Spící slunce
aneb
Ani zmínka o alderaanských melounech

Autor: Champbacca

Kapitola 4.
Nová naděje

A teď je konec, pomyslela si Pandora, když se na ni zřítila hromada suti. Sice to přežila, ale neměla šanci se zpod toho smetí dostat, už neměla sílu se ani pohnout. Ostrá bolest z nohy jí navíc téměř otupila veškeré smysly.
Dooku jí evidentně zapomněl sdělit všechno o plánu Q, jehož součástí tenhle ohňostroj byl. Ten mizera, on s jejím obětováním celou dobu počítal. Nemohl si dovolit, aby Wookiee sledoval transportér se Separatisty nebo vytáhl něco z počítače, tak ji jednoduše hodil přes palubu v naději, že Jedie na dost dlouhou dobu zdrží.
V posledním návalu zlosti rozechvěla pole Síly kolem sebe a snažila se tak odhodit alespoň malou část trosek. Nepovedlo se, jen se na ní skrz suť sesypala další dávka prachu, a vztek byl ten tam. Teď litovala, že Jedie neposlechla a neodešla s ním dlouho před explozí.
Jaké by to asi bylo, přemýšlela, procházet se po tom všem po chodbách a zahradách Chrámu na Coruscantu? Vzali by ji mezi sebe? A jak by to všechno dopadlo, kdyby její potenciál neobjevil Dooku, nýbrž jiný Jedi? Otázky se jí do mysli rvaly jedna za druhou, tváří v tvář jisté smrti se to prý lidem stává.
Plech se pohnul a další sprška prachu jí zasypala škrábanec na tváři. Celá budova se hroutí, už to nebude dlouho trvat a moje utrpení skončí, uvažovala, když se trosky opět hnuly. Jakmile se však pomocí Síly podívala za ně, užasla. Stál tam Wookiee a nějaká slečna, těžko odhadovat věk, ale určitě nebyla o moc mladší nebo starší než Pandora. A podle modrého třpytu určitě uměla používat Sílu. Společnými silami odhazovali trosky a nepromluvili ani slovo.
Konečně odstranili i poslední kus stropu a teprve teď ji ona učednice, tedy s největší pravděpodobností učednice, protože na rytíře byla ještě dost mladá, spatřila.
Chtěla oba zachránce pozdravit, ale hlasivky jí vypověděly službu a z hrdla se nevydrala ani hláska. Wookiee ji sebral ze země, přehodil si ji přes rameno a donesl ji k vratům do hangáru, kde už měly klony připravenou jakousi kladkostrojovou šibenici, po níž dostaly raněnou na druhou stranu a následně do transportéru.
Nečekala dlouho. Než stihla přistoupit učednice, byla už Pandora na přístrojích a droid začal čistit její rány. Slyšela zážeh motorů a pocítila, že se transport odlepuje od země. Wookiee si jde asi pro svou loď, domyslela si a při té příležitosti ji došlo, že její vlastní loď je stále v hangáru vedle Konečné stanice.
Sípala tak svou žádost s dobrým pocitem z navracejícího se hlasu a sledovala, jak padawan mluví přes komlink s mistrem. A jak ji označila za vězně. Co se divíš? napomenula se. Nemají nejmenší důvod ti věřit. Mistrova reakce ji překvapila, on na to měl očividně jiný názor.
Vyčerpáním usnula a probudila se až na ošetřovně v lodi. Na téměř plné ošetřovně, což bylo velmi zvláštní - k žádnému boji přeci nedošlo, tak kde vzali tolik raněných? Ochabující světlo vycházející z několika těl navíc naznačovalo, že už před sebou nemají dlouhou budoucnost. Síla ji odpověď poskytla, stačilo se jen pozorně podívat skrz trup lodi směrem k hangáru. Vše již bylo uklizeno, nicméně ozvěny v Síle naznačovaly, že nedávno tam explodovalo něco velkého a vyžádalo si to život spousty klonů. Bude se na to muset zeptat.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupili oba Jediové, oba v typických dlouhých pláštích. Jen ten mistrův měl netradičně šedou barvu. Přišli k jejímu lůžku a Wookiee vydal těžce specifikovatelný tázavý zvuk, načež naklonil hlavu na stranu.
„Už je mi lépe,“ odpověděla okamžitě. „Díky.“
„Přišli jsme si popovídat,“ oznámila přicházející žena s jasným nádechem nedůvěry. Její kočičí oči provrtávaly raněnou skrz naskrz. Smůla, holčičko, pomyslela si Pandora, nehodlám udělat hloupost, která by tvoje domněnky potvrdila. Modrá barva učednice ještě nepatrně ztmavla a kontrast s mistrem tak byl ještě patrnější. Kdyby tak Pandora měla alespoň ponětí, co to znamená...
Do místnosti vběhl klon a hned ode dveří spustil. „Pane, přichází zpráva od Rady, chtějí s vámi mluvit,“ řekl a postavil se do pozoru hned vedle dveří. Wookiee zachytil pohled své učednice, vypovídající zhruba to, že tady s tou ženskou zůstane, ale příjemné jí to nebude, a po zabručení několika omluv odešel.
Nastalo ticho, jen monitor životních funkcí občas pípnul. „Chtěla ses na něco zeptat,“ napověděla Pandora studentce a snažila se o přátelský tón.
„Pro začátek by možná stačilo jméno a pár životopisných údajů,“ odpověděla Hope. V ostražitosti nepolevila, možná právě naopak.
„Pandora,“ začala vyslýchaná a s vyprávěním pokračovala bez přerušení několik dlouhých minut. Nesnažila se nic zatajit, jen by jí to přihoršilo. Když ji jedna strana podrazila, nemůže si dovolit odmítnout tu druhou. Do výkladu zahrnula i boj ve skladišti a výměnu blesků, po níž celou budovou otřásl výbuch.
„Já jsem Hope, Hope Shan,“ odpověděla učednice po chvíli vstřebávání všech těch dat. Vypadala zaskočeně, ale pomalu to z ní padalo, jak si uvědomovala více a více souvislostí. „A můj mistr...“
„Přichází,“ přerušila ji Miraluka, jejíž zrak pronikl přes plastocelové zdi ošetřovny.

Po doručení nákladu na ošetřovnu zamířila Hope do hangáru, kam měl podle hlášení zanedlouho přistát její mistr v lodi té ženské. Byla z toho zmatená; nevěděla nic. Zdálo se, že Wookiee a Miraluka spolu dole bojovali a jejich duel byl přerušen výbuchem. Kdyby ji mistr chtěl jako zajatce, pochopila by jeho snahy o záchranu, ale podle toho, jak jí za ono označení vynadal, to důvodem nebylo.
Sedla si na křídlo svojí stíhačky a krátila si čekání prohlídkou meče, jež jí byl svěřen do úschovy. Pěkná práce, to musela uznat. K jejímu překvapení nebyla čepel červená ale oranžová, což ovšem nevylučovalo možnost, že ta dáma je temná Jedi.
O její rase toho věděla pramálo. Věděla jen, že jejich oči jsou nepoužitelné. Ale tahle nějak vidět musela, jak to dělá? Síla, blesklo ji hlavou, když zrakem sjela na meč.
Hangárová vrata se začala s rámusem otevírat a dovnitř vletěl malý transportér YT-1300. Usadil se kousek od dvou delta-7 a po otevření rampy z něj vyšel Wookiee a šel směrem ke Hope. Když se na křídle své stíhačky postavila, hleděla mu přímo do očí a jejímu tázavému pohledu nešlo odolat, čehož si byla moc dobře vědoma. V tu chvíli by z mistra vytáhla i to, co nikdy nevěděl.
„Nechcete mi o té Sithce něco říct?“ zeptala se poměrně ostře a hned toho zalitovala. Ten termín se nelíbil ani jí samotné, natož pak mistrovi, kterému vadil i ‚vězeň‘. Klidně se otočil a začal povídat.
Jeho výklad toho hodně vysvětlil. Už pochopila jeho snahu, chtěl tu bojovnici přetáhnout na svoji stranu a podle všeho se mu to už povedlo. Ne, on si to myslel. Hope byla mnohem skeptičtější, sám mistr Yoda přeci říkal, že kdo se jednou vydá po stezce temné strany, navždy ztracen je.
Dle jeho názoru se po té stezce vůbec nevydala a tvrdohlavě trval na svém, kam se hrabala Qui-Gonova paličatost. Mistrův, řekněme nekonvenční, názor na podstatu temné strany byl ostatně rovněž velmi dobře znám. Za celou cestu na ošetřovnu se jí nepovedlo přivést ho k rozumu. Tón, kterým na ležící osobu po vstupu do nemocnice promluvil, jí pak naprosto zaskočil. Takovou důvěrnost nečekala, i když druhá strana to sotva mohla ocenit, natolik Wookieho nezná.
Řádně se to odrazilo v její náladě, proto nasadila nepřístupnou a podezřívavou masku a neskrývala nedůvěru vůči někomu, kdo zaútočil na jejího mistra.
Hned po otevření dveří se Hope stáhl žaludek, ani nemusela vidět přicházejícího klona se zprávou, která odvolávala mistra do konferenční místnosti. Rada je určitě zvědavá na průběh mise. Představa, že tu s tou ženskou zůstane sama, ji trochu děsila, ale nedala to na sobě znát.
Osaměly a dlouhé ticho přerušila až Miraluka. Otázkou podanou nejprovokativnějším způsobem, jaký si Hope v tuhle chvíli byla schopna představit. Potlačila rozrušení a začala se vyptávat. Položila vlastně jedinou otázku, ale odpověď trvala neskutečně dlouho.
A jak tak poslouchala Pandořiny životní útrapy, začala mistra chápat. Prostě se jen ve špatnou chvíli ocitla na špatném místě, následkem čehož ji objevil Dooku a ne Řád. Možná ji dokonce začala litovat a to ji zaskočilo ještě víc.
Skončila a po pár vteřinách se Wookiee vrátil. Miraluka ho viděla i skrz zeď, což podporovalo teorii vidění Silou. Nebyl sám, létala kolem něho koule o něco menší než helma klonů. Trochu to připomínalo droida, na němž Jediové cvičí odrážení střel, ale na to byl moc velký.
„Mám dobré zprávy,“ ozvalo se z koule s krátkým zpožděním za mistrovým řevem. Překladač, docvaklo oběma ženám.
„Vylíčil jsem jim situaci. Útěkem Separatistů jsme se moc nezdržovali, rovnou jsem jim o tobě řekl. Budu tě teď učit,“ pokračovala koule a neustále měnila pozici kolem hlavy svého majitele. Hope se udělalo nevolno, ale hned se ovládla. Tak tohle je chvíle, které se bála. Chvíle, kdy přijde o mistra.
Představa, že se Wookiee bude věnovat komukoliv jinému pro ni byla skličující. Nešlo ani tak o žárlivost, jako spíše o strach ze samoty. Byl jí nejenom učitelem, ale i otcem a přítelem. A to už zatraceně dlouho. Kolik jí vlastně bylo, když se jí ujal? Sedm? Osm? Cítila, že tahle zkouška bude mnohem těžší než ta rytířská. Ale ona ji zvládne, nezklame ho.
„Nebudeš můj padawan, dám ti jen základní znalosti a pak tě přidělí k někomu jinému, já se musím postarat o to, aby se z Hope stal rytíř,“ pokračoval mistr a učednice si oddechla tak silně, že mistrovi rozcuchala chlupy na ruce. Pandora se posadila na lůžku, nejspíš tomu stále nemohla uvěřit; vždyť ji vůbec nezná! Chtěla něco říct, ale Wookiee ji zarazil. „Definitivně nás stáhli z hledání sarapinských holocronů. Teď se přesuneme na Kamino, kde očekáváme masivní útok v horizontu dvou týdnů. Ty dva týdny hodlám využít co nejlépe,“ zakončil větu a Miraluka nadále mlčela.
Wookiee se začal ptát. Nezajímal se o Separatisty ani o holocrony, ale o Pandoru. Chtěl znát podrobnosti z jejího výcviku a misí a všechny informace ho nesmírně zajímaly, to Hope jasně viděla a poznala z nich, že Pandora je zhruba ve stejné fázi výcviku jako ona. Pokud se tedy naučí ovládat své emoce, mohla by teoreticky pomýšlet na pokus o splnění rytířských zkoušek. Hope se poprvé za celou dobu usmála. Není to komické? Potká někoho, kdo je jí tak podobný, a je k němu tak nevraživá? Rozhodla se s tím skoncovat.
Seděla tam vedle lůžka a kočičím pohledem zkoumala mistra, každý jeho pohyb, a při tom vzpomínala na vše, co zažili. A nebylo toho málo.

* * *

Wookiee nebyl zprávou od Rady, která si žádala hlášení, vůbec nadšen. Vždycky si vybrali tu nejnevhodnější chvíli, kdyby mu dali ještě chvíli čas, mohl si uspořádat odpovědi a ukázat Radě Pandoru, jež teď ležela neschopna chůze dole na ošetřovně. Nehledě na to, že hlášení podával obecně tuze nerad, neboť čím více mluvil s Radou, tím konkrétnější úkoly dostal. Neměl rád konkrétní cíle, protože tím se připravoval o cesty k nim.
Nešel rovnou do konferenční místnosti, zastavil se ještě ve skladišti a vzal si s sebou jednu ze sond, z níž během jízdy výtahem vykuchal vše kromě repulzoru se zdrojem a nacpal tam překladač a čip s umělou inteligencí. Ten koupil od techniků na Nar Shaddaa, kteří doplňovali palivo do hypermotorů. Pochyboval o jeho funkčnosti, ale lepší momentálně neměl.
„Nazdar, šéfe, YRU-2 k tvojim službám,“ ozvalo se z reproduktoru sondy. Wookiee zapřemýšlel, kdo u Síly mohl naprogramovat něco takového a radši AI vypnul s tím, že ji později vyladí.
Konferenční sál byl až na dva klony obsluhující holoprojekci prázdný a když se Jedi postavil doprostřed, zhmotnil se kolem něj modrý trojrozměrný model místnosti s Radou. Ovšem nebyli tam zdaleka všichni, jen čtyři křesla byla obsazena. Mistři Yoda, Windu, Shaak Ti a nějaký nový, kterého Wookiee neznal ani od vidění. Omluvil se za zpoždění a létající koule to vše překládala.
„Trpěliví my jsme, informace však potřebujeme, hlášení podej,“ promluvil mistr Yoda.
„Rada separatistů unikla,“ začal Wookiee a díky překladači nebylo v jeho hlase cítit lehké zklamání. „S použitím lsti dopravili na Harmony bombu a dočasně ji vyřadili z provozu. Bohužel jsem u toho nebyl a nemohl včas zasáhnout.“
„Ty jinde byls, hmm, kde?“ zeptal se Yoda zvědavě a rukou si pohladil bradu.
„Separatisté odlétali ve spěchu a nestihli smazat data v jejich počítači. Taktické informace o pozicích Konfederační flotily byly staré, ale našel jsem zmínku o chystaném útoku na Kamino.“ Jenže to pro mistry nebyla nová informace. Aayla Secura a Quinlan Vos tuto zprávu Radě přednesli o pár hodin dříve. Obranné síly už se přemisťovaly. Shaak Ti plánovala odletět za pár minut.
Na řadu tedy přišla další část hlášení, tedy to, že dva ztracené holocrony se s naprostou jistotou dostaly do rukou hraběte. Další špatná zpráva.
„Podrobili jsme vámi dodaný holocron analýze,“ pronesl mistr Windu. „Jsou v něm uloženy informace o několika hyperprostorových trasách a poměrně obsáhlá databáze virů, ovšem stará minimálně půl milénia. Proto věříme, že ani na zbylých dvou holocronech nejsou žádná důležitá data.“
Tím vlastně zrušil misi na jejich hledání a Wookiee chtěl tedy úkol nový. Nebylo o čem diskutovat, Kamino neleží daleko a čím lépe bráněné bude, tím snáz ho udrží. Jedi a jeho padawan byli převeleni tam.
„Provedu, mistře,“ odpověděl mistru Winduovi, ale přenos neukončil. Byla tu ještě jedna věc k vyřízení.
„Říct chceš víc?“ zeptal se Yoda, protože to nešlo přehlédnout.
„Ano,“ začal Wookiee a přemýšlel, jak vhodně volit slova. O ženě v rudé róbě věděl jen to, co měla zapsáno v lodním deníku, ještě si s ní nestihl ani v klidu promluvit. Což ho opět přivedlo k myšlence, že Rada je tlupa zvědavých kmetů, co mu znesnadňuje práci. No, tohle už asi trochu přehnal. „Získal jsem na naši stranu jednoho temného učně hraběte Dooku, jistou Miraluku jménem Pandora. Domnívám se, že pokud se jí dostane patřičného výcviku, mohla by se stát právoplatným členem Řádu.“
„Věříš jí?“ Otázka položená mistrem Yodou byla zodpovězena bez váhání a možná právě proto neměli mistři problém s jejím přijetím.
„Ano, stejně jako ona mně. Zachránil jsem jí život poté, co ji hrabě Dooku zradil a obětoval ji, aby si ulehčil útěk z Nar Shaddaa. Teď leží na ošetřovně a nemůže chodit, proto jsem ji nepřivedl s sebou. Její dovednosti s mečem jsou působivé, Sílu rovněž ovládá skvěle. Když jí pomůžeme ovládnout emoce a zkrotit vášně, bude z ní velká Jedi.“ Působilo to přesvědčivě a to natolik, že nad tím mistři začali přemýšlet.
„Kdo se jednou po stezce temné strany vydá, vrátit se nemůže,“ pronesl Yoda svůj názor, ale vzhledem k jeho všeobecné znalosti byl Wookiee připraven reagovat.
„Nesouhlasím a i kdyby ano, podle mě se na tu cestu nevydala. Byla po ní vedena, místy vláčena, ale využila první příležitosti k jejímu opuštění a to svědčí o tom, že po ní nešla dobrovolně.“ Chvíle ticha, Yoda si intenzivně masíroval bradu. Wookiee právě porušil nepsané pravidlo, že nejstaršímu členovi Rady se prostě neodporuje. Ne že by to snad někoho překvapilo. „Dejte jí šanci, ručím za ni,“ vylezlo nakonec z překladače a Jedi čekal na ortel.
„Souhlasím, zkusíme to s ní tedy. Ale kdo ji učit bude? Dostatek mistrů není, bojují všichni. Myslíš si, že ty měl bys to být, hmm?“ řekl Yoda a střihl ušima, protože odpověď už znal.
„Ne, mistře,“ přeložila koule Jediovu odpověď a malý zelený mistr se začal tiše smát. „Ale ano, ale ano. Tvůj názor jasný je,“ podíval se na zbylé tři členy Rady, stále se usmívaje. „Budiž,“ pravil po chvíli již naprosto vážně. „Uč ji tedy, stejně nějak zařídil bys to, na to znám tě moc dobře, ale padawanem ona ti nebude. Tvoje učednice připravena na zkoušky není a pokračovat ve výcviku musí.“ Wookiee zabručel odpověď a ani si nevšiml, že překladač nereaguje.
„Dobře, dobře. Čas na Kaminu k cvičení jejich využij, přesně za týden ozveme se a ji vyslechneme. Ať vás provází Síla,“ zakončil mistr rozhovor, počkal na pár zvuků z Wookiova hrdla a pak se modrá projekce vytratila.
Dokázal to, přes všechny předsudky dokázal obhájit Pandořinu pozici po svém sežehnutém boku. Musí jí tu radostnou zprávu oznámit co nejdříve. Otočil se a zamířil k východu, jenže sám, koule s překladačem dál stála ve vzduchu na jednom místě.
Přitáhl si ji Silou, vypnul repulzor a už na cestě do výtahu otevřel kryt. Vše bylo na svém místě, umělá inteligence stále vypnutá, ale to by snad nemělo být na škodu, vzhledem k velké části přeloženého rozhovoru s Radou.
Když výtah zastavil v cílové stanici, zašel Wookiee nejprve do skladiště s potřebným vybavením. Spustil diagnostiku překladače a nalezl chybu. Přetížil se okruh pro udržování vzdálenosti od definovaného cíle, ta věcička asi nestíhala Jediovo neustálé přešlapování. Pokud by ho nahradil čipem s AI, problém by se vyřešil, protože ten je menší, zvládne toho víc a zbylé místo může být vyplněno chladičem.
Pohledem na čip si vzpomněl na naprogramovanou osobnost. Dřív byl asi součástí nějakého droida, kterého dal někdo rozebrat na náhradní díly. Wookiee si velmi dobře dokázal představit důvody, jež ho k tomu mohly vést a doufal, že ona osobnost půjde upravit.
„Šéfe,“ ozvalo se po zkompletování a zapnutí celé koule, což netrvalo déle než pět minut. „Já budu hodnej, fakt.“ Nato se koule vznesla a kroužila kolem majitele. „Budu překládat a jenom překládat až do aleluja, sám ani nepípnu,“ dušoval se droid a Wookiee žasl. Který blázen tohle vyrobil?
Zařval na kouli. Rozhodl se otestovat ji trochu více.
„Ó děkuji, šéfe, služebníček,“ vylezlo z koule a snesla se o několik centimetrů níže, jako by se klaněla. Komediant, pomyslel si Jedi, ale líbilo se mu to. Mávl na překladač, aby ho následoval, a oba dva se vydali na ošetřovnu. Posla dobrých zpráv dělá rád snad každý.
Pokud se o Pandoře dalo říct, že je zaskočena, byla Hope šokovaná. Wookiee ji dobře znal a tohle poznal z pouhých záchvěvů Síly kolem své studentky, která se to snažila skrýt. Ignoroval to a pokračoval, protože ještě neřekl to hlavní: to, že Pandoru naučí jen základy a pak se jí ujme někdo jiný. Rozčarování z jeho oficiální učednice bylo rázem pryč.
„Harmony tady zůstává, aby pořádně prohlédla to skladiště. Na Kamino přiletí až za dva týdny. Máme minimálně dvě možnosti, jak se tam dostat. Možnost první: já s Hope poletíme v našich stíhačkách a ty ve svojí lodi. Možnost druhá: do Pandora's Box se vejdeme pohodlně všichni a vzhledem k okolnostem je to mnou preferovaná varianta, protože tě tam budu moct učit,“ domluvil a čekal na názory.
„Já nejsem proti,“ sdělila ostatním Hope a bylo na ní vidět, že už se těší na změnu prostředí.
„Dobře, moje loď vás ráda odveze,“ zakončila to Pandora a opět ulehla, ještě jí nebylo nejlépe a Jediové to věděli. Rozloučili se s tím, že odletí, jakmile to její stav dovolí, a opustili ošetřovnu.
„Mistře, díky, že zůstanete se mnou,“ odhodlala se Hope, když byli na chodbě úplně sami.
„Ještě hodně naučit se musíš,“ parodoval Wookiee Yodův styl mluvy tak dokonale, že ji to rozesmálo. Otočila se a nenásledovala mistra, který šel do hangáru.
„A taky jseš zatraceně pěknej kousek,“ ozvalo se z koule chvíli poté, načež ji velká chlupatá ruka srazila k zemi, nenechávaje nikoho na pochybách o autorství té věty.
Ne že by to nebyla pravda, začal Wookiee vysvětlovat už bez asistence překladače, ale droidi mají především poslouchat svoje majitele. Sebral to smetí a ještě dlouho slyšel její smích, než se za ním zavřely dveře.
Měl jisté plány se Silver Tonguem. Poručil si hromadu nářadí a náhradních dílů. Než dal dohromady překladač a vysvětlil mu patřičně meze slušného chování, už to měl vše na dosah ruky. Cívky, generátory, alternátory, spínače, rezistory, zdroje, spousta kabelů, nepřeberné množství nástrojů, to vše úkladně složené na několika nákladních vozítkách. A vedle toho všeho ležela hyperpohonová jednotka, připravená k nacpání do delta-7. Tohle bude dlouhá noc, pomyslel si Wookiee a povzbuzen faktem, že několika lidem se to už povedlo, se dal do práce s takovým nadšením, až kolem něj létaly šrouby.
Trefil jimi dva procházející klony.

* * *

Pandora ležela na marodce ještě celých čtyřiadvacet standardních hodin, teprve pak byla podle lékařových slov regenerovaná tkáň nohy schopná chůze. Okamžitě z té zatuchlé místnosti vypadla nejrychleji jak jen mohla. Sice ještě kulhala, ale bolest dokázala potlačit, a tak se mohla i s tímto postižením pohybovat celkem svižně.
Od včerejší návštěvy ani jednoho z dvojice Jedi neviděla. Považovala to za projev důvěry, neboť ji nikdo nehlídal.
Chtěla se podívat na svou loď a ujistit se, že jí Dooku od osudného výbuchu žádnou zprávu neposlal, čímž by se ke zradě přiznal. Stále ještě tomu nerozuměla - cvičil ji několik let a pak se pro její obětování rozhodne během několika sekund? Je fakt, že Jedi by mohl pronásledovat velitele Konfederace a zmařit tak jejich plán s návnadou, ale zdál se tak zaujatý prohledáváním počítače, že by ani bez zdržení nestihl opustit budovu před výbuchem. Na Nar Shaddaa se dělo více, než jí Dooku řekl. Jako vždycky.
Ohromná vrata stavěná na průjezd obslužných vozidel do hangáru se otevřela a jí se tak naskytl pohled na čilý ruch uvnitř. Z dálky k ní dolétalo světlo od několika svářejících droidů, prostředkem kráčelo AT-TE a nedaleko od dveří stála stíhačka, jaké používají Jediové. Ale ze všech známek života jen jedna nesvítila bíle. Wookiee.
Ležel na křídle a hlavu měl zanořenou hluboko v kokpitu. Podle vylétajících jisker tam něco svařoval. Kolem lodi se válelo spousta krámů, včetně několika očividně nepoužitelných součástek, které nejspíš rozebíral na náhradní díly. Potichu se k němu přibližovala, aby zjistila, co to tam kutí.
„Nazdárek, můžu nějak pomoct?“ nadhodila, když stála na dosah ruky od stíhačky.
Wookiee se pokusil rychle vytáhnout hlavu z kokpitu, praštil se při tom o trup lodi a svíraje si bouli na hlavě se zadíval na příchozí. Zvedl do vzduchu volnou ruku, luskl prsty a dosud nehybně na zemi ležící koule s překladačem se zvedla.
„Lekce číslo jedna: když má tvůj učitel hlavu strčenou někde, odkud na tebe nevidí, nemluv na něj. A teď odpověď na tvůj dotaz. Pokud nějak dokážeš dostat támhleto,“ ukázal na hyperpohon stojící vedle a budící dojem, že je nemožné ho nacpat do něčeho tak malého jako je delta-7. „Sem,“ namířil rukou na vykuchaný spodek stíhačky, vedle níž se válela hromada méně důležitých komponent.
Pandoru technika nikdy nezajímala, ale to samé se ještě předevčírem dalo říct o Jediích. Obešla tedy loď k její zadní části a znalecky se zadívala na ohromnou díru zející tam, odkud byly provizorně vymontovány oba motory. Ty důležité věci zezadu nacpal dopředu, kde získal místo odstraněním dálkových senzorů. Prý je nepotřebuje, má Sílu. Logická volba.
Seskočil z křídla, odložil svářečku a postavil se vedle Pandory, přičemž nepřestal třít svou bouli. Chvíli jen tak civěli, až si nakonec lehl a zalezl pod stíhačku. Ozvalo se řinčení kovu o kov, pak rána, jak nějaká uvolněná součástka neomylně našla na cestě dolů jeho hlavu, a po pár minutách se Wookiee vyškrábal ven.
„Pokud se tam ty tři motory vejdou na šířku, nějak se to zamaskuje,“ ozvalo se z překladače a Jedi přivezl na nákladním vozítku hypermotor. Třída 2, ale lepší než ty moduly, říkal si, když se svářečkou lezl pod stroj, aby vše pořádně upevnil. Ať se snažil sebevíc, dvacet centimetrů motoru přečuhovalo. Se šířkou to však vypadalo dobře, tudíž si toho nevšímal a Pandora mezitím přivezla oba vymontované podsvětelné motory.
Když je přivařil tak, aby i u nich přečuhovalo dvacet centimetrů, vytvořil si místo uvnitř, protože tyhle motory byly podstatně kratší. Napěchoval tam to nejdůležitější a zbytek vyhodil. Teď bude muset nějak zakrýt ten zadek, který opravdu nevypadal hezky. Pár svařených ohnutých plechů to brzy vyřešilo a pod nimi vzniklo další místo na nákladový prostůrek. Pozorovala ho, jak s nadšením prohlíží svou práci. Pokud se ho nezeptá teď, už na to nikdy nenajde odvahu.
„Mistře, proč to děláte?“
„Abych nemusel používat ty kruhy. Jenom to zdržuje, navíc je nemají všude,“ začal odpovídat, jenže na úplně jinou otázku. Jenom nevěděla, jestli se tak vyhýbá odpovědi, nebo kvůli svému soustředění na přítomnost.
„Já mluvím o sobě. Proč jste mě tam nenechal?“ Kdyby měla oči jako Hope, teď by ho provrtávaly.
„Protože věřím, že tě můžu zachránit. Před temnou stranou a před jejím sebedestruktivním vlivem. A nejen to – můžu ti ukázat cestu, po které chodit znamená pomáhat galaxii.“ Odpověď byla rychlá. Poprvé se tedy asi nevyhýbal.
„Díky,“ špitla a čekala, co se bude dít. Prohlásil, že to půjde ozkoušet a ať zatím připraví Pandora's Box k odletu, kryt kokpitu se zavřel a Silver Tongue zmizel v otevírajících se hangárových vratech.
Namířila si to tedy ke své lodi a k otevřené rampě na straně s pilotní kabinou. Dost dobře nevěděla, co si Wookiee představuje pod pojmem 'příprava k odletu', ale úplnou diagnostikou systémů nic nezkazí. Prohlédla ještě vysílačku a ani ji nepřekvapilo, že Dooku skutečně neposlal žádné další instrukce. Zatímco počítač chroupal data z testovaných okruhů, vydala se do zadní části lodi, do sekce strojovny a cestou minula zbytky MagnaGuardů. Přemýšlela nad tím, co právě slyšela od mistra, takže jí ani nepřišlo divné, že jsou zase na kusy. Dá je dohromady později, možná. Ve strojovně nechala na navigačním počítači vypočítat souřadnice pro cestu na Kamino, aby se tím nemuseli zatěžovat později.
V naprostém a dlouho nerušeném tichu slyšela pípnutí z kokpitu ohlašující konec testů, všechny dopadly dobře. Už se rozhodovala, co dál, když na rampě zaslechla kroky dvou postav. Její spolucestující jdou.

* * *

Hned jak se vzpamatovala z překvapivého projevu mistrova tlumočníka, odešla do jednoho z volných pokojů pro posádku. Na republikových lodích se takových dá najít hned několik, všechny pro případ nenadálé návštěvy, jakou tato bezesporu je.
Posadila se doprostřed místnosti a začala meditovat, potřebovala to. Za posledních pár hodin vstřebala příliš mnoho podnětů a neměla čas je vyhodnocovat za chodu, přesto ji něco znepokojovalo. Možná to znepokojení vycházelo z toho, že nevěděla, z čeho vychází.
Zavřela oči a uvolnila se. Musí se ponořit hluboko do moře Síly a to ona dokáže, už několikrát to dokázala. Jen v tom neměla cvik.
Zpomalila dechovou frekvenci a začala ovládat tok svých myšlenek. Nyní se všechno zdálo jasné. Když se šedivá mlha rozptýlila, viděla mistrův seskok na podlahu haly, jako by u toho sama byla. Pokoušel se zpřístupnit data v počítači, v čemž mu zabránila Pandora a začal boj. Vše bylo rozmazané, ale viděla dobře těch několik mistrových nevyužitých šancí.
Exploze. Čas zkaramelizoval, táhl se pomalu a zdeformoval zvuky. Wookiee vyletěl ven, chytil se budovy a pomocí svých dlouhých drápů se škrábal nahoru. Její pozornost ale upoutalo něco jiného. Dole, několik pater ve tmě pod mistrem proletěl zvláštně zbarvený lesknoucí se transportér.
Náhle seděla v pilotním křesle svojí stíhačky a dívala se na neimodiánský transportér s bombou, o níž v té době neměla nejmenší tušení. Kdyby tak natáhla Sílu a podívala se dovnitř. Z vysílačky se ozval zpomalený hlas klona z V-wingu za jejími zády, ale nevnímala ho. V jednom proudu dopravy o vrstvu níže poklidně cestoval ten stejný barevný transportér. Měla čas si ho lépe prohlédnout a pochopitelně tak učinila. Velikostí odpovídal YT-1300 a podle tvaru to i nějaká loď z YT série byla, ale ta barva, ta barva...
Od špičky po zadní část s motory se lak měnil od červeného po tmavě modrý a třpytil se jako stříbrná barva na Silver Tongue. Jak si mohla nevšimnout něčeho tak výstředního? Odpověď byla jednoduchá, stačilo se podívat před sebe na neimodiánský raketoplán s údajnou kořistí, jež se ukázal být nanejvýš účinnou pastí. Zaslechla ještě znetvořený zvuk aktivovaného vlečného paprsku a obraz zmizel.
Otevřela oči, zahnala tančící a vřeštící astrodroidy a zjistila, že se dívá přímo na mistra. Kdo ví, jak dlouho tam už neslyšně seděl a pozoroval ji.
„Odpočatá?“ zeptal se Wookiee prostřednictvím překládacího droida. Asi si myslel, že odpočívala. Je pravda, že v téhle pozici ji neměl příležitost vidět moc často.
„Ano. Ale hlavně jsem hledala odpovědi.“
„Na jaké otázky?“ Mistra to překvapilo, sám z tohoto důvodu meditoval velmi často, ale jeho učednice tomu nějak nepřišla k chuti. Musely to být závažné problémy, kvůli kterým se rozhodla to udělat.
„Celá tahle mise byla nějaká divná,“ začala. Když říkala divná, myslela tím DIVNÁ. V krátkosti mu vypověděla, co viděla, včetně popisu toho barevného transportéru. „Myslím si, že právě v něm utekli Separatisti. Nemělo by být těžké ho najít,“ zakončila výklad a sledovala mistrův zamyšlený obličej.
„Ne, neuletěli v něm,“ řekl po chvíli Wookiee. „Loď, kterou jsi popsala, kotvila dole hned vedle Pandora's Box, viděl jsem ji tam.“ Překvapilo ji to, ale ne dostatečně na to, aby to na sobě nechala znát.
„Podívám se na to,“ pronesl nakonec. „Sbal si svoje věci a za půl hodiny se sejdeme dole v hangáru, hned vedle Pandořiny lodi.“ Termín 'svoje věci' za posledních pár let hodně přehodnotila. Teď už v podstatě zahrnoval jen oblečení, světelný meč, komlink a kreditní kartu pro případ nouze. Ale ve stíhačce má ještě nějaké vybavení, které by se mohlo hodit.
Chvíli po mistrově odchodu se rovněž zvedla a letmo pohlédla na chronometr na zdi. Tentokrát už překvapení vidět bylo. Když wampa poprvé uviděla zapalovač, nezaskočilo ji to tolik.
Seděla tam v transu celý den.

* * *

Test nového hypermotoru byl rychlý a úspěšný, překvapivě nenastaly žádné komplikace a Wookiee si okamžitě zvykl na ovládání o něco těžší stíhačky. Celková změna hmotnosti byla díky spoustě vyházených součástek zanedbatelná.
Pandořiny snahy o pomoc si nesmírně cenil, i když mu vlastně moc nepomohla. Už samotný fakt, že to udělat chtěla, však svědčil o její loajalitě. Nevrátí se zpátky, o tom byl přesvědčen.
Vrátil loď na místo a odešel z hangáru upozornit Hope na brzký odlet. Nebylo sice kam pospíchat, ale radši přiletí dříve než později. Vyndal z nákladového miniprostoru YRU-2 a ten byl kupodivu úplně zticha. Ta rána ho asi opravila, pomyslel si Wookiee a nastoupil do výtahu vedoucímu do obytných částí křižníku.
Našel ji snadno, pole Síly bylo kolem ní tak koncentrované, že by ho nikdo k němu vnímavý nepřehlédl. Dveře se před ním neslyšně otevřely a on spatřil svou učednici v meditačním posedu uprostřed místnosti. Pohled to byl neobvyklý, to musel uznat, protože Hope na nějaké rozjímání neměla dostatek trpělivosti a na bitevní meditaci se nedokázala dostatečně soustředit nehledě na to, že teď by k ničemu nebyla. Usoudil z toho, že nabírá síly po náročném dni a sedl si před ni se stejným záměrem.
Než stihl zavřít oči, ona je otevřela. Udiveně na něho civěla a pak popsala to, co viděla. Takže neodpočívala.
Wookiee naslouchal velmi pozorně a při povídání o zvláštně zbarveném transportéru si okamžitě na jeden takový vzpomněl. Dok na Nar Shaddaa, hned vedle Konečné stanice. Mohl tak bez obav vyvrátit studentčinu domněnku o Radě separatistů v něm prchající. Stejně ale tu loď prověří.
Jako blesk z čistého nebe se mu v mysli zjevily dva obrázky z jeho snů. Na každém z nich byla ta divná loď. Loď, jejíž tajemství musí být odkryto, jen zatím neví proč. Už by měl ty sny brát vážně, párkrát v nich viděl budoucnost.
Poslal Hope sbalit si věci, svoje už připravené měl, a namířil si to rovnou na můstek. Panoval tam klid rušený jen minimálně tichým hovorem klonů u obrazovek. Jediův příchod sem vzbudil pozornost posádky a hned u něj stál kapitán.
„Kapitán Kwaig, jak vám mohu pomoci?“ zeptal se slušně, jakmile se dostal blíže k chlupatému příchozímu.
„Potřeboval bych provést menší sken konkrétní oblasti na planetě, kapitáne,“ řekl Wookiee a věděl, že mu bude vyhověno. Klon ukázal na stanoviště pro senzory, od kterého jeho obsluha odstoupila, a věděl, že Jedi s tím bude umět zacházet.
Uměl. Našel na zemi Konečnou stanici i hangár vedle, ale hledaná loď už tam nebyla. Namátkou prověřil okolní přístavy, ale bylo to jako hledat blechu v kožichu banthy. Bez jediného slova se sebral a odešel. Klony nejenže neměl rád, on s nimi nerad i mluvil.
Ač měla Hope na balení celou půlhodinu, už tam stála a se zájmem si prohlížela mistrovu stíhačku s novým vylepšením. Wookiee se vydal za ní a v rohu hangáru vzal svoje věci. Byla to vlastně jen malá krabice se spoustou šikovných věciček a k tomu několik dřevěných tyčí v černém pytli. Bylo jich šest; dvě dlouhé a čtyři krátké. Na lodi bude trénink s nimi bezpečnější než se světelným mečem.
Mlčky došli až k rampě a po ní nahoru do útrob Pandora's Box. „To jsem zvědavá, jaké pohromy nás čekají uvnitř,“ komentovala to učednice a rozhlédla se hlavní chodbou oběma směry. Z koridoru ke kokpitu vykoukla hlava v červené kápi.
„Zavedu vás do pokoje pro posádku a můžeme hned vyrazit,“ řekla na uvítanou a bez váhání se vydala vlevo od vstupní rampy a ve strojovní sekci opět doleva ke dveřím.
„Pěkná lodička,“ libovala si Hope a neustále si zvědavě prohlížela všechny detaily koridoru.
„Transportér YT-1300, nákladní konfigurace s jednou místností pro posádku a jedním únikovým modulem,“ začala vyprávět majitelka lodi, když uviděla zájem. Vzájemná nevraživost mezi nimi byla minulostí, za což Wookiee mlčky děkoval Síle. „Chtěla jsem si přimontovat ještě nějaká vylepšení, ale už jsem to nestihla.“ Asi to měla být další narážka na hraběte Dooku a jeho úžasnou taktiku, pomyslel si mistr a vešel do zmíněného pokoje pro posádku. Tři postele kolem zdi, jen dvě ustlané. Hodil pytel s cvičnými zbraněmi a krabici na jednu z ustlaných; domyslel si, že ta neustlaná patří Pandoře, a nemýlil se. Lekci číslo dva: ustlaná postel je základ, raději neřekl nahlas. Nechtěl být hned první den za pedanta.
Hope pomalu přešla ke zbývajícímu lůžku a i ona tam umístila svoje věci. „Mistře, z tohohle mám fakt špatný pocit,“ řekla nakonec s úsměvem na tváři, když si pohledem přeměřila délku postele. Wookiee neměl nejmenší šanci se na ní vejít.
„Tak si lehnu k motorům, alespoň mě nebude rušit žvanění vás dvou,“ ukázal mistr na dvě dámy a po vydání několika zvuků připomínajících smích, které koule nepřeložila, odešel. Nestihl tak pobavený pohled zbývající osádky místnosti. Ty dvě si právě začínaly padat do oka.
V chodbě do kokpitu se Pandora nějakým záhadným způsobem dostala před něho, ač se to vzhledem k šířce tunelu a šířce mistra zdálo nemožné. Skočila na křeslo pro pilota a než se Wookiee stihl usadit, zavřela rampu a loď se již otevřenými vraty dostala ven do volného kosmu. Sledoval každý její pohyb a učil se tak řídit loď, něco mu říkalo, že to brzy bude potřebovat.
Kapitán Kwaig se právě díval ven, když Pandora's Box se zábleskem zmizela v dáli.

* * *

Pandora nezkoumala, co si její hosté berou s sebou. Jen ten černý pytel s klacky uvnitř upoutal její pozornost, ovšem jen do té doby, co Hope očima přeměřila postel. Nikdy tu žádného Wookiee neměla, vlastně tu nikdy nikoho neměla; s podobnou možností vůbec nepočítala.
Než se stihla omluvit a hledat nějakou alternativu, našel ji mistr sám. Vzpomněla si, že v předním skladišti je ještě jedno lůžko a to by snad mělo být prodlužitelné. První problém je tedy vyřešen. Předběhla ho při cestě do kokpitu a doslova skočila do pilotního křesla. Tenhle manévr milovala.
Vyletěla s lodí ven do vesmíru a skočila do hyperprostoru dříve, než se Hope dostala do kokpitu. Bude jí asi chvíli trvat, než se tu pořádně zorientuje, pomyslela si a podívala se na chlupatého kopilota. Sledoval ji, velmi pozorně a velmi tiše, za chvíli by na něj zapomněla.
„Chcete se to naučit ovládat?“ zeptala se. Stále nevěděla, jak ho má oslovovat, ale vykáním nic nezkazí.
Wookiee zařval pozitivní odpověď, která zůstala nepřeložena, neboť YRU-2 ležel vedle sedadla.
„Nerada ruším, ale jak dlouho bude trvat cesta?“ vysypala ze sebe Hope dříve, než mohla opravdu rušit.
„Zhruba šestatřicet hodin, možná víc. Tenhle hyperpohon stojí za starého Toydariána,“ odpověděla jí Pandora. Hope opustila kokpit s tím, že si jde něco přečíst. Přijímač HoloNetu měla pochopitelně s sebou a něco zajímavého se tam dalo najít vždycky. Wookiee a Miraluka tedy osaměli.
„Tady jsou odpalovače torpéd a tenhle knoflík spouští palbu z předního blasteru. Je to slabý kanón, ale hlavní zbraní lodi jsou dvě střílny. A my jsme tři, takže v případě potřeby je zvládneme obě,“ začala Pandora svůj výklad o lodi. Trochu nezvykle začala u zbraní, ale to plynulo z jejího předpokladu, že Wookiee pochopil řízení už z těch několika minut pozorování. A měla pravdu.
Zvedla se z křesla a následována mistrem došla až do hlavní chodby, kde se naproti vchodu do kokpitu nacházel přístup k střílnám. Na křižovatce zahnula doprava, směrem od pokoje pro posádku. Chodba se tam otevírala do hlavního nákladového prostoru, po strojovně největší místnosti na lodi.
Hned po jejich levici se u stěny nacházelo jedno lůžko s nastavitelnou délkou a nebyl problém ho trochu zvětšit, narozdíl od tří postelí zabudovaných do výklenků v trupu. Prohlídka ale nebyla u konce, Pandora pokračovala hlavní chodbou dále, minula záchranný modul zabudovaný místo druhé rampy, výklenek s přístupem k okruhům a už stála opět ve dveřích do strojovny. Ukázala na druhou stranu, než byla místnost pro posádku a sdělila mu, že tam je ještě jedno skladiště, stejně jako v přední části lodi hned vedle koridoru ke kokpitu.
Zdál se být zaujat, ale ne natolik, aby tuhle loď vyměnil za svou delta-7. Otočil se, přešel strojovnu a vstoupil do ložnice. Chvíli stál ve dveřích a když k němu Pandora přišla, ukázal na jednu z postelí. Hope tam spala. Asi četla něco zábavného, řekl svým jazykem co nejtišeji, přehodil přes ni deku a popadl svůj pytel.
Potichu se vytratili a Pandora přemýšlela, co se asi bude dít. Zavedl ji do hlavního skladu a na zem vysypal dřevěné zbraně. Chtěl, aby si trochu zacvičili. Dost dobře nerozuměla, proč má být první lekce na světlé straně barikády právě o boji, ale hned jí to vysvětlil.
Podle mistrovy teorie se všechny pocity a emoce projeví naplno až tehdy, kdy na ně přestaneme myslet. A nejlepším způsobem, jak to udělat, bylo najít si nějakou aktivitu. Mohli spolu třeba opravovat droidy, ale bojem zabije dvě mouchy jednou ranou - zaměstná její myšlení a naučí ji pár nových triků.
Přitáhla si k sobě jeden ze čtyř mečů a on učinil totéž s tyčí. Oba zaujali základní postavení; Miraluka pro juyo, Wookiee pro soresu. Několik minut tam jen stáli. Pandora chtěla ukázat svou trpělivost a odolnost vůči nutkání vyskočit na mistra, což se očividně povedlo. Ač byla tím, kdo měl bojovat agresivně, duel nezačala ona. A když obránce převezme iniciativu, není to pro útočníka nikdy dobré.
Uhnula před první ranou, tu nemělo cenu odrážet nebo zastavovat, stejně byla jen testovací. Zkoušel, jak rychle reaguje, teď na to totiž měl čas. Škoda, že tu byl relativně nízký strop, jinak by mohla začít skákat a stát se tak hůře zasáhnutelným cílem; mistrovi to však vzhledem k jeho výšce vadilo ještě více. Zakroužila mečem a zaútočila několika rychlými výpady, ani jeden však nezasáhl zamýšlený cíl. Připomínalo jí to bitku s MagnaGuardy, ale tenhle nepřítel bojoval úplně jinak.
V Pandoře se kumulovala zlost, ale narozdíl od svého oponenta si to neuvědomovala. Už se chtěla pokusit o další úder, jenže Wookiee zvedl ruku do vzduchu a zvednutým prstem mával ze strany na stranu. Teď, když na to byla upozorněna, se vplížené nenávisti zbavit dokázala a slíbila si, že si to ohlídá.
Opět sáhli po zbraních, tentokrát však Wookiee čekal na první útok. Sice ho vykryl, ale Pandora si díky němu otevřela prostor pro svůj zásah. Zamířila tam mečem, jenže mistr byl s druhou čepelí rychlejší a obě zbraně se o sebe opřely. Dřevo žádné syčivé zvuky nevydávalo, ani záře z něj nevystupovala, ale ten souboj na Nar Shaddaa to připomínalo dokonale. I s výsledkem, protože Pandora i zde dostala ránu do břicha a sbírala se ze země na druhé straně místnosti.
Už si na to dej pozor, usmál se na ni a počkal, než co se zvedne. Ke svému vlastnímu překvapení to u ní nevyvolalo žádnou citovou reakci. Necítila hněv, nenávist, strach, prostě nic. Postavila se těsně ke zdi a připravila se ke skoku. Nyní, když byla schopna klidně uvažovat, dostala nápad a hned ho realizovala.
Poskočila a nohama se odrazila od zdi, načež jako torpédo přeletěla mečem napřed celou místnost. Wookiee to, soudě podle neúspěšné obrany, nečekal. Dokázal sice zabránit kontaktu se dřevem, ale skokem stranou mu vlastní zbraň vypadla a teď ležel na zemi s holýma rukama. Oba stáli na svých ve stejnou chvíli, ale jen Pandora byla ozbrojena. Jedním skokem se dostala k mistrovi, jenže ten už si svou tyč přitáhl a útok elegantním roztočením tyče bez problému zablokoval. A přešel do útoku.
Dívat se na jeho pohyby z dálky možná bylo zajímavé, ale zblízka se nejednalo o nic příjemného. Točil se jako opilý tauntaun a tančil kolem Pandory za neustálého zvuku narážejících zbraní. Na chvilku se zastavil, aby přehodnotil situaci. Toho využila k pokusu o probodnutí, ale rána se svezla po dřevě a její meč byl brutální silou vymrštěn proti stropu. Kdyby tam tato překážka nebyla, mohl by se Wookiee otočit a druhou půlkou tyče ji přeříznout v půli.
Takhle se její zbraň stihla vrátit a nebezpečnou ránu zachytila. Pandora máchla mečem tak, aby stále se ho dotýkající tyč oddálila od mistra. Povedlo se, jenže on následující kopanec čekal a uhnul mu. Vždyť tohle byl jeho oblíbený kousek. Zakroužil tyčí kolem sebe a opět udeřil, tentokrát však uhnula aniž by ránu odrážela a tím ho naprosto rozkryla. Nyní dostala příležitost předvést svůj vlastní trik, jako vystřižený z učebnice teräs käsi. Říkala tomu „Naštvaný Kubaz“.
Otočila se a když přecházela do pokleku, Wookiee se teprve vracel do obranného postavení. Nestihl to, dřevěný meč jeho neoficiální učednice projel těsně pod jeho vlastním a na své cestě vzhůru se zastavil kousek před srdcem.
Vyhrála, doopravdy to dokázala. Když vstala a oddálila meč, Wookiee něco zařval. Měl pravdu, temná strana nemusela být nutně tak silná, jak si někteří myslí.
Posadil se a ona ho následovala. Z nejvzdálenějšího rohu nákladového prostoru k nim přilétlo šest krabic s proviantem. Harmony jim pochopitelně poskytla dostatek zásob. Mistr chtěl jediné - aby Pandora udržela všech šest beden ve vzduchu.
Vydechla, uvolnila celé tělo a pak natáhla ruku směrem ke krabicím. Počkala chvíli, než se jí dechová a tepová frekvence vrátí do normálu a zatlačila na pole Síly kolem sebe. Cítila, jak pouze pro její oči viditelná mlha obaluje jednu bednu za druhou a nadlehčuje je. Stačilo je tedy jen trochu postrčit, což ihned udělala. Potíž byla v tom, že stihla najednou zvedat jen jednu nebo dvě a jakmile se soustředila na další, ostatní dopadly zpět na podlahu.
Kdyby jí něco podobného poručil Dooku, vyburcovala by v sobě všechny emoce a jednou mocnou vlnou všechny bedničky vynesla až ke stropu, jenže udržet je tam bylo něco jiného.
Netlač na bedny, ale na Sílu, slyšela ve své mysli mistra a poslechla ho. Uchopila tedy svou prodlouženou rukou chuchvalce mlhy kolem všech beden najednou a po chvíli soustředění je zvedla. Naráz a všechny. I tak ji však stálo spoustu úsilí udržovat je na místě. Po chvíli ruku položila a krabice spadly.
Ode dveří se ozvalo tleskání.

* * *

S mírným zděšením zjistila, že při čtení zpráv na HoloNetu usnula. Od cesty na Nar Shaddaa pořádně nespala a ta celodenní meditace jí moc energie nedodala. Navíc se nebezpečně nahlas začal ozývat žaludek.
Vyklouzla zpod pokrývky, o které si nepamatovala, že by se jí přikrývala, a rozhodla se vyhledat něco k jídlu. A kdo jiný by o něčem takovém měl vědět, než majitelka lodi. Kokpit byl prázdný, jediným pohybem v něm byly modrobílé čáry hyperprostoru venku a blikání kontrolek. Pak zaslechla ránu.
Přiběhla do nákladového prostoru a viděla dvě sedící postavy a vznášející se krabice s insigniemi Republiky. Padaly na zem se zvukem, jaký Hope slyšela v kokpitu. Náhle se všechny bedny vznesly do vzduchu a slušnou dobu tam vydržely, než se s rámusem sesypaly opět na podlahu.
Zatleskala a obě hlavy se okamžitě otočily jejím směrem. Zřejmě si jí dosud nikdo nevšiml.
„Pěkné, pěkné,“ začala, ale hned změnila téma. „Máte taky hlad?“
„Já bych snědla wampu,“ prohlásila Pandora. „A tohle žrádlo pro klony mi bude určitě stačit, chceš taky?“
„Že váháš,“ odpověděla Hope na dotaz a i Wookiee se rozhodl něco sníst. I přes poučku z Lekce číslo tři: Nikdy nejez nic pro klony; nikdy nepij nic pro droidy. Oba chytili hozené bedničky a po jejich otevření se dali do obsahu.
„Už chápu,“ zakřenila se po chvíli Hope. „Proč se klony tak ochotně vrhaj na sebevražedný mise. Může za to tenhle blivajz.“ Po proviantu se ale stejně zakouřilo, protože nic jiného neměli. Pandora zapomněla nakoupit a bez výslechu se k tomu přiznala.
Když se tři prázdné obaly ocitly v recyklátoru, navrhl Wookiee další trénink. Měl být sám proti dvěma dámám a ty to s radostí přijaly. Pro Pandoru bude souboj ve dvou novinkou a Hope ji v něm ráda zaučí. Taktiku dohodly během minuty.
Každá se chopila jedné krátké tyče a mistr popadl do každé ruky jednu.
„Teď něco uvidíš,“ upozornila Hope svou spolubojovnici, protože Wookiee byl svým mistrovstvím ve dvouruční formě stylu niman proslulý. K jeho smůle se ten styl proti nepřátelům s blastery příliš použít nedal a když už narazil na někoho se zbraní na boj zblízka, druhý meč u sebe neměl, zapomínal ho totiž na lodi. Z nouze tak používal soresu nebo ataru, ale podle jeho vlastních slov to za moc nestálo.
První útok provedla Hope, kotoulem vyrazila proti mnohem vyššímu protivníkovi a když se zvedala, provedla výpad. Bez nejmenších problémů jej zablokoval a připravoval se k protiútoku. Uhnula před jeho druhou dřevěnou čepelí a oběhla ho, aby si s Pandorou, která nezahálela a podle dohodnuté strategie již mistra zaměstnávala, co nejvíce pomohly.
Wookiee je musel rozdělit, aby měl čas na svůj útok. Za tímto účelem se komicky sehnul téměř k zemi a výkopem nohou dozadu odhodil Pandoru ne zrovna šetrně daleko do chodby. Překřížil meče a zasekl do nich zbraň svého padawana. Okamžitě ho vyprostila a než stihl zaútočit, kotoulem se dostala z nebezpečí, neúspěšně se pokusila zaútočit na mistrovy nohy a zaujala pozici po boku přibíhající Miraluky.
Nikdo se ani nehnul do doby, kdy Wookiee předvedl perfektní kata s výpadem na obě dvě protivnice. Hope uhnula, Pandora udeřila do dřeva a odrazila ho. A opět nastalo ticho. Stály teď těsně vedle sebe; zaútočily současně, jenže tak nešťastně, že obě rány vykryl najednou pomocí jednoho meče, zvedl jejich zbraně do výšky a druhým lehce máchl ve vytvořeném prostoru dole, kde se zastavil o Pandořin bok. Mít v ruce světelný meč, obsah žaludků obou bojovnic by skončil na podlaze.
„Sai tok, dvakrát,“ usmál se Wookiee a přilétající droid to ihned přeložil. Když se na něj upřely pohledy všech tří tvorů v místnosti, komentoval to slovy: „Mě už to tam samotnýho nebavilo.“
„Co to je?“ zeptala se Pandora těžko zadržujíce smích. Viděla ho sice už na ošetřovně, ale tehdy to nepovažovala za droida, kterým očividně byl.
„To je YRU-2, můj milovaný překladatelský droid, jemuž teď věnuji svobodu a už nikdy ho nenechám někde v rohu,“ vysypalo se z droida současně s mistrovým řevem, ale obě učednice pochopily, že to není překlad. Když to totiž Wookiee slyšel, přitáhl si ho na vlně Síly a odpojil baterie. Slova linoucí se z koule ustala a nahradilo je mručení nenechávající nikoho na pochybách o tom, že tenhle stav majiteli překladače vyhovuje nejlépe. Zařval několik mírnějších nadávek a poslal dámy spát, prý tady potřebuje vyřídit něco s neposlušným překladačem.
Hope sice nedávno spala, ale tou chvílí nestihla ani vyrovnat dluh z předchozích dní. Neměla tedy námitek a společně s Pandorou odešla do kajuty.
Dlouho tiše ležely, ale jak už to bývá, brzy si začaly povídat o všem možném i nemožném a nakonec se hovor stočil na mistra. Pandora o něm z pochopitelných důvodů chtěla slyšet víc a nemohla si představit lepší zdroj informací, než jeho studentku.
„On toho o sobě moc nenapovídá,“ řekla Hope popravdě, neboť Wookiee opravdu nepatřil k těm nejkomunikativnějším Jediům a zřídka mluvil o sobě, pokud nebyl tázán. „Vím jen, že ho Řád našel dost pozdě a jeho učitelem byl Plo Koon, ale něco mi říká, že ten jeho výcvik jenom dokončil, protože titul mistra sám dostal až po válce se Starkem. No, to je vedlejší. Hned po promoci na rytíře odletěl jako Pozorovatel na Bespin. Občas urovnal nějaký ten spor, vyšetřil pár zločinů a hlavně zajišťoval, aby Republika nepřišla o zdroj těch tamních plynů. Jednou sám odrazil útok pirátů ve stíhačce s nefunkční přístrojovou deskou a nebýt tehdejšího guvernéra, nikdo by se o tom nikdy nedozvěděl, protože o tom sám pomlčel a zase někam zmizel. Jak ho znám, byla to přesně práce pro něho - schovával se někde v ústranní, s nikým moc nemluvil a hodně meditoval, a když ho potřebovali, vždycky se odněkud zjevil nebo pro něj došel někdo z kamarádů do deště,“ chtěla pokračovat, ale Pandora ji přerušila.
„Kamarádů do deště?“
„Tak říkám těm nebohým stvořením, které se na něj nabalují, kam se hne. Asi s tím má co dočinění jeho vnímání živoucí Síly, ale fakt tomu nerozumím. Brzo si toho sama všimneš – stačí někde přistát, kdekoliv, třeba na pustém asteroidu, chvíli zůstat v lodi a když pak vylezeš ven, bude vedle něj stát hlouček těch nejdivnějších chuděrek a on ti je všechny představí. Na Bespinu měl navíc čas trochu jim pomoct s jejich problémy a dovedu si živě představit, kolik mu je jich zavázáno. Upřímně řečeno, moji rodiče jsou na tom seznamu asi taky.“
„Ty znáš svoje rodiče?“ podivila se Pandora. O Řádu se přeci vědělo, že děti odebírají od rodin, aby si nevytvořily citové vazby k nim. Tohle bylo zvláštní.
„Ne, to vůbec ne. Ale našel mě tam a pochybuju, že o mě prostě zakopl, sebral a dovezl na Coruscant. Určitě s nimi minimálně mluvil. Když si mě pak asi rok před bitvou o Naboo vzal do učení, neptala jsem se, nepotřebovala jsem to. Řád byla moje rodina a jeho i teď vnímám jako otce. I když věkem je starší než můj děda, řekla bych. U Wookiů nikdy nevíš. Když se na mě poprvé podívalo to obří chlupaté monstrum, krve by se ve mně nedořezali. Možná proto jsem se ze všech možných jazyků učila právě shyriiwook, abych věděla, jestli mě náhodou nechce sežrat.“
Pandora poslouchala velmi pozorně a Hope právě skončila. Obě se dívaly do stropu nad postelemi, usmívaly se a přemýšlely. Hlavní otázka však stále nebyla zodpovězena.
„A jaký je?“
„Šedý,“ řekla jednoduše Hope a chvíli nechala Pandoru tuto informaci přežvýkat. Když o někom zrzavém řeknete, že je šedivý, lidi to často zmate. „Ještě za studií někde vytáhl pár tisíc let starou informaci o Řádu Šedých Jediů a ta jejich ideologie se mu zalíbila. Byla to skupina Jediů silně spojených s živoucí Sílou, která se snažila vyhýbat extrémům a zůstat někde uprostřed. Nebáli se tudíž temné strany tak, jak je tomu u dnešního Řádu. Ten jeho pohled na ni jsem sama moc dobře nepochopila, ale to není podstatné. Podstatné je, že pokud má nějaký cíl, jde za ním všemi dostupnými prostředky. Ale když působí pod záštitou Řádu, snaží se nejprve aplikovat jejich postupy.
Ale tebe asi spíš zajímalo něco jiného, co? No, ukecaný zrovna není. Někdy je zajímavé pozorovat ho třeba v baru. Sedí u stolu s bandou rekrutů na kamarády do deště a sem tam nahodí nějakou otázku. Nevěřila bys, jak se ti pobudové rozpovídají. Když jsem se na to ptala, odpověděl po svém. „Lekce číslo šedesát tři: Poslouchej a budeš mít co.“ Mně se to doteď nepovedlo, jemu to očividně funguje dobře.“
„Mně tak málomluvný nepřipadal,“ namítla Pandora a snažila se zapamatovat si onu lekci.
„Už je to lepší, trochu jsem si ho převychovala,“ zasmála se Hope a začala vysvětlovat. „Dřív jsem od něj sotva kdy slyšela celou větu a teď občas utrousí i vtip. Ale tvrdohlavý je pořád, s tím už nic neudělám. S Radou se hádá v jednom kuse, jinak se vsadím, že už by tam seděl. Kvůli několika činům už musel na kobereček, ale čas většinou ukázal, že jednal správně. Většinou. Vůbec nejhorší to bylo kolem bitvy o Naboo. Byli jsme zrovna mimo Coruscant, ale on byl odhodlán se vrátit. Chtěl vzít ještě pár Jediů a letět tam spolu s mistrem Jinnem, avšak nebylo mu vyhověno. Kdyby Qui-Gon nemusel tak brzy odletět, určitě by s ním šel proti vůli Rady, jenže to nestihl. Bylo mi teprve sedm, ale ten jeho výraz po vyslechnutí zprávy o Jinnově smrti nezapomenu nikdy.“
„Byl hodně naštvaný?“ zeptala se Pandora.
„To na tom bylo nejdivnější. Radě sdělil jen: „Já vám to říkal“ a se smutkem odešel. Nesdílel sice Jinnův názor na Anakina, ale jinak to byl jeho nejlepší, možná dokonce jediný, přítel v Řádu. Od té doby se mnou trávil víc času v terénu a do Chrámu se vracel jen kvůli studiu techniky ataru, kterou jsme se já i on teprve učili. Je jen o pár lekcí napřed, ale k tomu má ještě perfektně zvládnuté soresu a niman. Za těch deset let do začátku Války nás posílali do všech koutů galaxie kvůli všemožným problémům a v té době si stěžoval jen na design těch velkých červených republikových transportérů. Neměly zbraně a i když na to spousta lidí včetně nás doplatila, nikdo s tím nehodlal nic dělat.
A pak přišel incident na Geonosis. Windu tam letěl se dvěma stovkami Jediů zachránit dva a jednu senátorku. Mistr nesouhlasil, poukazoval na Naboo, kdy chtěl udělat to samé, chvíli se s nimi hádal a pak se mě zeptal, jestli tam chci letět. A protože se chystali úplně všichni, šla jsem do toho. Zdálo se to jako jednoduchá mise, kdyby tam na nás nenapochodovala celá armáda droidů. Nebýt klonů, už bychom byli součástí Síly. Odvezly nás pryč z arény do víru bitvy a těsně před jejím koncem měl mistr nehodu. Zřítil se a nebýt včasného zásahu, upekl by se v hořící stíhačce.“ Ztichla. Nebyla to její chyba, to jí potvrdil. I kdyby se rozhodla neletět, nakonec by se k záchrannému týmu přidal tak jako tak. Přestože tenkrát mu rychlá akce připadala jako velmi nešťastné řešení.
„Dali ho dohromady, jenže byl v kómatu a nikdo, ani nejlepší léčitelé Řádu, nebyl s to ho probudit. Skoro jako by se nechtěl probudit do galaxie, jíž začínala zmítat válka. A já zůstala bez mistra, stejně jako spousta dalších padawanů.“ Ty ošklivé vzpomínky hned zahnala a pokračovala. „Na neurčito se mě ujal mistr Echuu Shen-Jon. Měsíc jsem s ním a jeho ušlápnutou učednicí poletovala od planety k planetě, až se můj mistr probral a vyzvedl si mě. A hned nato jsme sledovali Ziana Finnise na Nar Shaddaa.“ Uvědomila si, že právě přešla na mluvení o sobě a ztichla.
„Vlastně bych tomu Finnisovi ráda poděkovala, kdyby ho Dooku nezabil,“ pronesla Pandora a chvíli opět civěly do stropu.
„Jaké je to vidět skrz Sílu?“ zeptala se po dlouhé odmlce Hope na otázku, která ji už dlouho zněla v hlavě. Odpovědi se nedočkala, neboť Miraluka již spala.

* * *

Když osaměl, aktivoval Wookiee znovu létající překladač. Koule se vznesla, chvíli poletovala kolem a nakonec se zastavila přímo před jeho hlavou.
„Co je?“ zeptal se droid a odpovědí mu byla jedna jediná věta pronesená klidným, přímo učitelským tónem.
„Roztavit?“ zděsila se koule, očividně čekala jinou reakci a tohle řešení bylo horší než omezovač kreativity. „Fajn, tak jo, šéfe. Až budu chtít říct vlastní názor, napřed to oznámím.“
O to Jedimu šlo. Ten krám mohl říct cokoliv a ostatní by to považovali za jeho slova, což se už koneckonců stalo. A dovedl si představit i horší situace. Zařval na droida odpověď a natáhl po něm ruku, aby ho vypnul.
„Vlastní názor: když mě necháš zapnutýho, prohlídnu loď, jestli tady nejsou štěnice nebo tak něco.“ Wookiee rezignovaně mávl rukou a YRU-2 bez váhání odletěl.
Ticho, konečně. Prošel se po nákladovém prostoru, aby posbíral a uklidil meče, a když byl hotov, usedl v meditační póze na postel. Zavřel oči a nechal myšlenky volně plynout, však ony už se setřídí, vždyť tuhle meditaci provozoval už nesčetněkrát. Kontrola dechu dosáhla maximálního stupně a těžké tělo mistra se odlepilo od povrchu postele. Vznášel se.
Viděl sám sebe přes hustou šedou mlhu a občasnou šmouhu fialové záře, vše bylo zpomalené, těch pár zvuků v pozadí se táhlo jako alderaanský med. Střelba, dým unikající z kouřových granátů, výkřiky smrtelně raněných – to vše se mísilo v nepředstavitelnou kakofonii podkreslující atmosféru strachu a utrpení. Temná strana vřela všude kolem a její víry zastíraly pohled do dálky větší než pár metrů.
Bylo po boji, střelba utichla, jen pár skřeků signalizovalo umírající tvory. Chronometr na zdi ukazoval přesně sedm hodin místního času a Wookiee přejel pohledem přes tu spoustu mrtvol a, zatímco doteď pohybující se plášť pomalu dosedal na zem, snažil se vydedukovat, co se to u Síly děje.
Vize se rozmazala a zmizela a Wookiee dopadl na lůžko. Už nemohl vydržet pomalé tempo dýchání a začal se silně potit. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Otevřel oči, seskočil z postele a odešel do kokpitu. Tohle vidění netrvalo déle než deset minut a když zašátral Silou v pokoji pro posádku, zjistil, že jeho společnice už obě spí. Rád držel hlídky, nejen ty noční a nejen ty, na kterých je klid. A po tomhle zážitku potřebuje chvíli zůstat vzhůru.
Před nějakými osmi lety je na Dantooine v noci zastihla ošklivá bouře a byli nuceni se schovat v jednom opuštěném stavení. Původně mělo čtyři místnosti, jenže zub času ohlodal trámy ve třech z nich a zřítil se tam strop. Venku zuřila vichřice, ale uvnitř mezi rozpadajícím se nábytkem byl klid a přes chybějící dveře relativní sucho. Vypadalo to tam jako v jeskyni, ale stopy po jejím obydlení naštěstí nenašli. Oheň raději nerozdělával, protože ty místní divoké psy a spoustu další havěti by to přitáhlo ještě spolehlivěji. Chtěl hlídat celou noc, ale Hope, tehdy jí bylo deset, trvala na tom, že ji musí vzbudit. Neudělal to. Ráno se probudila a samou radostí z čisté oblohy mu za to zapomněla vynadat.
To byly časy. Žádná válka a žádní Sithové. Rytíři Jedi si svůj titul ochránců míru a spravedlnosti plně zasloužili. A teď? Pod záminkou preventivního úderu rozpoutali válku, v níž jich denně několik padne. S Republikou to jde z kopce, pomyslel si, nastavil alarm, aby ho včas vzbudil, odešel do postele a tvrdě spal až do chvíle, kdy ho vzbudilo pípání. Nějaké zvláštní, tohle nebylo od budíku. Otevřel oko a pár centimetrů před ním se vznášel YRU-2.
„Šéfe, technická: ten budík, co má za tři minuty začít vřískat, je nastavenej na nejvyšší hlasitost a určitě vyburcuje celou loď.“ Wookiee tedy vstal a v kokpitu se o pravdivosti toho tvrzení přesvědčil. S trochou ironie v hlase poděkoval droidovi a budík deaktivoval. Deset minut do příletu ke Kaminu.
Slyšel hluk z chodby za sebou a když se otočil, spatřil přibíhající Pandoru. Už z dálky slyšel její nadávání, protože si zapomněla nastavit probuzení. Jakmile si všimla obsazeného sedadla pilota, nadávat přestala. Dosedla do křesla pro kopilota a zkontrolovala přístroje. Než si stačila ověřit, že už každou chvílí vyskočí z hyperprostoru, stalo se tak a mistr se ujal řízení, proti čemuž neměla námitek.
Rychle se přibližovali k modré kouli pokryté závojem šedavých mraků a jak se tak dívali na nesčetné bleskové výboje v atmosféře planety, přišla za nimi notně rozespalá Hope. Než ze sebe stihla setřást ospalost, Pandora's Box letěla jen pár metrů nad rozbouřeným mořem vstříc nejdůležitější budově na Kaminu - klonovacímu zařízení v Tipoca City.
„A sakra,“ zaklela Hope a v mžiku ji probodly dva úzkostlivé pohledy pilotů, kteří netušili, o čem to mluví. „Já si nevzala plavky.“