak na zbraně polevili a stáhli své meče k sobě.
Ruplikon neudržel rovnováhu a padl na zadek. Pustil jeden meč a chytl se rukou nad ránou.
Michael se pokusil z podřepu vstát, ale místo toho škobrtl a po dvou krocích vzad také padl k zemi. Jeho zranění bylo ošklivé. Jednoznačně horší, než to Ruplikonovo. Potřeboval se vyléčit, pokračování souboje by pro něj znamenalo značné riziko a Rodian se už pomalu pokoušel znovu vstát.
Michael musel být rychlejší. Otočil se a postavil se na tři nezraněné končetiny. Zavřel oči a s bolestí, která mu vystřelovala z ruky do celého těla se postavil.
Když se ohlédl, viděl jak Rodian drží v ruce meč a už si Silou nechává přitáhnout druhý. Tohle nebyl souboj, který mohl Michael momentálně vyhrát. Rozběhl se tedy zpět do skal...