Diktátor

Autor: Aleš Harazim

Slunce mi pražilo do zad a já se nemohl ani hnout. Doobr právě vylézal ze svého osobního transportéru a byl proto zcela nechráněn. Jediná možnost, kdy ho můžu dostat. Pak vleze do své pevnosti a už se na několik měsíců neukáže na veřejnosti.

V hledí mého sniperského blasteru se usadila hlava Doobra. Opatrně jsem odjistil pojistku a pořádně se nadechl. Pouze jedna možnost. Pak bych musel počkat několik měsíců a můj zaměstnavatel by jistě nebyl potěšen… a to si nemůžu dovolit. Alespoň ne teď.

Polechtal jsem spoušť a počkal ještě sekundu před výstřelem. To jsem ale neměl dělat. Do křížku hledí se mi dostala mohutná postava osobní ochranky Doobra a má jediná možnost výstřelu byla promarněna. Nedalo se nic dělat. Ačkoliv dělám svou práci pouze tiše a promyšleně, budu muset na toho diktátora planety Xeel nasadit jiné techniky. Třeba že vlezu do jeho pevnosti, všechny přítomné postřílím a nakonec sejmu i samotného Doobra. Nic moc plán, ale mohlo by to vyjít.

Nehybně jsem počkal na místě ještě pět minut, abych si byl jist, že mě nikdo nezahlédne. Pak jsem opatrně slezl ze střechy stavby, která stojí naproti Doobrovi pevnosti. Sniperský blaster jsem si schoval pod svůj dlouhý kabát a vydal se k Ellis.

Ellis je moje loď. Moderně vybavená a také hodně, hodně drahá. Postavil jsem si jí celou sám, součástku po součástce. Pokročilé zaměřovací senzory, automatické zbraně, které jsem ukradl z jednoho tajného skladiště Republiky (měli pouze dva prototypy, které jsou již v mém vlastnictví – konstruktéra těchto automatických zbraní jsem zabil a jeho plánky mám v trezoru Ellis). Hned co jsem se přiblížil na dostřel, vylezl ze své vnitřní komory jeden z laserových kanónů na vrchní straně a zamířil na mě. Když mě počítač Ellis identifikoval, zase zalezl. Vyndal jsem své dálkové ovládání a stiskl tlačítko. Otevřel se vchod.

Uvnitř jsem odložil sniperku a začal se vybavovat na přepad. Ze skladu jsem vzal jednu z krabic a začal se v ní přehrabovat. Vyndal jsem z ní neprůstřelnou vestu (udrží zásah z blasteru i z bezprostřední blízkosti), několik termálních detonátorů, které jsem si nastrkal za opasek, titanový nůž Combat-easy, mini-blaster do rukávu a nakonec svou chloubu – vylepšený útočný blaster s upilovanou hlavní, možností střílet dávkami a tepelným naváděním pro protonové střely! Ty se jen tak snadno neseženou, dělá je jeden chlápek na Tatooinu z protonových torpéd.

Plně vybaven jsem nechal spustit rampu a vyšel zpět na slunce, které mě udeřilo do nechráněných očí. Rampa se za mnou automaticky zasunula a já se vydal dokončit svou práci.

Nějakou ochranu hlavních (a jediných) dveří jsem čekal, ale že tam bude mít Doobr tank, to jsem netušil. Nebyl ale moc odolný a stačilo na něj pár detonátorů. Nejspíš měl zastrašit menší zlodějíčky. Výbuch tanku přivolal stráž ze vnitřku budovy, která, jak jsem čekal, za sebou nezavřela dveře. Pár střel z útočného blasteru a zbyla z nich jen kupa spáleného masa.

Za hlavními vchodem byla pancéřová komora s jedním podlouhlým a úzkým okénkem, ze kterého na mě vykoukly hlavně zbraní. Silných zbraní. Uskočil jsem na stranu jen několik okamžiků předtím, než začala palba. Podlaha mi pod nohama začala vybuchovat v gejzírech spáleného mramoru.

Schoval jsem se za jeden strom, který měl nejspíš za úkol udělat pěknou dekoraci, ale poté, co jsem se za něj ukryl, se změnil na černou seškvařenou hlízu. Začal jsem palbu protonovými střelami. V neprůstřelném pancíři se objevily půlcentimetrové díry a z podlouhlého úzkého okénka začala vytékat krev.

Za strážní komorou byly schody do prvního patra. Doobr bude nejspíš úplně nahoře – to je šesté patro. Mám tedy ještě co dělat. Budu ale potřebovat nějaký plánek pevnosti. Cestou jsem zahlédl jeden z terminálů místní sítě, ale do něj je potřeba karta. Minul jsem dveře, na kterých bylo napsáno „Sklad“. Vrátil jsem se k nim a vystřelil do zámku. Dveře se rozletěly, ještě jsem ani nebyl uvnitř a už jsem pálil. Byl tam pouze starý skladník, jehož hlava pukla a cákanec krve a mozku vytvořil na stěně surrealistický obraz. Došel jsem k jeho tělu a začal ho prohledávat. Zaslechl jsem na schodech kroky, které mířili směrem ke strážní komoře. Ještěže jsem za sebou zavřel dveře. Kartu jsem naštěstí nalezl.

Sklad byl poměrně malý. Skládal se z přední místnosti, kde stařík na příkaz ze shora vydával požadovaný materiál a ze zadní místnosti, kde byly věci úhledně vyrovnané v krabicích. Kromě toho všeho tam byl i hledaný počítačový terminál. Zasunul jsem do něho kartu a na obrazovce se objevil požadavek hesla. „Sakra!“ zaklel jsem a bouchl do terminálu. Na obrazovce se objevilo: „HESLO PŘIJATO“ Miluju kvalitní Republikové terminály.

S požadovanými informacemi jsem se probíjel přes ochranku diktátora do šestého patra. Cestou jsem v jednom speciálním terminálu rozhodil celý systém, a tak vyřadil automatické zbraně. Ty by možná dělaly problémy, lidé a ostatní rasy, které Doobr používal jako svou ochranku, jsem dostával bez sebemenších zádrhelů. Pouze jednou mě překvapil jeden sebevrah, který se na mě vrhl, vyrazil mi z rukou útočný blaster a chtěl mě utlouct pouhou paží. Nevěděl ale, že mám na sobě velice kvalitní neprůstřelnou vestu a tak si o mě zlomil ruku. Jeho bolest skončila poté, co jsem mu titanovým nožem usekl hlavu.

Pomalu jsem se dostal do pátého patra, kde mě nemělo podle terminálu čekat nic hrozného. Doobr se ale asi pořádně naštval, když viděl, jak mu pomalu umírají všichni lidé z ochranky, a poslal na mě svého útočného droida, který je velký jako bantha a silnější, než opravdu dobré tanky. Toho bych nejspíš nedostal ani mým útočným blasterem s protonovými střelami. A i kdyby ano, nechtěl jsem zkoušet začít palbu, když mi mířil do obličeje svým opravdu velkým blasterovým kanónem.

Odvedl mě ke svému šéfovi. „Chytl jsem ho, pane,“ řekl neutrálním hlasem Doobrovi.

„Dobře,“ pochválil ho Doobr a mávl rukou. Mohutný Wookiee, který u něj celou dobu stál, mě chytl a přivedl blíž. Přitom na mě mířil svou kuší. „Kdo jste a co ode mne chcete?“ Doobr povytáhl své husté obočí a pohodlněji se usadil ve svém křesle.

Nic jsem neříkal. „Hmm. Pan neumí mluvit. Howaccu, prohledej ho,“ Wookiee mě začal prohledávat. Našel pouze titanový nůž (útočný blaster mi už zabavil ten droid). Mini-blaster v rukávu naštěstí ne, jak jsem předpokládal. „Hmm. Titanový nůž. Kdo tě poslal?“ pohazoval si s nožem v rukou. „Howaccu, otevři mu pusu.“ Wookiee mě tvrdě udeřil do zad. Dal do rány ohromnou sílu a tak ho ten úder musel skutečně bolet. Čím větší rána do mé vesty, tím větší bolest. Wookiee začal skučet a držel se přitom za ruku. Skutečně jsem nečekal, že si ji o mě zlomí. Asi dal do úderu mnohem větší sílu, než jsem si myslel. „Bezpečnost kód osm,“ zařval Doobr.

Velký droid se začal přibližovat. Nečekal jsem ani vteřinu a mini-blasterem vystřelil na Doobra. První rána šla do ruky, kterou ohromný stroj ovládal. Odlétly mu dva prsty a droid se zastavil.

„Achhh. Ty hajzle…,“ ječel a přitom se snažil posbírat své vlastní prsty. Wookiee zapomněl na svou zlomenou ruku a šel po mně. Z mini-blasteru vyšlehl červený záblesk a ohromný chlupatý tvor se složil na zem.

Došel jsem k nehybnému bezpečnostnímu droidovi, vzal si svůj útočný blaster a vrátil ze zpět za Doobrem. Ten klečel na zemi a zoufale se snažil nasadit si prsty zpět. Titanový nůž ležel vedle něj. Sebral jsem ho a zamířil mu mini-blasterem do obličeje. Pak jsem vystřelil…