Mise Gefalania

Kapitola 2

Cesta probíhala bez problémů. Jediové se poznávali, sdělovali si své neuvěřitelné a místy schválně nadnesené historky ze života a trénovali svaly a mysl, aby je dlouhý a jinak bezpohybový let zbytečně nevyvedl z potřebné kondice.
Gefalania se nacházela jen malý kousíček od Rylothu. Dostat se k ni tedy znamenalo proletět celý Corellianský tah, což hlavně Ruplikona vůbec nepotěšilo. Nebo to možná bylo jen součástí skutečnosti jak málo toho o této akci věděl. Byl zvyklý na tajnosti. Ale většinou stál na té straně co je ukrývala a ne na té, která byla držena v nevědomosti.
William byl však neoblomný. Slíbil mistrovi, že o poslání akce pomlčí, dokud nedorazí na místo. Navíc byl rád v takovém postavení a také trošku i zvědavý, jak na tom jsou jeho společníci s trpělivostí.

* * *

„Tak a jsme tu. Tahle zapadlá planeta je ta naše,“ pravil Michael a znechuceně se rozhlédl.
Zato Ruplikon, celý nedočkav, svůj pohled věnoval pouze Williamovi. Propaloval jej jím a dával mu tak najevo, že je načase jít se zadáním úkolu ven.
Kiffar pochopil: „Tak se tedy nebudeme zdržovat, pojďte se dovnitř ještě občerstvit a já vám povím oč se tu jedná…“
Michael obdařil Williama nepatrným kývnutím hlavy a s Ruplikonem vyrazili zpět po rampě vesmírného transportéru StV-881 do společenské místnosti.
William je nechal projit kolem sebe a pak se také rozhlédl po okolí.
Na první pohled obyčejná planeta. Jehličnaté stromy zasazené mezi vysoké šedé skály, podobající se zdviženým ukazováčkům, modrá obloha s jedním sluncem, všude kolem spoustu mírumilovné fauny. Lehký vánek snažící se o pohrávání si s kiffarovými těžkými vlasy. A nesmírné ticho, rušené snad jen občasným zašustěním několika málo listnatých křovin.
To vše, jak Will věděl, byla jen jedna tvář této planety. Tam kam se chystají, bude úplně jinak. Schválně přistál zde a ne přímo ve skalním městě domorodých gu-al falanů. Národu hrdých válečníků, kteří již po dlouhá staletí odmítají návštěvníky z jiných planet.
Domorodců žijících v patriarchální společnosti pod neustálým dohledem vládců, nejsilnějších válečníků, kteří si své postavení vždy musí tvrdě vybojovat a pak neustále obhajovat.
Se zamyšleným výrazem se kiffar otočil, zmáčkl tlačítko na ovládání a zavřel za sebou rampu.
Když kráčel těch pár metrů, které jej dělili od společenské místnosti, rychle si v hlavě přehrával nejpodstatnější body mise, kterou jemu a jeho společníkům zadal mistr Rancisis.
Ruplikon od stolu se zájmem sledoval výraz ve tváři přicházejícího Williama, zatímco Michael otvíral tři lahve Alderaanského piva.
„Tak povídej,“ pronesl rodian.
Will si vzal sklenici a začal: „Tak dobrá, vezmu to pěkně od začátku,“ odmlčel se.
„Před dvěma dny na této planetě nouzově přistála loď senátora Suwe Bo z Rylothu. Podařilo se jim přivolat pomoc, ovšem než ta dorazila, tak za záhadných okolností zmizela senátorova žena i s jejich dvouletou dcerou.“
„Z informací které nám rylothští vojáci poskytli, víme, že po nouzovém přistání byla žena smrtelně zraněná, zatímco dítě mělo prý jen pár nepatrných škrábanců.“
„Podle rylothských zákonů bylo prioritní vzít do bezpečí hlavně raněného senátora. Proto záchranná loď odstartovala pryč už po necelé hodině bezvýsledného pátrání.“
„Senátor je blízkým přítelem našeho mistra. A tak se rozhodl této výhody náležitě využít.“
„Náš úkol je tedy zřejmý. Musíme najít a přivést zpět dvouroční dítě a pokud možno, i jeho matku. Ačkoli se nepředpokládá, že bez bactové léčby mohla přežít.“
„Jo. Tak dítě který tu už několik dní běhá po lesích...“ podrbal se Michael na hlavě.
Ruplikon polkl doušek piva a zeptal se: „Takže Twi‘lekové už ho nehledají?“
„Ale ano, jsou tu tři transporty, každý o pěti mužích, kteří pročesávají lesy a skály okolo místa nehody. Problém je v místním kmeni domorodců. Do jejich města se jen tak někdo nedostane. Nemají rádi cizí rasy, i když myslím, že problémy by s nimi být neměli. Stačí přesvědčit momentálního vůdce. Jenže na takové, nevojenské, diplomatické úkony rylothští vojáci trénováni nejsou...“
„Heh, a z toho důvodu jsme tu taky, co?“ ušklíbl se Michael.
„Abychom přesvědčili domorodce ke spolupráci?“
Will pozvedl obočí a s pivem u úst odpověděl: „Jo, nějak tak!“
Ruplikon se opřel o opěradlo své židle a s úsměvem na tváři směle navrhl: „Ale to by nemělo být tak těžké... Takže navrhuji kontaktovat skupinky Twi‘leku, zjistit co je nového a pak vyrazit směrem k městu.“
„Souhlasím, takže za pět minut tady v plné polní?“ přitakal Michael.
Will už nic neříkal, jen kývl, dopil pivo a při odchodu do své kajuty, vyhodil láhev do recyklátoru...