Sebedůvěra

Autor: Ugy Garnt

Kapitola 5.
Caleda

Saket zíral na osobní průkaz, který držel v ruce, a nepřítomně si s ním pohrával.
„Takže vy jste,“ sklonil hlavu, aby přečetl, co stálo na průkaze „jediský špeh třetí úrovně? A můžu znát jméno?“
„Caleda. To vám musí stačit,“ odpověděla razantně a začala se přehrabovat ve vaku. „A vy? Jak se jmenujete?“
„Saket Garnt,“ odpověděl.
„Á, o vás jsem už něco slyšela, nejste to vy, kdo objevil tohohle Sitha na Yavinu?“ řekla sarkasticky. Caleda vytáhla z batohu malou kulatou věc a začala na ni zapínat různé kontrolky.
„Ano, to jsem já, ale-“ Zarazil se, když se ta malá kulovitá věc rozsvítila po obvodu a vznesla se dvacet centimetrů nad Caledinu dlaň. „Co to je?“
„Á, tohle? To je Mooty. Můj malý pomocník. Zvládne dost věcí.“
„Aha,“ odpověděl Saket a hlavou se mu začínaly honit vzpomínky na to, co se stalo během posledních pěti hodin. Pronásledoval Sitha, zasekl se ve výtahu, málem se nechal rozdrtit, plazil se větracími šachtami a teď? Teď se tady baví s někým, kdo má označení Nejvyššího špeha. Život je šílenej. Pomyslel si. Caleda si mezi tím připnula k levému lýtky vibronůž a k prvému nějaký nový model blasteru. Vlasy si sepnula sponkou a k zápěstí si připevnila malý datablok podobný tomu, jaký měl Saket.
„Takže, Mooty. Mapu, prosím,“ Caleda promluvila do ticha, které ve skladu panovalo. Malý droidík se natočil a promítl na zem holografickou mapu několika podlaží. Saket začal hledat možnou cestu ven. Než však vůbec našel pozici, kde se nacházejí, Caleda přerušila jeho myšlenky.
„Půjdeme tudy,“ řekla a holografickým perem vyznačila do mapy cestu. Saket si cestu prohlédl.
„Ale vždyť vede přímo kolem hlavního můstku!“
„Pod svícnem je největší tma. Jdeme.“ Než Saket stačil odpovědět, zvedla se a vyrazila.

Cesta skrz stanici probíhala v klidu. Vyhýbaly se místům, kde se pohybovalo hodně lidí. Blížili se k nekritičtější fázi cesty. Velitelský můstek byl jen kousek před nimi. Caleda se zastavila. Stáli v široké chodbě před dveřmi zdviže. Která vedla k můstku. Caleda stiskla tlačítko pro přivolání zdviže.
„Vážně musíme tudy?“ sykl Saket.
„Pokud se nechcete zdržovat obcházením, tak ano. A krom toho musím tu ještě něco vyřídit.“
„Aha, a copak to je?“
„Chci zjistit, kam má ten Sith namířeno. A jen tak mimochodem doufám, že máte loď?“
„Ano mám. Vy nemáte svoji?“ Zeptal se Saket a pozdvihl obočí.
„No vlastně řekla bych, že ji prohledali a sešrotovali.“ V jejím hlase zazněl smutek. Zmínka o lodi v Saketovi probudila jinou myšlenku. Rychle zapnul datablok a komlink na svém zápěstí.
„G5, jsi tam?“ Místo odpovědi se však ozvalo jen praskání statické elektřiny. „K sakru!!“ Saket udělal pohyb rukou a chystal se vypnout komlink. Najednou se ozvalo zapískání a na displeji se objevil překlad.
„Aha, statické rušení. Doufám, že tě nenašli?“ Za okamžik naběhla další zpráva, tentokrát delší. „Takže tam byli, ale nevšimli si tě, to je dobře. No nic, zapni mezitím všechny předletové sekvence, které jdou spustit, aniž by si toho někdo všimnul. Za patnáct minut jsme u tebe.“ Zdviž mezi tím dorazila a Saket rychle vypnul datablok i komlink. Společně s Caledou a Mootym nastoupili dovnitř.
„S kým jste se to bavil?“ Zeptala se Caleda.
„S G5, je to můj palubní počítač.“
Caleda neodpověděla. Jen pozdvihla obočí. Otočila se k Mootymu a vsunula do něj dvě datové karty. Zdviž vyjela do horní stanice a otevřely se dveře. Byla před nimi větší místnost, ze které vedly dvě další chodby. Jedna nalevo, druhá napravo. Přímo naproti nim byly velké dveře, nad kterými bylo basicem napsáno Můstek. Přede dveřmi byli dva vojáci. Očividně brali svou povinnost vážně, protože oba stáli v pozoru s blastery přitisknutými k hrudi. Všude kolem proudily davy lidí.
„Trochu přelidněno, nezdá se vám?“ Zeptal se Saket, zatímco vystupoval ven.
„Alespoň se ztratíme,“ odpověděla mu klidně. „Potřebuju se dostat na můstek.“
„Vy jste se asi zbláznila, ne?!“
„Ne nezbláznila,“ odpověděla klidně, „podívejte, vy tu akorát hodíte tenhle consussák a začnete utíkat. Způsobíte zmatek a já budu mít dost času.“
„Vy jste opravdu šílená. Vy po mě chcete, abych tu jen tak hodil na zem plazmovej granát?“
„Co když mě chytnou?“ zeptal se Saket.
„Nesměj! Odsud je to už jen kousek. Tři sta metrů, ne víc. Poletí s váma Mooty. Až budete v lodi, napojte ho na počítač, ať víte, co říká.“
„A jak se k nám přidáte vy?“
„Nestarejte se. Tady máte granát,“ řekla a vtiskla mu do dlaně plazmový granát. Saket se na něj podíval. Byl označen jako třaskavá plazmová dýmovnice. Takže ne skutečný granát, to je dobře. Pomyslel si.
„Jdeme na to,“ řekla Caleda a odpojila se od něj. Stoupla si kousek od stráží a čekala. Saket se podíval na granát. Stiskl pojistku.
„Hééj, blbci jedny zkriffený!“ zakřičel. Dost lidí se po něm otočilo a místnost ztichla. Jediný zvuk, který se ozval, byly Mootyho repulzory, robot se očividně rozhodl, že poletí napřed. Stráže se otočili po Saketovi, ten na nic nečekal. Pustil granát. Otočil se a začal utíkat. Uslyšel ze sebou výbuch. Riskoval jeden rychlý pohled přes rameno. Všude byl dým. Dva strážci běželi za ním, ještě než se otočil zpět, zahlédl periferním viděním, jak někdo vklouzl na můstek.
Stráže na něj křičeli, ať zastaví. Nevšímal si jich. Rychle zahnul do servisní chodby . Vzduch prořízlo zasvištění laserů. Chtěli ho zabít. Smůla. Pomyslel si. Ale pro ně. Vytrhl od pasu světelný meč. Ozvalo se cvaknutí a syknutí. Modrá čepel vzplanula a odrazila několik střel. Střelba utichla.
„To je ten Jedi!“ zamumlal jeden ze strážců. Zahájili krycí palbu a začali pomalu ustupovat. Saket ani nevypínal meč. Rychle otevřel dveře za sebou a proběhl jimi, pomocí Síly je zase rychle zavřel. Stál na mostku . Pět metrů pod ním pod ním byl hangár a na jeho druhém konci stál Poslední poutník. Problém však byl, že mezi lodí a jím stála jednotka vojáků.
Saket vyslal do prostoru Sílu. Vojáci byli ve střehu. Očividně ho čekali. Nemá cenu to zdržovat, pomyslel si. Přehoupl se a skočil dolů. Vojáci byli dobře vycvičeni, to se jim muselo nechat. Než dopadl na zem, už se otáčeli a začínali střílet. Saket dopadnul na zem a přešel plynule do kotoulu. Rychle se postavil. Švihnutí mečem v bok. Hangárem zazněl zoufalý výkřik. Saket skočil dlouhým skokem k dalšímu vojákovi ve vzduch odrazil několik střel. Dopadl na zem. Otočka, zavíření mečem a odsekl důstojníkovi zbraň i s rukou , další otočka a kop, voják byl na zemi. Saket vyřídil ještě tři muže, než se ostatní rozutekli.
G5 si ho očividně všiml. Když dobíhal k lodi, spustil mu rampu k nohám a motory už začínaly hučet.
„Mooty, támhle je přípojka. G5, startujeme. Rychle!“ Saket skočil do křesla, připoutal se a chytl řízení. Přitáhl k sobě páčku plynu a Poslední poutník nabral na rychlosti. Nebylo na co čekat. Loď vylétla z hangáru a Saket ji stočil směrem k povrchu asteroidu.
„Tak kde máme vyzvednout tu tvoji paničku?“ Nad přístrojovou deskou se zjevil hologram asteroidu. Přiblížila se na něm jedna část. Byl na ni vidět červeně označený výstupek.
„Dobře.“ Saket upravil kurz lodi, aby mířila k cílovému místu. Už by tu měl být, ale nikde nic neviděl. Najednou si toho všiml. Pod ním byla malá drobná kovová deska. Nouzový tunel. Pomyslel si. Ta je opravdu šílena. Ubral na rychlosti a nakonec se zastavil. Než stihl srovnat loď, už se deska odklopila a začal se z ní vysouvat tunel.
„G5, připrav se na otevření tlakového poklopu! Rychle!“ G5 odpověděl souhlasným pípnutím. Těsně po něm se ozval elektronický výbuch. Saket shlédl na obrazovku a hned potom na radar.
„Máme společnost,“ zamumlal Saket. Ozvalo se kovové cinknutí. Tunel se napojil. Syknutí. Vyrovnal se tlak. Uprostřed podlahy se otevřel poklop. Po žebříku dovnitř rychle vklouzla Caleda a začala poklop znovu zavírat.
„G5, odpoj nás!“ Černý prostor vesmíru prořízly laserové záblesky. Loď sebou cukla. Byli volní.
„Můžu nějak pomoct?“ Ozvala se Caleda.
„Vem si děla a zaměstnej je!“ Křikl na ni Saket, mezitím se snažil odmanévrovat pryč od toho asteroidu.
„G5, směr Coruscant,“ Saket se snažil vymanévrovat pryč z shluku asteroidů. Caleda mezitím ovládala pomocí obrazovky dělo na zádi. Najednou to trhlo lodí. Jakmile opustili pole asteroidů G5, na nic nečekal a spustil hypermotor. Utekl, zase se mu podařilo utéci.