Sebedůvěra

Autor: Ugy Garnt

Kapitola 3.
Rytíř Jedi

Šlo to rychle. To, co se snažil naučit za posledních šestnáct let, k němu přicházelo samo. Byly to přesně dva měsíce ode dne, kdy se vrátil z Yavinu. Už po prvním týdnu Ranaldova výcviku byl Saket schopen kontrolovat svoji Sílu. Už s ním necloumalo každou chvíli to brnění. Za tři týdny byl schopen pohybovat velkými předměty jen pomocí Síly a působit na lidi kolem sebe jen pomocí své vůle. Na začátku nevěřil mistrovi, že ho zvládne vycvičit za dva měsíce. Oponoval mu tím, že to není dost času. Mistr na to odpověděl: „Sakete, tak dlouho jako ty se nikdo z nás neučil. Ty už to vše umíš, ty si to musíš jen uvědomit.“ Na konci dvou měsíců uměl Saket to, co má rytíř Jedi umět a díky své nesmírné Síle, to zvládal velmi dobře. Po každé meditaci si připadal vyrovnanější, klidnější, ale také silnější. Jeho světelný meč už nebyl nebezpečná hračka, ale mocná zbraň a on se stal tím, kým vždy chtěl být. Rytířem Jedi.
„Sakete, mám tady pro tebe něco, co jsem ti možná měl předat už dávno, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Řekl bych, že to patří tobě víc než komukoliv jinému.“ S těmi slovy mu Ranald podal světelný meč. Byl mu povědomý, ale nemohl si vzpomenout, kde ho viděl.
„Čí je to meč, mistře?“ Ranald chvíli váhal ale pak odpověděl.
„Idyho.“
Saket převzal meč a sevřel ho do dlaně. Vzpomněl si na chvíle, které s Idym strávili v Chrámu i mimo něj. Vzpomněl si na to, jak plánovali, co vše dokážou. Vzpomněl si i na jeho smrt.
„Děkuji,“ zašeptal a odešel do svého bytu. Byl večer a rudé slunce zapadalo za Coruscantský obzor. V hlavě se mu vybavila vzpomínka na jedno ráno, kdy se také dlouze podíval na slunce. Na ráno, kdy mistr poprvé ukončil jeho výcvik, dnes ho ukončil znovu. Na chodbě před sebou spatřil Kel’dorskou postavu mistra Keliho.
„Mistře!“ Zavolal na něj. Keli se otočil a spatřil Saketa, už to nebyl ten třiadvacetiletý muž, kterého znal před tím. Byl to někdo jiný a vůbec nevypadal na svůj věk, vypadal tak na dvacet a při jeho chůzi chodbou mu ostatní uhýbali z cesty. Před půl rokem by to nikoho ani nenapadlo, ale teď se kolem Saketa šířila taková aura Síly, že už si o ni vyprávěl celý Chrám. Stejně stále polovina Jediů považovala Saketa za buřiče. Z dob, kdy mu Síla moc nesloužila, nebyl zvyklý nosit Jedaiskou tuniku, jediné, co na něm tenkrát připomínalo Jediho, byl jeho tmavě hnědý plášť a světelný meč, který se mu houpal u pasu. Místo tuniky na sobě nosil černou mikinu, přes kterou měl navlečenou tmavě modrou vestu plnou kapes na různou výbavu. Když k němu Saket došel, všiml si mistr něčeho zvláštního.
„Čí je ten druhý-“
„Idyho,“ skočil Saket mistrovi do řeči, než se však Keli zmohl na omluvu, pokračoval. „Mistře, už jste někoho poslal na Yavin, aby zjistil, co to bylo za Sitha?“ Pár mladších padawanů, co zrovna procházelo kolem, se na ně otočilo, v Chrámu nebylo ve zvyku mluvit otevřeně o Sithech.
„Ne, neposlal, ale mám to v plánu zítra někoho vyberu.“
„Poletím já, chci zjistit, kdo to byl. Dobrou noc.“ Aniž čekal na odpověď vydal se Saket dál chodbou a nechal mistra stát uprostřed teď už prázdné chodby.
„Změnil se,“ promluvil Keli sám pro sebe a vydal se do svého bytu.

Když se další ráno Saket probral, zjistil, že mu na obrazovce konzole bliká zpráva označená symbolem Coruscantské banky. Rychle se opláchl a provedl ranní meditaci a zprávu otevřel.

Převod:
Částka: 10 000 cr
Na účet: 320-120-406 (Saket Garnt)
Z účtu: 110-100-101 (chrám Jedi)

Předmět: Tady máš dárek k narozeninám a dokončení výcviku.

Ranald a Keli

P.S. Pořiď si lepší loď.

Saket se jen usmál a zprávu zavřel. Oblékl si vestu vzal si plášť a nakonec přes rameno hodil vak s jídlem a ostatními věcmi. Plánoval, že se na Yavinu trochu zdrží a porozhlédne se tam. Ještě před odletem ale musí zařídit pár věcí. Vzal si komlink a napojil ho na svou databanku. Naladil frekvenci a určil místo, ještě provedl několik procedur a za chvíli mu naběhl nápis spojuji.
„Tady stanoviště 23,“ ozvalo se z komlinku.
„Ahoj Uthere, tady Saket.“
„Sakete, jak ses proboha dostal na naši soukromou frekvenci a co potřebuješ?“ Z Utherova hlasu znělo zděšení.
„To neřeš. Jak je na tom Poslední poutník?“
„Dobře, ale taky bys mohl příště zavolat na centrálu a oni by tě spojili.“ Uther už se začínal uklidňovat.
„Ale ten rozhovor by se nahrával, to je jedno. Hele, mám teď pár peněz navíc, takže budu expresně potřebovat nějaký zboží na vylepšení lodě.“
„Aha, a co to bude?“
„Dej tam nejlepší generátor štítu, jakej seženeš, naplň nádrž a víš, jak si mi nabízel ty tři laserový automatizovaný věže?“
„Jo vím, ale ty-“
„No tak přesně ty tří mi tam dej a napoj jejich ovládání na G5. Jo, a ještě trochu lepší senzory by se taky hodily.“
„Tak jo, za tři dny to máš tady, a jestli mně náhodou zavřou za to, že vybírám firemní sklad, tak mně máš na svědomí,“ Uther zněl trochu naštvaně, ale už si zvykl na Saketovy expresní objednávky.
„Odpoledne odlítám, tak makej. Čau,“ než Saket ukončil spojení, zaslechl z komlinku ještě Utherovo: „No nazdar.“

Když Saket kolem jedné odpoledne přišel do Servisu firmy RSD a spatřil svou loď, nemohl věřit svým očím. Uther seděl na křesílku a popíjel.
„Nemáš náhodou pracovat, Uthere?“ Neodpustil si Saket poznámku a pomalu vytáhl z vesty datovou kartu s desíti tisíci.
„Hotovo, ale musel sem na to vzít všechny droidy, co tady byli, a sám mám už taky dost. Jo, dlužíš mi osm tisíc.“
„Tady máš deset a doufám, že se žádný z Jediů nedoví, kde nakupuju.“ Uther vyvalil oči. Čekal osm a půl, maximálně devět, ale deset tisíc, to ne.
„Ani slovo,“ zamumlal.
Saket mezi tím nastoupil do Posledního poutníka. G5 ho pozdravil a hned na obrazovce rozsvítil analýzu nově přidaných systémů. Všechno svítilo zeleně.
„Tak jo, startujeme.“ Za dvacet pět minut už se kolem Saketa rozprostíral strakatý povrch hyperprostoru.
„Ano, G5, teď se na Yavinu zdržíme dýl,“ odpověděl na droidovu otázku.
„Mám v plánu tam provést pár měření a hlavně zjistit, co to bylo za Sitha.“ G5 cosi napsal na obrazovku, Saket to rychle přečetl a potom s úsměvem odpověděl: „Neboj, na stabilizátory dám pozor.“ S těmi slovy vypnul posledních pár zařízení, která nebyla nutná k letu hyperprostorem, a odebral se do kokpitu ke spánku. V tu chvíli se nad Yavinem zjevily tři větší lodě a jedna stíhačka vyrobena společností Core Galaxy System.

Saket vstal a promnul si oči, provedl rychlý trik na zostření vědomí. Něco tady nehrálo. Siréna. Na palubě blikalo červené světlo a houkala siréna. Saket si to uvědomil až teď, potom co se probral z transu byl trochu malátný. Postavil se na nohy a hlava se mu zatočila.
„Sakra, budu si na to muset zvyknout. Co se děje G5, na Yavinu máme být až za tři ho-“ než však dořekl slovo, byl plně vzhůru. Saketovi došlo, že nevzal v úvahu dvě věci. Zaprvé, díky jeho vylepšenému energetickému zdroji mohl G5 pustit motor naplno a oni byli na Yavinu o tři hodiny dřív. Za druhé, nedošlo mu, že ten Sith možná taky bude chtít zjistit, co se tu stalo.
Na pozadí rudé planety Yavin a jejího modrozeleného měsíce se rýsoval trup třech velkých lodí. Dva transporty a jedna těžce ozbrojená korveta. Teď si všiml poslední lodě – známá stíhačka vyrobená CGS.
„Do prdele!!“ Saket zaklel a začal co nejrychleji zapínat palubní systémy.
„G5, proč si mně sakra nevzbudil, když jsme se chystali vystoupit z hyperprostoru!!! Zapni deflektory a taky nabij zbraně,“ Saket křičel směrem k droidovu mikrofonu a sám mezitím doufal, že si jich lodě nevšimli. Pozdě. Korveta se začala otáčet a dva menší transporty se za ní řadily do formace. Rudá stíhačka zaujala místo nad nimi. Saket ztuhnul a přestal zadávat příkazy do palubního počítače.
„Tady něco nehraje, G5 sleduj jejich kurz a taky chci zapnout krycí štít,“ Saket teď jen civěl skrz průzor a sledoval ostatní lodě nad Yavinem. Takové štěstí mít snad ani nemůže. Na obrazovce se naráz rozsvítily čtyři nápisy. Naběhl štít, krycí štít a zbraně se aktivovaly. Pod třemi systémovými nápisy zářil výpočet kurzu od droida.
„Ty lodě míří jin-“ než dořekl poslední slovo, čtyři lodě před ním sebou škubly a propadly se do hyperprostoru.
„Změna plánu, letíme za nima,“ Saket začal co nejrychleji zpracovávat data z droidova výpočtu kurzu a zadával je do navigačního počítače. Přesně ve chvíli, kdy zadal poslední údaje, naběhla na obrazovce zpráva od G5, že se hypermotory zchladily a on je schopen je opět aktivovat. Garnt neměl času nazbyt, hned, jak stočil loď na patřičný kurz, zatáhl za páku hypermotoru. Hvězdy se proměnily v čáry a čáry se proměnily ve strakatý povrch hyperprostoru.
„Kam vlastně letíme?“ Saket se zeptal droida krátce potom, co opustil prostor hvězdné soustavy Yavin.
„Tionský shluk? To neznám, za jak dlouho tam budeme?“ Saket se začal natahovat po vypínači chlazení sub motorů. Najednou se zastavil.
„Třináct hodin? Není to trochu málo?“ S tak malým časovým odhadem nepočítal.
„Nevadí, tak vypneme jen ty nejzákladnější věci a já si pudu ještě lehnout.“
Když se Saket snažil usnout, nedařilo se. Po dlouhém transu byl odpočatý, ale opět do hybernačního spánku se mu nechtělo. Nakonec si vzal pilulku.

„Sakete!!!“ Ozval se syčivý a chladný hlas.
„Ano,“ odpověděl, ale hlas měl chraplavý a cítil se vyčerpán.
„Teď se ti pomstím za to, co jsi mi udělal.“
Saketovi přeběhl mráz po zádech. Uvědomil si, kde je. Ležel připoután na stole a nad ním se skláněla postava v kápi.
„Teď trp!!“ Postava křikla. Škubla sebou a ze záhybu pláště vytáhla cosi, co se kovově lesklo.
„Zemřeš!!“ Při těch posledních slovech se Sith v kápi podíval upřeně na Saketa. Zpod kápě se něco kovově blyštilo a na místě pravého oka cosi rudě zářilo. Sithovo oko začalo blikat. V pozadí se ozvala siréna. Jsem na nějaké stanici, uvědomil si.

Pokusil sebou škubnout. Narazil hlavou do něčeho kovového a otevřel oči, ani si neuvědomoval, že je měl zavřené. Seděl na posteli ve své kajutě na Posledním poutníkovi a byl celý mokrý od potu. Kolem houkaly a blikaly sirény. Blížili se k Tionskému shluku a G5 se ho rozhodl vzbudit. Saket hmátl po konzoli a sirénu vypnul. Nastalo ticho. V hlavě si snažil urovnat, co se mu vlastně zdálo. Tma. Stůl. Sith. Ta kovová věc, asi světelný meč. Nic mu nedávalo souvislosti. Zvedl se z postele a ze stolku si vzal ledovou kávu, co si připravil ještě před příletem na Yavin, ale nějak ji nestihl vypít. Teď se mu hodila. Cítil, jak se mu chladivě rozlévá po celém těle a jak ho probouzí. Stejně mu bylo hrozně, na zádech měl studený pot a měl pocit, jako by ho zrovna přejel křižník.
„Tak dost. Jsem Jedi.“ Nevěděl, proč to říká, ale řekl to. Provedl několik cviků na zostření vědomí. Pomohlo to, už se cítil lépe.
„Dobré ráno, G5. Tak to rozjedeme, připrav se na přechod na podsvětelnou rychlost a radši nabij zbraně. Nevím, co nás čeká.“ Na obrazovce začaly naskakovat zelené nápisy a po celém kokpitu začínaly blikat kontrolky.
„Tři, dva, jedna,“ s posledním slovem zatáhl Saket za páky a vystoupil z hyperprostoru.