Spící slunce
aneb
Ani zmínka o alderaanských melounech

Autor: Champbacca

(Část první)

Kapitola 1.
Popel popelu

Sovereign.
Republikový křižník třídy Venator se spolu se svou eskortou dvou Acclamatorů, Nightmare a Agony, líně vznášel nad oběžnou drahou Sarapinu. Před chvílí vyskočily lodě z hyperprostoru, přiblížily se k planetě a už se od nich začalo vzdalovat spousta různobarevných teček. Proletěly nad prachovým prstencem a teprve pak se z jednoho měsíce odlepila odpověď v podobě mnohem většího oblaku miniaturních puntíků.
Klonům byl okamžitě vydán povel k ústupu. Standardní taktika při boji se stíhačkami Obchodní federace - vytáhnout je co nejdál od místa, kde můžou doplňovat palivo, a tam je zdržet co nejdéle. Když se to povede, je za půl hodiny celá letka droidů nenávratně ztracena a budou ještě hodně dlouho bloudit vesmírem, než si je přitáhne gravitační pole nějaké planety, v jejíž atmosféře konečně shoří.
V-wingy s podporou zbraní na křižnících se pak pustily do likvidace dotírajících obránců nově Separatisty dobyté planety. A šlo jim to dobře. Po několika málo minutách byl počet droidů snížen na polovinu, zatímco ztráty na straně Republiky byly zanedbatelné. A federačním stíhačkám docházel čas, už se musely vracet. Jenže to jde s několika letkami V-wingů v zádech poměrně špatně.
Dokončení první fáze útoku pozoroval generál Echuu Shen-Jon z můstku Agony. Když viděl svoje stíhače likvidovat předsunutou leteckou základnu Separatistů na onom měsíci, beze slova se vydal hangáru. Čekala tam na něj nejen Naat Reath, jeho padawan, ale i Hope Shan. Její mistr byl raněn v bitvě o Geonosis a než se plně zotaví, bude mít Echuu učednice dvě. Shan by koneckonců již brzy měla splnit rytířské zkoušky, takže s jejím výcvikem nebude mít dočasný mistr potíže.
Oba Acclamatory se začaly přibližovat k planetě s jediným účelem: vysadit tam dostatek sil k jejímu opětovnému dobytí. S podporou Sovereignu by to nemělo být těžké. Echuu se rozhodl využít času k instruktáži svých učednic. Vysvětlil jim význam Sarapinu, coby zdroje energie pro polovinu světu v Jádru včetně Coruscantu, vyložil okolnosti, které vedly k jeho pádu do rukou Separatistů, a načrtl plán útoku na citadelu Mount Corvast. Tam se podle předběžných skenů nachází největší koncentrace nepřátelských sil a také jejich velitelství. „Generál Tann dobyla planetu ve znepokojivě krátké době. Ale nám se sem podařilo dostat rovněž velmi brzy, takže by tam dole neměla být moc zabydlena. Naším úkolem je tak dostat planetu zpátky pod kontrolu Republiky, obnovit dodávky energie a najít Sev’Rance Tann.“ Bod čtvrtý, neutralizaci chisské temné Jedi, vynechal záměrně, neboť to byl jeho osobní cíl. Od té doby, co mu zabila padawana, shodou okolností Naatina bratra, se ji snaží konfrontovat a pomstít jeho smrt. Teď snad dostane příležitost.
Hope, dívka menší postavy se zrzavými vlasy sepnutými v cop, ho neustále sledovala svýma zelenýma očima. Něco se jí na něm nezdálo. Pokud vnímala narůstající vliv temné strany na svého dočasného mistra, nedala to najevo.
S Naat toho moc společného neměly. Snad jen modrou barvu světelného meče a zaměření na boj s ním. Zkoumat záhady Síly je nebavilo, na diplomacii se nedokázaly dlouhodobě soustředit. Jejich silné vnímání Síly se projevilo až tehdy, kdy popadly meče. Naat se učila formu djem so, Hope ataru, ale každá tu svou přes své mládí ovládala velmi slušně. Přestože byla Naat po vzoru svého mistra málomluvná, s Hope si povídala ráda a často. Echuu si někdy žertem stěžoval, že ho z nich bolí hlava.
Jejich rozdílnost se projevovala nejen v boji, kde každá používala jiný styl, ale i v čase klidu a odpočinku. Shen-Jonova učednice nechápala většinu narážek a vtípků, které si Hope stále nemohla odpustit, a Naat jen kroutila hlavou nad liberální výchovou jejího mistra, toho času na Coruscantu v chrámové nemocnici.
Teď však obě mlčely. Echuu dostal komlinkem zprávu, že přistání je dokončeno, a nastoupil do LAAT. Nikdy nic nepilotoval a nehodlal s tím začít, jak sám tvrdil. Hope s Naat naskočily do svých delta-7 a vyletěly hangárem na zdejší vzduch. Přeletěly shromaždiště, kde už stála dvě AT-TE a odkud se rozjížděly klony na průzkumných motorkách, a zamířily k nejbližší známé pozici nepřítele. Pár kilometrů na východ od místa přistání stál těžební tábor. Mezi těžebními věžemi zahlédly jen minimální obranu skládající se pouze z bitevních droidů.
„Alfa One velitelství: tábor jedna je chráněn minimálně, bez těžké techniky nebo opevněných pozic, blížíme se k táboru dva,“ hlásila poslušně Naat hned jak obě stíhačky dokončily přelet nad táborem a nabraly kurs na sever od místa přistání. Hope čas od času otočila stíhačku kokpitem dolů a představovala si, jak se na tuhle „šaškárnu“ asi tváři Naat.
V druhém táboře byla situace poněkud jiná, jednalo se spíše o opevněnou základnu. „Alfa One velitelství: tábor dva hlídají dva pavoučci, deset trpasličích droidů a mají tam i pět IG-227 Hailfire. Plus velký počet bitevních droidů.“ Už se rozhodovaly, jestli letět dál, když se z vysílačky ozval Echuu: „Tady velitelství, to zatím stačí, vraťte se na základnu. Konec.“ Naat potvrdila příjem a oba stroje ukončily průzkum.
Snesly se vedle velitelství, kde už na ně čekal mistr. Za tu krátkou dobu, co byly pryč, se z Acclamatorů vybelhalo dalších třicet AT-TE a dokonce i několik artilerií. A více než jednou tolik jich ještě skrývaly trupy dvou křižníku. Kdo by chtěl šikující se klony spočítat, byl by tam hodně dlouho. Bylo jich totiž něco málo pod deset tisíc a zálohy ponechal Echuu dvojnásobné. Až teď si Hope a Naat uvědomily důležitost planety, jejíž horký vzduch právě dýchaly.

Coruscant, nemocniční oddělení v Chrámu Jediů.
Jeden z pacientů, Jedi honosící se již nějaký ten pátek titulem mistra, pomalu otevřel levé oko, aby si prohlédl, co to kolem něj pípá. Monitory životních funkcí v pravidelných intervalech aktualizovaly data o jeho stavu a teď začaly blikat rychleji. Otevřel i druhé oko. Bylo mu strašně. Jako by nespal alespoň měsíc, jenže ve skutečnosti to byl právě jeden měsíc od okamžiku, kdy ho sem v bezvědomí přivezli. Postupně se pokoušel rozvzpomenout, proč je tady.
Poslední, na co si vzpomínal, byla bitva na Geonosis a jeho přelet nad jádry bitevních lodí Obchodní federace. Kdyby byl sestřelen, sotva by to přežil, tak co se stalo?
Pokusil se pohnout a vyšlo to. Místním doktorům se podařilo ochránit jeho svaly před atrofií, která je při dlouhodobé hospitalizaci velmi častá. Posadil se na lůžko. S použitím několika starých meditačních technik se částečně zbavil bolesti hlavy. Unavený byl ale stále. Teprve nyní se rozhlédl po pokoji. Po místnosti ne delší než pět a širší než tři metry. U kratší stěny stála dvě lůžka, na jednom seděl a to druhé bylo prázdné, a do zad mu svítilo zapadající slunce přes typické coruscantské okno.
Ticho rušené pouze pípáním monitorů ho trochu vyvedlo z míry. Rozhodl se tedy vyhledat někoho, koho se bude moci vyptávat. Seskočil z postele, ale i přes snahu lékařů to byla příliš velká zátěž po příliš dlouhé době. Zařval, sebral se ze země a opřen o zeď se potácel ke dveřím. Hlava se mu točila a před očima mu pobíhali barevní mynockové, ale přesto nepomyslel na možnost vrátit se do postele. Dveře se otevřely a stál v nich muž v róbě. Doktor.
„Sotva jste se probral a už jdete pryč?“ pronesl medik s lehkou ironií v hlase. „Nepustím vás, dokud neprojdete kontrolním vyšetřením. Jestli chcete, můžeme hned začít.“
„Wrroah,“ odpověděl Wookiee a rezignovaně se v bezvědomí sesul na podlahu.

* * *

Nedaleko Nar Shaddaa se z hyperprostoru vynořila nákladní loď. Téměř nový, modifikacemi ještě nezatížený, transportér YT-1300 jménem Pandora's Box se pomalu ale jistě přibližoval k šedé kouli uprostřed černočerného vesmíru.
V pilotním křesle seděla jedna osoba oděná do červené róby s kápí, prázdné oční bulvy jí kryla páska prošívaná zlatou nití. Miraluka.
Její mistr jí říkal Pandora, ale svoje pravé jméno nikdy neslyšela, nebo si ho alespoň nepamatovala. Její pán, Sithský lord hrabě Dooku, ji vzal do učení spolu s několika dalšími adepty, když jim nebylo ani pět let...
Výcvik byl dlouhý, tvrdý a ponižující, ale ukončit ho šlo jedině vlastní smrtí. Na vlastní oči, pokud se to tak dá říct, viděla pár těch, co se rozhodli hraběte opustit. Jejich seškvařená těla ji strašila ve snech i dnes.
Ve své podstatě nebyla zlá, ale trénink pod někým Dookuova ražení zanechá své následky. Stala se z ní loutka, ochotná zabíjet bez sebemenšího váhání. A již několikrát k tomu měla příležitost. Svým oranžovým světelným mečem porcovala klony s nepředstavitelnou vervou, ale zatím nikdy nepotkala rytíře Jedi. Protože Dooku neměl čas učit všechny své žáky stylu makashi, zvolila si juyo. Nebylo to ono juyo, které se učí v Chrámu Jediů na Coruscantu, ale velmi se mu podobalo. A mistr jí dodal dostatek holocronů s potřebnými informacemi.
Neměla oči a přesto viděla mnohem lépe, než se komu může snít. Pomocí Síly byla schopna podívat se skrz zeď stejně snadno jako do člověka, se kterým mluvila. Navíc vynikala v metodách kamufláže. Dokázala se dostat ke své nic netušící oběti a jedinou ranou ukončit její bídnou existenci. Ne zezadu a po špičkách, ale zepředu, kryta ve vírech Síly; neviděna, neslyšena. A od toho se většinou odvíjela její práce - vraždy a infiltrace všeho druhu.
Nyní ji mistr poslal pro nějakou zásilku na Sarapin. Čekala, že se tam potká s generálem Sev’Rance Tann, ale ta už byla na druhé straně galaxie za dalším ze svých veledůležitých poslání. Pandora ji nenáviděla, vždycky se k ní chovala nadřazeně a Dooku jí vždycky nadržoval. Stejně jako teď; ta mrcha velí armádě a z Pandory je doručovatelka. Copak tohle je práce pro ni?
Dle instrukcí letěla i s nákladem sem, na Nar Shaddaa. Věděla, že měsíc pašeráků dočasně slouží jako úkryt pro Radu separatistů. A pravděpodobně se tam ukrývá i její pán.
Už pomalu kroužila nad první přistávací plošinou s jasným záměrem přistát. Tenhle měsíc je zatraceně veliký, žije na něm bezpočet bytostí a orientace pomocí Síly je tak ztížená, hraběte mezi nimi i přes jeho silnou auru sotva najde. Bude to muset vyřešit postaru.
Jakmile tedy vzpěry její lodi klaply o pevný podklad, zapnula vysílačku a vyslala zprávu na tajné frekvenci. Žádala souřadnice, na něž má doručit zásilku. Odpověď přišla rychleji, než by si představovala.
„Leť do skladiště na souřadnicích, které ti posílám, budu tam na tebe čekat,“ ozýval se z reproduktoru hlas jejího mistra. Takže tady je.
Odpověděla stručně „Provedu, můj pane,“ a otevřela mapu, kde našla svou cílovou budovu. Je to pěkně hluboko pod civilizovanou částí města, ale tím lépe pro nás - nikdo tam nebude slídit. Zvedla loď do vzduchu a při nejbližší příležitosti zahájila sestup do hlubin.

* * *

Geonosis. To byla první věc, která Hope napadla bezprostředně po otevření kokpitu. Vzduch tu byl stejně suchý a teplý jako tam, navíc se jím nesly sirné výpary z všudypřítomných lávových jezer. Jen popelavý písek skřípající pod nohama byl tmavý a ač černé hory v dálce utvářely dojem noci, teplota dosahovala poledních maxim na Tatooine.
„Republika o hodně přišla, když tuhle planetu ztratila,“ komentovala to lehce sarkasticky Hope a kopla do kamínku, ale Echuu ukázal prstem do dálky k jednomu z jezer s lávou. „Vidíte ty věže? Jsou to elektrárny, které vyrábí dost energie pro šedesát procent planet v okolí Coruscantu. Jinak by mě sem neposílali.“ Měl pravdu, neposlali by ho. Přišel by sám, pokud by tu byla byť minimální naděje, že se setká se Sev’Rance Tann.
„Ale konec debatování, je čas vyrazit. My tři a malý oddíl klonů zaútočíme na tábor jedna. Zbytek,“ ukázal ledabyle na tu největší údernou skupinu, jakou kdy Hope viděla pohromadě. „Zbytek se postará o dvojku. Velitelé dostali podrobné instrukce, my letíme s támhletou skupinou,“ ukázal na tři LAAT postávající nedaleko a ihned šel k nim. Když byli připraveni, rozletěli se piloti směrem k cílovému táboru. Ze vzduchu byl pohled na již pochodující armádu mnohem lepší. Bílé brnění klonů bylo proti černému prachu nádherně vidět a dupot AT-TE zvedal oblaka popele. V tu chvíli si posádka tří LAAT připadala naprosto bezvýznamná. Trojice Jediů se nestačila pořádně vynadívat a už piloti přistávali za hromadou šrotu relativně daleko od tábora samotného, ale nevystavili tak posádku nebezpečí sestřelení. Kolem trosek leželo několik mrtvých klonů, zbytky po tom, co dobyvatelé ještě nestihli uklidit. Echuu se na objekt doteď považovaný za bezvýznamný zadíval pozorněji.
„Tohle by vysvětlovalo, proč se Separatistům podařilo dobýt planetu tak rychle,“ pravil a ukázal na hromadu pokroucených plechů. „Tohle je decimátor. Tajná zbraň Republiky, kterou si Sev’Rance před nedávnem půjčila v sektoru Erediss. Ukradla jich pět, tady máme první z nich.“
Naat by sice ráda strávila chvíli prohlížením zbytku potencionálního nástupce republikových artilerií, ale nebyl na to čas.
Klony se seřadily do tří šiků a každý se postavil za jednoho Jedie. Skály osvítila záře dvou modrých a jednoho zeleného světelného meče a hned nato všichni vyběhli na pláň před táborem, nechávaje tak jediný možný kryt za sebou.
Dlouho běželi nezpozorování, střílet se začalo až při překonávání posledních desítek metrů. Klony palbu opětovaly, ale když neměly za čím se krýt, nepočítáme-li světelné meče v rukou Jediů před nimi, byla celá jednotka velmi zranitelná. Po cestě si naštěstí obě křídla, vedená padawany, stihla dostatečně nadběhnout, takže obránci nemohli soustředit palbu na všechny tři. To hrálo do karet útočníkům, protože ze tří stran se útočí mnohem lépe. Hope vedla svůj oddíl neomylně k nejbližšímu kamennému valu, jenže Echuu a Naat to k němu měli daleko a po cestě jim žádná podobná překážka neležela. Nemohli tak udělat to co Hope - nechat klony zapadnout za val a střílet odtamtud, zatímco ona sama skočila přímo do tábora a část palby strhla na sebe. Teď byl útok veden de facto ze čtyř stran a bránících se droidů ubývalo o to více. Naat, vykrývaje střely letící na oddíl za ní, se nestačila divit tomu, co Hope předváděla v řadách nepřítele. Kousky droidů létaly vzduchem a ona sama také. Chvíli byla tam, za tři sekundy na druhé straně obranné linie. Jestli se tam neprobijí včas, unaví se, to je slabina techniky ataru. Naat se právě dostala do tábora, její skupina klonů zapadla do budov a věží kolem a ona se tak o ně mohla přestat starat. Jedním skokem podpořeným Silou se dostala za vyčerpanou Hope a navzájem si kryly záda.
A teď se ukázal další rozdíl mezi těmi dvěma. Rozdíl v délce výcviku. Naat ani v nejmenším nemohla soupeřit s o pár let starší Hope. Ta měla štěstí, že ji Řád našel velmi mladou, ještě ani neuměla chodit. Teď je jí osmnáct a celou tu dobu nezahálela. Mohla si tedy dovolit takové kousky, jako házení mečem a rozkopávání droidů holou nohou. Naat jen zírala a snažila se ze všech sil odrazit to, co na ni letělo, ať už to odletí kamkoliv.
Palba na mistra a jeho oddíl téměř ustala. Jednak již byly řady obránců pořádně zdecimované, ale hlavně vyhodnotili dva padawany jako větší riziko. Echuu se tak za krycí palby klonů za valem dostal až do tábora. Pak už nebylo jeho obsazení žádným problémem. „Generál Shen-Jon velitelství: tábor jedna je čistý, opakuji, tábor jedna je čistý. Ztráty minimální, poškození těžebních zařízení nezpozorováno.“ Během hlášení sebou Hope sekla o zem. Když se na ni oba zděšeně podívali, odvětila jen: „Jsem v pořádku, jenom trochu utahaná.“
Dvě minuty nato došla zpráva z velitelství pro generála - tábor dva padl a i tamní zařízení bylo v pořádku.

* * *

Díval se do chuchvalce šedivých výparů, ale tato mlha brzy ustoupila a odkryla pohled na podlahu pokrytou mrtvolami a několika zuhelnatělými torzy. Z některých spálenin se ještě kouřilo. Nebylo to vůbec příjemné, naštěstí nebylo vidět moc podrobností. Ticho a klid scény narušil někdo, kdo vkročil do obrazu a zastínil ho svými zády v Jediském pláštěm, v ruce svíraje fialový světelný meč, jež se s charakteristickým syčivým zvukem deaktivoval. Postava pokračovala dál a chystala se nastoupit do zvláštně barevného transportéru, ale zastavila se před rampou. Ta osoba se otočila a Wookiee hleděl tváří v tvář sám sobě. Nato se celý výjev rozmazal. Jediné, co bylo nadále slyšet, bylo volání doktora kdesi v dálce.
„No tak, vstávejte!“
Osvědčeným způsobem otevřel nejdříve jedno oko, aby zjistil zdroj zvuků, a spatřil onoho doktora, kterak ho fackuje po tvářích a tím přivádí zpět k vědomí. Pohled oběma očima tedy přežije.
„Vítejte v chrámové nemocnici, mimochodem.“ Tomu chlapovi asi přijde nadmíru komické, když se vedle něj válí chlupatý Jedi tak těžký, že ho není s to dostat na lůžko a musí ho nejdřív probrat. Wookiee zamručel cosi v odpověď a s pomocí lékaře se vyškrábal na nohy a nechal odvést k posteli. Na tu se již svalil sám a nechal doktora udělat všechna vyšetření, která potřeboval.
„Už jste v pořádku, jenom to bude chtít trochu odpočinku,“ řekl doktor po značné době a když nebyl na nic tázán, odešel. A ticho v pokoji teď opět rušilo jen pípání a hlasité pochrupování ležícího, jemuž se pomalu ale jistě vracely síly.

* * *

Našla hledanou budovu v jedné z nejstarších částí města kousek od bývalé průmyslové zóny. Kdysi tu nejspíš stávala nějaká továrna, protože všude kolem bylo spousta skladišť. Navedla Pandora’s Box do jednoho ze tří přidružených hangárů, hned vedle otevřeného neimodiánského transportu. Vypnula motory, otevřela rampu a po cestě vzala v nákladovém prostoru dvě malé krabice.
Když vycházela z lodi, Dooku už jí šel naproti a šedá záře přibarvená trochou červené z něj vyzařovala už na dálku. Poklekla před ním a začala mluvit. „Pane, zde je zásilka od generála Tann.“
Hrabě se na ni potěšeně zahleděl, poděkoval, což bylo dost výjimečné, a dal jí volno. Krabice sebral jeden z bitevních droidů TechnoUnie. Momentálně nebylo nic, s čím by mohla pomoct. Když viděl její zklamání přecházející ve vztek, poslal ji alespoň hlídkovat v okolí skladiště. Občas se tu přeci jenom někdo objevil a bylo potřeba zajistit, že si nepustí pusu na špacír.
Když se rozešli, vzala dva bitevní droidy a jimi následována se vypravila na střechu budovy. Bylo to jediné místo kromě hangáru, kudy se do skladiště dalo dostat. Vyšla z kabiny výtahu a před sebou měla úzkou lávku vedoucí na plošinu, k níž vedly podobné lávky ještě ze tří skladištních výtahů. Nechala jednoho robota hlídat dveře a s druhým se vypravila přes lávku na onu plošinu.
Prázdná nebyla ani zdaleka, stály na ní dva zapomenuté kontejnery plné odpadků a jedno rozmlácené vznášedlo. Z kostry v jeho kokpitu se dalo usuzovat, že policii unikla další havárie a že místní končiny nejsou zrovna často navštěvovány.
Jediné, co rušilo klid tohoto místa, byly podivné zvuky přicházející od jednoho z kontejnerů. Jako kdyby v něm něco bylo a hrabalo se to v odpadcích. Pandora se na něj tedy pořádně podívala. Nejen na něj, ale i do něj.
V kontejneru seděli dva Granové a přehrabovali se ve smetí. Chvíli si pohrávala s představou, že skáče do hromady šrotu a ze dvou bezbranných tvorů dělá žrádlo pro banthy, ale brzy ji zapudila. Tihle dva zatím nic neviděli a možná by se po nich mohl někdo, ač je to nepravděpodobné, začít shánět. Dala tedy droidům povel k návratu a sama se rozhodla odejít také.
V ten okamžik se z kontejneru vynořila jedna hnědá hlava se třema očima a spatřivše droida začala střílet z malého blasteru. Rychlost reakce Pandoru překvapila, navíc se druhý bezdomovec okamžitě přidal. Droid stojící blíže k odpadkům dostal zásah, který mu utrhl ruku i se zbraní, načež se vše kromě ustřeleného údu zřítilo do nedozírné hloubky pod plošinou. Druhý droid začal střílet, jenže tihle roboti mají špatnou mušku i na kratší vzdálenosti, takže netrefil málem ani kontejner. Situace se zdála být patovou, neboť ani dva nebožáci nebyli s to se do robota trefit. Spor tedy bude muset být vyřešen mečem.
Světelným mečem ženy, kterou dosud oba Granové nevnímali a která se právě jediným skokem dostala před kontejner. Odrazila jeden výstřel, jež se neprodleně poté zaryl do obličeje prvního bezdomovce. Druhý dopadl zpět do hromady odpadků s hlavou oddělenou od těla žhavou oranžovou čepelí.
Zakryla obě těla hromadou smetí a rozeběhla se směrem k výtahu. Půjčila si od droida zbraň, rozstřílela přivolávač výtahu a rychle vběhla do zavírajících se dveří. Tohle bude nejjistější, pomyslela si.
Bohužel zapomněla na jeden drobný detail - na mechanickou paži zničeného droida, kterou pár minut nato našel třetí Gran, kamarád těch dvou zabitých.

* * *

„Přišly zprávy od průzkumníků,“ oznámil odpočívajícím padawanům Echuu, když se vrátil z krátké obchůzky. „Přes tu lávovou řeku, která nám brání v přímém útoku na citadelu, vedou dva mosty. Oba jsou na druhé straně velmi dobře bráněné. Kdyby tam Separatisti neměli tak silnou protivzdušnou obranu, totální přesun by přicházel v úvahu. Jenže oni ji tam mají.“ Skončil a pět minut bylo naprosté ticho. Skoro to vypadalo, že je z toho smutný. Ale on jen čekal. Čekal na chvíli, kdy se z oblohy snese pečlivě načasované a zaměřené krupobití turbolaserových baterií ze Sovereignu a začne drtit území za mostem. Hope, nyní s nově nabytými silami, se zvedla, aby na tu podívanou lépe viděla. Stálo to za to. Orbitální bombardování dělalo z dříve těžce dobytelných oblastí hromádky písku a popel tvořil ve vzduchu prapodivné obrazce. Popel složený z místního písku, trosek droidů a jejich opevnění rovněž. Za deset minut bylo po všem. Při pohledu na kouřící ruiny bylo všem jasné, že teď již přesun možný je. A že citadela ležící jen několik kilometrů za vybombardovaným opevněním už brzy přejde zpět do vlastnictví svých stavitelů, Republiky.
Přesunu AT-TE přes mosty pomáhaly LAAT, bez nich by to trvalo děsivě dlouho. Při dobývání druhého tábora byl zničen jen jeden tento obr a to tam Hailfire tanků, postrachů všech posádek AT-TE, bylo pět. LAAT pro generála a jeho padawany přiletělo až po převozu všech jednotek na druhou stranu. Všichni tři si tak opět mohli prohlédnout sílu, kterou řídili. Dělostřelectvo zahájilo přípravnou palbu na okolí citadely ve snaze oslabit obránce a zahnat je někam, odkud nebudou moci střílet. Bombardovat to místo z orbity bylo příliš riskantní. Je nepřesné a mohlo by poškodit citadelu samotnou, nebo zásobníky energie stojící za ní. Zásobníky, které si Republika přišla vzít zpátky.
Až nyní si Hope pořádně prohlédla citadelu a budovy kolem ní. Tedy to, co bylo vidět přes několikametrovou zeď. Za zdí se do výšky pár desítek metrů tyčil štít budovy, která svou architektonickou podstatou na tuhle planetu nějak nepatřila. Působila svou honosností příliš kontrastně vůči špinavému a zaprášenému okolí. Separatisté určitě neměli problémy do ní nastěhovat generální štáb. Věděli, že tam nebudou bombardováni.
Kanonáda ustala a Echuu se usmál. „Necháme armádu, ať nám otevře dveře.“ Hope se na něj znovu zadívala tím svým oblíbeným způsobem. Na co se tak těší? Byla by se ho zeptala, ale v ten okamžik začala všechna AT-TE za chodu pálit na opevnění kolem citadely a v tom rámusu nebylo slyšet vlastního slova.

* * *

Spal klidným spánkem několik hodin. Slunce za oknem mezitím zapadlo a naplno tak vynikla krása Coruscantu. Wookiee měl tuhle planetu rád, i když se od jeho domoviny diametrálně odlišovala. Od domoviny, kterou již několik let nenavštívil.
Probral se a cítil se značně lépe. Posadil se již mnohem rychleji než při prvním pokusu a i doskok na zem se podařil. Na stole ležel záznamník a na něm jediná zpráva. Rada si přeje vyslechnout ho. To se hodí, protože on má taky pár otázek. Na věšáku visel šedý plášť šitý na něj, takže si ho přehodil přes ramena, obul si hnědé boty, do nichž by se vešel Jawa i s rodinou, a vypravil se za Radou.
Stačilo jen projít nemocniční chodbou přes recepci, kde držel službu droid a neměl žádné námitky proti Jediově odchodu, a pak přes chrámové zahrady až k výtahu do věže se zasedací místností. Po cestě potkal tak málo Jediů, až ho to znervóznělo. Ztráty na Geonosis byly vysoké, ale takhle? Kde všichni jsou?
Během cesty výtahem si stihl přebrat v hlavě vše, na co se potřebuje zeptat. A nebylo toho málo. Když byl hotov, dveře se otevřely a on vkročil do vstupní místnosti.
Stráž ho dovnitř nevpustila, protože tam bylo plno, ale už prý nebude muset čekat dlouho a návštěva odejde. Ve skutečnosti to bylo ještě rychlejší, neboť si nestihl ani sednout na jednu z pohodlných pohovek. Úklonem hlavy se pozdravil s odcházejícím mužem a vstoupil do kruhové místnosti se dvanácti křesly.
„Á, konečně uzdravil jsi se, hm?“ zeptal se Yoda chvíli po neslyšném uzavření dveří. „Hodně změnilo se od nehody tvojí.“ Teď byla vhodná chvíle zeptat se na detaily té nehody. Wookiee cosi zabručel a čekal odpověď.
„Havárii na Geonosis, přežil jsi. Ošklivou havárii,“ začal starý mistr a kroutil při tom hlavou, ale vystřídal ho mistr Windu. „Prolétal jste kolem jádra jedné z lodí, do které právě pálila skupina dělostřelců. Poškození jádra bylo tak rozsáhlé, že začalo klesat a po dopadu na zem vytvořilo masivní vzdušné víry. Vaše stíhačka se do jednoho z těchto vírů chytila a vzhledem k nízké letové hladině jste se nekontrolovatelně zřítil na zem a po ní pokračoval, dokud vás nezastavila skála. Váš bývalý mistr to naštěstí i přes silnou prachovou clonu viděl a stihl zavolat mediky. V kabině došlo těsně po nárazu ke zkratu, což vás málem zabilo. Navíc se vznítilo palivo, ale to už byl kokpit prázdný a zdravotníci dostali nového pacienta. Naneštěstí jste byl v kómatu. Včera tomu byl měsíc.“
Opět ticho. Wookiee to potřeboval vstřebat a pouhým pohledem poděkoval mistru Koonovi za záchranu života. Už si vzpomínal. Už věděl, jak se dostal z arény, jak do stíhačky. A vzpomněl si na...
„Grrrraaaawl?“ zeptal se a v jeho hlase bylo slyšet obavy z toho, co uslyší. Příliš pozdě se sám napomenul za netrpělivost a možná příliš hlasitý projev.
„V pořádku ona jest, Echuu Shen-Jon ujal se jí. Sarapin dobýt se vydali.“ Zpráva o stavu padawana Wookieeho natolik potěšila, až mu vůbec nepřišlo divné, že se právě snaží dobýt republikovou planetu. A vůbec – že se ochránkyně míru a spravedlnosti snaží něco dobýt.
„Bitva na Geonosis odstartovala válku,“ sdělil klidným hlasem mistr Ki-Adi-Mundi doposud nejrelevantnější informaci a najednou začalo všechno dávat smysl. „Dooku zformoval Separatisty ve velkou Konfederaci nezávislých systémů a od té doby zuří boje. Jediové pomáhají, kde se dá.“
Po tom, co tu válku sami začali, pomyslel si Wookiee a nahlas to řekl také. Už od začátku s tou záchrannou misí nesouhlasil. Coleman Trebor, Wookiův učitel šermu, byl jen jedním z řady velkých mistrů, kteří se z ní nevrátili. Ale nebylo to poprvé, co s Radou nesouhlasil, a určitě ani naposledy.
Windu se pochopitelně bránil. „Kdybychom nezasáhli, dostala by Konfederace spoustu času na zbrojení a vymýšlení taktiky. Bylo důležité zasáhnout včas a na co nejzranitelnějším místě,“ ohradil se tím tónem, který značil neochotu diskutovat. Nestávalo se mu často, aby někdo zpochybňoval jeho rozhodnutí. Už měsíc totiž jeho největší odpůrce ležel v nemocnici. Na hádku teď neměl chuť ani příchozí, chtěl opět vidět svou studentku a styděl se, že na ni zapomněl. Argument, že pokud by pár hodin počkali na armádu klonů, mohly být ztráty mnohem menší, tak zůstal nevyřčen. Stejně tak noční můra, kterou Wookiee nepovažoval za podstatnou.
„Pro svou učednici na Sarapin vydej se, další instrukce dostanete pak,“ přerušil trapné ticho nejstarší člen Rady. „Novou loď v hangáru připravenou máš.“
„Nechám ti do jejího počítače nahrát poslední zprávy, ať si uděláš obrázek o naší situaci,“ promluvil mistr Koon přes svou dýchací masku a po rozloučení se Wookiee vydal pro meč a do hangáru pro slíbenou loď.
Meč mu vydali bez potíží a bylo příjemné mít jeho dlouhou rukojeť opět v ruce, ale se stíhačkou to bylo horší. Potřeboval totiž poněkud více místa, než standardní pilot, takže si ji musel nejprve upravit k obrazu svému. To v podstatě znamenalo vyhodit sedadlo a pár postradatelných dílů a dát tam sedačku menší. S pomocí robotů to bylo hned hotové.
R4-N4 spustil předstartovní kontroly a Wookiee se usadil. Nebylo to moc pohodlné, ale vešel se tam. Vyžádal si z věže povolení ke startu, dostal ho a jakmile droid ukončil testy, vznesl se skrz dopravní zácpu k obloze, kde už čekal modul s hyperpohonem. Během cesty na orbitu stihl R4 vypočítat koordináty pro skok k Sarapinu. Tohle bude krátký výlet. Aktivoval hypermotory a začal prohlížet databanku.
Zprávu o přeběhnutí hraběte Dooku k temné straně musel vstřebávat hodně dlouho.

* * *

Ztráta čtyř AT-TE byla v porovnání se zabezpečeným okolím citadely a získáním zásobníků energie maličkost. Jádro bude opět zářit v plné kráse. Citadelu bránilo i pár bitevních droidů řady B-2, ale většina jich byla zničena už při úvodním ostřelování dělostřelectvem.
Ted přišel čas pro Jedie. Podminované vstupní dveře do budovy vyletěly ven jako by byly z papíru a díra ve zdi odhalila vnitřnosti citadely. Tedy zatím jenom dva metry široký a dva metry vysoký vstupní koridor hlídaný šesti droidy, kteří bez čekání zahájili palbu. Ale zkuste si střílet ven skrz mistra Jedi používajícího soresu. Během okamžiku z nich byl šrot a Echuu nemusel ani vkročit do budovy. „Víme kam se máme dostat, jen nevíme kudy se tam dostat,“ řekl a ukázal směrem, ze kterého všichni cítili přítomnost živého tvora. Bohužel z něj nevyzařovala aura, jakou mají uživatelé Síly, takže generál Tann to není.
Vstupní koridor, teď již bezpečný, končil výtahem. Echuu stiskl přivolávač a Hope se rozhlížela kolem. Její zvědavý pohled upoutala mřížka větrací šachty ve stropě chodby. „Můžu jít tudy?“ zeptala se. „Můj mistr nemá větračky rád, s ním si jich moc neužiju,“ dodala, když se Echuu chystal říct, že ji tam nepustí. Wookiee je neměl rád z jasného důvodu – nevešel se do nich. „Dobře, ale půjdete tam spolu. Bude to jistější.“ Naat mečem otevřela vstup do šachty a vytáhla se do ní. Hope ji následovala a ještě si stihla všimnout mistra vstupujícího do výtahu.
Plazily se úzkým tunelem až na jeho zdánlivý konec. Tam se na něj napojoval další tunel, ovšem svislý. Šplhat jím nebylo tak těžké, jak by se mohlo zdát. Do poloviny se s pomocí Síly dalo doskočit, tam se nohama a rukama zapřít a pomalu lézt směrem nahoru. Na konci svislého úseku následoval opět vodorovný. Síla jim odhalila živou bytost na patře, jehož stropem právě lezly. A pokud to dobře půjde, doplazí se touhle šachtou přímo nad ni.
Šlo to dobře. Společně vyřízly v tunelu díru a tou jedna po druhé proskočily. Spadly na stůl uprostřed místnosti a spatřily záda dvou droidek hlídajících dveře. Nestačily se ani otočit a po zemi se válelo spousta rozžhavených plechů. Až nyní se osoba doteď sedící v židli za stolem pohnula. Obě modré čepele se za ním okamžitě otočily.
„Ehm, vzdávám se!“ začal onen muž, podle cedulky na stole se jmenoval Zian Finnis, koktat při pohledu na dva padawany. V tu chvíli se navíc otevřely dveře a vběhl tam i mistr Echuu. „Popovídáme si,“ začal zostra, aniž by vypnul meč. „Řeknete nám, kde vzala Sev’Rance Tann informace o decimátorech, kde se právě nachází a co s nimi chce dělat. A řeknete nám to rád, já poslouchám.“ Znělo to výhružně. Na Jedie až příliš výhružně. Naat čekala, co se bude dít. Hope si našla nový objekt ke zkoumání. Dveře. Dveře vedoucí na druhou stranu než ty, kterými přišel Echuu. Pomalu se k nim blížila. Něco se jí nelíbilo. Kdyby věděla, jak se na ni zajatec dívá, možná by se zachovala jinak. Faktem je, že stiskla panel pro jejich otevření.
Stáli tam dva humanoidní roboti. Ale stáli jen zanedbatelnou chvilku, okamžitě se dali do pohybu, až za nimi vlály pláště, a vytáhli svoje zbraně, tyče jiskřící na koncích energetickým polem. Jeden z nich se pustil do překvapené učednice, jež ho vypustila, druhý zaútočil na mistra a Naat zároveň. Finnis neváhal a využil situace k útěku otevřenými dveřmi, které za sebou ihned zavřel.
Nikdo ze trojice nikdy podobné droidy neviděl. Bojovali s jistotou živých lidí, ale jejich údery byly rychlejší a síla v nich mnohem větší. Toho si pochopitelně všimla hlavně Hope, která byla na jednoho sama. Snažila se dostat k droidovým zádum, ale otáčel se příliš rychle. Pokusila se rozpůlit mu tyč, ale všechny rány bez problémů vykryl. Její čepel a jeho půlka tyče se na chvíli zaklesly a teprve teď droid demonstroval svou sílu. Aby se vymanila ze smrtelně nebezpečné situace, uhnula a kopla nepřítele do hrudníku. Málem si zlomila nohu a ten zmetek se ani nehnul. Odrazila další dvě rány a přeskočila ho v dalším marném pokusu o likvidaci zezadu.
Naat si se svým mistrem počínala lépe. Echuu na sebe strhl veškerou droidovu pozornost a díky soresu neměl problémy jeho rány zastavit. Naat ho oběhla, zaměstnávala druhou půlku jeho tyče, a když se naskytla vhodná příležitost, provedla výpad na nepřítelova záda. Nepovedlo se to hned napoprvé, jednou se droid dokonce otočil na ni a měla co dělat s vlastní obranou, ale třetí pokus vyšel a robot se s dírou v hrudi svalil na zem.
Hope byla dnes již podruhé na pokraji vyčerpání, už se bránila z posledních sil. Mečem ve svislé poloze odrazila několik úderů, než se dostala k vlastnímu útoku. Slyšela ránu, zničení druhého droida, a pak už viděla letící Naat, jak skokem přes celou místnost mečem napřed půlí nic nečekajícího robota vedví.
Tentokrát ale neupadne hned po boji. Teď to vydrží, vydrží i podezřívavý pohled mistra, který naštěstí nic neříkal. Budou toho všiváka muset chytit. Soustředila se a nechala Sílu prostoupit svým tělem, aby jí pomohla načerpat novou energii. V tomto stavu měla zvláštní pocit. Něco se děje.
Přichází její mistr.

* * *

Vesmírná čerň kolem Sarapinu byla porušena přilétající stíhačkou. Jakmile vyskočila z hyperprostoru a odhodila motory, navedl ji pilot k nehybnému Sovereignu. Majestátní loď se vznášela vedle severního pólu planety, daleko z dosahu asteroidů, které by ji mohly poškodit. Vypadala jako dravec trpělivě čekající na svou kořist. A dravcem tahle lodička skutečně byla.
„Republiková loď Sovereign neidentifikované stíhačce, odešlete nám svůj identifikační kód a sdělte účel vaší cesty,“ ozvalo se z vysílačky. Wookiee stiskl několik tlačítek hned vedle vysílačky a poslal tak žádaná data. Sám ale neřekl nic, ač o to byl žádán. Klon, jemuž hlas patřil, teď vytáhne specifikace lodi a zjistí, komu patří. A to je vše, co potřebuje vědět.
Wookiee klonům nevěřil. Neměl je rád tak moc, jak si to jen Jedi může dovolit. Mnohokrát byl přesvědčován, že mají geneticky danou naprostou poslušnost. Jenže to on nepovažoval za výhodu. U droidů, nemajících schopnost tvořivého myšlení, to bylo něco jiného. Droidi nevnímají sebe jako jedince, jsou ovládáni jedním centrálním mozkem. Klony vědí, co se stane, když budou příliš poškozeni. A přesto se vrhají do bitvy bez pudu sebezáchovy, jen aby splnily svůj účel: padly za stranu, která si jejich výrobu zaplatila. Stejně jako droidi.
„Identifikační kód přijat, povolení k přistání uděleno, posíláme vám geografické údaje o planetě. Sovereign konec.“ Hlas vytrhl pilota z přemýšlení. Zapnul motory na plný výkon a namířil si to přímo k trupu lodi. Proletěl těsně nad ním a pak se s otočkou snesl k černému povrchu planety.
Cítil její přítomnost. Stejně jako přítomnost dvou dalších lidí ovládajících Sílu. Všichni tři byli v citadele. Přistál tedy kousek za ní, otevřel kokpit a pomalu vykročil po vulkanickém písku směrem ke skupině klonů.
„Pane, generál Echuu-Shen Jon zajal místního separatistického guvernéra, ale tomu se podařilo uprchnout. Zdá se, že za dobu okupace byl pod citadelu přistavěn podzemní komplex chodeb. Již jsme tam vyslali dvě skupiny speciálních jednotek, ale zatím žádná nic nenašla.“
Wookiee jen poslouchal a občas kývnul hlavou. Jeho padawan je někde v tom bludišti.