Emoce zkázy

Autor: Loupák Andy

Po té jediné větě. Žal, smutek, chlad. To všechno cítil. Tyhlety pocity se mmu míchaly v nitru. Vztek. Vztek na sebe sama. Zlost v něm vařila, prostupovala každou jeho žílu, kolovala jeho tělem a pálila jako roztavené železo. Bylo to strašné. Vztek, ten strašný nepřítel i spojenec mu zatemňoval myšlenky tak, že je nedokázal upnout k čemukoli jinému než k té emoci. Byla to nenávist. Nenávist ke všem, kteří za tohle mohli. Strach. Strach, že je to doopravdy jeho vina. Smutek, tíživý smutek, který mu prostupoval až do morku kostí a který mu nedovoloval jasně přemýšlet. Kdyby mohl, brečel by. Proklínal se a proklínal také všechny ostatní. A ze všech nejvíc Jedaie a toho zatraceného Palpatina. Přál jim z celého svého zmrzačeného a zlomeného srdce, aby prožili to samé, co on. Ne. On chtěl, aby trpěli mnohonásobně víc. Doufal, že se za své činy dostanou do pekla, kde je budou stravovat pekelné ohně stvořené na počátku věků ze samotné bolesti. A ti, co jsou stále naživu... Přál jim, aby je až do konce jejich bezcenného života pronásledovaly noční můry tisíckrát horší než samotná smrt. Noční můry. Vzpomněl si na své sny. A Ona se opět vloudila do jeho myšlenek. Smutek a nenávist. To bylo to hlavní, co teď cítil. A nejhorší na tom bylo, že nenáviděl i své nenarozené dítě. To kvůli němu totiž Padmé zemřela, to kvůli němu se mu zdálo o jejím porodu! Vyrazil ze sebe zmučený výkřik, který se proplétal chodbami a nahnal strach mnoha bytostem. Lord Vader konečně celou svou duší propadl Temné straně Síly.