Spící slunce
aneb
Ani zmínka o alderaanských melounech

Autor: Champbacca

(Část druhá)

Kapitola 1.
Město, které nikdy nespí

Dva roky uplynuly od bitvy o Kamino. Dva roky těžkých bojů a přesunů z jednoho konce galaxie na druhý. Wookiee už toho měl dost, přestože neprodělal žádnou další noční můru, a jeho učednice rovněž. Za tu dobu se připletli k několika bitvám, jež Hope nakonec zajistily hodnost rytíře. A od té doby ustupovali. Konfederace zahájila masivní ofenzivu, dobývala jednu planetu za druhou a stále více se blížila k Jádru. Jako poslední padlo Duro.
A Pandora? Mistr Utric Gelron ji přijal do učení a dělala prý slušné pokroky. Nedávno úspěšně dokončili vyjednávání s jednou soustavou, která se chtěla přidat k Separatistům, a vraceli se do Chrámu. Ovšem nečekal je tam odpočinek, nýbrž něco mnohem závažnějšího.
Silver Tongue přeletěl těsně nad povrchem jednoho z konfederačních křižníků a novější stíhačka řady eta-2 se k němu připojila. Společně letěli vstříc něčemu, co se jen tak nevidí. Stovky lodí všech velikostí a typů sváděly urputnou bitvu v horních vrstvách atmosféry hlavního města Republiky.
Agony zasáhla salva a z jejího můstku zbyla hořící hromada plechů. Majestátní loď se začala pomalu otáčet a přibližovat se k další republikové lodi stejné třídy. Ta reagovala rychle, nicméně úhybný manévr nestihla dokončit; trup umírajícího Agony ji vážně poškodil pravobok a odrazil se od něj, načež s monumentálním ohňostrojem zničila nárazem jeden poškozený lucrehulk.
Do závěsu za obě stíhačky se dostala čtveřice droidů a hned začala střílet. Dvojice Jediů jen uhýbala střelám a čekala. Oba věděli, že se k nim blíží šestičlenná letka ARC-170. Přiletěly dokonce rychleji, než se čekalo, a nedaly droidům nejmenší šanci.
„Silver Leader, šest stíhačů k vašim službám,“ ozval se pilot a jeho slova se přes vysílačku dostala až do Silver Tongue. Wookiee zavrčel odpověď a Hope to překládala. „Silver Three, tady Silver Two, máme rozkazy znepříjemňovat Separatistům výsadek. Támhle je jedna pěkná skupinka C-9799, trochu je pozlobíme.“
„Rozumím,“ odpověděl klon a šestice nových ARC-170 zaujala pozice okolo stíhaček Jediů. Ty musely trochu zpomalit, protože jinak by klony neměly šanci udržet formaci. Jak se blížili ke třem C-9799, pomalu začínalo být vidět jejich eskortu. Ta rozpustila formaci a zamířila vstříc odvážlivcům, kteří si dělali zálusk na jejich chráněnce.
Došlo k výměně názorů prostřednictvím zbraní a stříbrná letka beze ztrát proletěla chumlem droidů, z nichž nejméně tři vyřadila. Jakmile se republikovým stíhačům naskytl pohled na téměř nehlídanou skupinu výsadkových lodí, odpálily klony torpéda a dvě z nich zničily, zatímco se Silver Tongue a eta-2 starali o droidy.
Šlo to rychle a letka přišla jen o jednu ARC-170. Vyrazila tedy směrem k další podobné skupině. Než se tam dostala, všechny tři výsadkové lodě a velkou část jejich eskorty smetla kanonáda z Azbestos Gelos. Stříbrní tak dorazili jen zbytek a pokračovali stále níže do atmosféry za dalším výsadkem. Jeho zničení už bylo složitější, ale podařilo se. Zbyly čtyři stíhačky – Silver Tongue, eta-2 a další dva ARC-170.
„Přijímám vysílání z povrchu,“ ozvala se Hope a její stíhačka uhnula před sprškou zbloudilých laserových výbojů. „Generál Grievous zajal kancléře, ale jeho flotila je uvězněná pod planetárním štítem.“ To byly dvě špatné zprávy. Pokud jedinou věcí, která brání Separatistům v odletu s báječnou kořistí, je generátor štítu někde na planetě, zcela jistě ji začnou bombardovat a následky si jistě každý dokáže představit.
Komunikačním kanálem zazněla další zpráva. „Tady Seasee Tiin, obsadili jsme konfederační křižník Prosperous, žádám všechny republikové síly, zejména tu tlupu na Azbestos Gelos, aby na nás laskavě přestaly střílet.“ Znělo to sarkasticky, ale pilot Silver Tongue tomu nevěnoval pozornost, neboť mu to poskytlo inspiraci k další činnosti. Stříbrní dva, tři a pět dostali okamžitě rozkaz ke změně kurzu. Jejich cílem byla bitevní loď Silent Death, třída Providence. Její eskorta měla někde nejspíš důležitější práci a věže pálily velmi nepřesně, takže zničit generátor štítů chránících vstup do hangáru nebyl žádný problém.
Bezpečnostní droidi ihned zahájili palbu na přistávající stíhačky. Jediové vyskočili okamžitě po přistání a zážeh světelných mečů se rozlehl po hangáru. Zatímco droidi jeden po druhém padali, piloti ARC-170 vylezli a kryti za trupy svých stíhačů spustili palbu. Nejsou to vojáci, ale lepší než blechy v kožichu, pomyslel si Wookiee a rozpůlil dalšího robota.
Poslední příslušník hangárové ostrahy padl na podlahu a šest klonů se seběhlo okolo dvou Jediů v očekávání rozkazů. Byly jasné – hlídat hangár a hlavně stíhačky v něm, aby se odsud mohli včas dostat. Pak Wookiee provařil mečem jedny ze dveří a vzniklým průchodem i se svou učednicí zmizel. Klony vytvořily improvizované barikády z trosek a čekaly.

Pandora mlčky sledovala přístroje v kokpitu a modré čáry hyperprostoru před ním. Už letěli druhý den a podle počítače budou každou chvíli na místě. V srdci Republiky zmítaném infarktem.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se mistr z chodby, kterou právě přicházel. Otočila se, aby si prohlédla sytě modrou záři obklopující celé jeho tělo. Přikývla a on se posadil do druhého křesla. „Dobře. Půjdu do horní věže, určitě to tady sama zvládneš,“ řekl nakonec a po chvilce odešel.
Vážila si ho, tolik ji toho naučil. Byl to starší pán, jemuž se šeď vloudila do vlasů už dlouho před tím, než se narodila. O to byl ale moudřejší, zkušenější a trpělivější. Ze začátku pochybovala, že to byla dobrá volba. Boj s mečem byl jeho slabou stránkou a Pandora se od něj už nemohla naučit nic, spíše naopak. Ale čas ukázal, že jeho rady potřebuje mnohem více, než instruktáž v šermu. V chrámové knihovně trávili spoustu času a dokonce tam našla něco o své rase. Jerec, jež byl jejím příslušníkem, bohužel nedávno odletěl kamsi mimo obydlenou galaxii kvůli vykopávkám.
Modrý tunel skončil a zuřící bitva nad planetou se ukázala v plné kráse. Dooku není daleko, jeho přítomnost velmi dobře vnímala, a pohled na konfederační bitevní lodě jí poskytl i odpověď na otázku, kde se právě nachází. Jeho aura, ač velmi vzdálená, zářila rudým světlem jako menší slunce.
Popadla řízení a navedla Pandora‘s Box, za ty dva roky notně vylepšenou, směrem ke skupině republikových křižníků. Zatím si jich nikdo nevšiml, ale to nemůže trvat dlouho. Sáhla po vysílačce a ohlásila svůj přílet republikovým silám. Než dostane konkrétní rozkazy, bude kroužit kolem skupiny Venatorů a chránit je.
Vyžádala si z dispečinku jednu konkrétní informaci – pozici a označení Silver Tongue. Ráda zase potká Hope a jejího mistra. Když jí klon odpověděl, nebylo těžké stíhačku lokalizovat. Stála přímo v hangáru konfederační lodi a na volání nikdo neodpovídal. Hlas ukrytý kdesi hluboko v její hlavě jí našeptával, že budou potřebovat pomoc. Namířila si to přímo k oné lodi, nečekaje na mistrovo povolení, protože věděla, že by souhlasil.
Proletěla kolem vybuchujícího lucrehulku tak těsně, jak jen si troufala, a poprvé zaslechla střelbu z kanónů, která rozvibrovala celý trup Pandora‘s Box. Nedaleko proletěla skupina ARC-170 pronásledující konfederační stíhačky, ale Pandora si jich ani nevšimla. Byla naprosto soustředěná na jeden bod přímo před sebou. Na nehybný trup Silent Death, v němž slabě svítily dva malé modravé puntíky.
Otočila loď vzhůru nohama, aby mistr u věže mohl střílet na dvě výsadkové lodě vracející se z Coruscantu, kde jejich náklad určitě rozpoutal menší apokalypsu. Jedné stihl zničit motor a poslal ji tak do nekontrolovatelné rotace, ale i to byl vzhledem k pevnému pancíři těchto lodí úspěch.
Už se ocitla v dostřelu Silent Death a oba dva to okamžitě pocítili na vlastní kůži, neboť loď se nehodlala vzdát bez boje. Pandora‘s Box chytila několik zásahů do předního štítu a ten začal kolabovat, načež palba z neznámého důvodu ustala. Nebyl čas to řešit, okamžitě odpálila dvě torpéda směrem, kde se podle jejího předpokladu nacházel generátor atmosférického štítu. Silver Tongue je podle senzorů v podobném hangáru na druhé straně lodi souměrné podle předozadní osy.
Torpéda explodovala a štít spadl, takže mohla v klidu přistát uprostřed hangáru. Vysunula rampu a průhledem v kokpitu pozorovala přibíhající ostrahu. Popadla svůj světelný meč a běžela chodbou, v níž se střetla s mistrem. Oba vyběhli ven a po chvilce byla z droidů hromada nepoužitelných součástek.
Pandora vytáhla komlink a doufala, že Hope je v dosahu. Byla, ale signál byl tak silně rušen, že komlink nebyl použitelný. Zachytila mistrův tázavý pohled, ukázala směrem k zadní části lodi, kde v dálce viděla dvě slabá modrá světýlka, a všechno mu vysvětlila dvěma slovy. „Staří známí.“ Kývnul hlavou a opět zažehl svůj zelený meč v úvodním postavení pro shii-cho, protože do hangáru napochodovala skupina minimálně čtyř droidů B-2. Odhodila komlink kamsi stranou a začala odrážet výstřely zpět na roboty, ale to už jeden z nich padal na zem pod návalem vrácené palby z jeho vlastní zbraně.
Dveřmi prošli další dva droidi a už pět se jich tak soustředilo na dva cíle. Oba Jediové se začali stahovat zpět ke svojí lodi, aniž by při tom jakkoliv ohrozili pět zabijáckých strojů. Když byli uvnitř, Pandora zavřela rampu a Gelron utíkal ke spodní věži. Droidi na loď sice stříleli, ale bylo to jako chtít párátkem zabít rancora. Doskočil na křeslo, uchopil ovládání, otočil věž a začal střílet. Ve dveřích nezůstalo nic, trosky robotů odletěly daleko do chodby za nimi. Kouř z hořícího oleje pomalu mizel a uvolnil tak průchod, kterým oba prošli do koridoru posetého černými děrami od střel.

* * *

Wookiee zařval a kopancem rozdrtil mechanickou obsluhu jednoho z monitorů ve strojovně o zeď. Vběhli do ní před několika málo sekundami a už byla vyčištěna. Zatímco Hope hlídala vstupní dveře, její mistr si sedl k terminálu a začal bušit do klávesnice. Měl jen jeden cíl – vyřadit tuhle loď co nejefektivněji. Odřízl přísun energie do většiny systémů, na které mu stačilo povolení, otevřel zámky ve dveřích a pak přešel k ovládání motorů. Posádka můstku se asi hodně divila, co se jí to děje s lodí.
Než se stačil usadit, Hope ho upozornila na společnost, která se k nim rychle blížila. MagnaGuard. A kousek za ním druhý.
Wookiee aktivoval meče; nejen svůj fialový, ale i ten druhý, modrý. Roztočil je, až bylo vidět jen šmouhy, a zastavil se v úvodním postavení pro niman. Hope, rovněž připravená, s mečem vedle těla stála hned po jeho boku. Roboti nezpomalili ani na okamžik, jejich umělá inteligence je neomylně instruovala k útoku na dvě nežádoucí osoby. Rozdělili se jakmile vešli do strojovny a zapnuli tyče, jejichž prskání ještě dokreslovalo hrůzostrašnou atmosféru navozenou vrzáním kloubů a cvakáním nohou o podlahu. První si vzal do parády Hope, druhý jejího mistra.
Hope vyskočila, ve vzduchu dvakrát odrazila útok tyčí a snesla se za robotova záda. Sekla mečem po jeho nohách, ale ránu zablokoval polovinou tyče. Roztočil ji a udeřil tak rychle, že málem nestihla uhnout. Skokem se dostala z útočníkova dosahu a vymrštila proti němu ruku. Vlna Síly ho vzala a udeřila s ním o protější panel. Vyrojila se sprška jisker, jak se tyč dotkla monitoru, ale robot se začal sbírat a nezdál se poškozený. Roztočila meč a s otočkou zaútočila.
Wookiee si počínal lépe, měl výhodu druhé zbraně. Neustále se snažil jí rozbít protivníkův kryt a dokonat dílo úderem prvního meče. První tři pokusy selhaly, takže se nakonec rozhodl k malému vylepšení této taktiky. Zkřížil meče a chytil do jejich sevření konec tyče. Jiskření bylo tak silné, že přes něj robota neviděl, ale to ani nepotřeboval. Vší silou máchl oběma rukama, zvedl tak první polovinu tyče vysoko nad hlavu protivníka, uhnul druhé polovině a kopl robota do hrudníku. Ozvalo se slabé křupnutí a MagnaGuard narazil na zeď. Začal se zvedat, ale to už u něj Wookiee stál a neváhal ho dorazit.
Robot začal na Hope dorážet stále více, jenže ona se ubránit dokázala. Už nebyla tou nezkušenou učednicí ze Sarapinu, bezpočet bitev se velmi podepsal na jejím bojovém umění. Problém byl v tom, že sama útočit nestíhala. Neustále uskakovala a shýbala se, ale nebylo to nic platné. Cítila, že couvá ke zdi a brzy nebude mít kam uhnout. Zachytila další ránu a odrazila ji zpět na protivníka, načež to samé provedla i se druhou elektrizující čepelí. Pak se skrčila a viděla, jak se za jejího nepřítele jedním skokem dostal mistr a jedinou ranou ho rozpůlil vedví.
Zvedla se, vypnula meč a opět šla hlídat dveře. Wookiee si sedl k terminálu s ovládáním motorů. Původně chtěl vyhodit do vzduchu můstek s použitím vlastní munice lodi, ale na můstek i ke střílnám to bylo daleko a navíc by se s tím musel tahat. Tohle bude praktičtější a účinnější.
Zastavit loď velikosti Silent Death nebylo tak těžké, jak se může zdát. Zvýšit výkon reaktoru na maximum a vypnout jeho chlazení už jistou část umu vyžadovalo. Na obrazovce se objevil varovný nápis a žádost o potvrzení deaktivace chladičů. Wookiee se zvedl a než spolu s Hope opustil strojovnu, stiskl Silou tlačítko pro potvrzení operace a následně jedním krátkým bleskem seškvařil klávesnici, kdyby se náhodou někdo pokoušel jeho sabotáž zastavit. Odhadoval, že k přetížení a následnému výbuchu dojde zhruba za tři minuty. Spousta času.
Chodbou zněly sirény a oznamovaly nebezpečí výbuchu. Jejich odhad byl příznivější, sliboval necelých pět minut, ale Jediové ani tak nezpomalili. Běželi zpátky do hangáru ke svým lodím stejnou cestou, kterou si předtím perfektně vyčistili. V jedné z dlouhých chodeb je srazil k zemi otřes odpovídající zásahu turbolaserem. Někdo po nich střílí.
„Sakra, sakra, sakra,“ klela Hope, když se sbírala ze země a opět vyrážela ke konci chodby. Oba si byli vědomi, že další poškození lodi urychlí explozi ještě více. Kdyby tak měli způsob, jak ty trouby tam nahoře varovat. Další rána a strop koridoru se začal hroutit. Nejdříve pouze za nimi, ale než stihli proběhnout dveřmi, i ty pohřbila hromada plechů.
Byli v pasti a lodní interkom právě oznámil další skvělou zprávu: Silent Death se za čtyři minuty vypaří.

* * *

Pandora i Gelron se bez větších potíží dostali až do místnosti vedle strojovny. Teď už viděla zářící modré aury zcela jasně, míhaly se po místnosti jako pomatené. Jenže neviděla, proč to dělají, a do strojovny se odsud dostat nedalo. Pokusila se je kontaktovat Silou, ale nikdo jí neodpovídal. Soudě podle Gelronova výrazu, on nebyl o nic úspěšnější. Asi jsou příliš zaměstnaní, pomyslela si Pandora a přistoupila ke stěně. Než stačila svým oranžovým mečem začít řezat díru, zmatený pohyb ustal. Světlejší a větší skvrna se chvíli téměř nehýbala a pak obě světla vyběhla z místnosti.
Rozezněl se alarm upozorňující na nebezpečí výbuchu. Skvělé. Vyměnila si s mistrem tázavý pohled a oba se naráz vydali zpět do hangáru v naději, že se jejich cesta s druhou dvojicí někde zkříží.
Nezkřížila, navíc se loď dostala pod palbu. Oba se sebrali ze země a doběhli pod Pandora‘s Box. Gelron okamžitě nastoupil a namířil si to rovnou k vysílačce. Jestli nepřestanou střílet, odskáčou to životem minimálně dva Jediové.
Pandora zůstala venku a strnule civěla na místo, kde se dva světelné body zastavily. Byly daleko, ale i tak byla schopná cítit z nich bezmocnost. Jsou tam uvěznění, blesklo jí hlavou a naprosto instinktivně se rozeběhla do chodby, která spojovala oba hangáry. Nečekala na mistra, stejně jako to udělala už tolikrát. Pochopí to, snad.
Ještě než otevřela dveře do druhého hangáru, podívala se dovnitř. Šest mrtvých klonů stále slabě zářilo; to, co je zabilo, není daleko. To byla příležitost znovu si osvěžit techniky kamufláže. Obalila se mlhou Síly a soustředila se jen na jedinou věc: vůbec tady není, je daleko odsud. Otevřela dveře a to okamžitě upoutalo pozornost minimálně patnácti droidů, kteří právě pokládali nálože na opuštěné stíhačky. Nevšimli si jí, naštěstí tu nebyly droideky s infravizí.
Ještě chvíli bez hnutí stála. Teprve když si byla jistá, vyrazila vpřed. Pomalu, krok za krokem, se blížila k chodbě, v níž cítila své ‚staré známé‘. Zavřela dveře a vydechla. Stála na druhé straně hromady, která zasypala chodbu. Ti dva se snažili ze všech sil odklidit trosky. Zapnula meč a postupovala jim naproti.
Interkom ohlásil dvě minuty do výbuchu, když je konečně spatřila. Špinavé, zpocené, ale živé. Tvářili se dost překvapeně, čemuž se nelze divit. Prolezli dírou v barikádě a následovali ji. „Vaše stíhačky použít nemůžeme, už je našli a postarali se o ně,“ říkala za běhu a její slova potvrdilo několik explozí v krátkém sledu. Ještě než se otevřela vrata do hangáru, zapnula meč a oba ji napodobili.
Místnost plnou droidů a zbytků z milovaných stíhaček téměř přeletěli, aniž se jakýkoliv stačil byť jen otočit a připravit k palbě. I v tom jim Síla pomohla. Minuta do výbuchu, ohlašoval interkom. Rampa Pandora‘s Box byla přímo před nimi a stačilo jen naskočit, což ihned udělali.
Wookiee vběhl do kokpitu a zůstal stát jako přimražený. Pandora, která ho těsně následovala, rovněž. Zapomněli na malou nepříjemnost – na nouzová vrata hangáru, která se zavřela ihned po zničení atmosférického štítu. A jejich ovládání je kdesi v řídící místnosti u stropu hangáru, kam nemají šanci se včas dostat.
Vysílačka zapraskala. „Otvírám vrata, koukejte vypadnout.“ Byl to Gelron a tón jeho hlasu nepřipouštěl diskusi. „Stihnete to, mistře, počkáme na vás,“ odpověděla Pandora rychle. Jestli jí umře mistr, bude to její vina.
„Nestihnu. A i kdyby, v hangáru už nebude atmosféra. Padejte!“ zařval nakonec a za pohybujícími se vraty začalo být vidět černý vesmír, do něhož bylo právě odsáváno všechno z hangáru, včetně vzduchu a trosek droidů. „Provedu, mistře,“ odpověděla zasmušile Pandora a sedla si do pilotního křesla. Motory už běžely, stačilo se jen zvednout. Pandora‘s Box se ztěžka odlepila od podlahy a opustila místo, kde ji nečekalo nic dobrého. Chvíli poté z hangáru vyšlehl plamen a vzápětí se ze Silent Death změnila v rozžhavenou kouli rozpínajících se plynů.
Ucítila na svém rameni dotek něčí ruky. Wookiee. Nabídl jí, že vezme řízení, jestli se nemůže soustředit. Přijala to a zmizela v obytné části lodi. Sedla si na postel a zdrceně se rozhlížela po místnosti. Viděla postel, na níž před dvěma lety ležela Hope. Viděla postel, na které ještě před půlhodinou ležel její mistr.
Není smrt, je jen Síla, připomněla si poslední řádek z kodexu. Chtělo se jí brečet, ale když překonala prvních pět minut a přehrála si všechno, co se od mistra naučila, přešlo ji to. Nezneuctí jeho památku tím, že se zhroutí.
Na vlnách Síly se k ní donesla další zpráva – hrabě Dooku právě zemřel. Ztratila dva mistry za jeden jediný den.

* * *

Následující ráno panoval na Coruscantu snad ještě větší chaos, než během bitvy. Republika porazila Konfederaci, teď bude muset zvítězit nad hromadami trosek na oběžné dráze planety a nad rozvalinami budov po celém jejím povrchu. Ohně ještě dohořívaly, když se v Chrámu konala velká konference.
Wookiee a Miraluka odcházeli z projekční místnosti společně, Hope tam ještě něco probírala se skupinkou opozdilců. Měli si toho hodně co říct, ale Gelronova smrt mezi tématy nebyla. Pomalu se blížili ke konci dlouhé promenády a slyšeli za sebou někoho běžet. „Tak přece jste mi utekli,“ volala Hope už z dálky a svižným tempem je dohnala.
„O něco jsme přišli?“ zeptal se mistr s asistencí YRU-3. I droid prodělal několik zásadních změn. Tou nejzjevnější byla změna velikosti. Všechny důležité součástky byly zminiaturizovány do takové míry, že se celé zařízení vešlo do cvičného terče, jaký Jediové používají při cvičení s mečem. Osobnost droida zůstala stejná, ale už se tolik neprojevoval. Údajně to stejně nemělo cenu.
„Utečete v polovině a divíte se?“ usmála se Hope a začala vysvětlovat. „Rada přidělovala mise. Pojedeme na výlet, ale asi každý jinam.“ Řekla to vesele, ale smutný pohled Pandory jí neušel. Tu teď čeká minimálně týden v Chrámu, než se rozhodne, co s ní bude dál.
„Kam?“ zeptal se celkem logicky Wookiee a i jemu bylo jasné, co se asi Pandoře honí hlavou. Možná by nebylo špatné vzít ji s sebou, pomyslel si a poslouchal odpověď na svůj dotaz.
„Já na Tatooine, rozmlouvat několika vyděračům a podobným lumpům jejich koníčka. S vámi chce mluvit mistr Yoda, podrobnosti vám tedy řekne on.“
„Skočím tam hned,“ odvětil Wookiee. „Ty se běž co nejlépe připravit.“ Do hlasu se mu vloudil učitelský tón, na který byla Hope tak zvyklá. Okamžitě si to uvědomil. „Ale to ti pochopitelně nemusím říkat,“ dodal nakonec.
„Půjdu s tebou,“ otočila se na Hope Pandora, aniž by čekala, co odpoví. Wookiee ještě chvíli stál na místě a sledoval, jak zabrány do hovoru opouští promenádu, načež se vracel zpět do konferenčního sálu. Cestou přemýšlel, co mu asi Yoda chce. Byl si jistý, že pouze o misi nepůjde. Naposledy se viděli zhruba před týdnem, ještě než byl i s Hope poslán na Annaj. Nebyla už jeho padawanem, ale Rada s jejím setrváním po mistrově boku souhlasila.
Asi mi bude chtít přidělit někoho nového, napadlo ho, když míjel dvojici ‚hrdinů‘ ze včerejší bitvy. Mistr Kenobi i jeho učedník živě diskutovali a ani si ho nevšimli. Qui-Gon by asi nebyl nadšený, kdyby svého vyvoleného viděl, pomyslel si Wookiee a vešel do sálu, v jehož středu stál holografický model galaxie a vedle něho malý zelený tvor.
„Příliš brzy odešel jsi,“ začal Yoda a otočil hlavu směrem k příchozímu; ten nereagoval, a tak mistr pokračoval. „Čas nového padawana vybrat si ty máš, hmm. Učinit tak chceš?“ Narážel tak na fakt, že spousta mistrů v těchto neklidných časech nové žáky nepřijímala, aby je nevystavili nebezpečí. Wookiee se zamyslel a Yodovi to neušlo.
„Vzhledem k okolnostem nového kandidáta našli jsme. Pokročilý ve výcviku je, o mistra však přišel.“ Chlupatý Jedi při těchto slovech zbystřil a začalo mu docházet, o kom Yoda mluví. Další slova to jen potvrdila. „Tebe nebýt, osud jeho zahalený mračnem neznáma by byl.“
Wookiee ho přerušil. „Přijímám ji.“ Krátké, stručné, výstižné. Dokončí to, co před dvěma lety začal a v čem až do včerejšího večera pokračoval mistr Gelron. S jejím cvičením problém rozhodně nebude.
„Dobře, velmi dobře,“ reagoval na to Yoda a s pomocí hole se začal pomalu přesouvat k hologramu. „Misi pro vás oba máme. Azoam,“ řekl a ukázal na mapu, která právě zobrazovala sektor Chommel, v němž leží i Naboo. „Z tamního přístavu zásobovací základnu vybudovat výhodné by bylo. Ty a tvoje učednice domorodce přemluvit se pokusíte.“
„Rozumím,“ ozvalo se z překladače a když se nic nedělo, Wookiee se rozloučil a opustil místnost. Tuhle zprávu donese ještě za tepla.

* * *

Hope vedla Pandoru Chrámem neomylně směrem k hangárům, přeci jenom se tu vyznala o něco lépe. Už měla sbaleno a při balení, pokud se tak dá označit sesbírání několika málo předmětů a jejich umístění do malého batohu, se od Miraluky dozvěděla všechno, co se dělo za dobu, kdy se neviděly. Nebylo toho málo, takže se i teď měly stále o čem bavit. I Hope přidala něco málo ze svých zážitků, ale to už vcházely do hangáru. Pohledem přejela rozlehlou halu a zamířila k jedné ze stíhaček. O tu svou přišla, čili si bude muset vybrat novou.
Eta-2, vrchol republikového inženýrství, tam klidně stála a stačilo jen nastoupit, zvednout ji a odletět. Hope uložila svůj batoh do nákladového prostoru a houkla na astrodroida, aby zahájil předstartovní přípravy.
„Dej těm lumpům co proto,“ řekla Pandora a sledovala Hope, kterak leze na křídlo stíhačky a otvírá kryt kokpitu.
„To si piš. A trochu si odpočiň, dokud můžeš.“
„Na to bude času dost, bez mistra tady budu hnít až moc dlouho.“ Miraluka sklonila hlavu a bylo vidět, že se jí ta představa vůbec nelíbí. Snad se tu najde někdo, kdo si s ní bude chtít trochu zacvičit v šermu. Ale moc tomu nevěřila.
„Určitě se brzo někdo najde,“ snažila se ji Hope trochu povzbudit.
„Už se našel,“ ozvalo se ze směru, odkud přišli. Stál tam Wookiee a kolem něj se vznášela šedá koule. Když se na něj obě podívaly, vyrazil pomalu k nim.
„Kdo?“ otázala se Pandora a měla co dělat, aby se přiměla k trpělivosti.
„Jistý mistr, který už dokončil výcvik jednoho padawana.“ Wookiee přestal vydávat chrčivé zvuky, ale koule pokračovala. „Je to tvrdohlavej pytel blech, kterýho co nevidět někdo vodpráskne, ale...“ Kouli sevřela silná chlupatá ruka a umlčela ji tak.
„Vy, mistře?“ zeptala se Hope. Ne překvapeně, spíš pobaveně. Tenkrát si tuhle situaci nedokázala představit, teď už to Pandoře přála.
Wookiee vydal souhlasný ryk a chvíli si obě prohlížel. Miraluka neřekla dlouhou dobu ani slovo a zdála se naprosto šokovaná.
„Bude mi ctí, mistře,“ vysypala ze sebe nakonec. Překvapení z ní opadávalo a začala se dostavovat euforie.
„Mně taky,“ začal mistr, jakmile uvolnil sevření kolem překladače. „Takže pokud nás omluvíš,“ otočil se na Hope, která seděla na křídle a upírala na ně svoje zelené oči. „Musíme toho spoustu zařídit.“
„Jasně, užijte si papírování a ať vás provází Síla,“ pronesla Hope, skočila do stíhačky a vyletěla s ní hangárovými vraty rychleji, než stihli odpovědět. Na orbitě už čeká modul s hyperpohonem, který ji doveze až na Tatooine. Nechala droida, ať převezme řízení, a uložila se ke spánku. Tahle cesta bude delší.

* * *

„Máme úkol,“ začal Wookiee, když utichl hluk trysek. „Poletíme na Azoam. Ta planeta sice není v Republice, ale jsou spíš na naší straně. Vzhledem k její poloze by bylo vhodné postavit tam zásobovací centrum pro lodě bojující ve Vnějším okraji, jenže na to potřebujeme svolení od tamních úřadů. Odletíme zhruba za hodinu, připrav loď a nahraj do počítače všechna důležitá data. Já obstarám všechny formality ohledně tvého přijetí.“ Sice to obnášelo jen vyplnění pár formulářů, i tak mu z toho ale vstávaly hrůzou chlupy na hlavě.
„Provedu, mistře. A díky.“ Wookiee jen mávnul rukou a zmizel ve výtahu. Ještě chvíli sledovala, jak jeho bleděmodrá aura prozařující skrz plastocelovou zeď míří vzhůru, a pak se otočila. Pandora’s Box byla zaparkovaná nedaleko.
Propojila palubní počítač s databankami Chrámu a začala stahovat dostupné informace. Bylo jich spousta. Měla čas si je prohlédnout, a také tak učinila. Na obrazovce se objevila nažloutlá koule s několika malými modrými skvrnami a bílými čepičkami na pólech. Nevypadá tak špatně, pomyslela si Pandora a začala číst.
„Řídce osídlená planeta ve Vnějším okraji se dvěma měsíci a jedním sluncem. Populace se odhaduje na dvanáct milionů obyvatel. Čtvrtinu z nich tvoří kolonizátoři, zbylé tři čtvrtiny domorodí silně věřící Azoané. Ti žijí v malých městech převážně na jižní polokouli, kde jsou lepší podmínky pro zemědělství, jež tvoří výraznou většinu celého hospodářství.
Historikové se domnívají, že planetu si kdysi dávno vyhlédl sithský lord Exar Kun jako své útočiště. Nasvědčuje tomu řada deseti chrámů kolem rovníku, které velmi připomínají stavby na Yavinu IV. Další důkazy se nenašly ani není známo, proč přesídlil na měsíc plynného obra tak daleko odsud.
Místní náboženství vyznává devět bohů ztělesňující přírodní jevy; každého uctívá samostatná církev a každému je zasvěcen jeden z chrámů, desátý je prázdný. Jsou to: Allon (ústřední božstvo, nadřízený všech ostatních), Isky (bohyně ohně a lesních požárů, Allonova družka), Iskak (bůh blesků, syn Isky, manžel Naskedhak), Emlok (bůh slunce), Ajlen (bohyně měsíců, matka Isiiva a Isuuka), Isiiv (bůh zdraví a plodnosti, bratr Isuuka), Isuuk (bůh nemocí a smrti, bratr Isiiva), Namesties (bůh mrazu a sněhu), Naskedhak (bohyně deště, Iskakova manželka).
Vláda na planetární úrovni existuje už několik století, přesto se nedokázala odhodlat ke vstupu do Republiky. Tuto vládu sídlící v hlavním městě Toremun tvoří devět představených každé církve, jmenovaných na doživotí, a šest zástupců z největších měst, kteří jsou voleni na tři roky. Jednotlivým městům vládne rada starších, která má právo vydávat zákony pro svoje město. Tyto zákony nesmí být v rozporu s takzvanou planetární ústavou.
Obranné síly planety spočívají v malých pořádkových jednotkách policie a nevelké armádě kolonistů. Ti žijí s domorodci v míru a dosud se nevyskytl jediný konflikt.“
Následovaly informace o planetě jako takové, o měsících i o slunci, ale nic z toho už Pandoru nezajímalo. Nechala počítač provést úplnou diagnostiku všech systémů lodi a jen čistě ze zvědavosti si prohlížela obrázky azoamských rostlin a živočichů. Až na jednu vyloženě sadisticky vyhlížející potvoru nenarazila na žádného nebezpečného predátora. Tam by klidně chvíli vydržela. Sedět někde pod vysokým listnatým stromem, louskat jeho ořechy a přemítat o nesmrtelnosti sarlacca...
Na rampě uslyšela kroky, přišel mistr. Její mistr. Přišel za ní až do kokpitu a rovněž si prohlédl informace o planetě.
„Všechno je připraveno ke startu. Můžeme vyrazit,“ ohlásila, když se mistrův zrak obrátil k zelenému světýlku na palubní desce. Přikývl, vysílačkou požádal o povolení ke startu a jakmile ho dostal, Pandora’s Box vyletěla ven pod paprsky odpoledního slunce Coruscantu.
Proletěla hustou dopravou a vydala se vstříc vesmíru nad ní. Trosky lodí všech možných tříd stále obíhaly kolem a několika se musela vyhnout. Tenhle hřbitov tu ještě nějakou dobu zůstane. Počítač dokončil počítání skoku do hyperprostoru a černota před lodí se změnila ve spleť modrých čar.

* * *

Eta-2 se odpoutala od modulu a zahájila sestup ke žluté kouli před sebou. Tatooine. Hnízdo zločinu, to bylo jen jedno z mála označení pro klidně vypadající planetu. Ve městě Mos Eisley na ni měl čekat informátor, proto přistála v jednom z tamních hangárů.
Vystoupila, přehodila si přes hlavu hnědou kápi a vykročila ven z bezpečí budovy. Hangár 94, připomněla si pozici svojí lodi a doufala, že to nezapomene. Rozhlédla se a zjišťovala, jestli ji někdo nepozoruje. Sledoval, byl to Duros a snažil se tvářit nenápadně. Kamkoliv se hnula, šel za ní. Odbočila do slepé a tiché uličky a schovala se ve výklenku jednoho z domů. Prošel kolem a když se otáčel jejím směrem, vyskočila po něm.
„Tady je někdo nenápadný jako Rodián v parfumerii,“ vysmála se mu do obličeje, když ho přimáčkla ke zdi a tam ho podržela. Neměl u sebe zbraň a vycítila z něj neuvěřitelný strach, ale stejně mohl být nebezpečný.
„Nezabíjejí mě, nezabíjejí mě!“ začal řvát až se Hope bála, že to někdo uslyší. Tady jsi na Tatooine, děvče, napomenula se. Tady nikoho cizí neštěstí nezajímá. „Měli jsme se setkat v baru, ale bál jsem se tam ukázat. Asi jdou po mně.“
Takže tohle je ten informátor. Dávalo by to smysl. „Kdo po vás jde?“ zeptala se a uvolnila nešťastníka ze znehybňujícího sevření. Upravil si oblečení a spustil.
„Ti pašeráci, kvůli kterým tu jsou. Dnes v noci mi někdo zapálil dům a zastřelil manželku. Musí mi pomoct, musí mě chránit a já jim řeknu, kde jsou.“ Hope chvíli trvalo než pochopila, že Duros jí oniká a jeho řeč tak zní trochu zmateně. Jeho rudé oči žhnuly a strach z nich zářil tak silně, že nemusela vnímat Sílu, aby si toho všimla.
„Dobře, pošlu vás na Coruscant. Nemá cenu, abyste zůstával tady,“ řekla mu klidným hlasem a intenzivně přemýšlela. „Propašuju vás na palubu některé nákladní lodi. Uvidíme, co bude na výběr. Teď mi ale musíte říct, co víte.“ Doufala, že jí to řekne i bez toho, aby před ním mávala rukou a nutila ho k tomu Silou. Nezklamal.
„Ta banda se nezastaví před ničím. Najali si mě, abych jim něco opravil na lodi. Vědí, jejich šéf má takovou zvláštně barevnou kocábku. Je to YT-1300, ale hodně upravená, skoro to není poznat,“ blekotal informátor a Hope začínala tuhnout krev v žilách. Kdesi v nejposlednějším šuplíčku její paměti s nápisem ‚nepotřebné‘ měla dosud uložené vzpomínky na misi v Nar Shaddaa, kde málem přišla o mistra. A kde tenhle zvláštní transportér viděla.
„Jeden z nich mě pořád hlídal, ale nakonec někam odešel a já slyšel, jak si povídají. Mluvili o něčem, co už bylo hotové a vsázeli se, kolik to zabije lidí. Nevím, o čem mluvili, ale nahánělo mi to husí kůži. Moje stráž se vrátila a já už byl hotový, takže mě vyvedl. Ihned jsem kontaktoval příslušné orgány, ale jeden z nich mě sledoval a od té doby jsem na jejich černé listině. Jestli mi nepomůžou, je ze mě mrtvola.“
„Víte, kde se zdržují?“ zeptala se Hope, jakmile si dala dohromady souvislosti.
„Ne, ale ta jejich loď sem přilétá zhruba každý týden, měla by právě dnes. Doplní palivo a odletí někam do pouště.“
„Výborně, nejdřív se postarám o vaše bezpečí,“ řekla a zaslechla podezřelý zvuk, načež se jí Duros vypařil před očima a zbyly z něho jenom boty. O odstřelovacích puškách toho moc nevěděla, ale poznat ji dokázala. Okamžitě skočila zpět do výklenku.
Vyslala Sílu do okolí, aby pátrala po útočníkovi. Ten udělal fatální chybu – zůstal na místě. Asi si dost fandil, když nevyužil příležitosti a nezmizel v nic netušícím davu, kde by ho nikdy nenašla. Seděl bez hnutí na střeše jedné z vyšších budov přikrčený za dvěma krabicemi.
Mohla se v tom výklenku krčit klidně celý den, trpělivá byla dost, jenže pokud má dnes přiletět ta záhadná loď, nesmí si to nechat ujít. Pohledem bloudila po prázdné uličce a všimla si bedny velké dost na to, aby se za ni mohla skrýt. Byla sice na opačné straně, než potřebovala, ale když má člověk Sílu, nic není nemožné.
Centimetr po centimetru přisouvala krabici mezi sebe a střelce, který stále nejevil žádnou aktivitu. Hotovo, rychle skočila za bednu a pomalu ji tlačila ven z uličky, přímo na malé náměstí, na nějž vedly dveře z budovy s odstřelovačem. Nemohl na ni střílet až do okamžiku, kdy bedna narazila na stěnu onoho domu a Hope urychlena Silou vyskočila přímo na střechu třípatrové budovy a ocitla se přímo za ním. Otočil se i se zbraní, ale vykopla mu ji z ruky.
„Vzdej se a nic ti neudělám,“ zařvala na něj, světelný meč u jeho krku. Začal se smát a to ji značně rozhodilo.
„Omyl, slečinko, ty se vzdej,“ ozvalo se zpoza ní a když se otočila, spatřila pětičlennou skupinku žoldáků několika ras, všechny s opakovacími blastery. „Támhle, támhle a támhle jsou další odstřelovači,“ ukázal navíc jejich vůdce na okolní domy. Jejich rozmístění znemožňovalo jakoukoliv akci. Kdyby skočila dolů do ulice, stále by ji mohli zastřelit. „Nemáš šanci, odhoď zbraň.“
Udělala to, dokonce odolala pokušení nechat ho zapnutý a dostat tak alespoň pár z nich. Dva žoldáci k ní okamžitě přiběhli a nasadili jí pouta, zatímco velitel sbíral meč ze země. Jeden z mužů ji dloubl hlavní zbraně mezi lopatky a celá skupina s ní uprostřed se vydala k výtahu uprostřed střechy.
Uteču jim, slíbila si Hope a doufala, že se jí příležitost naskytne co nejdříve.